6 C 266/2021

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem tituly před jménem jméno FO , tituly za jménem , ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená rodné přijmení Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně právně zastoupená Jméno Zástupce , advokátkou se sídlem adresa , adresa proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený rodné přijmení Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o ochranu rušené držby,

I. Žalovaný je povinen zdržet se rušení držby žalobkyně instalací plechové desky připevněné čtyřmi šrouby k betonovému poklopu studny nacházející se na hranici pozemků p. č. , hodnota, a p. č. , hodnota, , které leží v k. ú. , adresa, , a dále je povinen odstranit tuto desku demontováním čtyř šroubů, kterými je deska připevněna do betonového poklopu studny, a to do 3 dnů ode dne doručení tohoto usnesení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku , částka, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, a to k rukám , Jméno Zástupce, , advokátky se sídlem , adresa, , , adresa, .

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Vyškově do tří dnů soudní poplatek z podané žaloby, a to ve výši , částka, na účet podepsaného soudu č. , č. účtu, , var. symbol: , var. symbol, .

1. Žalobkyně se žalobou, podanou zdejšímu soudu (dále již „soud“) dne , datum, , domáhala po žalovaném ochrany rušené držby (podle § 1003 o. z.) ve shora uvedeném rozsahu s odůvodněním, že je vlastnicí pozemku p. č. , hodnota, [jehož součástí je stavba v obci , adresa, , rodinný dům č. p. , Anonymizováno, (dále již „dům“)] ležícího v k. ú. , adresa, , kdežto žalovaný je vlastníkem sousedního pozemku p. č. , hodnota, v témže k. ú. Na hranici těchto pozemků se nachází několik desítek let stará studna, kterou žalobkyně pravidelně od roku 2011, kdy se stala vlastnicí cit. pozemku, využívala; žalobkyně tak vykonávala držbu této studny.

2. Dne , datum, žalobkyně zjistila, že hadice, která byla ve studni zasunuta, je vytažena, přičemž kryt studny je nově v místě otvoru překryt plechem připevněným čtyřmi šrouby do betonového poklopu studny, čímž se otvor do studny stal pro žalobkyni nedosažitelný a čerpání vody tak bylo žalobkyni zcela znemožněno. Toto překrytí studny provedl dle žalobkyně žalovaný nebo s jeho souhlasem jiná osoba.

3. Žalobkyně se proto z důvodu shora uvedeného domáhá ochrany držby předmětné studny podanou žalobou, a to způsobem vyloženým nyní ve výrokové znělce tohoto usnesení.

4. Soud z obsahu spisu učinil následující zjištění:

5. Žalobkyně je výlučnou vlastnicí mj. pozemku p. č. , hodnota, , který leží v k. ú. , adresa, (zjištěno z informace o pozemku na č. l. 7), kdežto žalovaný je zase výlučným vlastníkem sousedního pozemku p. č. , hodnota, v témže k. ú. (zjištěno z informace o pozemku na č. l. 8).

