7 C 137/2021

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ilonou Láníkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení částky 5.257 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4.999 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 4.999 Kč od datum do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 300 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni smluvní pokutu 258 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 4.999 Kč od datum do zaplacení a úrok 13,52 % ročně z částky 4.999 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 24. 2. 2021, ve znění doplnění ze dne 9. 6. 2021, domáhá po žalované zaplacení částky 4.999 Kč, smluvní pokuty 258 Kč, smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení, a náhrady nákladů řízení, to vše na základě smlouvy o revolvingovém úvěru číslo uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne datum. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované úvěr 4.999 Kč, který se žalovaná zavázala splácet spolu s úrokem za poskytnutí, ve 12 měsíčních splátkách po 892 Kč, počínaje dubnem 2014. Úvěr byl žalované vyplacen dne datum na účet uvedený ve smlouvě. Pro nesplácení byl úvěr zesplatněn. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 4.999 Kč. Dále požaduje zaplacení úroku z úvěru od datum v sazbě 13,52 % ročně, což je sazba stanovená v souladu s §1802 občanského zákoníku, pro případ nejsou-li ujednány úroky z úvěru. Tato sazba odpovídá úrokům obvyklým, požadovaným za úvěry poskytované bankami v místě bydliště dlužníka a době uzavření smlouvy. Dále žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty 2 x 71,36 Kč, což je 8% z výše splátky číslo 1 a 2 za prodlení přesahující 15 dní a smluvní pokutu 1 x 115,96 Kč, což je 13% z výše splátky číslo 2 a prodlení přesahující 30 dní, to vše v souladu s ujednáním čl. 10 smlouvy. Celkem na smluvních pokutách požaduje žalobkyně zaplacení 258 Kč. Žalobkyně dále požaduje zaplacení zákonného úroku z prodlení 8,05 % ročně z částky 4.999 Kč od datum do zaplacení. Podáním ze dne datum doplnila žalobkyně skutková tvrzení týkající se posouzení úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru. Dle názoru žalobkyně se na předmětný smluvní vztah nevztahuje zákon č. 145/2010 Sb., neboť dle ustanovení § 2 tohoto zákona je limit poskytnutého úvěru stanoven od 5.000 Kč a žalovanému bylo poskytnuto 4.999 Kč. Přesto však žalobkyně úvěruschopnost žalované posoudila, na základě údajů uvedených samotnou žalovanou zaznamenaných v kartě klienta a doložených cestovním dokladem žalované obsahujícím povolení k pobytu platným do datum a potvrzením zaměstnavatele o výši příjmů. Žalobkyně zjistila, že žalovaná nebyla v době žádosti o úvěr evidována v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žadatele nebyl evidován jako neplatný a obchodník jednající s klientem doporučil úvěr ke schválení. Žalobkyně dále uvedla, že se jednalo o úvěr s nižší vyplacenou částkou a tedy nižším potencionálním rizikem v případě nesplácení.

2. K vymožení pohledávky bylo vedeno rozhodčí řízení, exekuční řízení bylo následně zastaveno pro neplatnost rozhodčího nálezu. Ke dni podání žaloby nebylo žalovanou zaplaceno ani v rámci exekučního řízení vymoženo ničeho.

3. Žalovaná se ve věci samé, k výzvě soudu, nevyjádřila, v řízení zůstala zcela nečinná.

4. K jednání nařízenému ve věci dne datum se dostavil zástupce žalobkyně.

5. Soud jednal v nepřítomnosti žalované a provedl dokazování listinnými důkazy: Potvrzením zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance ze dne datum, kopií průkazu o povolení k trvalému pobytu občana Evropské unie, kartou klienta, hodnocením klienta ke smlouvě číslo ze dne datum, smlouvou o úvěru číslo ze dne datum, smluvními ujednáními smlouvy o úvěru opatřenými podpisem žalované, oznámením o schválení úvěru a splátkovým kalendářem ke smlouvě o úvěru číslo ze dne datum spolu s dodejkou ze dne datum, fakturou číslo ze dne datum, fakturou číslo ze dne datum, platební bilancí smlouvy číslo částečným výpisem z účtu žalobkyně vedeného u právnická osoba ze dne datum, předžalobní výzvou ze dne datum a poštovním podacím archem ze dne datum, výpisem ze systému časových řad příjmení příjmení. Z připojeného exekučního spisu sp.zn. 25 EXE 3218/2014 provedl soud důkazy rozhodčím nálezem rozhodce anonymizováno jméno příjmení, č. j. 103 Rozh 5420/2014-7 ze dne 8. 9. 2014, usnesením Okresního soudu ve Vyškově č. j. 25 EXE 3218/2014-48 ze dne 15. 4. 2020, usnesením Krajského soudu v Brně č.j. 12 Co 301/2020-83 ze dne 6. 1. 2021, hodnocením klienta ze dne 20. 3. 2014, výpisem záznamu registru SOLUS a výpisem z nebankovního registru klientských informací.

