7 C 112/2023

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ilonou Láníkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného státní příslušnost Slovenská republika bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 136 199,51 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 23 379 Kč do dvou let od právní moci rozsudku.</b> II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 112 820,51‬ Kč, zákonný úrok z prodlení 15 % ročně z částky 59 180,63 Kč od [datum] do zaplacení a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 47 668 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Návrhem ze dne [datum], doplněným podáním ze dne [datum] se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit jí částku 136 199,51 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] ve které se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč. Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 72 měsíců, přičemž celková částka splatná žalovaným byla dohodnuta na částku 74 088 Kč (40 000 Kč sjednaná jistina a 34 088 Kč sjednané úroky). Tato částka měla být uhrazena v 72měsíčních splátkách ve výši 1 029 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 23 % ročně. Smluvní strany dále sjednaly doplňkové služby, které byly poskytnuty na výslovnou žádost žalovaného, konkrétně doplňková služba [anonymizováno], na základě samostatně sjednané smlouvy, na základě které měl žalovaný na tyto doplňkové služby hradit poplatky ve výši 701 Kč měsíčně. Žalovaný nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou splatnou dne [datum], když nezaplatil splátku 1 730 Kč (splátka úvěru ve výši 1 029 Kč + splátka za službu [anonymizováno] ve výši 701 Kč). Žalobkyně proto zaslala žalovanému dne [datum] upomínku k úhradě dlužné částky, za kterou účtovala 300 Kč a dále dne [datum] zaslala další upomínku, ve které žalovaného upozornila na možnost zesplatnění celého úvěru (za druhou upomínku účtována částka 500 Kč). Žalovaný na výzvy k úhradě nereagoval a žalobkyně proto přípisem ze dne [datum] úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení částky 138 005,01 Kč. Žalovaný uhradil na svůj dluh celkem 6 920 Kč do zesplatnění a dále 901 Kč, 300 Kč a 500 Kč Celkem žalovaný dle žalobkyně zaplatil 8 621 Kč.

2. K výzvě soudu doplnila žalobkyně skutková tvrzení vztahující se ke splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného. Posouzení úvěruschopnosti proběhlo na základě údajů uvedených samotným žalovaným v dotazníku k posouzení bonity žadatele a dále dokumentů doložených žalovaným, a to oboustranné kopie občanského průkazu, potvrzení o přechodném pobytu, výplatní pásky a výpisu z bankovního účtu. Dále posoudila žalobkyně solventnost žadatele jeho lustrací ve veřejně dostupných rejstřících – insolvenční rejstřík, výpisů z CEE, databáze neplatných dokladů, registru SOLUS. V žádosti uvedl žadatel, že je svobodný, bezdětný, s příjmem z pracovního poměru ve výši 26 584 Kč a s předchozími závazky ve výši 3 670 Kč, dále uvedl náklady na bydlení ve výši 3000 Kč a výdaje na sázky ve výši 3 550 Kč. Výsledky lustrací žalovaného vykazovaly negativní výsledky.

3. Pravomoc a příslušnost Okresního soudu ve [obec] je dána v souladu s ustanovením kapitoly II. oddílu 1, článku 7, odstavec 1, písmeno b), odrážka druhá Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I. bis), dle kterého osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; b) pro účely tohoto ustanovení, a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty. Žalovaný má na území ČR povolen přechodný pobyt občana EU za účelem zaměstnání s místem pobytu v obvodu Okresního soudu ve Vyškově. Na základě výše uvedeného soud uzavřel, že místně příslušným soudem věc rozhodnout.

4. Žalovaný se na výzvu soudu ve věci nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný.

5. Soud jednal v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného, kteří se z nařízeného jednání omluvili, a provedl dokazování listinnými důkazy:

6. Výstup z insolvenčního rejstříku ze dne [datum], výsledek lustrace CEE CR, výsledek lustrace v registru SOLUS, výsledek lustrace ztracených a odcizených dokladů Ministerstva vnitra SR, kopie občasného průkazu žalovaného, kopie řidičského průkazu žalovaného, výpis z běžného účtu na jméno žalovaného za listopad 2021, výplatní páska za měsíc listopad 2021, povolení k inkasu a SIPO, předsmluvní informace, e-mailová zpráva – instrukce k uzavření smlouvy ze dne [datum], e-mailová zpráva – instrukce k dokončení podpisu smlouvy ze dne [datum] detail pohybu – okamžitá příchozí platba ze dne [datum], smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] včetně příloh [číslo] [číslo] žádosti o doplňkové služby [anonymizováno], přípis - potvrzení o vyplacení úvěru a opakovaná platební instrukce ze dne [datum], detail pohybu platba převodem uvnitř banky ze dne [datum], detail pohybu – bezhotovostní platba ze dne [datum], potvrzení o doplacení úvěru [číslo] ze dne [datum], zpětná vazba k výplatě spotřebitelského úvěru ze dne [datum], upomínka [číslo] ze dne [datum] včetně podacího lístku ze dne [datum], upomínka [číslo] ze dne [datum] včetně podacího lístku ze dne [datum] o zesplatnění úvěru a předžalobní upomínka ze dne [datum], přípis – zesplatnění úvěru – možnosti alternativního řešení ze dne [datum] včetně podacího lístku ze dne [datum] a učinil tato skutková zjištění:

7. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] dne [datum]. Celkový dluh z této smlouvy činil dne [datum] částku ve výši 20 864 Kč. Dne [datum] byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo 138073. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut žalobkyní úvěr v celkové výši 40 000 Kč s úrokovou sazbou 23 % ročně. Částka 20 864 Kč z úvěru byla vyplacena na účet žalobkyně k úhradě závazku žalovaného ze smlouvy číslo 137856 a částka 11 136 Kč byla vyplacena na účet žalovaného uvedený ve smlouvě. Částka 8 000 Kč byla započtena na náklady poskytovatele dle smlouvy.

8. Před uzavřením smlouvy o úvěru [číslo] posoudila žalobkyně úvěruschopnost žalovaného na základě informací poskytnutých žalovaným v příloze [číslo] smlouvy - posouzení úvěruschopnosti spotřebitele a z lustrací insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, registru odcizených dokladů, v nebankovním registru [příjmení], s negativními výsledky. Dle informací o spotřebiteli byl žadatel svobodný, bezdětný, zaměstnaný s příjmem 26 584 Kč, s náklady na bydlení ve výši 3 000 Kč. Předchozí závazky jsou uvedeny částkou 3 670 Kč, specifikovány dále jako splátky tří úvěrů. Ve výdajích žadatele je dále uvedena částka 3 550 Kč na„ sázky“. Finanční zůstatek spotřebitele je vyčíslen ve výši 14 634 Kč. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného za měsíc listopad 2021 soud zjistil, že na tento úvěr byla vyplacena mzda žalovanému ve výši 19 566 Kč, dále že zůstatek účtu je na začátku i na konci měsíce v maximálním povoleném debetu 10 000 Kč. Soud z výpisu zjistil také výdaje prostřednictvím terminálu PayU S.A. Soudu je z úřední činnosti známo, že se jedná o sázky. Tyto sázky činily v listopadu 2021 částku celkem 2 350 Kč. Z výplatní pásky soud zjistil, že čistý příjem žalovaného ze mzdy za listopad 2021 činil 26 584 Kč, přičemž základní mzda činila 19 000 Kč čistého, dále byl žalovanému vyplacen osobní příplatek 4 750 Kč a příplatky za práci přesčas, ve svátek, v sobotu a neděli a v noci ve výši celkem 6 753 Kč. Žalovanému nebyly prováděny srážky ze mzdy na výživné nebo exekuce.

9. Dle ustanovení § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

10. Dle ustanovení § 2395, občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Dle ustanovení § 562 odst. 1 občanského zákoníku, písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

12. Dle ustanovení § 76 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

13. Dle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Dle ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

15. Dle ustanovení § 3 odst. 2 písm. e) zákona o spotřebitelském úvěru, se pro účely tohoto zákona se rozumí celkovou výší spotřebitelského úvěru souhrn všech částek, jež jsou dány spotřebiteli k dispozici.

16. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení částky 136 199,51 Kč. Tato částka se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 38 920,42 Kč, úroků ve výši 31 051,88 Kč, zbývající části doplňkové služby [anonymizováno] odklad 9 452 Kč, [anonymizováno] nemoc 19 108 Kč, [anonymizováno] práce 19 108 Kč, nákladů na upomínání ve výši 800 Kč a smluvní pokuty ve výši 19 460,21 Kč. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 59 180,63 Kč od [datum] do zaplacení a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 47 668 Kč od [datum] do zaplacení, to vše z právního důvodu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne [datum]. Žalovaný na svůj dluh zaplatil 4 splátky po 1 730 Kč, tj. celkem 6 920 Kč a dále částku 1 701 Kč Celkem žalovaný dle žalobkyně zaplatil 8 621 Kč. Žalovaný uvedené tvrzení žalobkyně nezpochybnil.

17. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. března 2020, vydaném ve věci C [číslo], uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o mlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě (v tamních poměrech úpravě obsažené v ustanoveních § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru), podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 18. S ohledem na aktuální judikaturu (srovnej Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021) je soud povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost. Jak uvedl Ústavní soud v Nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18: Poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů – dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.

19. Žalobkyně a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli smlouvu o úvěru jako spotřebitelskou smlouvu. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle platné zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Věřitel měl poskytnout úvěr jen tehdy, pokud bude spotřebitel schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Věřitel tak byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vyžádat si od žalovaného sdělení o jeho veškerých příjmech, které měl prokázat a zejména si vyžádat přehled jeho výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistil, zda je žalovaný fakticky schopen dlužnou částku uhradit.

20. Ustanovení § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.

21. Soud se zabýval otázkou, zda žalobkyně dostála své povinnosti prověřit úvěruschopnost žalovaného či nikoliv. Vycházel přitom z provedených důkazů, ze kterých zjistil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě informací poskytnutých žalovaným, dále z veřejně dostupných rejstříků. V době před uzavřením smlouvy byl žalovaný svobodný a bezdětný a byl zaměstnaný v pracovním poměru. Příjmy žalovaného tvořila mzda ve výši 19 000 Kč plus pohyblivá složka mzdy příplatky za přesčasy. Z výpisů z bankovního účtu žalovaného vyplývá, že žalovaný netvořil žádné úspory, na jeho účtu byla vyčerpána maximální povolená výše kontokorentu. Z provedených důkazů není zřejmé, jak žalobkyně ověřila výdaje na bydlení ve výši 3 000 Kč, když nepožadovala nájemní smlouvu ani jiný doklad o těchto výdajích.

22. Soudu tak zůstal neznámý úsudek žalobkyně, na základě kterého vyhodnotila kladně úvěruschopnost žalovaného za situace, kdy neměla k dispozici žádný podklad pro ověření výdajů žadatele na bydlení, přestože náklady na bydlení jsou zpravidla největší výdajovou položkou, a dále z předloženého výpisu z účtu žadatele plyne jednoznačný závěr, že žalovanému na účtu nezůstává vůbec žádná finanční rezerva, je tzv. v mínusu a navíc je zřejmě závislý na sázkách. Stav, kdy žalovaný investuje pravidelně nemalé částky do sázek s nejistým výsledkem návratnosti takové investice, v souběhu se stanovením paušálních výdajů na bydlení bez dalšího ověřování, měl vést poskytovatele k dalšímu prověřování, z čeho (z jakých prostředků) hodlá žalovaný své závazky plnit. Samotná skutečnost, že má žalovaný stabilní příjem v době sjednávání úvěru, není postačující pro prokázání jeho úvěruschopnosti, pokud není dostatečně zkoumána také výdajová stránka.

23. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že finanční situace žalovaného v době sjednávání spotřebitelského úvěru nebyla žalobkyní zjišťována dostatečně, zejména pak poskytovatel úvěru zcela rezignoval na ověření informací poskytnutých žalovaným, tedy řádně si neověřil povinným subjektem tvrzené skutečnosti, zejména ohledně jeho výdajů na bydlení.

24. Na tomto podkladě dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru [číslo] uzavřená dne [datum] je absolutně neplatná. Důsledkem toho je v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru nárok žalobkyně vůči žalovanému omezen na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru„ v době přiměřené možnostem“ spotřebitele (žalovaného). Na základě neplatné úvěrové smlouvy bylo žalovanému poskytnuto plnění 32 000 Kč, s odkazem na § 3 odst. 2 písm. e) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně zaplatil celkem 8 621 Kč, a je tak povinen s ohledem na již uvedené zaplatit žalobkyni 23 379 Kč. Soud proto žalovaného k zaplacení této částky žalobkyni zavázal a ve zbytku žalobu zamítl.

25. K požadovanému zákonnému úroku z prodlení z částky 23 379 Kč, soud odkazuje na Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, který uvádí, že konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

26. Soud proto zamítl i požadovaný úrok z prodlení z částky 23 379 Kč.

27. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu a s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, které stanovuje limity pro vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v případě neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka, v době přiměřené možnostem“ spotřebitele, stanovil soud splatnost dlužné částky v době přiměřené možnostem žalovaného. Vzhledem k nečinnosti žalovaného v řízení soud neshledal možnost splácení dlužné částky jako účelnou a stanovil proto splatnost přiznaného dluhu v přiměřené době dvou let od právní moci rozsudku.

28. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 136 199,51 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 23 379 Kč. V dané věci byl tedy úspěšný žalovaný v rozsahu 65,68 % (čistý úspěch). Žalovanému však v tomto řízení žádné náklady nevznikly.