7 C 230/2025

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ilonou Láníkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení částky 66 276 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, , zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úrok 8 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši , částka, , se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, domáhá po žalované zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení a náhrady nákladů řízení. Právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, ., IČO , IČO, uzavřel se žalovanou dne , datum, smlouvou o podnikatelském úvěru, na základě které poskytl žalované částku , částka, , se splatností dne , datum, . Žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru v celkové výši , částka, . Úvěr nebyl ve sjednané lhůtě uhrazen. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne , datum, . Žalované byla zaslána předžalobní výzva. Žalobkyně požaduje zaplacení neuhrazené jistiny ve výši , částka, , úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši , částka, , úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši , částka, , úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši , částka, , úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši , částka, , smluvní pokuty ve výši , částka, , úroku vyčísleného od , datum, do , datum, z dlužné jistiny ve výši , částka, , zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do , datum, ve výši , částka, , úroků z úvěru 8 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši , částka, od , datum, do zaplacení, zákonných úroků z prodlení 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a nákladů na uplatnění pohledávky ve výši , částka, .

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. K jednání nařízenému ve věci dne , datum, se žalovaná nedostavila.

4. Soud jednal v nepřítomnosti žalované a provedl dokazování listinnými důkazy, na základě kterých dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a učinil tentýž závěr o skutkovém stavu:

5. Právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, . uzavřel se žalovanou dne , datum, smlouvu o podnikatelském úvěru č. , hodnota, . Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši , částka, hotově. Žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši , částka, , úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši , částka, a úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši , částka, , tj. celkem , částka, v měsíčních splátkách po , částka, . Smlouvou byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné částky v prodlení. Smlouvou je dále sjednána zápůjční úroková sazba 8 % ročně (Smlouva).

6. Žalovaná uhradila na svůj dluh ze smlouvy celkem , částka, ve dvou platbách ze dne , datum, a , datum, (výpis transakcí).

7. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne , datum, včetně seznamu postoupených pohledávek byla pohledávka za žalovanou ze smlouvy o úvěru číslo , hodnota, postoupena na žalobkyni. Postoupení bylo žalované oznámeno písemně. (smlouva + seznam postoupených pohledávek + přípis z , datum, ).

8. Žalované byla zaslána předžalobní výzva k plnění dne , datum, (výzva).

9. Závazkový vztah, který vznikl mezi žalobkyní a žalovanou se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), a smluvním ujednáním.

10. Podle § 1 odst. 2 o. z., nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

11. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

12. Podle § 433 odst. 1 o. z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.

13. Podle § 547 o. z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

14. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

15. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

19. Dle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

20. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Soud má za prokázané, že žalovaná uzavřela dne , datum, se žalobkyní smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 an. o. z., na základě které byla žalované v hotovosti poskytnuta částka , částka, . Žalovaná vystupovala při uzavření smlouvy jako fyzická osoba podnikající. Za čerpání úvěru se zavázala k úhradě celkového poplatku ve výši , částka, . Splatnost úvěru byla sjednána v měsíčních splátkách po , částka, , nejpozději do , datum, . Smlouvou byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaná na svůj dluh zaplatila celkem , částka, .

22. Z úřední činnosti je soudu známo, že v roce 2023 byla proti žalované (OSVČ) zahájena 3 exekuční řízení. V roce 2024 byla proti žalované (fyzické osobě) zahájeno 5 občanskoprávních řízení k vymožení dluhů z úvěrů poskytnutých bankami a nebankovními poskytovateli v roce 2022.

23. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyně resp. její právní předchůdce poskytuje podnikatelské úvěry, tedy úvěry, jež automaticky nespadají do režimu spotřebitelských smluv a nejsou tedy a priori stanoveny povinnosti poskytování úvěru v režimu zásad ochrany spotřebitele, jako je například povinnost poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr, pod sankcí neplatnosti smlouvy.

24. Dle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1490/2019, i podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 platí, že smluvní volnost stran podléhá korektivu dobrých mravů, jenž pro právní jednání obecně vyplývá z § 1 odst. 2 a § 547 o. z., a že právní jednání, které se příčí dobrým mravům, je třeba posoudit jako neplatné (§ 580 odst. 1 a § 588 o. z.). Nejvyšší soud posuzoval otázku možnosti aplikace korektivu dobrých mravů na sjednané úroky z prodlení. Dospěl přitom k závěru, že korektiv dobrých mravů lze uplatnit i v případě, kdy by ujednání o výši úroků z prodlení bylo zneužitím smluvní volnosti v neprospěch dlužníka. Podle citovaného rozhodnutí postavení dlužníka jako podnikatele jej přitom takové ochrany nezbavuje.

25. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR - senát ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019, jsouli právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Případný závěr soudu o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrých mravů je však zásahem výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu. Korektiv dobrých mravů přitom nevylučuje posouzení, zdali na právní poměry stran nedopadají jiná ustanovení občanského zákoníku poskytující právní ochranu jedné ze stran před zneužívajícím jednáním druhé strany (například právní úprava ochrany slabší strany). Spotřebitelem může být každý člověk, tedy i fyzická osoba podnikatel, který mimo rámec své podnikatelské činnosti uzavírá smlouvu s jiným podnikatelem. Uzavřel-li podnikatel fyzická osoba smlouvu s jiným podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti, nelze vyloučit, že mu bude přináležet zákonná ochrana jako tzv. slabší straně za podmínek § 433 o. z. Práva dovolávat se ochrany prostřednictvím právní úpravy poskytující ochranu před zneužívajícím jednáním jiného podnikatele podle § 433 o. z. nezbavuje podnikatele, je-li v závazku slabší stranou, ani ustanovení § 1797 o. z. Je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, dopadá působnost právní úpravy o adhezní kontraktaci i na vztahy mezi podnikateli (nevyloučí-li si ji strany za splnění zákonných předpokladů podle § 1801 o. z.). Pouhá nepřiměřenost úplaty, tedy i úroku, však předmětem přezkumu právní úpravou adhezních smluv (prostřednictvím § 1800 odst. 2 o. z.) být nemůže. Samotná výše úroků nebude ve vztazích mezi podnikateli zpravidla bez dalších okolností představovat naplnění zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z. Jeli jeden z podnikatelů slabší stranou, nepůjde v otázce samotné výše úroku bez naplnění dalších zákonných předpokladů § 433 o. z. o důvodnou aplikaci tohoto ustanovení. Jak uzavřel Nejvyšší soud v citovaném rozsudku je možnost ujednat si výši úrokové sazby obsahovým projevem smluvní volnosti stran. Oproti úroku z prodlení nejde o sjednání případné sankce za porušení smluvního závazku, ale o ujednání o úplatě za hlavní plnění. Hlavnímu plnění je smluvními stranami zpravidla věnována i hlavní pozornost. Strany přitom předpokládají, že plnění bude poskytnuto řádně a včas. Na sjednanou výši úrokové sazby, představující úplatu za hlavní plnění, přistupuje dlužník s tím, že ji v budoucnu bude muset uhradit. Případný zásah soudu do autonomie vůle stran pro rozpor s dobrými mravy bude představovat zásah výjimečný a vždy odůvodněný mimořádnými okolnostmi daného případu.

26. V předmětné věci se jedná o smluvní vztah mezi podnikateli. Za poskytnutí úvěru byl sjednán smluvní úrok 73,64 % ročně (85,92 % na 14 měsíců). K datu VI. 2023 se úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami nefinančním podnikům (kontorenty, revolvingové úvěry a kreditní karty) pohybovaly ve výši 8,97 % ročně a ve výši 9,46 % ročně pro domácnosti – na spotřebu (údaje čerpány z www.cnb.cz). Sjednaný úrok tedy více než 7x překračuje obvyklou sazbu úvěrů poskytovanou bankami.

27. V posuzovaném případě byl poskytnut podnikatelský úvěr osobě s předchozím dluhovým zatížením v nikoli malé výši. Poskytovatel úvěru se nijak nezajímal o finanční situaci žadatelky, nepožadoval doložení daňového přiznání podnikatele. Smlouva byla uzavřena pouze na základě žádosti žalované prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, bez dalšího zkoumání, k jakému konkrétnímu účelu je úvěr poskytován a zejména bez dalšího zkoumání poměrů žadatelky.

28. Vzhledem ke zjištěným podmínkám poskytnutí úvěru, kdy žalovaná není právnickou osobou, ale fyzickou osobou podnikající, která ručí za své závazky zcela neomezeně, celým svým soukromým majetkem, uzavřel smlouvu o úvěru s věřitelem, rovněž podnikatelem, specializujícím se na poskytování tzv. nebankovních úvěrů, dospěl soud k závěru, že žalovaná je dle § 433 odst. 2 o. z. v daném smluvním vztahu slabší stranou, proto je namístě aplikovat ustanovení občanského zákoníku o tzv. ochraně slabší strany a posoudit úvěrovou smlouvu z moci úřední prizmatem souladu s dobrými mravy, neboť dle citované judikatury není korektiv dobrých mravů obecně vyloučen ani ve vztazích mezi podnikateli.

