6 C 78/2020

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Vrchou, MBA, v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení , titul . se sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem titul jméno příjmení se sídlem adresa o vydání bezdůvodného obohacení, o vyklizení nemovitosti

I. Žaloba o zaplacení částky 3 645 Kč s příslušenstvím, představující vydání bezdůvodného obohacení za žalovaným užívání pozemků (jako komunikací) p. [číslo] p. [číslo] které leží v k. ú. [obec], se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 49 902,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].

1. Poté co podepsaný soud částečným rozsudkem ze dne 12. 9. 2022, č. j. 6 C 78/2020-195, výrokem I. řízení ohledně vyklizení pozemku p. [číslo] v k. ú. [obec] žalovaným zastavil a výrokem II. zamítl žalobu v části týkající se zaplacení částky 197 830 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 205 330 Kč od 15. 10. 2019 do 28. 4. 2020, a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 197 830 Kč od 29. 4. 2020 do zaplacení, zůstal dosud nerozhodnutým předmětem sporu žalobní nárok o zaplacení částky 3 645 Kč s příslušenstvím, představující vydání bezdůvodného obohacení za žalovaným užívání pozemků (jako komunikací) p. [číslo] p. [číslo] které leží v k. ú. [obec].

2. Úvodem soud předesílá, že písemné vyhotovení tohoto rozsudku podléhá režimu dle § 157 odst. 4 o. s. ř. stanovícímu, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení.

3. Žalobkyně se zaplacení částky 3 645 Kč s příslušenstvím domáhá po žalovaném z titulu vydání bezdůvodného obohacení žalovaného, který (podle tvrzení žalobkyně) bez právního důvodu užíval příjezdové komunikace na pozemcích žalobkyně, konkrétně na parcelách [číslo] a p. [číslo] v k. ú. [obec], kdy rozsah užívání této cesty činí celkem 972 m² (délka příjezdové cesty je [anonymizováno] m se šířkou [anonymizováno] m, tj. [anonymizováno] m x [anonymizováno] m = 972 m²). V tomto případě žalobkyně za užívání této cesty žalovaným bez právního důvodu v období od ledna 2019 do března 2020, tj. za 15 měsíců, požaduje částku odpovídající obvyklému nájemnému, kdy žalobkyně vychází ze znaleckého posudku [titul] [jméno] [příjmení], nepožaduje však po žalovaném obvyklé nájemné, respektive bezdůvodné obohacení odpovídající výši obvyklého nájemného ve výši 3,70 Kč m² za rok (jak vyplývá z posudku [titul] [příjmení]), nýbrž pouze 3 Kč m² za rok, tj. při propočtu: 972 m² x 3 Kč = 2 916 Kč za rok, z toho za měsíc (2 916 Kč: 12 =) 243 Kč x 15 měsíců = 3 645 Kč.

4. Soud při jednání konaném dne 26. 4. 2023 signalizoval účastníkům, že oproti původnímu právně kvalifikačnímu náhledu na věc – s přihlédnutím k dosavadnímu stavu dokazování – nepovažuje již za relevantní vyčkávat na rozhodnutí silničního úřadu ohledně (ne) existence veřejně přístupné komunikace na předmětných pozemcích v areálu bývalé [anonymizováno] [obec] a za prioritní považuje posuzovat otázky, jež byly již nadneseny v bodech 64 a násl. v odůvodnění shora cit. částečného rozsudku, kdy žalobkyně v kupní smlouvě uzavírané s tehdejším [anonymizována dvě slova] [obec] (dále též„ [anonymizováno] [obec]“) dne 18. 12. 2018 akceptovala užívání a spoluvlastnictví pozemních komunikací a nijak se tehdy neohradila proti smluvnímu ujednání o tom, že je mj. převáděn spoluvlastnický podíl na pozemních komunikacích v uvedeném areálu.

5. Soud jednak pro stručnost odkazuje na odůvodnění písemného vyhotovení svého částečného rozsudku, zejména na body č. 64 a násl. a v rámci závěru o skutkovém stavu uvádí, že žalobkyně na základě kupní smlouvy uzavřené se [anonymizováno] [obec] projevila vůli nabýt také id. [anonymizováno] předmětných účelových komunikací v tomto areálu, a že tedy smluvní strany tehdy chtěly dosáhnout toho, aby na nynější žalobkyni byl převeden spoluvlastnický podíl (v celkovém) rozsahu od. [číslo], zatímco uvedené [anonymizováno] bude mít ve spoluvlastnictví id. [číslo], přičemž ve smyslu již uvedených zjištění v částečném rozsudku původní oprávněné osoby, respektive [jméno] [příjmení], [celé jméno žalovaného] (nyní žalovaný) a dále [jméno] [příjmení] měli být spoluvlastníky těchto komunikací, a to každý v rozsahu id. [číslo] vzhledem k celku.

