7 C 168/2020

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ilonou Láníkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 45.936 Kč s příslušenstvím <b>I. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni pohledávku ve výši 18.450 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 78.350 Kč ve výši 8,05 % ročně od [datum] do [datum] ve výši 438 Kč, zákonný úrok prodlení z částky 71.750 Kč ve výši 8,05% ročně od [datum] do [datum] ve výši 673,85 Kč, zákonný úrok prodlení z částky 65.150 Kč ve výši 8,05% ročně od [datum] do [datum] ve výši 553,59 Kč, zákonný úrok prodlení z částky 58.550 Kč ve výši 8,05 % ročně od [datum] do [datum] ve výši 366,59 Kč, zákonný úrok prodlení z částky 51.950 Kč ve výši 8,05 % ročně od [datum] do [datum] ve výši 406,58 Kč, zákonný úrok prodlení z částky 49.450 Kč ve výši 8,05 % ročně od [datum] do [datum] ve výši 431,25 Kč, zákonný úrok prodlení z částky 42.450 Kč ve výši 8,05% ročně od [datum] do [datum] ve výši 265,78 Kč, zákonný úrok prodlení z částky 37.450 Kč ve výši 8,05% ročně od [datum] do [datum] ve výši 25,12 Kč, zákonný úrok prodlení z částky 35.450 Kč ve výši 8,05% ročně od [datum] do [datum] ve výši 309,15 Kč, zákonný úrok prodlení z částky 28.450 Kč ve výši 8,05% ročně od [datum] do [datum] ve výši 508,94 Kč, zákonný úrok prodlení z částky 18.450,00 Kč ve výši 8,05% ročně od [datum] do zaplacení a dále pohledávku ve výši 27.486,04 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 69,33 % ročně, z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od [datum] do zaplacení, tj. úrok za poskytnutí úvěru ve výši 69,33 % ročně z částky 65.005,40 Kč od [datum] do [datum] ve výši 8.168,84 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 69,33 % ročně z částky 62.569 Kč od [datum] do [datum] ve výši 4.393,94 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 69,33 % ročně z částky 55.969 Kč od [datum] do [datum] ve výši 2.896,04 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 69,33 % ročně z částky 49.369 Kč od [datum] do [datum] ve výši 3.193,05 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 69,33 % ročně z částky 46.869 Kč od [datum] do [datum] ve výši 3.377,79 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 69,33 % ročně z částky 39.869 Kč od [datum] do [datum] ve výši 2 063,04 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 69,33 % ročně z částky 34.869 Kč od [datum] do [datum] ve výši 193,32 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 69,33 % ročně z částky 32.869 Kč od [datum] do [datum] ve výši 2.368,86 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 69,33 % ročně z částky 25.869 Kč od [datum] do [datum] ve výši 3.824,80 Kč a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 69,33 % ročně z částky 15.869 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 237.456 Kč, se zamítá.</b> <b>II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.</b> 1. Návrhem ze dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 45.936 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 93.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě ve výši 96,2 % ročně splácet ve 30 měsíčních splátkách po 6.596 Kč, splatných vždy k 3. dni v měsíci počínaje únorem 2016. Žalovaný řádně neplnil podmínky smlouvy a v důsledku jeho prodlení vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 527,68 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů. Žalobkyně požaduje smluvní pokutu za prodlení u splátek [číslo] tedy 3 x 527,68 Kč. A dále smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyně požaduje smluvní pokutu u splátek [číslo] tedy 2 x 499 Kč Celkem na smluvních pokutách požaduje zaplacení 2.581 Kč. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátky [číslo] splatné [datum] přesahující 60 dnů došlo k zesplatnění úvěru ke dni [datum]. Ke dni zesplatnění činil dluh žalovaného na jistině celkem 65.005,40 Kč, dlužném úroku ke dni zesplatnění celkem 10.763,60 Kč, smluvní pokuty 2.581 Kč. Po zesplatnění zaplatil žalovaný na svůj dluh celkem 59.900 Kč. Na nové jistině tak žalobkyně požaduje zaplacení 15.869 Kč. Dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu 0,1 % z dlužné nové jistiny 75.769 Kč za každý den prodlení od [datum] do dne vyhotovení žaloby, tj. [datum] vyčíslenou s přihlédnutím k úhradám žalovaného po zesplatnění v celkové výši 27.486,04 Kč. Žalobkyně žalobou požaduje dále úrok za poskytnutí úvěru z částky původní jistiny 65.005,40 Kč od [datum] do zaplacení, s přihlédnutím k úhradám žalovaného po zesplatnění a ve výši 69,33 % ročně. Žalobkyně se rozhodla uplatňovat úrok pouze do limitu 120% celkové částky tedy do 237.456 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva.

