7 C 222/2023

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ilonou Láníkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 64 510,60 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 361 Kč do 24 měsíců od právní moci rozsudku.</b> II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 44 149,6‬ Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 366,17 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 972,05 Kč, zákonný úrok z prodlení 8,25 % ročně z částky 23 352,56 Kč od [datum] do zaplacení, úrok 20,25 % ročně z částky 23 352,56 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 000,71 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 714,62 Kč, zákonný úrok z prodlení 8,25 % ročně z částky 6 728,38 Kč od [datum] do zaplacení a úrok 25,26 % ročně z částky 6 728,38 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. <b>III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhá po žalovaném zaplacení částky 65 510,60 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení, a to na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum]. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 24 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet spolu s částkou 34 157 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 26 916 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 20,25 % ročně, odměny za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a poplatek 5 741 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení. Celkovou částku se žalovaný zavázal splácet ve 30měsíčních splátkách ve výši 1 939 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka byla zaplacena dne [datum]. Na svůj dluh zaplatil žalovaný do postoupení pohledávky žalobkyni celkem 4 039 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla posouzena na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením konkrétní smlouvy, které byly zaznamenány v zákaznické kartě a ověřeny doklady uvedenými v zákaznické kartě. Pohledávka za žalovaným ze smlouvy o zápůjčce [číslo] byla společností [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno písemně. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva.

2. Dále žalobkyně uvedla, že mezi právním předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] dne [datum]. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet spolu s částkou 12 420 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4 817 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 25,26 % ročně, odměny za zpracování zápůjčky a za další péči o zákazníka ve výši 5 263 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal splácet v 78týdenních splátkách ve výši 288 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka byla zaplacena dne [datum]. Na svůj dluh zaplatil žalovaný do postoupení pohledávky žalobkyni celkem 9 600 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla posouzena na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením konkrétní smlouvy, které byly zaznamenány v zákaznické kartě a ověřeny doklady uvedenými v zákaznické kartě. Pohledávka za žalovaným ze smlouvy o zápůjčce [číslo] byla společností [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno písemně. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva.

3. Žalovaný se ve věci samé k výzvě soudu nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný.

4. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

5. Soud provedl dokazování předloženými listinami, ze kterých učinil následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu:

6. Dle zákaznické karty /žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne [datum] žádal žalovaný o poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč za účelem uhrazení kauce na byt. V žádosti žadatel uvedl, že je svobodný žije s rodiči, je zaměstnán na částečný úvazek jako pomocný dělník u firmy [jméno] [příjmení]. Počet vyživovaných osob je uveden 1, výše příjmu žadatele je uvedena ve výši 7 581 Kč a výdaje jsou uvedeny jako„ odhadované měsíční výdaje žadatele“ ve výši 2 500 Kč. Dále ze žádosti soud zjistil, že žalovaný neměl kreditní kartu, neměl bankovní účet a neměl jiné zápůjčky. K prokázání majetkových poměrů žadatel předložil pracovní smlouvu na dobu neurčitou a výplatní pásky za září a říjen 2019. Soud nepřehlédl, že v žádosti je uvedena náhradní kontaktní adresa žadatele v [obec]. Soud s ohledem na účel zápůjčky důvodně předpokládá, že si žalovaný pronajal nájemní byt a s ohledem na tento závěr pak soud zcela postrádá zohlednění budoucích výdajů na bydlení žadatele.

7. Dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru na základě které poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 10 000 Kč, za poplatek 10 080 Kč, který je tvořen úrokem ve výši 4 817 Kč a poplatkem za zpracování spotřebitelského úvěru ve výš 5 263 Kč. Dále bylo smlouvou sjednáno pojištění ve výši 2 340 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal splatit celkovou částku 22 420 Kč formou 78 splátek po 288 Kč týdně.

8. Dle zákaznické karty /žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne [datum] žádal žalovaný o poskytnutí úvěru ve výši 21 000 Kč za účelem neočekáváných výdajů. V žádosti žadatel uvedl, že má partnerku, žije s rodiči, je zaměstnán na plný úvazek jako pomocný dělník u firmy [jméno] [příjmení]. Počet vyživovaných osob je uveden 2. Výše příjmu žadatele je uvedena ve výši 6 595 Kč, tedy nižší než v říjnu 2019, kdy žadatel pracoval na částečný úvazek. Dále jsou zde uvedeny další příjmy domácnosti ve výši 10 400 Kč. Soud důvodně předpokládá, že se jedná o rodičovský příspěvek čerpaný partnerkou žadatele v souvislosti s narozením dítěte (ročník 2019 viz zjištění dle bodu 10 níže). Výdaje žadatele jsou uvedeny jako„ odhadované měsíční výdaje žadatele“ ve výši 2 500 Kč, přestože na straně žadatele došlo ke změně v počtu vyživovaných osob a také přestože do příjmů je zahrnován také příjem partnerky. Dále ze žádosti soud zjistil, že žalovaný neměl kreditní kartu, neměl bankovní účet a neměl zápůjčky u jiné společnosti, ve výdajích je zohledněna splátka 1 267 Kč na předchozí zápůjčku. K prokázání majetkových poměrů žadatel předložil pracovní smlouvu na dobu neurčitou a výplatní pásky za leden a únor 2020.

9. Dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 24 000 Kč, za poplatek 34 157 Kč, který je tvořen úrokem ve výši 26 916 Kč a poplatkem za zpracování spotřebitelského úvěru ve výš 5 741 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal splatit celkovou částku 58 157 Kč formou 30 splátek po 1 939 Kč měsíčně.

10. Dle lustrace žalovaného v CEO se žalovanému narodila dne [datum] dcera. V době sjednávání zápůjčky z [datum] tedy měl vyživovací povinnost vůči jednomu dítěti a stejně tak v době sjednávání zápůjčky z [datum].

11. Z tabulky umoření ke smlouvě [číslo] vyhotovené dne [datum] vyplývá, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 10 000 Kč dne [datum] a uhradil na svůj dluh celkem částku 9 600 Kč.

12. Z tabulky umoření ke smlouvě [číslo] vyhotovené dne [datum] vyplývá, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 24 000 Kč dne [datum] a uhradil na svůj dluh celkem částku 4 039 Kč.

13. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] dle seznamu postoupených pohledávek strana 39 číslo řádku [číslo] a strana 56 číslo řádku [číslo] společnost [právnická osoba] postoupila pohledávky za žalovaným ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze smlouvy o zápůjčce [číslo] na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován písemně přípisem ze dne [datum].

14. Žalovanému byla dne [datum] zaslána výzva k plnění s upozorněním na možné soudní vymáhání a byla mu stanovena lhůta k dobrovolnému plnění do [datum].

15. Smluvní vztahy založené smlouvami o zápůjčce uzavřenými mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným se řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění ke dni uzavření smlouvy o úvěru.

16. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

17. Dle ustanovení § 2392 odst. 1 občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

18. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. března 2020, vydaném ve věci C -679/18, uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě (v tamních poměrech úpravě obsažené v ustanoveních § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru), podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 22. S ohledem na aktuální judikaturu (srovnej Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021) je soud povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy její solventnost. Jak uvedl Ústavní soud v Nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18: Poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.

23. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne [datum] a [datum] smlouvy o zápůjčce, jako spotřebitelské smlouvy. Právní předchůdce žalobkyně mohl poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

24. Ustanovení § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.

25. Soud ve vztahu ke smlouvě o zápůjčce posoudil úvěruschopnost žalovaného ke dni uzavření smlouvy [číslo] dne [datum] dle shora zjištěných informací, v souvislostech poskytnuté zápůjčky a dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně nedostála zákonné povinnosti, když poskytla spotřebitelský úvěr, ačkoli nebyly řádně (resp. vůbec) prověřeny výdaje žalovaného. V kartě zákazníka jsou uvedeny„ odhadované“ výdaje žadatele 2 500 Kč, které by měly zahrnovat běžné výdaje žadatele na jídlo, ošacení, dopravu do zaměstnání, náklady na telefon a zejména výživné pro jedno dítě. Uvedenou částku posoudil soud jako zcela nevěrohodnou a zásadním způsobem podhodnocenou. Soudu není zřejmé na základě, jaké úvahy dospěl poskytovatel úvěru k závěru, že je žadatel úvěrovatelný za stavu, kdy má toliko minimální příjem 7 581 Kč a jednu vyživovací povinnost (dcera ročník 2019). Navíc nelze přehlédnout nesoulad ve zjištěných informacích o bydlení žadatele u rodičů a jinou kontaktní adresu žadatele v kombinaci s účelem zápůjčky (složení kauce na byt).

26. Ve vztahu ke smlouvě o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] nemohl soud dospět k jiným závěrům než v předchozím případě, tedy ani v tomto případě žalobkyně nedostála zákonné povinnosti, když poskytla spotřebitelský úvěr, ačkoli nebyly řádně (resp. vůbec) prověřeny výdaje žalovaného. V kartě zákazníka jsou uvedeny„ odhadované“ výdaje žadatele 2 500 Kč, které by měly zahrnovat běžné výdaje žadatele na jídlo, ošacení, dopravu do zaměstnání, náklady na telefon a zejména výživné pro jedno dítě. Do příjmů domácnosti jsou zahrnuty příjmy partnerky z rodičovského příspěvku. Pokud do příjmů žadatele zahrne poskytovatel také příjmy rodinné domácnosti, má soud za důvodné, aby do výdajů byly zahrnuty výdaje rodinné domácnosti jako celku. Údaj o měsíčních výdajích žadatele ve výši 2 500 Kč, který by měl zahrnovat běžné výdaje žadatele, jeho partnerky a nezletilého dítěte posoudil soud jako zcela nevěrohodný a zásadním způsobem podhodnocený. Soudu také není zřejmé, jaký závěr poskytovatel vyvodil z porovnání výše mzdy z částečného úvazku z roku 2019 a nižší výše mzdy z plného úvazku z dubna 2020.

