7 C 204/2020

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ilony Láníkové a přísedících Miroslavy Adamcové a Věry Šebelové v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupené advokátem JUDr. Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného pro doručování adresa žalovaného zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru

I. Určuje se, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne [datum], kterým došlo k zániku pracovněprávního vztahu mezi žalobkyní a žalovaným, založeného pracovní smlouvou ze dne [datum], jenž žalobkyně obdržela dne [datum], je neplatné.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 25 361 Kč, k rukám JUDr. Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Návrhem, podaným u Okresního soudu v Hradci Králové dne [datum] a postoupeným Okresnímu soudu ve Vyškově dne 30. 7. 2020, jako soudu místně příslušnému, domáhala se žalobkyně, aby soud určil, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 1. 7. 2020, je neplatné. Svůj návrh odůvodnila tím, že okamžité zrušení pracovního poměru musí splňovat zákonné náležitosti, což však listina ze dne [datum] nesplňuje. Skutkový důvod spočívající ve stržení diet a neplacení svátků bez bližší konkretizace za jaké období, resp. za jaké konkrétní svátky označené datem, je důvodem, který je neurčitý a nesrozumitelný. Pokud se týká období od 26. 6. do 30. 6. 2020, pak tvrzený nárok nebyl v době, kdy je okamžité zrušení datováno, dospělým nárokem.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby v plném rozsahu s odůvodněním, že nad rámec měsíční mzdy bylo ústně dohodnuto, že diety budou vypláceny v hotovosti v týdenním intervalu. Nad rámec sjednané mzdy také žalobkyně poskytovala až do dubna 2020 prémie ve výši 4 500 Kč. Rozvrhování pracovní doby nebylo zaměstnancům sdělováno dostatečně s předstihem. Žalovaný byl v době platnosti pracovního poměru u žalobkyně v insolvenčním řízení a bylo mu povoleno oddlužení, přičemž toto řízení stále běží. Dle povědomí žalovaného, žalobkyně minimálně od měsíce dubna 2020 nevyplácela příplatky za práci ve státní svátky, konkrétně ve dnech [datum], [datum] a [datum] Vedle toho od dubna 2020 docházelo ke strhávání prémií a neoprávněnému krácení zahraničního stravného o 5 EUR/den. Žalovaný má za to, že důvody, uvedené v okamžitém zrušení pracovního poměru jsou dostatečně specifikovány.

3. V rámci účastnického výslechu žalovaný uvedl, že mu nebyly proplaceny svátky ve dnech 10. 4. a 13. 4. 2020, kdy pracoval. Byla mu pouze vyplacena běžná mzda, ale ne příplatky za práci ve svátek. Dále to bylo ještě 1. 5. a v červnu mu zaměstnavatel strhl 5 EUR za den z diet. Vyúčtování cestovních náhrad žalobkyni písemně nepředkládal, bylo to formou aplikace. Všechna vozidla mají elektronickou knihu jízd. Na dotaz soudu, jak byla žalovanému proplacena mzda za duben 2020, uvedl:„ že mu nebyly zaplaceny ty svátky, tedy určitě ne, jako svátek, ale jako co, na to nepřišel“. Na přímý dotaz, jaké jízdy v dubnu 2020 nebyly žalovanému proplaceny, uvedl:„ že se omlouvá, ale není schopen si vůbec vzpomenout“.

4. Soud důkazy hodnotil podle § 132 občanského soudního řádu, tedy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům:

5. Žalovaný vykonával práci pro žalobkyni na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 1. 2019, kterou účastníci uzavřeli na dobu neurčitou na práci řidiče kamionu (viz pracovní smlouva).

6. Žalovaný sepsal dne 1. 7. 2020 okamžité zrušení pracovního poměru, ve kterém uvedl, že důvodem je stržení diet, neplacení svátků, od 26. 6. do 30. 6. 2020 nevyplacení cestovních náhrad, vyhrožování (viz okamžité zrušení pracovního poměru). K přepravě poštovními službami, byl tento přípis dán dne [datum], což dokladuje přiložený doklad o přijetí zásilky k doručení.