2. Žalovaný se na výzvu soudu uloženou usnesením zdejšího soudu ze dne [datum], číslo jednací 7 C 168/2020-52 ve věci nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný.

3. Soud jednal v nepřítomnosti žalovaného a provedl dokazování listinnými důkazy: výpisem ČNB o nebankovních poskytovatelích spotřebitelského úvěru ke dni [datum], předžalobní výzvou ze dne [datum] včetně poštovního podacího archu z téhož dne, výpisem záznamů z registru [příjmení] ze dne [datum], výpisem záznamů z registru NRKI ze dne [datum], dokladem o vyplacení úvěru ze dne [datum], prohlášením o splnění informační povinnosti úvěrujícího ze dne [datum], výpisem z účtu žalovaného u [právnická osoba] za období od [datum] do [datum], výpisem z účtu žalovaného u [právnická osoba] za období od [datum] do [datum], informací zaměstnancům ze dne [datum], pracovní smlouvou žalovaného ze dne [datum], dodatkem pracovní smlouvy ze dne [datum], platovým výměrem ze dne [datum], výplatnicí za září, říjen a listopad 2015, formulářem - hodnocení klienta ze dne [datum], předsmluvním formulářem ze dne [datum], výzvou k zaplacení ze dne [datum] s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru, výzvou k zaplacení ze dne [datum] s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru, přípisem ze dne [datum] sdělení o vyhovění žádosti o jednorázové odložení splátek, včetně nového splátkového kalendáře, oznámením o schválení úvěru ke smlouvě číslo SRÚ [číslo] včetně splátkového kalendáře ke smlouvě o úvěru a včetně dokladu o doručení žalovanému dne [datum], výzvou k zaplacení ze dne [datum] s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru, smluvními ujednáními ze dne [datum], kartou klienta, návrhem na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru/smlouvou o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum], vyjádřením znalce k problematice úročení pohledávek ze dne [datum], kartou klienta, oznámením o zesplatnění dluhu ze dne [datum], žádostí žalovaného ze dne [datum] o odklad splátek, včetně přílohy pracovní smlouvy žalovaného ze dne [datum], listem vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí] a učinil tato skutková zjištění:

4. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 93.000 Kč, a to převodem na účet žalovaného uvedený ve smlouvě. Žalovaný se smlouvou zavázal splatit poskytnutou částku spolu s úrokem 96,20 % ročně, ve 30 měsíčních splátkách po 6.596 Kč (tedy celkem 197.880 Kč), vždy do 3 dne každého kalendářního měsíce. Splatnost první splátky v souladu se smlouvou a splátkovým kalendářem nastala [datum]. Soud má za zjištěné, že žalovaný na svůj dluh zaplatil do zesplatnění celkem 98.940 Kč a po zesplatnění úvěru celkem 59.900 Kč, tedy celkem částku 158.840 Kč.

5. Závazkový vztah, vzniklý dne [datum] mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smluvním ujednáním a smluvními podmínkami.

6. Dle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Dle ustanovení § 76 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

8. Dle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Dle ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

10. S ohledem na provedené dokazování a shora uvedená zjištění má soud za prokázané, že žalobkyně jako podnikatel (úvěrující) a žalovaný v postavení spotřebitele (úvěrovaný) uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, podléhající režimu spotřebitelské smlouvy. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 93.000 Kč bankovním převodem na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr ve 30 měsíčních splátkách po 6.596 Kč. Žalovaný zaplatil celkem 158.840 Kč.

