6 C 351/2022

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Vrchou, MBA v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce právně zastoupený titul jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného se sídlem adresa žalované právně zastoupený titul anonymizována dvě slova jméno příjmení , titul , advokátem se sídlem adresa o zaplacení částky 624 142,80 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 624 142,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 624 142,80 Kč od 9. 5. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 78 758,90 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [titul] [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení], [titul], advokáta se sídlem [adresa]. 1. (Žaloba) Žalobce se žalobou, podanou u podepsaného soudu (dále již„ soud“) dne 29. 12. 2022, domáhal po žalovaném zaplacení částky 624 142,80 Kč s příslušenstvím při skutkovém tvrzení (ve stručnosti shrnuto z obsahu podané žaloby), že je uživatelem pozemků p. [číslo] p. [číslo] které leží v katastrální území (dále již„ k. ú.“, případně budou dále uváděna pouze čísla těchto parcel anebo jen„ pozemky“) [obec], a jež má pronajaty od [název]. Na tomto pozemku měl až do listopadu 2021 uskladněn zahradní nábytek, zejména se na těchto pozemcích nacházel restaurační přístřešek. Na části pozemku [parcelní číslo] se nachází stavba [adresa] (dále též„ stavba [adresa]“), která je ve vlastnictví žalovaného a v minulosti byla provozována jako restaurační zařízení, respektive klub.

2. Dne 20. 11. 2021, v podvečerních hodinách, žalobce zjistil, že z těchto pozemků, které má v nájmu od [název] a jež užívá, je odvážen zahradní nábytek a je několika osobami rozebírána a odvážena uvedená pergola. Tuto věc proto žalobce ihned oznámil Policii České republiky, která téhož dne začala provádět šetření. Při tomto šetření bylo zjištěno, že osoby, které dané věci odvážejí, tak činí po dohodě, respektive na pokyn žalovaného, a to konkrétně ze strany pana [jméno] [příjmení]. Přístřešek byl ve vlastnictví žalobce, nacházel se na pozemku, který měl žalobce v nájmu. Hodnota přístřešku, s přihlédnutím k jeho stáří a opotřebení, činila nyní žalovanou částku, což vyplývá ze znaleckého posudku vyhotoveného (dle objednávky žalobce) [titul] [jméno] [příjmení] ze dne [datum], který žalobce k podané žalobě připojil 3. Popsaným jednáním žalovaného vznikla žalobci škoda ve výši 624 142,80 Kč, kterou i přes předžalobní výzvu žalovaný odmítl žalobci uhradit. 4. (Vyjádření k žalobě) Žalovaný ve svém písemném vyjádření k žalobě odmítl uplatněnou žalobní argumentaci. Žalovaný předně namítl nedostatek své pasivní (věcné) legitimace, neboť s odstraněním předmětného restauračního přístřešku nemá nic společného. Nikdy nevydal žádný pokyn jakékoliv třetí osobě, aby v listopadu 2021 proběhlo nějaké bourání věcí, o kterých žalobce tvrdí, že jsou v jeho vlastnictví. Žalovaný byl informován, že ve věci bourání a odvozu předmětných věcí se svévolně angažovala [právnická osoba] [anonymizováno], se sídlem [adresa], která měla dle svého prohlášení (jež žalovaný připojil ke svému vyjádření) provést zbourání předmětné pergoly a odvoz dalších věcí, a to bez podnětu, žádosti či vůle žalovaného a bez jeho součinnosti. Pokud jde o pana [jméno] [příjmení], jde o osobu, která není a nebyla v předmětné věci oprávněna činit jakákoliv právní jednání jménem žalovaného či v jeho zastoupení. Žalovaný proto navrhl zamítnutí žaloby. 5. (Signalizace ze strany soudu o nutnosti řešení předběžné právní otázky) Soud při jednání, konaném dne 26. 5. 2023 (viz protokol o tomto jednání na č. l. 56-58), s přihlédnutím k provedeným důkazům signalizoval účastníkům svůj náhled na věc potud, že:„ v daném případě je v rámci předběžné otázky třeba rovněž posoudit, zda odstraněná – rozebraná pergola v předmětnou dobu byla či nikoliv součástí stavby [adresa], která je ve vlastnictví žalovaného. K tomu bude třeba dále zjistit, za jakých podmínek byla tato pergola postavena a jaký měla význam, k čemu sloužila, zda její využití mělo souvislost s provozem stavby [adresa], (jaké bylo) její technické, funkční, estetické provedení. Pokud by pergola měla mít charakter součásti věci, pak sama okolnost, že byla postavena příp. žalobcem či za jeho finanční prostředky nemůže ničeho změnit na jejím právním charakteru.