7. Žalobkyně doložila podrobný rozpis aktivit řidiče za měsíce květen a červen 2020, ze kterého vyplývá pohyb žalovaného s uvedením, zda se jedná o dobu řízení, jinou práci, či přestávku. Karta řidiče je uvedena pod číslem 5M3U001 (viz podrobný rozpis řidiče).

8. Doložené výplatní pásky žalovaného, dokladují, že za měsíc duben 2020, obdržel žalovaný mzdu ve výši 9 858 Kč. Jeho čistá mzda činila celkem 15 754 Kč, avšak částka 5 896 Kč byla ze mzdy určena na úhrady v rámci insolvenčního řízení. V tomto měsíci odpracoval žalovaný 14 dnů a čerpal 8 dnů dovolené na zotavenou. V tomto měsíci byla žalovanému vyplacena mzda za 20 dnů, dále mu byly proplaceny 2 svátky a 8 dnů dovolené. Příplatek za práci v sobotu/neděli byl proplacen za 28,17 hodin a ve svátek za 10,43 hodin (viz doložená výplatní páska).

9. V květnu 2020 odpracoval žalovaný 21 dnů, obdržel mzdu ve výši 9 568 Kč a částka 5 318 Kč byla použita na platby v rámci insolvenčního řízení. Za tento měsíc bylo žalovanému proplaceno celkem 12 hodin práce přesčas, 28,46 hodin práce v sobotu či neděli a 1,25 hodin za práci ve svátek (viz doložená výplatní páska).

10. Mzda byla žalovanému vyplácena na účet číslo [bankovní účet], který není veden na jméno žalovaného (viz sdělení air/bank ze dne [datum]). Žalovaný uvedl, že majitelkou účtu je [jméno] [příjmení]. Na tento účet uhradila žalobkyně dne [datum] částku 9 405 Kč (viz výpis z účtu).

11. Svědkyně [jméno] [příjmení] soudu potvrdila, že v měsíci dubnu a květnu 2020 sdílela se žalovaným společnou domácnost. V dubnu 2020 byla vyplacena žalovanému na její účet částka kolem 9 000 Kč. Jaká částka byla žalovanému na její účet vyplacena v květnu 2020, to si svědkyně nepamatuje. Svědkyně doložila výpisem z účtu, že byla žalovanému dne [datum] vyplacena mzda za duben 2020 na její účet ve výši 9 858 Kč, a to od žalobkyně.

12. Žalovaný předložil výkaz aktivity řidiče za duben 2020, ve kterém však nesouhlasí číslo karty řidiče. Na tomto výkazu je uvedeno číslo [anonymizováno]. Z předloženého výkazu vyplývá, že práce byla vykonávána pouze ve dnech 1. - 3. 4. 2020 a dále ve dnech 9. - 13. 4. 2020. Ve dnech 4. - 8. 4. 2020 je vykazovaná přestávka, a to v době od 00:00 do 24:00 hodin, ve dnech 14. - 30. 4. 2020 je vykazovaná jiná práce, a to vždy od 00:00 do 23:59 hodin. Tento doložený výkaz aktivity řidiče soud nepovažuje za věrohodný důkaz. Především nesouhlasí číslo karty řidiče. V tento měsíc bylo žalovanému proplaceno celkem 22 dnů za výkon práce a 8 dnů dovolené, jak dokládá mzdový list. V tomto výkazu je však vykázána práce pouze za osm dnů. Není vůbec jasné, co by měla znamenat jiná práce po dobu 23 hodin 59 minut denně, což je nereálné.

13. Žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že bohužel podrobný rozpis aktivit řidiče za měsíc duben již doložit nemůže, neboť jej nemá k dispozici. V doloženém podrobném rozpisu aktivit za měsíce květen a červen 2020 však vyplývá, že vždy po ukončení jízdy, před delším odpočinkem, či dovolenou, došlo k vyjmutí karty (viz podrobný rozpis aktivit řidiče).

14. V souladu s ustanovením § 56 písm. b) zákoníku práce zaměstnanec může pracovní poměr okamžitě zrušit jen, jestliže zaměstnavatel mu nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoliv jejich část do 15 dnů po uplynutí termínu splatnosti.

