6 C 259/2022

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Vrchou, MBA ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně se sídlem adresa žalobkyně právně zastoupená titul jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 237 300,17 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 44 360 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývající části, tj. pro zaplacení částky 192 940,17 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 102 572,26 Kč od 4. 9. 2022 do zaplacení, s 0,1% úrokem z prodlení denně z částky 73 633 Kč od 4. 9. 2022 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem žaloby je spor účastníků řízení o zaplacení částky 237 300,17 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 102 572,26 Kč od 4. 9. 2022 do zaplacení a s 0,1% úrokem z prodlení denně z částky 73 633 Kč od 4. 9. 2022 do zaplacení. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 13. 12. 2021 smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva o úvěru“), na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč (částka 24 730 Kč byla vyplacena na účet žalovaného, částka 34 770 Kč byla vyplacena na předchozí úvěr žalovaného u žalobkyně dle smlouvy [číslo] částka 10 500 Kč byla započtena na náklady poskytovatele úvěru specifikované v bodě 4.8 smlouvy o úvěru). Žalovaný se zavázal, že částku 70 000 Kč vrátí společně se sjednanými úroky ve výši 68 888 Kč (úroková sazba 26 % ročně, RPSN 39,24 % ročně) v 72 měsíčních splátkách splatných k 15. dni každého kalendářního měsíce. Výše splátky činila 1 929 Kč, avšak s ohledem na sjednanou doplňkovou službu [anonymizováno] činila celková měsíční splátka 3 028 Kč (1 929 Kč a 1 099 Kč za službu [anonymizováno]). K uzavření smlouvy došlo prostřednictvím prostředků komunikace na dálku přes klientskou zónu v souladu s článkem X. smlouvy o úvěru, na čemž se žalobkyně s žalovaným dohodla, kdy žalovaný s tímto postupem souhlasil, což je patrné z odsouhlasení smluvní dokumentace a navazujících úkonů (doložení souhlasu s inkasem a potvrzení o verifikační platbě). K posouzení úvěruschopnosti žalovaného doložila žalobkyně dotazník k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele – přílohu č. 1 smlouvy o úvěru. Žalovaný z tohoto úvěru uhradil jen prvních pět splátek (celkem 15 140 Kč), splátku ve výši 3 028 Kč splatnou dne 15. 6. 2022 již neuhradil a dostal se do prodlení. Splátka nebyla uhrazena ani přes upomínku ze dne 20. 6. 2022 (za tuto účtován a požadován poplatek 300 Kč) a upomínku ze dne 5. 7. 2022 (za tuto účtován a požadován poplatek 500 Kč), ačkoliv byl v upomínkách žalovaný upozorněn na možnost zesplatnění úvěru. Žalobkyně pohledávku za žalovaným ke dni 21. 7. 2022 zesplatnila. Po započtení žalovaným uhrazených splátek uvedla žalobkyně v zesplatnění základní finanční náležitosti smluvního vztahu a vyčíslila dlužné položky následovně: zbývající část jistiny 67 848,17 Kč, zbývající část úroků 61 395,91 Kč, zbývající část doplňkové služby [anonymizováno] - [anonymizováno] 14 673 Kč, zbývající část doplňkové služby [anonymizováno] – [anonymizováno] 29 480 Kč, zbývající část doplňkové služby [anonymizováno] – [anonymizováno] 29 480 Kč, náklady na upomínání 800 Kč, smluvní úroky za prodlení úvěru 218,75 Kč a smluvní pokuta 33 924,09 Kč. Žalobkyně se žalobou domáhá v součtu částky 237 300,17 Kč (67 848,17 Kč + 61 395,91 Kč + 14 673 Kč + 29 480 Kč + 29 480 Kč + 800 Kč + 33 924,09 Kč – 301 Kč coby přeplatek žalovaného, částku 218,75 Kč coby smluvní úroky za prodlení úvěru žalobkyně nepožaduje), přičemž zákonné úroky z prodlení požaduje z částky 102 572,26 Kč (tj. zbylá jistina 67 848,17 Kč + náklady na upomínky 800 Kč + smluvní pokuta 33 924,09 Kč) a smluvní úroky z prodlení požaduje z částky 73 633 Kč (tj. zbylá část doplňkové služby [anonymizováno] 14 673 Kč + 29 480 Kč + 29 480 Kč).

