6 C 340/2022

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Vrchou, MBA, ve věci žalobkyně celé jméno žalobkyně , narozená dne datum , rodné číslo bytem adresa právně zastoupená titul jméno příjmení , advokátkou se sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa o vypořádání společného jmění manželů

I. Zaniklé společné jmění manželů účastníků se vypořádává následovně: a) Nařizuje se prodej nemovitých věcí – pozemků [parcelní číslo], jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům v obci [obec], okr. [obec], a [parcelní číslo], které leží v [katastrální uzemí], okr. [obec] s tím, že jeho výtěžek bude rozdělen mezi účastníky rovným dílem, tj. tak, že žalobkyni připadne 50 % a žalovanému rovněž 50 % z tohoto výtěžku. b) Každému z účastníků se přikazuje k úhradě polovina závazku vůči [právnická osoba] ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], [číslo].

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Každý z účastníků je povinen zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Vyškově na náhradě nákladů řízení částku 7 298 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Zdejšímu soudu (dále již„ soud“) dne 19. 12. 2022 napadla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vypořádání (rozvodem účastníků zaniklého) společného jmění manželů účastníků (dále již„ SJM“). Žalobkyně předmětem vypořádání učinila aktiva představující (nyní ve výroku I. a) tohoto rozsudku) specifikované nemovité věci, a dále pasiva – (nyní ve výroku I. b)) označený společný závazek účastníků vůči [právnická osoba], a dále ještě (dle žalobkyně) společný závazek vůči [právnická osoba], založený smlouvou o úvěru ze dne [datum], kterou s cit. bankou coby dlužnice uzavřela pouze žalobkyně. Žalobkyně původně v žalobě navrhovala, aby nemovité věci byly přikázány do vlastnictví žalovaného společně s přikázáním závazku plynoucím z předmětného hypotečního úvěru. V průběhu řízení, s ohledem na informace o majetkových poměrech žalovaného, žalobkyně navrhla vypořádání tak, jak nyní soud tímto rozsudkem rozhodl, a kromě toho navrhovala ještě přikázání účastníků k úhradě závazku vůči [právnická osoba] dle shora již cit. úvěru, čemuž však soud – jak bude dále vyloženo – nevyhověl.

2. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 5. 3. 2023 (učiněném prostřednictvím své tehdejší právní zástupkyně – viz jeho vyjádření na č. l. 12) uvedl, že má zájem, aby nemovité věci byly přikázány do jeho vlastnictví; nesouhlasil však s obvyklou cenou těchto nemovitostí dle žalobkyně (cca 4 500 000 Kč), neboť podle něj tyto nemovité věci mají obvyklou cenu cca 1 600 000 Kč. Ke konci řízení žalovaný opakovaně sdělil soudu, že jako invalidní důchodce nemá možnost zajistit si finanční prostředky na vypořádání podílu žalobkyně a navrhl, aby nemovité věci byly přikázány do rovnodílného podílového spoluvlastnictví účastníků.

3. Soud učinil následující dílčí skutková zjištění:

4. Manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 13. 4. 2021, kterýmžto dnem současně zaniklo SJM účastníků. Počátkem roku 2020 se žalobkyně (po konfliktu s žalovaným) odstěhovala z rodinné domácnosti, tj. z rodinného domu [adresa] v [obec] (zjištěno z cit. rozsudku na č. l. 3 verte - 4).

5. V zaniklém SJM účastníků byly do vydání tohoto rozsudku nemovité věci, a to pozemky [parcelní číslo], jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům v obci [obec], okr. [obec], a [parcelní číslo], které leží v [katastrální uzemí], okr. [obec] (zjištěno z informací o pozemcích na č. l. 5 verte a na č. l. 6).

6. Účastníci coby dlužníci uzavřeli dne [datum] s [právnická osoba], se sídlem [adresa] (dále též„ [právnická osoba]“), smlouvu o poskytnutí hypotečního úvěru reg. číslo: [číslo] (dále též„ hypoteční úvěr“), dle které [právnická osoba] poskytla účastníkům úvěr ve výši 700 000 Kč s tím, že objektem úvěru je„ budova [adresa], rodinný dům na pozemku parc. [číslo] vše v části obce: [obec], [územní celek], katastrální území: [obec]“ (zjištěno z cit. úvěrové smlouvy na č. l. 16-18).