15. Jak vyplývá z ustanovení § 60 zákoníku práce, v okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží.

16. Dle ustanovení § 59 zákoníku práce, zaměstnanec může okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k okamžitému zrušení dověděl, nejpozději do 1 roku ode dne, kdy tento důvod vznikl.

17. Dle ustanovení § 141 odst. 1 zákoníku práce mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku.

18. Základní podmínkou pro okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnancem pro nevyplacení mzdy je, že se takové plnění stalo splatným a že od termínu splatnosti uplynulo 15 dnů.

19. Pokud tedy žalovaný v okamžitém zrušení uvádí, že mu nebyly vyplaceny cestovní náhrady za období od 26. 6. do 30. 6. 2020, tato část mzdy se nemohla stát splatnou. V této části žalovaný podal okamžité zrušení pracovního poměru předčasně. Splatnost mzdy nastala do konce července a teprve po uplynutí dalších 15 dnů by mohl oprávněně podat žalovaný okamžité zrušení pracovního poměru, pokud by prokázal, že mu v uvedeném období skutečně nebyla proplacena mzda, ovšem nikoliv jen cestovní náhrady.

20. V okamžitém zrušení pracovního poměru je nutné specifikovat důvod, který nelze zaměnit s jiným. Je také nutno specifikovat přesné datu, nebo alespoň vymezit období, za které nebyla zaměstnanci řádně vyplacena mzda, či její náhrady. Žalovaný v okamžitém zrušení uvádí, že mu byly strženy diety a neplaceny svátky. Ovšem toto své tvrzení nevymezil ani časovým obdobím, které by soud mohl přezkoumat. Období, za které nebyla naplacena mzda, musí být určeno alespoň časovým vymezením (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1151/2001).

21. Již z tohoto důvodu soud mohl určit, že okamžité zrušení pracovního poměru, které žalovaný doručil žalobci dne [datum] a které je datované dnem [datum], je neplatné. Žalovaný v okamžitém zrušení uvedl, že pracovní poměr ruší okamžitě ke dni [datum].

22. Soud požádal žalovaného o upřesnění, které svátky nebyly žalovanému proplaceny. V písemném vyjádření ze dne [datum] žalovaný uvedl, že se jednalo o svátky ve dnech [datum], [datum] s [datum].

23. Mzda za květen 2020 byla splatná do konce měsíce června a teprve, pokud by nebyla vyplacena do dalších 15 dnů, byl oprávněn žalovaný ukončit pracovní poměr okamžitě z důvodu nevyplacení mzdy, nebo části mzdy. V tomto případě se jedná o předčasné ukončení pracovního poměru. Žalobkyně v žalobě potvrdila, že jí okamžité zrušení pracovního poměru bylo doručeno dne [datum], i když na poštu bylo žalovaným předáno k doručení dne [datum] (pátek), jak dokladuje přiložený doklad o přijetí zásilky k doručení. Žalobkyni tak bylo toto okamžité zrušení pracovního poměru doručeno nejdříve v pondělí [datum]. Nic na věci nemění ani skutečnost, pokud by žalobkyně obdržela okamžité zrušení pracovního poměru dne [datum], neboť až po uplynutí 15 dnů je zaměstnanec oprávněn ukončit pracovní poměr okamžitě, tedy, v případě, že by nemyla řádně vyplacena mzda za duben 2020, dnem [datum].

24. Soud se zabýval vyplacením mzdy za svátky ve dnech 10. 4. 2020 a 13. 4. 2020. Mzda za duben 2020 byla splatná do konce měsíce května a po uplynutí dalších 15 dnů byl důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru. Žalovaný v písemném vyjádření sám upřesnil důvod okamžitého zrušení pracovního poměru – a to nevyplacení mzdy ve dnech 10. 4. 2020, 13. 4. 2020 a 1. 5. 2020. Jak je již shora uvedeno, pro nevyplacení mzdy za svátek dne 1. 5. 2020, by okamžité zrušení bylo dáno předčasně.

25. Mzdu zasílala žalobkyně na účet, který žalovaný pro zasílání mzdy uvedl. Jednalo se o účet jeho přítelkyně. Ta potvrdila a také doložila, že za duben 2020, byla žalovanému na její účet zaslána částka 9 858 Kč Čistá mzda činila 15 754 Kč, avšak částka 5 896 Kč byla přikázána na úhradu pohledávek v rámci exekučního řízení.

