6 C 266/2022

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Vrchou, MBA ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně se sídlem adresa žalobkyně právně zastoupená titul jméno příjmení , titul , advokátem se sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 17 915 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se pro částku 156 045,78 Kč, představující kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení, částečně zastavuje.

II. Návrh, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 13 113,08 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 151,41 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 865,08 Kč, s 19,98% úrokem ročně z částky 8 315,75 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 8 315,75 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, dále pak částku 4 801,92 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 576,22 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 937,35 Kč, s 19,98% úrokem ročně z částky 3 191,38 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 3 191,38 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 113,08 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu žalovaného ze smlouvy o zápůjčce [číslo] kterou žalovaný uzavřel dne 30. 10. 2014 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále jen„ smlouva o zápůjčce č. 1“). Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 16 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet spolu s částkou 13 377 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 043 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 19,98 % ročně, odměnu za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 3 041 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 293 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal splácet v 60 týdenních splátkách ve výši 490 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 24. 12. 2015. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka byla zaplacena dne 27. 11. 2017. Žalovanému bylo již ze smluvního ujednání známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 24. 12. 2015, přičemž marným uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami, kdy právní předchůdkyně žalobkyně měla tohoto dne možnost požadovat uhrazení celé dlužné částky. Ke dni 24. 12. 2015 činila dlužná jistina 9 117,91 Kč a dlužný poplatek 5 459,09 Kč. Po tomto datu do data podpisu smlouvy o postoupení pohledávek bylo žalovaným ještě částečně hrazeno, a to celkem 1 463,92 Kč. Dle sdělení žalobkyně ze dne 30. 1. 2023 tak činí nesplacená jistina částku 8 315,75 Kč a poplatek částku 4 797,33 Kč. Žalobkyni vzniklo právo na úhradu úroků z prodlení v zákonné výši od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře a dále úroku za půjčené peněžní prostředky ve výši 19,98 % ročně z dlužné nesplacené jistiny. Žalovaný na svůj dluh ze smlouvy o zápůjčce č. 1 uhradil celkem 16 263,92 Kč.

2. Dále se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 801,92 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu žalovaného ze smlouvy o zápůjčce [číslo] kterou žalovaný uzavřel dne 13. 6. 2014 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále jen„ smlouva o zápůjčce č. 2“). Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet spolu s částkou 8 361 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 277 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 19,98 % ročně, odměnu za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 1 901 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 183 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal splácet v 60 týdenních splátkách ve výši 307 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 7. 8. 2015. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka byla zaplacena dne 27. 11. 2017. Žalovanému bylo již ze smluvního ujednání známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 7. 8. 2015, přičemž marným uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami, kdy právní předchůdkyně žalobkyně měla tohoto dne možnost požadovat uhrazení celé dlužné částky. Ke dni 7. 8. 2015 činila dlužná jistina 3 557,77 Kč a dlužný poplatek 1 780,23 Kč. Po tomto datu do data podpisu smlouvy o postoupení pohledávek bylo žalovaným ještě částečně hrazeno, a to celkem 536,08 Kč. Dle sdělení žalobkyně ze dne 30. 1. 2023 tak činí nesplacená jistina částku 3 191,38 Kč a poplatek částku 1 610,54 Kč. Žalobkyni vzniklo právo na úhradu úroků z prodlení v zákonné výši od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře a dále úroku za půjčené peněžní prostředky ve výši 19,98 % ročně z dlužné nesplacené jistiny. Žalovaný na svůj dluh ze smlouvy o zápůjčce č. 2 uhradil celkem 13 559,08 Kč.

3. Obě pohledávky za žalovaným byly společností [právnická osoba] postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 žalobkyni, kdy toto postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení dlužné částky 13 113,08 Kč (dlužná jistina a dlužný poplatek ze smlouvy o zápůjčce č. 1), kapitalizovaných úroků ve výši 7 865,08 Kč (úrok ve výši 19,98 % ročně z částky 8 315,75 Kč od 25. 12. 2015 do 20. 1. 2020), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 151,41 Kč (úrok ve výši 8,05 % ročně z částky 8 315,75 Kč od 1. 1. 2016 do 20. 1. 2020), úroků ve výši 19,98 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8 315,75 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné částky ve výši 8 315,75 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Dále žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení dlužné částky 4 801,92 Kč (dlužná jistina a dlužný poplatek ze smlouvy o zápůjčce č. 2), kapitalizovaných úroků ve výši 3 937,35 Kč (úrok ve výši 19,98 % ročně z částky 3 191,38 Kč od 8. 8. 2015 do 20. 1. 2020), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 157 622 Kč (úrok ve výši 8,05 % ročně z částky 3 191,38 Kč od 15. 8. 2015 do 20. 1. 2020), úroků ve výši 19,98 % ročně z dlužné jistiny ve výši 3 191,38 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné částky ve výši 3 191,38 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Žalobkyně se k výzvě soudu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyjádřila tak, že její právní předchůdkyně vycházela především z hodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smluv o zápůjčkách. Žalovaný byl dotazován na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům a zaznamenány do zákaznické karty žalovaného. Žalobkyně si vyžádala od právní předchůdkyně žalobkyně zákaznické karty žalovaného, tyto však nebyly dohledány a k posouzení úvěruschopnosti žalovaného nebylo ze strany žalobkyně ničeho doloženo.

