6 C 277/2024

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Vrchou, MBA v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený dne Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného A právně zastoupený anonymizováno , advokátem se sídlem Anonymizováno o výživné pro rozvedenou manželku,

I. Žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost přispívat žalobkyni na její výživou částkou 20 000 Kč měsíčně od 7. 11. 2024, a to vždy do 15. dne v měsíci na účet , č. účtu, , po dobu tří let od rozvodu, naposledy k 15. 8. 2027, se zamítá.

II. Žalobci se vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se žalobou, podanou zdejšímu soudu (dále též „soud“) dne 7. 11. 2024, domáhala vydání rozsudku, kterým by žalovanému byla uložena povinnost platit na žalobkyni výživné rozvedené manželky ve výši 20 000 Kč měsíčně od podání žaloby, tj. ode dne 7. 11. 2024 po dobu tří let od rozvodu manželství účastníků, naposledy k 15. 8. 2027. Žalobkyně v žalobě uvedla, že manželství účastníků bylo rozvedeno rozhodnutím , Anonymizováno, dne 10. 9. 2024. V důsledku rozvodu se životní úroveň žalobkyně významně zhoršila, a to zejména s ohledem na přerušení její pracovní činnosti během manželství kvůli péči o děti a domácnost a její neuspokojivý zdravotní stav, který jí umožňuje pouze omezené výdělky. Žalobkyně pobírá invalidní důchod prvního stupně ve výši 9 954 Kč měsíčně, dále má nepravidelný příjem ve výši cca 3 500 Kč z příležitostného hlídání dětí, což jí nestačí k zajištění její životní úrovně srovnatelné s dobou trvání manželství. Oproti tomu má žalovaný coby bývalý manžel čistý měsíční příjem včetně výsluh přes 107 000 Kč. S ohledem na výrazný rozdíl v příjmech a povinnost žalobkyně zajišťovat péči o dvě nezaopatřené děti (17 a 20 let), kdy na každé z nich žalovaný hradí výživné ve výši 12 000 Kč měsíčně, považuje žalovaná za spravedlivé stanovení výživného v částce umožňující alespoň částečné vyrovnání životní úrovně obou účastníků.

2. Žalovaný odmítl žalobkyní uplatněnou žalobní argumentace a požadované výživné rozvedené manželky. Žalobkyně nesplňuje podmínky pro vznik nároku na výživné dle § 760 o. z. Dětem účastníků je 17 a 20 let, takže nevyžadují celodenní péči už cca 13 let. I přesto se žalobkyně nikdy do pracovního procesu nevrátila. Není tomu z důvodu, že by jí zdravotní stav neumožňoval, ale proto, že se jí nechtělo a nebylo to nezbytně nutné, neboť žalovaný svým příjmem rodinu dodatečně zabezpečil. Žalobkyně pak zjevně očekává, že stejný standard, na který byla zvyklá po dobu trvání manželství, jí žalovaný bude zajišťovat dál, což je dle žalovaného absurdní. Žalovaná má sice invalidní důchod, ale v 1. stupni, což znamená omezenou pracovní schopnost, nikoliv vyloučenou. Lidé s invalidním důchodem prvního stupně běžně zastávají zaměstnání na plný úvazek. Žalovanému není jasné, proč žalobkyně nejde např. alespoň na částečný úvazek pracovat do supermarketu. K takové práci nepotřebuje zvláštní vzdělání ani předchozí zkušenosti. S ohledem na skutečnost, že byt, ve kterém žalobkyně bydlí, je v SJM a žalobkyně platí jen náklady na energie (hypotéku již žalovaný doplatil, byl by pro ni takový výdělek v kombinaci s invalidním důchodem dostatečný příjem k zajištění obživy. Navíc nezletilý , jméno FO, je v současnosti svěřen do péče žalobkyně, které žalovaný přispívá na výživu nezletilého částkou 12 000 Kč měsíčně. Žalovaný nemá iluze, že by žalobkyně tak vysokou částku spotřebovala jen na výživu nezletilého syna, nebo že by mu z této částky něco spořila. Minimálně část této částky by navíc měla sloužit na pokrytí nákladů na bydlení, protože v bytě s žalobkyní nezletilý syn bydlí. Manželství účastníků je sice rozvedeno, ale to je jediná ze splněných podmínek. Žalobkyně by byla schopna se samostatně živit, jen k tomu není ochotná. Neschopnost se samostatně živit nemá příčinu v manželství, ale v neochotě žalobkyně pracovat. Pokud by soud i přes výše uvedené shledal, že podmínky pro přiznání výživného jsou splněny, žalovaný je přesvědčen, že požadovaná částka ve výši 20 000 Kč měsíčně je naprosto neúměrná. Výživné mezi rozvedenými manželi je pouze v „přiměřeném rozsahu“, což je poměrně nízká kategorie. Mezi rodiči a dětmi je výživné do výše stejné životní úrovně a na každí z dětí žalovaný přispívá částkou ve výši 12 000 Kč měsíčně, tj. celkem 24 000 Kč měsíčně. Přiměřený rozsah výživného je kategorie výrazně slabší a žalobkyně přesto požaduje sama pro sebe výživné téměř ve výši, jak žalovaný platí na obě děti dohromady. Z vyložených důvodů proto žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl a žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení.

3. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neúplně v žalobě vymezila okolnosti týkající se jejího (tvrzeného) nahodilého příjmu za hlídání dětí ve výši cca 3 500 Kč, byla usnesením soudu ze dne 11. 11. 2024, č. j. 6 C 277/2024-6, vyzvána k doplnění rozhodujících skutečností. Zejména aby doplnila, na základě jakého (právního) důvodu zajišťuje příležitostné hlídání dětí (zda jako podnikající fyzická osoba nebo osoba v pracovním či jiném vztahu k příslušnému subjektu – fyzické či právnické osobě), a zda jí uváděný příjem cca ve výši 3 500 Kč z příležitostného hlídání dětí dosahuje za jaké období (např. měsíčně či za jiné období), a zda se jedná o čistý měsíční příjem nebo hrubý příjem, který žalobkyně zdaňuje.

4. Žalobkyně na výzvu soudu ad 3 reagovala podáním ze dne 21. 11. 2024 (na č. l. 7), v němž uvedla, že hlídání dětí zajišťuje jako fyzická osoba. Tato její činnost měla dosud povahu nahodilých příjmů zejména pro známé a kamarády. V poslední době se žalobkyně snaží činnost rozšířit, zejména v reakci na rozvod, kdy se jí výrazně zhoršila životní úroveň oproti stavu za trvání manželství. Žalobkyně předpokládá, že se v nejbližší době stane podnikající fyzickou osobou. V žalobě uvedený nepravidelný příjem ve výši cca 3 500 Kč je měsíční průměr za několik posledních měsíců. Jedná se o příjem hrubý a zároveň i čistý, protože žalobkyně je osvobozena od jeho zdanění dle zákona o daních z příjmů. Vzhledem k ostatním povinnostem (péče o domácnost, nezaopatřené děti) a ke zdravotnímu stavu žalobkyně nepředpokládá, že se tento její příjem bude dále zvyšovat. Daňové přiznání nepodává, neboť nemá žádné další zdanitelné příjmy.

5. Soud učinil následující dílčí skutková zjištění.

6. Manželství účastníků, které bylo uzavřeno dne , datum, , bylo rozsudkem , Anonymizováno, ze dne , datum, , č. j. , anonymizováno, , rozvedeno; cit. rozsudek nabyl právní moci dne 1. 10. 2024. U žalobkyně se jednalo o manželství , Anonymizováno, (zjištěno z cit. rozsudku z přiloženého spisu , Anonymizováno, sp. zn. , anonymizováno, a z oddacího listu na č. l. 5 připojeného rozvodového spisu).7. , Anonymizováno, správa sociálního zabezpečení , adresa, vydala dne , datum, pod č. j. , Anonymizováno, , ve věci posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti žalobkyně posudek o invaliditě s tím, že žalobkyně je invalidní, že jde v jejím případě nadále o invaliditu prvního stupně, přičemž z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost o 35 %. Z tohoto posudku dále plyne, že žalobkyně je invalidní od , datum, a je schopna po vzniku invalidity I. stupně vykonávat soustavnou výdělečnou činnost jen v podstatně menším rozsahu a intenzitě. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla stanovena , údaj o zdravotním stavu, . , údaj o zdravotním stavu, u žalobkyně je hodnocena jako , údaj o zdravotním stavu, , se značně sníženou úrovní , údaj o zdravotním stavu, fungování, kdy výkon některých denních aktivit je značně omezen (zjištěn z cit. posudku na č. l. 4-5).