26. V měsíci dubnu 2020 bylo celkem 20 pracovních dnů a dva svátky. Žalovaný odpracoval 14 dnů a 8 dnů čerpal dovolenou na zotavenou. Sám žalovaný uvedl u jednání dne [datum], že mu bylo zaplaceno pouze jako za normální pracovní den, ale 100 % navýšení za práci ve svátek zaplaceno nedostal. Nejedná se tedy o pouhé proplacení svátků, ale o příplatek za práci ve svátek. Z vyúčtování za měsíc duben 2020 však vyplývá, že žalovanému byl uhrazen 100 % příplatek za práci ve svátek a to za 10,43 hodin.

27. Žalovaný namítal, že ve dnech [datum] a [datum] odpracoval celkem více než proplacených 10,43 hodin a doložil výkaz aktivity řidiče, na kterém je však uvedeno jiné číslo karty, než jaké bylo uvedeno na podrobném rozpisu aktivity řidiče za měsíce květen a červen 2020, jak je již uvedeno výše. Také nesouhlasí počet odpracovaných dnů a počet dnů dovolené. Dne 4. 4. 2020 byla sobota, dne 5. 4. 2020 byla neděle. Ve dnech 6. 4. - 8. 4. 2020 je vykazována přestávka. Ve dnech 9. 4. – 13. 4. 2020 je vykazován výkon práce a nadále ve dnech 14. 4. – 30. 4. 2020 je vykazována jiná práce a to vždy 24 hodin denně, což je nereálné. S ohledem na veškeré tyto výhrady soud vyhodnotil tento důkaz jako nevěrohodný.

28. Soud proto vycházel z doloženého mzdového listu, ze kterého vyplývá, že žalovanému byla za měsíc duben vyplacena mzda řádně, včetně příplatku za přesčas v sobotu a neděli za 28,17 hodin a včetně příplatku za práci ve svátek za 10,43 hodin. Mzda, po odečtení srážek, prováděných v exekučním řízení, byla žalovanému vyplacena na účet, jehož číslo žalobkyni sdělil. Vyplacení mzdy potvrdila i majitelka účtu – slyšená svědkyně a také přítelkyně žalovaného (viz shora).

29. V pracovní smlouvě je sjednána mzda ve výši 16 280 Kč a tato mzda, jak prokazují doložené výplatní pásky, byla žalovanému vyplácena. Současně se mzdou byly žalovanému měsíčně hrazeny příplatky. Žalovaný nedoložil, že by mu vznikl nárok na jakékoliv prémie. Nebylo prokázáno, že by se jednalo o nárokovou složku mzdy. Zaměstnavatel může vyplácet zaměstnancům prémie, avšak pokud tyto neváže na splnění určitých kritérií, nestává se tato složka mzdy nárokovou, ale jedná se pouze o nenárokovou složku mzdy, o které rozhoduje zaměstnavatel, zda bude, či nebude vyplacena. Žalovaný namítal, že mu nebyly vypláceny prémie od dubna 2020, avšak z doložených mzdových listů nevyplývá, že by mu v předchozím období byly prémie vypláceny. Za měsíc únor byla žalovanému vyplacena mzda za odpracovanou dobu, příplatky a dále mu byly proplaceny 2 dny dovolené na zotavenou, a to v celkové výši 14 784 Kč, po odpočtu úhrad v rámci exekučního řízení, k výplatě 9 334 Kč. Za měsíc březen 2020 byla žalovanému vyplacena mzda za odpracovanou dobu, příplatky a také náhrada za 4 dny dovolené na zotavenou, a to ve výši 14 997 Kč, po odpočtu úhrad v rámci exekučního řízení, k výplatě 9 405 Kč.

30. Za měsíc březen 2020 byla vyplacena žalovanému na mzdě celkem částka 14 784 Kč (hrubý příjem 18 450 Kč), za březen 2020 byla žalovanému vyplacena částka 14 997 Kč (hrubý příjem 18 757 Kč), za duben 2020 byla žalovanému vyplacena částka 15 754 Kč (hrubý příjem 19 859 Kč) a za květen 2020 byla žalovanému vyplacena částka 14 885 Kč (hrubý příjem 18 613 Kč).

