6 C 275/2024

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Vrchou, MBA, ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o určení vlastnictví

I. Soud připouští změnu žaloby, aby namísto určení, že žalovaný je vlastníkem osobního vozidla zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , rok výroby , Anonymizováno, , RZ , SPZ, , VIN: , VIN kód, , bylo určeno, že žalobkyně od 17. 4. 2024 není vlastnicí tohoto vozidla.

II. Určuje se, že žalobkyně od 17. 4. 2024 není vlastnicí osobního vozidla zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , rok výroby , Anonymizováno, , RZ , SPZ, , VIN: , VIN kód, .

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou, původně podanou u Okresního soudu v Blansku dne 5. 9. 2024, domáhala „rozhodnutí ve věci daného vozidla, abych od prodeje, za něj již nebyla zodpovědná.“ V žalobě tvrdila, že dne 17. 4. 2024 prodala žalovanému osobní vozidlo specifikované nyní ve výroku II. tohoto rozsudku (dále již „vozidlo“). Žalovanému při prodeji současně předala předmětné listiny vztahující se k tomuto vozidlo (technický průkaz, zelenou kartu atd.), jakož i plnou moc, kterou udělila žalovanému za účelem provedení změny (přepisu) vlastníka v registru vozidel. Kupní cena byla uhrazena v hotovosti a převzata týž den žalobkyní od žalovaného. Žalovaný však neprovedl změnu v uvedeném registru, a to ani přes výzvu žalobkyně. Žalobkyni byly následně doručovány pokuty spojené s provozem vozidla. Za této situace proto žalobkyně podala předmětnou žalobu.

2. Okresní soud v Blansku usnesením ze dne 13. 9. 2024, č. j. , spisová značka, , vyslovil v této právní věci svoji místní nepříslušnost s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu ve Vyškově (dále již „soud“) jako soudu místně příslušnému. Cit. usnesení nabylo právní moci dne 1. 11. 2024 a procesní spis byl soudu doručen dne 6. 11. 2024.

3. Soud usnesením ze dne 15. 11. 2024, č. j. 6 C 275/2024-27, vyzval žalobkyni mj. k řádné formulaci žalobního petitu. Na tuto výzvu žalobkyně reagovala nejprve elektronickým podáním ze dne 4. 12. 2025, ovšem učiněným z datové schránky podnikající fyzické osoby (na což byla žalobkyně soudem upozorněna), a následně písemným podáním (poštou) ze dne 4. 12. 2024 (na č. l. 32), které bylo soudu doručeno dne 9. 1. 2025, a v němž žalobkyně formulovala svůj požadavek na určení, že vlastníkem vozidla je žalovaný.

4. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě předně potvrdil, že vozidlo koupil od žalobkyně, avšak měl za to, že je vozidlo prodáváno na náhradní díly. Po týdnu provozu vozidla kontaktoval žalobkyni s tím, že „stav vozidla neodpovídá skutečnosti“, chtěl vozidlo žalobkyni vrátit, s čímž žalobkyně nesouhlasila. Žalobkyni proto sdělil, že auto „prodávám dál na náhradní díly“. Vozidlo prodal kupujícímu označenému jako , Anonymizováno, , Anonymizováno, , nar. , datum, , bytem , adresa, , , adresa, , a to dne 3. 5. 2024 za kupní cenu 4 000 Kč, kterému rovněž předal přísl. doklady od vozidla. Žalovaný uvedl, že vozidlo od 3. 5. 2024 nevlastní. Dále žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že kupující , Anonymizováno, , Anonymizováno, „souhlasil s přepisem, ke kterému nedošlo.“5. Soud učinil následující dílčí skutková zjištění.

6. Žalobkyně dne 17. 4. 2024 uzavřela s žalovaným písemnou kupní smlouvu, dle které prodala vozidlo žalovanému za kupní cenu ve výši 4 000 Kč, kterou týž den od žalovaného převzala. V kupní smlouvě se žalovaný mj. zavázal, že provést změnu vlastníka v registru vozidel, k čemuž obdržel od žalobkyně udělenou plnou moc (zjištěno z cit. kupní smlouvy na č. l. 3-4 a z vyjádření účastníků).

7. Žalovaný ke svému vyjádření předložil rukou psanou kopii kupní smlouvy označené jako „smlouva o prodeji auta“, z jejíhož obsahu vyplývá, že žalovaný dne 3. 5. 2024 prodal vozidlo na náhradní díly kupujícímu , Anonymizováno, , Anonymizováno, , gen. shora (viz ad 4). Soud má však pochybnosti o pravosti této smlouvy, neboť podpisy účastníků této smlouvy jsou prakticky shodné.