2. K výzvě soudu k prokázání, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně sdělila, že úvěruschopnost byla posouzena na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Žalobkyně tvrdí, že si vyžádala oboustrannou kopii občanského průkazu a výpisy z bankovního účtu žalovaného, dále posoudila úvěruschopnost z výpisu z insolvenčního rejstříku, výpisu z centrální evidence exekucí, výpisu z databáze neplatných dokladů, výpisu z registru SOLUS. Žalobkyně doložila listiny nazvané jako„ výsledek lustrace“ a„ výsledek lustrace v registru SOLUS“, výstup z insolvenčního rejstříku, listinu„ kontrola OP: [číslo] v neplatných dokladech MVČR“, výpis z bankovního účtu žalovaného za listopad 2021, výpis z obchodního rejstříku společnosti, kterou žalovaný uvedl jako svého zaměstnavatele, formulář k posouzení úvěruschopnosti žalovaného – přílohu č. 1 smlouvy o úvěru, kopii občanského a řidičského průkazu žalovaného a kopii výplatní pásky žalovaného (tento je na výplatní pásce označen toliko jménem, příjmením a osobním číslem zaměstnance) za září 2021. Žalobkyně dále sdělila, že žalovaný nebyl v prodlení s úhradou předchozího úvěru, který měl u žalobkyně sjednán, kdy do splatnosti první splátky uzavřel nový úvěr – úvěr [číslo] tedy úvěr, kterého se týká podaná žaloba.

3. Žalovaný se ve věci přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela procesně nečinný.

4. Dne 14. 4. 2023 se uskutečnilo jednání, kdy soud jednal v nepřítomnosti účastníků řízení. Soud tak nevyhověl návrhu žalobkyně na odročení jednání z důvodu žalobkyní očekávaného možného uzavření smíru s žalovaným, neboť v tomto případě se jednalo pouze o spekulaci žalobkyně, aniž by z jakéhokoliv žalobkyní předloženého podkladu (listiny) bylo možné alespoň usuzovat, že je zde určitá naděje na takové jednání ze strany žalovaného, tj. že by žalovaný jakýmkoliv způsobem signalizoval žalobkyni svou ochotu v daném věci smír uzavřít.

5. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] soud zjistil, že se jedná o smlouvu připravenou žalobkyní, která má celkem 8 stran, navazují na ni přílohy č. 1 a 2, které tvoří dalších 9 stran. Přílohou č. 1 je formulář pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, přílohou č. 2 je smlouva o zřízení Doplňkové služby [anonymizováno]. Dále je ke smlouvě přiložena žádost o doplňkové služby [anonymizováno], která však není žalovaným podepsána. Smlouva o úvěru je opatřena autorizační doložkou – IP adresa [adresa], čas podpisu [anonymizováno], SMS kód [číslo], SMS kód potvrzen z tel. čísla [tel. číslo] Smlouvu uzavřeli žalobkyně a žalovaný prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalovaný coby spotřebitel je ve smlouvě označen jménem, příjmením, rodným číslem, adresou, bankovním spojením [bankovní účet], tel. [tel. číslo] a e-mailovou adresou [email]. Čl. II smlouvy o úvěru obsahuje informace o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy spotřebitel (žalovaný) učinil prohlášení ke své finanční situaci (není vůči němu zahájeno insolvenční řízení, není v exekuci, je oprávněn a schopen plnit závazky vyplývající ze smlouvy), poskytovatel úvěru (žalobkyně) prohlásil, že před uzavřením smlouvy posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, z databází a z jiných zdrojů. Poskytovatel (žalobkyně) si dle smlouvy vyžádal od spotřebitele (žalovaného) dva doklady totožnosti, kompletní výpis z účtu na jméno spotřebitele, případně výplatní pásky za 3 měsíce, rozsudek o výživném, dohodu o výkonu pěstounské péče, nájemní smlouvu, důchodový výměr, smlouvu o založení bankovního účtu a potvrzení o trvalém pobytu. Spotřebitel ve smlouvě dále prohlásil, že nemá jiné závazky, než viditelné na výpise z bankovního účtu či je uvedl v klientském účtu, výběry hotovosti nebudou použity na úhradu jiných závazků. Podrobná analýza úvěruschopnosti spotřebitele je obsažena v příloze č. 1 smlouvy o úvěru. Dle článku III. smlouvy o úvěru je případem porušení smlouvy mimo jiné prodlení spotřebitele. Článek IV. smlouvy o úvěru obsahuje základní parametry úvěru. V článku IV. odst. 4.2 se poskytovatel zavázal, že touto smlouvou poskytne spotřebiteli na jeho výslovnou žádost a v jeho prospěch spotřebitelský úvěr typu hotovostní úvěr v celkové výši 70 000 Kč. Žalobkyně a žalovaný si ve smlouvě sjednali, že částka 24 730 Kč bude vyplacena na účet žalovaného uvedený ve smlouvě, částka 34 770 Kč bude vyplacena ve prospěch žalobkyně za účelem úplné úhrady předchozího závazku žalovaného vůči žalobkyni plynoucího ze smlouvy [číslo] ze dne 10. 12. 2021, a částka 10 500 Kč bude započtena na náklady poskytovatele úvěru, tedy žalobkyně. Úvěr je sjednán na dobu určitou 72 měsíců, celková částka je dle smlouvy o úvěru splatná dne 15. 12. 2027, roční úroková sazba činí 26 %, RPSN činí 39,24 %. V článku IV., odst. 4.8 je uvedeno, čím je tvořena částka 10 500 Kč, na kterou je započtena část poskytnutého úvěru – jedná se o náklady na lustrum v registrech ve výši 400 Kč, náklady na expresní vyplacení úvěru ve výši 100 Kč, ostatní administrativní náklady poskytovatele ve výši 4 400 Kč, odměna zprostředkovateli/leadaři/obchodnímu zástupci za jeho činnost ve výši 4 200 Kč a náklady na ověření úvěrového případu ve výši 1 400 Kč. Spotřebitel dle tohoto ustanovení smlouvy souhlasí, aby byly tyto náklady odečteny od poskytované jistiny spotřebitelského úvěru. Dle článku IV., odst. 4.9 smlouvy o úvěru se spotřebitel (žalovaný) zavázal splatit celkový poskytnutý úvěr poskytovateli (žalobkyni) a současně také úrok v celkové výši 68 888 Kč. Na základě této smlouvy je tedy spotřebitel povinen zaplatit poskytovateli celkovou dlužnou částku spotřebitelského úvěru ve výši 138 888 Kč. Celková dlužná částka má být dle článku V., odst. 5.1 smlouvy o úvěru uhrazena formou pravidelných měsíčních splátek, kdy výše každé jednotlivé splátky činí 1 929 Kč, přičemž každá splátka je splatná vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. V případě prodlení se splácením vznikají žalobkyni dle článku V., odst. 5.3 smlouvy o úvěru právo na úhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného, právo na zákonné úroky z prodlení a právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, nejvýše však 50 % zůstatku jistiny, maximálně 200 000 Kč. Žalobkyně je dle smlouvy oprávněna jistinu úvěru zesplatnit, pokud nedojde ze strany žalovaného k úhradě celé dlužné částky ani po dvou upomínkách (které jsou zpoplatněny částkou 300 Kč a 500 Kč). V takovém případě se úroky stávají součástí jistiny, žalobkyně je oprávněna požadovat smluvní pokutu, zákonný úrok z prodlení a náklady za upomínky. Článek X. upravuje způsob uzavření smlouvy. Přílohy volně navazují na text smlouvy o úvěru a nejsou samostatně podepsány.

