7 C 134/2012

Plný text

Okresní soud ve obec rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Andreou Růžovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou titul titul titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 16.500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 16.500 Kč se zákonným úrokem z prodlení - z částky 1.500 Kč ve výši 8,5 % ročně od 16.12.2009 do 31.12.2009, ve výši 8 % ročně od 1.1.2010 do 30.6.2010, ve výši 7,75 % ročně od 1.7.2010 do 31.12.2011 a dále od 1.1.2012 do zaplacení ve výši odpovídající součtu čísla sedm a výše repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, v němž prodlení žalovaného trvá, - z částky 1.500 Kč ve výši 8 % ročně od 16.1.2010 do 30.6.2010, ve výši 7,75 % ročně od 1.7.2010 do 31.12.2011 a dále od 1.1.2012 do zaplacení ve výši odpovídající součtu čísla sedm a výše repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, v němž prodlení žalovaného trvá, - z částky 1.500 Kč ve výši 8 % ročně od 16.2.2010 do 30.6.2010, ve výši 7,75 % ročně od 1.7.2010 do 31.12.2011 a dále od 1.1.2012 do zaplacení ve výši odpovídající součtu čísla sedm a výše repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, v němž prodlení žalovaného trvá, - z částky 1.500 Kč ve výši 8 % ročně od 16.3.2010 do 30.6.2010, ve výši 7,75 % ročně od 1.7.2010 do 31.12.2011 a dále od 1.1.2012 do zaplacení ve výši odpovídající součtu čísla sedm a výše repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, v němž prodlení žalovaného trvá, - z částky 1.500 Kč ve výši 8 % ročně od 16.4.2010 do 30.6.2010, ve výši 7,75 % ročně od 1.7.2010 do 31.12.2011 a dále od 1.1.2012 do zaplacení ve výši odpovídající součtu čísla sedm a výše repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, v němž prodlení žalovaného trvá, - z částky 1.500 Kč ve výši 8 % ročně od 16.5.2010 do 30.6.2010, ve výši 7,75 % ročně od 1.7.2010 do 31.12.2011 a dále od 1.1.2012 do zaplacení ve výši odpovídající součtu čísla sedm a výše repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, v němž prodlení žalovaného trvá, - z částky 1.500 Kč ve výši 8 % ročně od 16.6.2010 do 30.6.2010, ve výši 7,75 % ročně od 1.7.2010 do 31.12.2011 a dále od 1.1.2012 do zaplacení ve výši odpovídající součtu čísla sedm a výše repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, v němž prodlení žalovaného trvá, - z částky 1.500 Kč ve výši 7,75 % ročně od 16.7.2010 do zaplacení, - z částky 1.500 Kč ve výši 7,75 % ročně od 16.8.2010 do zaplacení, - z částky 1.500 Kč ve výši 7,75 % ročně od 16.9.2010 do zaplacení, - z částky 1.500 Kč ve výši 7,75 % ročně od 16.10.2010 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci na nákladech řízení částku 63.524 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení].

III. Žalovaný je povinen nahradit České republice na účet Okresního soudu ve Vyškově na nákladech řízení státu částku 98 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhá se žalobce vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 16.500 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Učinil tak s odůvodněním, že dne [datum] (pozn. soudu - správně [datum]) uzavřel žalovaný jako člen se žalobcem jako provozovatelem fitness centra Smlouvu o členství, identifikační/členské [číslo] na dobu od [datum] do [datum], s následným prodloužením do [datum] Smlouva zní na tzv. Aktivní členství s využitím tělovýchovného zařízení na adrese [adresa] (komplex [ulice] [část obce]). Nedílnou součástí smlouvy jsou Všeobecné podmínky členství (dále jen„ VPČ“), které jsou otištěny na zadní straně smlouvy a které jsou žalovaným podepsány stejně jako smlouva sama. Dle čl. I. odst. 4 VPČ se Aktivní členství, jež bývá uzavřeno na dobu 12 měsíců, uplynutím posledního dne doby, na niž bylo sjednáno, automaticky prodlužuje o dalších 12 měsíců, k čemuž došlo i v tomto případě. Dle části 2. VPČ ve spojení se zněním smlouvy se žalovaný zavázal uhradit žalobci jednorázové zápisné a dále pravidelné členské poplatky ve výši 1.800 Kč (pozn. soudu - správně 1.500 Kč) měsíčně se splatností vždy k 15. dni v měsíci na následující měsíc. Žalovaný členské poplatky hradil od prosince 2008 do listopadu 2009, tedy uhradil ještě poplatek za měsíc prosinec 2009 jako poplatek za první měsíc po automatickém prodloužení smlouvy o členství. V dalším průběhu trvání členství platby členských poplatků bez udání důvodu zastavil. Žalovaný neuhradil celkem 11 měsíčních poplatků za období od ledna 2010 do listopadu 2010 v celkové výši 16.500 Kč. Žalovaný tuto částku žalobci doposud dluží, přestože byl k plnění svých peněžitých závazků žalobcem několikrát vyzván e-mailem a telefonicky a písemně dne [datum] (tuto výzvu si žalovaný nepřevzal). Žalovanému byla zaslána advokátní výzva k plnění peněžitého závazku ze dne [datum], kterou žalovaný již převzal. Žalobce po žalovaném požaduje i zákonný úrok z prodlení z členských poplatků za období od ledna 2010 do července 2010 dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění nařízení vlády č. 163/2005 Sb., a za období srpen 2010 až listopad 2010 dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění nařízení vlády č. 33/2010 Sb.

2. Žalovaný v odůvodnění odporu proti platebnímu rozkazu doručeném soudu dne [datum] navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Uvedl, že nárok žalobce je neoprávněný. Žalovaný dne [datum] uzavřel se žalobcem smlouvu o členství na dobu od [datum] do [datum]. Žalovaný však dne [datum] zaslal žalobci elektronicky oznámení, že ukončuje své členství na základě této smlouvy. Členství žalovaného tak zaniklo k [datum]. Od tohoto dne žalovaný zařízení žalobce nenavštěvoval a jeho služeb nevyužíval. Členské příspěvky za žalovaného hradila jeho matka [příjmení] [jméno] [příjmení]. Proto došlo k tomu, že byla omylem uhrazena i splátka za prosinec 2009. Žalovaný tím v žádném případě nevyjadřoval svou vůli nadále ve smluvním vztahu se žalobcem pokračovat.

3. Žalobce ve vyjádření ze dne [datum] k odporu žalovaného uvedl, že žalobci nebylo nikdy žalovaným tvrzené elektronické oznámení o ukončení jeho členství ze dne [datum] doručeno. Veškerá komunikace žalobce a žalovaného byla vždy (i v případě jiných členů) zaznamenávána pracovníky žalobce v tzv. [anonymizováno]. Žalovaný se o takovém ukončení smlouvy nikdy dříve nezmiňoval.