8. Žalovanému náleží (od , Anonymizováno, ) výsluhový příspěvek ve výši 25 229 Kč měsíčně (zjištěno ze sdělení , anonymizováno, na č. l. 11), a dále ze závislé (pracovní) činnosti pobíral u svého zaměstnavatele , anonymizováno, , se sídlem , adresa, měsíční mzdu za období: 06/2024 ve výši 64 222 Kč, 07/2024 ve výši 77 917 Kč, 08/2024 ve výši 54 550 Kč, 09/2024 ve výši 56 085 Kč, 10/2024 ve výši 79 922 Kč, a 11/2024 ve výši 58 789 Kč (zjištěno ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 5. 12. 2024 na č. l. 13).

9. Žalobkyně je příjemkyní invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně ve výši 9 954 Kč měsíčně (zjištěno z oznámení , právnická osoba, v , Anonymizováno, ze dne 21. 2. 2024 na č. l. 3).

10. Žalobkyně při jednání před soudem konaném dne 3. 2. 2025 předložila aktuální zprávu o průběhu , údaj o zdravotním stavu, sepsanou dne 16. 1. 2025 , anonymizováno, se sídlem , adresa, [dále též „, anonymizováno, “ (zjištěno z cit. zprávy na č. l. 29), z níž vyplývají následující skutečnosti:11. a) Žalobkyně je od roku 2018 vedena v pravidelné , údaj o zdravotním stavu, . Prognóza je nepříznivá a , údaj o zdravotním stavu12. b) Žalobkyně při , údaj o zdravotním stavu, vykazuje , údaj o zdravotním stavu13. c) V posledním roce , údaj o zdravotním stavu14. d) Žalobkyně se během , údaj o zdravotním stavu, opakovaně snažila o pracovní zapojení. Dvakrát se zapracovala na pozici prodavačky, ale narážela na potíže spojené se zvýšenou fyzickou zátěží (práce ve stoje, přenášení zboží), únavou a dlouhým dojížděním. Rovněž se obtížně domlouvala se zaměstnavateli na případném zkrácení pracovního úvazku. Věnovala se péči o tchána a dlouhodobé péči o seniory v domácnosti, kdy jí vyhovuje časová flexibilita.15. e) Žalobkyně aktivně hlídá děti a dokáže rozvíjet dobré vztahy s osobami (senioři a děti), o které se stará, i s jejich rodinnými příslušníky. V oblasti vzdělávání absolvovala přes Úřad práce kosmetický kurz, avšak kvůli zdravotním omezením nebyl doporučen náročnější kurz, např. v oblasti sociální práce, který by žalobkyni i zájmem vyhovoval.16. f) Žalobkyně vykazuje , údaj o zdravotním stavu17. g) , údaj o zdravotním stavu18. h) V současné době není reální, aby pacientka zvládala další zátěž spojenou s pracovními povinnostmi v běžném rozsahu. , údaj o zdravotním stavu19. Z výslechu žalobkyně soud zjistil, že po rozvodu s žalovaným se vyrovnává se situací jak po finanční, tak i po psychické stránce. Zletilý syn , jméno FO, se momentálně chystá k ukončení studia na , Anonymizováno, , obor , Anonymizováno, , neboť školu z , Anonymizováno, důvodů nezvládá (, údaj o zdravotním stavu, ). Žalobkyně po skončení rodičovské dovolené šla pracovat jako uklízečka, ale tam se jí zhoršil zdravotní stav. Před rozvodem měla tři zaměstnání, která musela ukončit. V roce 2024 se již začala věnovat hlídání dětí přes agentu , právnická osoba, , kde jí potencionální klienti vyhledají. Žalobkyně hlídá děti asi 3 x týdně na 3 až 4 hodiny za 130 až 150 Kč/hod. Platby přijímá v hotovosti nebo na účet. Byla evidována na úřadu práce, kde sdělila, že jí zajímá práce v sociální oblasti, že by se jí ráda věnovala, protože pečovala i o staré osoby. Bylo jí však sděleno, že vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu by jí tuto práci nedoporučili. Nesmí zvedat těžké věci, nemůže být v prostředí, kde je klimatizace. , anonymizováno, jí napsala posudek, že momentálně není v takovém , anonymizováno, stavu, aby byla schopná jít do nového zaměstnání. Hlavním důvodem jejích problémů jsou její , údaj o zdravotním stavu20. Připojený rozvodový spis , Anonymizováno, soudu v , Anonymizováno, sp. zn. , anonymizováno, mj. obsahuje i zprávu o , anonymizováno, vyšetření žalobkyně ze dne 18. 4. 2018 (na č. l. 19 připojeného rozvodového spisu), v níž se mj. uvádí, že žalobkyně navštěvovala , Anonymizováno, ambulanci již po rozvodu prvního manželství v roce , Anonymizováno, . Z této zprávy současně také plyne, že žalobkyně měla ještě před uzavřením druhého manželství s žalovaným celou řadu zdravotních problémů (, údaj o zdravotním stavu, ). Obdobné (avšak aktualizované) informace plynou též z již shora cit. zprávy na č. l. 29.