6. Z obsahu spisu a dosud provedeného dokazování jsou zde dva rozpory – na jedné straně žaloba tvrdí, že již dnes odstraněná pergola/přístřešek nebyla součástí věci, a to svým způsobem ve vyjádření činí i žalovaný a bez dalšího to v úředním záznamu činí i Policie ČR, ale pro soud jsou podstatnější údaje plynoucí ze znaleckého posudku, který sice pan [titul] [příjmení] směřoval k zjištění té škody, ale nemohl soud nepostřehnout, že pergola/přístřešek byla zakotvena do sousední stavby. Jde o to, že otázka vymezení součásti věci není vždy zřejmá, jednoduchá a nedá se jen redukovat na technickou spojitost, tzn. že je něco pevně připojeno, nebo případně z hlediska technického odstraněním nějakým jednodušším způsobem lze verifikovat. že to není věc, resp. součást věci. Jde o to, že se tam posuzuje mj. i hledisko funkční a estetické a jde o to, zda, když byla původně pergola stavěná, jaký měla smysl. Zda měla plnit funkci samostatnou anebo to mělo být plněno pro funkci a zlepšení chodu tehdejšího provozu budovy, která byla pronajata panu žalobci. Z toho, co zatím plyne, tam se nejednalo o situaci, nebo alespoň z toho nevyplývá, že by ta pergola byla samostatná ve smyslu, že by nebyla nějak ukotvena. Byla ukotvena. Takže soud předběžně zatím vychází z toho, že by se mělo jednat o součást věci, Pokud by se jednalo o součást věci, pak by to znamenalo, že by ta věc náležela vlastníku stavby. Jde o to, jakým způsobem byl smysl využívání, protože sama okolnost, že pan žalobce se domníval, že to je nějaká jeho výlučná stavba, ještě nemá relevanci z hlediska (toho), zda to součást věci byla nebo nebyla. <i>7. Soud tímto objasnil v dané fázi svůj zatímní náhled na řešení této věci a dává nyní prostor účastníkům, aby se k uvedenému vyjádřili, případně skutkově argumentovali a činili v návaznosti na to i případné důkazní návrhy.“</i> 8. Soud poté uvedené jednání skončil vyhlášeným usnesením, jímž jednání odročil na pevný termín (13. 9. 2023) a účastníkům uložil,„ aby k soudem dnes vyloženému právnímu náhledu ohledně vyřešení předběžné otázky, zda odstraněná pergola v předmětnou dobu byla či nikoliv součástí budovy [adresa], v podáních doručených nejpozději 1 týden před dalším jednáním skutkově, a práv (n) ě argumentovali v předmětné otázce.“ 9. (Procesní reakce žalobce po signalizaci právního náhledu na věc ze strany soudu) Na základě soudem učiněného náhledu shora žalobce v podání ze dne 5. 9. 2023 doplnil svá skutková tvrzení následujícím způsobem. Předně zdůraznil, že pokud se týká technické stránky pergoly, pak ve znaleckém posudku (znalcem [titul] [příjmení]) je sice skutečně uvedena okrajová informace o tom, že pergola byla zakotvena do sousedního objektu (stavby ve vlastnictví žalovaného), nicméně fakticky nešlo o pevné zakotvení, které by znamenalo, že se stává součástí stavby. Pergola byla realizována jako demontovatelný objekt a ke stavbě domu byla sice připevněna z důvodu stability, ale pouze několika lehce odmontovatelnými šrouby. Nešlo tedy v žádném případě (a to nebylo vůlí ani jedné stran) k pevnému a trvalému připojení stavby. K tomu aktuálně znalec [titul] [příjmení] vyhotovuje doplnění znaleckého posudku, který bude soudu následně žalobcem předložen.

10. Dále žalobce ve svém podání osvětlil okolnosti předcházející stavbě pergoly. Původně byla zvažována i možnost, že by se pergola postavila„ napevno“ jako trvalá stavba trvale zabudovaná do stavby. O tomto mezi účastníka proběhla neformální debata, nicméně k realizaci tohoto záměru nedošlo, neboť žalovaný o takové řešení neměl zájem, a to především z důvodu, že by se pak na realizaci musel finančně podílet, což pro něj nebylo zajímavé. Proto o stavbě pergoly mezi účastníky nebyla uzavřena žádná dohoda. Pergolu tedy realizoval sám žalobce na své náklady, a právě tak, aby šlo o demontovatelný objekt, který si žalobce může kdykoliv rozebrat a odvést. Právě proto bylo ono„ ukotvení“ provedeno pouze v nezbytně nutné míře prostřednictvím šroubů.

11. Realizace pergoly nikdy nepodléhala žádnému povolovacímu řízení u stavebního úřadu, nebylo vydáno žádné stavební povolení, neproběhla žádná kolaudace. Pokud by se pergola skutečně měla stát součástí stavby domu, šlo by o změnu stavby a jako taková by povolovacímu řízení musela podléhat.

12. Kromě toho se stavba pergoly nacházela na jiném pozemku a vlastnická či užívací práva byla rozdílná; stavba domu [adresa] patří žalovanému, pozemek pod stavbou ([parcelní číslo]) patří [název] [obec], přičemž uvedený pozemek má v užívání žalobce. Stavba pergoly se také nacházela na sousedním pozemku p. [číslo] který je rovněž ve vlastnictví [název] a jenž měl rovněž žalobce v nájmu.

13. Konečně se v tomto podání žalobce vyjádřil i k vůli subjektů s tím, že ani žalobce, ani žalovaný se k věci nestavěli tak, že by se pergola kdykoliv stala či měla stát součástí stavby. 14. (Procesní reakce žalovaného po signalizaci právního náhledu na věc ze strany soudu) Žalovaný ve svém podání ze dne 10. 9. 2023 (n č. l. 87-90), které bylo doručeno soudu dne 12. 9. 2023, naopak tvrdil, že pergola byla součástí budovy v jeho vlastnictví, tj. budovy [adresa], přičemž k prokázání tohoto tvrzení předložil fotogen obsahující fotografie jednotlivých listin z dále uvedeného správního spisu [stát. instituce], stavebního úřadu (dále též„ SÚ“). K jednotlivým listinám pak žalovaný povětšinou připojil svou argumentaci, která souhrnně vyznívá v závěr, že před stavebním úřadem žalobce v předmětnou dobu dokonce vystupoval jako zástupce žalovaného ohledně dodatečného povolení otevřeného přístřešku pro venkovní posezení, kdy ve správním řízení žalovaný vystupoval jako vlastník stavby [adresa], jejíž součást se tento přístřešek stal. 15. (Dílčí skutková zjištění) Soud učinil následující dílčí skutková zjištění.

16. Žalovaný ([název žalované]) je zájmový spolek (dříve, před r. [rok], občanským sdružením) – (zjištěno z z výpisu ze spolkového rejstříku ze dne 7. 3. 2023 na č. l. 37).

17. Vlastníkem pozemků p. [číslo] p. [číslo] které leží v k. ú. [obec], je [název]. Na pozemku [parcelní číslo] je stavba [adresa] (zjištěno z cit. výpisů z katastru nemovitostí na č. l. 47 a 48).

18. Vlastníkem stavby [adresa] na [parcelní číslo] je žalovaný; tato stavba není součástí uvedeného pozemku (zjištěno z výpisu z katastru nemovitostí na č. l. 49).