4. Rozsudkem ze dne 23.10.2012, č.j. 7 C 134/2012-52 soud žalobě zcela vyhověl. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání, v němž kromě toho, že žalobci řádně e-mailovým podáním oznámil ukončení svého členství, které se mu bohužel vymazalo, poukázal na to, že soud nevzal v úvahu, že smlouva o členství je podle ust. § 51a a § 52 občanského zákoníku smlouvou spotřebitelskou, nezabýval se otázkou přiměřenosti smluvních podmínek smlouvy o členství a o jejich souladu se zákonem. Žalobce se ujednáním o automatické prolongaci ve Všeobecných podmínkách členství, uvedených na rubu smlouvy, o kterém navíc žalovaného neinformoval, odchýlil od občanského zákoníku v jeho neprospěch jako spotřebitele a tím zhoršil jeho smluvní postavení, což je v rozporu s ust. § 55 občanského zákoníku a takové ujednání je tak dle ust. § 56 občanského zákoníku neplatné. Automatické prodloužení smlouvy, která byla uzavřena na dobu určitou, bez jakéhokoliv vyjádření žalovaného jako spotřebitele k tomu, zda chce trvání smlouvy prodloužit, znamená k újmě žalovaného jako spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran. Dále zdůraznil, že Smlouvou o členství ze dne [datum] došlo k novaci smluvního vztahu založeného mezi účastníky Smlouvou o členství ze dne [datum], který tím byl prodloužen na dobu určitou do [datum]. Všeobecné podmínky členství ve Smlouvě o členství ze dne [datum] neobsahovaly smluvní ujednání o automatickém prodlužování trvání smlouvy v případě, že se žalovaný nevyjádří jinak. Jelikož měl žalovaný zájem na prodloužení této smlouvy, tak podepsal se žalobcem dne [datum] novaci smluvního vztahu s prodloužením členství na dobu určitou od [datum] do [datum]. Tato novace smlouvy má stejný formulářový formát a vypadá opticky stejně jako Smlouva o členství ze dne [datum]. Všeobecné podmínky členství byly sepsány žalobcem předem a žalovaný na jejich obsah včetně ustanovení o automatickém prodlužování trvání smlouvy nemohl mít vliv. Platba ze dne [datum] byla uhrazena omylem, neboť žalovaný v domněnce, že úhrada splátky poplatku za členství je splatná v měsíci, za který se splátka hradí, nezrušil včas trvalý příkaz prováděných plateb. Dále žalobce poukázal na to, že Smlouva o členství ze dne [datum] je neplatná pro rozpor s ust. § 56 odst. 1 občanského zákoníku i z důvodu, že smlouvu není spotřebitel oprávněn z žádného důvodu vypovědět, a to ani v mimořádných případech jako je např. vážná nemoc, těhotenství nebo operace. V těchto případech má spotřebitel pouze možnost členství převést na jinou osobu, a to pouze s písemným souhlasem žalobce. Dle žalovaného je pro rozpor s ust. § 56 odst. 1 občanského zákoníku neplatné i smluvní ujednání v čl. 3 VPČ, neboť není jisté, co je obsahem smlouvy (ve smlouvě nejsou specifikována konkrétní práva spotřebitele spojená s typem členství [příjmení]), a v čl. 8 VPČ, který upravuje provozní dobu klubu. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 7.1.2015, č.j. 16 Co 6/2013-88, které nabylo právní moci dne 30.1.2015, byl rozsudek soudu 1. stupně zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Odvolací soud tak učinil se závěrem, že rozhodnutí soudu 1. stupně je stiženo vadami, které je činí nepřezkoumatelným.

5. V dalších fázích řízení se účastníci v obsáhlých písemných podáních vyjadřovali zejména k tomu, zda se v případě Smlouvy o členství ze dne [datum] jedná o novaci Smlouvy o členství ze dne [datum] či o smlouvu zakládající nový závazkový vztah mezi účastníky, k okolnostem uzavření obou smluv a k platnosti/neplatnosti obou smluv. Žalovaný nadto„ ustoupil“ od tvrzení, že členství dle Smlouvy o členství ze dne [datum] ukončil e-mailovým oznámením zaslaným žalobci s odůvodněním, že toto tvrzení„ nebylo platné“.

6. Rozsudkem ze dne 4.8.2015, č.j. 7 C 134/2012-202 soud žalobu žalobce v celém rozsahu zamítl. Učinil tak s odůvodněním, že ujednání o automatické prolongaci ve Smlouvě o členství ze dne [datum] je ujednáním neplatným podle ust. § 55 odst. 2 občanského zákoníku. Jedná se o ujednání, které upravuje práva a povinnosti stran jinak, než zákonná úprava, podle níž by smluvní vztah sjednaný na jeden rok zanikl uplynutím doby. Nelze rozumně očekávat, že by spotřebitel s ujednáním o prolongaci souhlasil, při vědomí povinnosti, které jsou s ním spojeny, kdyby měl možnost o něm vyjednávat individuálně. K odvolání žalobce proti tomuto rozsudku o věci opětovně rozhodoval Krajský soud v Brně. Usnesením ze dne 17.5.2017, č.j. 16 Co 327/2015-224, které nabylo právní moci dne [datum], odvolací soud rozsudek soudu 1. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Učinil tak s odůvodněním, že rozhodnutí soudu 1. stupně je opětovně stiženo vadami, které je činí nepřezkoumatelným.

