6 C 277/2023

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Vrchou, MBA, ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 právně zastoupená Anonymizováno ., advokátem se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený dne Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 78 664,31 Kč s příslušenstvím

I. Návrh, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 78 664,31 Kč s 25,52% úrokem ročně z částky 65 287,17 Kč od 21. 3. 2020 do zaplacení a s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 74 676,29 Kč od 21. 3. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 78 664,31 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu žalovaného ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále v textu také jen „smlouva o úvěru“), kterou žalovaný uzavřel dne 20. 7. 2016 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , jméno FO, ., IČO , IČO, (dále také jako „právní předchůdkyně žalobkyně“). Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 119 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet spolu s úroky a poplatky formou 72 měsíčních splátek ve výši 3 246 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou sjednaných splátek a neplnil tak řádně a včas své závazky ze smlouvy o úvěru. Tím žalovaný podstatně porušil smlouvu o úvěru a právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy o úvěru odstoupila, přičemž odstoupení nabylo účinnosti dne 20. 3. 2020. Právní předchůdkyně žalobkyně tak byla oprávněna požadovat po žalovaném zaplacení splatných splátek úvěru do data odstoupení od smlouvy, zaplacení dlužné jistiny úvěru, zaplacení dlužných poplatků či nákladů a případných smluvních pokut, dále pak zaplacení úroku z nesplacené jistiny ode dne následujícího po odstoupení od smlouvy. Pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2023 na žalobkyni, kdy toto postoupení bylo žalovanému oznámeno. Dlužnou částku tvoří jistina ve výši 65 287,17 Kč, poplatky ve výši 9 389,12 Kč, smluvní pokuta ve výši 3 988,02 Kč a dále úrok a zákonný úrok z prodlení. Po postoupení pohledávky nebylo žalovaným již ničeho uhrazeno.

2. Žalobkyně se k výzvě soudu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyjádřila tak, že její právní předchůdkyni bylo žalovaným doloženo, že je svobodný, bydlí ve vlastním bytě, nemá vyživované osoby, má příjem z pracovního poměru na dobu neurčitou, má vůči právní předchůdkyni žalobkyně závazky ve výši 3 543,36 Kč měsíčně, nemá žádné závazky v registru NRKI a BRKI, jeho příjem je 23 800, což není vzhledem k uvedenému zaměstnavateli/odvětví neobvyklý příjem. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně provedla kontrolu platnosti dokladů žalovaného, jeho kontrolu v registrech, v ISIR a v black listu, dále provedla kontrolu zaměstnavatele a kontrolu vozidla, na jehož koupi byl úvěr čerpán. Žalobkyně dále popsala proces posuzování úvěruschopnosti žalovaného a ke svým tvrzením doložila vyjádření její právní předchůdkyně a screenshoty z interního systému její právní předchůdkyně. Ničeho dalšího k posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně nedoložila. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný uhradil na předmětnou pohledávku celkem 168 258 Kč.

3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný.

4. Dne 5. 4. 2024 se uskutečnilo před podepsaným soudem jednání.

5. Soud učinil následující dílčí skutková zjištění:

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 20. 7. 2016 (na č. l. 10 spisu) soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně ujednání, na základě něhož mu byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta částka ve výši 119 000 Kč (částka byla poskytnuta na koupi vozidla specifikovaného ve smlouvě, a to tak, že byla na základě smlouvy o úvěru vyplacena ve prospěch žalovaného přímo na účet prodávajícího). Žalovaný se ve smlouvě o úvěru zavázal úvěr ve výši 119 000 Kč včetně úroku 25,52 % ročně, kdy celková splatná částka činila 233 712 Kč, hradit v pravidelných měsíčních splátkách (72 splátek) ve výši 3 246 Kč. Pro případ, že žalovaný nezaplatí jakoukoliv platbu v době splatnosti, je věřitel (právní předchůdkyně žalobkyně) oprávněn požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,3 % z dlužné částky za každý i započatý den prodlení. Věřitel je dle smlouvy o úvěru dále oprávněn žalovanému účtovat smluvní pokutu 500 Kč za jakoukoliv vystavenou upomínku. Dle článku 11 smlouvy o úvěru je věřitel oprávněn od smlouvy o úvěru odstoupit, pokud žalovaný podstatným způsobem poruší smlouvu, zejména pokud je v prodlení s placením nejméně jedné měsíční splátky úvěru. Odstoupení nabude účinnosti doručením nebo dnem uvedeným v písemném oznámení o odstoupení. K žalobě byly přiloženy i všeobecné obchodní podmínky smlouvy o úvěru právní předchůdkyně žalobkyně (na č. l. 14 spisu) a splátkový kalendář ke smlouvě o úvěru (na č. l. 17 spisu).

