7 C 159/2021

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ilonou Láníkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 11.268 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení 7,05 % ročně z částky 11.000 Kč od [datum] do zaplacení, do jednoho roku od právní moci rozsudku.</b> II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu 268 Kč a úrok 14,07 % ročně z částky 11.000 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. <b>III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum], doplněnou podáním ze dne [datum], domáhá po žalovaném zaplacení částky 11.000 Kč, smluvní pokuty 268 Kč, smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení, a náhrady nákladů řízení, to vše na základě smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne [datum]. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr 11.000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet spolu úrokem za poskytnutí ve 36 měsíčních splátkách po 926 Kč, počínaje březnem 2013. Úvěr byl žalovanému vyplacen dne [datum] na účet uvedený ve smlouvě. Žalovaný ke dni podání žaloby na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 11.000 Kč. Dále požaduje zaplacení úroku z úvěru od [datum] v sazbě 14,70 % ročně, což je sazba stanovená v souladu s §1802 občanského zákoníku, pro případ nejsou-li ujednány úroky z úvěru. Tato sazba odpovídá úrokům obvyklým, požadovaným za úvěry poskytované bankami v místě bydliště dlužníka a době uzavření smlouvy. Dále žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty 2x 74,08 Kč, což je 8% z výše splátky [číslo] za prodlení přesahující 15 dní, smluvní pokuty 1x 128,38 Kč, což je 13% z výše splátky [číslo] za prodlení přesahující 30 dní, to vše v souladu s ujednáním čl. 12 smlouvy. Celkem na smluvních pokutách požaduje žalobkyně zaplacení 268 Kč. Žalobkyně dále požaduje zaplacení zákonného úroku z prodlení 7,05 % ročně z částky 11.000 Kč od [datum] do zaplacení. K výzvě soudu doplnila žalobkyně podáním ze dne [datum] skutková tvrzení ve vztahu ke splnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka před poskytnutím úvěru. Uvedla, že tuto posoudila na základě informací poskytnutých žalovaným a informací z databází NRKI a SOLUS. Žalobkyně hodnotila klienta dle bodového systému, který má reflektovat věk, délku zaměstnání, příznak v SOLUS, příznak v NRKI, zda se jedná o nového nebo stávajícího klienta, bydliště, požadovanou délku splatnosti, poměr požadované částky vs. volné prostředky klienta a rodinný stav. Žalobkyně zjistila, že žalovaný nebyl v době žádosti o úvěr ve zkušební době, ani dlouhodobě ve stavu pracovní neschopnosti, nebyla prováděna exekuce srážkami ze mzdy, žalovaný má volné zdroje ke splácení ve výši 13.368 Kč a není nikde dlužen částkou po splatnosti. Zároveň nebyl evidován v době žádosti v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, zaměstnavatel klienta nebyl v insolvenčním rejstříku, a obchodník jednající s klientem doporučil úvěr ke schválení.

2. Žalovaný se ve věci samé, k výzvě soudu, nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný.

3. K jednání nařízenému ve věci dne [datum], se zástupce žalobkyně dostavil a navrhl vydání rozsudku pro zmeškání. I když žalobkyně navrhla vydání rozsudku pro zmeškání, soud v daném případě tento rozsudek nevydal, neboť, jak je níže uvedeno, shledal uzavřenou smlouvu absolutně neplatnou.