7. Žalobkyně coby dlužnice uzavřela dne [datum], tj. ještě za trvání manželství účastníků a jejich SJM, avšak již v době, kdy s žalovaným nežila v rodinné domácnosti (viz ad 4), s věřitelkou – [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO], smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – konsolidace půjček, dle které věřitelka poskytla žalobkyni úvěr ve výši 219 000 Kč (zjištěno z cit. smlouvy na č. l. 126-128). Žalovaný o převzetí tohoto dluhu žalobkyní nevěděl (zjištěno ze shodných vyjádření účastníků – viz vyjádření žalobkyně při jednání před soudem konaném dne 12. 4. 2023 na č. l. 43 – arg.:„ Úvěr jsem uzavírala [datum], s manželem jsem toto neprobírala, protože se mnou odmítal komunikovat.“, a dále viz vyjádření žalovaného tamtéž – na č. l. 43 verte – arg.:„ O závazku žalobkyně jsem nevěděl.“).

8. Zůstatek dluhu plynoucího z poskytnutého úvěru ad 7 činil ke dni zániku SJM (13. 4. 2021) částku 206 328,54 Kč (zjištěno ze sdělení [právnická osoba] ze dne 31. 10. 2023, zn. [číslo] [spisová značka] na č. l. 137).

9. Zůstatek dluhu plynoucího z poskytnutého hypotečního úvěru ad 6 činil ke dni zániku SJM účastníků částku 549 052 Kč (zjištěno ze sdělení [právnická osoba] ze dne 7. 3. 2023 na č. l. 15).

10. Aktuální obvyklá cena nemovitých věcí ad 5 činí 3 105 000 Kč (zjištěno ze znaleckého posudku [celé jméno znalce], v tomto řízení soudem ustanoveného znalce, ze dne 13. 9. 2023, číslo položky: [číslo], na č. l. 98-118).

11. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: SJM účastníků zaniklo dne 13. 4. 2021, jeho předmětem jsou aktiva představující nemovité věci, a to pozemky [parcelní číslo], jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům v obci [obec], okr. [obec] a [parcelní číslo], které leží v [katastrální uzemí], a pasivum – závazek plynoucí z hypotečního úvěru vůči [právnická osoba] se zůstatkem dluhu (ke dni zániku SJM účastníků) ve výši 549 052 Kč.

12. Žalobkyní tvrzený druhý závazek vůči [právnická osoba] plynoucí z úvěru na konsolidaci půjček se zůstatkem dluhu (ke dni zániku SJM účastníků) ve výši 206 328,54 Kč, nebyl s ohledem na § 710 písm. b) o. z. součástí SJM účastníků, neboť žalovaný o jeho převzetí žalobkyní nevěděl, poněvadž žalobkyně tento závazek převzala v době, kdy účastníci spolu již nežili (v rodinné domácnosti) jako manželé, přičemž nebylo ani žalobkyní tvrzeno, a tím tedy ani prokazováno, že by tento žalobkyní převzatý závazek směřoval k obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny, případně ke konsolidaci do té doby společných závazků účastníků. Soud sice v průběhu řízení původně vycházel z toho, že tento závazek vůči [právnická osoba] je závazkem společným, avšak (po zhodnocení všech důkazů) nakonec nebylo prokázáno, že by žalovaný o tomto závazku věděl, souhlasil s ním, respektive bylo dokazováním (viz dále) vyvráceno tvrzení žalobkyně o tom, že plnění z tohoto závazku (poskytnutého úvěru) směřovalo do SJM účastníků (např. na částečné splacení hypotéky, na pořízení společných věcí atd.). Jen pro úplnost, na druhé straně žalovaný se v tomto případě právně relevantním způsobem nedovolal neplatnosti tohoto právního jednání žalobkyně ve smyslu § 714 odst. 2 o. z.

13. Žalobkyně sice již v žalobě mj. tvrdila, že:„ Další pasivum je zůstatek dluhu u banky [jméno] pod [číslo] který jsem si vzala ke konsolidaci původního společného dluhu u [právnická osoba] v původní výši 200 000 Kč, výši jeho zůstatku ke dni právní moci nechť si soud laskavě vyžádá“, leč dokazováním tvrzení o konsolidaci společného dluhu vůči [právnická osoba] prokázáno nebylo a – jak bude dále vyloženo – v tomto řízení ani objektivně prokázáno být nemohlo. K dotazu soudu totiž [právnická osoba] přípisem ze dne 20. 10. 2023, zn. [bankovní účet] (na č. l. 131-132), soudu sdělila, že žalobkyně„ neměla k datu 13. 4. 2021 u [anonymizována tři slova] žádné závazky.“ Z toho tedy plyne, že tvrzení žalobkyně o konsolidaci společného dluhu účastníků u [právnická osoba], byla uvedeným sdělením banky vyvrácena. Je sice možné, že účastníci měli společné závazky u jiné banky, leč z pohledu řádné žalobní precizace předmětu vypořádání, ve vazbě na výsledky dokazování, a to do koncentrace řízení, k níž v této věci došlo uplynutím dne 12. 5. 2023, existence takového společného závazku, jenž měl být předmětem konsolidace popisované žalobkyní, prokázána nebyla. Pak tedy soud ve světle důsledného posouzení toho, co bylo zjištěno na základě provedeného dokazování, s přihlédnutím ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, nemohl žalobkyní tvrzený druhý dluh ad 7 považovat za společný závazek účastníků, který je třeba v tomto řízení vypořádat.

