6 C 51/2023

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Vrchou, MBA ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně se sídlem adresa žalobkyně právně zastoupená titul jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 12 018,89 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 799,99 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se pro zaplacení částky 7 365,02 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 871,08 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 954,77 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč, smluvní pokuty ve výši 3 853,88 Kč a pro úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 165,01 Kč od 29. 7. 2022 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou po žalovaném domáhá částky 8 165,01 Kč představující nesplacenou jistinu úvěru, dále kapitalizovaného úroku 7 954,77 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 871,08 Kč (úrok z dlužné jistiny úvěru od 29. 3. 2021 do 14. 7. 2022), smluvní pokuty ve výši 3 853,88 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč, dále pak zákonného úroku z prodlení z částky 8 165,01 Kč od 29. 7. 2022 do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Návrh byl odůvodněn tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), uzavřel se žalovaným dne 28. 1. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytl žalovanému v hotovosti částku 16 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit spolu s příslušenstvím ve výši celkem 13 736 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 2 124 Kč, přičemž první splátka byla splatná měsíc od podpisu smlouvy a splatnost poslední splátky (a zároveň celková splatnost závazku) připadla na den 28. 3. 2021. Žalovaný však neuhradil sjednanou částku řádně a včas, kdy uhradil pouze částku ve výši 15 200,01 Kč (na poskytnutou jistinu byla alokována částka 7 834,99 Kč, na příslušenství byla alokována částka 7 365,02 Kč). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 7. 2022 postoupila společnost [právnická osoba] pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Ke dni postoupení činila dlužná částka 27 500,79 Kč, kdy žalobkyně po zvážení všech okolností neuplatňuje žalobou celou postoupenou částku, ale domáhá se částky sestávající z dlužné jistiny 8 165,01 Kč, nesplaceného kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 406,09 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 831,02 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 726,55 Kč, nesplaceného inkasního poplatku ve výši 1 407,32 Kč, smluvní pokuty ve výši 3 853,88 Kč (0,1 % denně z 8 165,01 Kč od 29. 3. 2021 do 13. 7. 2022), postoupeného smluvního úroku za období po splatnosti ve výši 1 583,79 Kč, dále pak kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 871,08 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 8 165,01 Kč od 29. 7. 2022 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč. Ode dne postoupení pohledávky žalovaný neuhradil ničeho.

2. K výzvě soudu žalobkyně sdělila, že schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr byla ověřována právním předchůdcem žalobkyně na základě žalovaným vyplněné žádosti o úvěr, kdy s ohledem na výši příjmů a výši úvěru vyhodnotil právní předchůdce žalobkyně žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru. Žalobkyně doložila pracovní smlouvu, 3 výplatní pásky žalovaného a čestné prohlášení o bydlišti žalovaného. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaný nemá jediný záznam v insolvenčním rejstříku.

3. Žalovaný se přes výzvu soudu ve věci nevyjádřil. Za splnění podmínek § 115a o. s. ř., soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Z žádosti o úvěr ze dne 28. 1. 2020 (na č. l. 12 spisu) soud zjistil, že žalovaný zažádal právního předchůdce žalobkyně o úvěr ve výši 16 000 Kč, který bude platit ve 14 měsíčních splátkách ve výši 2 124 Kč. Žalovaný v žádosti uvedl, že je zaměstnán od 9. 9. 2019, jeho mzda je 16 954 Kč měsíčně, jeho měsíční výdaje jsou celkem 7 000 Kč (bydlení, energie 3 410 Kč, doprava, jídlo a osobní náklady 1 000 Kč, spoření, pojištění 1 590 Kč), použitelný měsíční příjem je 9 954 Kč. Dále žalovaný uvedl, že bydlí u družky, je svobodný a nemá žádné vyživované dítě.

5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] (na č. l. 13 spisu) soud zjistil, že tuto právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným dne 28. 1. 2020. Ze smlouvy o úvěru soud dále zjistil, že jejím předmětem je poskytnutí peněžních prostředků ve výši 16 000 Kč v hotovosti, kdy tato částka má být splacena společně s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 13 736 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 2 124 Kč. Celková částka splatná dlužníkem tedy činí 29 736 Kč. Zápůjční úroková sazba činí 15 %, RPSN činí 272,44 %. Žalovaný svým podpisem potvrdil, že od právního předchůdce žalobkyně převzal v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru. Pro případ, že žalovaný nezaplatí jakoukoli splátku dle smlouvy o úvěru řádně a včas, byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná v den následující po dni prodlení. K žalobě je doložena rovněž příloha [číslo] smlouvy – předpis splátek a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (na č. l. 14 spisu), který obsahuje údaje k úvěru shodné s údaji uvedenými ve smlouvě o úvěru.

6. Z pracovní smlouvy ze dne 9. 9. 2019 (na č. l. 45) soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán u [právnická osoba] [anonymizováno]. Z výplatních pásek (na č. l. 45-46 spisu) soud zjistil, že čistá mzda žalovaného činila v říjnu 2019 částku 16 018 Kč, v listopadu 2019 částku 14 796 Kč a v prosinci 2019 částku 15 098 Kč. Z čestného prohlášení (na č. l. 46 spisu) soud zjistil, že žalovaný prohlásil, že bydlí na adrese [adresa žalovaného], kdy mezi sebou nemají nájemní ani jinou smlouvu.

7. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022 (na č. l. 15 spisu) a z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 7. 2022 (na č. l. 26 spisu) soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Z přílohy [číslo] k dílčí smlouvě o postoupení pohledávek (na č. l. 27 spisu) soud zjistil, že mezi postoupenými pohledávkami je i pohledávka za žalovaným. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 4. 8. 2022 (na č. l. 29 spisu) soud zjistil, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno a zároveň byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. Oznámení o postoupení bylo zasláno na adresu trvalého bydliště žalovaného (k tomu podací arch na č. l. 30 spisu). Žalovaný byl o postoupení rovněž vyrozuměn žalobkyní dopisem ze dne 21. 8. 2022 (na č. l. 31 spisu), kterým byl současně vyzván k úhradě dlužné částky.

8. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 21. 11. 2022 (na č. l. 35 spisu) soud zjistil, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky a byl upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání. Výzva byla zaslána na adresu trvalého bydliště žalovaného (k tomu podací arch na č. l. 36 spisu).

9. Z výpisu z obchodního rejstříku plyne, že předmětem podnikání právního předchůdce žalobkyně je od [datum] mimo jiné poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.

10. Závazkový vztah, vzniklý dne 28. 1. 2020 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále„ o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se tento závazkový vztah řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

11. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

12. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

13. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Dle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1881 o. z., postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dle § 1882 odst. 1 o. z., dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

16. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ 17. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak uvádí právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020.

18. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdce žalobkyně postoupil platně pohledávku za žalovaným na žalobkyni (§ 1879 an. o. z.), přičemž postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno.

19. Ve vztahu k žalované pohledávce má soud dále za to, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným bylo uzavřeno ujednání, na jehož základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 16 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit mu tuto částku včetně nákladů spotřebitelského úvěru, celkem tedy částku 29 736 Kč. V dané věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání bylo poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 395 an. o. z., komerčně nazývaný„ rychlý“ úvěr poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., bylo povinností právního předchůdce žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření dlužníka věřitelem dostatečně, nebo poskytnutí úvěru dlužníku i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy.

20. Žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že schopnost žalovaného splácet ověřil její právní předchůdce na základě vyplněné žádosti o úvěr a doložila pracovní smlouvu, výplatní pásky, podle kterých byl průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za 3 měsíce před uzavřením smlouvy o úvěru 15 304 Kč, dále čestné prohlášení ohledně místa bydliště žalovaného. Na základě žádosti byla dle tvrzení žalobkyně s odbornou péčí posuzována schopnost žalovaného splácet úvěr a možnost dostát svého závazku, kdy s ohledem na výši příjmů a výši úvěru vyhodnotil právní předchůdce žalobkyně žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru dané výše. Soud uvádí, že v dané věci zcela absentuje jakékoli zabývání se výdaji žalovaného či porovnání příjmů a výdajů nebo, a to zejména, způsobu plnění dosavadních dluhů.

21. Povinností žalobkyně je zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace poskytovatel úvěru po žalovaném vyžadoval a jakých se mu dostalo, čím a jak si je ověřil, jaké konkrétní informace byly žalovaným sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěl k tomu, že žalovaný je dostatečně solventní. Pokud poskytovatel úvěru lustroval žalovaného v rejstřících či databázích, musí být zcela konkrétně sděleno, jak žalovaný kterou konkrétní databází prošel, tedy s jakým výsledkem a jak toto ovlivnilo poskytovatele úvěru v rozhodnutí, že je žalovaný dostatečně solventní. Právnímu předchůdci žalobkyně muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých úvěrů (jsou to převážně klienti, kteří úvěr od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu uvedenou shora se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva.

22. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru z důvodu nesplnění povinnosti právního předchůdce žalobkyně zkoumat a řádně vyhodnotit úvěruschopnost žalovaného, kdy se právní předchůdce žalobkyně nezabýval výdaji žalovaného a ani nezjišťoval, jakým způsobem plní žalovaný své dosavadní závazky (např. lustrací v databázi SOLUS, NRKI, atd.). Žalovanému tak bylo poskytnuto plnění na základě neplatné smlouvy a je povinen toto bezdůvodné obohacení vydat. Žalovanému byla poskytnuta částka 16 000 Kč, a tím mu vzniklo bezdůvodné obohacení v částce 16 000 Kč, které měl vrátit v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož žalovaný uhradil celkem částku 15 200,01 Kč, je nutné tuto částku započíst na poskytnuté bezdůvodné obohacení. Žaloba je tedy důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I., kdy žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 799,99 Kč. Ve zbytku je žaloba nedůvodná, proto byla zamítnuta. Žaloba byla zamítnuta mimo jiné pro zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

23. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohlednil i požadované (kapitalizované) příslušenství, v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08. Žalobkyně celkem požadovala zaplacení částky 21 707,91 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 799,99 Kč. Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 3,7 %, v rozsahu 96,3 % úspěšná nebyla. Úspěch žalovaného pak spočívá v 92,6 %. Žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

24. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 o. s. ř.