6. Smyslem tohoto smluvního úsilí ze strany [anonymizováno] [obec] nepochybně bylo, aby osoby, na které [anonymizováno] převedlo předmětné nemovité věci mj. i v tomto areálu měly možnost v důsledku svého spoluvlastnictví těchto komunikací odpovídajícím způsobem spoluužívat svůj nemovitý majetek, neboť zcela jistě účelem takového smluvního počínání [anonymizováno] nebylo vytvořit podmínky, které následně vytvořila žalobkyně vůči žalovanému, pokud se nyní žalobou domáhá vydání bezdůvodného obohacení za užívání předmětných komunikací, jak je specifikováno shora.

7. V situaci, kdy předmětnou převodní smlouvu, v níž byla učiněna i úprava převodu spoluvlastnické podílu k těmto komunikací předmětného areálu, byla koncipována nynějším advokátem žalobkyně, a kdy nyní žalobkyně zpochybňuje platnost této smlouvy v části převodu spoluvlastnického podílu k těmto komunikacím s tvrzením, že komunikace zde nepředstavují věc v právní slova smyslu (ač sama původně takové znění koncipovala) a nebylo tudíž možno s nimi jako s věcí nakládat, je třeba posuzovaný případ podrobit regulaci podle § 579 odst. 1 o. z., jež stanoví, že způsobil-li někdo neplatnost právního jednání, nemá právo namítnout neplatnost nebo uplatnit z neplatného právního jednání pro sebe výhodu.

8. Přitom žalobkyně v kupní smlouvě ze dne 18. 12. 2018 též akceptovala i tu část ujednání v čl. I. bodu 4, v níž se – ve vztahu mj. k pozemním komunikacím v předmětném areálu – konstatuje, že:„ vlastníkem veškerých zbývajících spoluvlastnických podílů…je pan [celé jméno žalovaného] se vzdal svého zákonného předkupního práva k převáděným spoluvlastnickým podílům…“ 9. Za popsaného situace proto v důsledku aplikace § 579 odst. 1 o. z. nelze nárok žalobkyni, jenž vychází ze zpochybnění platnosti části jí uzavřené smlouvy shora ohledně převodu spoluvlastnického podílu k pozemním komunikacím v areálu bývalé [anonymizována dvě slova] [obec], přiznat, neboť v opačném případě by jinak žalobkyně z tohoto svého nepoctivého (k tomu viz níže) jednání měla výhodu, čemuž právě zabraňuje zmíněný paragraf.

10. V neposlední řadě by nárok žalobkyně nemohl být přiznán i z toho důvodu, neboť by se to (v konečném důsledku) příčilo dobrým mravům. Není totiž v demokratickém právním státě přípustné založit nárok z nemravného uplatňování, tj. v situaci, kdy dotčený účastník dokonce sám koncipuje text smlouvy, který následně v přítomnosti advokáta uzavře a posléze uplatňuje neplatnost svého právního jednání a z toho pak vyvozuje svůj dílčí nárok vůči třetí osobě, která však v dobré víře vycházela z presumovaného důsledku původního právního jednání, sama se vzdala předmětného předkupního práva, to vše za situace, kdy převodce – v daném případě [anonymizována dvě slova] [obec] – rovněž v dobré víře přistupovalo k uzavření této smlouvy s žalobkyní, což by zcela jistě neučinilo, pakliže by žalobkyně ještě před uzavřením smlouvy formulovala svůj nynější žalobní názor ohledně absolutní neplatnosti převodu spoluvlastnického práva k předmětným komunikacím.

11. Z těchto všech důvodů proto soud, veden ideou spravedlnosti, nemohl žalobě ohledně posledního žalobního nároku žalobkyně vyhovět a nezbylo, než žalobu zamítnout.

12. Pokud jde o náklady řízení, soud výrokem II. přiznal žalovanému vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení ve výši 49 902,80 Kč, a to na základě následujícího právně aplikačního posouzení.

13. Žalobkyně podanou žalobou (dne 29. 4. 2020) uplatnila proti žalovanému celkem tři následující žalobní nároky:

14. Zaprvé (nárok č. 1) se žalobkyně domáhala po žalovaném vydání bezdůvodného obohacení (dále již„ BO“) za užívání bez právního důvodu pozemků st. p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] části pozemku p. [číslo] (o výměře 2 541 m²), které leží v k. ú. [obec] (dále budou pozemky již uváděny pouze parcelními čísly bez odkazu na uvedené k. ú.) za období od ledna 2019 do března 2020, a to v celkový výši 254 856 Kč.