4. Podáním ze dne 26. 1. 2023 vzala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalobu částečně zpět, a to pro částku 156 045,78 Kč (tj. část kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení požadovaného ze smlouvy o zápůjčce č. 2), když v žalobním návrhu byl kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ze smlouvy o zápůjčce č. 2 nesprávně požadován ve výši 157 622 Kč. Správně se podle žalobkyně má jednat o kapitalizované příslušenství za shora uvedené období toliko ve výši 1 576,22 Kč, a právě z tohoto důvodu žalobkyně částečným zpětvzetím koriguje shora uvedený defekt při podání žaloby. S ohledem na uvedené skutečnosti proto soud rozhodl v souladu s § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a řízení pro částku 156 045,78 Kč, představující žalobkyní nesprávně kapitalizovaný úrok z prodlení, částečně zastavil.

5. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

6. Právní vztahy vzniklé mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů.

7. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

8. Dle § 2390, § 2392 odst. 1 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

9. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881 odst. 1, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

11. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Dle § 9 odst. 3 uvedeného zákona, spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

12. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ 13. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak uvádí právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020.

14. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 30. 10. 2014 (tedy ze smlouvy o zápůjčce č. 1) soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] ujednání, na základě něhož mu byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta částka ve výši 16 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě o zápůjčce č. 1 zavázal zaplatit poplatek ve výši 13 377 Kč. Poplatek vevýši 13 377 Kč se skládal z úroku ve výši 2 043 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 3 041 Kč a odměny za hotovostní režim splátek ve výši 8 293 Kč. Žalovaný se ve smlouvě o zápůjčce č. 1 zavázal zaplatit celkovou dlužnou částku v hotovosti do rukou osoby uvedené v čl. 17 smluvních podmínek v 60 splátkách ve výši 490 Kč, s výjimkou poslední splátky, která je ve výši 467 Kč, když první splátku byl povinen zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy o zápůjčce č. 1 a každou následující splátku nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaný svým podpisem smlouvy potvrdil, že celou částku zápůjčky v hotovosti převzal v místě svého bydliště. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce č. 1 jsou smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce (dále jen smluvní podmínky). Dle čl. 4 smluvních podmínek je výpůjční úroková sazba stanovena ve výši 19,98 % ročně. Dle čl. 12 smluvních podmínek v případě, že zákazník včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku celkové dlužné částky, má právní předchůdkyně žalobkyně právo na vyrovnání celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky.

15. Z tabulky umoření ke smlouvě o zápůjčce č. 1 soud zjistil, že žalovaný splácel nepravidelně, když na dlužnou částku zaplatil ke dni postoupení pohledávky celkem 16 263,92 Kč, přičemž poslední splátka ze dne 2. 9. 2019 činila 731,96 Kč.

16. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 13. 6. 2014 (tedy ze smlouvy o zápůjčce č. 2) soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] ujednání, na základě něhož mu byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě o zápůjčce č. 2 zavázal zaplatit poplatek ve výši 8 361 Kč. Poplatek se skládal z úroku ve výši 1 277 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 1 901 Kč a odměny za hotovostní režim splátek ve výši 5 183 Kč. Žalovaný se ve smlouvě o zápůjčce č. 2 zavázal zaplatit celkovou dlužnou částku v hotovosti do rukou osoby uvedené v čl. 17 smluvních podmínek v 60 splátkách ve výši 307 Kč, s výjimkou poslední splátky, která je ve výši 248 Kč, když první splátku byl povinen zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy o zápůjčce č. 2 a každou následující splátku nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaný svým podpisem smlouvy potvrdil, že celou částku zápůjčky v hotovosti převzal v místě svého bydliště. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce č. 2 jsou smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce (dále jen smluvní podmínky). Dle čl. 4 smluvních podmínek je výpůjční úroková sazba stanovena ve výši 19,98 % ročně. Dle čl. 12 smluvních podmínek v případě, že žalovaný včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku celkové dlužné částky, má právní předchůdkyně žalobkyně právo na vyrovnání celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky.