7. Rozsudkem ze dne 20.7.2017, č.j. 7 C 134/2012-275 soud žalobu žalobce v celém rozsahu zamítl. Setrval přitom na svém závěru ze svého předcházejícího rozsudku, že ujednání o automatickém prodloužení smlouvy ve Smlouvě o členství ze dne [datum] je neplatným ujednáním dle ust. § 55 odst. 2 občanského zákoníku. Tato smlouva byla novou smlouvou. Nebylo prokázáno, že by žalovaný byl poučen o nových podmínkách smlouvy včetně automatické prolongace. Ve smlouvě není stanovena možnost ukončení v případech, kdy nezávisle na vůli spotřebitele nelze sjednané služby využívat. Automatické prodloužení tak představuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran v neprospěch spotřebitele. Nelze rozumně očekávat, že by spotřebitel s ujednáním o prolongaci souhlasil při vědomí povinností, které jsou s tím spojeny. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce. Usnesením ze dne 19.3.2019, č.j. 16 Co 270/2017-290, které nabylo právní moci dne 15.4.2019, Krajský soud v Brně rozsudek soudu 1. stupně opětovně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Současně přikázal věc k projednání a rozhodnutí jinému soudci Okresního soudu ve Vyškově. Uvedl, že závěr soudu 1. stupně, že ujednání stran o automatické prolongaci členství je neplatné, soud opírá o skutková zjištění, která neodpovídají provedenému dokazování, což se promítlo také do právního hodnocení věci. V tomto ohledu odvolací soud poukázal na výpověď svědkyně [titul] [jméno] [příjmení] ze dne [datum], ze které nevyplývá, že by svědkyně uvedla, že měla velký problém smlouvu ukončit z důvodu jejích zdravotních problémů, jak v odůvodnění uvedl soud 1. stupně. Taktéž není zřejmé, z čeho soud čerpal závěr o tom, že žalobce požadoval úhradu členského příspěvku až na konci prodloužené lhůty přípisem ze dne [datum], když na jiném místě deklaruje probíhající komunikaci stran za účelem vyřešení nastalé situace již v květnu 2010; tato skutečnost nicméně vyplývá i z provedeného dokazování a nesporného tvrzení účastníků. Rozhodnutí tak trpí vnitřní rozporností a z tohoto důvodu je na něho nutno nahlížet jako na nesrozumitelné. Ze svědecké výpovědi svědka [jméno] [příjmení] nelze učinit závěr o tom, že si svědek není jist, zda ve všech případech poučoval klienty o nových podmínkách. Z výpovědi naopak vyplývá, že svědek poučoval klienty o prolongaci při každém podpisu. Skutečnost, že již neví, zda konkrétně poučil i žalovaného, je zcela logická, když od rozhodného okamžiku uplynula doba téměř 6,5 let. Zarážející by naopak bylo, kdyby si svědek i po této nikoli krátké době vzpomínal na jednotlivá poučení, která poskytl konkrétním klientům. Soud 1. stupně se opomenul vypořádat s tím, že smlouva o členství ze dne [datum] i VPČ jsou opatřeny podpisem žalovaného. V odůvodnění tak schází vyjasnění myšlenkových úvah stran toho, jakou váhu soud prvního stupně přisuzoval podpisu žalovaného, jestliže uzavřel, že nebylo prokázáno poučení žalovaného o automatické prolongaci. Z logiky věci totiž vyplývá, že podpisem VPČ žalovaný stvrdil seznámení se s jejich obsahem, přičemž je-li pravdivé jeho tvrzení o tom, že VPČ ve skutečnosti nečetl, byť mu to bylo umožněno, jde ze strany žalovaného o nezodpovědné jednání, které žalobci nelze klást k tíži. Obsahem zrušujícího rozhodnutí ze dne 17. 5. 2017, č. j. 16 Co 327/2015-224 odvolací soud vyslovil závazný právní názor, dle kterého byl soud prvního stupně povinen napevno zaujmout stanovisko, proč nedospěl k závěru o novaci smlouvy ze dne [datum]; pokud by dospěl k závěru, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena nová, v pořadí druhá, smlouva, musí uvést, dle jakého ustanovení občanského zákoníku se tak stalo a jaká byla při uzavírání této smlouvy zjištěna vůle zúčastněných stran. V tomto ohledu z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že se soud prvního stupně přiklonil k závěru o uzavření nové smlouvy, což je odůvodněno toliko tím, že uzavření nové smlouvy potvrdil sám žalovaný. Odůvodnění v tomto směru zcela postrádá právní hodnocení, které poukazem na postoj žalovaného nemůže být nahrazeno; právní kvalifikace nároku je věcí soudu a právním hodnocením účastníka řízení soud není vázán. V odůvodnění pak není uvedeno ani zákonné ustanovení, podle kterého měla být nová smlouva uzavřena. V rámci posouzení platnosti ujednání o prolongaci ve smyslu ust. §§ 55 odst. 2 a 56 odst. 1 obč. zák. soud 1. stupně nevzal v potaz zásadu pacta sunt servanda, jakožto jednu z esenciálních zásad smluvního práva, a to napříč skutečnosti, že na to byl odvolacím soudem v rozhodnutí č. j. 16 Co 327/2015-224 výslovně upozorněn. Platnost dotčeného ujednání je nutné nejprve posuzovat v kontextu ustanovení § 56 odst. 3 obč. zák., které vyjmenovává demonstrativní výčet nepřípustných jednání. Jelikož zde ujednání o automatické prolongaci smluvního vztahu není obsaženo, je nezbytné zvážit, zdali nejde o zakázané ujednání ve smyslu generální klauzule zakomponované v ust. § 56 odst. 1 obč. zák., které uvádí, že:„ Spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.“ Citované ust. § 56 odst. 1 obč. zák. bylo do českého právního řádu implementováno čl. 3 odst. 1 směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (dále jen„ směrnice“), podle něhož smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednána, je považována za nepřiměřenou, jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch spotřebitele. Směrnice samotná přitom nepovažuje jakékoliv automatické prodloužení smlouvy na dobu určitou za nepřiměřené, což vyplývá ze znění její přílohy, která obsahuje informativní a nevyčerpávající seznam podmínek, které mohou být pokládány za nepřiměřené, a která pod bodem 1 písm. h/ zmiňuje jako jednu z podmínek automatické prodloužení smlouvy s platností na dobu určitou, pokud se spotřebitel nevyjádřil jinak, a když termín stanovený spotřebiteli k tomu, aby vyjádřil přání neprodlužovat smlouvu, je nepřiměřeně krátký. A contrario z toho vyplývá, že ostatní ujednání o automatickém prodloužení smlouvy, nesplňující uvedenou definici, za nepřiměřené považovány býti nemusí. Promítnutí směrnice do poměrů posuzované věci znamená, že dotčené ujednání VPČ pod bod 1 písm. h/ přílohy směrnice podřadit nelze, když žalovanému jakožto spotřebiteli bylo umožněno kdykoli písemně vyjádřit své přání neprodlužovat smlouvu, nejpozději však do posledního dne 11. celého měsíce trvání členství. Takto široce pojatý termín nenaplňuje požadavek nepřiměřenosti, jak je předpokládáno přílohou směrnice. To ovšem stále neznamená, že by ujednání stran nemohlo být shledáno neplatné pro naplnění předpokladů uvedených v § 56 odst. 1 obč. zák. Rozhodnutí soudu 1. stupně je stiženo vadami, které ho činí ve svém důsledku nepřezkoumatelným. Odvolací soud uložil soudu 1. stupně, aby v dalším řízení pokračoval výše naznačeným směrem a své následné rozhodnutí ve věci samé náležitě odůvodnil tak, aby bylo řádně přezkoumatelné. Při hodnocení ujednání o automatické prolongaci smlouvy je v prvé řadě třeba posoudit rovnováhu práv a povinností smluvních stran. Pokud půjde o značnou nerovnováhu, je nutné dále zkoumat k újmě jaké strany. Jestliže bude shledána značná nerovnováha k újmě spotřebitele, musí být dále zjištěno s ohledem na okolnosti konkrétního případu, zda jde o nerovnováhu přiměřenou či nepřiměřenou. Každá nerovnováha v právech a povinnostech, a dokonce ani značná nerovnováha, nemusí tedy vést k důsledkům předpokládaným v § 55 odst. 2 obč. zák. Přitom vezme v úvahu zejména povahu plnění, okolnosti uzavírání smlouvy, jakož i další ujednání posuzované smlouvy.

8. Soud ve věci provedl dokazování účastnickou výpovědí žalovaného, svědeckými výpověďmi a listinami, z nichž byly zjištěny následující skutečnosti:

9. Ze Smlouvy o členství [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že se jedná o smlouvu formulářového typu. Smlouva byla uzavřena žalobcem jako poskytovatelem služeb a žalovaným jako členem a jejím předmětem bylo členství [příjmení], typ Aktivní členství žalovaného, platící pro zařízení [ulice] [část obce] [část obce], umožňující žalovanému využívat dané zařízení žalobce (návštěva fitness a kardio zóny, studií na spinning a aerobní aktivity a do relaxační zóny) za zápisné 0 Kč a členský příspěvek ve výši 1.500 Kč měsíčně, splatný vždy do 15. dne v měsíci na následující měsíc na účet č. [bankovní účet] Smlouva byla sjednána na dobu určitou od [datum] do [datum]. V horní části smlouvy je uvedeno [název] [název] [název] [název]. V Poznámce v textu smlouvy je uvedeno„ Prodloužení členství, měsíční cena stanovena [název] na [číslo]“. Smlouva byla oběma účastníky podepsána. Na zadní straně smlouvy jsou otištěny Všeobecné podmínky členství, které žalovaný též podepsal. Tyto VPČ jsou nedílnou součástí smlouvy, přičemž podpisem smlouvy žalovaný jako člen stvrdil, že se s nimi seznámil či mohl seznámit. VPČ mají 10 článků upravujících blíže předmět smlouvy a práva a povinnosti smluvních stran. V článku 1. odst. 4 VPČ bylo sjednáno, že Aktivní členství trvá 12 po sobě jdoucích celých kalendářních měsíců s automatickým prodlužováním členství a končí vždy posledním dnem celého 12. měsíce. Aktivní členství se uplynutím posledního dne 12. celého měsíce automaticky prodlužuje o stejnou dobu. Oznámí-li klub nebo člen písemně druhé straně, že nemá zájem na dalším trvání Aktivního členství, členství zaniká posledním dnem 12. celého měsíce. Takové oznámení musí být doručeno druhé straně nejpozději poslední den 11. celého měsíce trvání smlouvy. V článku 3. jsou vymezena práva spojená s členstvím tak, že člen má po předložení klubové karty právo využívat prostory, náčiní a sportovní nabídku klubu dle zvoleného zařízení, jeho pravidel a typu členství. V provozní dobu zařízení má právo na neomezený počet návštěv do fitness a kardio zóny, studií na spinning a aerobní aktivity a do relaxační zóny. Omezení může nastat zvoleným typem členství a výší poplatku. V článku 5. je uvedeno, že ve výjimečných případech (zejm. těhotenství, operace, vážná nemoc, dlouhodobý pobyt v zahraničí apod.) je členství možno převést na třetí osobu, přičemž samotný vznik výjimečného případu nezpůsobuje sám o sobě zánik členství. Převod členství lze provést pouze s předchozím písemným souhlasem klubu. Dle článku 8. je vybrané zařízení pro členy v provozu denně, a to včetně státních svátků. Klub si vyhrazuje právo na přerušení svého provozu, nebo zkrácení provozní doby v odůvodněných případech, kterými jsou např. nezbytné opravy a údržba, havárie vodovodního řadu, vytápění apod. V takovém případě členům nevzniká nárok na vrácení poplatku či splátky poplatku nebo jinou finanční kompenzaci. Na výzvu člena se klub zavazuje dny, kdy bylo členovi znemožněno jeho využití, nahradit bezplatným prodloužením členství.

10. Z kopie obálky vrácené zásilky bylo zjištěno, že [název] [název] [název] [název], [adresa], zaslal žalovanému doporučeně dopis dne [datum], který nebyl žalovaným vyzvednut, přestože byl poštou na jeho uložení upozorněn.

