6 C 38/2025

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Vrchou, MBA, ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně právně zastoupená Jméno Zástupce, Anonymizováno se sídlem Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného A, narozený Datum narození žalovaného A se sídlem Adresa žalovaného A právně zastoupený Jméno žalovaného B, Anonymizováno se sídlem Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o určení vlastnictví - odstoupení od darovací smlouvy pro nevděk

I. Žaloba o určení, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí pozemků st. p. č. hodnota (jehož součástí je stavba v obci adresa, č. p. Anonymizováno, rodinný dům) a p. č. Anonymizováno/Anonymizováno, které leží v katastrálním území adresa, se zamítá.

II. Žalovanému se vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se žalobou, podanou u zdejšího soudu (dále již „soud“) dne datum, domáhala proti žalovanému určení vlastnického práva k pozemkům st. p. č. hodnota (jehož součástí je stavba v obci adresa, č. p. Anonymizováno, rodinný dům) a p. č. Anonymizováno/Anonymizováno, které leží v katastrálním území adresa (dále též „pozemky“ nebo „nemovité věci“ anebo jen „RD“) z titulu jejího odstoupení do darovací smlouvy uzavřené s žalovaným pro jeho nevděk vůči ní.

2. Žalobkyně v žalobě uvedla, že na základě darovací smlouvy ze dne datum darovala žalovanému pozemky. Po uzavření darovací smlouvy se žalovaný vůči žalobkyni choval tak, že ji nadával, vystavoval ji psychickému násilí a žalobkyni pomlouval. Chování žalovaného se vyhrotilo v měsíci lednu 2024, kdy žalovaný dne datum setrvával v místnosti kuchyně RD, ačkoliv žalobkyni k tomuto RD svědčí výlučné právo odpovídající věcnému břemeni bydlení, a ačkoliv žalobkyně žalovaného z této místnosti několikrát vykázala. Dále ve dnech 2. 1 2024 a datum žalovaný provokativně chodil po celém předmětném domě se záminkou, že hledá své věci, ve skutečnosti však jen bezdůvodně nadával a snažil se žalobkyni ztrpčovat bydlení a její život. Rovněž dne datum žalovaný navštívil RD a v druhém nadzemním podlaží bezdůvodně rozbil prosklené dveře, přičemž střepy neuklidil a nechal je tam na místě ležet celé měsíce. Následně v rámci přestupkového řízení před Městským úřadem ve Vyškově, které probíhalo pod sp. zn. MV č. účtu, žalovaný žalobkyni pomluvil, že mu odcizila označené věci, přičemž tato údajná odcizení nebyla prokázána. Žalovaný se tedy choval vůči žalobkyni úmyslně tak, že zjevně porušil dobré mravy. S ohledem na toto popsané chování žalovaného žalobkyně mu sdělila, že v souladu s § 2072 a násl. o. z. od výše uvedené darovací smlouvy odstupuje pro nevděk. Stalo se tak dopisem, který byl podán na poštu dne datum. Žalobkyně současně odůvodnila svůj naléhavý právní zájem na podané určovací žalobě z důvodu, že žalovaný jí neposkytl součinnost ohledně vrácení pozemků, a proto žalobkyni nezbývá než podat tuto žalobu.

3. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne datum, které bylo doručeno soudu poštou dne datum, odmítl žalobkyní uplatněnou odvolací argumentaci a navrhl, aby její žaloba byla zamítnuta.

4. Žalovaný ve svém vyjádření podrobně popsal vztah s žalobkyní, se svou matkou, a to od bezproblémového vztahu až po dva incidenty, k nimž došlo v lednu 2024, kdy se vztah mezi nimi vážně narušil. Ve stručnosti lze sdělit verzi žalovaného následovně: Žalovaný měl rád oba své rodiče – žalobkyni i svého otce pana jméno FO staršího, který dne datum zemřel. Jak za života obou rodičů, tak i po smrti svého otce žalovaný vypomáhal rodičům a po smrti jeho otce poté vypomáhal své matce – žalobkyni, jak na RD, tak i např. se zajištěním nákupu, jejím dovozem k lékaři atd. Na jaře 2016 žalobkyně (ze své vlastní iniciativy) darovala žalovanému pozemky. Žalovaný pak se souhlasem žalobkyně do postupné rekonstrukce RD investoval ze svých výlučných prostředků statisíce Kč. Nikdy však v RD trvale (dlouhodobě) nebydlel. Prvně měl přítelkyni, respektive žil se svou družkou v Kroměříži. V květnu 2020 se s družkou rozešel a krátkodobě se nastěhoval do RD, poté si zajistil bydlení mimo RD, byť na jeho adrese měl a stále má evidován svůj trvalý pobyt. Následně (v červenci 2023) si našel novou partnerku a pojal žalobkyní akceptovaný plán zrekonstruovat horní patro RD, které žalobkyně neobývala, neboť využívala k bydlení fakticky přízemí RD. Žalovaný proto přistoupil k zahájení rekonstrukčních prací v horním patře RD, tehdy mu pomáhala jak jeho nová partnerka, tak i její dcera s manželem a jejich dětmi. Z počátku žalobkyně měla novou partnerku a její vnoučata za oblíbené, avšak následně došlo ke změně jejího chování vůči nové partnerce žalovaného, která s ohledem na negativní chování žalobkyně přestala do RD dojíždět. Žalovaný i v tomto období přesto žalobkyni vypomáhal dle svých možností a schopností. Ke zlomu v chování žalobkyně vůči žalovanému došlo v prosinci 2023, kdy žalobkyně – oproti dosud zažité praxi – nesouhlasila s tím, aby účastníci spolu trávili Vánoce. Dne datum žalovaný navštívil žalobkyni a zjistil, že společné prostory RD, tj. kuchyně a obývací pokoj jsou uzamčené. V nich měl žalovaný své věci (televizi, počítač, tiskárnu a veškeré dokumenty) a nemohl se k nim dostat. Žalovaný pak odjel na policii se poradit, kde mu bylo sděleno, že mu žalobkyně nemůže bránit ve vstupu do společných prostor k jeho věcem. Žalovaný se do RD vrátil dne datum a zjistil, že společné prostory RD jsou uzamčené. Žalovaný hledal klíče a v mezidobí žalobkyně přivolala policejní hlídku, která nakonec řešila protiprávní jednání žalobkyně spočívající v jejím bránění přístupu žalovaného do společných prostor. Nakonec žalobkyně za přítomnosti policistů společné prostory odemkla a žalovaný následně zjistil, že mu chybí celá řada dokumentů. Po odjezdu policie došlo v kuchyni RD k incidentu. Žalovaný si chtěl vzít z kuchyně tzv. malý technický průkaz k přípojnému vozíku a tzv. zelenou kartu o jeho pojištění, načež žalobkyně začala žalovaného slovně i fyzicky napadat. Držela jej za krk, škrtila jej, tlačila jej na lednici, a přitom mu vulgárně nadávala. Po tomto incidentu žalovaný vyhledal lékařské ošetření. Dne datum si žalovaný přijel do RD pro své věci, přičemž žalobkyně na něj ihned zavolala policii. Žalovaný poté za asistence policejní hlídky zjistil, že se nemůže dostat do svého pokoje v patře RD, který byl v době odchodu žalovaného uzamčen a žalovaný měl k zámku klíč. Žalovaný však zjistil, že v mezidobí někdo vyměnil zámek u dveří jím obývaného pokoje. Následně pak žalovaný zjistil, jakmile se do pokoje dostal, že v něm chybí dokumenty a některé věci, které popsal ve vyjádření. Toto chování žalobkyně následně bylo šetřeno přestupkovým orgánem, zprvu byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku proti občanskému soužití za fyzické napadení žalovaného dne datum, nicméně po zrušení tohoto rozhodnutí druhoinstančním správním orgánem bylo přestupkovým orgánem prvního stupně nakonec přestupkové řízení proti žalobkyni zastaveno. Dále žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že se k žalobkyni vždy choval slušně, pomáhal jí, zlepšoval její bydlení a zcela jistě se vůči ní nedopustil jednání rozporného s dobrými mravy. Navíc se o odvolání daru dověděl až prostřednictvím soudu (dle doručené žaloby) a žádný dopis od žalobkyně ohledně odvolání daru neobdržel. Žalovaný ze všech těchto důvodů proto shledal žalobu za nedůvodnou; navrhl proto, aby jí soud zamítl a žalovanému přiznal vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení.

