6 C 270/2023

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Vrchou, MBA, ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená dne Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 0/0 právně zastoupená Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 advokátkou se sídlem Adresa zainteresované osoby 1/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 2/0 , narozený dne Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 0/0 právně zastoupený Jméno zástupce zainteresované osoby 2/0 advokátkou se sídlem Adresa zainteresované osoby 3/0 o vyklizení domu

I. Žalovaný je povinen do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku vyklidit nemovitosti, a to pozemek st. p. č. , hodnota, , jehož součástí je i stavba rodinného domu č. p. , Anonymizováno, v obci , adresa, , část obce , adresa, , který leží v katastrálním území , adresa, .

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 18 817 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a to k rukám , Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0, advokátky se sídlem v , adresa, .

1. Žalobkyně se žalobou, podanou zdejšímu soudu (dále též „soud“) dne 4. 12. 2023, domáhala vydání rozsudku, kterým by žalovanému byla uložena povinnost vyklidit pozemek st. p. č. , hodnota, , jehož součástí je i stavba rodinného domu č. p. , Anonymizováno, v obci , adresa, , část obce , adresa, , který leží v katastrálním území , adresa, (dále též „RD“). Žalobkyně v žalobě uvedla, že je výlučnou vlastnicí RD, manželství účastníků bylo dne , datum, pravomocně rozvedeno, žalovaný RD užívá bez právního důvodu. Jelikož žalovaný RD nevyklidil ani poté, co byl žalobkyní k tomu písemně vyzván (dopisem ze dne 16. 10. 2023), žalobkyni nezbylo, než se tohoto vyklizení domáhat soudní cestou.

2. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě odmítl uplatněnou žalobní argumentaci. Zdůraznil, že RD účastníci nabyli za trvání jejich manželství, kdy poté modifikovali jejich společné jmění manželů (dále též „SJM“) tak, že jej zúžili a RD se stal výlučným vlastnictvím žalobkyně, ač byl pořízen částečně z výlučných finančních prostředků žalovaného, které byly získány z prodeje jeho bytu. RD byl rekonstruován žalovaným za pomoci nevlastního otce žalovaného. O RD se dosud rovněž stará pouze žalovaný, do října 2023 hradil i veškeré náklady na energie, daň z nemovitých věcí a pojištění domu. Žalovaný navrhl žalobkyni několik variant řešení jejich situace, ale žalobkyně žádnou z nich nepřijala a podala bez dalšího žalobu na vyklizení žalovaného z RD, v němž sdíleli rodinnou domácnost společně s jejich synem po dobu delší než 10 let. Žalovaný dále zdůrazňuje, že soud svěřil jejich nezletilého syna do společné výchovy účastníků (rodičů), což samozřejmě předpokládalo a předpokládá i společné bydlení rodičů. Společná péče rodičů o nezletilého probíhala a probíhá doposud bez sebemenších problémů a syn tak rozvod svých rodičů téměř nepociťuje. I komunikace účastníků (rodičů) ohledně péče o nezletilého je zcela nekonfliktní. Žalobkyně však nyní, zcela účelově, podala k témuž soudu společně s vyklizovací žalobou i návrh na změnu úpravy rodičovské odpovědnosti s tím, aby nezletilý syn účastníků byl svěřen do její výlučné výchovy, s čímž však žalovaný naprosto nesouhlasí. Žalovaný považuje jednání žalobkyně za jednání v rozporu s dobrými mravy a je přesvědčen, že za daných okolností je nutno žalobu v plném rozsahu zamítnout; žalobce v tomto směru odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu i Ústavního soudu. Podle žalovaného otázku, zda povinnost k vyklizení bytu užívaného bez právního důvodu může být podmíněna zajištěním bytové náhrady s poukazem na § 3 odst. 1 obč. zák., lze pokládat za kladně vyřešenou judikaturou uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek. Je tedy třeba zabývat se tím, zda žalobu na vyklizení bytu lze pro rozpor s dobrými mravy zamítnout, přičemž Nejvyšší soud konstatuje, že tomu tak je. Skutečnost, že výkon vlastnického práva realizovaný žalobou na vyklizení bytu (nebo nemovitosti sloužící k bydlení) je uplatňován v rozporu s dobrými mravy, se podle okolností daného případu projeví buď určením delší než zákonné lhůty k vyklizení, vázáním vyklizení na poskytnutí přístřeší či jiného druhu bytové náhrady, nebo zamítnutím žaloby.

