6 C 260/2023

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Vrchou, MBA, ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 právně zastoupená Anonymizováno ., advokátem se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená dne Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 18 699 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 10 000 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Soud žalobu pro částku 8 699 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 300,17 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 207,64 Kč, s 22,38% úrokem ročně z částky 10 000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení a s 11,75% úrokem z prodlení ročně z částky 10 000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit jí částku 18 699 Kč s příslušenstvím. Toto příslušenství sestává z 22,38% úroku ročně z částky 10 000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení, z 11,75% úroku z prodlení ročně z částky 10 000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení, z kapitalizovaného úroku ve výši 2 300,17 Kč (jedná se o 22,38% úrok ročně z částky 10 000 Kč od 19. 3. 2022 do 23. 3. 2023) a z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 207,64 Kč (jedná se o 11,75% úrok z prodlení ročně z částky 10 000 Kč od 19. 3. 2022 do 23. 3. 2023). Žalobkyně se částky domáhá coby dluhu žalované ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) dne 22. 1. 2021. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho. Dne 23. 3. 2023 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni.

2. Žalobkyně k výzvě soudu ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované doplnila žalobu toliko o citaci zákaznické karty a sdělení, že právní předchůdce žalobkyně lustroval žalovanou v insolvenčním rejstříku. Dále žalobkyně doložila fotokopie poštovních poukázek, screenshoty z bankovnictví a fotokopii čestného prohlášení žalované ohledně místa bydliště.

3. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud učinil následující dílčí skutková zjištění:

5. Ze smlouvy „, Anonymizováno, v hotovosti č. , hodnota, “ (dále také jen „smlouva o úvěru“, na č. l. 11-12 spisu) soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně dne 22. 1. 2021. Právní předchůdce žalobkyně dle této smlouvy poskytl žalované v hotovosti při podpisu smlouvy částku 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit společně s úrokem 2 000 Kč, administrativním poplatkem 2 000 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč, poplatkem za pojištění , Anonymizováno, 240 Kč a poplatkem za asistenční služby 540 Kč. Celkem se žalovaná zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně částku 18 780 Kč, a to v 60 týdenních splátkách ve výši 313 Kč. Smlouvu tvoří čtyři strany, kdy na první a čtvrté straně jsou soudem již uvedené parametry úvěru včetně podpisu žalované. Druhou a třetí stranu tvoří text doplňujících ustanovení smlouvy, která jsou svou povahou smluvními podmínkami. Dle článku 1 odst. 1.4 smlouvy o úvěru je úroková sazba 32,15 % ročně. Dle článku 1 odst. 1.6 je výše odměny za hotovostní inkaso splátek 40 % z výše jistiny úvěru.

6. Z karty zákazníka podepsané žalovanou dne 22. 1. 2021 (na č. l. 13-14 spisu) soud zjistil, že žalovaná při žádosti o spotřebitelský úvěr uvedla, že je rozvedená a žije s partnerem ve vlastním bytě, má středoškolské vzdělání, má , Anonymizováno, nezaopatřené děti, zdrojem hlavního příjmu je mateřská/rodičovská. Jako měsíční příjem uvedla žalovaná 14 000 Kč, z toho 6 000 Kč státní podpora, 6 000 Kč další příjmy (výživné/alimenty, příjmy z pronájmu atd.), 2 000 Kč „přítel“. Žalovaná uvedla, že v současnosti nemá úvěr ani zápůjčku u právního předchůdce žalobkyně ani jiné společnosti. Jako měsíční výdaje žalovaná uvedla 1 500 Kč (nájem, inkaso, energie), 10 000 Kč (osobní výdaje), celkem 11 500 Kč. Použitelný příjem byl dle karty zákazníka 2 500 Kč. Žalovaná měla dle karty zákazníka doložit složenky k ověření příjmů, bankovní výpisy k doložení příjmů a výdajů a čestné prohlášení.