5. Soud učinil následující dílčí skutková zjištění:

6. Podle stavu zápisu v katastru nemovitostí žalovaný je výlučným vlastníkem pozemků st. p. č. hodnota (jehož součástí je stavba v obci adresa, č. p. Anonymizováno, rodinný dům) a p. č. Anonymizováno/Anonymizováno, které leží v katastrálním území adresa (zjištěno z výpisu z katastru nemovitostí na č. l. 3), když tato skutečnost mezi účastníky ani nebyla sporná.

7. Žalobkyně jako dárkyně dne datum v přítomnosti vyškovského notáře tituly před jménem jméno FO (který sepsal dále uvedenou smlouvu pod zn. N Anonymizováno/Anonymizováno, nikoliv však ve formě notářského zápisu) uzavřela darovací smlouvu se smlouvou o zřízení služebnosti s žalovaným jako obdarovaným, na základě které žalovanému darovala pozemky, a žalovaný (jako obdarovaný) zřídil žalobkyni věcné břemeno doživotního a bezplatného užívání váznoucí na věcech nemovitých, „a to v rozsahu užívání celého pozemku p. č. st. Anonymizováno, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavby č. p. Anonymizováno bydlení, celého pozemku p. č. Anonymizováno/Anonymizováno…“ v k. ú. adresa (zjištěno z cit. smlouvy na č. l. 4-6).

8. Žalobkyně dne datum učinila vůči žalovanému právní jednání – odvolání nemovitého daru shora pro nevděk, a to pro následující skutky:

9. Po uzavření této darovací smlouvy jsi se vůči mé osobě choval tak, že jsi mi nadával, vystavoval jsi mě zejména psychickému násilí a pomlouval mě.

10. Tvé chování se vyhrotilo v měsíci lednu 2024.

11. Dne datum jsi setrvával v místnosti kuchyně shora specifikovaného domu čp. 116, ačkoliv mi svědčí k tomuto celému domu výlučné právo odpovídající věcnému břemeni bydlení, a ačkoliv jsem Tě z této místnosti několikrát vykázala.

12. Dále ve dnech 2. 1. a datum jsi provokativně chodil po celém předmětném domě se záminkou, že hledáš své věci, ve skutečnosti jsi mi však jen bezdůvodně nadával a snažil se mi ztrpčovat bydlení a můj život.

13. Rovněž dne datum jsi navštívil popsaný dům a v druhém nadzemním podlaží jsi bezdůvodně rozbil prosklené dveře. Střepy jsi se neobtěžoval uklidit a nechal je tam měsíce ležet.

14. Následovně v rámci přestupkového řízení před Městským úřadem ve Vyškově pod sp. zn. MV č. účtu jsi mě pomluvil, že jsem Ti odcizila černou složku, ve které jsi měl mít rodný list, úmrtní list otce, smlouvu o pronájmu hrobového místa, velký technický průkaz k vozidlu rz. Anonymizováno, faktury k výměně oken, garážových vrat, plynového kotle, k rekonstrukci střechy, faktury a záruční list k mulčovací, křovinořezu a dalšímu zahradnickému vybavení, a že dne datum jsem Ti měla odcizit technický průkaz od vozidla rz. Anonymizováno Anonymizováno, zbrojní průkaz na Tvé jméno, vzduchovku Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno a další listiny. Tato údajná odcizení nebyla prokázána.

15. Shora popsaným chováním jsi tedy úmyslně a zjevně porušil dobré mravy.

16. S ohledem na Tvé shora popsané chování Ti sděluji, že v souladu s § 2072 a násl. občanského zákoníku od výše specifikované darovací smlouvy odstupuji pro nevděk a domáhám se vrácení shora popsaných nemovitostí.“ 17. Dále žalobkyně tímto dopisem vyzvala žalovaného, aby jí vytvořil patřičnou součinnost a podepsal listiny potřebné ke vkladu do katastru nemovitostí, jinak se žalobkyně v této záležitosti obrátí na soud (zjištěno z cit. dopisu na č. l. 7).