3. Na vyjádření žalovaného ad 2 reagovala žalobkyně nesouhlasně replikou (na č. l. 26). Pokud má žalovaný z titulu nevypořádaného SJM vůči žalobkyni jakékoliv nároky, pak má možnost domáhat se prostřednictvím žaloby vypořádání SJM. Z judikatury plyne, že nevypořádané SJM nemá vliv na vyklizení nemovitosti ve výlučném vlastnictví jednoho z bývalých manželů. Žalobkyně podala návrh na změnu péče o jejich nezletilého syna z důvodu, dosavadní péče je pro syna naprosto nevhodná a nevyhovující; proto žalobkyně navrhuje, aby byl nezletilý syn svěřen do její výlučné péče a žalovanému (otci) bylo stanoveno výživné. Účastníci nevedou rodinnou domácnost, každý samostatně hospodaří se svými finančními prostředky a zajišťuje si svoje potřeby. Oba účastníci mají nové partnery a stávající situace je pro všechny naprosto nevyhovující. Žalovaný u své přítelkyně střídavě tráví čas. Žalobkyně již s novým přítelem syna seznámila, syn si ho velmi oblíbil, neboť se mu věnuje. Takto žalobkyně, její přítel a syn tráví i společný čas a chtěli by spolu bydlet. Z tohoto důvodu navrhla žalobkyně změnu péče, když má za to, že je to i v zájmu nezletilého. Podle žalobkyně společnou péči lze realizovat i v případě, kdy rodiče spolu nebydlí, neboť pokud rodiče bydlí jen několik kilometrů od sebe, nic nebrání tomu, aby se oba rodiče na péči o dítě podíleli společně. Podmínkou tedy není skutečnost, že musí oba rodiče bydlet v jednom domě. Žalobkyně má z přítomnosti žalovaného v RD zdravotní potíže, což bylo také důvodem rozvodu manželství účastníků. Uvedené soužití je již nemožné. Ze strany žalovaného docházelo vůči žalobkyni k fyzickému i psychickému týrání; vyklizení žalovaného z RD proto není v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný má dle žalobkyně dostatek prostředků na to, aby si zajistil bydlení sám.

4. Soud učinil následující dílčí skutková zjištění:

5. Žalobkyně je výlučnou vlastnicí pozemku st. p. č. , hodnota, , který leží v katastrálním území , adresa, , a jehož součástí je stavba v obci , adresa, , část obce , adresa, , č. p. , Anonymizováno, , rodinný dům (zjištěno z informace o pozemku na č. l. 4).

6. Manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem , Anonymizováno, soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne , datum, . Při rozhodování rozvodový soud vycházel mj. ze zjištění, že rozsudkem , Anonymizováno, soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne , datum, , byla schválena dohoda rodičů o úpravě poměrů k nezletilému , jméno FO, , narozenému dne , datum, , dle které byl nezletilý svěřen pro dobu po rozvodu manželství účastníků do společné péče s tím, že vyživovací povinnost stanovena nebyla. Rozvodový soud dospěl k závěru, že manželství účastníků je skutečně hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, neplní své funkce a žádný z účastníků nemá zájem v manželství setrvávat, nelze tedy očekávat obnovení manželského soužití. Příčiny rozvratu manželství spatřil soud v nesouladu povah, názorů a zájmů účastníků, v jejich neshodách při vedení domácnosti a společného hospodaření a také rozdílnost názorů účastníků na trávení volného času (zjištěno z cit. rozsudku na č. l. 5-6).

