7 C 247/2021

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ilonou Láníkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované státní příslušnost Slovenská republika bytem adresa žalované o zaplacení částky 17.058 Kč s příslušenstvím <b>I. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 17.058 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2.840,08 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 9.778,43 Kč, zákonný úrok z prodlení 8,5 % ročně z částky 10.509,13 Kč od [datum] do zaplacení, úrok 29 % ročně z částky 10.509,13 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 300 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobu ze dne 30. 7. 2021, ve znění doplnění ze dne 12. 9. 2021, domáhá po žalované zaplacení částky 17.058 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení, a to na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] kterou žalovaná uzavřela dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované zápůjčku ve výši 20.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splácet spolu s částkou 17.333 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3.577 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování a doručení ve výši 4.940 Kč a odměny za administrativní činnost 8.816 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala splácet v 60 týdenních splátkách ve výši 623 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka byla zaplacena dne [datum]. Pohledávka za žalovanou ze smlouvy o zápůjčce byla společností [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni a toto postoupení bylo žalované oznámeno dopisem.

2. Žalobkyně tedy požaduje po žalované z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] zaplacení dlužné částky 17.058 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 10.509,13 Kč a dlužné části poplatku ve výši 6.548,87 Kč, dále zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 9.778,43 Kč (úrok ve výši 29 % ročně z částky 10.509,13 Kč od [datum] do [datum]), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2.840,08 Kč (úrok 8,5 % ročně z částky 10.509,13 Kč od [datum] do [datum]), úroků ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10.509,13 Kč od [datum] do zaplacení a zákonných úroků z prodlení 8,5 % ročně z dlužné částky ve výši 10.509,13 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že žalovaná celkem zaplatila částku 20.275 Kč.

3. Žalovaná se ve věci samé k výzvě soudu ze dne [datum] vyjádřila v podání ze dne [datum], ve kterém uvedla, že nárok neuznává v celém rozsahu, nárok žalobkyně považuje za nedůvodný v rozporu s dobrými mravy.

4. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

5. Soud provedl dokazování listinami: zákaznickou kartou ze dne [datum], oznámením o přiznání dávky státní sociální podpory ze dne [datum], nájemní smlouvou ze dne [datum], smlouvou o zápůjčce [číslo] ze dne [datum], smluvními podmínkami, tabulkou umoření ke smlouvě [číslo] smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy seznamu postoupených pohledávek strana [anonymizována tři slova], oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně dokladu o odeslání žalované dne [datum], výzvou k plnění ze dne [datum] včetně dokladu o odeslání žalované dne [datum].

6. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a učinil tentýž závěr o skutkovém stavu: Žalovaná dne [datum] požádala společnost [právnická osoba] o zápůjčku ve výši 20.000 Kč. Do zákaznické karty uvedla své osobní údaje, sdělila, že je vdaná, má základní vzdělání, má tři vyživované osoby bez bližší specifikace, vlastní auto, bydlí v nájmu a je v domácnosti (MD), její čistý příjem činí 7.600 Kč, dalším příjmem domácnosti je částka 25.000 Kč bez bližší specifikace, v údaji o výdajích žadatele je uvedena částka 10.000 Kč jako„ odhadované“ měsíční výdaje. Žadatelka dále uvedla, že má bankovní účet na své jméno, nemá kreditní kartu a nemá zápůjčku u jiné společnosti. Dále je v žádosti uvedena interní splátka [anonymizováno] ve výši 3.697 Kč. K ověření údajů uvedených v žádosti byly žalovanou předloženy dokumenty: povolení k pobytu, výměr dávky státní sociální podpory – rodičovského příspěvku ve výši 7.600 Kč ze dne [datum] a nájemní smlouva uzavřená dne [datum]. Dne [datum] uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které jí byla poskytnuta zápůjčka ve výši 20.000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě o zápůjčce zavázala zaplatit poplatek ve výši 17.333 Kč, celkem se tak zavázala zaplatit částku 37.333 Kč. Poplatek ve výši 17.333 Kč se skládal z úroku ve výši 3.577 Kč, poplatku za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 4.940 Kč, poplatku za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 8.816 Kč. Žalovaná se ve smlouvě o zápůjčce zavázala zaplatit celkovou částku 37.333 Kč v hotovosti v 60 splátkách ve výši 623 Kč týdně. Smlouvou je dále sjednána výše úrokové sazby při 60 měsíčních splátkách ve výši 29 % ročně. Výpůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy a uplatňuje se jako roční úroková sazba. Z tabulky umoření ke smlouvě [číslo] vyhotovené dne [datum] vyplývá, že žalovaná uhradila na pohledávku celkem částku 19.275 Kč, a to v šestnácti splátkách. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovanou ze smlouvy [číslo] na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována v oznámení o postoupení pohledávky, jež jí bylo zasláno poštou. Po postoupení pohledávky zaplatila žalovaná na svůj dluh 1.000 Kč, celkem tedy uhradila 20.275 Kč. Lustrací informačního systému Okresního soudu ve Vyškově bylo zjištěno, že v roce 2015 byly proti žalované vedeny dvě exekuční řízení. Lustrací informačního systému Okresního soudu ve Vyškově bylo zjištěno, že v roce 2015 bylo proti manželu žalované vedeno pět exekučních řízení.