14. Soud současně konstatuje, že předmětem vypořádání nebyl žádný účastníky tvrzený vnos, a to ani příp. plynoucí z plateb, které by ten který z účastníků hradil na předmětný společný závazek; v tomto směru – jak se podává z obsahu spisu – nebyl procesně uplatněn žádný vnos.

15. Soud k závěru ad 14 tedy dospěl i s přihlédnutím k judikatuře Nejvyššího soudu, která zaujala právní názor, že svědčilo-li účastníku řízení o vypořádání SJM právo na vypořádání vnosu, měl je v zákonné lhůtě u soudu uplatnit; neučinil-li tak, pak toto právo zaniklo (k tomu srov. např. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2020, sp. zn. 22 Cdo 963/2020). Nejvyšší soud pak v rozsudku ze dne 27. 2. 2020, sp. zn. 22 Cdo 3847/2019, vyložil právní názor, že soud pojmově nemůže odmítnout vypořádat závazky a pohledávky patřící do společného jmění manželů, jestliže je žádný z účastníků neučinil předmětem vypořádání. Pokud pak nejsou učiněny předmětem vypořádání, nemůže být uvedena právní povaha závazků a pohledávek.

16. Podle § 709 odst. 1 o. z. součástí SJM je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co je uvedeno v cit. par. odst. 1 pod písm. a) až e).

17. Podle § 710 o. z. součástí společného jmění jsou dluhy převzaté za trvání manželství, ledaže a) se týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku, nebo b) je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny.

18. Podle § 736 o. z. je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním. Dokud zúžené, zrušené nebo zaniklé společné jmění není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném jmění přiměřeně.

19. Podle § 737 odst. 2 o. z. vypořádání dluhů má účinky jen mezi manžely.

20. Podle § 740 o. z. nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.

21. Podle § 742 odst. 1 o. z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.

22. Podle § 742 odst. 2 o. z. hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen.

23. Podle § 712 o. z. není-li v této části zákona stanoveno jinak, použijí se pro společné jmění obdobně ustanovení tohoto zákona o společnosti, popřípadě ustanovení o spoluvlastnictví.

24. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

25. Jediným (a významným) aktivem zaniklého SJM účastníků jsou předmětné nemovité věci, jejichž aktuální obvyklá cena činí 3 105 000 Kč. Žalovaný zprvu usiloval o přikázání těchto nemovitostí do svého výlučného vlastnictví, avšak v průběhu řízení – s ohledem na tvrzení, že jeho majetkové poměry jsou tíživé - navrhl, aby nemovité věci byly přikázány do podílového spoluvlastnictví účastníků. S návrhem žalovaného na přikázáním nemovitostí do podílového spoluvlastnictví účastníků však zase nesouhlasila žalobkyně, která navrhla prodej těchto nemovitostí ve veřejné dražbě s rozdělením výtěžku mezi účastníky.

26. Nejvyšší soud např. ve svém usnesení ze dne 3. 8. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2208/2015 (ve vztahu k řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitému majetku) vyložil a odůvodnil právní názor, že nařízení veřejné dražby je možné až za situace, že není možné společnou věc rozdělit a není možné ji přikázat některému ze spoluvlastníků.

27. Soud má za to, že právní názor ad 26 lze přiměřeně použít i na režim vypořádání SJM v situaci, kdy ten z účastníků, který má zájem o přikázání nemovitých věcí do svého výlučného vlastnictví, nedisponuje (a objektivně není v jeho možnostech si za účelem vypořádání podílu druhého účastníka zajistit si přísl. finanční prostředky) odpovídajícími finančními prostředky, jež by použil (použít mohl) na vypořádání podílu druhého manžela vypočteného ze zaniklé masy SJM.

28. V situaci, kdy žádný z účastníků nemá k dispozici příslušné finanční prostředky k vypořádání podílu druhého z nich, pakliže by druhý z nich se stal výlučným vlastníkem nemovitého majetku, je tím vyloučena možnost přikázání těchto nemovitostí do výlučného vlastnictví některému z účastníků.

