6 C 38/2026

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Vrchou, MBA, ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno se sídlem Adresa žalobkyně, Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno právně zastoupená Jméno Zástupce, advokátem se sídlem Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované, IČO Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno se sídlem Adresa žalované o zaplacení částky 51 900 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 32 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení další částky ve výši 19 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky 51 900 Kč od 4. 7. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, podaného u podepsaného soudu (dále již „soud“) dne 2. 3. 2026, domáhala po žalované zaplacení částky 51 900 Kč s příslušenstvím s odůvodněním (ve stručnosti shrnuto z obsahu podaného návrhu), že s žalovanou uzavřela dne 25. 4. 2023 smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 32 000 Kč, který měl být žalovanou splacen dne 3. 7. 2023, k čemuž ovšem nedošlo. Z titulu nesplacené jistiny se proto žalobkyně po žalované domáhá nároků plynoucích pro takový případ z uzavřené úvěrové smlouvy, které jsou představovány požadavkem na zaplacení jistiny, dále na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru v celkové výši 22 400 Kč, a na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč.

2. Žalovaná byla v řízení procesně nečinná a k podanému návrhu se vůbec nevyjádřila.

3. Soud učinil následující dílčí skutková zjištění:

4. Žalobkyně jako úvěrující společnost uzavřela s žalovanou jako s úvěrovanou fyzickou osobou dne 25. 4. 2023 smlouvu o podnikatelském úvěru č. hodnota-Anonymizováno, na jehož základě se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 32 000 Kč za dále sjednaných podmínek, s dobou trvání úvěru 70 dní ode dne čerpání úvěru. Podle smlouvy žalovaná zde vystupovala jako podnikatelka – fyzická soba pod IČ IČO, s místem podnikání adresa. Ve smlouvě je dále uvedeno, že úvěr je „poskytován výlučně na financování podnikatelských potřeb klienta, bez omezení podnikatelského účelu úvěru.“ (zjištěno z cit. smlouvy na č. l. 9-11).

5. Žalovaná existenci své osoby verifikovala žalobkyni zasláním fotografie svého občanského průkazu (viz kopie OP na č. l. 12-13) a návrh úvěrové smlouvy, která jí byla žalobkyní zaslána v rámci webového rozhraní, akceptovala svým úkonem po zadání uživatelského jména a kódu poslaného SMS zprávou na její telefonní číslo. Protože žalovaná nesouhlasila s nahlédnutím žalobkyně na její bankovní účet, bylo pro takový případ sjednáno a také v tomto případě realizováno, že žalovaná provedla tzv. verifikační platbu ve výši 1 Kč ze svého účtu na účet žalobkyně (zjištěno z potvrzení na č. l. 14, a to s přihlédnutím k tvrzením žalobkyně v návrhu).

6. Na základě skutečností ad 4 a 5 poté žalobkyně zaslala, dne 25. 4. 2023, na účet žalované č. hodnota-Anonymizováno/Anonymizováno (dle úvěru sjednanou) částku ve výši 32 000 Kč.

7. S přihlédnutím k tvrzení žalobkyně soud vychází ze stavu, kdy ke dni vydání tohoto rozsudku žalovaná žalobkyni z titulu ad 5 ničeho dosud neuhradila.

8. Žalobkyně žádným způsobem před poskytnutím úvěru shora nezjišťovala, zda žalovaná skutečně vyvíjí podnikatelkou činnost a úvěr vskutku potřebuje pro své podnikání.

9. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně dle smlouvy o podnikatelském úvěru poskytla žalované dne 25. 4. 2023 částku ve výši 32 000 Kč, aniž by zjišťovala, zda žalovaná skutečně vykonává podnikatelskou činnost a uvedený úvěr má být použit k jejímu podnikání.

10. Žaloba je důvodná pouze co do žalobkyní poskytnuté jistiny žalované ve výši 32 000 Kč; ve zbytku důvodná není.