18. Dopis ad 8 a násl., obsahující odvolání nemovitého daru pro žalovaného nevděk vůči žalobkyni, žalobkyně odeslala žalovanému jako doporučenou zásilku dne datum prostřednictvím právnická osoba., a to na adresu trvalého bydliště žalovaného, tj. na adresu adresa (zjištěno z podacího lístku na č. l. 8). Žalovaný sice při výslechu tvrdil, že mu tento dopis (doporučená zásilka) nebyl doručen, ovšem v další části svého výslechu uvedl (a soud z této části výpovědi žalovaného také zjistil), že v tu dobu měl zajištěnou u právnická osoba. dosílku, takže soud z výslechu žalovaného, s přihlédnutím k podacímu lístku shora dospěl k závěru, že dopis ad 8 obsahující žalobkyní učiněné odvolání nemovitého daru pro nevděk žalovaného vůči žalobkyni byl žalovanému doručen, respektive se dostal do jeho dispoziční sféry, přičemž není již podstatné, zda se žalovaný s jeho obsahem seznámil, či nikoliv, tj. zda žalovaný např. dopis zničil, aniž by jej předtím přečetl, případně se s jeho obsahem neseznámil a dopis ponechal bez povšimnutí. Všechny tyto v úvahu přicházející varianty jdou k tíži žalovaného potud, že je třeba presumovat objektivní možnost žalovaného seznámit se s obsahem odstoupení nemovitého daru, jež učinila žalobkyně a adresovala jej žalovanému shora uvedeným způsobem.

19. Z výslechu žalovaného soud zjistil, že až do v žalobě popsaného incidentu v lednu 2024 velmi často navštěvoval žalobkyni v RD, dle svých možností a schopností jí pomáhal např. při zajišťování nákupů, při cestě k jejímu lékaři, prováděl nezbytné opravy v RD, a kromě nich se souhlasem žalobkyně prováděl postupně poměrně zásadní rekonstrukční práce v RD, jak je žalovaný podrobně popsal ve svém vyjádření k žalobě, při kterých vynaložil do RD značné finanční prostředky v řádu statisíců Kč. Soud přitom neprováděl dokazování žalovaným k jeho vyjádření předloženými fakturami k jím tvrzeným úhradám za tvrzené rekonstrukční práce v RD, neboť jednak tato záležitost nebyla přímo předmětem sporu a nadto sama žalobkyně ani tyto rekonstrukční práce zrealizované žalovaným ani v průběhu jednání konaného dne datum nezpochybňovala.

20. Z ambulantního nálezu vyhotoveného v právnická osoba., na oddělení ORL dne datum (na č. l. 77) soud zjistil, že uvedeného dne ve 13:43 hod. byl žalovaný ve zdejší podezřelý výraz na uvedeném oddělení vyšetřen lékařkou paní jméno FO. jméno FO, které sdělil, že byl doma toho dne Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno. Žalovaný tehdy subjektivně pociťoval zevní bolest krku a při polykání. Po vyšetření žalovaného lékařka konstatovala povrchové poranění žalovaného na bradě, přičemž jiné stopy násilí na kůži krku a hrdla žalovaného neviděla. Žalovanému bylo lékařkou doporučeno, aby byl opatrný při polykání a hlasově se šetřil, přičemž kontrola na tamním ORL byla uvedena dle potřeby, tj. podle toho, zda by v této souvislosti měl žalovaný další potíže. Soud dále dospěl k závěru, že lékařkou zjištěné drobné poranění na bradě žalovaného bylo žalovanému způsobenou jeho matkou, což soud zjistil z výslechu žalovaného, jakož i z okolností popisovaných v rozhodnutí přestupkového orgánu.

21. Soud dále z rozhodnutí právnická osoba adresa, Odboru správního a vnitřních věcí, ze dne datum, č. j. MV č. účtu (na č. l. 78-82) – (dále již „správní orgán I. stupně“), dále z rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje, Odboru správního a Krajského živnostenského úřadu ze dne datum, č. j. JMK č. účtu (na č. l. 84-87) – dále již („odvolací správní orgán“), a konečně z usnesení správního orgánu I. stupně ze dne datum, č. j. MV č. účtu, zjistil, že správní orgán I. stupně zprvu (prvně uvedeným rozhodnutím) rozhodl, že žalobkyně: 22. „se uznává vinnou ze spáchání přestupku proti občanskému soužití podle ust. § 7 odst. 1 písm. a) zák. č. 251/2016 Sb….kterého se dopustila z nedbalosti tím, že dne datum v době mezi 12:18 hod. až 12:22 hod. v kuchyni rodinného domu v obci adresa…měla fyzicky napadnout svého syna Jméno žalovaného A, kdy se jej měla snažit oběma rukama odstrčit, chytit za krk a škrtit ho, přitom jej slovně napadla slovy ‚kurvo, dacan zkurvený‘, tedy narušila občanské soužití tím, že ublížila na cti tím, že jej hrubě urazila…“ Správní orgán I. stupně od uložení trestu žalobkyně tehdy upustil, „neboť vzhledem k závažnosti přestupku, okolnostem jeho spáchání a osobě obviněné lze důvodně očekávat, že již samotné projednání věci před správním orgánem postačí k její nápravě.“ 23. Týmž správním rozhodnutím ad 21 správní orgán I. stupně rozhodl, že: „Řízení zahájené z moci úřední se souhlasem Jméno žalovaného A, nar. Datum narození žalovaného A, nar. Datum narození žalobkyně…obviněné ze spáchání přestupku proti občanskému soužití a majetku…kterého se měla dopustit tím, že dne datum v době od 12:18 hod. až 12:22 hod. v kuchyni rodinného domu v obci adresa…měla fyzicky napadnout svého syna Jméno žalovaného A, kdy se jej měla snažit oběma rukama odstrčit, chytit za krk a škrtit ho, přitom jej slovně napadla slovy ‚kurvo, dacan zkurvený‘. Později měl jméno FO zjistit, že mu matka odcizila z obývacího pokoje z prostoru pod televizí černou složku, ve které měl rodný list, úmrtní list otce, smlouvu o pronájmu hrobového místa, velký technický průkaz k vozidlu rz. Anonymizováno, faktury k výměně oken, garážových vrat, plynového kotle, k rekonstrukci střechy, faktury a záruční listy k mulčovací, křovinořezu a dalšímu zahradnickému vybavení, čímž měla Jméno žalovaného A způsobit škodu ve výši částka, tedy měla narušit občanské soužití, tím, že se vůči jinému dopustila jiného hrubého jednání a měla způsobit škodu na cizím majetku krádeží, se…zastavuje, neboť spáchání skutku, o němž se vede řízení, nebylo obviněné prokázáno.“ 24. Konečně stejným správním rozhodnutím správní orgán I. stupně řízení zahájené z moci úřední proti žalobci, který byl obviněn ze spáchání přestupku proti občanskému soužití, kterého se měl dopustit „tím, že se měl dne datum v době od 12:18 hod. do 12:22 hod. v kuchyni rodinného domu č., 116 v obci adresa vzájemně napadnout svoji matku Jméno žalobkyně, kdy ji měl uhodit levou rukou na pravou stranu tváře, čímž měl narušit občanské soužití tím, že jinému ublíží na zdraví, se dle ust. § 86 odst. 1 ZOP zastavuje, neboť spáchání skutku, o němž se vede řízení, nebylo obviněnému prokázáno.“ 25. Rozhodnutí ad 21 bylo rozhodnutím odvolacího správního orgánu ze dne datum, č. j. JMK č. účtu, mj. ohledně přestupku žalobkyně ad 21 a 22, a dále o zastavení řízení ohledně skutku ad 23 zrušeno a věc vrácena správnímu orgánu I. stupně, přičemž odvolací správní orgán v odůvodnění svého rozhodnutí mj. dospěl k závěru, že žalovaným učiněné pořízení nahrávek a jejich připuštění jako důkazu v řízení správním orgánem I. stupně nebylo oprávněné a uvedené nahrávky tak neměly být považovány za důkaz, na nichž správní orgán I. stupně založil rozhodnutí o vině obviněné. Z odůvodnění rozhodnutí současně plyne, že odvolací správní orgán k závěru o neoprávněném použití nahrávek pořízených žalovaným o projevu žalobkyně inkriminovaného dne dospěl na základě aplikovaného třístupňového testu proporcionality (dle nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. Pl. ÚS 4/94) – (zjištěno z cit. rozhodnutí odvolacího správního orgánu na č. l. 84-87).