4. Soud jednal v nepřítomnosti žalovaného a provedl dokazování listinnými důkazy: Předsmluvním formulářem ze dne [datum], potvrzením zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance ze dne [datum], pracovní smlouvou ze dne [datum], příjmovým pokladním dokladem ze dne [datum], [datum] a [datum] o výplatě mzdy, hodnocením klienta ze dne [datum], příkazem k povolení inkasa ze dne [datum], dispozicemi ke smlouvě o bankovních produktech a službách [právnická osoba] a žalovaným ze dne [datum], výpisem registru SOLUS ze dne [datum], výpisem registru NRKI ze dne [datum], Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum], smluvními ujednáními smlouvy o úvěru opatřenými podpisem žalované, platební bilancí ke smlouvě [číslo] kartou klienta k číslu smlouvy [číslo] ke dni tisku [datum], oznámením o schválení úvěru ze dne [datum] spolu s dokladem o odeslání žalovanému dne [datum], splátkovým kalendářem ke smlouvě o úvěru ze dne [datum], částečným výpisem žalobkyně z účtu vedeného u [právnická osoba] ze dne [datum], fakturou [číslo] ze dne [datum] k úhradě smluvní pokuty ve výši 194 Kč za prodlení s úhradou splátky [číslo] fakturou [číslo] ze dne [datum] k úhradě smluvní pokuty ve výši 74,08 Kč za prodlení s úhradou splátky [číslo] listinou obsahující výpočet smluvního úroku, předžalobní výzvou ze dne [datum] spolu s dokladem o odeslání žalované dne [datum], výpisem ze systému časových řad [příjmení] [příjmení].

5. Soud z úřední činnosti zjistil, že k vymožení pohledávky žalobkyně za žalovaným ze smlouvy o úvěru [číslo] bylo vedeno rozhodčí řízení. Exekuce dle vydaného rozhodčího nálezu byla následně usnesením Okresního soudu ve Vyškově č. j. [číslo jednací] ze dne 15. února 2021 zastavena jako nepřípustná, z důvodu neplatnosti exekučního titulu.

6. Z infomačního systému Okresního soudu ve Vyškově bylo zjištěno, že v letech 2010 až 2016 bylo proti žalovanému zahájeno 22 exekučních řízení, z nichž několik z nich se týkalo vymožení dluhů ze spotřebitelských úvěrů od nebankovních subjektů ze smluv uzavřených žalovaným před poskytnutím předmětného úvěru dle smlouvy [číslo] ze dne [datum].

7. Na základě provedených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a učinil tentýž závěr o skutkovém stavu:

8. Žalovaný vyplněním formulářové žádosti zažádal o poskytnutí revolvingového bezúčelového spotřebitelského úvěru, v celkové výši 11.000 Kč. Z oznámení o schválení úvěru soud zjistil, že k datu [datum] byla žalobkyní nabídka na uzavření smlouvy o úvěru akceptována, oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému zasláno na korespondenční adresu dle smlouvy. V oznámení je sděleno schválení úvěru ve výši 11.000 Kč a konečné parametry poskytovaného úvěru, základní doba trvání činí 36 měsíců, základní počet měsíčních splátek 36, základní celková částka splatná úvěrovaným činí 33.336 Kč, celková výše měsíční splátky 926 Kč, výpůjční úroková sazba úvěru činí 123,25 %. Ke smlouvě je přiložen splátkový kalendář s rozpisem splátek splatných od [datum] do [datum]. Uvedenou akceptací došlo k uzavření smlouvy, kterou je uvedený návrh, ve spojení s oznámením o schválení úvěru. Z karty klienta soud zjistil, že dne [datum] žalobkyně žalovanému poskytla 11.000 Kč, nominální výše úvěru činila 33.336 Kč, kdy smluvní odměna činí 22.336 Kč. Žalovaný ke dni [datum] (datum tisku karty) splatila 0 Kč, na nominální výši úvěru zbývá doplatit 219.841,40 Kč.