11. Z advokátní výzvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný byl zástupkyní žalobce vyzván k úhradě dlužných členských poplatků za měsíce leden až říjen 2010. [příjmení] jiné v ní bylo uvedeno, že si žalovaný doporučený dopis z května 2010, jímž byl žalobcem vyzván k placení členských příspěvků, ani nevyzvedl. Žalovaný byl ve výzvě upozorněn na možné soudní vymáhání dluhu.

12. Z evidence komunikace žalobce za období od [datum] do [datum] bylo zjištěno, že žalobce si v tomto období zaznamenával, kdy, s kým a ohledně čeho probíhala komunikace v klubu. [příjmení] jiné je zde uveden záznam ze dne [datum] [jméno] [příjmení], Pan [celé jméno žalovaného] se rozhodl spolu se svojí přítelkyní slečnou [příjmení] prodloužit členství o další rok, startuje jim benefitní program dostali zlaté karty., dále záznam ze dne [datum] [jméno] [příjmení], pan [celé jméno žalovaného] je ochoten celou věc řešit, zavoláme si příští týden v pondělí pro dohodnutí nového termínu., ze dne [číslo] 2010 [jméno] [příjmení], Pan [celé jméno žalovaného] je celkem vytížen, ale zavolá a domluví si termín., ze dne [datum] [jméno] [příjmení], Jednání, slečna [příjmení] dodá zpětně potvrzení o ukončení členství a pan [celé jméno žalovaného] má lhůtu do konce června, aby se rozmyslel, co a jak dál., další záznamy se vztahují k nedoručenému, ale údajně odeslanému dopisu zástupce žalovaného na konci června 2010 žalobci.

13. Ze Smlouvy o členství [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že tato smlouva (formulářového typu) byla uzavřena mezi žalobcem jako poskytovatelem služeb a [jméno] [příjmení] jako členem a jejím předmětem bylo členství [příjmení], typ Aktivní členství jmenované, platící pro zařízení [ulice] [část obce] [část obce], umožňující jí využívat dané zařízení žalobce (návštěva fitness a kardio zóny, studií na spinning a aerobní aktivity a do relaxační zóny) za zápisné 0 Kč a členský příspěvek ve výši 1.500 Kč měsíčně, splatný vždy do 15. dne v měsíci na následující měsíc na účet č. [bankovní účet] Smlouva byla sjednána na dobu určitou od [datum] do [datum]. V horní části smlouvy je uvedeno [název] [název] [název] [název]. V Poznámce v textu smlouvy je uvedeno„ Prodloužení členství, měsíční cena stanovena [název] na [číslo]“. Smlouva byla oběma účastníky podepsána. Na zadní straně smlouvy jsou otištěny Všeobecné podmínky členství, které byly jmenovanou též podepsány. Znění těchto VPČ je totožné se zněním VPČ ve Smlouvě o členství uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne [datum] (viz shora).

14. Ze Smlouvy o členství [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že se jedná o smlouvu formulářového typu. Smlouva byla uzavřena mezi občanským sdružením [název] [název] [název] [název], [adresa], jako poskytovatelem služeb a žalovaným jako členem a jejím předmětem bylo členství [jméno], typ členství na dobu určitou od [datum] do [datum], umožňující žalovanému využívat prostory, náčiní a sportovní nabídku klubu (v provozní dobu klubu má právo na neomezený počet návštěv do fitness a kardio zóny, studií na spinning a aerobní aktivity a do relaxační zóny) za zápisné 4.900 Kč a členský příspěvek ve výši 1.640 Kč měsíčně, splatný vždy do 15. dne v měsíci na následující měsíc na účet č. [bankovní účet] Smlouva byla oběma účastníky podepsána. Na zadní straně smlouvy jsou otištěny Všeobecné podmínky členství, které žalovaný též podepsal. Tyto VPČ mají 11 článků upravujících blíže předmět smlouvy a práva a povinnosti smluvních stran a jsou nedílnou součástí smlouvy, přičemž podpisem smlouvy žalovaný jako člen stvrdil, že se s nimi seznámil či mohl seznámit. V článku 3. jsou vymezena práva člena tak, že člen má po předložení klubové karty právo využívat prostory, náčiní a sportovní nabídku klubu, dle podmínek stanovených Klubovými pravidly a typem uzavřené smlouvy. V provozní dobu klubu má právo na neomezený počet návštěv do fitness a kardio zóny, studií na spinning a aerobní aktivity a do relaxační zóny. Omezení může nastat zvoleným typem členství a výškou příslušného měsíčního poplatku. V článku 6. je uvedeno, že ve výjimečných případech (těhotenství, operace, vážná nemoc, dlouhodobý pobyt v zahraničí apod.) je členství možno převést na třetí osobu. Tento akt lze provést pouze se souhlasem klubu. Článek 8. upravuje ukončení členství. Členství v klubu zaniká u typu na dobu určitou dnem uvedeným ve smlouvě, bez možnosti výpovědi.

15. Ze Smlouvy o členství [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že tato formulářová smlouva byla uzavřena mezi občanským sdružením [název] [název] [název] [název], [adresa], jako poskytovatelem služeb a [jméno] [příjmení] jako členem, jejím předmětem bylo členství [jméno], typ členství na dobu určitou od [datum] do [datum], umožňující jmenované využívat prostory, náčiní a sportovní nabídku klubu (v provozní dobu klubu má právo na neomezený počet návštěv do fitness a kardio zóny, studií na spinning a aerobní aktivity a do relaxační zóny) za zápisné 1.000 Kč a členský příspěvek ve výši 1.640 Kč měsíčně, splatný vždy do 15. dne v měsíci na následující měsíc na účet č. [bankovní účet] Smlouva byla oběma stranami podepsána. Na zadní straně smlouvy jsou otištěny Všeobecné podmínky členství, které jmenovaná též podepsala. Znění těchto VPČ je totožné se zněním VPČ ve Smlouvě o členství uzavřené mezi [název] [název] [název] [název] a žalovaným dne [datum] (viz shora).

16. Z výpisů z účtu žalobce (č. [bankovní účet]) bylo zjištěno, že dne [datum] a [datum] byla na tento účet připsána platba pokaždé ve výši 1.500 Kč z účtu č. [bankovní účet] [celé jméno žalovaného]. Z výpisů z účtu č. [bankovní účet] (majitel účtu [název] [název] [název] [název]) bylo zjištěno, že dne [datum] a [datum] byla na tento účet připsána platba pokaždé ve výši 1.1.640 Kč z účtu č. [bankovní účet] [jméno] [příjmení].

17. Z výpovědi svědkyně [titul] [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že je se žalovaným v přátelském poměru. Při podpisu smlouvy jim nebyly vysvětlovány změny. Bylo tam pouze snížení částky. Nevěděla o automatickém prodloužení smlouvy. Poprvé smlouvu s ní a žalovaným uzavírala paní [příjmení], podruhé pán, na jehož jméno si nepamatuje. Smlouva byla podepsána, když šli cvičit. Členkou byla 2 roky. Smlouva s ní byla ukončena předčasně ze zdravotních důvodů písemnou dohodou.

18. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že je k účastníkům řízení bez poměru. Ve fitness byl zaměstnán od roku 2008 do roku 2014 na pozici obchodní konzultant, uzavíral smlouvy o členství a pečoval o zákazníky. Upozorňoval klienty na VPČ, které byly zezadu napsány, s tím, že smlouva trvá rok a pokud nedají ve lhůtě výpověď, tak se smlouva prodlužuje o 1 rok. Byli školeni na to, aby informovali klienty o těchto podmínkách. O prolongaci poučoval klienty při každém podpisu smlouvy. Neví, zda poučil i žalovaného. Zaplacení dlužných poplatků se po žalovaném domáhali telefonováním, emailem a pak to řešila vyšší manažerka. Myslí si, že žalovaný nedoručil písemnou výpověď nebo žádost o ukončení smlouvy, neboť smlouva byla prolongována. Formulář smlouvy vyplňoval obchodník s klientem, klient měl čas si to přečíst.