21. Soud požádal Úřad práce , adresa, , kontaktní pracoviště , adresa, o sdělení, zda aktuálně na trhu práce pro město , adresa, , případně pro blízké okolí jsou, a pokud ano, jaká konkrétní volná pracovní místa pro uplatnění osob – invalidy I. stupně (s poklesem pracovní schopnosti o 35 %). Uvedený územní orgán práce přípisem ze dne 2. 1. 2025 soudu sdělil, že k 2. 1. 2025 eviduje 193 volných pracovních míst pro osoby zdravotně postižené; součástí tohoto přípisu byl jmenný seznam uvedených volných profesí a zaměstnavatelů v rámci města , Anonymizováno, včetně očekávané mzdy, požadovaného vzdělání a směnnosti. V této nabídce jsou uvedeny např. profese dělnice, uklízečka, pomocná síla, strážná, recepční, prodavačka (zjištěno z cit. sdělení a seznamu volných pracovních míst na č. l. 22 a násl.).

22. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

23. Manželství žalobkyně s žalovaným bylo pravomocně rozvedeno dne 1. 10. 2024. U žalobkyně se jednalo o manželství , Anonymizováno, . Žalobkyně ještě před uzavřením manželství s žalobcem docházela na , Anonymizováno, ambulanci, měla celou řadu zdravotních potíží. Z manželství žalobkyně s žalovaným se narodily dva synové, a to dne , datum, , jméno FO, , který je již zletilý, a dne , datum, (dosud nezletilý) , jméno FO, ; obě děti žijí ve společné domácnosti s žalobkyní, na které žalovaný platí na každého výživné 12 000 Kč měsíčně. Žalobkyně je od roku 2015 invalidní v 1. stupni, s omezenou pracovní schopností o 35 %. Žalobkyně nevyužila možnosti dané aktuálním stavem na trhu práce a nepožádala příslušný úřad práce o zprostředkování vhodného zaměstnání, který v současné době registruje kolem 193 volných pracovních míst pro osoby zdravotně postižené. Žalobkyně si fakticky vydělává hlídáním dětí, z čehož dle jejího tvrzení dosahuje příjem zhruba 3 500 Kč měsíčně, přičemž v současné době hodlá v tomto oboru podnikat.

24. Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

25. Podle § 760 odst. 1 o. z. není-li rozvedený manžel schopen sám se živit a tato jeho neschopnost má svůj původ v manželství nebo v souvislosti s ním, má vůči němu jeho bývalý manžel v přiměřeném rozsahu vyživovací povinnost, lze-li to na něm spravedlivě požadovat, zejména s ohledem na věk nebo zdravotní stav rozvedeného manžela v době rozvodu nebo skončení péče o společné dítě rozvedených manželů.

26. Ke vzniku nároku rozvedeného manžela na výživné musí být kumulativně splněny tři základní předpoklady, a to neschopnost rozvedeného manžela samostatně se živit, tato neschopnost musí mít svůj původ v manželství či v souvislosti s ním a vyživovací povinnost rozvedeného manžela musí být založena na spravedlivém požadavku.

27. Neschopnost samostatně se živit je klíčovým předpokladem pro vznik, respektive pro přiznání, vyživovací povinnosti mezi rozvedenými manžely. Materiálním znakem tohoto kritéria je zjištění, že oprávněný nedisponuje žádným vlastním příjmem nebo disponuje příjmem tak nízkým, že nepostačuje ke krytí jeho potřeb, anebo výnosy z majetku, které mu patří (jej spravuje), nejsou dostačující pro úhradu jeho osobních potřeb. Při posuzování neschopnosti oprávněného sám se živit se nelze omezit jen na jeho příjmy, ale je třeba také posoudit i to, zda po oprávněném lze spravedlivě požadovat, aby se sám živil, zejména vlastním přičiněním, tj. prací ať již v rámci závislé (zaměstnanecké) či podnikatelské činnosti.

28. Podle názoru soudu v daném případě nebyly splněny podmínky pro vznik výživného žalobkyně z titulu rozvedené manželky již z toho důvodu, že žalobkyně je podle názoru soudu schopna si vlastním přičiněním zajistit dostatečné finanční prostředky k zajištění své výživy; tedy je objektivně schopna se sama živit a má schopnost získávat prostředky vlastním výkonem práce v rozsahu, který jí zajistí pokrytí životních potřeb, neboť aktuálně jsou na trhu práce volná pracovní místa odpovídající zdravotnímu postižení, respektive jejímu prvnímu stupni invalidity.

29. Žalobkyni byl vystaven posudek o invaliditě prvního stupně se sníženou její pracovní schopní o 35 %. Z tohoto důvodu je žalobkyně příjemkyní invalidního důchodu aktuálně ve výši 9 954 Kč, což je pochopitelně výše nedostačující k pokrytí jejích životních potřeb. Argument žalovaného, že ten platí na své děti výživné ve výši 12 000 Kč měsíčně na každé dítě, a že tuto částku jeho děti nespotřebují, z čeho žalovaný bez dalšího dovozuje, že žalobkyně tak fakticky má každý měsíc k dispozici určitý peněžitý přebytek z výživného, je zcela nesprávný, protože jde o výživné pro děti, nikoliv pro žalobkyni a výsledky dokazování ani takový faktický přebytek z nespotřebovaného výživného neprokázaly; byl-li by, bylo by stejně povinností žalobkyně s ním naložit výhradně ve prospěch oprávněných dětí účastníků (např. tvorbou úspor atd.).

30. Soudní praxe rovněž dlouhodobě vychází z ustáleného právního názoru, že sama skutečnost, že rozvedená manželka (rozvedený manžel) pobírá invalidní důchod, nestačí pro závěr o tom, že je schopna (schopen) se sama (sám) živit; pokud z tohoto důvodu není s to uhradit vedle nezbytných na stravování také další nezbytné životní potřeby (srov. např. Rc 21/78).

31. Na druhou stranu, jestliže rozvedený manžel pracuje, dosahuje z výkonu své pracovní činnosti mzdu, z níž je objektivně schopen uspokojovat své životní potřeby, není tím splněn obligatorní předpoklad pro určení výživného rozvedeného manžela. Přitom skutečnost, že v jeho (celkových) majetkových poměrech - oproti stavu panujícímu za trvání manželství - došlo ke zhoršení situace, např. k poklesu finančních prostředků k uspokojování (ne)zbytných potřeb, je z pohledu úvah o určení vyživovací povinnosti bezvýznamná.