7. Z dopisu nazvaného „Odstoupení od úvěrové smlouvy č. , hodnota, “ ze dne 18. 3. 2020 (na č. l. 18 spisu) soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že ke dni 20. 3. 2020 odstupuje od shora označené smlouvy o úvěru z důvodu jejího hrubého porušení.

8. Z vyjádření k posouzení úvěruschopnosti žalovaného (na č. l. 49–50 spisu) soud zjistil, jakým způsobem mělo probíhat posouzení úvěruschopnosti. Žalobkyně ve svém vyjádření uvedla, že se má jednat o vyjádření její právní předchůdkyně, nicméně soud uvádí, že z dokumentu není zřetelné, kdo jej napsal, kdy se jedná pouze o text, který není žádným způsobem podepsaný nebo ze kterého by vyplývalo, že jej skutečně psala právní předchůdkyně žalobkyně. V dokumentu je uvedeno, že žalovaný v žádosti uvedl, že je svobodný, bydlí ve vlastním bytě, nemá vyživované osoby, má příjem ve výši 23 800 Kč z pracovního poměru na dobu neurčitou coby , údaje o zaměstnání, , má vůči , právnická osoba, závazky ve výši 3 543,36 Kč měsíčně. Dále je v dokumentu uvedeno, že žalovaný neměl žádné závazky v NRKI a BRKI a proběhly jeho následující kontroly: kontrola platnosti předložených dokladů totožnosti v databázi MVČR, kontrola aktuální a historické dlužnosti, kontrola insolvence, kontrola a ověření zaměstnavatele, kontrola black listu, kontrola vozidla a kontrola četností a odlišností na žádostech. Dále dokument obsahuje obecné informace o tom, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně standardně posuzuje úvěruschopnost.

9. Ze screenshotů z interního systému právní předchůdkyně žalobkyně (na č. l. 50 verte a 51 spisu) soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně evidovala žalovaného dle žádosti jako svobodného zaměstnaného muže s vlastním bydlením a čistým měsíčním příjmem 23 800 Kč z pracovního poměru na dobu neurčitou, kdy jeho povoláním je , údaje o zaměstnání, a jeho zaměstnavatelem je , jméno FO, , IČO , IČO, . Jako předmět je uveden osobní automobil , anonymizováno, zařazený do třídy „ojetá vozidla“. Jeho cena je 139 000 Kč, kdy přímá platba je 20 000 Kč a finanční částka 119 000 Kč. Splátka je uvedena ve výši 5 138 Kč a počet splátek 36. Dále jsou na screenshotech uvedeny údaje o prodejci. Ze screenshotu nadepsaného „Závazky NRKI+BRKI a interní“ s poznámkou, že externí závazky jsou závazky z NRKI a BRKI soud zjistil, že v interním systému právní předchůdkyně žalobkyně je v části „data ze schvalování“ uvedeno, že příjem žalovaného je 23 800 Kč, kdy jako typ příjmu je uvedeno „deklarovaný čistý příjem“, jako interní splátky je uvedena částka 3 543,36 a jako externí splátky je uvedena částka 0.

10. Z faktur (na č. l. 52–60, dále pak 64 spisu) soud zjistil, že žalovanému byly postupně fakturovány smluvní pokuty, úroky a poplatek za předčasné ukončení smlouvy. Z pohybů na bankovních účtech (na č. l. 61–63 spisu) soud zjistil, že žalovaný splácel nepravidelně, kdy žalobkyně doložila i tabulku přehledu splátek žalovaného (na č. l. 46 verte – 47 spisu). Žalobkyně rovněž doložila přehled vydaných faktur (na č. l. 65–69 spisu) a upomínky o zaplacení dlužné částky předcházející odstoupení od smlouvy o úvěru (na č. l. 70 a 71 spisu).

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2023 (na č. l. 20 spisu), včetně dohody právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně (na č. l. 19 spisu), seznamu postoupených pohledávek str. 2 (na č. l. 25 verte spisu) a potvrzení (na č. l. 29 spisu) soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 6. 2023 (na č. l. 30 spisu).

12. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 31. 8. 2023 (na č. l. 37 spisu) soud zjistil, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky a byl upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání.

13. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný uzavřel dne 20. 7. 2016 s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které mu byla poskytnuta částka 119 000 Kč, a to tak, že byla zaslána na účet, který žalovaný uvedl ve smlouvě o úvěru. Částka měla být splácena v 72 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 246 Kč, kdy celková splatná částka činila 233 712 Kč. Jelikož žalovaný hrubě porušil smlouvu o úvěru, odstoupila od ní právní předchůdkyně žalobkyně ke dni 20. 3. 2020. Právní předchůdkyně žalobkyně následně pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni. Co do zkoumání úvěruschopnosti žalovaného byl žalobkyní doložen toliko text o tom, jak její právní předchůdkyně posuzuje obecně úvěruschopnost, dále pak screenshoty z interního systému právní předchůdkyně žalobkyně obsahující údaje uvedené žalovaným, údaje o úvěru a údaj o příjmu žadatele, u kterého je však uvedeno, že se jedná o deklarovaný příjem, dále pak výši interních a externích splátek, kdy u externích splátek je uvedeno 0 a žalobkyně k tomuto screenshotu připojila komentář, že externí závazky jsou závazky z NRKI a BRKI, což však nebylo žádným způsobem doloženo.

14. Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

15. Právní vztah vzniklý mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (tento byl účinný do 30. 11. 2016).

16. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

17. Dle § 2395 1 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881 odst. 1, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

20. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Dle § 9 odst. 3 uvedeného zákona, spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

21. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého: „Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává: „Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění: „… součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění: „Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“22. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020.

23. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila platně pohledávku za žalovaným na žalobkyni (§ 1879 an. o. z.), přičemž postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno.

24. Ve vztahu k žalované pohledávce dospěl soud k následujícímu. V daném případě se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání bylo a stále je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (§ 420 odst. 1 a 2 o. z.), a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). V souladu s § 9 zákona č. 145/2010 Sb. (účinného do 30. 11. 2016) bylo povinností právní předchůdkyně žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě dostatečných informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout úvěr jen tehdy, pokud bylo z posouzení úvěruschopnosti žalovaného zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně se měla zabývat příjmy a výdaji žalovaného a také tím, jak splácí své případné dosavadní závazky, což mohla ověřit z informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele. Ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb. představuje pro spotřebitele záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej do jisté míry chránil před neschopností splácet. Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet nebo poskytnutí úvěru dlužníku i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy.

25. Žalobkyně ke splnění zákonné povinnosti zabývat se schopností žalovaného splácet uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela z informací získaných od žalovaného a lustrace žalovaného v registrech (NRKI, BRKI, ISIR, BLACK LIST), a dále popsala obecný postup posuzování úvěruschopnosti. Ke svým tvrzením doložila toliko screenshoty z interního systému její právní předchůdkyně obsahující údaje o žalovaném dle žádosti, údaje o úvěru (kdy např. výše splátek a jejich počet nesouhlasí se smlouvou o úvěru) a údaj o příjmu žadatele, který je uveden ve výši 23 800 Kč a jedná se o deklarovaný čistý příjem. Výše externích splátek je uvedena 0, kdy žalobkyně v poznámce uvedla, že externí závazky jsou závazky z NRKI a BRKI, což však nebylo ničím doloženo. Soud je dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) splnila povinnost zabývat se úvěruschopností žalovaného.

26. Dokazováním bylo vyvráceno, že by se právní předchůdkyně žalobkyně zabývala odpovědně schopností žalovaného splácet úvěr, výší příjmu žalovaného, kdy v jejím systému je uvedeno, že se jedná o příjem pouze deklarovaný, ani výší výdajů žalovaného (nebyly např. doloženy výplatní pásky, pracovní smlouva nebo výpis z účtu prokazující, že právní předchůdkyně žalobkyně měla přehled o příjmech a výdajích žalovaného). Kromě toho právní předchůdkyně žalobkyně ohledně žalovaného nelustrovala v databázích umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta (např. SOLUS, NRKI, BRKI), kdy pouhou částku 0 uvedenou v interním systému právní předchůdkyně žalobkyně v části „externí splátky“ nepovažuje soud za dostatečný důkaz toho, že do databází bylo nahlíženo. S ohledem na uvedené nezbývá než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí tak, aby bylo zřejmé, že žalovaný bude schopen poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

27. Soud má s ohledem na uvedené za to, že smlouva o úvěru uzavřená dne 20. 7. 2016 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je neplatná (§ 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb.). S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy. Porušením § 9 zákona č. 145/2010 Sb., však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. Protože však žalovanému byla poskytnuta částka 119 000 Kč a žalovaný již v době do 5. 11. 2019 uhradil částku 168 258 Kč, následně pak dne 13. 10. 2020 částku 4 500 Kč, lze uzavřít, že žalovaný poskytnuté peněžní prostředky 119 000 Kč zcela vrátil, resp. přeplatil. S ohledem na uvedené není žaloba pro částku 78 664,31 Kč s příslušenstvím důvodná. Z uvedených důvodů proto soud žalobu zamítl.

28. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané věci byl plně úspěšný žalovaný, kterému však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.