26. V dalším prvoinstančním přestupkovém řízení správní orgán I. stupně usnesením, ze dne datum, č. j. MV č. účtu, přestupkové řízení pro shora již uvedené skutky (jednání žalobkyně vůči žalovanému ve dnech datum a datum) zastavil, neboť spáchání skutků, o nichž se vedlo řízení, nebylo žalobkyni (tehdy obviněné) prokázáno (zjištěno z cit. usnesení na č. l. 88-91).

27. Z výslechu žalovaného soud zjistil, že žalobkyně souhlasila se spoluužíváním společných prostor RD (kuchyně a obývacího pokoje) a pokoje v horním patře RD žalovaným, což bylo do předmětných dvou incidentů celá dlouhá léta praktikováno a žalobkyní akceptováno. Žalobkyně dne datum slovně i fyzicky napadla žalovaného, když mu způsobila drobnou oděrku na bradě a vulgárně mu nadávala; použila vulgární výrazy či vulgární formulace směřující na žalovaného: „kurvo“, „dacan zkurvený“, „ty hajzle, hajzle zkurvené“, „že jsem ti nešlápla na krk, když ses narodil“. Dále soud z výslechu žalobce zjistil, že žalobkyně dne datum na příjezd žalovaného do RD reagovala zavoláním policejní hlídky (přes tísňovou linku 158) a domáhala se pomoci ze strany policie, která však neshledala žádné protiprávní jednání žalovaného vůči žalobkyni. Během přítomnosti policejní hlídky v RD žalovaný zjistil, že se nemůže dostat do svého pokoje v horním patře, neboť u dveří tohoto pokoje byl vyměněn zámek, přičemž naposledy žalovaný při odchodu tento pokoj uzamkl svým klíčem, takže v mezidobí muselo někým dojít k výměně zámku u těchto dveří. Poté, co se nakonec žalovanému podařilo dostat do tohoto pokoje, žalovaný zjistil, že mu chybí věci, které při jeho posledním odchodu byly v pokoji, a to tzv. velký technický průkaz od osobního vozidla žalovaného zn. VW RZ SPZ, zbrojní průkaz vystavený na jméno žalovaného, shora již označená vzduchovka a dále listiny např. ke spoření, výpisy z účtu žalovaného atd.

28. Žalovaný při výslechu vystupoval přesvědčivě, spontánně, jeho popis událostí ve shora uvedené inkriminované dny nepůsobil na soud „naučeně“, ale spíše hovorově popisně v dostatečném základním informačním rámci, na druhé straně žalovaný nepopisoval předmětné události nijak slovně agresivně vůči žalobkyni a bylo z jeho chování zřejmé, že v míře nezbytné sděluje informace tohoto druhu, aniž by jeho popis událostí byl nadlimitní, plný záště vůči žalobkyni. To přesvědčilo soud o tom, že ani žalovanému nebylo příjemné o celé události vypovídat, nicméně s ohledem na závažnost daného sporu k tomu byl via facti žalobkyní donucen. Věrohodnost žalovaného je současně souladná i s jeho vyšetřením dne datum ve zdejší podezřelý výraz, kde bylo ošetřující lékařkou zjištěno drobné poranění žalovaného, které tehdy uvedl, že byl napaden svou matkou a popsal také mechanismus tohoto svého poranění. Na druhé straně ani policií ani jiným šetřením nebylo zjištěno, že by žalovaný tehdy fyzicky napadl žalobkyni, která při soudním jednání (po poučením soudcem) využila svého práva a odmítla ve věci být jako účastnice vyslechnuta, kterážto okolnost nemůže jít k její tíži (např. ve smyslu naplnění parémie: „že kdo mlčí, souhlasí tam, kde promluvit mohl a měl“), avšak měl-li soud k dispozici mj. i informace získané z výslechu žalovaného, pak právě výslech žalovaného, s ohledem na jeho věrohodnost a přesvědčivost jeho výpovědi, byl jedním z klíčových důkazů v této věci, neboť zvukové nahrávky učiněné žalovaným, jež byly jako důkaz uplatněny v předmětném přestupkovém řízení, jsou pro důvody, které správně vyložil odvolací správní orgán při respektování shora zmíněného plenárního nálezu Ústavního soudu nepoužitelné, a ostatně ani žalovaný tento důkaz k prokázání svých tvrzení ve svém vyjádření k žalobě nenavrhoval.

29. Soud dospěl k závěru, že další dokazování v této věci by bylo již nadbytečné, neúčelné a tedy nehospodárné, a proto při jednání konaném dne datum bylo usnesením rozhodnuto, že další důkazy, které byly navrženy účastníky a jimiž dosud nebylo provedeno dokazování, prováděny nebudou.

30. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně na základě darovací smlouvy ze dne datum darovala žalovanému pozemky st. p. č. hodnota (jehož součástí je stavba v obci adresa, č. p. 116, rodinný dům) a p. č. Anonymizováno/Anonymizováno, které leží v katastrálním území adresa. Žalobkyni k RD svědčí doživotní služebnost bezplatného bydlení. Před darováním těchto nemovitostí žalovaný žil s žalobkyní, respektive se svými rodiči v RD do roku 2000, když se pak odstěhoval do Kroměříže za svou družkou, s níž udržoval vztah do roku 2020. Žalovaný po roce 2020 nikdy – kromě krátkodobé epizody po rozchodu se svou družkou v Kroměříži – fakticky trvale nebydlel v RD, pouze tam občas přespával. I po darování měl dohodu s žalobkyní, že může spoluužívat v přízemí RD kuchyň a obývací pokoj, a dále pokoj v horním patře RD. Žalovaný posléze navázal známost s jinou ženou a původně se dohodl s žalobkyní, že zrekonstruuje i horní patro RD, kde by bydlel se svou novou družkou, zatímco žalobkyně by užívala přízemí RD. Žalobkyně zprvu měla ráda novou družku žalovaného, ale při rekonstrukci horního patra RD došlo ke změně jejího postoje žalobkyně, když opakovaně sdělila žalovanému, že si nepřeje, aby jeho nová družka se zdržovala v RD. Žalovaný a jeho družka tento nový postoj žalobkyně respektovali a družka již s žalovaným do RD nedocházela. Ve dnech datum a datum došlo ke shora již popsaným incidentům, kdy žalobkyně měla za to, že se k ní žalovaný chová nevhodně a z tohoto důvodu si vyžádala policejní asistenci, kdy přivolaná policejní hlídka v oba dny ovšem nezjistila ze strany žalovaného žádné pochybení. Věc byla policií postoupena přestupkovému řízení, v němž ovšem nebylo zjištěno, že by se některý z účastníků dopustil spáchání přestupku. Z dokazování nevyplynulo, že by se žalovaný vůči žalobkyni choval negativně, že by se dopustil jednání, které žalobkyně v rámci vymezení čtyř skutků shledává jako zjevné porušení dobrých mravů žalovaného vůči ní. Z dokazování nevyplynulo, co bylo za změnou nálad a postoje žalobkyně vůči žalovanému a jeho nové družce. Žalobkyně dopisem ze dne datum adresovaným žalovanému odstoupila od darovací smlouvy pro nevděk, a to pro čtyři žalobkyní popsané skutky zachycující z jejího pohledu negativní chování žalovaného vůči ní, které však v tomto řízení nebylo prokázáno. Dopis obsahující odstoupení od darovací smlouvy byl doručen prostřednictvím právnická osoba., kdy žalovaný v tu dobu využíval (poštovní služby) tzv. dosílky písemností, které měly být doručovány na adresu jeho trvalého bydliště, tj. dosílány do sjednané schránky na jiné místo žalovanému. I kdyby si tedy žalovaný fyzicky tuto zásilku, obsahující odstoupení žalobkyně od darovací smlouvy, nevyzvedl, soud zjistil, že tato zásilka byla objektivně v dispoziční sféře žalovaného, a tedy je třeba mít za to, že žalovanému byla řádně doručena.

31. Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

32. Předně soud konstatuje, že v daném případě žalobkyni svědčil naléhavý právní zájem na podání této určovací žalobě, a to s ohledem na žalobní tvrzení, že žalobkyně odstoupila pro nevděk žalovaného vůči ní od předmětné darovací smlouvy, v důsledku čehož měl nastat nesoulad mezi stavem zápisu v katastru nemovitostí a právním stavem. Vyhověl-li by soud určovací žalobě žalobkyně, pak by takto vydaný rozsudek (v případě důvodného odstoupení od darovací smlouvy) představoval veřejnou vkladovou listinu, dle které by došlo k odstranění žalobkyní v žalobě tvrzeného nesouladu mezi stavem zápisu v katastru nemovitostí a stavem právním. Soud tedy shledal naléhavý právní zájem žalobkyně na podání této určovací žaloby, která však není důvodná z pohledu v řízení zjištěného skutkového stavu, který soud podrobil právnímu posouzení.

33. Podle § 2072 odst. 1 o. z. ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit.

34. Podle § 2072 odst. 1 o. z. ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru, a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny.

35. Podle § 2072 odst. 2 o. z. odůvodňují-li to okolnosti, považuje se za nevděk vůči dárci také zjevné porušení dobrých mravů vůči osobě obdarovanému blízké.

36. Podle § 2073 o. z. nevděk činí obdarovaného co do jeho osoby nepoctivým držitelem.

37. Předpokladem pro vznik práva dar odvolat může být jak jediný čin značného rozsahu a intenzity, tak i méně závažné ubližující konání obdarovaného, jestliže je soustavné, dlouhotrvající a stane se do té míry obtěžující, že je lze posoudit jako s dobrými mravy zjevně rozporné. Jako jeho příklad lze uvést fyzické násilí či hrubé urážky, z čehož vyplývá, že se nedělá rozdíl mezi ublížením fyzickým a psychickým (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 3362/10).

38. Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, zaujal právní názor, že v ustanovení § 2072 o. z. je definován pojem „nevděk“ tak, že jde o chování, jímž obdarovaný dárci ublížil úmyslně nebo z hrubé nedbalosti způsobem zjevně porušujícím dobré mravy. Z uvedeného ustanovení lze dovodit, že odstupuje-li dárce od darovací smlouvy pro nevděk, musí konkretizovat, v čem shledává chování obdarovaného nevděčným, resp. musí artikulovat, jak a čím mu obdarovaný „ublížil“, aby bylo možno posoudit, zda šlo o „zjevné porušení dobrých mravů“. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích, v nichž se obecně vyjadřoval k aplikovatelnosti § 630 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do datum, opakovaně vyložil pojem „rozpor s dobrými mravy“. Přijal a odůvodnil závěr, že k naplnění skutkové podstaty pro vrácení daru směřuje pouze takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci (nebo členům jeho rodiny), které se zřetelem na všechny okolnosti konkrétního případu z hlediska svého rozsahu a intenzity a při zohlednění vzájemného jednání účastníků právního vztahu nevzbuzuje z hlediska společenského a objektivizovaného (nikoli jen podle subjektivního názoru dárce) pochybnosti o hrubé (podle současné právní úpravy „zjevné“) kolizi s dobrými mravy.

