7 C 206/2022

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ilonou Láníkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 58 401,62 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 56 301,62 Kč a zákonný úrok z prodlení 8,25 % ročně z částky 56 301,62 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Návrh, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 2 100 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 2 100 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 14 476,50 Kč k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se návrhem ze dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 58 401,62 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že uzavřela se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru„ [anonymizováno]“ [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěrový limit ve výši 70 000 Kč maximálně 150 000 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnutí půjčky zaplatit úrok 1,74 %. Dluh měl žalovaný uhradit ve splátkách po 2 200 Kč měsíčně. Žalovaný dále přistoupil k rámcové smlouvě o pojištění pro případ ztráty schopnosti splácet. Součástí smlouvy byla dohoda o vydání a užívání platební úvěrové karty [anonymizováno]. Úvěr byl žalovanému vyplacen na účet sjednaný ve smlouvě a následně čerpán pomocí úvěrové karty. Celkem žalovaný vyčerpal 148 174 Kč. Žalovaným bylo celkem uhrazeno 333 600 Kč, z toho byla částka 38 961,86 Kč použita na úhradu pojistného, částka 186 091,34 Kč byla užita k úhradě úroků, částka 108 146,80 Kč byla užita k úhradě jistiny a částka 400 Kč byla užita k úhradě nákladů spojených s vymáháním. Žalobkyně od smlouvy odstoupila pro prodlení žalovaného se splácením, a to přípisem ze dne [datum]. Odstoupení nabylo účinnosti dne [datum]. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky 58 401,62 Kč, která se skládá z jistiny dluhu 53 373,25 Kč, dlužných úroků vyčíslených ke dni odstoupení od smlouvy ve výši 2 928,37 Kč, nákladů za ukončení smlouvy ze strany věřitele ve výši 1 500 Kč a nákladů spojených s upomínáním 600 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k plnění, na kterou však nereagoval.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný.

3. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud ve věci provedl dokazování listinami – smlouvou o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum], platební bilancí ke smlouvě [číslo] zprávou o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, odstoupením od smlouvy o úvěru ze dne [datum], poštovním podacím archem ze dne [datum], odstoupením od smlouvy o úvěru ze dne [datum], platební bilancí smlouvy.

5. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a shodnému závěru o skutkovém stavu: Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o revolvingové úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr do výše 40 000 Kč a úvěrový limit 60 000 Kč. Minimální měsíční splátka byla stanovena ve výši 1 800 Kč Smlouvou bylo sjednáno pojištění a žalovaný se zavázal platit pojistné ve výši 0,65 % z aktuálního dluhu spolu s měsíční splátkou. Smlouvou byl dále sjednán úrok ve výši 1,74 % měsíčně, tj. 20,88 % ročně. Dle platební historie žalovaný vyčerpal celkem 148 174 Kč a uhradil celkem 333 600 Kč, z toho částka 38 961,86 Kč na úhradu pojistného, částku 186 091,34 Kč k úhradě úroků, částku 108 146,80 Kč k úhradě jistiny a částku 400 Kč k úhradě nákladů spojených s vymáháním. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k plnění.

6. Dle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

7. Na základě citovaného ustanovení se předmětný smluvní vztah řídí zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen„ obchodní zákoník“), zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“), a to ve znění platném v době poskytnutí úvěru.

8. Podle ustanovení § 262 odst. 4 obchodního zákoníku, ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.

9. Podle ustanovení § 497 obchodního zákoníku, smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle ustanovení § 499 obchodního zákoníku, za sjednání závazku věřitele poskytnout na požádání peněžní prostředky lze sjednat úplatu, jestliže poskytování úvěru je předmětem podnikání věřitele.