19. Z připojeného spisu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] (spor mezi žalobcem: [název žalované] a žalovaným: [anonymizováno] [právnická osoba], se sídlem [adresa], o zaplacení částky 533 322 Kč s příslušenstvím) soud zjistil, že v této věci žalobce zažaloval uvedenou společnost o dlužné nájemné za užívání stavby [adresa] (viz ad 17), dále, že jednatelem společnosti [anonymizována tři slova] byl [jméno] [příjmení], [datum narození] (bratr [celé jméno žalobce] – k tomu viz dále (zjištěno z cit. výpis z obchodního rejstříku na č. l. 8 uvedeného spisu)), že [název žalované] coby pronajímatel, uzavřel se společností [anonymizována tři slova] dne 23. 12. 2015 na dobu určitou (od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2020) smlouvu o nájmu prostoru sloužícího k podnikání, jejímž předmětem byl objekt [adresa], a to za účelem provozování restaurace, hudebního klubu a nahrávacího studia v pronajatém prostoru (zjištěno z cit. nájemní smlouvy na č. l. 9-11 připojeného spisu), a konečně, že [název žalované] v podání ze dne 26. 10. 2020 mj. – v rámci doplnění skutkových tvrzení – sdělují soudu, že:„ Bývalý nájemce předmětných prostor, kterým byl bratr jednatele žalované, pan [celé jméno žalobce], bytem [adresa žalobce], na předmětné budově provedl před 25. 7. 2005 na vlastní náklady a na vlastní nebezpečí, bez přispění či součinnosti žalobce, stavbu letní zahrádky; tato zahrádka byla přitom realizována v rozporu s tehdy platnými právními předpisy – jde tedy o stavbu tzv. černou…žalovaná…nelegálně vybudovanou stavbu…”letní zahrádky” dodnes pravidelně využívá ke své podnikatelské činnosti“ (zjištěno z cit. podání na č. l. 74-75 připojeného soudního spisu).

20. Přístřešek umístěný na pozemcích p. [číslo] p. [číslo] byl jednopodlažní, nepodsklepený, s pultovou střechou, jeho konstrukce byla z dřevěných stojek do železobetonových patek, krov dřevěný, krytina polykarbonátová, byl zakotven do sousedního objektu stavby [adresa] (zjištěno ze znaleckého posudku číslo položky [číslo], který dne [datum] vyhotovil na základě objednávky žalobce znalec [titul] [jméno] [příjmení], se sídlem [adresa]).

21. Dne 20. 11. 2021 v 17:00 hod. žalobce učinil oznámení Policii České republiky, zdejšímu obvodnímu oddělení, o tom, že na ulici [ulice], u bývalé budovy [anonymizováno] ve [obec] mělo dojít k odvozu a rozebírání pergoly a dřevěných setů na sezení nějakými neznámi lidmi. (Poznámka soudu: nyní nejde o dílčí skutkové zjištění, ale o popis učiněný žalobcem policejnímu orgánu) Nynější žalobce tehdy policejnímu orgánu (tehdy službu konající policejní hlídce) na místě samém sdělil, že dříve klub provozoval jako nájemce, asi před 15 lety zde nechal postavit zastřešenou pergolu,„ kdy toto jej stálo kolem 250 000 Kč“, před nějakou dobou však [anonymizováno] přestal provozovat, budovu [adresa] vyklidil a vrátil majiteli – [název žalované] Žalobce tehdy policejnímu orgánu sdělil, že pergola je rozebrána, jsou zde neznámí muži, kteří mají v dodávce naloženo celkem 5 sedacích setů z celkem 11-ti, které zde měl. Dále žalobce sdělil policejnímu orgánu, že přilehlé pozemky, tj. i s pozemkem, na kterém stála pergola, má od [název] pronajaty na dobu dalších sedm let, na kterých chtěl pokračovat ve své podnikatelské činnosti, provozovat uvedenou zahrádku (zjištěno, případně konstatováno z úředního záznamu policejního orgánu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] na č. l. 2 připojeného spisu Policie ČR, ÚO [obec] cit. č. j.). 22. [stát. instituce], odbor majetkoprávní učinil dne [datum] pod [číslo] interní sdělení stavebnímu úřadu téhož úřadu mj. o tom, že na pozemcích p. [číslo] [parcelní číslo] se nachází budova [anonymizováno] a zastřešená předzahrádka, přičemž na koordinační poradě odborů [stát. instituce] bylo upozorněno na možnost, že stavba předzahrádky je„ černou stavbou.“ (zjištěno z cit. interního sdělení na č. l. 69 připojeného spisu SÚ zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [spisová značka] (dále též„ správní spis“)).

23. Výzvou ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] vyzval SÚ vlastníka objektu [adresa] ve [obec] (s doplněním, že jde o„ [anonymizována dvě slova]“) - nynějšího žalovaného (coby vlastníka stavby) k účasti na kontrolní prohlídce stanoveného dne (zjištěno z cit výzvy ze správního spisu na č. l. 64).

24. SÚ při kontrolní prohlídce dle ad 22 na místě samém zjistil (nyní v textu tučně zvýraznil soud), že před objektem [adresa] se nachází otevřený přístřešek, částečně zastřešený, sloužící k venkovnímu posezení. K tomuto účelu je používán prostor v objektu jako výčep a kuchyň. To vše bez opatření podle stavebního zákona. SÚ konstatoval, že zahájí řízení dle § 129 stavebního zákona. U tohoto úkonu SÚ byl přítomen také zástupce nynějšího žalovaného pan [jméno] [příjmení] (zjištěno z cit. protokolu ze správního spisu na č. l. 62).