39. Z judikatury Nejvyššího soudu lze dále pro potřeby této věci zmínit i další jeho rozsudek ze dne datum, sp. zn. spisová značka, v němž se dovolací soud vyjádřil k právnímu institutu odvolání daru pro nevděk. V tomto rozsudku dovolací soud mj. vyložil, že podle § 2072 odst. 1 o. z. platí, že nevděkem již není jen chování v rozporu s dobrými mravy, tak jak to vyžadovala předchozí úprava, ale musí se jednat o jednání úmyslné či z hrubé nedbalosti, které dárci ublíží. Do posuzování, zda došlo k naplnění podmínek pro odvolání daru tak vstupuje i subjektivní kritérium ublížení dárci (srov. Hulmák a spol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055-3014), 1. vydání, právnická osoba. Beck, 2014, str. 21 - 24). Z hlediska naplnění podmínek pro možnost odvolání daru pro nevděk je proto třeba se zabývat tím, zda se obdarovaný vůči dárci dopustil jednání zjevně porušujícího dobré mravy, včetně toho, zda takovým jednáním úmyslně nebo z hrubé nedbalosti dárci ublížil. Pojmem zjevného porušení dobrých mravů zákonodárce patrně nezamýšlel synonymum pro dříve užívaný pojem „hrubé porušení dobrých mravů“, ale jde-li o zjevnost, pak se tím myslí jeho očividnost navenek, kterou není třeba bez dalšího hlouběji dokazovat (srov. též komentář k § 2072 o. z. v ASPI). Zodpovězení otázky, zda v konkrétní situaci došlo k činu, který lze označit za zjevně porušující dobré mravy a který má z toho důvodu vést k úspěšné revokaci daru, spočívá v komplexním hodnocení závadného chování, jež v sobě nese prvky subjektivního a objektivního vyhodnocení tvrzeného revokačního důvodu. Rozhodujícím má být především objektivní hledisko, teprve na místě druhém má nastoupit úvaha, jak nemravné chování pociťoval sám dotčený dárce. Nepochybně je třeba vyhodnotit, jak moc intenzivně dárce vnímá závadné chování obdarovaného, tj. jak moc se cítí amorálním činem ublížen. Teprve vzájemným srovnáním a následným vyhodnocením obou hledisek lze dospět k důvodnému závěru o patřičnosti revokace. Uvedené však neznamená, že pouhé subjektivní přesvědčení dárce o tom, že obdarovaný se vůči němu zachoval nevděčně (tj. vnímá skutek obdarovaného jako ublížení), samo o sobě postačuje k revokaci; závěr o patřičnosti revokace je třeba objektivizovat testem dobrých mravů. Je třeba posoudit všechny skutkové okolnosti chování jak obdarovaného, tak i samotného dárce – je třeba věc posoudit v závislosti na tom, jak k chování došlo, z jakých příčin a mezi kým.

40. Z pohledu takto dovolacím soudem judikovaného právní názoru, který musí nalézací soudy při své rozhodovací praxi reflektovat, shora zjištěné skutečnosti tohoto případu za užití testu dobrých mravů neumožňují soudu založit úvahu o tom, že zde byly vskutku naplněny podmínky pro odvolání nemovitého daru pro nevděk žalovaného vůči žalobkyni.

41. Kromě toho v judikatuře bylo též zdůrazněno, že v těchto případech je nezbytné přihlédnout i k principu proporcionality, který se uplatní při kolizi dvou nebo více konkurujících si subjektivních práv. Na straně dárce je to jeho právo odvolat dar podle § 2072 o. z. a na straně obdarovaného zase právo vlastnit majetek z pohledu čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Chování obdarovaného spočívající v nevděku musí proto nabýt takové intenzity, aby právo dárce netrpět takový nevděk bylo porovnatelné se zájmem obdarovaného na zachování principu právní jistoty nedotknutelnosti vlastnictví. Jinak by v praxi docházelo k nepřijatelným poměrům, kdy by obdarovaný byl dárci po celou další dobu zavázán neomezeně nebo nepřijatelně hluboce a jejich vzájemný vztah by byl výrazně nerovnoměrný (srov. např. rozsudek Krajského soudu v adresa ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

42. K posledně uvedenému právnímu názoru nutno ovšem dodat, že vyložený princip proporcionality je nezbytné vždy finálně verifikovat testem dobrých mravů, a to z pohledu zjištění výsledku, zda popsané jednání obdarovaného stran rozsahu (a) či intenzity (v souhrnu) vskutku naplňuje závěr, že v posuzovaném případě obdarovaný zjevně porušil dobré mravy ve vztahu k dárci.

43. Z ustanovení § 2072 vyplývá, že nevděk lze vymezit jako chování, kterým obdarovaný ublížil dárci úmyslně či z hrubé nedbalosti, a to způsobem, jenž zjevně porušuje dobré mravy. Pakliže tedy dárce odstupuje od darovací smlouvy pro nevděk, musí specifikovat, jak a čím mu obdarovaný ublížil, aby poté soud mohl vyhodnotit, jestli se skutečně v daném případě jednalo o zjevné porušení dobrých mravů.

44. V posuzované věci čtyři shora žalobkyní popsané skutky údajného úmyslného jednání žalovaného vůči žalobkyni, kterým měl žalovaný zjevně porušit dobré mravy, a pro které žalobkyně následně odstoupila (dopisem ze dne datum na č. l. 7) od darovací smlouvy, jež s žalovaným uzavřela dne datum a jíž žalovanému darovala pozemky s RD, již samy o sobě – a to bez dalšího – nenaplňují podmínky pro odvolání daru pro nevděk ve smyslu § 2072 o. z.

45. K prvnímu skutku, že žalovaný měl dne datum setrvávat v kuchyni RD, ačkoliv jej žalobkyně z této místnosti několikrát vykázal, nutno uvést, že v uvedený den v RD asistovala policie, přičemž ta nezjistila, že by se žalovaný tehdy dopustil protiprávního jednání, které bylo k řešení v její pravomoci, ani v následném přestupkovém řízení nebyl žalovaný uznán vinným ze spáchání přestupku. Za tohoto stavu tedy podle názoru soudu tento důvod nenaplňoval podmínky pro aplikaci § 2072 o. z.

46. K druhému skutku, že žalovaný ve dnech datum a datum provokativně chodil po celém RD se záminkou, že hledá věci, když ve skutečnosti jen bezdůvodně nadával a snažil se žalobkyni ztrpčovat bydlení a její život, lze rovněž vztáhnout výsledky přestupkového řízení shora, v němž nebylo takové závadové jednání žalovaného zjištěno, přičemž ani policie při svých zásazích v uvedené dny v RD takové okolnosti nezjistila. Žalovaný do předmětného období dlouhodobě se souhlasem žalobkyně občas spoluužíval společné místnosti RD, a navíc měl v horním patře RD k dispozici pro sebe jednu místnost. Již z toho plyne, že sama okolnost, že by žalovaný chodil po RD (v němž byl dle dohody s žalobkyní oprávněn spoluužívat vymezené místnosti a jednu místnost mohl užívat výlučně sám), nemohla naplňovat znaky jednání žalovaného vůči žalobkyni v rozsahu zjevně porušujícího dobré mravy. Hodnocení žalobkyně, že tak žalovaný měl činit z důvodu, aby jí ztrpčoval bydlení a její život, je již pouhá spekulace žalobkyně. Ani v tomto případě podle názoru soudu nemohlo dojít k naplnění podmínek pod aplikaci § 2072 o. z.