6. Z přílohy č. 1 – posouzení úvěruschopnosti spotřebitele soud zjistil, že jsou v ní uvedeny údaje žalovaného, který je ženatý, má [anonymizováno] vyživované děti, je zaměstnán u zaměstnavatele [právnická osoba], [IČO], jeho příjem je 30 809 Kč, náklady na bydlení jsou 3 000 Kč, pravidelné finanční závazky 6 057 Kč. Pravidelné finanční závazky jsou uvedeny jako [anonymizována dvě slova], částka 1 497 Kč, [anonymizováno], částka 2 103 Kč a [anonymizováno], částka 2 457 Kč. Dle přílohy č. 1 jsou výsledky lustrací (SOLUS, AML a AML/CFT, insolvenční rejstřík, databáze odcizených dokladů, interní databáze poskytovatele) bez záznamu a žalovaný je úvěrovatelný. Dle přílohy č. 1 si žalobkyně jako podklad pro analýzu vyžádala výpisy z účtu žalovaného, kdy výše zůstatku musí být po odečtení výše splátky úvěru žalobkyně v dostatečné výši i pro hrazení běžných nákladů žalovaného a jeho rodiny.

7. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období 1. 11. 2021 – 30. 11. 2021 soud zjistil, že souhrn příjmů žalovaného v tomto období tvořil částku 33 409 Kč a souhrn výdajů žalovaného tvořil částku 38 084,30 Kč.

8. Z výplatní pásky za září 2021 soud zjistil, že čistý měsíční příjem žalovaného v tomto období činil 23 562 Kč.

9. Z výstupu z insolvenčního rejstříku ke dni 9. 12. 2021 soud zjistil, že počet nalezených dlužníků s rodným číslem žalovaného byl 0. Z listiny nazvané„ Výsledek lustrace“ soud zjistil, že k osobě žalovaného je položka„ zbývající kredit“ 41 385, zaplaceno 15 CZK. Z listiny„ VÝSLEDEK LUSTRACE V REGISTRU SOLUS“ soud zjistil, že tato je bez negativního záznamu. K tomu však soud dodává, že v případě této listiny se jedná o pouhý text na papíru, a to bez jakéhokoliv ověření o tom, že se skutečně jedná o výstup z registru SOLUS.

10. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu soud zjistil, že žalobkyně má od 22. 4. 2021 povolení k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení a poskytování spotřebitelského úvěru na bydlení.

11. Z emailové komunikace ze dne 13. 12. 2021 ([anonymizováno]) mezi [jméno] [příjmení] a žalovaným [email]) soud zjistil, že žalovanému byly zaslány přístupové údaje do klientského účtu, kde se nachází smluvní dokumentace. V e-mailu byly uvedeny specifikace maximálního možného úvěru – výše úvěru 70 000 Kč, poplatek za náklady spojené s vyřízením úvěru 10 500 Kč, bude vyplaceno na úhradu předchozího závazku 34 770 Kč, bude vyplaceno na účet 24 730 Kč, úrok 26 % ročně, RPSN 39,24 %, doba splatnosti 72 měsíců, celková splátka 3 028 Kč (1 929 splátka jistiny + úroku, 219 Kč možnost odkladu splátek, 440 Kč možnost přerušení – nemoc, 440 Kč bez uvedení důvodu). Celková splatná částka v případě řádného splácení 144 008 Kč. Během splácení úvěru může být až 4x do roka bezplatně odložena splátka. Při ztrátě zaměstnání, nemoci, hospitalizaci či jiných závažných životních událostech může být přerušeno splácení až na 1 rok. Celková splatná částka v případě neplnění smlouvy a při případném zesplatnění úvěru činí 253 816 Kč minus veškeré do té doby došlé splátky. Z druhého e-mailu ze dne 13. 12. 2021 ([anonymizováno]) soud zjistil, že žalovanému byla po uzavření smlouvy prostřednictvím klientského účtu zaslána předsmluvní informace a smluvní dokumentace na e-mail. Žalovanému bylo sděleno, že od získání finančních prostředků na jeho účet jej dělí pouze nastavení souhlasu s inkasem a zaslání verifikační platby ve výši 1 Kč na účet uvedený v e-mailu.