7. Žalobkyně prostřednictvím své advokátky dopisem ze dne 20. 11. 2023 vyzvala žalovaného k vyklizení RD. V této písemné výzvě bylo žalovanému zdůrazněno, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí RD a že žalovaný RD užívá bez právního důvodu. Žalovanému byla stanovena lhůta k vyklizení RD s poučením, že jinak bude proti němu podána žaloba o vyklizení žalovaného z RD. Současně byl žalovaný informován o tom, že žalobkyně podala u soudu návrh na změnu výchovy k jejich nezletilému synovi , jméno FO, s tím, že se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, kterým by nezletilý syn byl svěřen do její výlučné péče a žalovanému by byla uložena povinnost na něj přispívat výživným (zjištěno z cit. výzvy na č. l. 7). Tato výzva byla žalovanému doručena do jeho datové schránky dne 21. 11. 2023 (zjištěno z detailu zprávy na č. l. 8).

8. Žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně podala v listopadu 2023 u , Anonymizováno, soudu návrh na změnu rodičovské odpovědnosti k nezletilému synovi , jméno FO, , gen. shora. s odůvodněním, že v dohledné době bude proti otci nezletilého (nyní žalovanému) podávat žalobu o vyklizení otce nezletilého (žalovaného) z RD, který užívá RD bez právního důvodu a kdy další soužití rodičů nezletilého po rozvodu jejich manželství již není možné (zjištěno z cit. návrhu na č. l. 23-24).

9. Na základě návrhu ad 8 probíhá řízení u , Anonymizováno, soudu pod sp. zn. , spisová značka, ; v uvedeném řízení se k návrhu ad 8 vyjádřil žalovaný coby otec nezl. , jméno FO, , který popřel žalobkyní (matkou nezl.) tvrzené okolnosti, jež jí měly vést k podání tohoto návrhu. Žalovaný mj. uvedl, že mezi účastníky od rozvodu jejich manželství nejsou žádné neshody, nevznikají žádné konflikty a rozhodně není pravdou, že péči o nezletilého , jméno FO, zajišťuje v současné době výlučně žalobkyně (matka nezletilého , jméno FO, ); „matka totiž pracuje v , Anonymizováno, ve směnách dlouhý a krátký týden, kdy v práci je matka vždy od , Anonymizováno, hod. do , Anonymizováno, hod. To znamená, že minimálně vždy, když je matka v práci, je nezletilý ve výlučné péči otce…“ (zjištěno z cit. návrhu na č. l. 27-28).

10. Soud při jednání konaném dne 14. 2. 2024 přistoupil k výslechům účastníků, při nichž účastníci rozdílně vypovídali o okolnostech vztahujících se k předmětu řízení. Zatímco žalobkyně vypověděla, že faktické soužití s žalovaným (ve smyslu negativního chování žalovaného vůči žalobkyni, jak žalobkyně popsala v žalobě a ve své replice k vyjádření žalovaného k žalobě) je problémové, žalovaný naopak tvrdil v zásadě opak. Žalobkyně při výslechu uvedla, že aktuálně má nový vztah s jiným mužem, s nímž by chtěla žít ve společné domácnosti, neboť její nový partner má velmi kladný vztah k jejímu nezletilému synovi. Žalovaný ovšem popřel tvrzení žalobkyně, že má aktuálně partnerku, u které zčásti bydlí, a naopak tvrdil, že pokud v rámci realizace společné výchovy o jejich nezletilého syna , jméno FO, některé dny nebydlí v RD, pak přespává na různých místech (u rodičů, kamarádů atp.). Žalovaný však vyloučil, že by měl aktuálně k dispozici možnost jiného bydlení než v RD.

11. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně je výlučnou vlastnicí RD a společně s žalovaným dle pravomocného rozsudku realizuje společnou výchovu jejich nezletilého syna , Jméno zainteresované osoby 2/0, , narozeného dne , datum, . Manželství účastníků zaniklo rozvodem dne , datum, . Žalovaný i přes výzvu žalobkyně, aby RD vyklidil, tak neučinil s tím, že nemá kde bydlet a v RD realizuje společnou výchovu nezletilého syna , Jméno zainteresované osoby 2/0, , narozeného dne , datum, . Žalovaný v tomto řízení soudu nenavrhl, aby mu soud založil v jeho prospěch právo odpovídající věcnému břemenu bydlení v RD.

12. Žaloba je důvodná.

