7 C 145/2021

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ilonou Láníkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno jméno sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa o zaplacení částky 3.701,10 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3.000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Návrh, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 701,10 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 3.701,10 Kč od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení z částky 701,10 Kč od [datum] do zaplacení se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 924,80 Kč k rukám zástupce Mgr. [jméno] [jméno], advokáta, do tří měsíců od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhá po žalovaném zaplacení částky 3.701,10 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila žalobkyně tak, že dne [datum] uzavřel právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] se žalovaným, smlouvu o úvěru prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 3.000 Kč. Žalovaný se zavázal, že poskytnutý úvěr společně s poplatkem ve výši 701,10 Kč vrátí nejpozději do [datum]. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou ze dne [datum] postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván přípisem ze dne [datum] k plnění s upozorněním na možné soudní vymáhání dluhu.

2. K výzvě soudu ze dne [datum], aby žalobkyně doplnila skutková tvrzení, co do ověření totožnosti žalovaného v souvislosti s kontraktačním procesem a prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, žalobkyně ničeho nedoplnila.

3. Žalovaný se na výzvu soudu, uloženou usnesením zdejšího soudu ze dne [datum], číslo jednací 7 C 145/2021-32 ve věci nevyjádřil.

4. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

5. Podle ust. § 157 odst. 4 občanského soudního řádu, v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

6. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru o skutkovém stavu: Smlouva o spotřebitelském úvěru předložená žalobkyní je smlouvou formulářového typu s předtištěnými ujednáními. V textu je uvedeno, že byla uzavřena mezi [právnická osoba] a žalovaným bez uvedení data a podpisu žalovaného. Dle smlouvy se věřitel zavázal, že žalovanému poskytne zápůjčku 3.000 Kč bezhotovostním převodem na účet [bankovní účet] za poplatek za poskytnutí úvěru 701,10 Kč, doba trvání zápůjčky je uvedena 30 dní, splatnost úvěru [datum]. Dne [datum] byla na účet číslo [bankovní účet] vyplacena částka 3.000 Kč. K dotazu soudu sdělila [právnická osoba] přípisem ze dne [datum], že účtu byl ke dni [datum] žalovaný. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] byla pohledávka ze smlouvy o úvěru za žalovaným postoupena na žalobkyni. Z informačního systému Okresního soudu ve Vyškově bylo zjištěno, že žalovaný byl trestním příkazem zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] uznán vinným ze spáchání přečinu [anonymizována dvě slova] dle [ustanovení pr. předpisu], mimo jiné tím, že dne [datum] uzavřel na dálku podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a za podmínek zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru, se spol. [právnická osoba] smlouvu o spotřebitelském úvěru ID [číslo] na částku ve výši 3.000 Kč, v níž se zavázal, že daný závazek splatí do dne [datum], k čemuž však do současné doby nedošlo, přičemž při sjednávání závazku uvedl, že je zaměstnancem spol. [právnická osoba] přesto, že zaměstnancem této společnosti nikdy nebyl, čímž způsobil spol. [právnická osoba] škodu ve výši 3.000 Kč. Citovaný trestní příkaz nabyl právní moci dne [datum].

7. Na základě výslovného ujednání stran obsaženého ve smlouvě o zápůjčce se předmětný smluvní vztah řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů.

8. Dle ustanovení § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

9. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C [číslo] o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak uvádí právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne [datum].

13. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce jako spotřebitelskou smlouvu. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků.

14. Soud ve vztahu k předmětné smlouvě o zápůjčce s ohledem na zjištěné skutečnosti dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně nedostála zákonné povinnosti, když poskytla spotřebitelský úvěr, ačkoli nebyly řádně (resp. vůbec) prověřeny příjmy a výdaje žalovaného. Žalobkyně k výzvě soudu nedoložila ničeho k prokázání splnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka před uzavřením smlouvy. Žalovaný čerpal od roku 2017 několik spotřebitelských úvěrů, při jejichž uzavírání se prokazoval nepravdivými údaji o svém zaměstnání.

15. S ohledem na nečinnost žalobkyně a soudem zjištěné skutečnosti z trestního řízení soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce uzavřené dne [datum].

16. Na základě neplatné smlouvy bylo žalovanému poskytnuto plnění 3.000 Kč, bankovním převodem na účet žalovaného. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně ničeho nezaplatil. Uvedené tvrzení žalovaný nezpochybnil. Žalovaný je tak povinen s ohledem na již uvedené zaplatit žalobkyni 3.000 Kč. Soud proto žalovaného k zaplacení této částky žalobkyni zavázal. Ve vztahu k požadovanému zákonnému úroku z prodlení z částky 3.701,10 Kč, přiznal soud žalobkyni tento úrok od [datum] tj. ode dne následujícího po dni, který žalobkyně stanovila jako poslední den lhůty k zaplacení dluhu v předžalobní výzvě ze dne [datum], do zaplacení. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl.

17. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu a s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, které stanovuje limity pro vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v případě neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka„ v době přiměřené možnostem“ spotřebitele, stanovil soud splatnost dlužné částky v době přiměřené možnostem žalovaného. Vzhledem k nečinnosti žalovaného v řízení a také ke skutečnosti, že veškeré soudní písemnosti byly žalovanému náhradním doručením, soud neshledal možnost splácení dlužné částky jako účelnou a stanovil proto splatnost přiznaného dluhu včetně zákonného úroku z prodlení v přiměřené době tří měsíců od právní moci rozsudku, tak aby žalovanému poskytl možnost dobrovolného uhrazení a zároveň jej nepřiměřeně nezvýhodnil na úkor žalobkyně.

18. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 3.701,10 Kč s příslušenstvím, přičemž úspěšná byla částečně, co do částky 3.000 Kč s příslušenstvím, tedy v rozsahu 62,11 % (čistý úspěch) a v tomto rozsahu jí soud přiznal náhradu nákladů řízení, které spočívají v zaplaceném soudním poplatku 400 Kč dle položky 2, bodu 1, písmena a) sazebníku soudních poplatků, přílohy zákona číslo 549/1991 Sb., a nákladech právního zastoupení – odměna za zastoupení advokátem 3 × 200 Kč dle § 14b odstavec 1, § 11 odstavec 1, písmeno a), d) vyhlášky číslo 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za úkony příprava a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé a výzva k plnění), neboť se jedná o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč, dále paušální náhradě hotových výdajů 3 × 100 Kč dle § 14b odstavec 5 písmeno a) této vyhlášky, náhrady za daň z přidané hodnoty dle § 137 odstavec 3 občanského soudního řádu ve výši 189 Kč, celkem 1.489 Kč x 62,11 % tj. 924,80 Kč Náklady řízení byly přiznány k rukám zástupce žalobkyně. Lhůta k jejich placení byla stanovena shodně s jistinou dluhu.