12. Z printscreenu z mobilního bankovnictví na č. l. 26 spisu soud zjistil, že na účtu č. [bankovní účet] bylo zřízeno inkaso dle pokynů v e-mailové komunikaci. Z detailu pohybu – okamžité příchozí platby na č. l. 23 spisu soud zjistil, že z účtu, který je uvedený ve smlouvě o úvěru jako účet žalovaného byla dne 13. 12. 2021 zaslána na účet uvedený v e-mailové komunikaci částka 1 Kč.

13. Z potvrzení o vyplacení úvěru a opakované platební instrukce ze dne 13. 12. 2021 soud zjistil, že žalovanému bylo žalobkyní oznámeno, že došlo k vyplacení úvěru dle smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 13. 12. 2021, kdy částka 34 770 Kč byla vyplacena ve prospěch věřitele žalovaného [příjmení] za účelem úplné úhrady předchozího závazku žalovaného vůči uvedenému věřiteli, částka 24 730 Kč byla vyplacena na účet žalovaného a částka 10 500 Kč byla započtena na náklady žalobkyně. V tomto potvrzení jsou dále uvedeny informace ke splácení úvěru (celková výše splátky 3 028 Kč, splatnost vždy k 15. dni měsíce, datum první splátky 15. 1. 2022, datum poslední splátky 15. 12. 2027). Vzhledem k tomu, že k úvěru byla zřízena inkasní služba, bude si žalobkyně inkasovat splátku přímo z účtu žalovaného.

14. Z detailu pohybu – bezhotovostní platby na č. l. 27 spisu soud zjistil, že na účet uvedený ve smlouvě o úvěru jako účet žalovaného byla dne 13. 12. 2021 zaslána částka 24 730 Kč, zpráva pro příjemce„ [anonymizováno] doplatek úvěru“.

15. Z detailu pohybu – platby převodem uvnitř banky na č. l. 28 spisu, soud zjistil, že dne 13. 12. 2021 byla na účet č. [bankovní účet] zaslána částka 34 770 Kč, název protiúčtu je uveden„ [právnická osoba]“, zpráva pro příjemce„ [celé jméno žalovaného]“.

16. Z listiny nazvané jako„ potvrzení o úhradě dluhu“ ze dne 13. 12. 2021 soud zjistil, že žalovanému bylo žalobkyní zasláno potvrzení o doplacení úvěru [číslo] dále bylo žalovanému oznámeno, že nemá vůči žalobkyni žádné závazky z výše předmětné smlouvy.

17. Z upomínky č. 1 ze dne 20. 6. 2022 soud zjistil, že touto sdělila žalobkyně žalovanému, že jeho platba splátky v celkové výši 3 028 Kč se splatností 15. 6. 2022 nebyla dosud uhrazena. Žalovaný byl vyzván k úhradě částky 3 028 Kč + 300 Kč za odeslání 1. upomínky nejpozději 4. dne následujícího kalendářního měsíce od vystavení výzvy. Výzva byla zaslána na adresu, která byla až do 1. 7. 2022 adresou trvalého bydliště žalovaného a kterou žalovaný uvedl ve smlouvě (žalobkyně doložila podací lístek dokládající odeslání výzvy).

18. Z upomínky č. 2 ze dne 5. 7. 2022 soud zjistil, že touto sdělila žalobkyně žalovanému, že jeho platba splátky úvěru v celkové výši 3 028 Kč se splatností 15. 6. 2022 nebyla dosud uhrazena a k nápravě nedošlo ani po 1. upomínce ze dne 20. 6. 2022. Žalovaný byl vyzván k úhradě částky 3 028 Kč + 300 Kč + 500 Kč za druhou upomínku, a to nejpozději do 20. 7. 2022. Žalovaný byl rovněž upozorněn na to, že pokud nebude dlužná částka připsána na bankovní účet žalobkyně v termínu do 20. 7. 2022, vystavuje se riziku zesplatnění úvěru v plné výši a naúčtování sankcí a smluvních pokut. Upomínka byla zaslána na adresu, která byla do 1. 7. 2022 evidována jako trvalé bydliště žalovaného a kterou žalovaný uvedl ve smlouvě o úvěru jako svou adresu (žalobkyně doložila podací lístek dokládající odeslání upomínky).