29. Při hodnocení obsahu smlouvy z hlediska posouzení její vyváženosti nelze kromě sjednané úrokové sazby, která v případě běžného spotřebitele je soudy hodnocena jako odporující dobrým mravům, odhlédnout od nevyváženosti smlouvy v neprospěch dlužníka, která vyniká zejména v případě jeho prodlení se splácením, kdy k výše popsaným úrokům zatěžujícím žalovanou, jako účastníka konkrétní smlouvy, přistupují ještě další sjednané sankce, které jeho dluh dále razantním způsobem navyšují (smluvní pokuta 500 Kč při prodlení s úhradou splátky, smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné částky v prodlení, smluvní pokuta 500 Kč při zesplatnění). Smlouva, z níž odvozuje žalobkyně žalobní nárok a která představuje formulářovou smlouvu, je svým obsahem formulována jednoznačně ve prospěch žalobkyně a odporuje pravidlům ustaveným v § 433 odst. 1 občanského zákoníku.

30. Dle ustálené judikatury (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005) se za nepřiměřený úrok považuje zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Rovněž z rozhodnutí Finančního arbitra ze dne 8. 4. 2016, ev. č. FA/4649/2016 je v odůvodnění uvedeno, že pokud RPSN ve Smlouvě o úvěru dosahuje výše 73,33 % (ve skutečnosti dokonce 75,81 %, jak finanční arbitr zjistil po dodatečném přepočítání v námitkovém řízení), je v rozporu s dobrými mravy a smluvní odměna je tak neplatná ve smyslu § 39 občanského zákoníku.

31. Žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci , právnická osoba, ., jako profesionálu v oblasti poskytování úvěru, musí být známa judikatura soudů o nepřiměřené výši úroků a neplatnosti smlouvy v této souvislosti i judikatura týkající se poskytování úvěrů mezi podnikateli. Soud proto vylučuje, že by žalobkyně (její právní předchůdce) při tvorbě úvěrových smluv a nastavení úrokových sazeb v roce 2023 (rok uzavření projednávané úvěrové smlouvy) nezohlednila zákonné limity a judikaturu, nekonzultovala dané s právníky a nebyla upozorněna na skutečnost, že taková smlouva je neplatná.

32. Existence právního institutu dobrých mravů není nová a nelze říci, že by pro rozhodovací praxi byla něčím neobvyklým, proto tento spravedlnostní korektiv nemůže vyvolávat dojem překvapivosti. (Nález Ústavního soudu sp. zn.

III. ÚS 308/21 ze dne

27. července 2021).

33. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru číslo , hodnota, uzavřená mezi účastníky je neplatná. Důvodem této neplatnosti je nevyváženost smlouvy mezi plněním, které bylo dle smlouvy žalované, jako slabší smluvní straně, žalobkyní poskytnuto a plněním, k němuž se oproti tomu žalovaná zavázala. Tato nevyváženost dosahuje takové intenzity, která způsobuje neplatnost smlouvy pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Neplatnost je nutno dovodit ve vztahu k celé smlouvě, jejíž jednotlivá ujednání tvoří jeden celek.

34. Žalované byla v souvislosti s neplatnou smlouvou poskytnuta částka , částka, . Žalovaná na svůj dluh zaplatila částku , částka, . Žalovaná toto skutkové tvrzení žalobkyně nepopřela. Soud proto zavázal žalovanou k zaplacení částky , částka, a ve zbývající části byla žaloba, jako nedůvodná, zamítnuta.

35. Soud rovněž přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky , částka, . Žalovaná se dostala do prodlení dnem , datum, , kdy marně uplynula lhůta k plnění dle předžalobní výzvy ze dne , datum, .

36. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalobkyně požadovala zaplacení částky celkem , částka, , přičemž byla úspěšná co do částky , částka, , tj. v rozsahu 34,8 %. Žalovaná byla úspěšná v rozsahu 65,2 % (tj. čistý úspěch 30,4 %). V předmětné věci by tak náhrada nákladů řízení náležela žalované, které však v řízení žádné náklady nevznikly.

37. Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.