7 C 127/2021

Plný text

Okresní soud ve obec rozhodl samosoudkyní JUDr. Ilonou Láníkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupené advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem trvale obec a číslo , PSČ obec o zaplacení částky 35.582,70 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6.691 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 800 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.</b> <b>II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 28.891,70 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % z částky 15.499,27 Kč od [datum] do zaplacení a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 12.144 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Návrhem doručeným zdejšímu soudu dne [datum] a doplněným podáním ze dne [datum] se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 35.582,70 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela se žalovaným elektronicky smlouvu o úvěru [číslo] (při uzavření smlouvy uhrazena verifikační platba žalovaným ve výši 10 Kč), ve které se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10.000 Kč. Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 72 měsíců, přičemž celková částka splatná žalovaným byla dohodnuta na částku 18.521 Kč (10.000 Kč sjednaná jistina a 8.521 Kč sjednané úroky). Tato částka měla být uhrazena v 72 měsíčních splátkách ve výši 257 Kč Smluvní strany dále sjednaly doplňkové služby, které byly poskytnuty na výslovnou žádost žalovaného. Žalovanému byly poskytnuty na základě samostatně sjednané smlouvy doplňkové inkasní služby, za náklady žalobkyně spojené se sjednáním inkasa měl žalovaný platit měsíčně 42 Kč. Dále si žalovaný se žalobkyní ujednali samostatnou smlouvou doplňkovou službu PODPORA, v rámci níž se žalovaný zavázal zaplatit měsíčně celkem 134 Kč, a to za službu odkladu tří splátek úvěru ročně (30 Kč), za možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněného úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace (52 Kč) a za možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě ztráty zaměstnání (52 Kč). Žalovaný uhradil celkem tři splátky v celkové výši 1.299 Kč + 10 Kč jako verifikační platbu. Žalovaný nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou splatnou dne [datum], když nezaplatil splátku 433 Kč (splátka úvěru ve výši 257 Kč, splátka za inkasní služby ve výši 42 Kč a splátka za službu PODPORA ve výši 134 Kč). Žalobkyně proto zaslala žalovanému dne [datum] upomínku k úhradě dlužné částky, za kterou účtovala 300 Kč a dále dne [datum] zaslala další upomínku, ve které žalovaného upozornila na možnost zesplatnění celého úvěru (za druhou upomínku účtována částka 500 Kč). Žalovaný na výzvy k úhradě nereagoval a žalobkyně proto přípisem ze dne [datum] úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení, přičemž ho upozornila na možné soudní vymáhání dluhu.

2. K výzvě soudu doplnila žalobkyně skutková tvrzení vztahující se ke splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného. Posouzení úvěruschopnosti proběhlo na základě údajů uvedených samotným žalovaným v dotazníku k posouzení bonity žadatele a dále dokumentů doložených žalovaným, a to oboustranné kopie občanského průkazu, dokladu o příjmech a výpisu z bankovního účtu a dále lustrací žalovaného ve veřejně dostupných rejstřících.

3. Žalovaný se na výzvu soudu uloženou usnesením zdejšího soudu ze dne 10. 6. 2021, číslo jednací 7 C 127/2021-137 ve věci nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný.