6. Na základě provedených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a učinil tentýž závěr o skutkovém stavu:

7. Žalovaná uzavřela dne datum se žalobkyní smlouvu o úvěru ve výši 4.999 Kč. Žalovaná se smlouvou zavázala zaplatit úvěr spolu s úrokem 396,46 %, tedy celkovou částku 10.700 Kč ve 12 měsíčních splátkách po 892 Kč. Přípisem ze dne datum bylo žalované oznámeno schválení úvěru po posouzení úvěruschopnosti žalované a vyplacení úvěru, oznámení o schválení úvěru bylo žalované zasláno poštou na korespondenční adresu dle smlouvy. Spolu s oznámením byl žalované zaslán splátkový kalendář s rozpisem splátek splatných od datum do datum. Dne datum byl úvěr ve výši 4.999 Kč vyplacen na účet žalované uvedený ve smlouvě, vedený u právnická osoba na jméno anonymizováno. Žalovaná ke dni podání žaloby ničeho nesplatila. Žalobkyně prověřila schopnost žalované řádně hradit úvěr na základě informací poskytnutých klientem a uvedených v kartě hodnocení klienta. Dále prověřila žalovanou v Nebankovním registru klientských informací (NRKI) a registru příjmení. Z doloženého výpisu z databáze SOLUS bez uvedení data soud zjistil, že k žalované nebyla evidována dlužná částka po splatnosti, klientovi nebyl přiřazen žádný příznak. Z doloženého výpisu z NRKI bez uvedení data, soud zjistil, že žalované nebylo přiřazeno žádné skore ani kod příznaku. Z uvedených registrů tedy nelze zjistit žádné relevantní informace ohledně majetkové situace žalované. Z karty hodnocení klienta a potvrzení o zaměstnání soud zjistil, že žalovaná byla v době sjednání úvěru zaměstnancem firmy jméno příjmení, se sídlem obec s příjmem 5.500 Kč. Dále žalovaná v kartě uvedla, že je rozvedená, má maturitu, forma bydlení je označena„ jiné“. Jako měsíční výdaje žadatele je uvedena částka 3.800 Kč, která dle žalobkyně vychází z paušální částky pokrývající životní minimum a náklady spojené s výživou a zajištěním základních potřeb. Z úřední činnosti soudu je známo, že tato částka je uváděna pravidelně i v jiných smlouvách ve vztahu k jiným žadatelům o úvěr, a jedná se tak o zmechanizovaný a konstantní systém vyjádření fixních nákladů předpokládaných u průměrného žadatele o úvěr. V hodnocení klienta nejsou uvedeny žádné splátky půjček, úvěrů atd. a dále v položce nájemné, inkaso, doprava, ostatní částka 4. 000 Kč. Z hodnocení klienta vyplývá, že žalovaná nedisponuje žádnými volnými zdroji, naopak její měsíční příjem nepokrývá ani paušálně stanovené výdaje a náklady na bydlení (- 2, 300 Kč).

8. Z evidence soudních řízení Okresního soudu ve Vyškově soud zjistil mimo jiné, že rozsudkem č. j. 7 C 259/2017 – 31 ze dne 1. 3. 2018 byl právnímu nástupci žalobkyně přiznán nárok na zaplacení dluhu vůči žalované ze smlouvy o půjčce číslo ze dne datum. Půjčka ve výši 10.000 Kč byla poskytnuta žalobkyní žalované před uzavřením smlouvy, jež je předmětem tohoto řízení a nebyla řádně uhrazena. K postoupení pohledávky z této smlouvy došlo až dne datum, tedy po uzavření smlouvy o úvěru. K vymožení pohledávky žalobkyně za žalovaným ze smlouvy o úvěru číslo bylo vedeno rozhodčí řízení. Exekuce dle rozhodčího nálezu rozhodce anonymizováno jméno příjmení, č.j. 103 Rozh 5420/2014-7 ze dne 8. 9. 2014 byla usnesením Okresního soudu ve Vyškově č. j. 25 EXE 3218/2014-48 ze dne 15. dubna 2020 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně č.j. 12Co 301/2020-83 ze dne 6. ledna 2021 zastavena jako nepřípustná, z důvodu neplatnosti rozhodčí smlouvy. V průběhu exekučního řízení nebylo ničeho vymoženo.

9. Závazkový vztah, vzniklý mezi žalobkyní a žalovaným ze smlouvy o úvěru se řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník.

10. Podle ustanovení § 2 písm. e) zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru se tento zákon nevztahuje na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou obdobnou finanční službu s celkovou výší nižší než 5 000 Kč nebo vyšší než 1 880 000 Kč; částka 5 000 Kč se považuje za dosaženou též tehdy, je-li mezi týmž věřitelem a spotřebitelem uzavřeno v období 12 měsíců více smluv se stejným nebo obdobným účelem, přičemž se tento zákon vztahuje na smlouvu, kterou se dosáhne nebo přesáhne celková výše úvěru 5 000 Kč, a všechny následující smlouvy uzavřené v uvedeném období.