19. Z dopisu“ zesplatnění úvěru – možnost alternativního řešení“ ze dne 21. 7. 2022 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím právního zástupce žalovanému oznámila, že dne 21. 7. 2022 došlo k zesplatnění úvěru [číslo] to v částce 237 819,92 Kč (+ náklady právního zastoupení ve výši 23 135,20 Kč a sdělila mu, že celkovou dlužnou částku je třeba uhradit do 3. 9. 2022. Z druhého dopisu ze dne 21. 7. 2022 nazvaného jako„ zesplatnění úvěru, poslední předžalobní upomínka s oznámením o převzetí právního zastoupení“ soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím právního zástupce vyčíslila, z čeho se skládá celková dlužná částka 237 819,92 Kč a upozornila jej na možnost soudního vymáhání této částky, pokud nebude na tuto výzvu reagováno. Předžalobní upomínka byla zaslána na adresu, kterou žalovaný uvedl ve smlouvě a která byla až do 1. 7. 2022 trvalým bydlištěm žalovaného (žalobkyně doložila podací lístek dokládající odeslání této upomínky).

20. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byl sjednán již dne 10. 12. 2021 jiný závazek úvěru, a dle této smlouvy byl sjednán úvěr ve výši 35 000 Kč, který měl být vyplacen tak, že částka 28 000 Kč bude vyplacena na účet žalovaného a částka 7 000 Kč bude započtena na náklady žalobkyně. Dle této smlouvy o úvěru měl žalovaný splatit žalobkyni celkem 64 800 Kč. Z potvrzení o vyplacení úvěru a opakované platební instrukce ze dne 10. 12. 2021 soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalovanému toto potvrzení dokládající, že došlo k vyplacení úvěru plynoucího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 10. 12. 2021, a to tak, že částka 28 000 Kč byla vyplacena na účet žalovaného a částka 7 000 Kč byla započtena na náklady žalobkyně. Z detailu pohybu – bezhotovostní platby na č. l. 77 spisu soud dále zjistil, že dne 10. 12. 2021 byla na účet uvedený v předmětné smlouvě jako účet žalovaného zaslána částka 28 000 Kč, zpráva pro příjemce„ [anonymizováno] úvěr“.

21. Závazkový vztah, který vznikl na základě smlouvy o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným dne 13. 12. 2021 se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“), smluvním ujednáním a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

22. Dle ustanovení § 419 občanského zákoníku, spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem ktéto činnosti za podnikatele.

23. Dle ustanovení § 1810 občanského zákoníku, ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Dle ustanovení § 1812 občanského zákoníku, lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Dle ustanovení § 1813 občanského zákoníku (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru) se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle ustanovení § 1815 občanského zákoníku (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru) k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

24. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

25. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 daného ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

26. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. Dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

28. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

29. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho úvěruschopnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ V bodě 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, žedlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ V bodě 19 odůvodněn se podává:„ (…) součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. (…) Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ 30. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že vnitrostátní soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak uvádí právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. Účinná ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené kjeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly z úřední povinnosti splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (k tomu viz rozsudek SD EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C- 679/18).

31. Soud s ohledem na shora uvedené dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 13. 12. 2021 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému částku 59 500 Kč, a to tak, že částka 24 730 Kč byla vyplacena na účet žalovaného a částka 34 770 Kč byla vyplacena ve prospěch žalobkyně za účelem úplné úhrady předchozího závazku žalovaného ze smlouvy o úvěru [číslo]. Soud nepřisvědčil tvrzení žalobkyně, že žalovanému poskytla 70 000 Kč, a to s ohledem na skutečnost, že částka 10 500 Kč byla ihned započítána na tvrzené náklady žalobkyně a fakticky se nikdy nedostala do sféry žalovaného a nebyla mu tak poskytnuta. Smlouva o úvěru je smlouvou formulářového typu kompletně předpřipravenou žalobkyní (na tom nic nemění ani skutečnost, že v článku II. Odst. 2.1 smlouvy je uvedeno, že smlouva není formulářem). V této věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba poskytující spotřebitelský úvěr a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelský úvěr, komerčně nazývaný„ rychlý“ úvěr, poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. V řízení byl prokázán souhlas žalovaného se smlouvou o úvěru, nikoliv s jejími přílohami.

32. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. bylo povinností žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývalo, že nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom žalobkyně měla vycházet nejen ze sdělených příjmů a výdajů žalovaného, ale i z toho, jakým způsobem žalovaný plnil své případné dosavadní dluhy. Ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval, jak bylo uvedeno shora, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost úvěrovaného poskytnutý úvěr splácet nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Jedná se o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti (a to s ohledem na shora uvedenou judikaturu).

33. Soud v tomto řízení dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti, když poskytla žalovanému úvěr v nemalé výši 59 500 Kč (přičemž sama tvrdila, že úvěr byl poskytnut ve výši 70 000 Kč), přestože se jednalo již minimálně o druhý úvěr sjednaný se stejným žalovaným, kdy předchozí smlouva o úvěru byla sjednána 3 dny před předmětnou smlouvou o úvěru. V tomto směru soud uvádí, že tvrzení žalobkyně, že z jejího interního systému vyplývá, že žalovaný nebyl v prodlení s úhradou předchozího úvěru, nemohlo mít vliv na posouzení úvěruschopnosti žalovaného, jelikož u předchozího úvěru ke dni sjednání předmětné smlouvy o úvěru ještě nenastala splatnost žádné splátky (první splátka byla splatná až dne 15. 12. 2021 a žalovaný měl již ke dni 13. 12. 2021 potřebu sjednávat novou smlouvou o úvěru a získat další finanční prostředky). Co se týká způsobu čerpání úvěru, uvádí soud, že z nadpoloviční části byly poskytnuté peněžní prostředky použity na splacení předchozího úvěru (částka 34 770 Kč z celkové částky 59 500 Kč) a zcela zjevně se nejednalo o pro žalovaného výhodnější„ přeúvěrování“. Smlouva byla sjednána pro žalovaného za nevýhodných podmínek, počínaje poplatkem na náklady žalobkyně ve výši 10 500 Kč (kdy žalovanému byly na jeho účet vyplaceny peněžní prostředky pouze ve výši 24 730 Kč), kdy navíc za poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal vrátit částku celkem 138 888 Kč, tedy částku několikanásobně vyšší, než byl samotný poskytnutý úvěr. S ohledem na žalovaným tvrzené a doložené informace nemohla navíc žalobkyně dospět k nepochybnému závěru, že se jedná o dostatečně solventní osobu schopnou úvěr splácet. Ve smlouvě o úvěru a její příloze č. 1 je sice velmi podrobně popsáno, jaké informace žalobkyně při plnění své zákonné povinnosti po žalovaném vyžadovala, nicméně na základě těchto informací nemohla žalobkyně dojít k závěru, že žalovaný je dostatečně solventní osobou. Žalovaný tvrdil příjem ve výši 30 809 Kč, dle doložené výplatní pásky za září 2021 (tedy za období 2 měsíce před uzavřením smlouvy oúvěru, žádnou další výplatní pásku žalobkyně nedoložila) však byl čistý příjem žalovaného v září 2021 23 562 Kč. Žalobkyně si dále nechala předložit výpis z bankovního účtu žalovaného za měsíc listopad 2021, ze kterého plyne, že příjmy žalovaného v tomto měsíci byly celkem 33 409 Kč a výdaje žalovaného byly celkem 38 084,30 Kč. Žalobkyně si tedy byla vědoma toho, že v měsíci bezprostředně předcházejícím uzavření smlouvy o úvěru převyšovaly výdaje žalovaného jeho příjmy o téměř 5 000 Kč, přesto však žalovanému bez dalšího zjišťování a ověřování jeho výdajů poskytla spotřebitelský úvěr v nemalé výši. V příloze č. 1 ke smlouvě o úvěru je sice uvedeno, že finanční zůstatek spotřebitele je 13 524 Kč, což se však zdá být vysoce nepravděpodobné, kdy jsou uvedeny pravidelné finanční závazky ve výš 6 057 Kč (pozn. dle přílohy č. 1 se jedná o úvěry u„ [anonymizována dvě slova]“,„ [anonymizováno]“ a„ [anonymizováno]“) a dále náklady na bydlení 3 000 Kč. Žádné jiné výdaje nebyly žalovaným uvedeny a žalobkyně ani netvrdí, že by výdaje žalovaného zjišťovala, a to ani v situaci, kdy žalovaný sám uvedl, že má vyživovací povinnost ke 2 dětem. Žalobkyně ohledně výdajů žalovaného vycházela toliko z jeho tvrzení, aniž by zjišťovala např. to, zda žalovaný bydlí ve vlastním domě/bytě nebo zda žije v nájmu, příp. kolik činí měsíční nájemné apod. Finanční prostředky si žalovaný zjevně neobstarával jen u žalobkyně, ale i u jiných nebankovních poskytovatelů úvěrů, což ostatně sám uvedl ve formuláři tvořícím přílohu č. 1 smlouvy, kdy se žalobkyně dále nezabývala tím, jakým způsobem žalovaný své dosavadní závazky splácí. Byť měl tedy žalovaný pravidelný měsíční příjem, žalobkyně si musela být vědoma toho, že tato skutečnost nezaručuje, že žalovaný z tohoto příjmu bude schopen hradit veškeré své závazky.