4. Soud jednal v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného, kteří se řádně omluvili, a provedl dokazování listinnými důkazy: 5. smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] opatřenou autorizační doložkou se SMS kódem, vč. příloh [číslo] e-mailovou komunikací mezi žalobkyní a žalovaným ohledně uzavření smlouvy o úvěru obsahující přihlašovací údaje ke klientskému účtu, včetně žádosti o zřízení inkasní služby, včetně žádosti o doplňkovou službu PODPORA, detailem pohybu – bezhotovostní příjem ze dne [datum] ve výši 10 Kč, detailem platby ze dne [datum] ve výši 10 Kč se zprávou pro příjemce, potvrzením o vyplacení úvěru a platebními instrukcemi ze dne [datum], detailem pohybu – bezhotovostní platba ze dne [datum] ve výši 8.000 Kč, upomínkou [číslo] ze dne [datum] včetně dokladu o odeslání žalovanému, upomínkou [číslo] ze dne [datum] včetně dokladu o odeslání žalovanému, oznámením o zesplatnění úvěru ze dne [datum] včetně dokladu o odeslání žalovanému, návrhem alternativního řešení ze dne [datum], znaleckým posudkem [číslo] 2018 ze dne [datum], článkem Člověk v tísni ze dne [datum], auditní zprávou ze dne [datum], licencí ČNB k [datum], sdělením ČNB ze dne [datum], výpisem z insolvenčního rejstříku k rodnému číslu žalovaného, výsledkem lustrace v centrální evidenci exekucí k osobě žalovaného, výpisem nebankovního registru k osobě žalovaného, kopií občanského průkazu žalovaného, výpisem o výsledku kontroly neplatných dokladů, kopií řidičského průkazu žalovaného, výpisem z obchodního rejstříku [právnická osoba] se sídlem v [obec], bankovními výpisy z účtu žalovaného u Equa bank za červenec 2020, srpen 2020 a září 2020, přehledem svolení k inkasu a učinil tato skutková zjištění:

6. Na základě žádosti žalovaného byl žalovanému poskytnut žalobkyní úvěr ve výši 10.000 Kč, z něhož částka 8.000 Kč byla vyplacena na účet žalovaného uvedený ve smlouvě dne [datum]. Před uzavřením smlouvy o úvěru [číslo] posoudila žalobkyně úvěruschopnost žalovaného na základě informací poskytnutých žalovaným v dotazníku k posouzení bonity žadatele (příloha 5 smlouvy) a z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, registru odcizených dokladů, v nebankovním registru, registru spojeném s AML, s negativními výsledky. Žalovaný v dotazníku uvedl, že je svobodný, bezdětný, nevlastní nemovitost, jako doručovací adresu uvedl dům [ulice a číslo] ve [obec], jeho mzda činí 14.375 Kč, náklady na bydlení, jako náklady sdílené, jsou vyčísleny částkou 2.000 Kč, nemá žádné předchozí závazky. Náklady na spotřebitele bez bližší specifikace jsou uvedeny ve výši 6.800 Kč. Z výpisů z bankovního účtu žalovaného za období červenec 2020, srpen 2020 a září 2020 soud zjistil, že mzda vyplacená žalovanému na tento účet činila průměrně 14.400 Kč, měsíční výdaje žalovaného dle výpisů dosahují vždy až do výše příjmu, žalovaný netvořil úspory. Značnou část výdajů tvoří úhrady za nákup pohonných hmot a potravin. Žalovaný v měsíci srpnu 2020 a v měsíci září 2020 hradil paní [jméno] [příjmení] částku 6.000 Kč.

7. Z evidence obyvatel soud zjistil, že paní [jméno] [příjmení] je matkou žalovaného.

8. Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že dům [adresa] ve [obec] je dům s byty. V tomto domě měl žalovaný evidovánu adresu trvalého pobytu do [datum] a v tomto domě vlastnila matka žalovaného paní [jméno] [příjmení] bytovou jednotku [číslo] do [datum], kdy došlo k prodeji bytu třetí osobě. Dále soud z katastru nemovitostí zjistil, že dům [adresa] v [obec] je ve výlučném vlastnictví manžela matky žalovaného pana [jméno] [příjmení].

9. Z evidence soudních řízení Okresního soudu ve [obec] soud zjistil, že žalovaný čerpal v září 2018 úvěr u nebankovního poskytovatele ve výši 50.000 Kč, který byl pro nesplácení zesplatněn ke dni [datum] a následně soudně vymáhán v celkové výši 73.890 Kč (sp. zn. 4C 256/2019). Dále čerpal úvěr u nebankovního poskytovatele dne [datum] ve výši 7.000 Kč, který byl pro nesplácení soudně vymáhán v celkové výši 7.000 Kč (sp. zn. 4 C 256/2019). V roce 2018 bylo proti žalovanému zahájeno exekuční řízení pro vymožení pojistného ve výši 2.140 Kč (sp. zn. 24 EXE 1334/2018) a v roce 2019 bylo proti žalovanému zahájeno exekuční řízení k vymožení pohledávky z úvěru u nebankovního subjektu ve výši 11.560 Kč, úvěr ve výši 8.000 Kč byl žalovaným čerpán dne [datum] (sp. zn. 25 EXE 1642/2019).