7. Z fotokopií poštovních poukázek B (na č. l. 43 spisu) soud zjistil, že žalované byla v listopadu 2020 vyplacena částka 12 000 Kč, v prosinci 2020 částka 6 000 Kč a v lednu 2021 částka 6 000 Kč od Úřadu práce ČR, , Anonymizováno, pobočky v , Anonymizováno, . Ze screenshotů z bankovnictví (na č. l. 43 verte – 44 spisu) soud zjistil, že na těchto se nachází jméno „, jméno FO, “ a příjem zařazený do kategorie „výživné a příspěvky“, který byl v listopadu 2020 ve výši 6 000 Kč, v lednu 2021 ve výši 6 000 Kč a v prosinci 2020 ve výši 13 000 Kč. Z čestného prohlášení žalované (na č. l. 45 spisu) soud zjistil, že žalovaná prohlásila, na jaké adrese bydlí, kdy do kolonky „přispívám panu/paní“ uvedla „měsíčně platím 1 500 Kč“ a do kolonky „částku“ uvedla opět 1 500 Kč.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2023 uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní (na č. l. 17-22 spisu), výňatku ze seznamu postoupených pohledávek (na č. l. 23 spisu) a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 4. 2023 včetně dokladu o jeho odeslání (na č. l. 25-26 spisu) soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla právním předchůdcem žalobkyně postoupena na žalobkyni.

9. Z výzvy k plnění ze dne 10. 7. 2023 (na č. l. 32-33 spisu) soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky a upozornil ji na možnost jejího soudního vymáhání (žalobkyně doložila podací lístek prokazující odeslání výzvy, na č. l. 34 spisu).

10. Soud dospěl k závěru, že žaloba je pouze z části (jak bude dále vyloženo) důvodná.

11. Závazkový vztah, vzniklý dne 22. 1. 2021 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a smluvním ujednáním. Dále se tento závazkový vztah řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

12. Dle § 419 občanského zákoníku, spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

13. Dle § 420 odst. 1 občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

14. Dle § 1810, § 1812, § 1813 občanského zákoníku (ve znění účinném k okamžiku uzavření smlouvy), ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

15. Dle § 1815 občanského zákoníku, k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

16. Dle § 2395 a občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Dle § 2399 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

18. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Dle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění účinném k okamžiku uzavření smlouvy o úvěru), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Dle § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

22. Dle § 2991občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám23. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda právní předchůdce žalobkyně splnil povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy její solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

24. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak uvádí právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity).

25. Soud má za to, že právní předchůdce žalobkyně postoupil platně pohledávku za žalovanou na žalobkyni a žalobkyně je tak ve věci aktivně věcně legitimovaná. Soud má dále za to, že žalovaná zažádala právního předchůdce žalobkyně o poskytnutí úvěru. Závazek, k jehož úhradě se žalovaná zavázala v 60 týdenních splátkách, činil celkem 18 780 Kč. Žalovaná tedy byla v takové finanční situaci, že potřebovala peníze v částce 10 000 Kč a byla ochotná přistoupit k tomu, že zaplatí 18 780 Kč (tedy o 8 780 Kč více). Příjmy žalované tvořily pouze tvrzené „další příjmy“, příjmy od přítele a státní podpora, když jako hlavní zdroj příjmu uvedla „mateřská/rodičovská“. Je otázkou, do jaké míry uvedla žalovaná pravdivé údaje, kdy bylo prokázáno pouze to, že žalovaná byla příjemcem státní podpory. Co do ostatních příjmů nebylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně tyto skutečně ověřil, jelikož žalobkyně nebyla schopna ani k výzvě soudu doložit veškeré listiny, které měly být údajně žalovanou předloženy při žádosti o úvěr, konkrétně výpisy z bankovního účtu, kdy soud uvádí, že screenshoty z bankovnictví neprokazují příjem žalované, kdy není zřejmé, zda tyto příjmy chodily na účet žalované, na základě čeho a o čí účet se skutečně jedná. Žalobkyně stejně tak nedoložila, že by její právní předchůdce zkoumal výdaje žalované nebo že by žalovanou lustroval v databázích umožňujících ověření její úvěruschopnosti.