32. Žalobkyně soudu předložila aktuální zprávu svého , Anonymizováno, z ledna tohoto roku, v níž se ovšem také uvádí, že již po prvním rozvodu v roce , Anonymizováno, navštěvovala , údaj o zdravotním stavu, , aniž by bylo blíže rozvedeno, jakým tehdejším zdravotním defektem v tomto směru žalobkyně trpěla. Zpráva ovšem nezohledňuje možnosti faktického pracovního využití žalobkyně, a to ve vazbě na její posudek o přiznaném prvním stupni invalidity s její sníženou pracovní schopností o 35 % ve vazbě na aktuální volná pracovní místa na trhu práce, ačkoliv právě z tohoto základního dokumentu by měla vycházet.

33. V zásadě je uvedená zpráva o , Anonymizováno, péči žalobkyně pojata, jako kdyby žalobkyně nebyla schopna reálně vůbec pracovat. Zpráva také zcela ponechává bez odpovídajícího vyhodnocení a promítnutí do reálných poměrů na straně žalobkyně fakt, že žalobkyně se za úplatu věnuje hlídání dětí. Soud v této souvislosti opětovně připomíná, že žalobkyně v doplnění své žaloby (na shora cit. výzvu soudu na č. l. 7) mj. uvádí: „Předpokládám, že se v nejbližší době stanu podnikající FO.“ Je nepravděpodobné, že by se žalobkyně s tímto svým záměrem nesvěřila své , Anonymizováno, , přičemž ve zprávě o tomto záměru žalobkyně není žádná zmínka, a tedy v ní není ani její promítnutí do posuzovaného profilu žalobkyně. Zpráva tak svým obsahem vyznívá paradoxně; na straně jedné obsahuje informace a hodnocení žalobkyně, která prý není schopna de facto v současné době pracovat, na straně druhé pouze konstatuje, že žalobkyně „aktivně hlídá děti a dokáže rozvíjet dobré vztahy s osobami (senioři, děti), o které se stará…“, aniž by tato jistěže významná informace o aktuálním aktivním pracovním zapojení žalobkyně byla jakkoliv promítnuta do jejího vypracovaného profilu, který dle zprávy vyznívá v závěr, že: „V současné době není reálné, aby pacientka zvládala další zátěž spojenou s pracovními povinnostmi v běžném rozsahu.“34. Lze tedy k ad 33 zrekapitulovat, že uvedené (zásadní) informace vyznívají obsahově rušivě proti konstatovaným závěrům , Anonymizováno, žalobkyně, neboť správně tyto informace měly být zohledněny a promítnuty do , Anonymizováno, a pracovního profilu žalobkyně, která na straně jedné dle uvedené zprávy de facto není schopna aktuálně (vůbec) pracovat, a na straně druhé sama žalobkyně tvrdí, že hodlá změnit svůj faktický pracovní výkon v hlídání dětí na výdělečnou podnikatelskou činnost. Tyto rozpory je třeba hodnotit ve prospěch rozhodnutí žalobkyně začít podnikat, to vše v situaci, kdy žalobkyně soudu nebyla schopna nijak doložit své dosavadní příjmy z faktického hlídání dětí. Žalobkyní udávaná částka coby její faktický profit za hlídání dětí ve výši 3 500 Kč měsíčně tak nemusí odpovídat realitě, neboť s připočtením jejího invalidního důchodu ve výši 9 954 Kč by žalobkyně měla zhruba každý měsíc k dispozici částku kolem 13 454 Kč, což je výše tendující již k výši pouhého životního minima (s ohledem na zohlednění počtu žijících osob v domácnosti žalobkyně). Nelze tedy vyloučit, že faktický měsíční příjem žalobkyně z hlídání dětí může být i vyšší, obzvláště v situaci, kdy žalobkyně za dané situace zvažuje v daném oboru vykonávat podnikatelskou činnost, kterou by zcela jistě nevykonávala, pakliže by z dosavadního hlídání dětí neměla odpovídající zisk, a i do budoucna by neočekávala přiměřený profit z této činnosti. Jinak řečeno, jaký smysl by mělo v daném oboru začít podnikat, pakliže by žalobkyně z této činnosti měla minimální příjem, který by ji do budoucna nedával žádného reálného předpokladu profitu v rámci zahájené podnikatelské činnosti v tomto oboru?

