7 C 223/2025

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ilonou Láníkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 15 277,18 Kč s příslušenstvím

I. Návrh, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, , zákonný úrok z prodlení 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhá se žalobkyně po žalované zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení a náhrady nákladů řízení. To vše s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, , uzavřel se žalovanou dne , datum, smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované částku , částka, , a to v hotovosti při uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně i souhrnný poplatek (kapitalizovaný úrok). Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaná zavázala uhradit v týdenních (sedmidenních) splátkách. Splatnost poslední splátky a celého úvěru připadla na , datum, . Žalovaná v této lhůtě půjčku neuhradila a od tohoto data je v prodlení se zaplacením jak neuhrazení jistiny, tak i neuhrazeného poplatku. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, a postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Žalované byla zaslána předžalobní výzva.

2. Žalobkyně se domáhá zaplacení dlužné jistiny , částka, , dlužného poplatku ve výši , částka, . Dále žalobkyně požaduje zaplacení kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení z celkové částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši 11,75% kapitalizovaný částkou , částka, a zaplacení , částka, od , datum, do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.

3. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila, v řízení zůstala zcela nečinná.

4. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti (a učinil tentýž závěr o skutkovém stavu):

6. Ze Smlouvy o půjčce č. , hodnota, (dále též jen smlouva) uzavřené mezi , právnická osoba, (právní předchůdce žalobkyně) a žalovanou soud zjistil, že předmětná smlouva byla uzavřena dne , datum, a právní předchůdce žalobkyně se na jejím základě zavázal, že žalované poskytne půjčku ve výši , částka, , přičemž žalovaná se zavázala poskytnutou půjčku vrátit spolu s poplatkem ve výši , částka, , tedy celkem částku , částka, , v 53 týdenních splátkách ve výši , částka, . Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že částku ve výši , částka, převzala v hotovosti při podpisu smlouvy. Dle úvodního ustanovení smlouvy jsou její nedílnou součástí Smluvní podmínky smlouvy o půjčce uvedené na zadní straně smlouvy. Dle čl. 8 smluvních podmínek se zákazník a právní předchůdce žalobkyně dohodli, že v případě, kdy zákazník včas nesplní povinnost uhradit splátku, má právní předchůdce žalobkyně právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky, včetně souhrnného poplatku. Dle čl. 13 smluvních podmínek zákazník souhlasí s tím, že práva právního předchůdce žalobkyně z této smlouvy včetně vybírání dlužných splátek mohou být jménem právního předchůdce žalobkyně vykonána jakýmkoliv oprávněným zástupcem nebo jeho oprávněným zaměstnancem.

7. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi společností , Anonymizováno, . a , právnická osoba, ., přičemž na žalobkyni jako postupníka, přešly pohledávky specifikované v příloze č. , hodnota, této smlouvy. Dle přílohy č. , hodnota, ke smlouvě o postoupení pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovanou je evidována na čísle řádku 2860 strana 71.

8. Dopisem ze dne , datum, , podaným k poštovní přepravě dne , datum, , bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni.

9. Předžalobní upomínkou ze dne , datum, , podanou k poštovní přepravě dne , datum, , byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, přičemž byla upozorněna na její možné soudní vymáhání.

10. Podle ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

11. Na základě citovaného ustanovení se právní vztah vzniklý mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou řídí režimem občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., a to ve znění rozhodném v době vzniku právních vztahů účastníků (dále jen občanský zákoník).

12. Podle ust. § 52 odst. 1, 2 a 3 občanského zákoníku, spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Spotřebitelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.

13. Podle ust. § 55 odst. 1, 2 a 3 občanského zákoníku, smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, která mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná. V pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější.

14. Podle ust. § 56 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění.

15. Podle ust. § 657 a 658 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Při půjčce nepeněžité lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího množství nebo věcí lepší jakosti, zpravidla téhož druhu.

16. Podle ust. § 39 občanského zákoníku, neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

17. Podle ust. § 41 občanského zákoníku, vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

18. Podle ust. § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881, § 1882 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

19. Soud má ve vztahu uplatněnému nároku za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, uzavřel dne , datum, se žalovanou smlouvu o půjčce, na základě které se zavázal poskytnout žalované půjčku ve výši , částka, a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši , částka, , v 53 týdenních splátkách po , částka, . Žalovaná převzala půjčku v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná na půjčku uhradila celkem , částka, , tato skutečnost vyplývá ze žalobních tvrzení. Pohledávka za žalovanou byla platně postoupena na žalobkyni. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka.