31. Pokud se týká stržení diet, tak i bez časového úseku soud poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3227/2018, kde je uvedeno, že povinnost zaměstnavatele vyúčtovat cestovní náhrady a uspokojit právo zaměstnance na stravné tedy vzniká až po předložení písemných dokladů potřebných k vyúčtování cestovních náhrad zaměstnancem, a to ve lhůtě 10 pracovních dnů od jejich předložení. Dokud zaměstnanec nesplní svou povinnost předložit zaměstnavateli písemné doklady potřebné k vyúčtování stravného, není zaměstnavatel povinen provést vyúčtování cestovních náhrad a uspokojit právo zaměstnance na stravné.

32. Žalovaný sám uvedl, že žádné písemné vyúčtování cestovních náhrad neprováděl, písemné záznamy o provozu vozidla nevedl a zaměstnavateli nepředkládal.

33. Podle ustanovení § 109 odst. 1 zákoníku práce, přísluší za vykonanou práci zaměstnanci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených tímto zákonem, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní předpis jinak. Dle ustanovení § 109 odst. 2 zákoníku práce mzda je peněžité plnění a plnění peněžité hodnoty (naturální mzda) poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci za práci, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak.

34. Dle ustanovení § 1 odst. 7 písm. a) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, za příjmy ze závislé činnosti se nepovažují a předmětem daně, kromě příjmů, které nejsou předmětem daně podle § 3 odst. 4, dále nejsou náhrady cestovních výdajů poskytované v souvislosti s výkonem činnosti, ze které plyne příjem ze závislé činnosti, do výše stanovené nebo umožněné zvláštním právním předpisem pro zaměstnance odměňovaného platem, jakož i hodnota bezplatného stravování poskytovaná zaměstnavatelem na pracovních cestách; jiné a vyšší náhrady, než stanoví tento zvláštní právní předpis, jsou zdanitelným příjmem podle odstavce 1.

35. Žalovaný v okamžitém zrušení pracovního poměru uvádí porušení smluvních podmínek a to: a) stržení diet, b) neplacení svátků, c) od 26. 6. do 30. 6. 2020 nevyplacení cestovních náhrad, d) vyhrožování, e) nucení porušovat AETR, f) rozepisování dovolené bez vědomí žalovaného.

36. Důvodem okamžitého zrušení pracovního poměru zaměstnancem dle ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, je, že zaměstnavatel mu nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti (§ 141 odst. 1).

37. Dle § 141 odst. 1 zákoníku práce, mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku.

38. Podle ustanovení § 4 odst. 2 zákona o mzdě za mzdu se nepovažují další plnění poskytovaná v souvislosti se zaměstnáním, zejména náhrady mzdy, odstupné, cestovní náhrady, výnosy z kapitálových podílů nebo dluhopisů a odměna za pracovní pohotovost (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 12. 2012, sp. zn. 21 Cdo 3989/2011.

39. Dle citovaného zákonného ustanovení, kterým se zabýval ve svém rozhodnutí i Nejvyšší soud ČR, stržení diet a nevyplacení cestovních náhrad nemůže být důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru, jak má na mysli ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Důvodem pro okamžité zrušení rovněž nemůže být vyhrožování, nucení porušování AETR, či rozepisování dovolené. Důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru může být pouze nevyplacení mzdy nebo platu, nebo náhrady mzdy nebo platu. Jediným důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru, který žalovaný v okamžitém zrušení pracovního poměru uváděl, je neplacení svátků.

40. Vzhledem k tomu, že okamžité zrušení pracovního poměru je datované dnem 1. 7. 2020 a k doručení poštovními službami bylo dáno dne 3. 7. 2020, nevyplacení svátků se může týkat pouze měsíců březen a duben 2020. V měsíci březnu 2020 žádný svátek nebyl. V měsíci dubnu byly dva svátky a to dne 10. 4. 2020 a dne 13. 4. 2020.