6. Žalobkyně v čestném prohlášení ze dne , datum, prohlásila a soud takto zjistil, že od roku 2011, co v domě bydlí, až do , datum, , předmětnou studnu používala, dokud nedošlo k překrytí otvoru do studny, čímž jí bylo znemožněno řádné užívání studny; k rušení držby došlo ze strany žalovaného (zjištěno z cit. prohlášení na č. l. 10).7. , jméno FO, , narozený , rodné přijmení, , datum, , manžel žalobkyně, bytem shodně s žalobkyní, dne , datum, prohlásil a soud takto zjistil, že v domě bydlí se svou manželkou (žalobkyní), od té doby používají studnu, která se zčásti nachází na pozemku žalobkyně p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , a zčásti na pozemku p. č. , hodnota, ve vlastnictví žalovaného. Jmenovaný dne , datum, zjistil, že otvor na studni, sloužící k čerpání vody k pozemku p. č. , hodnota, , je překryt deskou, plechem a připevněn čtyřmi šrouby; tímto překrytím nelze nijak manipulovat. Tím je zamezen přístup pro čerpání vody z pozemku žalobkyně. Jmenovaný prohlásil, že od roku 2019, co zde bydlí, až do dne , datum, , otvor, který se nachází na poklopu části studny na pozemku p. č. , hodnota, , užíval ke spuštění čerpacího zařízení či hadice, a to pro čerpání vody ze studny, přičemž od , datum, již vodu ze studny pro zakrytý otvor v poklopu studny nelze čerpat (zjištěno z cit. prohlášení na č. l. 14 verte).8. , jméno FO, , narozená , rodné přijmení, , datum, , bytem , adresa, , dne , datum, písemně prohlásila a soud takto zjistil, že je bývalou vlastnicí nemovitosti domu na , adresa, v Ivanovicích na , jméno FO, , že při prodeji nemovitých věcí sdělila žalobkyni coby kupující, že na hranici pozemků p. č. , hodnota, a p. č. , hodnota, v cit. k. ú. se nachází studna, kterou může žalobkyně využívat, neboť tyto studnu vybudoval dědeček , jméno FO, a tato studna měla sloužit oběma (shora cit.) pozemkům. , jméno FO, si pamatuje, že na půlkruhu poklopu studny se vždy nacházel otvor sloužící k čerpání vody; tento otvor byl vždy jen překrytý tenkým plechem, zatížen kamenem, aby do studny nepadalo smetí; plech se dal jednoduše nadzvednout a ze studny čerpat vodu (zjištěno z cit. prohlášení na č. l. 14).9. , jméno FO, , narozený , rodné přijmení, , datum, , bytem , adresa, , dne , datum, písemně prohlásil a soud takto zjistil, že žalobkyně je jeho dcerou, že do konce září 2024 bylo možné ze shora uvedené studny čerpat vodu, že na poklopu části této studny byl již od koupi domu otvor, který byl zakryt plechem a zajištěn cihlou; plech se mohl odsunout a bylo možné ze studny čerpat vodu. Jmenovaný často jezdí k žalobkyni (dceři), pamatuje si, že dne , datum, , dopoledne, byl u žalobkyně a tohoto dne , jméno FO, , manžel žalobkyně, spouštěl otvorem do studny zelenou hadici, která byla připojena k čerpadlu. Když , jméno FO, dojel koncem září 2024 k žalobkyni na návštěvu, tak mu žalobkyně sdělila, že obyvatelé nemovitosti , adresa, , zřejmě , tituly před jménem, , jméno FO, , vytáhl ze studny její hadici a otvor, který tam vždy byl, že je zadělán plechem, který je přišroubovaný. O tom se jmenovaný na místě přesvědčil, tedy viděl, že předmětný otvor je napevno překryt plechem a upevněnými čtyřmi šrouby, čímž došlo k zamezení užívání studny žalobkyní (zjištěno z cit. prohlášení na č. l. 15 verte).

10. Žalobkyně doložila fotografiemi na č. l. 16 a č. l. 16 verte, že jí shora popisovaná část poklopu studny je překryta plechem, který je pevně k poklopu studny připevněn čtyřmi šrouby, což potvrzuje prohlášením žalobkyně i , jméno FO, , gen. shora.

11. Žalobkyně před podanou žalobou vyzvala žalovaného doporučeným dopisem ze dne , datum, , který byl odeslán na adresu žalovaného prostřednictvím , právnická osoba, . pošty v Ivanovicích na , jméno FO, (v úterý) dne , datum, , takže s pravděpodobností rovnající se téměř jistotě byl žalovanému doručen, respektive se dostal (objektivně) do jeho dispoziční sféry (ve středu) dne , datum, , aby odstranil ze studny desku a plech, který je upevněn čtyřmi šrouby na betonovém poklopu studny, která se zčásti nachází na pozemku p. č. , hodnota, ve vlastnictví žalobkyně, a to do 7 dnů od doručení této výzvy. Z obsahu žaloby je pak zřejmé, že žalovaný na tuto předžalobní výzvu žalobkyně nijak nereagoval.

12. Na základě shora uvedených skutečností má soud za zjištěné, že žalovaný svým (shora již podrobně popsaným) jednáním narušil pokojný stav držby práva žalobkyně spočívající v dosud pokojném užívání studny žalobkyní (a případně osob takto jednajících s jejím svolením) tím, že žalovaný sám učinil nebo prostřednictvím osoby, která s jeho souhlasem coby vlastníka sousedního pozemku, umožnil(a) překrytí předmětného otvoru pro vsunutí hadice k čerpání vody ze studny, zcela jistě do (dne poslední pokojné držby) , datum, užívaného žalobkyní a s jejím svolením dalšími osobami užívajícími nemovité věci žalobkyně, čímž napříště fakticky žalobkyni coby vlastnici předmětného sousedního pozemku znemožnil (jakož i osobám jednajícím s jejím svolením) její dosavadní držbu užívání této studny a tímto způsobem tak zasáhl do dosud pokojného stavu.

