7 C 122/2024

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ilonou Láníkovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Anonymizováno . sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 143 693,81 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, a částku , částka, do 24 měsíců od právní moci rozsudku.

II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, . zákonný úrok z prodlení 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úrok 20,94 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, částku , částka, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , zákonný úrok z prodlení 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úrok 18,69 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se žalobu ze dne , datum, domáhá po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení, a to na základě dluhu ze smluv o spotřebitelském úvěru, které žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a to smlouvy číslo , tel. číslo, ze dne , datum, , kterou byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, s poplatkem ve výši , částka, a měsíční splátkou , částka, . Žalovaný na uvedený úvěr ničeho nezaplatil. Dále uzavřel žalovaný se právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, dne , datum, smlouvu o úvěru číslo , tel. číslo, kterou byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, s poplatkem ve výši , částka, a měsíční splátkou , částka, . Žalovaný na uvedený úvěr zaplatil toliko , částka, . Úvěruschopnost žalovaného byla v obou případech zápůjček posouzena na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného vždy před uzavřením konkrétní smlouvy, které byly zaznamenány v zákaznické kartě a ověřeny doklady uvedenými v zákaznické kartě. Pohledávky za žalovaným ze smluv o zápůjčkách číslo , anonymizováno, a číslo , anonymizováno, byly společností , právnická osoba, postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno písemně. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva.

2. Žalovaný se ve věci samé k výzvě soudu nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný.

3. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

4. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a učinil tentýž závěr o skutkovém stavu:

5. Žalovaný dne , datum, požádal společnost , právnická osoba, o zápůjčku ve výši , částka, . Do zákaznické karty uvedl své osobní údaje, sdělil, že je svobodný, má učňovské vzdělání, nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí se spolubydlícím, je zaměstnán na plný pracovní úvazek s měsíčním příjmem , částka, . V údaji o výdajích žadatele je uvedena částka 7 300 Kč jako „odhadované“ měsíční výdaje a částka 2 270 Kč jako interní splátka , Anonymizováno, . Žadatel dále uvedl, že má bankovní účet a nemá zápůjčku u jiné společnosti. K ověření údajů uvedených v žádosti byly žalovaným předloženy dokumenty: pracovní smlouva na dobu neurčitou a dvě výplatní pásky za leden a únor 2021.

6. Dne , datum, uzavřel žalovaný s , právnická osoba, smlouvu o zápůjčce číslo , tel. číslo, na základě které mu byla poskytnuta zápůjčka ve výši , částka, . Žalovaný se ve smlouvě o zápůjčce zavázal zaplatit poplatek ve výši , částka, a splatit celkovou částku , částka, formou 21 splátek ve výši , částka, týdně. Smlouvou je dále sjednána výše úrokové sazby ve výši 86 % ročně a je stanovena jako pevná pro , Anonymizováno, sjednanou dobu trvání smlouvy.

7. Z tabulky umoření ke smlouvě č. , tel. číslo, vyhotovené dne , datum, vyplývá, že žalovaný uhradil na svůj dluh celkem částku , částka, .

8. Žalovaný dne , datum, požádal společnost , právnická osoba, o zápůjčku ve výši , částka, . Do zákaznické karty uvedl své osobní údaje, sdělil, že je svobodný, má učňovské vzdělání, nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí se spolubydlícím, je zaměstnán na plný pracovní úvazek s měsíčním příjmem , částka, . V údaji o výdajích žadatele je uvedena částka , částka, jako „odhadované“ měsíční výdaje a částka , částka, jako interní splátka , Anonymizováno, . Žadatel dále uvedl, že má bankovní účet a nemá zápůjčku u jiné společnosti. K ověření údajů uvedených v žádosti byly žalovaným předloženy dokumenty: pracovní smlouva na dobu neurčitou a dvě výplatní pásky.

9. Dne , datum, uzavřel žalovaný s , právnická osoba, smlouvu o zápůjčce číslo , tel. číslo, na základě které mu byla poskytnuta zápůjčka ve výši , částka, . Žalovaný se ve smlouvě o zápůjčce zavázal zaplatit poplatek ve výši , částka, a splatit celkovou částku , částka, formou 21 splátek ve výši , částka, týdně. Smlouvou je dále sjednána výše úrokové sazby ve výši 86 % ročně a je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy.

10. Z tabulky umoření ke smlouvě č. , anonymizováno, vyhotovené dne , datum, vyplývá, že žalovaný na svůj dluhu ničeho neuhradil.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že společnost , právnická osoba, postoupila pohledávky za žalovaným ze smlouvy číslo , anonymizováno, a číslo , anonymizováno, žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován v oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , zaslaném doporučenou poštou dne , datum, .

