7 C 221/2020

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ilony Láníkové a přísedících Marie Vinklerové a Anny Vémolové v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o úhradu částky 4.272 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplati žalobkyni částku 4.272 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4.272 Kč ode dne [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 5.114 Kč, k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Návrhem, podaným u Okresního soudu ve [obec] dne [datum], domáhala se žalobkyně, aby soud zavázal žalovaného k úhradě částky 4.272 Kč s příslušenstvím a náhradě nákladů řízení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný pracoval u žalobkyně ode dne [datum] na pozici manipulant, dělník kovovýroby. Pracovním poměr byl ukončen okamžitým zrušením ze strany zaměstnavatele dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Důvodem byla skutečnost, že žalovaný přestal dne [datum] docházet do zaměstnání, přičemž svou absenci nijak neodůvodnil. Pracovní poměr v září 2018 trval celkem 13 kalendářních dní, za které žalobkyně jako zaměstnavatel, byla povinna za žalovaného odvést odvod pojistného na zdravotní pojištění v celkové výši 714 Kč. Vzhledem k tomu, že odměna žalovaného za září 2018 byla nedostatečně vysoká, aby mohla být tato částka stržena z jeho odměny, musela ji žalobkyně uhradit z vlastních zdrojů. Odvedená částka na zdravotním pojištění je vypočítána jako 13,5 % ze součinu poměrného minimálního vyměřovacího základu za jeden den a počtu kalendářních dnů, po které pracovní poměr trval.

2. Minimální vyměřovací základ činil v souladu s § 3 odst. 6 zákona č. 592/1992 Sb. o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění k [datum] částku minimální mzdy, která činila v roce 2018 dle § 2 nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí 12.200 Kč. Poměrný minimální vyměřovací základ za jeden den tak při 30 dnech měsíce září činil 406,66 Kč, za 13 kalendářních dní, během kterých trval pracovní poměr žalovaného, činil poměrný minimální vyměřovací základ 5.286,66 Kč. Odvod na zdravotní pojištění tak činil 13,5 % z 5.286,66 Kč, tedy po zaokrouhlení nahoru na celé koruny částka 714 Kč.

3. Žalovaný měl na základě § 213 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, nárok na 4 týdny dovolené za kalendářní rok, tj. 20 dní. Vzhledem k tomu, že pracovní poměr žalovaného netrval po celý kalendářní rok, vznikl mu nárok na poměrnou část dovolené za kalendářní rok, což při osmi celých měsících, po kterých pracovní poměr trval, činilo 8/12 dovolené za kalendářní rok, tj. 13,5 dní, s ohledem na § 216 odst. 4 zákoníku práce zaokrouhleno na půlden nahoru. Po zpracování mezd ze strany žalobce však bylo zjištěno, že žalovaný čerpal za rok 2018 o 4,381 dne (tj. 4 dny a 3 hodiny) dovolené více, než na kolik dní měl dle zákoníku práce a pracovní smlouvy nárok. Za tyto 4,381 dny dovolené byla žalovanému vyplacena náhrada mzdy ve výši 3.558 Kč.

4. Částka náhrady mzdy za dovolenou je vypočítána jako součin stanovené denní pracovní doby a průměrného hodinového výdělku za počet dní, po které byla čerpána dovolená nad rámec poměrné části dovolené za kalendářní rok, pokrácená o odvody na zdravotním a sociálním pojištění za zaměstnance. Žalovaný tak měl stanovenou denní pracovní dobu 7,75 hodin a průměrný výdělek 117,68 Kč za hodinu. Průměrný denní výdělek žalovaného tak činil 912,02 Kč. Náhrada mzdy za 4,381 dny čerpané dovolené tak činila po zaokrouhlení 3.996 Kč. Srážky za zdravotní pojištění činily 178 Kč a za sociální pojištění 260 Kč. Celková náhrada mzdy, která byla žalovanému vyplacena za čerpání 4,381 dnů dovolené, tak činila 3.558 Kč. Vzhledem k čerpání dovolené po dobu 4,381 dní, na kterou mu nevzniklo právo, požaduje žalobkyně po žalovaném s přihlédnutím k § 222 odst. 4 zákoníku práce vrácení vyplacené náhrady mzdy ve výši 3.558 Kč.

5. Žalobkyně tak eviduje za žalovaným splatné pohledávky v celkové výši 4.272 Kč, skládající se z částky 714 Kč z titulu náhrady škody způsobenou žalovaným tím, že v měsíci záři 2018 z 13 kalendářních dní, po kterých trval pracovní poměr, neodpracoval ani jednu směnu, přičemž žalobce jako jeho zaměstnavatel za něj odvedl pojistné na zdravotní pojištění, a z částky 3.558 Kč z titulu vrácení bezdůvodného obohacení, kdy žalovanému byla vyplacena náhrada mzdy za čerpání 4,381 dne dovolené, které žalovaný čerpal nad rámec poměrné části dovolené za kalendářní rok, na kterou měl při osmi celých měsících, po kterých trval pracovní poměr, nárok, čímž bylo žalovanému plněno bez právního důvodu.

6. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě částky dopisem ze dne [datum]. Žalovaný do dnešního dne ničeho neuhradil. Žalobkyně zároveň požaduje po žalovaném úroky z prodlení v zákonné výši od [datum], tj. ode dne následujícího po dni, kdy žalovanému uběhla sedmidenní lhůta k úhradě žalované částky, počítaná ode dne, kdy provozovatel poštovních služeb zásilku obsahující výzvu vrátil zpět žalobci, tedy od prvního dne prodlení.

7. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

8. Po splnění podmínek pro postup podle § 115a občanského soudního řádu rozhodl soud na základě předložených důkazů, bez nařízení jednání.

9. Soud provedl důkazy pracovní smlouvou, pracovním a výplatním listem zaměstnance, okamžitým zrušením pracovního poměru a předžalobní výzvou ze dne [datum].

10. Provedeným dokazováním dospěl soud ke skutkovému zjištění, že žalovaný uzavřel se žalobkyní pracovní smlouvu dne [datum], v souladu se kterou nastoupil do pracovního poměru k žalobkyni dne [datum] jako manipulant, dělník kovovýroby. Pracovní poměr trval i v době [datum], kdy je datováno okamžité zrušení pracovního poměru dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Za porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem je považována neomluvená absence více než 5 dnů.

11. Výplatní list žalovaného dokladuje, že žalobkyně odvedla za žalovaného v měsíci září částku 714 Kč na zdravotním pojištění. Žalovaný však v měsíci září 2018 neodpracoval žádnou směnu, což dokladuje pracovní list zaměstnance.

12. Podle ust. § 157 odst. 4 občanského soudního řádu, v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

13. Dle ustanovení § 222 odst. 4 zákoníku práce zaměstnanec je povinen vrátit vyplacenou náhradu mzdy nebo platu za dovolenou nebo její část, na niž ztratil právo, popřípadě na niž mu právo nevzniklo. Ustanovení odstavce 1 věty druhé platí i zde.

14. Výpočet se provádí ve výši průměrného výdělku odpovídající průměrné délce směny dle ustanovení § 222 odst. 1 věta druhá zákoníku práce.

15. Dle ustanovení § 3 odst. 6 zákona o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění minimálním vyměřovacím základem je minimální mzda. Tato činila v roce 2018 částku 12.200 Kč.

16. Na základě provedených důkazů a po jejich zhodnocení dospěl soud k závěru, že návrh žalobkyně je zcela důvodný. Ačkoliv trval pracovní poměr žalovaného k žalobkyni, přestal žalovaný bez omluvy docházet do zaměstnání a z důvodu neomluvených absencí s ním byl okamžitě zrušen pracovní poměr.

17. Žalobkyně však byla povinna odvést zákonné odvody a doložila, že na zdravotním pojištění za žalovaného za září 2018 odvedla částku 714 Kč, avšak žalovanému za měsíc září 2018 nevznikl nárok na žádnou mzdu právě z důvodu neomluvených absencí.

18. Žalovaný také přečerpal nárok na dovolenou na zotavenou. Vzhledem k ukončení pracovního poměru mu nevznikl nárok za celý rok v trvání 4 týdnů, ale pouze poměrná část do doby skončení pracovního poměru. Vzhledem k tomu, že do doby skončení pracovního poměru žalovaný vyčerpal více, než činil jeho zákonný nárok, je oprávněný požadavek žalobkyně na vrácení vyplacené náhrady mzdy ve výši průměrného výdělku a to v souladu s ustanovením § 222 odst. 4 zákoníku práce, ve výši 3.558 Kč.

19. Další provedené důkazy soud nehodnotil, neboť z provedených důkazů, shora podrobně rozvedených, bylo zcela jasně prokázáno, že návrh žalobkyně je zcela oprávněný.

20. Další navržené důkazy soud neprováděl, neboť z již provedených důkazů dospěl soud k jednoznačnému závěru, že návrh žalobkyně je důvodný, žalovaný nedoložil jediný důkaz, který by oprávněnost návrhu žalobkyně zpochybnil.

21. Náklady řízení představují uhrazený soudní poplatek ve výši 1.000 Kč a náklady právního zastoupení dle ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za 2,5 hlavních úkonů po 1.000 Kč za úkon (převzetí a příprava, podání žaloby a ½ úkon za předžalobní upomínku). Dále byly přiznány 3 RP po 300 Kč, tedy v celkové výši 900 Kč Náklady řízení bez soudního poplatku celkem činí částku 3.400 Kč, ke které byla připočtena 21 % sazba daně z přidané hodnoty (v souladu s ustanovením § 23a zákona číslo 85/96 Sb., o advokacii v platném znění), ve výši 714 Kč Náklady řízení činí 4.114 Kč a náklady řízení celkem, včetně soudního poplatku činí částku 5.114 Kč a byly přiznány k rukám zástupce.

22. Lhůta k placení je stanovena dle ustanovení § 160 odstavec 1 občanského soudního řádu.