13. Podle § 744 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále již „o. z.“) je-li obydlím manželů dům nebo byt, k němuž má jeden z manželů výhradní právo umožňující v domě nebo bytě bydlet, a je-li to jiné právo než závazkové, vznikne uzavřením manželství druhému manželu právo bydlení. Vznikne-li jednomu z manželů takové výhradní právo za trvání manželství, vznikne tím druhému z manželů právo bydlení.

14. Podle § 769 o. z. zaniklo-li manželství rozvodem, a manželé neměli k domu nebo bytu, v němž se nacházela jejich rodinná domácnost, stejné, popřípadě společné právo, a manželé, popřípadě rozvedení manželé se nedohodnou o dalším bydlení manžela, který má v domě nebo bytě pouze právo bydlet, popřípadě jiné právo, které je slabší než právo druhého manžela, rozhodne soud na návrh manžela, který má k domu nebo bytu právo vlastnické nebo jiné věcné právo, popřípadě výhradní právo nájemní nebo jiné závazkové právo, o povinnosti druhého manžela se vystěhovat; ustanovení § 767 odst. 2 platí obdobně.

15. Podle § 767 odst. 2 o. z. je-li to přiměřené poměrům pozůstalého manžela, především proto, že pečuje o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, o něž manželé pečovali, nebo o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, jehož rodičem je zemřelý manžel, anebo o dítě nezaopatřené, které s pozůstalým manželem žije, může soud na návrh pozůstalého manžela založit v jeho prospěch právo odpovídající věcnému břemenu bydlení podle okolností případu, nejdéle však do doby, než takové dítě nabude trvale schopnost samo se živit, a za úplatu srovnatelnou s nájemným v místě obvyklým; toto právo nezanikne, nabude-li dítě schopnost samo se živit jen na přechodnou dobu.

16. Z dikce § 769 o. z. plyne, že došlo-li k zániku manželství rozvodem a jednomu z bývalých manželů svědčilo právo bydlení a manželé se o dalším bydlení tohoto manžela nedohodli, může manžel s výhradním právem bydlení podat návrh soudu na vystěhování druhého manžela.

17. V případě, že jsou splněny zákonné podmínky, tj. existuje pravomocný rozsudek o rozvodu manželství, jeden z manželů má pouze právo bydlení a stále užívá předmětné obydlí a manželé se nedohodli na dalším bydlení, je soud v zásadě povinen návrhu manžela s výhradním právem vyhovět a rozhodnout o povinnosti manžela s právem bydlení se vystěhovat; v takovém případě dochází k zániku práva bydlení okamžikem, kdy uplyne lhůta pro vyklizení nemovitosti (bytu) dle pravomocného rozsudku o vyklizení manžela s právem bydlení.

18. Případná nepřiměřenost dopadu tohoto ustanovení může být v těchto případech zmírněna možností manžela s právem bydlení domáhat se dle § 768 odst. 2 o. ž. zřízení věcného břemene bydlení, kdy se přiměřeně uplatní úprava dle § 767 odst. 2 o. z. (viz shora cit. ustanovení); takový návrh může podat manžel, který má v domě nebo bytě pouze právo bydlet, popřípadě jiné právo, které je slabší než právo druhého manžela, jenž má k domu nebo bytu vlastnické nebo jiné věcné právo, popřípadě výhradní právo nájemné nebo jiné závazkové právo.

19. Z ad 18 tedy plyne, že manžel, jemuž svědčí slabší právo k domu nebo bytu, může samostatně nebo nejpozději v řízení o vyklizení domu či bytu podat vzájemný návrh, aby mu soud založil v jeho prospěch – způsobem obdobným jako je upraveno v § 767 odst. 2 o. z. – právo odpovídající věcnému břemenu. Jestliže tak žalovaný neučiní (samostatnou žalobu či vzájemný návrh nepodá), nemá soud – pakliže zde nejsou jiné právně významné okolnosti – žádný hmotněprávní důvod takové vyklizovací žalobě nevyhovět, neboť se současně presumuje, že manžel se slabším právem je schopen si své bytové potřeby vyřešit.