12. Přípisem ze dne , datum, byl žalovaný vyzván žalobkyní k zaplacení dluhu ze smluv o spotřebitelských úvěrech číslo , anonymizováno, a číslo , anonymizováno, a byl upozorněn na možné soudní vymáhání dluhu. Výzva byla žalovanému zaslána doporučenou poštou dne , datum, .

13. Dle lustrace žalovaného v systému CEO byl žalovaný v době obou žádostí o úvěr svobodný a bezdětný.

14. Soudu je z úřední činnosti známo (sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, ), že žalovaný v první polovině roku 2021 čerpal několik dalších spotřebitelských úvěrů (, právnická osoba, ., , právnická osoba, ., , Anonymizováno, , právnická osoba, , právnická osoba, ., , Anonymizováno, , právnická osoba, .). Ve shora citovaných řízeních z výpisů z bankovního účtu žalovaného za období od počátku roku 2021vyplynulo, že značnou část svých příjmů investoval do sázek prostřednictvím sázkového portálu Tipsport.net. V letech 2022 – 2024 bylo proti žalovanému zahájeno 13 exekučních řízení, z větší části k vymožení dluhů ze spotřebitelských úvěrů.

15. Smluvní vztahy založené smlouvami o zápůjčce číslo , anonymizováno, a číslo , anonymizováno, uzavřenými mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným se řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů.

16. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

17. Dle ustanovení § 2392 odst. 1 občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

18. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. března 2020, vydaném ve věci C-679/18, uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě (v tamních poměrech úpravě obsažené v ustanoveních § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru), podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“22. S ohledem na aktuální judikaturu (srovnej Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021) je soud povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost. Jak uvedl Ústavní soud v Nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18: Poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.

23. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne , datum, a dne , datum, smlouvy o zápůjčce, v obou případech se jednalo o spotřebitelské smlouvy. V obou případech se jednalo o komerčně nazývaný „rychlý“ spotřebitelský úvěr nabízený mimo jiné osobám v postavení spotřebitele, poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by zápůjčku od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. Soudu je známo, že v případě tohoto poskytování peněžních prostředků, je vyžadováno minimální zajištění (pokud vůbec) ve srovnání s bankami a požadavky klientů jsou vyřizovány mnohem pružněji, než tomu bývá u tradičně konzervativnějších bank, což je ale vzhledem k jejich zaměření pochopitelné. Povinností žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

24. Ustanovení § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.

25. Soud ve vztahu ke smlouvě o zápůjčce číslo , anonymizováno, posoudil úvěruschopnost žalovaného ke dni uzavření smlouvy ze dne , datum, dle shora zjištěných informací, v souvislostech poskytnuté zápůjčky a dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně nedostála zákonné povinnosti, když poskytla spotřebitelský úvěr, ačkoli nebyly řádně (resp. vůbec) prověřeny výdaje žalovaného. V kartě zákazníka jsou uvedeny „odhadované“ výdaje žadatele , částka, , k ověření této informace nebylo žadatelem ničeho předloženo a poskytovatelem úvěru ničeho požadováno, přestože výdaje za bydlení bývají zpravidla největší položkou rozpočtu.

26. Ve vztahu ke smlouvě o zápůjčce číslo , anonymizováno, posoudil soud úvěruschopnost žalovaného ke dni uzavření smlouvy ze dne , datum, dle shora zjištěných informací, v souvislostech poskytnuté zápůjčky a dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně nedostála zákonné povinnosti, když poskytla spotřebitelský úvěr, ačkoli nebyly řádně (resp. vůbec) prověřeny výdaje žalovaného. V kartě zákazníka jsou uvedeny „odhadované“ výdaje žadatele , částka, , k ověření této informace nebylo žadatelem ničeho předloženo a poskytovatelem úvěru ničeho požadováno.

27. Postup, kdy poskytovatel úvěru uvádí výdaje žadatele odhadovanou částkou a nejsou tak zohledňovány (zjišťovány či ověřovány) skutečné náklady žadatele, ale pouze jakési hypotetické náklady, které však neodpovídají realitě posoudil soud jako nepřípustný. Žalobkyně neuvedla ani nedoložila, jak si výdaje žadatele v obou případech sjednávaných smluv ověřila, z čehož lze usuzovat, že se spoléhala čistě na tvrzení žadatele o úvěr a dle závěru soudu se jedná o zmechanizovaný systém vyjádření jakýchsi fiktivních nákladů oprávněnou zřejmě předpokládaných u průměrného žadatele o úvěr (více viz Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 10. 2020, č. j. 12 Co 309/2020-140).