9. Žalobkyně prověřila schopnost žalovaného řádně hradit úvěr dle údajů uvedených ve formuláři hodnocení klienta. Z karty hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaný byl v době sjednání úvěru zaměstnancem [právnická osoba], s pravidelným měsíčním příjmem 23.083 Kč, což doložil potvrzením zaměstnavatele a pracovní smlouvou ze dne [datum]. Z uvedené smlouvy čl. 3 vyplývá, že se pracovním poměr sjednává na dobu určitou do [datum]. Dále je uvedeno, že pracovní poměr se sjednává na dobu neurčitou. Z potvrzení zaměstnavatele ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný je zde zaměstnán od [datum] na dobu neurčitou a jeho příjem za poslední kalendářní měsíc činí 17.650 Kč. Zaměstnavatel dále potvrdil, že z pracovního příjmu provádí srážky 4.000 Kč na nájem, 2.500 Kč na potravu a 1.200 Kč na sport. Dále zaměstnavatel potvrdil, že na dříve poskytnuté úvěry není spláceno zatím ničeho a jsou prováděny srážky k úhradě jiných závazků 2000 – 3000 Kč na oblečení a obuv a 500 – 1000 Kč na vlastní nářadí. Potvrzení vystavil [jméno] [příjmení] za [právnická osoba] S ohledem na shora uvedenou identifikaci srážek má soud důvodné pochybnosti o tom, že se skutečně jedná o srážky ze mzdy prováděné zaměstnavatelem ze mzdy žalovaného v souladu s § 146 zákoníku práce. V hodnocení klienta žadatel dále uvedl, že je svobodny, má maturitu a žije v pronájmu. Jako měsíční výdaje žadatele je uvedena částka 3.800 Kč, která dle žalobkyně vychází z paušální částky pokrývající životní minimum a náklady spojené s výživou a zajištěním základních potřeb. Z úřední činnosti soudu je známo, že tato částka je uváděna pravidelně i v jiných smlouvách ve vztahu k jiným žadatelům o úvěr, a jedná se tak o zmechanizovaný a konstantní systém vyjádření fixních nákladů předpokládaných u průměrného žadatele o úvěr. Dále jsou v kartě klienta uvedeny splátky půjček, úvěrů atd. ve výši 1.915 Kč a dále v položce nájemné, inkaso, doprava, ostatní částka 4. 000 Kč. Z karty klienta vyplývá, že žalovaný disponuje volnými zdroji ve výši 13.368 Kč. Z doloženého výpisu z databáze SOLUS (tištěn k datu [datum]) soud zjistil, že k žalovanému byla evidována dlužná částka 1.915 Kč po splatnosti, za telekomunikační poplatky. Z doloženého výpisu z NRKI, který je tištěn k datu [datum], soud zjistil, že žalovanému bylo přiřazeno skóre 25, tzn., že klient je nový, není v databázi NRKI/BRKI. Ke dni sjednávání úvěru měl žalovaný bankovní účet u [právnická osoba], výpis z uvedeného účtu však žalovaným, jako žadatelem předložen nebyl.

10. Závazkový vztah, vzniklý mezi žalobkyní a žalovanou ze smlouvy o úvěru se řídí dle výslovného smluvního ujednání zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník a zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru.

11. Dle § 9 odst. 1 a 3 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

12. V dané věci se jednalo o komerčně nazývaný„ rychlý“ spotřebitelský úvěr nabízený mimo jiné osobám v postavení spotřebitele, poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr nebo zápůjčku od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. Soudu je známo, že v případě tohoto poskytování peněžních prostředků, je vyžadováno minimální zajištění (pokud vůbec) ve srovnání s bankami a požadavky klientů jsou vyřizovány mnohem pružněji, než tomu bývá u tradičně konzervativnějších bank, což je ale vzhledem k jejich zaměření pochopitelné. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 9 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a to neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.