41. Dle mzdového listu za měsíc duben 2020, však žalovanému byl příplatek za práci ve svátek vyplacen a to za 10,43 hodin. Dle pracovní smlouvy byla sjednaná měsíční mzda ve výši 16 280 Kč. Veškeré mzdové nároky za duben 2020 byly vypočítány ze mzdy 17 800 Kč. Žalovanému byla proplacena mzda za 14 dnů, tj. 12 pracovních dnů a dva dny svátků. Také mu byla proplacena dovolená na zotavenou a to za 8 dnů jejího čerpání. Pokud se týká příplatků ke mzdě, byl žalovanému zaplacen příplatek za práci v sobotu/neděli za 28,17 hodin a také za práci ve svátek za 10,43 hodin. Nebylo prokázáno, že by žalovaný ve dnech 10. 4. 2020 a 13. 4. 2020 vykonával práci ve vyšším rozsahu. Výkaz:„ Aktivita řidiče“, předložený žalovaným, soud nepovažuje za věrohodný důkaz, jak je již podrobně rozvedeno shora.

42. Po velmi podrobném dokazování a po zhodnocení všech důkazů, a to jednotlivě i v jejich souvislostech, dospěl soud k závěru, že žalovanému byla mzda za měsíc duben vyplacena řádně, včetně příplatků za práci ve svátek 10. 4. 2020 a 13. 4. 2020. Vzhledem k tomu, okamžité zrušení pracovního poměru, které zaslal žalovaný žalobkyni dne 3. 7. 2020, nebylo důvodné, žalovanému nepříslušel výpovědní důvod – nevyplacení mzdy či platu, nebo nevyplacení části mzdy či platu. Soud proto žalobě, jako důvodné, zcela vyhověl.

43. Další provedené důkazy soud nehodnotil, neboť z provedených důkazů, shora podrobně rozvedených, bylo zcela jasně prokázáno, že žalovaný mzdu za měsíc duben 2020, obdržel řádně. I když žalovaný nespecifikoval v okamžitém zrušení pracovního poměru období, za které mu nebyla vyplacena mzda, soud vycházel z jeho ústní a písemné specifikace po podání žaloby.

44. Další navržené důkazy soud neprováděl, neboť z již provedených důkazů dospěl k jednoznačnému závěru, že návrh žalobkyně je důvodný, jak je shora podrobně rozvedeno a další navržené důkazy nemohly již provedené důkazy, shora podrobně rozvedené, vyvrátit. Výslech bývalých zaměstnanců žalobkyně na pozici řidiče kamionu, považoval soud za nadbytečné s ohledem na předmět sporu.

45. Náklady řízení představují uhrazený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a náklady právního zastoupení dle ustanovení § 9 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za 3 hlavní úkony dle vyúčtování po 1 500 Kč za úkon (převzetí a příprava, podání žaloby a účast u jednání procesního soudu dne [datum], vyjádření k odvolání žalovaného, účast u jednání procesního soudu dne [datum], [datum] a [datum]). Dále bylo přiznáno 7 RP po 300 Kč, tedy v celkové výši 2 100 Kč. Rovněž bylo přiznáno cestovné k jednáním u procesního soudu osobním vozem [anonymizováno], [registrační značka] [obec] – [obec] a zpět (celkem 200 km dle [webová adresa], průměrná spotřeba 4,8 l [číslo] km, ceně nafty 27,20 Kč l a sazbě 4,40 Kč km v roce 2021, ceně nafty 36,10 Kč l a sazbě 4,70 Kč km v květnu a červenci 2022 a ceně nafty 47,10 Kč l a sazbě 4,70 Kč km v září 2022), ve výši 5 107 Kč a 16x ½ hodina ztráty času. Účtované náklady řízení bez soudního poplatku celkem činí částku 19 307 Kč, ke které byla připočtena 21 % sazba daně z přidané hodnoty (v souladu s ustanovením § 23a zákona číslo 85/96 Sb., o advokacii v platném znění), ve výši 4 054 Kč Náklady řízení celkem, včetně soudního poplatku činí částku 25 361 Kč a byly přiznány k rukám zástupce.

46. Lhůta k placení je stanovena dle ustanovení § 160 odstavec 1 občanského soudního řádu.