35. Nezávisle na žalobkyní zvažované možnosti podnikat v oboru hlídání dětí soud v tomto řízení též zohlednil, že na trhu práce, v místě bydliště žalobkyně, respektive v lokalitě města , Anonymizováno, územní orgán práce evidoval ke dni 2. 1. 2025, kdy podával v tomto směru sdělení soudu, celkem 193 volných pracovních míst pro „OZP“, tj. pro osoby se zdravotním postižením, za které je dle § 67 zákona č. 435/2004 Sb., zákona o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, považována fyzická osoba, která je orgánem sociálního zabezpečení uznává invalidní mj. i v prvním stupni. Mezi volnými pracovními místy vhodnými i pro žalobkyni jsou tedy profese různých pomocných pracovníků aj. profesí, kde je právě zohledněno snížení pracovní schopnosti, jako je tomu u žalobkyně.

36. U poživatelů invalidních důchodů (především) prvního stupně je naprosto standardní (vzhledem k tomu, že výše invalidního důchodu převážně nedokáže pokrýt ani základní výdaje ve formě bydlení a stravy), že vykonávají (jejich stupni postižení) odpovídající pracovní účinnost, někdy i v rámci hlavního pracovního poměru. Žalobkyni nic objektivně nestojí v cestě, aby využila na trhu práce jednu z výše uvedených 193 nabídek pro OZP, a tímto způsobem si zajistila výkonem vlastní práce, úměrné jejímu stupni invalidity, finanční prostředky k pokrytí základních životních potřeb.

37. Soud rovněž zdůrazňuje, že závěry , Anonymizováno, žalobkyně nemohou fakticky (jakkoliv) rozšiřovat vyšší procento její pracovní neschopnosti, než se podává z posudku žalobkyně o její invaliditě prvního stupně. Jde totiž o to, že právě v rámci posuzování stupně invalidity žalobkyně byly pečlivě zohledněny její zdravotní, pracovní a osobnostní limity, jejichž výsledkem byl pak vystavený posudek o její invaliditě prvního stupně.

38. O zcela jinou situaci by se jednalo, pakliže by žalobkyně např. jako OZP požádala místně příslušný orgán práce o zprostředkování jí vhodného zaměstnání, přičemž výsledek by byl negativní, a to pro např. absenci vhodného pracovního uplatnění. Žalobkyně však tuto možnost ani nevyužila a úřadem práce poskytnutá volná pracovní místa vyvracejí úvahu, že by aktuálně na trhu práce nebylo pro žalobkyni vhodné pracovní uplatnění. Podle názoru soudu žalobkyně aktuálně na trhu práce má reálnou možnost zajistit si příjem, respektive dokrýt nezbytné finanční prostředky k jejímu invalidnímu důchodu výkonem vlastní práce jako osoba se sníženou pracovní schopností. Žalobkyni k takovému aktivnímu postupu jistěže nelze nutit, ovšem jestliže dovozuje z její stávající situace, že jí vznikl nárok na výživné rozvedené manželky, pak soud s tímto jejím názorem nemůže souhlasit, neboť objektivně žalobkyně je schopna si na trhu práce zajistit vhodnou (jejímu stupni postižení) práci a z ní získávat – vedle jí poskytovaného invalidního důchodu – pravidelný měsíční příjem (mzdu) k pokrytí jejích životních potřeb. Jestliže žalobkyně však tento způsob zajištění svých příjmů v podstatě odmítá, a na druhé straně preferuje raději hlídání dětí s úvahou, že v tomto oboru míní v krátké době dokonce začít podnikat, pak jde o okolnost, která vznik jejího nároku na výživné rozvedené manželky vylučuje.