11. Soud se zabýval otázkou, zda žalobkyně dostála své povinnosti prověřit úvěruschopnost žalovaného či nikoliv. Soud vycházel z provedených důkazů, ze kterých zjistil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě informací žalovaného, výpisů z bankovního účtu žalovaného za období tří měsíců před uzavřením smlouvy o úvěru, pracovní smlouvou, výplatnicemi a dále výpisem registru [příjmení] a NRKI. Žalovaný v dotazníku uvedl, že má jedno nezaopatřené dítě, je ženatý ale nežije ve společné domácnosti s manželkou. Žalovaný v hodnocení uvedl, že má vlastní bydlení a náklady na toto bydlení (včetně inkasa a dopravy) činí 4.000 Kč a nesplácí žádný jiný závazek. Výstup z databáze SOLUS neměl pro soud a tedy ani pro žalobkyni žádnou vypovídací hodnotu, neboť zde chybí hodnota příznaku. Z hodnoty skóre 394 v databázi NRKI nemohla žalobkyně učinit žádný závěr, neboť chybí legenda k rozpětí hodnot a není tedy zřejmé, jaký závěr o dlužníkovi lze učinit při hodnotě 394. Soudu je z úřední činnosti známo, že rozpětí skore 321 – 412 databáze NRKI znamená Kategorie II. - nízké body do interní Score Card, střední riziko, úvěr bývá limitován výší vyplacené částky. Z výpisů z běžného účtu na jméno žalovaného za období září až listopad 2015 vyplývá pouze to, že na tento účet chodila žalovanému mzda ve výši cca [částka], ostatní platby uvedené na výpisech jsou sice příjmy, avšak z jejich bližšího popisu je zřejmé že se jedná o příjmy v souvislosti s ledním hokejem – startovné, nájem [anonymizováno], pronájem [anonymizována dvě slova]. Je tedy sporné, zda se jedná o soukromý účet žalovaného a pokud ano je důvodné předpokládat, že tyto příjmy byly následně vydány oprávněné osobě – provozovateli [anonymizována dvě slova] [obec], kde byl žalovaný v této době zaměstnán jako strojník – [anonymizováno]. Bankovní výpisy nejsou v úplném znění a údaje o počátečním a konečném zůstatku jsou začerněny. Soud (ani žalobkyně) tedy z těchto listin nemohl učinit závěr o stavu úspor žalovaného. Soud zjistil, že stavba s adresou [ulice a číslo], [obec] (adresa bydliště žalovaného ke dni uzavření úvěrové smlouvy) nebyla k datu [datum] ani dříve ve vlastnictví žalovaného a ani jeho manželky. Na příslušném listu vlastnictví [číslo] jsou od roku 1982 evidováni jako vlastníci manželé [jméno] a [jméno] [příjmení]. Informace žalovaného o vlastním bydlení se tedy nezakládala na pravdě, tuto informaci však mohla žalobkyně kdykoli ověřit z veřejně dostupných údajů katastru nemovitostí. Soud tedy shrnuje, že v době uzavření smlouvy byl žalovaný ženatý, měl jedno nezaopatřené dítě. I pokud (zejména pokud) s manželkou nežil v jedné domácnosti, měl vůči ní vyživovací povinnost, tuto skutečnost žalobkyně nijak nezohlednila. Žalovaný bydlel v [obec], pracoval však ve [obec], tedy ve vzdálenosti 12 – 15 km od místa bydliště. Žalovaný neměl vlastní bydlení a bydlel tedy zřejmě v nájmu. Na nájemné, inkaso dopravu a ostatní výdaje žalobkyně mechanicky bez bližšího zkoumání a prověřování vyčlenila částku 4.000 Kč. Tato částka zcela evidentně neodpovídá přiměřeným výdajům na nájemní bydlení - nájem + inkaso, výdajům na pravidelnou dopravu do místa pracoviště a případně dalším výdajům na osobní potřeby žalovaného. Hodnota skore 394 databáze NRKI naznačuje, že žalovaný není spolehlivý plátce s dobrou platební morálkou, navíc tato hodnota vede k pochybnostem o neexistenci jiných dluhů žalovaného. V daném případě bylo zcela namístě prověřovat dále s větší pečlivostí a podrobněji platební morálku žalovaného. Žalobkyně na tyto informace nijak nereagovala, nepožadovala doplnění dalších informací ohledně předchozích dluhů žalovaného ani informace ohledně dalších výdajů žalovaného, zejména výdajů na bydlení.

12. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/ 2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do dotazníku žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku důvěryhodných podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít.

13. Obezřetnost a důslednost žalobkyně při daném posuzování pak byla na místě zejména vzhledem k ověření stavu závazků žalovaného, které byly zřejmé z bankovního výpisu z účtu žalovaného za období tří měsíců předcházejících uzavření smlouvy o úvěru. V daném případě bylo zcela namístě prověřovat dále s větší pečlivostí a podrobněji platební morálku žalovaného. Žalobkyně si vystačila jen s údaji z dotazovaných registrů, které jednak neměly žádnou vypovídací hodnotu (chybějící skore případně legenda) a samy o sobě naznačovaly nespolehlivost klienta, žalobkyně nijak neověřovala údaje uváděné žalovaným, byť se jednalo stran bydlení o jednoduše ověřitelný údaj, a na základě toho pak nezjišťovala skutečné náklady žalovaného, zejména jak již bylo uvedeno náklady na bydlení.

14. Soud si je vědom toho, že předmětné ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění příjmů, dosavadního dluhového zatížení klienta a jeho podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Nezjišťování a následné neověření závazků klienta a výdajů na bydlení a dopravu implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.

15. Judikatura Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či v poměrech exekučních usnesení ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018) a Ústavního soudu (srov. např. nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) přikládá v posledním období podstatný význam právě zjištění věřitele, v jaké finanční situaci byl dlužník v době podepsání smlouvy o úvěru a do jaké míry s ní byl věřitel obeznámený a zda po dlužníkovi požadoval osvědčení jeho úvěruschopnosti, neboť věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele (věřitel přitom nedostojí povinnosti stanovené § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech). Ústavní soud v tomto směru výslovně dovodil, že„ obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, neboť nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli“. Jinak řečeno v případě, že bude v rámci nalézacího řízení zjištěno, že poskytovatel úvěru řádným způsobem nezjišťoval schopnost žadatele o úvěr dostát převzatým závazkům, či případně si řádně neověřil povinným subjektem tvrzené a případně i dokladované skutečnosti, potom si ochranu, která je mu jinak ústavou a procesními předpisy dána, nezasluhuje. Uvedené prioritní hledisko jsou tak obecné soudy povinny při svém rozhodování posuzovat a při jeho naplnění z něho činit odpovídající závěry. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně dovodil, že je neakceptovatelné, aby se dostávalo případné soudní ochrany subjektům (zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům), které evidentně poškozují práva svých klientů.

16. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Soud má za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy, jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat za použití § 588 občanského zákoníku jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (pro širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

17. Na tomto podkladě dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru ze dne [datum] je absolutně neplatná. Důsledkem toho je v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru nárok žalobkyně vůči žalovanému omezen na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele (žalovaného).

18. Na základě neplatné úvěrové smlouvy bylo žalovanému poskytnuto plnění 93.000 Kč. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně zaplatil celkem 158.840 Kč. Žalovaný tedy svůj dluh zcela zaplatil. Soud proto žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl.

19. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. V dané věci byl zcela úspěšný žalovaný, kterému by tak příslušela náhrada nákladů řízení. Žalovanému však v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

20. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 odstavec 1 občanského soudního řádu.