17. Z tabulky umoření ke smlouvě o zápůjčce č. 2 soud zjistil, že žalovaný splácel nepravidelně, když na dlužnou částku zaplatil ke dni postoupení pohledávky celkem 13 559,08 Kč, přičemž poslední splátka ze dne 2. 9. 2019 činila 268,04 Kč.

18. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, včetně seznamu postoupených pohledávek str. [anonymizováno] a [anonymizováno] soud zjistil, že společnost [právnická osoba] postoupila obě pohledávky za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován v oznámení o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020.

19. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila platně obě pohledávky za žalovaným na žalobkyni (§ 1879 an. o. z.), přičemž postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno.

20. Ve vztahu k oběma žalovaným pohledávkám, tedy jak ze zápůjčky č. 1, tak ze zápůjčky č. 2, dospěl soud k následujícímu. Žalovaný uzavřel dne 30. 10. 2014 s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o zápůjčce č. 1, na základě které mu byla poskytnuta částka 16 000 Kč. Dne 13. 6. 2014 uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o zápůjčce č. 2, na základě které mu byla poskytnuta částka 10 000 Kč. V obou případech se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (§ 420 odst. 1 a 2 o. z.), a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Jedná se o spotřebitelské zápůjčky ve smyslu § 2390 a násl. o. z., o komerčně nazývané„ rychlé“ zápůjčky, které nebankovní subjekty poskytují osobám, které by je od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. V souladu s § 9 zákona č. 145/2010 Sb. (účinného do 30. 11. 2016) bylo povinností právní předchůdkyně žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě dostatečných informací získaných od žalovaného, je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout zápůjčky jen tehdy, pokud dle posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele zápůjčky splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně se měla zabývat příjmy a výdaji žalovaného a také tím, jak splácí své případné dosavadní závazky, což mohla ověřit z informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele. Ust. § 9 zákona č. 145/2010 Sb. představuje pro spotřebitele záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí zápůjčky postupovat tak, aby jej do jisté míry chránil před neschopností splácet. Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutou zápůjčku splácet nebo poskytnutí zápůjčky dlužníku i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy.

21. Žalobkyně ke splnění zákonné povinnosti zabývat se schopností žalovaného splácet uvedla obecnou citaci právní úpravy s konstatováním, že její právní předchůdkyně svou zákonnou povinnost plnila především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného, které byly ověřeny oproti dokladům vyžádaných od žalovaného a zaznamenány do zákaznické karty. Žalobkyně ke svým tvrzením ničeho nedoložila, kdy sdělila, že její právní předchůdkyně nemá k dispozici ani zákaznické karty žalovaného. Právní předchůdkyni žalobkyně muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých zápůjček. Jsou to převážně klienti, kteří zápůjčku od banky nedostanou kvůli jejich špatné finanční situaci. Soud je dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) splnila povinnost zabývat se úvěruschopností žalovaného. Pokud žalobkyně nebyla schopna splnit svoji povinnost uvést pro rozhodnutí významné skutečnosti ani plnit důkazní povinnost, musí soud konstatovat, že neunesla břemeno tvrzení ani důkazní.

22. Soud má s ohledem na uvedené za to, že smlouva o zápůjčce č. 1 uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 30. 10. 2014, je neplatná (§ 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb.). S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy. Porušením § 9 zákona č. 145/2010 Sb., však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. Protože však žalovanému byla poskytnuta částka 16 000 Kč a žalovaný již v době do 20. 1. 2020 uhradil částku 16 263,92 Kč, lze uzavřít, že žalovaný poskytnuté peněžní prostředky 16 000 Kč zcela vrátil, resp. přeplatil. S ohledem na uvedené není žaloba pro částku z této zápůjčky důvodná. Stejně tak má soud za to, že smlouva o zápůjčce č. 2 uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 13. 6. 2014 je neplatná. Soud se s ohledem na tuto skutečnost nezabýval dalšími ujednáními smlouvy. Žalovaný je povinen žalobkyni vydat bezdůvodné obohacení. Protože však žalovanému byla poskytnuta částka 10 000 Kč a žalovaný již v době do 20. 1. 2020 uhradil částku 13 559,08 Kč, lze uzavřít, že žalovaný poskytnuté peněžní prostředky 10 000 Kč zcela vrátil, resp. přeplatil. S ohledem na uvedené není žaloba pro částku z této zápůjčky důvodná. Soudu tedy nezbylo, než žalobu zcela zamítnout.

23. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané věci byl plně úspěšný žalovaný, kterému však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.