47. K třetímu skutku, že žalovaný dne datum navštívil RD a v jeho druhém nadzemním podlaží bezdůvodně rozbil prosklené dveře, přičemž střepy neuklidil a nechal je na místě ležet celé měsíce, opět nutno poukázat na v ten den asistující policejní hlídku, která přijela na základě tísňové volání žalobkyně pro údajné protiprávní jednání žalovaného, leč neshledala v jednání žalovaného žádné pochybení, a následně ani správní orgán v přestupkovém řízení nedospěl k závěru, že by žalovaný popsaným jednáním spáchal přestupek. Rozbití prosklených dveří bylo důsledkem předchozí konzultace žalovaného s policejní hlídkou, která žalovanému obecně sdělila, že do místnosti, kterou užívá a v níž má mít své věci, je oprávněn vstoupit. Ani v tomto případě tedy soud neshledal ze strany žalovaného jednání vůči žalobkyni zjevně porušující dobré mravy, které by mohlo vést k aplikaci § 2072 o. z.

48. Konečně k čtvrtému skutku, že žalovaný následně v rámci přestupkového řízení vedeného před shora uvedeným správním orgánem měl pomluvit žalobkyni, že mu odcizila specifikované věci, kterážto okolnosti v přestupkovém řízení nebyly zjištěny, respektive pro takové jednání žalobkyně nebyla uznána vinnou ze spáchání přestupku, nutno uvést, že z obsahu shora již vyložených rozhodnutí jak správního orgánu I. stupně, tak i odvolacího správního orgánu, nevyplynulo, že by primárním důvodem (stimulem) žalovaného bylo pomluvit žalobkyni. Žalovaný v zásadě vycházel logicky z předpokladu, že jestliže RD užívala pouze žalobkyně a žalovaný při svém posledním odchodu z RD jím užívaný pokoj v horním patře RD uzamkl a klíč od pokoje měl s sebou, přičemž v inkriminovaný den zjistil, že u dveří do předmětného pokoje došlo k výměně zámku, kdy nemožnosti žalovaného otevřít dveře jeho klíčem byla přítomna policejní hlídka, pak bylo možné s vysokou pravděpodobností presumovat, že žalobkyně mohla provést či nechat si (prostřednictvím třetí osoby) zajistit výměnu tohoto zámku u dveří žalovaným užívaného pokoje, a tudíž mohla mít tak přístup i k věcem žalovaného. Žalovaný tedy primárně zcela jistě nesledoval žalobkyni pomluvit pro uvedené jednání, nýbrž popis jím ohlášených okolností policejnímu orgánu a následně správnímu orgánu I. stupně byl z jeho pohledu do vysoké míry logický, k němuž by v zásadě každá svéprávná osoba vybavená rozumem průměrného člověka musela (takto aplikovanou logickou úvahou) dospět. Soud proto ani v tomto skutku neshledal naplnění podmínek pro aplikaci § 2072 o. z.

49. K žalobkyní tvrzeným skutkům ad 45 až 48 a soudem (po provedeném dokazování) vyhodnocených z pohledu možné aplikace § 2072 o. z. závěrem možno uvést, že ty z objektivního hlediska nenaplňovaly hmotněprávní předpoklady k odvolání nemovitého daru žalobkyní vůči žalovanému. Nepochybně mezi účastníky došlo postupem času k markantní změně jejich vztahu (matka – syn či syn – matka), který již tím, že v uvedených dvou dnech byla do RD žalobkyní přivolána policejní hlídka, se i navenek začal projevoval značně defektně. Nicméně sama tato okolnost ve spojení se subjektivním negativním hodnocením uvedených čtyř skutků žalobkyní podle názoru ještě nenaplňovala hmotněprávní důvod opravňující žalobkyni po právu odstoupit od darovací smlouvy pro nevděk žalovaného vůči ní pro zjevné porušení dobrých mravů. Žalovaný se dle provedeného dokazování zjevného porušení dobrých mravů žalobkyní popsanými skutky, pro které žalobkyně nakonec přistoupila k odvolání nemovitého daru, nedopustil. Žalovaný se podle výsledku dokazování v řízení nezachoval proti žalobkyni – své matce nijak negativně ve smyslu zjevného rozporu s dobrými mravy.

50. Nelze rovněž odhlédnout od situace, kdy žalovaný rozsáhlými investicemi do RD ze svých výlučných finančních prostředků zásadním způsobem zrekonstruoval RD a značně zlepšil po předmětném darování uživatelským komfort bydlení v RD pro svou matku – žalobkyni. Z dokazování rovněž vyplynulo, že žalovaný do zmíněných incidentů žalobkyni pomáhal např. s nákupy, s její dopravou k lékaři atd., přičemž současně s jejím souhlasem občas přespával v RD, kde rovněž s jejím souhlasem užíval jak společné prostory, tak i v horním patře „svůj“ pokoj.

51. Kromě toho žalovaný nakonec respektoval, respektive jeho družka požadavek žalobkyně, aby družka žalovaného nedocházela, respektive ani krátkodobě nepobývala v RD. I přes tuto okolnost žalovaný respektoval svou matku a do zmíněných incidentů jí stále v rámci svých možností a schopností vypomáhal.

52. Z výše vyloženého tedy plyne, že žalovaný se vůči žalobkyni nedopustil jednání, které by bylo možné kvalifikovat jako zjevně porušující dobré mravy v chování syna (obdarovaného) vůči své matce (dárkyni). Alespoň takový závěr vyplynul (soudem byl zjištěn) z provedeného dokazování. Soud pochopitelně nemůže „stoprocentně“ verifikovat příčinu napjatých vztahů mezi účastníky, nicméně z provedeného dokazování, s přihlédnutím ke všemu co vyšlo v řízení najevo, nebylo prokázáno – v rozsahu žalobkyní popsaných čtyř skutků shora – takové negativní jednání žalovaného vůči žalobkyni, které by z hmotněprávního hlediska naplňovalo podmínky k tomu, aby žalobkyně mohla po právu odstoupit od předmětné darovací smlouvy; učinila-li tak přesto, nemohlo toto její právní jednání vyvolat jí sledovaný právní důsledek, jenž by měl vést ke ztrátě vlastnického práva žalovaného k pozemkům.