19. Z výpovědi svědkyně [titul] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že je matkou žalovaného, k žalobci je bez poměru. Platila členské poplatky za členství žalovaného z účtu trvalým příkazem, řekl jí, na jakou dobu. Vše se platilo na stejný účet. Zadávala 12 plateb s tím, že to začalo 15. prosince a myslela si, že se jedná o platbu za prosinec. Druhé členství trvalo od prosince 2008 do listopadu 2009 a platilo se 1.500 Kč měsíčně. Číslo účtu neměnila, ani číslo účtu, ze kterého platila. Měla přístup na účet žalovaného.

20. Z výpovědi žalovaného ze dne [datum] bylo zjištěno, že podpis druhé smlouvy proběhl při návštěvě před tréninkem, na který chodil každou středu. V ten den měli nachystanou smlouvu, podepisoval ji se stejnými lidmi, neměl pocit, že by měl dbát na to, že podepisuje výrazně jinou smlouvu. Změny VPČ nebyly projednávány, pan [příjmení] jim nabídl prodloužení smlouvy, jednali o změně ceny. O době prodloužení se nebavili. Domnívali se, že se jedná o stejnou smlouvu jako poprvé. Není si vědom, že by ho pan [příjmení] nebo někdo jiný upozorňoval na změnu VPČ.

21. Z výpovědi žalovaného ze dne [datum] bylo zjištěno, že si sjednali schůzku před tréninkem, tato proběhla v přátelském duchu, byla jim předložena smlouva, byla předložena nová, protože ukončili stávající dobu chození do klubu a před nimi byla smlouva nová na nějakou dobu. Byla té první smlouvě hodně podobná, na první dojem až stejná, licitovali ohledně lepší ceny. Vůbec nebylo zmíněno, že se jedná o nový klub, neměl podezření, že by měl kontrolovat, jestli je to shodné nebo rozdílné, zda bude platit peníze někam jinam a někomu jinému. Nebyl upozorněn na doložku automatického prodloužení smlouvy. Kdyby byl na to upozorněn, tak by smlouvu nepodepsal, protože to byl pro něj závazek, díky tomu tlačili na cenu, bylo jim vyhověno, a proto pokračovali. Motivovala je cena. Kdyby se cena nezměnila a padlo toto je automaticky prolongované, tak by to zvažoval, nepodepsal by ji hned na místě, ale prostudoval by si ji. Na schůzce byl přítomen pan [příjmení] a slečna [příjmení], která byla jeho partnerkou. Podpis na smlouvě i na VPČ je jeho. VPČ nečetl. Byl v domnění, že se jedná sice o obchodní, ale víceméně přátelský vztah. Pan Krejčí ho nepoučil o automatické prolongaci. Na změnu VPČ nebyl upozorněn, řešili cenu, odehrálo se to před cvičením, nebyl čas se věnovat odstavcům, změnám, založení nové firmy. Neví, co se v nové smlouvě změnilo. Obsahem členství [název] podle něj bylo navštěvovat wellness a klub, kdy se mu zachce v danou otevírací dobu. Nevzpomíná si, zda mu při podpisu smlouvy byl předložen nějaký dokument, z něhož by plynulo, co je obsahem členství [název]. Ve vztahu k tvrzení, že žalobci oznámil e-mailem, že nemá zájem na dalším trvání smlouvy, uvedl, že si s právním zástupcem trošku nerozuměli, což před soudem přiznali. Špatně zástupci podal nějaké věci, stavěli výpověď jinak, než chtěli a než je logické, dnes výpověď staví na tom, že smlouvu nevypovídal, neboť netušil, že má smlouvu vypovědět. Z klubu se ozvali až po 5 měsících od prodloužení smlouvy, že neplatí členské poplatky. První měsíc prodloužené doby zaplatil omylem, měla to na starosti jeho matka.

22. Z provedeného dokazování bylo zjištěno mnoho dalších skutkových zjištění, která nejsou uvedená shora, neboť nejsou s ohledem na právní závěry učiněné níže pro tuto věc podstatná.

23. Dokazování bylo provedeno i dalšími listinami, které nejsou uvedené shora, neboť zjištění z nich plynoucí jsou pro rozhodnutí věci s ohledem na právní závěry učiněné níže bez významu.