8. Soud se marně pokoušel doručit písemnosti žalovaným tvrzenému kupujícímu , Anonymizováno, , Anonymizováno, na adresu ad 4, který na soudní písemnosti nijak nereagoval.

9. Magistrát města Ostravy dopisem ze dne 12. 6. 2024, č. j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /Kre, Anonymizováno, vyzval žalobkyni jako vlastnici, respektive provozovatelku vozidla k uhrazení částky ve výši 750 Kč za přestupek spáchaný vozidlem v souvislosti s parkováním vozidla na , adresa, dne 16. 5. 2024 (zjištěno z cit. výzvy na č. l. 6-8).

10. Městský úřad Nový Jičín, odbor přestupkových agend, dopisem ze dne 22. 8. 2024, č. j. , Anonymizováno, -, č. účtu, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , vyzval žalobkyni k uhrazení částky ve výši 750 Kč, za překročení jízdy vozidlem na pozemní komunikaci dne 14. 8. 2024 v , adresa, , místní části , adresa, (zjištěno z cit. výzvy na č. l. 15-16).

11. Správní orgán ad 10 žalobkyni zaslal dne 28. 8. 2024 pod č. j. , Anonymizováno, -, č. účtu, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , další výzvy, a to k uhrazení částky ve výši 500 Kč za překročení jízdy vozidlem dne 18. 8. 2024 v , adresa, , části , Anonymizováno, (zjištěno cit. výzvy na č. l. 17-18).

12. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

13. Na základě kupní smlouvy ze dne 17. 4. 2024 žalobkyně prodala žalovanému vozidlo specifikované nyní ve výroku II. tohoto rozsudku, a to za kupní cenu ve výši 4 000 Kč, přičemž v kupní smlouvě bylo účastníky také ujednáno, že žalovaný na své náklady zajistí přepis vozidla v registru na svou osobu, což nakonec žalovaný neučinil.

14. Žaloba je důvodná.

15. Podle § 80 o. s. ř., určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

16. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Podle odst. 2 téhož ustanovení, neplyne-li ze smlouvy nebo zvyklostí něco jiného, jsou prodávající a kupující zavázáni splnit své povinnosti současně.

17. Podle § 1099 o. z. vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem.

18. Soud výrokem I. připustil změnu žaloby, neboť tento požadavek má podklad v obsahu spisu a je souladný s dále citovanou judikaturou. Změnu návrhu přitom soud z důvodu hospodárnosti řízení učinil v rámci vydaného rozsudku, byť má formu usnesení, vydanému meritornímu výroku II. předchází a je ve smyslu § 95 odst. 1 o. s. ř. splněna i podmínka jeho doručení žalovanému do vlastních rukou. Soud při rozhodování o změně žalobního petitu zohlednil, že vznikly pro žalobkyni vážné pochybnosti o tom, zda je žalovaný stále vlastníkem předmětného vozidla, přičemž žalobkyně primárně touto žalobou neřeší otázku vlastnictví vozidla ve smyslu, kdo je jeho aktuálním vlastníkem, nýbrž domáhá se získání pravomocného rozsudku, jehož prostřednictvím by se mohla domáhat změny v registru vozidel tak, aby v něm nebyla vedena jako vlastník vozidla. Z tohoto důvodu soud shledal, že takto žalobkyní učiněnou změnu žaloby v části jejího žalobního petitu lze připustit, jak se podává z výroku I. tohoto rozsudku.

19. Předně je třeba uvést, že žalobkyni dle § 80 o. s. ř. svědčí naléhavý právní zájem na podání této určovací žaloby. Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se totiž podává, že žalobce má naléhavý právní zájem jak na určení vlastnického práva k motorovému vozidlu, tak i na určení, že není vlastníkem předmětného vozidla, neboť bez tohoto určení nelze eventuálně dosáhnout změny údajů v registru silničních motorových vozidel, popř. v technickém průkazu vozidla. Není rozhodné, že se touto určovací žalobou neřeší vydání věci (vozidla), tedy splnění povinnosti, ale jejím prostřednictvím lze dodržet povinnost týkající se evidence motorových silničních vozidel a vytvoří se jí též právní základ, který by mohl účastníky vést k odvrácení např. sporu o vydání věci (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. 3 Cdon 1338/96, nebo sp. zn. 32 Odo 10/2006).