15. Zadruhé (nárok č. 2) se žalobkyně po žalovaném domáhala vydání BO za užívání bez právního důvodu příjezdové komunikace na pozemcích žalobkyně – p [číslo] p. [číslo] a to v celkové výši 3 645 Kč.

16. Zatřetí (nárok č. 3) se žalobkyně po žalovaném domáhala vyklizení pozemku p. [číslo].

17. Žalobkyně tedy po žalovaném požadovala zaplacení částky (nároky č. 1 a č. 2) ve výši 208 975 Kč, přičemž následně – podáním, doručeným zdejšímu soudu dne 26. 5. 2000 (č. l. 44) - co do částky 7 500 Kč vzala žalobu zpět s odůvodněním, že až po podání žaloby zjistila, že žalovaný dne 28. 4. 2020 uhradil žalobkyni částku ve výši 7 500 Kč.

18. Soud usnesením ze dne 16. 7. 2020, č. j. 6 C 78/2020-52, řízení ohledně částky 7 500 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 7 500 Kč od 29. 4. 2020 do zaplacení zastavil (uvedené usnesení nabylo právní moci dne 11. 8. 2020).

19. Soud konstatuje, že ohledně tohoto částečného zastavení řízení nelze přičítat procesní zavinění žalovanému, který navíc předmětnou platbu provedl ještě před podáním žaloby, zejména však odmítl žalobní tvrzení o vzniklém bezdůvodném obohacení za užívání předmětných pozemků; této právní obraně žalovaného nakonec přisvědčil soud ve shora již cit. částečném rozsudku (k tomu srov. ještě odůvodnění níže).

20. Částečným rozsudkem soudu ze dne 12. 9. 2022, č. j. 6 C 78/2020-195 (který nabyl právní moci dne 7. 10. 2022) bylo předně výrokem I. rozhodnuto o zastavení řízení ohledně vyklizení pozemku p. [číslo] žalovaným. Žalobkyně toto zpětvzetí nároku č. 3 učinila prostřednictvím svého právního zástupce při jednání před soudem konaným dne 31. 8. 2022, a to s odkazem na své předchozí podání soudu ze dne 25. 8. 2022 (na č. l. 171-172), v němž mj. uvedla, že:„ žalovaný oproti stavu při podání žaloby, jakož i oproti stavu před předchozím soudním jednáním, dobrovolně vyklidil pozemek p. [číslo] a z tohoto důvodu zřejmě žalobkyně vezme žalobu pro chování žalovaného zpět. K tomu žalobkyně soudu předkládá fotografii pořízenou dne 4. 4. 2022, ze které vyplývá, že žalovaný měl na tomto pozemku umístěny balíky slámy (a v minulosti v jiných částech pozemku i různé jiné věci), nicméně při kontrole areálu dne 24. 8. 2022 již by tento pozemek vyklizen. Žaloba tak byla podána důvodně…“ 21. Na toto odůvodnění žalobkyně ohledně zpětvzetí nároku č. 3 reagoval při shora uvedeném soudním jednání žalovaný prostřednictvím svého právního zástupce s tím, že předmětný pozemek p. [číslo] byl vyklizen již v prosinci 2019 a od té doby jej žalovaný neužívá, a pokud se na tomto pozemku nacházely nějaké movité věc nebo cokoliv, tak se nejednalo o věci žalovaného.

22. Již v cit. částečném rozsudku soud vyložil (bod č. 24 odůvodnění), že dosud žalobní tvrzení žalobkyně o nevyklizení předmětného pozemku žalovaným k datu podání žaloby prokázána nebyla. K prokázání těchto tvrzení však nedošlo ani později, pročež soud uzavírá, že předmětné zpětvzetí ohledně nároku č. 3 nelze spojovat s procesním zaviněním žalovaného.

23. Jak již shora bylo uvedeno, výrokem II. částečného rozsudku byl zamítnut žalobní nárok č. 1 (tj. v částce 197 830 Kč s příslušenstvím), kdy soud dospěl k závěru, že tento žalobkyní uplatněný nárok za bezdůvodné obohacení užívání pozemků žalovaným za období od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019 je zcela nedůvodný, neboť žalovaný žalobkyni (smlouvou sjednaný) nájem za rok 2019 ve výši 30 000 Kč uhradil.