24. Po provedeném dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu:

25. Dne [datum] byla mezi žalobcem jako poskytovatelem služeb a žalovaným jako členem uzavřena Smlouva o členství [číslo] jejímž předmětem bylo členství [název], typ Aktivní členství žalovaného, platící pro zařízení [ulice] [část obce] [část obce], umožňující žalovanému neomezeně využívat dané zařízení žalobce během jeho provozní doby (návštěva fitness a kardio zóny, studií na spinning a aerobní aktivity a do relaxační zóny) za zápisné 0 Kč a členský příspěvek ve výši 1.500 Kč měsíčně, splatný vždy do 15. dne v měsíci na následující měsíc na účet č. [bankovní účet] Smlouva byla sjednána na dobu určitou od [datum] do [datum]. Na zadní straně smlouvy jsou otištěny Všeobecné podmínky členství, které žalovaný podepsal. Tyto VPČ jsou nedílnou součástí smlouvy, přičemž podpisem smlouvy žalovaný jako člen stvrdil, že se s nimi seznámil či mohl seznámit. Text VPČ je psán dostatečně velkým písmem, je přehledný a logicky strukturovaný. Smlouvu o členství nemohla před uplynutím doby jejího trvání jednostranně ukončit žádná strana. V článku 1. odst. 4 VPČ bylo sjednáno, že Aktivní členství trvá 12 po sobě jdoucích celých kalendářních měsíců s automatickým prodlužováním členství a končí vždy posledním dnem celého 12. měsíce. Aktivní členství se uplynutím posledního dne 12. celého měsíce automaticky prodlužuje o stejnou dobu. Oznámí-li klub nebo člen písemně druhé straně, že nemá zájem na dalším trvání Aktivního členství, členství zaniká posledním dnem 12. celého měsíce. Takové oznámení musí být doručeno druhé straně nejpozději poslední den 11. celého měsíce trvání smlouvy. V článku 8. VPČ byl zakotven nárok na náhradní členství ve výjimečných případech. Nadto bylo možno se dohodnout se žalobcem individuálně o skončení členství, jak to bylo realizováno v případě svědkyně [příjmení] (ze zdravotních důvodů). Žalovaný žalobci neoznámil ve stanovené lhůtě, že nemá zájem na dalším trvání Aktivního členství, v důsledku čehož se smlouva automaticky prodloužila na dobu od [datum] do [datum]. Žalovaný smlouvu podepsal v přítomnosti svědkyně [příjmení], jeho tehdejší přítelkyně, která se žalobcem v ten samý den uzavřela Smlouvu o členství [číslo] která byla obsahově (s výjimkou identifikace člena) zcela totožná. Svědek [příjmení], který za žalobce Smlouvu o členství ze dne [datum] podepsal, upozorňoval obecně všechny klienty žalobce na změnu VPČ (ve srovnání s předchozí smlouvou o členství uzavřenou s občanským sdružením) a poučoval je o prolongaci při podpisu smlouvy. Že si na to konkrétně u žalovaného nepamatoval, považuje soud (ve shodě s odvolacím soudem) za naprosto logické s ohledem na časový odstup od rozhodné události cca 6,5 let. Naopak žalovaný nevyznívá v tomto směru ve svých výpovědích pro soud přesvědčivě, kdy nejprve uvádí, že si takového upozornění není vědom (výpověď ze dne [datum]), a posléze, s odstupem více než 2 let od této výpovědi, kategoricky tvrdí, že na změnu upozorněn nebyl (výpověď ze dne [datum]). Tato smlouva navazovala na Smlouvu o členství [číslo] ze dne [datum] uzavřenou mezi občanským sdružením STAR TRAC health club, [adresa], jako poskytovatelem služeb a žalovaným jako členem, jejímž předmětem bylo členství [jméno], typ členství na dobu určitou od [datum] do [datum], opravňující žalovaného využívat prostory, náčiní a sportovní nabídku klubu (v provozní době klubu právo na neomezený počet návštěv do fitness a kardio zóny, studií na spinning a aerobní aktivity a do relaxační zóny) za zápisné 4.900 Kč a členský příspěvek ve výši 1.640 Kč měsíčně, splatný vždy do 15. dne v měsíci na následující měsíc na účet č. [bankovní účet]. Na zadní straně smlouvy jsou otištěny Všeobecné podmínky členství, které žalovaný též podepsal. I tuto, až na odlišnou identifikaci člena a jinou výši zápisného, jinak obsahově shodnou smlouvu uzavřela s občanským sdružením též svědkyně [příjmení]. Obě smlouvy o členství byly formulářového typu, nicméně již na první pohled jsou z nich patrny podstatné odlišnosti. Žalovaný tak nemohl mít za to, že podepisuje stejnou smlouvu. Obě smlouvy o členství měly na straně poskytovatele odlišný subjekt, ve smlouvách byly dále odlišnosti stran typu členství, členských příspěvků, zápisného, bankovního účtu pro úhradu členských příspěvků, struktury a obsahu VPČ. Žalovaný žalobci doposud neuhradil členské příspěvky za období leden až listopad 2010, tj. 11 x 1.500 Kč. Žalovaný byl na dluh na členských příspěvcích poprvé žalobcem upozorněn v květnu 2010 (dle evidence komunikace žalobce s klienty), přičemž byl žalobcem vyzván k jeho úhradě i doporučenou zásilkou, kterou si však nevyzvedl. Žalovanému byla zaslána advokátní výzva k zaplacení dluhu ze dne [datum]. <i>26. Podle ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.</i> 27. Na základě citovaného ustanovení se právní vztah vzniklý mezi žalobcem a žalovaným řídí režimem občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., a to ve znění rozhodném v době vzniku právního vztahu účastníků (dále jen občanský zákoník), tj. ke dni [datum]. <i>28. Podle ust. § 51 občanského zákoníku, účastníci mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště upravena; smlouva však nesmí odporovat obsahu nebo účelu tohoto zákona.</i> <i>29. Podle ust. § 52 odst. 1, 2 a 3 občanského zákoníku, spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Spotřebitelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.</i> <i>30. Podle ust. § 55 odst. 1, 2 a 3 občanského zákoníku, smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, která mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Ujednání ve spotřebitelských smlouvách ve smyslu § 56 se považují za platná, pokud se spotřebitel nedovolá jejich neplatnosti (§ 40a). Ovlivňuje-li však takové ujednání přímo i další ujednání smlouvy, může se spotřebitel dovolat neplatnosti celé smlouvy. V pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější.</i> <i>31. Podle ust. § 56 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění.</i> <i>32. Podle ust. § 56 odst. 3 občanského zákoníku, nepřípustná jsou zejména smluvní ujednání, která</i> <i>a) vylučují nebo omezují odpovědnost dodavatele za jednání či opomenutí, kterým byla spotřebiteli způsobena smrt či újma na zdraví,</i> <i>b) vylučují nebo omezují práva spotřebitele při uplatnění odpovědnosti za vady či odpovědnosti za škodu,</i> <i>c) stanoví, že smlouva je pro spotřebitele závazná, zatímco plnění dodavatele je vázáno na splnění podmínky, jejíž uskutečnění je závislé výlučně na vůli dodavatele,</i> <i>d) dovolují dodavateli, aby spotřebiteli nevydal jím poskytnuté plnění i v případě, že spotřebitel neuzavře smlouvu s dodavatelem či od ní odstoupí,</i> <i>e) opravňují dodavatele odstoupit od smlouvy bez smluvního či zákonného důvodu a spotřebitele nikoli,</i> <i>f) opravňují dodavatele, aby bez důvodů hodných zvláštního zřetele vypověděl smlouvu na dobu neurčitou bez přiměřené výpovědní doby,</i> <i>g) zavazují spotřebitele k plnění podmínek, s nimiž se neměl možnost seznámit před uzavřením smlouvy,</i> <i>h) dovolují dodavateli jednostranně změnit smluvní podmínky bez důvodu sjednaného ve smlouvě,</i> <i>i) stanoví, že cena zboží či služeb bude určena v době jejich splnění, nebo dodavatele opravňují k zvýšení ceny zboží či služeb, aniž by spotřebitel byl oprávněn od smlouvy odstoupit, je-li cena sjednaná v době uzavření smlouvy při splnění podstatně překročena,</i> <i>j) přikazují spotřebiteli, aby splnil všechny závazky i v případě, že dodavatel nesplnil závazky, které mu vznikly,</i> <i>k) dovolují dodavateli převést práva a povinnosti ze smlouvy bez souhlasu spotřebitele, dojde-li převodem ke zhoršení dobytnosti nebo zajištění pohledávky spotřebitele.</i> <i>33. Podle ust. § 39 občanského zákoníku, neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.</i> <i>34. Podle ust. § 517 odst. 2 občanského zákoníku, jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 142/1994 Sb.</i> 35. Po provedeném dokazování, z něj zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba žalobce je zcela důvodná.

36. Smlouvou o členství [číslo] uzavřenou mezi účastníky řízení dne [datum] vznikl mezi žalobcem jako poskytovatelem služeb a žalovaným jako členem závazkový právní vztah, jehož předmětem bylo členství [název], typ Aktivní členství žalovaného, platící pro zařízení [ulice] [část obce] [část obce], umožňující žalovanému neomezeně využívat dané zařízení žalobce během jeho provozní doby (návštěva fitness a kardio zóny, studií na spinning a aerobní aktivity a do relaxační zóny) za zápisné 0 Kč a členský příspěvek ve výši 1.500 Kč měsíčně. Smlouva o členství ze dne [datum] je přitom smlouvou zcela novou, nejedná se o kumulativní novaci Smlouvy o členství ze dne [datum], jak se v průběhu řízení snažil přesvědčit soud žalovaný, neboť smlouvy jsou odlišné ohledně subjektu na straně poskytovatele (občanské sdružení x žalobce), typu členství ([název] x [název], typ Aktivní členství), výše členských poplatků žalovaného (1.640 Kč měsíčně x 1.500 Kč měsíčně), výše zápisného žalovaného (4.900 Kč x 0 Kč), účtu, na který mají být poplatky poukazovány ([bankovní účet] x [bankovní účet]), struktury a obsahu VPČ obsažených na jejich rubu (např. 11 článků x 10 článků). Tento závěr učinil soud i přesto, že ve Smlouvě o členství ze dne [datum] je uvedeno v Poznámce„ Prodloužení členství“ a obě smlouvy mají stejné členské číslo, a to s ohledem na výše uvedené zásadní rozdíly jak v textu obou smluv, tak i ve VPČ, které jsou u obou smluv jejich nedílnou součástí.

37. Smlouva o členství ze dne [datum] je ve smyslu ust. § 51 občanského zákoníku smlouvou nepojmenovanou, tedy smlouvou, která není typově v občanském zákoníku upravena. Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena mezi žalobcem jakožto dodavatelem jednajícím v souvislosti s jeho podnikatelskou činností a žalovaným jakožto fyzickou osobou nejednající v rámci své obchodní či jiné podnikatelské činnosti, jedná se o smlouvu spotřebitelskou ve smyslu ust. § 52 občanského zákoníku a je tak na ni nutno aplikovat i ust. §§ 55 a 56 občanského zákoníku. Nedílnou součástí smlouvy se staly VPČ otištěné na zadní straně smlouvy, které žalovaný stejně jako smlouvu samotnou vlastnoručně podepsal. S těmito podmínkami měl žalovaný možnost se seznámit a pokud tak ze své vlastní vůle neučinil, nelze to přičíst k tíži žalobce. Ujednání obsažená ve VPČ tak byla pro obě smluvní strany závazná. V čl. 1 odst. 4 VPČ byla sjednána automatická prolongace doby trvání smlouvy o dalších 12 měsíců, pokud některá ze smluvních stran neoznámí písemně druhé straně, že na dalším trvání smlouvy nemá zájem (nejpozději poslední den 11. celého měsíce trvání členství). V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný takové oznámení řádně a včas učinil, v důsledku čehož se doba trvání smlouvy automaticky prodloužila na období [datum] až [datum].