13. Soud dospěl k závěru, že v posuzovaném případě je žaloba, jež byla podána v zákonné lhůtě, důvodná.

14. Podle § 177 odst. 1 o. s. ř. domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby, jednání není třeba nařizovat.

15. Podle § 178 o. s. ř. se v řízení soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení.

16. Podle § 180 odst. 1 o. s. ř. soud rozhoduje ve věci samé usnesením.

17. Podle § 987 o. z. držitelem je ten, kdo vykonává právo pro sebe.

18. Podle § 988 odst. 1 o. z. držet lze právo, které lze právním jednáním převést na jiného a které připouští trvalý nebo opakovaný výkon.

19. Podle § 1003 o. z. držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.

20. Podle § 1008 odst. 1 o. z. soud zamítne žalobu na ochranu nebo na uchování držby, pokud bude žaloba podána po uplynutí šesti týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatnit poprvé.

21. V dané případě lhůta ve smyslu § 1008 odst. 1 o. z. byla dodržena, neboť ke shora popsanému jednání žalovaného či fyzické osoby jednající (explicitně či implicitně) se souhlasem žalovaného, které bylo zásahem do pokojné držby, došlo dne , datum, , přičemž žalobkyně podala žalobu na elektronickou podatelnu soudu dne , datum, , tedy v zákonné (šestitýdenní lhůtě), která (počítáno ode dne žalobkyní tvrzeného a také prokázaného zásahu do pokojného stavu, tj. ode dne , datum, ) by jinak (nebýt této podané žaloby marně) uplynula dnem , datum, .

22. Účelem právní úpravy obsažené v § 1003 občanského zákoníku a násl. a i § 176 a násl. o. s. ř. je ochrana faktického stavu držby.

23. Soud s přihlédnutím k § 13 o. z. v tomto směru též reflektuje judikaturu (svého odvolacího) Krajského soudu v Brně, který v usnesení ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , instruktivně vyložil následující právní závěry k institutu posesorní ochrany, jež soud v rozhodovací praxi přiměřeně aplikuje:

24. Při rozhodování o této žalobě právní stav ustupuje fakticitě; jedná se o poskytnutí ochrany před zásahem do posledního pokojného stavu. Jaký je stav právní, proto není rozhodné. Soud rozhoduje ve zkrácením řízení (srov. § 177 o. s. ř.), zpravidla bez nařízení jednání, a tedy i znalosti stanoviska žalované strany. Má-li totiž soud prvního stupně rozhodnout o žalobě rychle, jak mu ukládá § 177 odst. 1 o. s. ř., tj. nejpozději do 15 dnů od zahájení řízení, nemusí nařizovat jednání. Občanský zákoník č. 89/2012 Sb. od , datum, zavedl dvojí možnou ochranu držby, a to ochranu petitorní a ochranu posesorní. Petitorní ochrana je zakotvena v jeho ustanoveních § 1040 a 1043, posesorní ochrana v § 1003 a 1007. S jejím přijetím byl do právního řádu zaveden nový typ řízení – o žalobě z rušené držby (§ 176 a násl. o. s. ř.). Je-li cílem posesorní ochrany ochrana posledního stavu držby a jeho navrácení, pak jde o žalobu o faktickém stavu, nikoli o stavu právním, který zde soud nezkoumá. Žaloba z rušené držby tak chrání toho a aktivně legitimován k jejímu podání je ten, kdo svoji držbu současně i fakticky vykonává. Jde o specifický typ řízení, rychlé opatření, jež má vést k rychlému návratu do předchozího pokojného stavu, její podmínky jsou proto nastaveny úžeji, než je tomu u žalob petitorních (na ochranu vlastnického práva, jejichž rychlým prostředkem ochrany je předběžné opatření). U posesorní ochrany je proto třeba, aby držba, která má být chráněna, byla i fakticky vykonávána. Soud v tomto řízení zjišťuje poslední držbu a její svémocné rušení.