25. Dne 30. 6. 2011 SÚ provedl úkon týkající řízení o odstranění stavby –„ na stavbu objekt předměstí [adresa], [obec] ([anonymizována dvě slova]) [obec], [obec] [adresa], [ulice], stavba obsahuje: otevřený přístřešek pro venkovní posezení“, a současně konstatoval, že stavba dosud nebyla odstraněna, a že vlastník objektu ([název žalované]) projevil vůli požádat o dodatečné povolení stavby. Dále se v protokolu výslovně uvádí:„ Zastupováním pověří pana [celé jméno žalobce]“ 26. Dne [datum] [žalovaný] [anonymizována tři slova] v zastoupení [titul] [jméno] [příjmení] coby tehdejšího statutárního orgánu uvedeného občanského sdružení, se sídlem [adresa žalované], zmocnil pana [celé jméno žalobce], nynějšího žalobce,„ pro zastupování ve všech úkonech spojených se správním řízením nebo jiným opatřením, které se týkají dodatečného povolení (včetně povolení k užívání pro stavbu: [anonymizována dvě slova] na pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], a to včetně přebírání písemností.“ Jednalo se o zmocnění vztahující se ke stavbě zastřešeného přístřešku k budově [adresa] (dále též„ přístřešek“). [celé jméno žalobce] toto zmocnění bez výhrad přijal a plnou moc na důkaz toho podepsal (zjištěno z cit. plné moci ze správního spisu na č. l. 44).

27. Dne [datum] [celé jméno žalobce], nynější žalobce, v zastoupení nynějšího žalovaného podal u SÚ žádost o dodatečné povolení a užívání přístřešku (zjištěno z cit. žádosti ze správního spisu na č. l. 45-51). Na tuto žádost pak reagoval SÚ výzvou ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], kterou – vzhledem k vytčeným nedostatkům v podané žádosti dle ad 25 a chybějícím podkladům – vyzval stavebníka – nynějšího žalovaného prostřednictvím jeho tehdejšího zástupce – nyní žalobce k doplnění žádosti a podkladů do 31. 5. 2012 a v důsledku toho též vydal usnesení, jímž„ přerušuje řízení zahájené podáním žádosti dne [datum] o dodatečné povolení stavby – objekt předměstí [adresa] [obec] ([anonymizována dvě slova]) [obec], [obec] [adresa], [ulice a číslo], stavba obsahuje: otevřený přístřešek pro venkovní posezení na pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], kterou podal [žalovaný] [anonymizována dvě slova] zastupuje [celé jméno žalobce], [datum narození], [ulice a číslo], [role v řízení], [PSČ] [obec a číslo]“ (zjištěno z cit. výzvy a z usnesení ze správního spisu na č. l. 42).

28. SÚ ve svém usnesení ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], prodloužil„ do 1. 4. 2013 lhůtu k doplnění podkladů pro dodatečné povolení stavby určenou dne [datum] pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [spisová značka] stavebníkovi, kterým jsou [žalovaný] [anonymizována dvě slova] zastupuje [celé jméno žalobce], [datum narození], [ulice a číslo], [role v řízení], [PSČ] [obec a číslo] na stavbu objekt předměstí [adresa] [obec] ([anonymizována dvě slova]) [obec], [obec] [adresa], [ulice a číslo], stavba obsahuje: otevřený přístřešek pro venkovní posezení na pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí]“ V odůvodnění tohoto usnesení pak SÚ mj. uvádí, že při výkonu stavebního dozoru zjistil, že předmětná stavba je prováděna bez rozhodnutí nebo opatření SÚ, a proto dne [datum] zahájil řízení o nařízení odstranění stavby. Stavebník (kterého SÚ označuje právě nyní žalovaného) následně podal SÚ žádost o dodatečné povolení stavby přístřešku. Jelikož SÚ zjistil, že žádost neobsahuje předmětné podklady pro posouzení navrhované stavby, zejména dořešení vlastnických práv k pozemkům, vyzvala stavebníka k doplnění podkladů a současně rozhodl o přerušení řízení do [datum]. Dne [datum] požádal stavebník o prodloužení lhůty přerušení řízení z důvodů složitosti obstarání potřebných podkladů vyplývajících zejména z majetkoprávních vztahů, které si vyžádají delší lhůty pro jejich obstarávání (zjištěno z cit. usnesení ze správního spisu na č. l. 38)

29. Z obsahu správního spisu SÚ dále plyne, že jelikož žádost žadatele [žalovaný] [anonymizována dvě slova], ([anonymizována dvě slova], o dodatečné povolení stavby přístřešku, kterou v zastoupení vlastníka objektu [adresa] a této stavby přístřešku podával pan [celé jméno žalobce], nynější žalobce, neobsahovala zákonem stanovené údaje a podklady, SÚ na základě poté postupně podávaných žádostí zástupcem uvedeného stavebníka o prodloužení lhůt, vždy procesně reagoval vydaným usnesením o prodloužení příslušné lhůty (viz žádosti stavebníka (nyní žalovaného) o prodloužení lhůt na č. l. 37, č. l. 35, č. l. 32 a usnesení SÚ o prodloužení lhůt na č. l. 36, č. l. 33, nebo na č. l. 31 správního spisu).

30. SÚ dne 12. 4. 2022 na místě stavby přístřešku zjistil,„ že stavba, která je předmětem řízení o dodatečném povolení stavby byla odstraněna. Stavební úřad pořídil z místa stavby fotodokumentaci“ (zjištěno ze záznamu SÚ do spisu ze dne 13. 4. 2022 na č. l. 6 správního spisu).

31. V návaznosti na zjištění ad 29 SÚ usnesením ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], řízení o dodatečné povolení stavby přístřešku zastavil (zjištěno z cit. usnesení na č. l. 5 správního spisu) a dále usnesením ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], rovněž zastavil řízení o nařízení odstranění stavby přístřešku (zjištěno z cit. usnesení na č. l. 54 správního spisu).

32. Z původních internetových stránek [příjmení] [příjmení] zde: [webová adresa] soud zjistil, že v budově [adresa] ve vlastnictví žalovaného byl v předmětnou dobu provozován společností [anonymizována tři slova] (viz tehdejší kontakt na provozovatele tohoto baru zde: [webová adresa]), [anonymizováno], přičemž v rámci této internetové nabídky byla pro hosty nabízena i možnost venkovního posezení, což dle soudu znamená, že se jednalo o posezení mj. i pod přístřeškem, tedy že přístřešek fungoval jako součást uvedeného [anonymizováno], respektive budovy [adresa], kde byla mj. provozována hostinská činnost (zjištěno z výtisku uvedené internetové prezentace na č. l. 64-66).