28. Jelikož měl žalovaný bankovní účet a tuto informaci poskytovateli úvěru sdělil, bylo snadno dostupnou možností poskytovatele úvěru, jak ověřit výdaje žalovaného, právě z výpisů z bankovního účtu za posledních 3 až 6 měsíců, což však poskytovatel úvěru ani v jednom případě sjednávaných smluv neučinil. Z výpisu z bankovního účtu bylo možné zjistit, že žalovaný čerpá další úvěry a nad rámec svých příjmů vynakládá značené finanční prostředky na sázky.

29. Postup právního předchůdce žalobkyně v obou případech sjednávaných smluv soud hodnotí jako ryze účelové jednání, které má vyvolat dojem aktivního zkoumání poměrů žadatele, fakticky však dochází pouze k formálnímu shromažďování takových údajů, které svědčí pro dobrou majetkovou situaci žadatele. Soudu není zřejmé, na základě jaké úvahy dospěl poskytovatel úvěru k závěru, že je žadatel úvěrovatelný za stavu, kdy se spokojil toliko se zjištěním příjmu žadatele a nejsou řádně zjišťovány výdaje. Samotná skutečnost, že má žalovaný stabilní příjem v době sjednávání úvěru, není postačující pro prokázání jeho úvěruschopnosti, pokud není dostatečně zkoumána výdajová stránka, případně je-li žadatel výrazně nad výši tohoto příjmu zadlužen (a toto riziko v případě osob, které vyhledávají nebankovní poskytovatele úvěru, zásadně existuje). Za této situace by obezřetný a rozumný úvěrující vyžadoval po osobě žadatele bližší informace k jeho majetkové situaci, případně by poskytnutí úvěru odmítl.

30. Soud v tomto případě dospěl k závěru, že na základě informací, které žalobkyně měla (s ohledem na absentující ověření informace o výdajích), si nemohla učinit odůvodněný závěr, že je žalovaný dostatečně solventní, aby mohl úvěr splácet, a to v obou případech sjednávaných smluv. O opaku (tj. o nedostatečné solventnosti žadatele v době sjednávání úvěrové smlouvy) svědčí skutečnost, že žalovaný na svůj dluh ze smlouvy o zápůjčce číslo , anonymizováno, uhradil toliko první tři splátky, celkem částku , částka, a na dluh ze smlouvy o zápůjčce číslo , anonymizováno, neuhradil ničeho.

31. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o neplatnosti smlouvy o zápůjčce uzavřené dne , datum, číslo , anonymizováno, a smlouvy o zápůjčce dne , datum, číslo , anonymizováno, Vzhledem k tomuto závěru je tak žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

32. Na základě neplatné smlouvy o zápůjčce uzavřené dne , datum, číslo , anonymizováno, bylo žalovanému poskytnuto plnění , částka, . Žalovaný podle tvrzení žalobkyně zaplatil celkem , hodnota, ‬ Kč. Na základě neplatné smlouvy o zápůjčce uzavřené dne , datum, číslo , tel. číslo, bylo žalovanému poskytnuto plnění , částka, . Žalovaný podle tvrzení žalobkyně nezaplatil ničeho. Žalovaný tato tvrzení nezpochybnil. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni , částka, . Soud proto žalovaného k zaplacení této částky zavázal.

33. K požadovanému zákonnému úroku z prodlení, soud odkazuje na Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, který uvádí, že konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

34. Soud proto požadovaný zákonný úrok z prodlení z částky , částka, zamítl.

35. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu a s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, které stanovuje limity pro vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v případě neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka, v době „přiměřené možnostem“ spotřebitele, stanovil soud splatnost dlužné částky v době přiměřené možnostem žalovaného. Vzhledem k nečinnosti žalovaného v řízení soud neshledal možnost splácení dlužné částky jako účelnou a stanovil proto splatnost přiznaného dluhu s ohledem na zjištěné množství předcházejících závazků vymáhaných exekučně 24 měsíců od právní moci rozsudku, přičemž tuto dobu považuje za přiměřenou.

36. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08). Žalobkyně požadovala zaplacení částky , částka, + , částka, na jistině dluhu, částku , částka, + , částka, na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení a částky , částka, + , částka, na kapitalizovaném smluvním úroku, celkem , hodnota, ‬ Kč, přičemž úspěšná byla co do částky , částka, . V předmětné věci tedy byl úspěšný žalovaný v rozsahu 24,67 % (čistý úspěch). Žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III.