10. Dle ustanovení § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

11. Dle ustanovení § 2395, občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Dle ustanovení § 562 odst. 1 občanského zákoníku, písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

13. Dle § 6 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

14. Dle ustanovení § 76 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

15. Dle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Dle ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

17. Dle ustanovení § 3 odst. 2 písm. e) zákona o spotřebitelském úvěru, se pro účely tohoto zákona se rozumí celkovou výší spotřebitelského úvěru souhrn všech částek, jež jsou dány spotřebiteli k dispozici.

18. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení 35.582,70 Kč. Tato částka se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 9.799,51 Kč, úroků ve výši 7.949,43 Kč, zbylé části za inkasní služby ve výši 2.898 Kč, zbylé části za doplňkové služby PODPORA odklad 2.070 Kč, PODPORA nemoc 3.588 Kč, PODPORA práce 3.588 Kč, nákladů na upomínání ve výši 800 Kč, smluvní pokuty dle ustanovení V. smlouvy o spotřebitelském úvěru ve výši 30,76 Kč, smluvní pokuty za prodlení inkasní služby 1,60 Kč dle ustanovení II. smlouvy o zřízení inkasní služby, smluvní pokutu 4.899,76 Kč. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25% z částky 15.499,27 Kč od [datum] do zaplacení a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 12.144 Kč od [datum] do zaplacení, to vše z právního důvodu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne [datum]. Žalovaný na svůj dluh zaplatil celkem 1.309 Kč.

19. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum], vydaném ve věci C [číslo], uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě (v tamních poměrech úpravě obsažené v ustanoveních § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru), podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 20. S ohledem na aktuální judikaturu (srovnej Nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021) je soud povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost. Jak uvedl Ústavní soud v [příjmení] ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18: Poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.

21. Žalobkyně a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli smlouvu o úvěru jako spotřebitelskou smlouvu. Jednalo o komerčně nazývaný„ rychlý“ spotřebitelský úvěr nabízený mimo jiné osobám v postavení spotřebitele, poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr nebo zápůjčku od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle platné zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Věřitel měl poskytnout úvěr jen tehdy, pokud bude spotřebitel schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Věřitel tak byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vyžádat si od žalovaného sdělení o jeho veškerých příjmech, které měl prokázat a zejména si vyžádat přehled jeho výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistil, zda je žalovaný fakticky schopen dlužnou částku uhradit. Ustanovení § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.

22. Soud se zabýval otázkou, zda žalobkyně dostála své povinnosti prověřit úvěruschopnost žalovaného či nikoliv. Soud vycházel z provedených důkazů, ze kterých zjistil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě informací poskytnutých žalovaným a uvedených v dotazníku k posouzení bonity žadatele, dále z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku s negativním výsledkem a rejstříku exekucí s výsledkem bez záznamu. V době před uzavřením smlouvy byl žalovaný svobodný a bezdětný a byl zaměstnaný v pracovním poměru na dobu neurčitou. Příjmy žalovaného tvořila mzda ve výši 14.375 Kč. Z výpisů z bankovního účtu žalovaného vyplývá, že mzda žalovaného činila 14.375 Kč – 14.423 Kč měsíčně od zaměstnavatele se sídlem v [obec]. Z provedených důkazů není zřejmé, jak žalobkyně ověřila náklady na bydlení ve výši 2.000 Kč, když nepožadovala nájemní smlouvu ani jiný doklad o těchto výdajích. Pokud žalovaný bydlel v domě s byty [adresa], pak soud důvodně předpokládá, že bydlel v nájmu, neboť v roce 2020 již jeho matka v tomto domě byt nevlastnila. Výdaje žalovaného s nájmem bytu jsou v takovém případě zcela nevěrohodné a neodpovídají obvyklému nájemnému spolu s výdaji na služby s nájmem poskytovanými. Pokud žalovaný bydlel v domě v [obec] (dům manžela matky žalovaného), pak je sice příspěvek na bydlení ve výši 2.000 Kč dle soudu adekvátní, nicméně je v rozporu s platbami ve výši 6.000 Kč hrazenými na účet matky žalovaného v srpnu a září 2020. Soud tedy zcela postrádá jakékoli ověření nákladů žalovaného na bydlení. Vzhledem ke zjištěným závazkům žalovaného čerpaným před uzavřením smlouvy, které nebyly ani v jednom případě hrazeny řádně a byly následně vymáhány soudně, pak soud postrádá ověření informace o dluhovém zatížení žalovaného, například výpisem lustrace rejstříku [příjmení].

23. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že finanční situace žalovaného v době sjednávání spotřebitelského úvěru nebyla žalobkyní zjišťována dostatečně, zejména pak poskytovatel úvěru zcela rezignoval na ověření informací poskytnutých žalovaným, tedy řádně si neověřil povinným subjektem tvrzené skutečnosti, zejména ohledně jeho výdajů na bydlení (nájemné a SIPO), nebylo nijak ověřeno předchozí dluhové zatížení žalovaného. Samotná skutečnost, že má žalovaný stabilní příjem, není postačující pro prokázání jeho úvěruschopnosti, pokud je výrazně nad výši tohoto příjmu zadlužen (a toto riziko v případě osob, které vyhledávají nebankovní poskytovatele úvěru, zásadně existuje). Za této situace by obezřetný a rozumný úvěrující vyžadoval po osobě žadatele bližší informace k její majetkové situaci. Z údajů zjištěných žalobkyní k posouzení úvěruschopnosti žalovaného nelze v žádném případě vyhodnotit, zda se u žadatele jedná o osobu solventní či nikoli. Na základě informací, které žalobkyně měla (resp. s ohledem na zcela absentující informace o výdajích resp. dluhovém zatížení), si nemohla učinit odůvodněný závěr, že žalovanému lze úvěr poskytnout, a to ani v poměrně nízké výši 10.000 Kč. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (byť by žadatelem skutečně takto byly tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků.

24. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. Na tomto podkladě dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] je absolutně neplatná. Důsledkem toho je v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru nárok žalobkyně vůči žalovanému omezen na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru„ v době přiměřené možnostem“ spotřebitele (žalovaného). Na základě neplatné úvěrové smlouvy bylo žalovanému poskytnuto plnění 8.000 Kč, s odkazem na § 3 odst. 2 písm. e) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně zaplatil celkem 1.309 Kč, a je tak povinen s ohledem na již uvedené zaplatit žalobkyni 6.691 Kč. Soud proto žalovaného k zaplacení této částky žalobkyni zavázal a ve zbytku žalobu zamítl.

25. Soud v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, stanovil splatnost dlužné částky v době přiměřené možnostem žalovaného, tj. v pravidelných měsíčních splátkách po 800 Kč do zaplacení. Při takto stanovené měsíční splátce dojde k celkové úhradě přiznaného dluhu v přiměřené době a žalovaný tak nebude nepřiměřeně zvýhodněn na úkor žalobkyně. Výhoda splátek je však podmíněna tím, že žalovaný bude svůj dluh stanoveným způsobem plnit. Pokud žalovaný nezaplatí byť jen jedinou splátku řádně a včas, ztratí výhodu splátek a celý dluh se stane splatným najednou. Žalobkyně by se pak mohla domáhat výkonu tohoto rozsudku pro celou zbylou nezaplacenou částku.

26. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 35.582,70 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 6.691 Kč. V dané věci tedy byl úspěšný žalovaný v rozsahu 62,39% (čistý úspěch). Žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.