25. Soud tedy sumarizuje, že smyslem podané žaloby není ochrana práva, ale pokojného stavu, když v daném řízení soud nezjišťuje, zda se jedná o držbu řádnou poctivou nebo pravou. Podle § 1003 o. z. je podmínkou úspěchu žaloby držba žalobce a její svémocné rušení žalovaným. K úspěchu žaloby není třeba prokazovat kvalifikovanou držbu; ochrany požívá nejen držba řádná, poctivá a pravá, ale i držba nepoctivá, neřádná a nepravá. Rušením držby je každé omezování držitele ve výkonu drženého práva. Jak připomíná např. , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, [bývalý předseda specializovaného (tzv. vlastnického) senátu 22 Cdo Nejvyššího soudu], „podmínkou úspěchu žaloby na ochranu proti rušení či odnětí držby je zejména to, že žalobce prokáže držbu (přesně řečeno skutečnosti, na které právní řád váže vznik držby) a že žalovaný jeho držbu ruší…Zda žalobci skutečně svědčí právo, jehož držba je rušena, je zcela nevýznamné. Rušení musí mít základ v lidském chování (musí být ‚volní‘), není však nutné, aby bylo zaviněné nebo aby vědomě směřovalo k rušení držby.“ (in , jméno FO, , J. a kol. Věcná práva Věcná práva, katastr nemovitostí a správa cizího majetku. 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2018, s. 44).26. , právnická osoba, posesorní ochrany držby ve svém základu plyne z římskoprávního pojetí, čemuž ostatně svědčí již více jak 2 000 let stará římskoprávní parémie „Quita no movere!“, tj. v překladu „Nehýbat s tím, co je v klidu“ neboli je třeba zachovat stávající stav, poskytnout stávajícímu stavu ochranu před zásahy proti němu.

27. Rušení držby přitom může spočívat v jakémkoliv omezování držitele ve výkonu držby, ať se jedná o držbu vlastnického práva nebo práva jiného. Půjde tedy o každé jednání, kterým třetí osoba držiteli brání ve volném nakládání s věcí nebo mu brání ve výkonu jiného práva či výkon práv (různým způsobem) ztěžuje (k tomu srov. Randa, A., Držba dle rakouského práva v pořádku systematickém, reprint původního vydání, in ASPI, 2008, s. 130).

28. Pokud je v zákoně uvedeno, že držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit a ten kdo by byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav, pak z toho vyplývá, že aby žaloba proti rušení držby mohla být úspěšná, musí zde existovat držba a také její rušení žalovaným. Žalovaný má pak jen omezené možnosti námitek proti žalobě. Ochrana držby se týká všech práv, která mohou být předmětem držby. Je tak poskytována ochrana držiteli vlastnického práva, nájemci, pachtýři a také oprávněnému ze služebnosti. Podstatné je především to, že žalobce je držitelem. S ohledem na vyvratitelnou právní domněnku uvedenou v ustanovení § 994 NOZ (držba je řádná, poctivá a pravá) je tedy ochrana poskytována i držiteli, jehož výkon držby nesplňuje některý z uvedených aspektů držby a žalovaný neprokáže jeho absenci. Důkazní břemeno o neexistenci držby žalobce leží totiž na něm [, jméno FO, , J. a kol. Občanský zákoník, III. Věcná práva (§ 976-1474). Komentář. 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2013, s. 99).

29. Rovněž Ústavní soud např. ve svém usnesení ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 2077/19, vyložil a odůvodnil právní názor, že řízení o ochraně z rušené držby je de facto svého druhu řízením, které se svým významem blíží řízení o předběžném opatření. Z těchto důvodů není třeba v nalézacím řízení nařizovat jednání (mimo případ uvedený v § 177 odst. 2 o. s. ř.), soud je vázán poměrně krátkými lhůtami a ve věci samé rozhoduje usnesením, které je oproti rozsudku ze zákona zásadně předběžně vykonatelné (srov. § 171 o. s. ř.). Smyslem těchto opatření je poskytnout co možná nejúčinnější (tedy i dostatečně rychlou) ochranu držiteli, který byl ze své držby vypuzen nebo v ní jinak rušen.

30. Z vyloženého vyplývá, že v řízení o žalobě z rušené držby je třeba vycházet právě z předpokladu, že právní stav ustupuje fakticitě (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. IV. ÚS 4306/18). Plyne z toho, že při poskytování právní ochrany v řízení podle § 1003 o. z. soud nezkoumá právní otázky. Úkolem soudu je pouze poskytnout ve zkráceném řízení právní ochranu před zřejmým zásahem do posledního pokojného, a tedy faktického stavu. Soud tedy při rozhodnutí o žalobě na ochranu rušené držby nezkoumá právní vztahy, nezjišťuje, zda se jedná o držbu podle občanského zákoníku řádnou (§ 991), poctivou (§ 992), nebo pravou (§ 993), ale vychází pouze z faktického (pokojného) stavu (viz stále platná římskoprávní parémie ochrany „quieta non movere“, tj. „klidným (pokojným, funkčním) nehýbat“).