20. Vzhledem k tomu, že žalovaná, která je fyzickou osobou, vystupovala při uzavírání a plnění ze smlouvy o půjčce s dodavatelem mimo rámec své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti i mimo rámec samostatného výkonu svého povolání, tj. jako spotřebitel, a právní předchůdce žalobkyně v těchto smluvních vztazích vystupoval jako podnikatel, který se mimo jiné zabývá poskytováním nebo zprostředkováním spotřebitelského úvěru, tj. jako dodavatel, je nutné aplikovat ustanovení právního řádu sloužící k ochraně spotřebitele, který v daných smluvních vztazích vystupuje jako slabší strana. Jelikož je předmětná smlouva o půjčce smlouvou spotřebitelskou (tedy smlouvou uzavřenou mezi spotřebitelem a dodavatelem), musí soud z moci úřední posoudit, zda jednotlivá ujednání spotřebitelské smlouvy nejsou nepřípustná, a to bez dalšího (ust. § 56 odst. 3 občanského zákoníku) či zda nejsou nepřípustná pro jejich rozpor s požadavkem dobré víry znamenající k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran – jedná se tak o obsahovou kontrolu těchto ujednání (ust. § 56 odst. 1 občanského zákoníku). Cílem však není stanovit absolutní rovnost práv a povinností účastníků daných závazkových právních vztahů – úkolem soudu je odstranit významnou nerovnováhu práv a povinností účastníků. Soud tedy při posuzování daného smluvního vztahu a jeho konkrétních ujednání postupoval v souladu s ust. § 56 odst. 3 občanského zákoníku, přičemž neshledal žádné ujednání, které by bylo bez dalšího nepřípustné. Dále soud postupoval v souladu s ust. § 56 odst. 1 občanského zákoníku, kdy aplikoval test nepřiměřenosti ujednání předmětné smlouvy, posuzoval, zda se nejedná o smluvní ujednání, které zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností stran, zda jde o nerovnováhu v neprospěch spotřebitele a zda je tato nerovnováha v rozporu s požadavkem přiměřenosti. Preambule směrnice Rady 93/13/EHS, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, která byla provedena zákonnými ust. § 55 a 56 občanského zákoníku, stanoví, že při hodnocení kritéria „dobré víry“, resp. „přiměřenosti“, je nutno vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran, zda měl spotřebitel nějakou pohnutku k tomu, aby souhlasil s podmínkou, a zda zboží bylo dodáno nebo služby poskytnuty na zvláštní objednávku spotřebitele. Ust. § 56 odst. 2 občanského zákoníku však z přezkumu vylučuje ujednání o předmětu plnění a ceně. Z přezkumu tak nejsou vyloučeny ujednání o sankcích, ať už jde o úroky z prodlení, smluvní pokuty, nebo různé sankční poplatky.

21. Smluvní pokuta nebyla žalobkyní v žalobním návrhu požadována, úroky z prodlení jsou požadovány v zákonné výši. Soud tedy v tomto ohledu neshledal žádné ujednání, které by zakládalo významnou nerovnováhu práv a povinností stran, kdy by taková nerovnováha šla k tíži spotřebitele.

22. Pokud se jedná o ujednání o výši poskytnuté půjčky a ceně za toto poskytnutí, tyto není možné posuzovat pomocí testu nepřiměřenosti ujednání, když se týkají předmětu plnění a ceny, neboť má soud za to, že byly spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Tato výjimka týkající se předmětu plnění a ceny vychází z čl. 4 odst. 2 směrnice 93/13/EHS, který byl promítnut do ust. § 56 odst. 2 občanského zákoníku, neboť rozhodnutí žalovaného ve vztahu k předmětu plnění (úvěru) a ceně za takové plnění jsou základními prvky autonomie vůle, do nichž není stát, potažmo soud, oprávněn zasahovat, pokud jsou vyjádřeny jasným a srozumitelným způsobem. Test nepřiměřenosti by neměl vést k odstraňování následků špatného (nevýhodného) rozhodnutí spotřebitele (srov. Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2014, 1335 s. – kdy tento je možné použít i na právní úpravu dle zákona č. 40/1964 Sb., neboť podává výklad směrnice 93/13/EHS a nedošlo k zásadní změně právní úpravy).

23. Přestože není možné na ustanovení o předmětu plnění a ceně použít test nepřiměřenosti, nic nebrání použití jiných zákonných ustanovení.

24. Ve vztahu ke sjednanému úroku z poskytnutých peněžních prostředků soud konstatuje, že v rámci předmětného smluvního typu je možné, aby byly úroky sjednány. Věřitel je tedy obecně oprávněn požadovat i zaplacení úroku. Ve vztahu k úroku z půjčky ve výši , částka, soud uvádí, že tento při přepočtu na smluvní úroky z půjčky představuje 69,6 % z poskytnuté částky. Jelikož byla půjčka poskytnuta na období 53 týdnů, jedná se o úrok za toto období, tedy za rok.

25. Dle ustálené judikatury (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005) se za nepřiměřený úrok považuje zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze připustit, že půjčky či úvěry na základě smluv uzavíraných s fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto – v závislosti na okolnostech konkrétního případu – nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů.

26. V měsíci únoru roku 2008 se úrokové sazby uplatňované bankami pohybovaly okolo 13,28 % ročně (úvěry na spotřebu) údaje čerpány na www.cnb.cz. Žalobkyní poskytnutý úrok z půjčky představuje více než pětinásobek vyšší úrokové sazby poskytované bankami pro dané období. Soud shledal tuto výši úroku z půjčky nepřiměřenou a ujednání o úroku (poplatku) je podle ust. § 1 odst. 2 a § 588 občanského zákoníku absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Z tohoto důvodu nebyl tento nárok žalobkyně shledán po právu.

27. Na základě smlouvy o půjčce bylo žalované poskytnuto plnění celkem , částka, . Žalovaná podle tvrzení žalobkyně zaplatila celkem , částka, . Uvedené tvrzení žalobkyně žalovaná nezpochybnila. Tuto částku žalobkyně započetla z části i na neplatně sjednané plnění (souhrnný poplatek), tedy na neexistující dluh žalované. Jiný výklad by na straně žalobkyně zakládal bezdůvodné obohacení, které by vedlo k množení sporů, což je zcela neúčelné a absurdní, lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany žalované. Žalovaná tedy svůj dluh uhradila zcela a soud proto žalobu zamítl.

28. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého má úspěšný účastník právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému účastníkovi. Zde byla úspěšná žalovaná, které však v řízení žádné náklady nevznikly.