33. Fakt, že přístřešek byl součástí budovy [adresa] z hlediska jeho funkčního propojení se podává i z náhledu na kopie fotografií na č. l. 67 a č. l. 68, kdy především na fotokopii fotografie tehdy fungujícího [příjmení] [příjmení] je zřejmé, že z budovy [adresa] bylo možné provádět obsluhu zákazníků, kteří byli pod přístřeškem této budovy (zjištěno z cit. kopií fotografií na č. l. 67 a č. l. 68). 34. (Závěr o skutkovém stavu) Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

35. Žalovaný je vlastníkem stavby [adresa] v obci [obec] stojící na pozemku p. [číslo] který leží v k. ú. [obec] a je zase ve výlučném vlastnictví [název]; uvedená stavba tedy není součástí cit. pozemku. Žalobce v blíže nezjištěnou dobu, zcela určitě však před 3. 3. 2011 (k tomu srov. dílčí skutkové zjištění ad 22) bez souhlasu žalovaného postavil ke stavbě [adresa] přístřešek, který byl do zdi stavby [adresa] pevně zakotven příslušným kotvícím materiálem, a jenž byl funkčně propojen s tehdy provozovaným [anonymizováno], respektive [anonymizováno] tak, že část hostů mohla využít posezení právě pod přístřeškem, přičemž obsluhování bylo realizováno z (hlavní) budovy [adresa] (nebylo v řízení prokázáno, že by pod přístřeškem byla samostatně jiným podnikatelským subjektem realizována hostinská, respektive restaurační činnost, např. že nápoje a jídla by byla podávána z jiného místa, než právě z budovy [adresa] atp.). V průběhu let 2011 a násl. probíhalo u SÚ správní řízení o odstranění stavby přístřešku, respektive řízení o jeho dodatečné povolení, přičemž SÚ po celou dobu trvání těchto řízení vycházel ze závěru, že (v této právní věci vystupující) žalovaný je výlučným vlastníkem stavby [adresa] i stavby přístřešku. Přístřešek byl součástí stavby [adresa] a takto byl v době trvání cit. správního řízení u SÚ i akceptován nynějším žalobcem, který v tu dobu zastupoval nynějšího žalovaného v řízení o dodatečné povolení přístřešku. Sám žalobce za žalovaného podával SÚ předmětnou žádost o dodatečné povolení stavby přístřešku ve vztahu ke stavebníku – žalovanému, aniž by z obsahu připojeného správního spisu SÚ vyplývala ze strany nynějšího žalobce jakákoliv zmínka, poznámka, námitka vůči SÚ či komukoliv jinému, že přístřešek je samostatnou stavbou, nikoliv součástí stavby [adresa], a že jeho vlastníkem není nynější žalovaný, nýbrž žalobce. Z obsahu znaleckého posudku vyhotoveného [titul] [jméno] [příjmení] (viz ad 20) pak podle názoru soudu plyne, že i podle technického provedení tento přístřešek je součástí stavby [adresa], neboť znalec v posudku poukazuje na zakotvení přístřešku do sousední stavby a přístřešek neoceňuje jako samostatnou věc, technicky nijak nehodnotí, respektive ani nevysvětluje, že po technické stránce nejde o součást stavby [adresa], ale o věc samostatnou, jakkoliv ale v posudku explicitně zmiňuje, že„ nemovitá věc není součástí pozemku“ (v tomto náhledu by pak znalec, měl-li by za to, že z technického hlediska – neboť znalci nepřísluší právní posouzení technického stavu jím posuzované věci – přístřešek je věcí samostatnou, by takovou okolnost i z logiky věci ve svém posudku musel zmínit, což neučinil).

36. Žaloba není důvodná. 37. (Právní posouzení věci) Pro právní posouzení této věci bylo významné vyřešení předběžné právní otázky, zda přístřešek byl, či nikoliv součástí stavby [adresa] ve vlastnictví žalovaného.

38. Jelikož byl přístřešek postaven (což mezi účastníky nebylo sporné) žalobcem před 3. 3. 2011, bylo nezbytné tuto předběžnou právní otázku řešit – s přihlédnutím k § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále již„ o. z.“) - podle právní úpravy dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v tehdy rozhodném znění (dále již„ obč. zák.“).

39. Podle § 120 odst. 1 obč. zák. je součástí věci vše, co k ní podle její povahy náleží a co nemůže být od věci odděleno, aniž se tím věc znehodnotila.

40. Judikatura Nejvyššího soudu vycházela ze závěru, že posouzení toho, zda jde o samostatnou věc, či o součást věci jiné vyplývá z úvahy soudu, která vychází z kritérií uvedených v zákoně a v konečném důsledku vždy záleží na individuálním posouzení každé věci (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 22 Cdo 2840/2018).