11. Podle ustanovení § 9 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

12. Dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Předmětný úvěr byl žalované poskytnut ve výši 4.999 Kč, tedy ve výši jen o 1 Kč nižší, než je hranice pro aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb. Na právní vztah založený mezi žalobkyní a žalovanou na základě úvěrové smlouvy ze dne 20. 3. 2014, číslo tedy zákon číslo 145/2010 Sb. nedopadá.

14. Soud však důvodně pochybuje o tom, že žalovaná žádala o poskytnutí úvěru právě v konkrétní výši 4.999 Kč. Žalobkyně ačkoli zjistila, že žadatelka o úvěr nemá žádné volné prostředky pro splácení nabízeného úvěru, přesto úvěr žalované poskytla, a to v právě v takové maximální výši, aby se vyhnula své povinnosti prověřit schopnost žalované jako žadatele o úvěr tento úvěr splácet a tím i zákonem stanovené sankci neplatnosti smlouvy při zanedbání povinné odborné péče. Soud také nepřehlédl, že žalobkyně v hodnocení klienta a v dalších svých tvrzení ryze účelově zamlčela předchozí nesplacený závazek žalované ze smlouvy o půjčce číslo.

15. Účelem zákona o spotřebitelském úvěru je zcela jistě posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací násobného zajištění původního dluhu, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.

16. S ohledem na konkrétní okolnosti věci, zjištěné z provedeného dokazování, posoudil soud takové jednání žalobkyně jako zjevné obcházení zákona, tedy jednání, jež sice přímo neporušuje žádnou právní normu, avšak které ke zmaření jejího účelu a smyslu přesto směřuje.

17. Na základě uvedeného závěru tedy shledal soud smlouvu o úvěru číslo uzavřenou dne datum mezi žalobkyní a žalovanou, neplatnou.

18. Na základě neplatné smlouvy bylo žalované poskytnuto plnění 4.999 Kč. Žalovaná podle tvrzení žalobkyně ničeho nezaplatila. Uvedené tvrzení žalovaná nezpochybnila. Žalovaná je tak povinna s ohledem na již uvedené zaplatit žalobkyni 4.999 Kč. Soud proto žalovanou k zaplacení této částky žalobkyni zavázal. Ve vztahu k požadovanému zákonnému úroku z prodlení z částky 4.999 Kč, přiznal soud žalobkyni tento úrok od datum tj. ode dne následujícího po dni, který žalobkyně stanovila jako poslední den lhůty k zaplacení dluhu v předžalobní výzvě ze dne datum do zaplacení. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl.

19. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohlednil i požadované příslušenství (v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08). Žalobkyně požadovala zaplacení částky 4.999 Kč, smluvní pokuty 258 Kč a úroku 13,52 % ročně z částky 4.999 Kč od datum do zaplacení (kapitalizován ke dni datum částkou 5.253,22 Kč), přičemž úspěšná byla co do částky 4.999 Kč. V předmětné věci tedy byla úspěšná žalovaná v rozsahu 4,87 %. S ohledem na uvedené by náhrada nákladů řízení příslušela žalované, které však v tomto řízení žádné náklady nevznikly, soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

20. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu a za použití (argumentum per analogiam) ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru o spotřebitelském úvěru, stanovil soud splatnost dlužné částky v době přiměřené možnostem žalované. Ze zprávy Úřadu práce, kontaktní pracoviště Vyškov ze dne 2. 6. 2021 soud zjistil, že žalovaná pobírá dávky státní sociální podpory, a to příspěvek na bydlení a dále odměnu pěstouna, celkem cca 8.000 Kč. Ze zprávy Okresní správy sociálního zabezpečení Vyškov ze dne 2. 6. 2021 vyplývá, že žalovaná není zaměstnána a je vedena jako pěstounka. S ohledem na zjištěnou majetkovou situaci považuje soud za přiměřenou možnostem žalované úhradu dluhu v ravidelných měsíčních splátkách po 300 Kč do zaplacení. Při takto stanovené měsíční splátce dojde k celkové úhradě přiznaného dluhu včetně zákonného úroku z prodlení v přiměřené době, žalované bude poskytnuta možnost dobrovolně uhradit dluh, aniž by byla nepřiměřeně zvýhodněna na úkor žalobkyně. Výhoda splátek je však podmíněna tím, že žalovaná bude svůj dluh stanoveným způsobem plnit. Pokud žalovaná nezaplatí byť jen jedinou splátku řádně a včas, ztratí výhodu splátek a celý dluh se stane splatným najednou. Žalobkyně by se pak mohla domáhat výkonu tohoto rozsudku pro celou zbylou nezaplacenou částku. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (podle §202 odst. 2 občanského soudního řádu). Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.