29. Soud rovněž neshledal za důvodný způsob vypořádání SJM ve formě přikázání nemovitých věcí do podílového spoluvlastnictví účastníků. Jednak je třeba přihlédnout k dosavadním napjatým vztahům mezi účastníky, kdy žalobkyně prakticky tři roky fakticky nemovité věci (zejména rodinný dům [adresa] v [obec]) neužívá. Dále je nezbytné zohlednit, že žalovaný je nemajetný a dlouhodobě by nebylo v jeho možnostech spolupodílet se na provozních nákladech spojených s údržbou těchto nemovitých věcí, zejména uvedeného rodinného domu, a současně se podílet na splácení předmětného hypotečního úvěru (k tomu srov. např. vyjádření žalovaného při jednání před soudem konaném dne 12. 4. 2023 – viz protokol o tomto jednání na č. l. 42 verte poslední odstavec – arg.:„ Hodnota nemovitosti se navýšila o přístavbu podkroví, nicméně to podkroví neustále není dodělané, na tom domě nikdo nic neudržoval 5 let, od té doby, co se odstěhovaly děti. Takže dům pustne a já nejsem schopen zajistit obyčejné topení ve všech místnostech, protože platím třeba přes 6 000 Kč jenom za energii.“). Kromě toho žalobkyně odmítá v uvedeném domě bydlet, v takovém případě by jí vůči žalovanému patrně vzniklo právo na vydávání bezdůvodného obohacení žalovaným plynoucím z jeho nadužívání rodinného domu, což by vedlo jen k dalším svárům a k výraznému majetkovému zatížení žalovaného. Soud při zohlednění těchto faktorů nemůže tedy přistoupit k rozhodnutí, je-li již v době před vydáním rozhodnutí o vypořádání SJM účastníků zjevné, že by přikázáním nemovitých věcí do podílového spoluvlastnictví účastníků došlo k založení budoucích (vážných) problémů, jež by patrně musely být znovu řešeny soudní cestou.

30. Soud proto rozhodl, že ohledně vypořádání nemovitého majetku tvořícího zaniklé SJM se nařizuje jeho prodej ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek z této dražby bude rozdělen mezi účastníky rovným dílem, tj. tak, že žalobkyni připadne 50 % a žalovanému rovněž 50 % z tohoto výtěžku, když takový způsob vypořádání zákonná úprava připouští (srov. § 712 ve vztahu k § 1147 o. z.).

31. Ke způsobu vypořádání společného závazku účastníků plynoucího z předmětného hypotečního úvěru soud respektoval judikaturu Nejvyššího soudu prezentovanou např. rozsudkem ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. 22 Cdo 753/2020, publikovaným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 23/2022, dle které má soud společné dluhy přikázat zásadně oběma manželům rovným dílem, nejsou-li tu výjimečné okolnosti odůvodňující přikázání dluhu jen jednomu z nich nebo každému z manželů v jiném než rovnodílném poměru. Je-li v řízení o vypořádání společného jmění manželů přikázán společný dluh jen jednomu z manželů, nelze zásadně druhému z nich uložit povinnost uhradit peněžitou částku v rozsahu poměrné části přikázaného dluhu.

32. S přihlédnutím ke kritériím ad 31 proto soud společný závazek účastníků plynoucí z předmětného hypotečního úvěru přikázal oběma manželům.

33. Velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 31 Cdo 2008/2020, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 44/2021, zaujal právní názor, že majetkové hodnoty, které jeden z manželů získal jako plnění ze závazkového právního vztahu, jehož rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů a který převzal bez souhlasu druhého, jsou součástí společného jmění manželů; součástí společného jmění nejsou dluhy, které pro něj ze závazkového právního vztahu vyplývají. Nejvyšší soud v cit. rozsudku dále vyložil, že byly-li na pořízení majetkových hodnot ve společném jmění manželů použity prostředky opatřené takovým závazkem jen jednoho z manželů, který není součástí společného jmění manželů a který je povinen splnit jen zavázaný manžel po zániku manželství, nezakládá tato skutečnost při zániku společného jmění manželů nárok na vypořádání vnosu z odděleného majetku na společný majetek.

34. Vzhledem k tomu, že peněžité plnění z poskytnutého úvěru ad 7 nesměřovalo na pořízení majetkových hodnot v SJM účastníků (taková okolnost v tomto řízení prokázána nebyla), tento závazek žalobkyně – jak již shora bylo soudem vyloženo – nebyl (nestal se) předmětem SJM a proto ani nemohl být vypořádán.