41. Právní institut součásti věci je zákonným vyjádřením toho, že existují věci, jakožto hmotné předměty, které lze z hlediska právní teorie charakterizovat jako věci složené, tedy věci, které jsou vnitřně strukturovány a tvořeny relativně samostatnými částmi více nebo méně vzájemně spojenými. Zákon staví samostatnost věci ve vztahu k věci jiné na dvou kritériích - na vzájemné sounáležitosti věcí a na míře jejich oddělitelnosti (§ 120 odst. 1 obč. zák.). První kritérium představuje spíše subjektivní rovinu, neboť„ to, co k věci podle její povahy náleží”, se určuje do značné míry podle lidských zvyklostí, zkušeností a norem vztahujících se ke konkrétní věci. Míra sounáležitosti se pak posuzuje prostřednictvím povahy té věci, která je považována za věc podstatnější, určující a tedy, ve vztahu více věcí, za věc tzv. hlavní. Zákonný text touto obecnou úpravou dává prostor k individuálnímu posouzení, jaké vlastnosti věc hlavní vykazuje, aby odtud bylo možno odvíjet úvahy, zda jiná relativně samostatná věc k ní„ patří” natolik neodmyslitelně, že nemůže již být považována za věc odlišnou. Druhé kritérium je více objektivní a sleduje spojení věcí především ve smyslu fyzickém. Formulace„ nemůže být oddělena, aniž by se tím věc znehodnotila,” však nevylučuje možnost faktické separace věcí, naopak vlastně v důsledcích jejich oddělení spatřuje měřítko samostatnosti věcí. Charakter„ oddělení” zákon nestanoví a tedy nutně tento pojem musí zahrnovat celou škálu způsobů od přímých zásahů do hmotné podstaty věci (např. vybourání vestavěných oken domu), přes manipulaci neničící podstatu věci (např. odmontování kola automobilu), po pouhé volně proveditelné odnětí věci (např. odnesení bezdrátového sluchátka od telefonního aparátu). Definici součásti věci pak z tohoto pohledu vyhovují ty případy, kdy oddělení kterýmkoliv z uvedených způsobů znamená pro věc hlavní (nikoliv též pro její oddělovanou součást) újmu na její hodnotě. Znehodnocením nemusí být ovšem jen ztráta hodnoty peněžní (byť ta bývá zpravidla výsledným odrazem ztráty jakýchkoliv jiných hodnot), nýbrž může jít i o znehodnocení funkční, estetické či jiné. Jinými slovy řečeno, se znehodnocením míní stav, kdy hlavní věc v porovnání se stavem před oddělením její součásti, slouží svému původnímu účelu méně kvalitně nebo mu nemůže sloužit vůbec. Teprve faktické oddělení součásti doprovázené znehodnocením věci hlavní přináší právní důsledek, že dřívější součást se stává věcí samostatnou a na dosavadní hlavní věci nezávislou (srov. Švestka, J., Jehlička, O., Škárová, M., Spáčil J. a kol. Občanský zákoník, Komentář, 10. vydání. C. H. Beck, 2006, str. 464 a násl., nebo např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 25 Cdo 770/98, popř. rozsudek téhož soudu ze dne 19. 6. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2250/99).

42. Z vyložené judikatury a závěrů právní doktríny lze současně vyvodit, že při verifikaci (ne) samostatnosti posuzované (součásti) věci je třeba za znehodnocení považovat stav, kdy hlavní věc v porovnání se stavem před oddělením její součásti slouží svému původnímu účelu méně kvalitně nebo mu nemůže vůbec sloužit 43. V posuzovaném případě podle názoru soudu lze zcela jednoznačně uzavřít, že přístřešek byl součástí stavby [adresa], neboť:

44. Byl pevně kotvícím materiálem připojen ke zdi stavby [adresa], což je i znalecky verifikováno.

45. Tvořil funkční propojení se stavbou čp. p. 253 – tehdy provozovaným [anonymizováno] – a jeho smyslem bylo nepochybně dosáhnout zvýšení restaurační kapacity a pohodlí zákazníků, kteří tak mohli zejména při vhodném počasí využít tohoto venkovního posezení. Je přitom notorietou, že v letních měsících jsou podobné typy restauračních zařízení (pergoly, přístřešky, nezakryté předzahrádky u budov restaurací atd.) zákazníky hojně vyhledávány. Za užití této optiky proto přístřešek jednoznačně byl funkčně propojen se stavbou ([anonymizováno]) [adresa] a v tomto směru zvyšoval restaurační kapacitu i možnost využití posezení uvnitř [anonymizováno] či venku pod uvedeným přístřeškem. Funkčnost propojení je patrná i z náhledu shora již označených kopí fotografií zachycujících přístřešek, kdy zákazníci přístřešku si mohli odebírat např. nápoje z okna stavby ([anonymizováno]) [adresa], kdy tento okenní manipulační prostor bylo možné poté (po dobu, kdy [anonymizováno] byl uzavřen) uzavřít (viz zejména kopie fotografie na č. l. 67).

46. Sám žalobce po celou dobu poměrně dlouhého řízení u SÚ nevyvinul žádnou aktivitu směřující k tomu, aby se domáhal výkonu svého tvrzeného vlastnického práva k přístřešku coby samostatné věci, ale naopak v onom řízení u SÚ zastupoval žalovaného za účelem dodatečného schválení přístřešku z pohledu stavebního zákona. Byl to tedy samotný žalobce, který v uvedenou dobu jednoznačně akceptoval stav, který vyzníval pro funkční propojení přístřešku se stavbou ([anonymizováno]) [adresa], tedy žalobce implicitně respektoval stav, že přístřešek je součástí stavby [adresa] ve vlastnictví žalovaného. Při posuzování těchto okolností nutno mít na paměti, že tehdejší jednání účastníků a jimi činěné právní úkony měly (lze presumovat) základ v jejich logickém chování, neboť bylo by nelogické (vlastně absurdní) vycházet ze závěru, že sice žalobce u SÚ žalovaného právně zastupoval v řízení o dodatečné povolení stavby přístřešku, v kterémžto řízení žalovaný vystupoval jako stavebník přístřešku (otázka, kdo fakticky realizoval tento přístřešek zde nebyla právně podstatná), ale ve skutečnosti podle žalobce byla situace zcela jiná, neboť se žalobce považoval za vlastníka tohoto přístřešku. Pokud tedy žalobce nyní v žalobě a v řízení tvrdí diametrálně jiné skutkové okolnosti, pak soud k tomu uzavírá, že žalobce v tomto směru nelze považovat za důvěryhodného, neboť vlastně v žalobě popírá své předchozí právní jednání (minimálně) před správním orgánem (SÚ), chování ve vztahu k otázce přístřešku řešeném v onom řízení u SÚ.