26. V daném případě se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání bylo a je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaná v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by obdobný finanční produkt od banky nedostaly pro riziko spojené s osobou dlužníka. Povinností právního předchůdce žalobkyně bylo dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. posoudit úvěruschopnost žalované, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Právní předchůdce žalobkyně měl vycházet nejen ze sdělených a (údajně) doložených příjmů a výdajů žalované, ale i ze způsobu, jakým žalovaná plnila své případné dosavadní závazky. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval, jak již bylo uvedeno shora, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy.

27. Žalobkyně k výzvě soudu žalobu doplnila toliko o obecná tvrzení a citaci karty zákazníka, kdy oproti návrhu pouze doplnila, že právní předchůdce žalobkyně ověřil z insolvenčního rejstříku, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Tato skutečnost však nebyla doložena. Dále žalobkyně uvedla, že má za to, že absence dokladů či dokumentů zaškrtnutých v kartě zákazníka nemůže bez dalšího znamenat, že tyto nebyly prověřovány. K tomu soud uvádí, že povinností žalobkyně je konkrétně uvést a doložit, jaké informace její právní předchůdce po žalované vyžadoval a jakých se mu dostalo, čím a jak si je ověřil, jaké konkrétní informace byly žalovanou sděleny, a jak byly jejím právním předchůdcem vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěl k závěru, že žalovaná je dostatečně solventní. Pokud právní předchůdce žalobkyně lustroval žalovanou v rejstřících či databázích, musí být soudu zcela zřejmé, s jakým výsledkem žalovaná těmito databázemi prošla a jak výsledek ovlivnil právního předchůdce žalobkyně v rozhodnutí, že je žalovaná dostatečně solventní. Právnímu předchůdci žalobkyně muselo být jasné, jací klienti mají zájem o poskytnutí finančních produktů u nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (převážně klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou kvůli jejich špatné finanční situaci). Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní. Soud posoudil údaje uvedené v zákaznické kartě, které svým podpisem stvrdila žalovaná, a dospěl k závěru, že v tomto případě právní předchůdce žalobkyně nedostál zákonné povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., když poskytl spotřebitelský úvěr v situaci, kdy bylo pochybné, zda bude žalovaná schopna úvěr splácet. Žalovaná uvedla, že není zaměstnána a zdrojem jejích příjmů je toliko částka 6 000 Kč coby státní podpora, dále uvedla 6 000 Kč coby další příjmy (výživné/alimenty, příjmy z pronájmu atd.), kdy u zbylé části příjmu (2 000 Kč) uvedla „přítel“, a to bez bližší specifikace. Žalobkyně rovněž nedoložila, že by se její právní předchůdce zabýval výdaji žalované a tyto ověřil (například z nájemní smlouvy či výpisu z účtu). Obezřetný poskytovatel úvěru by v daném případě požadoval více informací k ověření solventnosti žalované, kdy nebankovní poskytovatel úvěru musí dbát řádného zjištění tvrzených informací a nespoléhat se pouze na tvrzení žadatele o úvěr.

28. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru z důvodu, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr i přes negativní zjištění vztahující se k úvěruschopnosti žalované, resp. přes zjištění informací vzbuzujících pochybnosti o tom, zda je žalovaná dostatečně solventní. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy. Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb. není dotčena povinnost žalované vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalované. Z tohoto důvodu je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení. Žalované byla poskytnuta částka 10 000 Kč, žalovaná neuhradila ničeho. Žalovaná je tak povinna vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení 10 000 Kč. Ve zbytku je žaloba nedůvodná, proto byla zamítnuta. Žalobkyni nebyl přiznán ani zákonný úrok z prodlení z částky představující bezdůvodné obohacení, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

29. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08). Žalobkyně celkem požadovala zaplacení částky 25 470,19 Kč, úspěšná byla co do částky 10 000 Kč. Žalobkyně tedy byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 39,3 %, v rozsahu 60,7 % úspěšná nebyla. Úspěch žalované pak spočívá v 21,4 %. Žalované však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III.

30. Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.