11. Podle ustanovení § 502 odst. 1 obchodního zákoníku, od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné.

12. Podle ustanovení § 504 obchodního zákoníku, dlužník je povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán.

13. Podle ustanovení § 365 obchodního zákoníku, dlužník je v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem.

14. Podle ustanovení § 369 obchodního zákoníku, je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.

15. Podle ustanovení § 517 odst. 2 občanského zákoníku, jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

16. Vzhledem k tomu, že žalovaný, který je fyzickou osobou, vystupoval při uzavírání a plnění smlouvy o úvěru s dodavatelem mimo rámec své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti i mimo rámec samostatného výkonu svého povolání, tj. jako spotřebitel, a žalobkyně v rámci tohoto smluvního vztahu vystupovala v rámci své podnikatelské činnosti, kdy se mimo jiné zabývá poskytováním nebo zprostředkováním spotřebitelského úvěru, tj. jako dodavatel, je nutné aplikovat ustanovení právního řádu sloužící k ochraně spotřebitele, který v daném smluvním vztahu vystupuje jako slabší strana. Jelikož je předmětná smlouva o úvěru smlouvou spotřebitelskou (tedy smlouvou uzavřenou mezi spotřebitelem a dodavatelem), musí soud z moci úřední posoudit, zda jednotlivá ujednání spotřebitelské smlouvy nejsou nepřípustná, a to bez dalšího (§ 56 odst. 3 občanského zákoníku) či zda jsou nepřípustná pro jejich rozpor s požadavkem dobré víry znamenající k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran – jedná se tak o obsahovou kontrolu těchto ujednání (§ 56 odst. 1 občanského zákoníku). Cílem však není stanovit absolutní rovnost práv a povinností účastníků daného závazkového právního vztahu – úkolem soudu je odstranit významnou nerovnováhu práv a povinností účastníků.

17. Po posouzení všech předložených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 53 373,25 Kč představující jistinu dluhu a co do částky 2 928,37 Kč přestavující sjednaný úrok z úvěru ke dni zesplatnění úvěru (odstoupení od smlouvy). Na základě porušení smluvních povinností ze strany žalovaného došlo k odstoupení žalobkyně od smlouvy o úvěru ke dni [datum], po tomto zesplatnění činila dlužná jistina úvěru 53 373,25 Kč, kterou žalovaný ve stanovené lhůtě neuhradil. Dále soud shledal návrh žalobkyně důvodný co do úroku z úvěru ve výši 1,74% měsíčně. Ujednání o úrokové sazbě je uvedeno ve smlouvě o úvěru, tedy na listině, kterou žalovaný podepsal. Ujednání se tedy nachází na listině opatřené podpisem žalovaného. Soud dále žalobkyni přiznal požadovaný zákonný úrok z prodlení s ohledem na datum, kdy nabylo účinnosti odstoupení od smlouvy, tj. od [datum] do zaplacení. Dále soud přiznal žalobkyni požadovaný zákonný úrok z prodlení z přiznaní jistiny dluhu, ve zbytku pak žalobu zamítl.

18. Soud nepřiznal žalobkyni nárok na zaplacení částky 600 Kč jako nákladů spojených s vymáháním a částky 1500 Kč jako poplatku za ukončení smlouvy o úvěru ze strany věřitele. Dodatkové platební povinnosti ve spotřebitelské smlouvě nemohou být zásadně ujednány ve všeobecných obchodních podmínkách, ale na listině, na které je podpis spotřebitele. Pokud jsou dodatkové platební povinnosti ujednány mimo listinu, na které je podpis spotřebitele, pak soud v souladu s ustanovením § 2048 a násl. občanského zákoníku k ujednání nepřihlédne, ledaže sám spotřebitel se jeho aplikace dovolá (srovnej např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11, rozhodnutí Okresního soudu ve Zlíně ze dne 17. 1. 2017, sp. zn. 19 C 344/2016). S ohledem na nálezovou judikaturu, dospěl soud k závěru, že požadované poplatky žalobkyni přiznat nelze, neboť ujednání o nich se nenachází ve smlouvě o úvěru a není ani na listině podepsané žalovaným jako spotřebitelem. Takové ujednání je tedy neplatné.

19. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 58 401,62 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 56 301,62 Kč. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 92,81 %. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla neúspěšná pouze v nepatrné části, přiznal jí soud plnou náhradu nákladů řízení.

20. Náklady řízení žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek 2 921 Kč dle položky 1, bodu 1, písmena b) sazebníku soudních poplatků, přílohy zákona číslo 549/1991 Sb., a náklady právního zastoupení – odměna za zastoupení advokátem dle § 7 vyhlášky číslo 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů (advokátní tarif) za úkony právní služby dle §11 odstavec 1, písm. a) a d) advokátního tarifu, příprava a převzetí zastoupení a návrh ve věci samé 2 x 6 920 Kč a za úkon právní služby dle §11 odstavec 2, písmeno h) advokátního tarifu jednoduchá výzva k plnění 1 x 1 730 Kč, paušální náhradě hotových výdajů 3 × 300 Kč dle § 13 advokátního tarifu a 2 005,50 Kč náhradě za daň z přidané hodnoty dle § 137 odstavec 3 občanského soudního řádu Celkem činí náklady řízení 14 476,50 Kč.

21. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 odstavec 1 občanského soudního řádu.