27. Postup, kdy poskytovatel úvěru uvádí výdaje žadatele odhadovanou částkou a nejsou tak zohledňovány (zjišťovány či ověřovány) skutečné náklady žadatele, ale pouze jakési hypotetické náklady, které však neodpovídají realitě posoudil soud jako nepřípustný. Žalobkyně neuvedla ani nedoložila, jak si výdaje žadatele v obou případech sjednávaných smluv ověřila, z čehož lze usuzovat, že se spoléhala čistě na tvrzení žadatele o úvěr a dle závěru soudu se jedná o zmechanizovaný systém vyjádření jakýchsi fiktivních nákladů oprávněnou zřejmě předpokládaných u průměrného žadatele o úvěr (více viz Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 10. 2020, č. j. 12 Co 309/2020-140).

28. Poskytovatel úvěru se v obou případech zápůjček spokojil pouze s informacemi od žadatele a s výjimkou ověření příjmů z pracovního poměru (jejichž existenci případně výši však nebylo možno ze strany soudu ověřit, neboť nebyla doložena pracovní smlouva ani výplatní pásky), pak zcela rezignoval na ověření těchto informací, což soud hodnotí jako ryze účelové jednání, které má vyvolat dojem aktivního zkoumání poměrů žadatele, fakticky však dochází pouze k formálnímu shromažďování takových údajů, které svědčí pro dobrou majetkovou situaci žadatele. Samotná skutečnost, že má žalovaný stabilní příjem v době sjednávání úvěru, není postačující pro prokázání jeho úvěruschopnosti, pokud není dostatečně zkoumána výdajová stránka, případně je-li žadatel výrazně nad výši tohoto příjmu zadlužen (a toto riziko v případě osob, které vyhledávají nebankovní poskytovatele úvěru, zásadně existuje). Za této situace by obezřetný a rozumný úvěrující vyžadoval po osobě žadatele bližší informace k jeho majetkové situaci, případně by poskytnutí úvěru odmítl.

29. Soud v předmětné věci dospěl k závěru, že na základě informací, které žalobkyně měla (s ohledem na absentující ověření informací o výdajích), si nemohla učinit odůvodněný závěr, že žalovanému lze úvěr poskytnout, a to v obou případech sjednávaných smluv.

30. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o neplatnosti smlouvy o zápůjčce uzavřené dne [datum] [číslo] smlouvy o zápůjčce dne [datum] [číslo]. Vzhledem k tomuto závěru je tak žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

31. Na základě neplatných smluv o zápůjčce bylo žalovanému poskytnuto plnění 34 000 Kč. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně zaplatil celkem 13 639‬ Kč. Žalovaný toto tvrzení nezpochybnil. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni 20 361 Kč. Soud proto žalovaného k zaplacení této částky zavázal.

32. K požadovanému zákonnému úroku z prodlení, soud odkazuje na Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, který uvádí, že konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

33. Soud proto požadovaný zákonný úrok z prodlení z částky 20 361 Kč zamítl.

34. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu a s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, které stanovuje limity pro vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v případě neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka, v době„ přiměřené možnostem“ spotřebitele, stanovil soud splatnost dlužné částky v době přiměřené možnostem žalovaného. Vzhledem k nečinnosti žalovaného v řízení soud neshledal možnost splácení dlužné částky jako účelnou a stanovil proto splatnost přiznaného dluhu včetně zákonného úroku z prodlení v přiměřené době 24 měsíců od právní moci rozsudku, tak aby žalovanému poskytl možnost dobrovolného uhrazení a zároveň jej nepřiměřeně nezvýhodnil na úkor žalobkyně.

35. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08). Žalobkyně požadovala zaplacení částky 52 050,60 Kč + 12 460 Kč na jistině dluhu, částky 3 366,17 Kč + 1 000,71 Kč na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení a částky 972,05 Kč + 2 714,62 Kč na kapitalizovaném smluvním úroku, tj. celkem 72 564,15‬ Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 20 361 Kč. V předmětné věci tedy byl úspěšný žalovaný v rozsahu 43,88 %. Žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III.