38. Z hlediska zásad„ pacta sunt servanda“ (smlouvy se mají dodržovat) a autonomie vůle při uzavírání smluv, které platí i v případě smluv spotřebitelských, lze uzavřít, že samotné ujednání o automatické prolongaci ve smlouvě nepředstavuje nic, co by zákon nedovoloval.

39. Žalovaný první měsíc prolongovaného období (prosinec 2009) řádně a včas žalobci uhradil. Že tak bylo učiněno omylem, považuje soud za nevěrohodné a účelové tvrzení. V tomto směru soud neuvěřil žalovanému ani svědkyni [příjmení], jejíž výpověď byla stran toho, z jakého účtu na jaký účet a jakou formou z pověření žalovaného členské poplatky za žalovaného poukazovala, naprosto zmatečná a nekorespondující s provedenými listinnými důkazy. Navíc žalovaný po žalobci tuto omylem zaslanou platbu nikdy nepožadoval vrátit.

40. Automatická prolongace smlouvy obecně sice nepatří mezi nepřípustná ujednání vyjmenovaná v ust. § 56 odst. 3 občanského zákoníku, připouští ji i Směrnice Rady 93/13 EHS a judikatura Nejvyššího soudu ČR, je však nutné posoudit, zda se nejedná o zakázané ujednání ve smyslu ust. § 56 odst. 1 občanského zákoníku, tzn. o ujednání, které v rozporu s požadavkem dobré víry znamená k újmě žalovaného jako spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, jak ve svém posledním rozhodnutí uvedl i odvolací soud. Cílem však není stanovit absolutní rovnost práv a povinností účastníků daného závazkového právního vztahu – úkolem soudu je odstranit významnou nerovnováhu práv a povinností účastníků.

41. Ujednání o automatické prolongaci smlouvy na další rok v projednávaném případě nezakládá značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran v neprospěch žalovaného jakožto spotřebitele. Obě smluvní strany měly rovné možnosti a omezení ukončit smlouvu. Není zde tedy ustanovení, které by omezovalo žalovaného a naopak zvýhodňovalo žalobce (např. tím, že žalobce mohl ukončit smlouvu kdykoliv a bez udání důvodu, zatímco žalovaný tak učinit nemohl). Obě smluvní strany mohly navíc dát podnět k vyloučení automatické prolongace kdykoliv v průběhu prvních 11 měsíců trvání smlouvy, jak vyplývá z čl. 1 odst. 4 VPČ (z 12 měsíců celkového trvání smlouvy), což dávalo oběma stranám dostatečný časový prostor na řádné oznámení druhé straně, že si automatickou prolongaci nepřejí. Smlouva neobsahuje žádné ujednání o smluvních sankcích pro případ, že by došlo k automatické prolongaci a žalovaný by neuhradil členský poplatek řádně a včas. Automatická prolongace tak nesledovala účel obohatit se na nepozorném spotřebiteli. Žalovaný vlastnoručně podepsal jak smlouvu, tak i VPČ obsažené na jejím rubu. To, že si znění VPČ nepřečetl, jak uvedl ve své účastnické výpovědi, byť mu to bylo pracovníkem žalobce - svědkem [příjmení] umožněno, jde ze strany žalovaného (jak uzavřel i odvolací soud) o nezodpovědné jednání, které žalobci nelze klást k tíži. Žalovaný se nechoval opatrně a obezřetně, tj. jako průměrný spotřebitel. Z provedeného dokazování přitom nevyplynuly žádné skutečnosti, které by žalovaného v tomto směru (z této nepozornosti) omlouvaly. V tomto ohledu nelze přehlédnout, že žalovaný na počátku řízení tvrdil, že žalobci dne [datum] zaslal e-mailem oznámení, že ukončuje své členství, v důsledku čehož jeho členství mělo zaniknout k [datum] (což by znamenalo, že žalovaný o automatické prolongaci věděl...). Poté, kdy byl soudem vyzván k prokázání tohoto svého tvrzení, začal tvrdit, že již došlo k vymazání tohoto oznámení z jeho e-mailové schránky a nemůže ho tak předložit. Posléze došlo žalovaným ke zcela zásadní změně jeho procesní obrany v tomto směru tak, že toto tvrzení bylo uvedeno omylem vlivem nepochopení mezi žalovaným a jeho zástupcem. I ve světle uvedeného nahlíží soud na tvrzení žalovaného, že o automatické prolongaci nevěděl, jako na nevěrohodné a účelové. Žalovaný mohl i v případě, že zapomněl smlouvu včas ukončit, plně využívat služeb klubu žalobce, tj. byla zde možnost odpovídajícího protiplnění. Žalobce nečekal s upomínkami na zaplacení dlužných členských příspěvků až na skončení prolongovaného období, když situaci se žalovaným řešil již v květnu 2010.

42. Soud má za to, že automatická prolongace ve Smlouvě o členství ze dne [datum] tedy byla sjednána platně, neboť žádný z atributů zakázaného ujednání uvedeného v ust. § 56 odst. 1 občanského zákoníku nebyl naplněn. Stručně shrnuto, automatická prolongace v daném případě nezakládá značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran k újmě žalovaného jako spotřebitele, neboť byla pro obě smluvní strany nastavena ve VPČ, které se staly součástí smlouvy, stejně, obě strany měly stejné možnosti a omezení ukončit smlouvu, obě strany mohly dát podnět k vyloučení automatické prolongace kdykoliv v průběhu prvních 11 měsíců (z 12 měsíců celkového trvání smlouvy), smlouva neobsahuje žádné ujednání o smluvních sankcích, které by mohly být po spotřebiteli vymáhány v případě, že by k automatické prolongaci došlo a spotřebitel by neuhradil členský příspěvek řádně a včas (na rozdíl od případu popisovaného ve stanovisku Nejvyššího soudu ČR zn. Cpjn 200/2013), žalovaný měl po celou dobu trvání smlouvy možnost využívat zařízení a služeb žalobce. Žalovaný za první měsíc prolongovaného období (prosinec 2009) členský příspěvek řádně a včas žalobci uhradil, čímž v podstatě stvrdil další trvání smlouvy. Z provedeného dokazování nevyplynulo nic, co by nasvědčovalo tomu, že by v době trvání prolongované doby žalovaný existenci smluvního vztahu jakkoliv zpochybnil. V rámci testu přiměřenosti dle ust. 56 odst. 1 občanského zákoníku je dle judikatury Nejvyššího soudu ČR rozhodující, zda se strany v konkrétním ujednání odchýlily od dispozitivního ustanovení zákona, kterým by se jejich smluvní vztah jinak řídil, a to výrazně v neprospěch spotřebitele, a zda poskytovatel služby mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Přitom je nutné přihlédnout ke specifickým okolnostem konkrétní věci. Svědek [příjmení] žalovaného o ujednání o automatické prolongaci poučil, žalovaný VPČ podepsal, tedy žalobce mohl důvodně očekávat, že by žalovaný s automatickou prolongací souhlasil i v rámci individuálního vyjednávání. Dle čl. 3 Směrnice Rady u podmínek, které nejsou individuálně sjednané, má být zkoumána významná nerovnováha v neprospěch spotřebitele tak, že má být zkoumáno zhoršení postavení spotřebitele dle vnitrostátní právní úpravy, právní postavení spotřebitele a zda existují prostředky, které má spotřebitel k dispozici pro zabránění následků (v tomto případě tímto prostředkem bylo oznámení, že netrvá na dalším trvání smlouvy), a zda podnikatel mohl očekávat, že by s klauzulí souhlasil spotřebitel v rámci individuálního vyjednávání. Žalobce toto důvodně očekávat mohl, neboť automatická prolongace byla nastavena pro obě strany zcela vyrovnaně. Jelikož se v daném případě jedná o nepojmenovanou smlouvu, nebylo se od čeho (myšleno od dispozitivního ustanovení zákona) odchýlit.