20. V posuzované věci žalovaný návrh na postup soud dle § 768 odst. 2 věty druhé ve vazbě na § 767 odst. 2 o. z. neučinil, a proto ve skutkových poměrech, kdy žalobkyně je výlučnou vlastnicí RD, manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno a žalobkyně proti žalovanému podala žalobu o vyklizení RD, není žádného důvodu této žalobě vyhovět.

21. Okolnost, že shora cit. rozhodnutím soudu byl nezletilý syn , jméno FO, svěřen do společné péče účastníků, není důvodem k tomu, aby soud žalobu o vyklizení žalovaného z RD zamítl. Společná péče ve své podstatě znamená, že rodiče pokračují v neupraveném (vyjma soudem zvoleného způsobu péče o nezletilého) režimu, kdy nejsou nastavena žádná pravidla ohledně péče o nezletilé dítě, výživného či styku. Formálně se jedná o stejnou podobu péče, kterou měli rodiče mezi sebou zavedenou, než nastala soudní úprava. V posuzované věci však žalobkyně soudu jednak popsala a poté v rámci účastnického výslechu vyložila důvody, pro které již (z jejího pohledu) nejsou nadále splněny podmínky pro společnou péči. Kromě žalobkyní v tomto řízení neprokázaného negativního vlivu žalovaného vůči žalobkyni, kdy z přítomnosti žalovaného (v RD) má mít žalobkyně dle svého tvrzení zdravotní potíže, žalobkyně věrohodně tvrdila, že má nového přítele, s nímž by chtěla, a to společně s nezletilým synem účastníků, společně žít. Znamená to tedy, že podmínky pro společnou péči ve smyslu jejího dosavadního realizování, kdy účastníci ji naplňovali v rámci faktického (byť ve vztahu mezi nimi ve formě odděleného) soužití v RD, pominuly a žalobkyně podala návrh na změnu péče o nezletilého syna účastníků ve smyslu shora již uvedeném. Za této situace není proto dost dobře možné žalobu zamítnout z důvodu stávající existence společné výchovy účastníků o jejich nezletilého syna , jméno FO, , nýbrž je třeba předpokládat, že na tyto změny bude nutno reagovat v rámci rozhodnutí soudu o návrhu žalobkyně na změnu péče o nezletilého syna účastníků.

22. Ve smyslu (a contr.) § 768 odst. 2 věty druhé a § 767 odst. 2 o. z. je současně třeba presumovat, že žalovaný tím, že neučinil návrh na založení v jeho prospěch práva odpovídajícímu věcnému břemenu bydlení, je objektivně schopen si zajistit pro sebe odpovídající (uspokojivé) bydlení. V každém případě nebyl-li takový návrh učiněn, nebyl soud povinen, respektive nebyl k tomu ani oprávněn o takovém návrhu rozhodovat, a to ani z moci úřední, a z tohoto důvodu zde ani nebyly ve smyslu připomenuté právní úpravy důvody, jež by měly soud vést k úvaze o zamítnutí této vyklizovací žaloby.

23. Soud po provedeném dokazování ani neshledal, že by jednání žalobkyně vůči žalovanému naplňovalo (v jakémkoliv ohledu) znaky jednání kolidujícího (příčícího se) dobrým mravům. Vždyť žalobkyně po rozvodu manželství účastníků usiluje o realizaci nového partnerského vztahu, a to v situaci, kdy je přesvědčena o tom, že její nový partner je schopen se při společném bydlení fakticky spolupodílet (pomáhat žalobkyni) i při výchově nezletilého syna účastníků, v situaci, kdy role žalovaného coby otce nezletilého je a bude i nadále pochopitelně nezpochybnitelná.

24. V řízení soud nezaregistroval ze strany žalobkyně žádné defektní, respektive nemorální chování vůči žalovanému, žádné faktické jednání, jež by bylo možné vůči žalovanému hodnotit jako vskutku nemravné, odsouzeníhodné, neakceptovatelné, nepřijatelné, či snad mající znaky zjevného zneužívání práva, respektive šikany atd. Z tohoto důvodu nebyl ani důvod pro případnou korekci rozhodování o žalobě ve smyslu jejího zamítnutí s ohledem na kolizi jednání žalobkyně vůči žalovanému s pravidly dobrých mravů.