11. Předně soud respektuje judikaturu Nejvyššího soudu v otázce verifikace podnikání žadatele o poskytnutí podnikatelského úvěru, a to ze strany budoucí úvěrující společnosti. Nejvyšší soud např. ve svém usnesení ze dne 15. 4. 2025, sp. zn. 20 Cdo 680/2025, s ohledem na svou předcházející judikaturu, připomenul, že okolnost, že spotřebitel má podnikatelské oprávnění, je pro posouzení jeho právního postavení ve smluvním vztahu s dodavatelem irelevantní. Souvislost půjčovaných prostředků s podnikáním nelze prokazovat jen tak, že ve smlouvě je uveden údaj o sídle a identifikačním číslem podnikatele, ani tím, že smlouva obsahuje blíže neurčené označení „podnikatelské účely.“ Nejvyšší soud v cit. usnesení také připomenul, že to, zda se v daném případě jedná o podnikatelský či spotřebitelský úvěr, musí vždy posoudit úvěrující, který musí odstranit pochybnosti o tom, k čemu je (má být) úvěr poskytnut.

12. V posuzovaném případě ovšem žalobkyně v rozsahu ad 11 nic neverifikovala a plně se spoléhala na to, že formální označení žalované jako podnikající fyzické osoby je souladné se skutečným stavem. O tom však jsou vážné pochybnosti, navíc i s přihlédnutím k obsahu úvěrové smlouvy, kdy úvěr byl poskytnut na 70 dní a za smluvních podmínek zjevně nevýhodných pro žalovanou. Poskytnutí takového velmi krátkodobého úvěru podnikající fyzické osobě by v zásadě nemohlo ničeho pozitivního přivodit v podnikání fyzické osoby. Ze smlouvy o úvěru neplyne, k jaké konkrétní podnikatelské aktivitě by takto krátkodobě poskytnutý úvěr žalované měl sloužit. Vše vykazuje prvky formálního označení úvěrované fyzické osoby jako osoby podnikající, která je pouze zapsána v živnostenském rejstříku, ale není prokázáno, zda skutečně (reálně) vyvíjí podnikatelskou činnost.

13. Z tohoto důvodu, s přihlédnutím též ke shora připomenuté judikatuře Nejvyššího soudu, nebylo možné úvěr posuzovat jako úvěr podnikatelský, nýbrž jako úvěr spotřebitelský, který je ovšem stižen absolutní neplatností.

14. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. V posuzované věci je zřejmé, že úvěrující společnost neposuzovala vůbec úvěruschopnost žalované dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., v rozhodném znění, neboť nebyl dodržen postup upravený v § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení (srov. např. nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. 4129/18, Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 1 As 30/2015 nebo Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). V posuzovaném případě chyběla verifikace poměrů žalované stran jejích příjmů, výdajů, respektive nákladů na jeho existenční potřeby, příp. výživné na děti, jiných závazků atd.

16. Předmětná úvěrová smlouva tak představuje absolutně neplatné právní jednání, dle které se žalobce nemůže po žalovaném domáhat splnění platebních povinností, jež byly v této smlouvě ujednány.

17. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srov.§ 2993 o. z.), na ostatní sjednaná plnění nemá žalobce podle neplatné smlouvy nárok.

18. Při vypořádání bezdůvodného obohacení soud přihlédl k judikatuře Nejvyššího soudu (např. k rozhodnutí ve věci s. p. 33 Cdo 3675/2021), a proto žalobkyni přiznal pouze žalovanou nevrácenou jistinu ve výši 32 000 Kč.

19. Ve zbytku tedy byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, tj. včetně i požadavku žalobkyně na příslušenství tvrzené pohledávky, jak se podává z rozsudečného výroku II.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., a to v situaci, kdy z pohledu celkového výsledku (včetně kapitalizace příslušenství) lze dospět k závěru, že úspěch účastnic v tomto sporu byl zhruba stejný. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím podepsaného soudu. Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou tímto rozsudkem ve stanovené lhůtě, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu či exekuce.