43. Námitky žalovaného vznesené v průběhu řízení týkající se procesu uzavření smlouvy, odlišného data uzavření smlouvy, než je na smlouvě uvedeno, neurčitého předmětu smlouvy, nedostatečné identifikace žalobce ve smlouvě atd., pro které by smlouva měla být soudem dle jeho názoru zhodnocena jako neplatná, nemohly být s ohledem na shora učiněné skutkové i právní závěry o bezvadnosti smlouvy shledány důvodnými.

44. Jelikož je Smlouva o členství uzavřená mezi účastníky dne [datum] ve všech směrech platným právním jednáním, shledal soud nárok žalobce na zaplacení dlužných členských poplatků za období leden až listopad 2010 v celkové výši 16.500 Kč důvodným, a to včetně zákonného úroku z prodlení jdoucího z každého členského poplatku ode dne následujícího po dni jeho splatnosti (vždy nejpozději do 15. dne předchozího měsíce) do zaplacení, a to v procentní výši upravené nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění nařízení vlády č. 163/2005 Sb., u příspěvků splatných v prosinci 2009 až červnu 2010, a ve výši upravené nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění nařízení vlády č. 33/2010 Sb., u příspěvků splatných v červenci až říjnu 2010 (výrok I. rozsudku).

45. Výrok II. rozsudku o nákladech řízení mezi účastníky se opírá u ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve věci zcela úspěšný, když jeho žalobě bylo v plném rozsahu vyhověno, a má tak proti žalovanému nárok na plnou náhradu jím v tomto řízení účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 1.000 Kč, za odvolání č. 2 ve výši 1.000 Kč a za odvolání č. 3 ve výši 1.000 Kč, tj. celkem ve výši 3.000 Kč, a náklady právního zastoupení v celkové výši 60.524 Kč. Při výpočtu nákladů právního zastoupení soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), konkrétně z ust. § 7 bodu 5, dle kterého činí sazba za každý úkon právní služby 1.780 Kč (tarifní hodnotou byla částka 16.500 Kč odpovídající jistině uplatněného nároku), a dále z ust. §§ 11, 13 a 14. Řízení před soudem proběhlo v několika fázích, a sice 4x před soudem 1. stupně a 3x před odvolacím soudem, přičemž v každé fázi řízení činila sazba za 1 úkon právní služby 1.780 Kč. Náklady právního zastoupení jsou tvořeny odměnou za celkem 22 úkonů právní služby v plné výši (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva ze dne [datum], žaloba, písemné vyjádření k odporu žalovaného ze dne [datum], účast při jednání u Okresního soudu ve [obec] dne [datum], vyjádření k odvolání žalovaného ze dne [datum], vyjádření k doplnění odvolání žalovaného ze dne [datum], účast při jednání Krajského soudu v Brně dne [datum], účast při jednání u Okresního soudu ve Vyškově dne [datum] a dne [datum], písemné vyjádření ve věci samé ze dne [datum], účast při jednání u Okresního soudu ve Vyškově dne [datum], sepis a podání odvolání ze dne [datum], účast při jednání u Krajského soudu v Brně dne [datum], účast při jednání u Okresního soudu ve Vyškově dne [datum], sepis a podání odvolání ze dne [datum], písemné vyjádření ve věci samé ze dne [datum], účast při jednání u Okresního soudu ve Vyškově přesahující 2 hodiny dne [datum], replika k písemnému vyjádření žalovaného ze dne [datum], účast při jednání u Okresního soudu ve Vyškově dne [datum], účast při jednání u Okresního soudu ve Vyškově dne [datum]), tj. 22 x 1.780 Kč, v celkové výši 39.160 Kč, dále režijním paušálem za 22 úkonů právní služby po 300 Kč úkon ve výši 6.600 Kč (v souvislosti s úkony právní služby viz shora), náhradou za promeškaný čas dle ust. § 14 advokátního tarifu ve výši 21 x 100 Kč, a to v každém jednotlivém případě za 3 započaté půlhodiny času stráveného při cestě ze sídla kanceláře zástupkyně žalobce v [obec] k soudu ve [obec] k jednáním dne [datum], [datum], [datum] a dne [datum] a zpět, a dále v každém jednotlivém případě za 2 započaté půlhodiny času stráveného při cestě ze sídla kanceláře zástupkyně žalobce v [obec] k soudu ve Vyškově k jednáním dne [datum], [datum] a [datum] a zpět, tj. celkem ve výši 2.100 Kč, dále náhradou cestovních výdajů ve výši 395,60 Kč za cestu zástupkyně žalobce ze sídla advokátní kanceláře v [obec] k soudu ve Vyškově a zpět dne [datum] dle vyhlášky č. 429/2011 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad (při průměrné spotřebě 6,3 l /100 km vozidla dle předloženého technického průkazu, ceně benzinu Natural dle předloženého dokladu o nákupu pohonných hmot ve výši 39,40 Kč, sazbě základní náhrady za používání silničního motorového vozidla ve výši 3,70 Kč/km jízdy a vzdálenosti sídla zástupkyně žalobce a soudu ve Vyškově (tam a zpět) celkem 64 km), náhradou cestovních výdajů ve výši 371,43 Kč za cestu zástupkyně žalobce ze sídla advokátní kanceláře v [obec] k soudu ve Vyškově a zpět dne [datum] dle vyhlášky č. 440/2016 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad (při průměrné spotřebě 6,46 l /100 km vozidla dle předloženého technického průkazu, ceně benzinu Natural dle vyhlášky ve výši 29,50 Kč, sazbě základní náhrady za používání silničního motorového vozidla ve výši 3,90 Kč/km jízdy a vzdálenosti sídla zástupkyně žalobce a soudu ve Vyškově (tam a zpět) celkem 64 km), náhradou cestovních výdajů ve výši 3x 400,96 Kč, tj. celkem ve výši 1.202,88 Kč, za 3 cesty zástupkyně žalobce ze sídla advokátní kanceláře v [obec] k soudu ve Vyškově a zpět dne [datum], [datum] a [datum] dle vyhlášky č. 358/2019 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad (pokaždé při průměrné spotřebě 6,46 l /100 km vozidla dle předloženého technického průkazu, ceně benzinu Natural dle vyhlášky ve výši 32 Kč, sazbě základní náhrady za používání silničního motorového vozidla ve výši 4,20 Kč/km jízdy a vzdálenosti sídla zástupkyně žalobce a soudu ve Vyškově (tam a zpět) celkem 64 km), náhradou cestovních výdajů ve výši celkem 190 Kč za 2 cesty zástupkyně žalobce z [obec] do Vyškova a zpět autobusem dne [datum] a [datum] (dle skutečně vynaložených nákladů na tyto cesty - viz doklady o nákupu jízdenek na čl. 194 a 195 spisu), a DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad, které je advokát, který je plátcem DPH, povinen odvést dle zvláštního zákona (zákon o DPH), z částky 50.019,91 Kč, tj. ve výši 10.504,18 Kč. Celkové náklady řízení žalobce činí 63.524 Kč Tyto soud uložil žalovanému nahradit k rukám zástupkyně žalobce [titul] [jméno] [příjmení] v obecné 3 denní lhůtě od právní moci tohoto rozsudku, když žádné okolnosti pro stanovení delší lhůty splatnosti na straně žalovaného neshledal. <i>46. Podle ust. § 141 odst. 2 o.s.ř., náklady důkazů, které nejsou kryty zálohou, jakož i hotové výdaje ustanoveného zástupce, který není advokátem, a náklady spojené s tím, že účastník jedná ve své mateřštině nebo se dorozumívá některým z komunikačních systémů neslyšících a hluchoslepých osob, platí stát.</i> <i>47. Podle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř., stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.</i> 48. V souvislosti s podáním svědecké výpovědi svědka [jméno] [příjmení] vznikly na straně státu náklady řízení ve výši 98 Kč (viz usnesení vyhlášené při jednání soudu dne [datum]). Vzhledem k tomu, že žalovaný byl ve sporu zcela neúspěšný a nejsou u něj splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, resp. z dosavadního průběhu řízení nevyplynuly žádné skutečnosti svědčící pro opačný názor soudu v tomto směru, uložil soud žalovanému nahradit státu náklady řízení, které mu v podobě proplacení svědečného ve výši 98 Kč vznikly, a to na účet podepsaného soudu ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III. rozsudku).