35. Výrokem II. soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, což je důsledkem aplikace § 142 odst. 2 o. s. ř., který stanoví, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

36. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího i Ústavního soudu se při rozhodování o náhradě nákladů řízení ve sporech o vypořádání společného jmění manželů vychází ze zásady procesního úspěchu ve věci vyjádřené v § 142 o. s. ř. Použití § 150 o. s. ř. představuje výjimku z tohoto pravidla, a nikoliv výchozí princip, na kterém by mělo být rozhodování o náhradě nákladů řízení v těchto sporech založeno (srov. nález Ústavního soudu ze dne 22. 9. 2011, sp. zn. I. ÚS 1441/11, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 22 Cdo 3345/2013, nebo ze dne 22. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1551/2015, anebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3615/2017).

37. Nejvyšší soud rovněž opakovaně vyslovil, že„ v řízení o vypořádání SJM při rozhodování o nákladech řízení je třeba přihlížet i k požadované a skutečně přiznané výši vypořádacího podílu a zohlednit výsledek sporu mezi účastníky o to, které věci (majetkové položky) náležejí do SJM, a které nikoliv. Zejména tam, kde je předmětem vypořádání mnoho věcí, takto nelze přihlížet ke každé položce navržené k vypořádání; nelze připustit, aby rozhodování o náhradě nákladů řízení se svou náročností blížilo sporu ve věci samé. Je-li však mezi účastníky spor o větší hodnoty, příp. spor o konkrétní položku vyžadující složité dokazování, je třeba tuto skutečnost vzít při rozhodování o nákladech v úvahu. Jestliže některý z účastníků řízení o vypořádání SJM způsobil svým zaviněním náklady řízení, které by jinak nebyly vznikly, nebo jestliže tyto náklady vznikly náhodou, která se mu přihodila, může mu soud uložit i náhradu těchto nákladů“ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 4602/2015, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3331/2014).

38. Posuzováno shora (ve stručnosti) vyloženými judikatorními hledisky, s přihlédnutím k § 142 odst. 2 o. s. ř., nutno pro poměry této věci konstatovat, že procesní úspěch účastníků byl toliko částečný. Žalobkyně se původně žalobou domáhala přikázání nemovitého majetku do vlastnictví žalovaného, maje za to, že obvyklá cena nemovitostí dosahuje výše cca 4 500 000 Kč. Nemovité věci nakonec do vlastnictví žalovaného, s ohledem na jeho tíživé majetkové poměry, přikázány nebyly, přičemž ustanoveným znalcem obvyklá cena nemovitostí byla stanovena na částku 3 105 000 Kč. Žalobkyně rovněž neuspěla ohledně návrhu na vypořádání druhého (jí tvrzeného) závazku vůči [právnická osoba], když soud nakonec po zhodnocení provedených důkazů, s přihlédnutím ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl k závěru, že nejde o společný závazek účastníků, který by mohl být předmětem vypořádání jejich zaniklého SJM.

39. Na druhé straně žalovaný zase neuspěl se svým návrhem, aby nemovité věci byly přikázány do podílového spoluvlastnictví účastníků. Žalovaným odhadovaná obvyklá cena nemovitých věcí ve výši cca 1 600 000 Kč se ukázala – ve světle znaleckého posudku vypracovaného v tomto řízení ustanoveným znalcem – jako zásadně podhodnocená.

40. Ze všech v ad 38 vyložených důvodů proto soud dospěl k závěru, že v tomto případě je třeba přistoupit k aplikaci § 142 odst. 2 o. s. ř., čemuž odpovídá právě výrok II. tohoto rozsudku.

41. Poslední nákladový výrok III. ukládají platební povinnost každému účastníkovi zaplatit státu na náhradě nákladů řízení částku ve výši 7 298 Kč je důsledkem aplikace § 148 odst. 1 o. s. ř. a plyne z toho, že usnesením soudu ze dne 20. 9. 2023, č. j. 6 C 340/2022-119, bylo znalci [celé jméno znalce] za vypracování znaleckého posudku ve věci stanovení obvyklé ceny nemovitých věcí přiznáno znalečné ve výši 23 096 Kč, což znamená, že na každého účastníka připadá částka 11 548 Kč. Z obsahu spisu je dále zřejmé, že účastníci dle usnesení soudu ze dne 14. 4. 2023, č. j. 6 C 340/2022-53, zaplatili zálohu na znalečné, a to každý částku ve výši 4 250 Kč. Z toho lze učinit závěr, že každý z účastníků je nyní povinen zaplatit státu na náhradě nákladů řízení částku (11 548 Kč – 4 250 Kč =) 7 298 Kč.