34. Žalobkyni muselo být známo, jaký typ klientů si půjčuje peníze od nebankovních poskytovatelů úvěrů, kdy se většinově jedná o klienty, kteří by úvěr od banky nedostali pro jisté riziko spojené s jejich osobou. V takovém případě je nutné zjišťovat více informací dokládajících skutečnou majetkovou situaci úvěrovaného. Z přístupu žalobkyně je pochybné, jakou snahu vyvinula ke skutečnému splnění povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. a zda se nejednalo pouze o formální plnění této povinnosti. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (byť by žalovaným skutečně takto byly tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Soud v daném případě nemůže poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru [číslo].

35. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle předmětné smlouvy o úvěru (je však vhodné poznamenat, že i v případě, kdy by se soud těmito ujednáními zabýval, nebylo prokázáno, že byla mezi žalobkyní a žalovaným sjednána doplňková služba [anonymizováno], kdy na této smlouvě zcela absentuje jakýkoliv podpis žalovaného či jeho jiné vyjádření souhlasu, nebylo ani prokázáno, že byl žalovaný upozorněn a vyjádřil souhlas se smluvní pokutou). Porušením povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení. Žalovanému byla poskytnuta částka 59 500 Kč. Žalovaný uhradil dle sdělení žalobkyně celkem 15 140 Kč. Žalovaný je tak povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení v částce 44 360 Kč, a to v době přiměřené možnostem žalovaného. Ve zbytku je žaloba nedůvodná. Soud ji zamítl pro žalovanou částku dle této smlouvy v rozsahu 192 940,17 Kč a pro smluvní úrok z prodlení 0,1 % denně z částky 73 633 Kč od 4. 9. 2022 do zaplacení. Žaloba byla rovněž zamítnuta pro zákonný úrok z prodlení z částky 102 572,26 Kč od 4. 9. 2022 do zaplacení ve výši 15 %, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

36. Dle ustanovení § 151 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Výrok o náhradě nákladů řízení je dále odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 17 %, v rozsahu 83 % úspěšná nebyla. Žalovanému by v této situaci příslušela náhrada nákladů řízení v rozsahu 66 % (od úspěchu se odečítá neúspěch). S ohledem na skutečnost, že žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku III.

37. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.