20. Nejvyšší správní soud již ve svém rozsudku ze dne 6. 12. 2016, č. j. 7 As 254/2016-33, vyložil a odůvodnil právní názor, že prodávající, který zůstane v registru silničních vozidel zapsán jako vlastník vozidla, ač vozidlo prodal, může se domáhat nápravy jiným způsobem a na základě jiného právního předpisu, a to konkrétně opravou zapsaných osobních údajů podle právních předpisů na ochranu osobních údajů podle zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů v účinném znění. Takové žádosti o úpravu údaje o vlastníku vozidla v registru silničních vozidel musí předcházet pravomocné soudní rozhodnutí o určení, že prodávající není vlastníkem vozidla. Takový rozsudek pak bude podkladem pro opravu zápisu vlastníka v registru silničních vozidel, a to i tak, že v daném případě dojde k tomu, že jako vlastník konkrétního vozidla nebude v registru silničních vozidel uveden nikdo, jak bylo uvedeno ve zmíněném rozsudku Nejvyššího správního soudu.

21. S ohledem na to, že je tedy vyžadováno, aby správnímu orgánu byl doložen pravomocný rozsudek civilního soudu o určení, že dané osoba, v daném případě žalobkyně, vlastníkem vozidla není, je dán naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení.

22. Žalobkyně prokázala, že dne 17. 4. 2024 uzavřela kupní smlouvu s žalovaným a že žalovaný nesplnil svou smluvní povinnost provést příslušný přepis vozidla v předmětném registru, ač mu k tomuto jednání žalobkyně udělila plnou moc a při prodeji vozidla mu předala všechny k tomuto přepisu nezbytné listiny. Žalobkyně tedy od 17. 4. 2024 není vlastnicí vozidla ve smyslu § 2079 o. z. a údaje v předmětné evidenci, že žalobkyně je vlastnicí předmětného vozidla nejsou pravdivé. Žalobkyně tudíž v dané věci má naléhavý právní zájem na podané žalobě ve smyslu § 80 o. s. ř.

23. Podle § 8a odst. 1, 2 a 3 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, došlo-li ke změně vlastníka silničního vozidla na základě převodu vlastnického práva a dosavadní nebo nový vlastník neposkytl potřebnou součinnost pro podání společné žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel ve lhůtě podle § 8 odst. 2, provede obecní úřad obce s rozšířenou působností zápis změny rovněž na žádost dosavadního nebo nového vlastníka (odst. 1). Pro žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla do registru silničních vozidel a její přílohy platí § 8 odst. 3 a odst. 4 písm. b) obdobně. Pro prokazování zmocnění k zastoupení platí § 8 odst. 8 obdobně (odst. 2). O podání žádosti podle odstavce 1 vyrozumí obecní úřad obce s rozšířenou působností bez zbytečného odkladu dosavadního nebo nového vlastníka silničního vozidla, který žádost nepodal, a umožní mu se k žádosti vyjádřit. Má-li dosavadní nebo nový vlastník silničního vozidla, který žádost nepodal, v držení osvědčení o registraci silničního vozidla, vyzve jej obecní úřad obce s rozšířenou působností k jeho předložení a stanoví mu k tomu přiměřenou lhůtu (odst. 3).

24. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že se žalovaný ve smyslu § 1099 o. z. stal dne 17. 4. 2024 vlastníkem předmětného vozidla, tj. již okamžikem podpisu kupní smlouvy (tj. dne 17. 4. 2024), neboť ve smlouvě nebylo ujednáno nic jiného.

25. Ze všech vyložených důvodů bylo proto podané žalobě zcela vyhověno (výrok I.).

26. Soud rozhodl bez nařízení jednání, neboť k tomuto postupu byly splněny zákonem stanovené podmínky.

27. O náhradě nákladů řízení (výrok III.) soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal v řízení procesně úspěšné žalobkyni proti žalovanému nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 2 000 Kč, tj. za žalobkyní zaplacený soudní poplatek.

28. Při aplikaci § 142 odst. 1 o. s. ř. byl soud veden následující právní úvahou: Žalovaný porušil v kupní smlouvě sjednanou smluvní povinnost stran provedení přepisu vozidla v registru vozidel tak, aby od 17. 4. 2024 nadále nebyla v tomto registru žalobkyně vedena jako vlastník/provozovatel vozidla. Další tvrzení žalovaného, že byl nespokojen s technickým stavem vozidla a chtěl vozidlo žalobkyni vrátit, případně že vozidlo následně prodal třetí osobě atd. jsou ve vztahu k tomuto určení shora právně bezpředmětné. K dané situaci by vůbec nedošlo, pokud by žalovaný splnil svou smluvní povinnost, k níž se v předmětné kupní smlouvě vůči žalobkyni zavázal. Jestliže se nyní žalobkyně musela domáhat určení, že není vlastnicí vozidla, a v tomto řízení byla úspěšná, pak lze zcela jednoznačně dovodit procesní zavinění žalovaného v této věci. Žalovaný je tudíž povinen žalobkyni nahradit v tomto řízení jí (účelně vynaložené) náklady řízení, které spočívají v úhradě soudního poplatku ve výši 2 000 Kč.