47. Z těchto (nosných) důvodů soud musel žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

48. Jestliže přístřešek byl součástí stavby [adresa] ve výlučném vlastnictví žalovaného, pak žalovaný mohl z titulu vlastníka uvedené stavby – při splnění zákonem stanovených náležitostí – přistoupit dle svého rozhodnutí i k jeho demolici. Z tohoto důvodu, došlo-li nakonec fakticky k demolici (a soud nepovažuje za právně rozhodné se zabývat otázkou, kdo skutečně demolici nakonec provedl, respektive kdo a případně z příkazu koho tak fakticky učinil), pak v žádném ohledu nemohlo dojít ke vzniku škody na straně žalobce. Podle žalobního tvrzení přitom žalobce učinil předmětem sporu právě škodu, jež mu měla vzniknout v souvislosti s demolicí přístřešku.

49. Soud se zabýval i otázkou případné aplikace § 118a o. s. ř., tj. zda jsou zde podmínky pro realizaci poučovací povinnosti vůči žalobci pro případ, že by za jím vylíčených (tvrzených) jiných skutkových okolností bylo možno uvažovat o částečném či úplném přiznání jím žalobou uplatněného nároku na peněžité plnění z jiného právního důvodu, než který vyplýval z jeho žaloby (náhrady škody). Soud ovšem v rámci této úvahy neshledal, že by bylo možné uvažovat např. o nároku plynoucím z bezdůvodného obohacení atd. O jinou právní situaci by se asi jednalo tehdy, pakliže by přístřešek demolován nebyl, žalovaným (nebo jeho novým nájemcem budovy [adresa]) byl i nadále využíván, takže by zde pak byla ve vztahu k žalobci asi nepokryta, a tedy k řešení hodnota materiálu a prací spojených s výstavbou přístřešku. Na druhou stranu by ovšem v takovém případě bylo nutné odpovídajícím způsobem poučit dle § 118a o. s. ř. také žalovaného, neboť v případě funkčnosti přístřešku by bylo nepochybné, že ten byl fakticky po určitou dobu bezesmluvně využíván žalobcem (neboť z dokazování nevyplynulo žádné zjištění, že by žalovaný pronajal žalobci budovu [adresa] i s předmětným přístřeškem), takže z tohoto titulu se mohla žalobci dostat (v rámci profitu z jeho podnikání v onom [anonymizováno], jehož součástí byl i přístřešek) určitého bezdůvodného obohacení, které by zřejmě pak muselo být znalecky verifikováno.

50. V návaznosti na ad 49 in fine by poučovací povinnosti dle § 118a o. s. ř. vůči žalovanému mohla být realizována také v tom ohledu, že žalobce dne 20. 11. 2021, kdy došlo k faktické demolici, respektive demontáži přístřešku, jelikož nebyl jeho vlastníkem, neměl žádnou legitimaci rozhodovat o tom, zda a komu z této demontáže existující materiál bude prodán třetí osobě atd., jakkoliv ani žalovaný nezpochybňuje (mezi účastníky v tomto směru není žádného sporu), že žalobce sám na své náklady přístřešek postavil, ukotvil do zdi stavby [adresa], což již podle názoru soudu vedlo k právní okolnosti, že se přístřešek stal součástí stavby [adresa] ve vlastnictví žalovaného.

51. Soud ovšem nakonec dospěl k závěru, že s přihlédnutím ke zjištěným skutkovým okolnostem tohoto případu zde nebylo jeho povinností (z moci úřední) přistoupit k realizaci poučovací povinnosti dle § 118a o. s. ř. ať již vůči žalobci nebo vůči žalovanému, respektive vůči účastníkům tohoto řízení. Soud tuto okolnost pouze uvádí z toho důvodu, že své úvahy předcházející finálnímu právnímu posouzení věci směřoval též k otázce případné poučovací povinnosti dle § 118a o. s. ř., přičemž nakonec dospěl k závěru, že podmínky pro její realizaci zde dány nejsou.

52. Jak již bylo rozhodnuto při posledním jednání formou usnesení, soud rozhodl, že další (než v řízení provedené) důkazy, jež navrhli účastníci a jimiž dosud nebylo provedeno dokazování, nakonec prováděny nebudou. Soud tak učinil z toho důvodu, že dospěl k závěru, že jím dle dosud provedeného dokazování zjištěný skutkový stav spolehlivě umožňuje ve věci rozhodnout, a že zásadně právně významné argumenty či námitky žalobce byly provedeným dokazováním vytěsněny, a proto není zapotřebí vést další dokazování, případně ve věci nařizovat další jednání atd. Usnesení, jež v tomto směru bylo při posledním jednání soudem vyhlášeno, je tak integrální součástí tohoto rozsudku, a soud má za to, že není zapotřebí duplicitně na tomto místě blíže toto procesní rozhodnutí ještě dále rozvádět.

53. Pokud jde o právní a skutkové argumenty či námitky žalobce (učiněné prostřednictvím jeho právního zástupce v jeho posledním podání, zejména při posledním jednání), soud se s nimi vypořádává následovně.

54. Žalobcem navrhovaný výslech znalce [titul] [jméno] [příjmení] nebyl potřebný, neboť soud ke zjištěním shora a učiněného právního posouzení dospěl po zhodnocení dosud provedených důkazů. Jak již bylo zdůrazněno, otázka technického připojení je jednou z možných verifikačních kritérií (nikoliv však kritériem výhradním) z hlediska posuzování součásti věci. Shora již bylo judikaturou připomenuta i funkční vazba, která v tomto případě byla shledána, neboť přístřešek jednoznačně měl rozšířit kapacitu tehdy fungujícího [anonymizováno] a poté [příjmení] [příjmení] ve stavbě [adresa] (k tomu viz podrobné odůvodnění shora). Přitom stran technického propojení přístřešku se stavbou [adresa] se znalec [příjmení] [příjmení] ve svém posudku jednoznačně vyjádřil a soud i z tohoto zjištění znalce ve vazbě na další zjištění, která byla zjištěna z dalších důkazů, vycházel.

55. Z důvodů ad 54 proto nebylo zapotřebí ani vyčkávat na žalobcem avizovaný dodatek k posudku [titul] [jméno] [příjmení].