53. Z těchto důvodů proto soud podanou žalobu, jíž se žalobkyně domáhala určení, že je vlastnicí pozemků s RD, jako nedůvodnou zamítl.

54. Žalovaný měl ve sporu plný úspěch a dle § 142 odst. 1 o. s. ř. by mu jinak vůči žalobkyni náleželo právo na náhradu (jím účelně vynaložených) nákladů řízení. Soud však již při jednání konaném dne datum účastníkům avizoval, že ohledně rozhodování o náhradě nákladů řízení zvažuje možnost aplikace § 150 o. s. ř., čímž byli účastníci soudem předem seznámeni s takto možnou aplikační úvahou soudu, který v tomto směru pochopitelně respektoval nálezovou judikaturu Ústavního soudu zapovídající rozhodnout o příp. nepřiznání náhrady nákladů řízení v důsledku aplikace § 150 o. s. ř. v procesní situaci, kdy účastníci nebyli rozhodujícím soudem předem o takové úvaze soudu informováni, aby se mohli k ní předem příp. vyjádřit a vyložit argumenty, které z jejich pohledu takovou aplikaci zapovídají apod.

55. Podle § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

56. V čem je možno spatřovat důvody zvláštního zřetele hodné uvedly opakovaně ve svých rozhodnutích jak Nejvyšší soud, tak Ústavní soud. Za důvody zvláštního zřetele hodné považuje Nejvyšší soud takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivé ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého. V usnesení ze dne datum sp. zn. spisová značka, Nejvyšší soud konkrétně uvedl, že „Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; je třeba přitom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další. Musí jít o takové okolnosti, které mají skutečný vliv na spravedlivost rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Porovnání dopadu uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení do majetkových sfér účastníků může mít z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. vliv pouze tehdy, přistupují-li ke skutečnosti, že by jejich přiznání přivodilo jednomu účastníku větší újmu, než účastníku druhému, okolnosti další“. Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 191/06 ze dne datum, konstatoval, že „úvaha soudu, zda se jedná o výjimečný případ a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, musí vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci (typicky jde o majetkové a sociální poměry účastníků řízení). Musí také své rozhodnutí řádně a přesvědčivě odůvodnit“.

57. Okolnost, že žalobkyni nebylo v tomto řízení přiznáno osvobození od soudních poplatků není podle názoru soudu důvodem k závěru, že je tím aplikace § 150 o. s. ř. vyloučena.

58. Žalobkyně v prohlášení o svých poměrech (vyplněném pro rozhodování o jejím návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků) uvedla, že je příjemkyní starobního a vdovského důchodu ve výši částka měsíčně, nevlastní žádné nemovité věci, cenné movité věci, bydlí v RD, přičemž v souvislosti s bydlením má měsíční výdaje částka za odběr plynu a elektřiny, respektive (jak doložila z platebního dokladu SIPO) její základní měsíční výdaje (mimo výdaje na stravu) činí částka. K zůstatku na bankovním účtu, na kterém měla k datu rozhodování soudu datum o její žádosti na přiznání osvobození od soudních poplatků uloženou částku ve výši částka, tehdy uvedla, že tuto naspořenou částku má připravenou na výdaje spojené s jejím pohřbem.

59. V případě žalovaného jde sice v současné době o invalidního důchodce, nicméně jeho poměry jsou podle názoru poněkud lepší než poměry žalobkyně, jeho matky. Žalovaný byl v minulosti schopen vynaložit statisíce Kč do rekonstrukce RD, a i z jeho výslechu nevyplynulo žádné zjištění, pro které by bylo nutno žalovaného považovat za osobu insolventní, nacházející se v tíživé sociální a majetkové situaci.

60. Soud z výslechu žalovaného současně vysledoval, že i přes uvedený vyhraněný postoj žalobkyně v základu neztrácí zřetel, že žalobkyně je jeho matka, k níž stále zachovává elementární úctu a respekt, což lze kvitovat, neboť žalovaný i v této nepochybně mezi účastníky vypjaté a politováníhodné situaci si stále uvědomuje lidský rozměr a krevní pouto ke své matce.

61. Soud má za to, že uložení náhrady nákladů řízení žalobkyni ve výši blížící se částce částka (dle advokátního tarifu odměna právní zástupkyně žalovaného za jeden úkon právní služby by činila částka) by mohlo vážným způsobem narušit aktuální majetkové poměry žalobkyně, neboť tím, že žalovaný respektuje, že je mu žalobkyní zapovězen vstup do RD a tedy nemůže v něm ani provádět pravidelnou údržbu či dokončit rekonstrukční práce v horním patře RD, je žalobkyně vystavena nutnosti si všechny v úvahu přicházejí opravy financovat ze svého, takže je třeba zohlednit nikoliv nevýznamné výdaje, které již zčásti na různé opravy (které nejsou přičitatelné žalovanému coby vlastníkovi RD) vynaložila či teprve bude nucena vynaložit.

62. V neposlední řadě je zde i otázka etického rozměru případu s určitou možností (časem) nápravy zejména z pohledu přehodnocení postoje žalobkyně vůči žalovanému (jejímu synovi). Není přitom žádným podezřelý výraz, že u seniorů ve vyšším věku často dochází ke změně jejich chování, nálad, které mohou být způsobeny i projevy různých podezřelý výraz potíží, ale i určitého osamocení. Často tak z toho plynoucí nepochopení mezi dotčenými osobami v rodině nebývá co do vzniku (příčin) těchto změn snadno zjistitelné či rozeznatelné, a to nikoliv výjimečně právě s ohledem na zjevné (markantní) změny nálad, do té doby prosazovaných (zastávaných) životních postojů, které u seniorů nikoliv výjimečně mohou souviset i s nástupem jejich různých podezřelý výraz komplikací, které mohou ovlivňovat i jejich psychickou stránku, zvládání stresu, osamocení, životního zlomu v další etapě seniora.

63. S přihlédnutím k těmto všem okolnostem a k vysledovanému postoji žalovaného, který i ve vypjatém vztahu s žalobkyní (matkou) neprojevil vůči ní zásadně negativní přístup, spíše byl a stále je překvapen z její postupné změny postoje k němu a k jeho družce, aniž by k tomu jmenovaní zavdali důvod, soud dospěl k závěru, že v tomto případě jsou zde splněny podmínky pro aplikaci § 150 o. s. ř. Proto soud dospěl k závěru, že v tomto případě lze výjimečně přistoupit k aplikaci § 150 o. s. ř., jak se podává z nákladového výroku shora. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode jeho doručení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím podepsaného soudu.