24. Z posledně uvedeného je zřejmé, že ohledně tohoto žalobního nároku č. 1 byla žalobkyně v řízení procesně neúspěšná.

25. Rovněž ohledně žalobního nároku č. 2 žalobkyně ve sporu neměla úspěch, neboť právě tímto rozsudkem byla v této zbytkové části její žaloba rovněž zamítnuta.

26. Z vyloženého plyne, že žalobkyně je povinna nahradit žalovanému jemu v tomto řízení účelně vynaložené náklady, a to na základě jednak aplikace § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. (stanovící, že jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady), a dále na základě aplikace § 142 odst. 1 o. s. ř. (stanovící, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl).

27. V posuzované věci náklady řízení, jež žalovanému v tomto řízení vznikly a které je mu žalobkyně povinna uhradit, činí celkem 49 902,80 Kč a sestávající se: 28. a) z odměny advokáta za celkem 5 úkonů právní služby, z toho: - úkon (č. 1) právní služby – převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále již„ AT“) - ve výši 10 640 Kč (vypočtené z tarifní hodnoty součtu peněžitých nároků č. 1 a 2 ve výši 208 975 Kč + nárok č. 3 na vyklizení předmětného pozemku s tarifní hodnotou 10 000 Kč) dle § 7 bodu 6 a § 9 odst. 1 AT; - úkon (č. 2) právní služby – vyjádření k žalobě dle § 11 odst. 1 písm. d) AT (žalovaný v podání ze dne 24. 9. 2020 na č. l. 59 pouze uvedl, že žádný z uplatněných nároků žalobou neuznává s tím, že obsáhlejší vyjádření zašle soudu dodatečně, k čemuž došlo v rámci podání ze dne 3. 11. 2022 na č. l. 63-65; z tohoto důvodu soud jako účelně vynaložený výdaj považuje vyjádření žalovaného v rámci jednoho úkonu právní služby), a to ve výši 10 600 Kč (vypočtené z tarifní hodnoty 201 475 Kč, s ohledem na tomu předcházející částečné zastavení řízení co do částky 7 500 Kč s příslušenstvím, a to dle usnesení soudu ze dne 16. 7. 2020, č. j. 6 C78/2020-52, + ještě tarifní hodnota ve výši 10 000 Kč za žalobní požadavek na vyklizení předmětného pozemku) dle § 7 bodu 6 a § 9 odst. 1 AT; - úkon (č. 3) právní služby ve výši jedné poloviny, a to za účast právního zástupce žalovaného při jednání konaném před soudem dne 4. 4. 2022, kdy se ve věci samé nejednalo (doba od 9.00 hod. do 9.20 hod.), a to (při celkové tarifní hodnotě posledně uvedené), tj. (10 600 Kč: 2 =) ve výši 5 300 Kč dle § 11odst. 2 a 3 a za užití písm. f) per analogiím AT; - úkon (č. 4) právní služby za účast právního zástupce žalovaného při jednání konaném před soudem dne 31. 8. 2022 (doba od 9.00 hod. do 10.55 hod.) ve výši 10 600 Kč (viz tarifní hodnota shora) dle § 11 odst. 1 písm. g) AT; a - úkon (č. 5) právní služby za účast právního zástupce žalobce žalovaného při jednání konaném před soudem dne 26. 4. 2023 (doba od 9.00 do hod.) (z tarifní hodnoty ve výši 3 645 Kč, a to s ohledem zamítnutí nároku č. 1 shora cit. částečným rozsudkem soudu, a dále s ohledem na zastavení řízení ohledně nároku č. 3 na vyklizení předmětného pozemku), a to ve výši 1 000 Kč dle § 11 odst. 1 písm. g) AT; 29. b) z pěti režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, tj. v celkové výši 1 500 Kč; 30. c) z cestovného (za pohonné hmoty a opotřebení automobilu) za použití [značka automobilu] [registrační značka] právním zástupcem žalovaného ke shora uvedeným 3 soudním jednání k podepsanému soudu ve dnech 4. 4. 2022, 31. 8. 2022 a 31. 8. 2023, tj. třikrát z [obec] (sídla advokáta žalovaného) do Vyškova a zpět (1 cesta celkem 70 km x 2 =), celkem 210 km, při spotřebě 5,9 l /100 km BA, v celkové výši 1 602 Kč (z toho PH 510 Kč a opotřebení automobilu 1 092 Kč); 31. d) z náhrady za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 AT dle ad c) (12 půlhodin po 100 Kč) v celkové výši 1 200 Kč; 32. e) z částky odpovídající náhradě za 21 % DPH za ad a) až d) (tj. 21 % z částky 105 753 Kč) ve výši 8 660,80 Kč.