31. Žaloba podle § 176 a násl. o. s. ř. směřuje pouze k ochraně posledního stavu držby a jeho navrácení. Nejde o žalobu o právu, ale o žalobu o faktickém stavu. Soud se proto musí omezit jen na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení, jak již shora bylo vyloženo.

32. Na základě shora uvedených skutečností má soud za zjištěné, že žalovaný svým (shora již podrobně popsaným) jednáním narušil pokojný stav držby práva žalobkyně spočívající v dosud pokojném užívání studny žalobkyní (a případně osob takto jednajících s jejím svolením) tím, že žalovaný sám učinil nebo prostřednictvím osoby, která s jeho souhlasem coby vlastníka sousedního pozemku, umožnil(a) překrytí předmětného otvoru pro vsunutí hadice k čerpání vody ze studny, zcela jistě do (dne poslední pokojné držby) , datum, užívaného žalobkyní a s jejím svolením dalšími osobami užívajícími nemovité věci žalobkyně, čímž napříště fakticky žalobkyni coby vlastnici předmětného sousedního pozemku znemožnil (jakož i osobám jednajícím s jejím svolením) její dosavadní držbu užívání této studny a tímto způsobem tak zasáhl do dosud pokojného stavu.

33. Za takto zjištěné faktické situace je tedy třeba poskytnout žalobkyni ochranu její držby, což soud tímto rozhodnutím činí v rozsahu, jak se podává z první výrokové znělky tohoto usnesení.

34. Při stanovení lhůty k uvedení v předešlý stav soud pak vyšel ze zjištění, že původní stav před zásahem do držby může žalovaný zajistit poměrně rychlým a technicky snadno realizovatelným způsobem, a to v zásadě okamžitě. Soud přesto žalovanému uložil povinnost odstranit z poklopu studny předmětné překrytí plechem ve lhůtě do tří dnů ode dne doručení tohoto usnesení, kterážto lhůta se vztahuje i na povinnost zdržet se rušení držby žalobce, neboť tato povinnost je (v daných skutkových poměrech) vázána na povinnost žalovaného uvést dotčenou část pozemku do původního stavu.

35. Toto rozhodnutí je prozatímní úpravou, na kterou navazuje úprava v § 1043 a 1044 o. z.

36. Toto usnesení je předběžně vykonatelné a lhůta k plnění začíná běžet od jeho doručení (§ 177 odst. 1 o. s. ř.).

37. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., které stanoví, že účastníku, který měl ve věci plný procesní úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci neměl úspěch.

38. Žalobkyně byla v tomto řízení zcela úspěšná, právem jí tedy vůči žalovanému náleží náhrada nákladů řízení v celkové výši , částka, sestávající se z odměny jeho advokáta za dva úkony právní služby [vypočtené z tarifní hodnoty , částka, dle § 9 odst. 1 ve vztahu k § 7 bodu 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále již „AT“] po , částka, [a to za 1. převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) AT, a za 2. sepis žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) AT], ze dvou paušálů hotových výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 AT, a ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, (v tomto případě u tohoto typu řízení je třeba žalobkyni uloženou povinnost zaplatit soudní poplatek presumovat jako již zaplacený soudní poplatek, kdy současně výše tohoto poplatku v případě vyhovění žaloby soudem je považována jako součást žalobkyní účelně vynaložených nákladů řízení).

39. Soud za účelně vynaložené výdaje žalobkyně naopak neshledal její právní zástupkyní uplatněné dvě porady s klientem (roz. s žalobkyní). Jednak k těmto uplatněným nákladům právní zástupkyně žalobkyně nepředložila příslušné záznamy zachycující obsah těchto porad, respektive prokazující existenci těchto porad, ale především s ohledem na obsah žaloby nebylo v zásadě třeba – neboť se zde nejednalo o žádný skutkově náročný případ – takové porady realizovat (roz. z hlediska zde posouzení účelnosti takto vynaložených výdajů na straně žalobkyně).

40. Jelikož žalobkyně s podáním žaloby již uhradil soudní poplatek (v řádné výši) , částka, , byla tím z jeho strany splněna předmětná poplatková povinnost a nebylo třeba o ní rozhodovat.

41. Současně soud rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit soudní poplatek ve výši , částka, za podání žaloby dle § 4 odst. 1 písm. a) a položky 4 písm. c) Sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb., jelikož nemohl být zaplacen na výzvu soudu ve věci s ohledem na lhůtu pro vyřízení věci v trvání 15 dnů stanovenou v § 177 odst. 1 o.s.ř.