25. Ze všech vyložených důvodů proto soud podané žalobě vyhověl, jak se podává z výroku I. s tím, že pokud jde o lhůtu k vyklizení žalovaného z RD, soud má za to, že uložená tříměsíční lhůta je zcela dostatečná k tomu, aby si žalovaný zajistil nové bydlení, přestěhoval si z RD věci, respektive RD v dané lhůtě vyklidil, a současně byl schopen poté odpovídajícím způsobem participovat na výchově svého nezletilého syna , jméno FO, . Soud současně připomíná, že teprve uplynutím tříměsíční lhůty pro vyklizení RD zanikne žalovanému právo bydlení v RD.

26. Jelikož žalobkyně byla v tomto sporu plně procesně úspěšná, soud v procesní situaci, kdy z řízení nevyplynul poznatek, že by žalovaný byl v postavení např. osoby sociálně potřebné atp., rozhodl o povinnosti žalovaného v plném rozsahu nahradit žalobkyni náklady tohoto řízení.

27. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

28. V posuzované věci je žalovaný dle § 142 odst. 1 o. s. ř. povinen žalobkyni zaplatit na náhradě nákladů řízení částku ve výši 18 817 Kč, kterou tvoří následující položky:

29. Odměna advokáta podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále již „AT“), a to za 5 úkonů právní služby po 1 500 Kč (Pokud jde o výši tarifní hodnoty, soud v daném případě vycházel z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč dle § 9 odst. 1 AT a odměnu za jeden úkon právní služby pak vypočítal podle § 7 bod č. 4, a to mj. též s ohledem na usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 10. 2021, sp. zn. IV. ÚS 2384/21, dle kterého při určení výš odměny advokáta u žalob na vyklizení nemovitostí se vychází ze závěru, že je-li předmětem vydání věci (vyklizení nemovitosti), určí se výše odměny advokáta primárně z ceny této věci podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 AT. Teprve tehdy, nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích, nebo ji lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, a není-li dále stanoveno jinak, je nezbytné postupovat podle § 9 odst. 1 AT. Jelikož v daném případě nebylo možné zjistit hodnotu RD – roz. obvyklou cenu nemovité věci, kterou nemůže být kupní cena, soud při výpočtu odměna advokáty žalobkyně postupoval podle tarifní hodnoty dle § 9 odst. 1 AT), tj. za 1. převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) AT, 2. za sepis předžalobní výzvy dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, 3. za sepis žaloby podle § 11 odst. 1 písm. d) AT, 4. za sepis repliky k vyjádření žalovaného k žalobě dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, a 5. za účast právní zástupkyně žalobkyně při jednání konaném před soudem dne 14. 2. 2024 dle § 11 odst. 1 písm. g) AT, a dále za 1 úkon právní služby v poloviční sazbě ve výši 750 Kč, a to za účast právní zástupkyně žalobkyně při jednáním konaném před soudem dne 26. 2. 2024, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozsudku, tj. odměna celkem (5 x 1 500 Kč = 7 500 Kč + 750 Kč=) 8 250 Kč.

30. Náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 AT – 3 x po 300 Kč, tj. celkem 1 800 Kč.

31. Cestovné – za 2 cesty z , adresa, a zpět k jednáním konaným před soudem dne 14. 2. 2024 a dne 26. 2. 2024 (jednání, při kterém došlo pouze vyhlášení rozsudku), a to osobním automobilem zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , při prům. spotřebě 4,5 l NM/100 km a vzdálenosti (dle www.mapy.cz) , adresa, (sídlo právní zástupkyně žalobkyně) a zpět 66 km, 2 cesty celkem 132 km, tj. celkem jízdné (výpočet dle aplikace Justtarif) ve výši 969 Kč.

32. Náhrada za ztrátu času dle § 14 odst. 3 AT za 4 půlhodiny po 100 Kč, celkem tedy 400 Kč.

33. Částka odpovídající 21 % DPH dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. za ad 29 až 32 (tj. 21 % z částky 11 419 Kč) 2 397,99 Kč.

34. Soudní poplatek ve výši 5 000 Kč.

35. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobce povinen přisouzenou náhradu nákladů řízení zaplatit právnímu zástupci žalovaného.