56. Okolnost, že přístřešek coby součást stavby [adresa] stál na dvou pozemcích, které nebyly ve vlastnictví žalovaného, nýbrž [název], v poměrech předchozí civilní úpravy neměla (nemohla mít ani) právní vliv na existenci, že přístřešek se stal součástí stavby. Případné právní konsekvence plynoucí z toho, že přístřešek stál na dvou pozemcích jiného vlastníka, pochopitelně podléhaly jiné právní úpravě obsažené především v tehdejším civilním kodexu, nicméně nemohly nijak ovlivnit to, že přístřešek se tehdy stal (byl) součástí stavby [adresa].

57. S přihlédnutím ke shora uvedeným skutkovým poměrům této věci pak ani výslech navrhovaného svědka [jméno] [příjmení], který dle tvrzení žalobce měl dát pokyn k odstranění přístřešku, což žalovaný popíral i s tím, že jmenovaný neměl žádnou legitimaci tak jménem žalovaného cokoliv činit, nemohl mít pro meritum věci žádný právní význam.

58. Z obsahu připojeného spisu SÚ vyplývá, že SÚ meritorně nerozhodl, přičemž soud žádné zjištění ohledně meritorní rozhodnutí SÚ v tomto směru pochopitelně ani nečiní. Nicméně správní spis mj. obsahuje pro rozhodnutí zásadně významnou skutkovou informaci, že žalobce v řízení o dodatečné povolení stavby přístřešku vystupoval jako zástupce nyní žalovaného. Proto následné chování žalobce, který podanou žalobou zaktivizoval za několik let toto soudní řízení, je – ve vztahu k působení žalobce ve shora již zmíněném správním řízení před SÚ – rozporné a svým způsobem vypovídá o nedůvěryhodnosti osoby žalobce.

59. Pokud žalobce poukazuje na rozpornou argumentaci žalovaného v průběhu tohoto řízení, kdy zpočátku se vyjadřoval tak, že s přístřeškem nemá nic společného, a po signalizaci soudu stran možného právního náhledu na věc následně tvrdil, že přístřešek je součástí stavby [adresa], pak je k tomu nutno sdělit, že žalobce měl pravděpodobně možnost sledovat v tomto sporu ze strany žalovaného uplatněnou procesní (advokátní) taktiku. Připustíme-li, že advokát zastupující svého klienta (účastníka) řízení má ve sporném procesu právo maximálně využívat všechny legální prostředky k prosazení právního zájmu svého klienta, pak lze asi stěží žalovanému vytýkat jeho následné procesní reakce a postupy v tomto řízení. Jinými slovy řečeno, pakliže žalovaný prostřednictvím svého právní zástupce striktně procesně reagoval na skutkově vymezený rámec žaloby, a následně - vzhledem k aktuálnímu postupu soudu - svou procesní taktiku (právní obranu) flexibilně změnil v okamžiku, kdy soud – respektujíc zase nálezovou judikaturu Ústavního soudu ohledně předvídatelnosti soudního rozhodování – vyložil účastníkům svůj zatímní právní náhled na věc, s přihlédnutím k dosavadnímu dokazování, žalobním tvrzením a protiargumentům žalované strany, pak v tomto procesním chování žalovaného nelze z pohledu civilního procesu spatřovat nic závadného či rozporného.

60. Žalovaný měl v tomto sporu plný procesní úspěch, a proto je mu žalobce povinen v plném rozsahu dle § 142 odst. 1 o. s. ř. (jež stanoví, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl) nahradit náklady řízení, které činí celkem 78 758,90 Kč a sestávající se z následujících položek.

61. Odměna advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále již„ AT“), a to za celkem 5 úkonů právní služby (vypočteno dle § 7 bodu č. 5 AT z tarifní hodnoty 624 142,80 Kč) po 10 820 Kč (tj. 1. za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) AT, 2. za sepis vyjádření k žalobě (na č. l. 25-26) dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, 3. účast advokáta žalovaného na jednání před soudem konaným dne 26. 5. 2023 v čase 10:00 hod. do 11:00 hod. dle § 11 odst. 1 písm. g) AT, 4. sepis podání ze dne 10. 9. 2023 na č. l. 87-90 (s ohledem na předchozí signalizaci soudu stran jeho zatímního právního náhledu na věc z pohledu nutnosti řešení předběžné právní otázky, zda přístřešek je, či není součástí stavby [adresa]) dle § 11 odst. 1 písm. d) AT a 5. účast advokáta žalovaného na jednání před soudem konaným dne 13. 9. 2023 v čase od 10:00 hod. do 11:38 hod. dle § 11 odst. 1 písm. g) AT, tj. odměna advokáta žalovaného celkem ve výši 54 100 Kč).

62. Náhrada za 5 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, tj. celkem 1 500 Kč.

63. Cestovné – 2 cesty advokáta žalovaného z jeho sídla v [obec] k soudu a zpět, tj. 1 cesta z [obec] do Vyškova a zpět 480 km, 2 cesty celkem 960 km, [značka automobilu] [registrační značka] (dále též„ OA“) při prům. spotřebě 5,3 l BA 95/100 km, při prům. spotřebě 41,20 Kč l BA 95 a sazbě základní náhrady 5,20 Kč km, tj. za spotřebované hmoty 1 048 Kč, za použití OA celkem 2 496 Kč, a za stravné (§ 163 odst. 1 písm. a) zák. práce) za cestu k jednomu soudnímu jednání ve výši 129 Kč, celkem (129 x 2=) 258 Kč, celkem 2 cesty po 3 545 Kč činí 7 090 Kč 64. Náhrada za ztrátu času dle ad 63 – za 24 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 3 AT, tj. celkem 2 400 Kč.

65. Částka odpovídající 21 % DPH (z částky 65 090 Kč) za ad 61 až 64 ve výši 13 668,90 Kč.

66. Přisouzenou náhradu nákladů řízení je žalobce povinen dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit žalovanému k rukám jeho právního zástupce.