39. Dalším předpokladem pro vznik vyživovací povinnosti mezi rozvedenými manžely je, že neschopnost samostatně se živit má svůj původ v manželství či v souvislosti s ním.

40. Lze v zásadě vyvodit dvě situace, které mají svůj původ v manželství nebo v souvislosti s ním a jsou stále aktuální. První z nich se týká manželství vychovávající nezaopatřené děti. V tomto případě bývají důvody pro uplatnění výživného rozvedeného manžela spojeny především s péčí o děti, pakliže děti nelze umístit do jeslí nebo mateřských škol, ať již proto, že v místě bydliště se podobná zařízení nevyskytují, anebo mají omezenou kapacitu, rozvedený manžel tak nemůže nastoupit do odpovídajícího zaměstnání a být výdělečně činný, neboť je nucen zůstat v domácnosti, aby pečoval o dítě. Druhý důvod je spjat s výdělkovými schopnostmi jednoho z manželů a možností jeho dalšího pracovního a profesního uplatnění v době rozvodu a těsně po něm (jedná se např. o situace, kdy rozvedený manžel v důsledku péče o domácnost a děti ztratil svou kvalifikaci, pozbyl reálnou možnost uplatnit se ve svém oboru atp.); může jít i o úraz či nemoc, které přivodí stav pracovní neschopnosti, případně invaliditu apod.

41. Žalobkyně sice trpí shora popsanými zdravotními problémy, nicméně v řízení bylo prokázáno, že již před uzavřením , Anonymizováno, manželství (, datum, ) s žalovaným navštěvovala , Anonymizováno, , měla tohoto rázu problémy, jakož i další zdravotní problémy. V tomto směru tedy nelze dovozovat vznik těchto zdravotních problémů zásadně v průběhu druhého manželství s žalovaným.

42. Žalobkyní udávané zdravotní (, Anonymizováno, ) problémy tedy podle názoru soudu nemají ve svém základu původ jejich vzniku v druhém manželství s žalovaným. Z dokazování vyplynulo, že problémy tohoto druhu byla žalobkyně stižena již v roce , Anonymizováno, , tedy ještě před uzavřením , Anonymizováno, manželství s žalovaným. Pokud jde o děti, jedno je již zletilé, druhé dosáhne zletilosti v , Anonymizováno, , takže osobní péče žalobkyně o ně již několik let není potřebná. Proto ani z tohoto důvodu by žalobkyni nemohl vzniknout nárok na výživné rozvedené manželky.

43. Ze všech shora vyložených důvodů proto soud žalobu žalobkyně o přiznání výživného rozvedené manželky zamítl.

44. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, soud dospěl k závěru, že v daném případě zde jsou výjimečné důvody pro aplikaci § 150 o. s. ř. (dle kterého jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat).

45. Žalobkyně, byť s přihlédnutím k výše popsané její reálné možnosti zajistit si vhodné zaměstnání k získání finančních prostředků, které ve spojení s jí poskytovaným invalidním důchodem jí umožní zajištění jejích základních životních potřeb, by se úhradou nákladů řízení žalovanému ve výši cca 40 000 Kč (právní zástupkyně žalované tyto náklady prvoinstančního řízení vyčíslila na částku 41 092 Kč) podle názoru soudu dostala aktuálně do nepochybně životně zcela nepříznivé situace a vážně by jí pak hrozilo riziko, že by mohla čelit výkonu rozhodnutí, respektive exekuci, neboť by s pravděpodobností rovnající se jistotě nebyla schopna v tak krátké době kumulovat finanční prostředky v takové výši k úhradě nákladů řízení žalovanému. Oproti tomu žalovaného měsíční příjem je přitom – v porovnání s celostátním průměrem mzdy - nadstandardní [žalovaný např. v období od června 2024 do listopadu 2024 dosahoval (při součtu jeho mzdy a výsluhového příspěvku) čistý měsíční příjem ve výši 87 476,50 Kč], takže v jeho poměrech se nijak významně negativně nepromítne okolnost, pokud mu vůči žalobkyni nebudou přiznány náklady tohoto řízení. Z tohoto důvodu proto soud rozhodl, že se žalovanému vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.