33. Soud nepovažoval za účelně vynaložené výdaje právním zástupcem žalovaného vykazované dvě porady s žalovaným (přesahující jednu hodinu), dne 2. 3. 2022 a dále dne 29. 8. 2022, a to z následujících důvodů.

34. Předně soud odkazuje na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. 33 Cdo 272/2016), dle které při rozhodování o náhradě nákladů řízení vzniklých účastníků, který je v řízení zastoupen advokátem, je soud povinen uplatněné náklady vždy poměřovat jejich účelností v konkrétním sporu tak, aby institut náhrady nákladů řízení nebyl zneužit; to platí především pro posouzení účelnosti jednotlivých úkonů právní služby, za které je v rámci nákladů účtována odměna advokáta.

35. Za účelně vynaložené náklady ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. lze považovat toliko náklady, které musela procesní strana nezbytně vynaložit, aby mohla řádně hájit své porušené nebo ohrožené subjektivní právo u soudu. Jakkoli náklady spojené se zastoupením advokátem tomuto vymezení zpravidla budou odpovídat, nelze dané pravidlo vnímat jako absolutní; mohou se vyskytovat i situace, za nichž nikdy spojení se zastoupením advokátem nebude možno považovat za nezbytné k řádnému uplatňování nebo bránění práva u soudu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3190/2014).

36. Ústavní soud pak v usnesení ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. III. ÚS 492/16, mj. uvedl, že není porušením práva na právní pomoc, nepřizná-li soud tyto náklady úspěšnému účastníkovi, dospěje-li k závěru, že jsou naplněna zákonná kritéria, za nichž soud náhradu nákladů řízení přiznat nemůže, kupř. právě proto, že jde o náklady, které nebyly potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva.

37. Optikou pohledu vyložené judikatury, s přihlédnutím k § 142 odst. 1 o. s. ř. a dvou potvrzení o poradě právního zástupce s žalovaným (dne 29. 8. 2022 nyní na č. l. 229 a dne 2. 3. 2022 nyní na č. l. 230), v nichž je pouze uvedeno, že:„ proběhla další porada mezi advokátem…a klientem…, a to ve věci…pod sp. zn. 6 C 78/2020“, nelze dospět k závěru, že by tyto dvě porady bylo možné považovat za účelně vynaložené výdaje žalovaného, respektive jeho právního zástupce.

38. Z obsahu spisu, ale ani z obsahu těchto dvou potvrzení o proběhnuvším poradách neplyne nic, co by bylo možné spojovat s očekávaným či nezbytným úkonem tohoto druhu, tj. že by se vyskytla ve sporu např. nová – pro rozhodnutí zásadně významná – skutková či právní okolnost, která si vyžadovala další probrání věci, další poradu právního zástupce (advokáta) s žalovaným, anebo pro vzniklou procesní situaci bylo zapotřebí probrat otázku návrhu dalších důkazů za účelem efektivní právní obrany. O jinou situaci by se jistěže jednalo v případě, pakliže by taková okolnost byla zanesena do předloženého potvrzení o poradě s klientem; v takové procesní situaci by soud musel ve světle konkrétně (v tomto případě) právním zástupcem žalovaného podaných (vysvětlených) okolností pečlivě zvážit, zda takovou poradu lze, či nikoliv považovat za účelně vynaložený výdaj, což by soud musel v odůvodnění svého rozhodnutí takové dostatečně řádně odůvodnit.

39. Tento spor nebyl z hlediska skutkové či právní stránky mimořádně náročný, pročež ani z tohoto pohledu nelze dovozovat případnou nezbytnost porady právního zástupce s žalovaným coby účelně vynaložený výdaj.

40. Z těchto všech důvodů proto soud neshledal právním zástupcem žalovaného vykazované dvě právní porady s žalovaným za účelně vynaložené výdaje žalovaného, respektive jeho právního zástupce, a proto je nepojal do náhrady nákladů řízení.

41. Náklady řízení je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám jeho právního zástupce.

42. K poučení níže soud připomíná, že pro posouzení přípustnosti odvolání je rozhodná výše požadovaného plnění v době vyhlášení rozsudku, tedy to, o jaké částce soud rozsudkem rozhodl (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2007, sp. zn. 21 Cdo 2983/2006). Tzn. nezávisle na tom, že původně byla žalováno nad tzv. bagatelní rozsah a teprve v důsledku např. částečného zastavení či příp. vydaného částečného rozsudku se nakonec (zbývající) předmět sporu snížil na tzv. bagatelní částku, o které bylo nakonec soudem rozsudkem rozhodnuto; v takovém případě je pak třeba uplatnit režim dle § 202 odst. 2 o. s. ř.