13. Žalobkyně byla před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinna vyžádat si od žalovaného informace o jeho veškerých příjmech, které měl prokázat (např. výpisem z účtu, výplatní páskou) a dále si vyžádat přehled jejích výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistila, zda je žalovaný fakticky schopen dlužnou částku uhradit. Žalobkyně se zabývala poměry žalovaného, avšak dle závěru soudu tak neučinila dostatečně, s vynaložením odborné péče. Z informací zjištěných soudem zejména z hodnocení klienta byla finanční situace a tedy i úvěruschopnost žalovaného špatná. Jeho měsíční příjem činil 17.650 Kč. Výdaje žalovaného byly stanoveny paušální částkou bez dalšího ověření. Soud zcela postrádá doložení výdajů na bydlení (nájemní smlouvou, dokladem SIPO), údaj o výši nájemného 4.000 Kč považuje soud za zcela nevěrohodný, neodpovídající běžnému nájemnému v místě a čase sjednávání úvěru. Stejně tak nebylo řádně ověřeno dluhové zatížení žadatele o úvěr, v tomto případě zejména lustrací v centrální evidenci exekucí. Z hodnocení klienta i předloženého důkazu vyplývá, že žadatel měl zřízen bankovní účet. Posouzení majetkových poměrů žadatele z výpisů z bankovního účtu za posledních 3 až 6 měsíců považuje soud za nejdostupnější možnost poskytovatele úvěru, jak ověřit stav financí žadatele, soud se pozastavuje nad chováním věřitele, který tuto možnost nevyužil.

14. Samotná skutečnost, že má žalovaný stabilní příjem, není postačující pro prokázání jeho úvěruschopnosti, pokud je výrazně nad výši tohoto příjmu zadlužen (a toto riziko v případě osob, které vyhledávají nebankovní poskytovatele úvěru, zásadně existuje). Za této situace by obezřetný a rozumný úvěrující vyžadoval po osobě žadatele informace k jeho majetkové situaci (k jeho výdajům). Z údajů zjištěných žalobkyní k posouzení úvěruschopnosti nelze v žádném případě vyhodnotit, zda se u žadatele jedná o osobu solventní či nikoli. Ačkoli to žalobkyně v obecné rovině tvrdí, v tomto konkrétním případě neprokázala, že by zjišťovala (ověřovala) výdaje žadatele – náklady na bydlení a dluhové zatížení. Na základě informací, které žalobkyně měla, si nemohla učinit odůvodněný závěr, že žalovanému lze úvěr poskytnout. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (byť by žalovaným skutečně takto byly tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků.

15. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným.

16. Na základě neplatné smlouvy bylo žalovanému poskytnuto plnění 11.000 Kč. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně ničeho nezaplatil. Uvedené tvrzení žalovaný nezpochybnil. Žalovaný je tak povinen s ohledem na již uvedené zaplatit žalobkyni 11.000 Kč. Soud proto žalovaného k zaplacení této částky žalobkyni zavázal. Ve vztahu k požadovanému zákonnému úroku z prodlení z částky 11.000 Kč, přiznal soud žalobkyni tento úrok od [datum] tj. ode dne následujícího po dni, který žalobkyně stanovila jako poslední den lhůty k zaplacení dluhu v předžalobní výzvě ze dne [datum], do zaplacení. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II.

17. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu a za použití (per analogiam) ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru o spotřebitelském úvěru, stanovil soud splatnost dlužné částky v době přiměřené možnostem žalovaného. Vzhledem k nečinnosti žalovaného v řízení soud neshledal možnost splácení dlužné částky jako účelnou a stanovil proto splatnost přiznaného dluhu včetně zákonného úroku z prodlení v přiměřené době jednoho roku od právní moci rozsudku, tak aby žalovanému poskytl možnost dobrovolného uhrazení a zároveň jej nepřiměřeně nezvýhodnil na úkor žalobkyně.

18. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohlednil i požadované (kapitalizované) příslušenství, v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I ÚS 2717/08. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 11.000 Kč, smluvní pokutu 268 Kč a úrok 14,07% ročně z částky 11.000 Kč kapitalizovaný ke dni podání žaloby [datum] částkou 12.623,29 Kč, tedy celkem 23.891,29 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 11.000 Kč. V dané věci byl tedy úspěšný žalovaný v rozsahu 7,92 % (čistý úspěch). Vzhledem tomu, že žalovaný měl úspěch pouze v nepatrné části, soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

19. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 odstavec 1 občanského soudního řádu.