7. Na základě výslovného ujednání stran obsaženého ve smlouvě o zápůjčce se předmětný smluvní vztah řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů.

8. Dle ustanovení § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

9. Dle ustanovení § 420 odst. 1 občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

10. Dle ustanovení § 1813 občanského zákoníku má se za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle ustanovení § 1812 odstavec 1 a 2 občanského zákoníku, lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje.

11. Dle ustanovení § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

12. Dle ustanovení § 2392 odst. 1 občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

13. Podle ustanovení § 576 občanského zákoníku týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

14. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Dle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

16. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku (ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.

17. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C [číslo] o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak uvádí právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020.

21. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřely dne [datum] smlouvu o zápůjčce, jako spotřebitelskou smlouvu. V uvedeném případě se jednalo o komerčně nazývaný„ rychlý“ spotřebitelský úvěr nabízený mimo jiné osobám v postavení spotřebitele, poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by zápůjčku od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. Soudu je známo, že v případě tohoto poskytování peněžních prostředků, je vyžadováno minimální zajištění (pokud vůbec) ve srovnání s bankami a požadavky klientů jsou vyřizovány mnohem pružněji, než tomu bývá u tradičně konzervativnějších bank, což je ale vzhledem k jejich zaměření pochopitelné. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků.

22. Soud ve vztahu ke smlouvě o zápůjčce [číslo] posoudil úvěruschopnost žalované ke dni [datum] dle shora zjištěných informací, v souvislostech poskytnutého úvěru, a dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně nedostála zákonné povinnosti, když poskytla spotřebitelský úvěr, ačkoli nebyly řádně (resp. vůbec) prověřeny příjmy i výdaje žalované. V kartě zákazníka je uvedeno„ odhadované“ výdaje. Soud zcela postrádá doložení výdajů na bydlení. Nájemní smlouva předložená žalobkyní neobsahuje ujednání o výši nájmu, pouze odkaz na samostatnou dohodu, která však soudu předložena nebyla. Soud (ani poskytovatel úvěru) nemohl tedy z této listiny učinit žádný relevantní závěr o alespoň základních výdajích domácnosti žalované na bydlení. Stejně tak nebylo nijak ověřeno dluhové zatížení žadatele o úvěr např. lustrací v registru SOLUS, NKRI/BKRI. Poskytovatel úvěru se v daném případě spokojil pouze se zcela formálním odhadem nákladů a uvedením dalšího příjmu domácnosti ve výši 25.000 Kč, aniž by žádal jakékoli doložení tohoto příjmu a jeho stability. Samotná skutečnost, že žalovaná měla příjem pouze z dávky rodičovského příspěvku, měla být signálem pro další bližší a pozornější zkoumání příjmů rodinné domácnosti, v tomto případě zřejmě manžela. Ani stabilní příjem rodinné domácnosti není postačující pro prokázání úvěruschopnosti, pokud je výrazně nad výši tohoto příjmu rodinná domácnost zadlužena (a toto riziko v případě osob, které vyhledávají nebankovní poskytovatele úvěru, zásadně existuje). Za této situace by obezřetný a rozumný úvěrující vyžadoval po osobě žalované informace k její majetkové situaci (k jejím příjmům a výdajům) a tyto informace prověřoval. Z údajů zjištěných žalobkyní k posouzení úvěruschopnosti nelze v žádném případě vyhodnotit, zda se u žadatele jedná o osobu solventní či nikoli. Ačkoli to žalobkyně v obecné rovině tvrdí, v tomto konkrétním případě neprokázala, že by zjišťovala (ověřovala) příjmy i výdaje žadatele – příjmy domácnosti, náklady na bydlení (nájemné SIPO apod.), náklady na výživu 3 vyživovaných osob, předchozí úvěrové zatížení, případně vedené exekuce. Na základě informací, které žalobkyně měla (resp. s ohledem na absentující informace), si nemohla učinit odůvodněný závěr, že žalované lze úvěr poskytnout, naopak z údajů poskytnutých žalovanou v žádosti bylo zřejmé, že její příjmy s ohledem na počet osob na žalované výživou závislých je zcela minimální a odhadované výdaje domácnosti s 5 osobami a nájemním bydlením jsou zcela evidentně podhodnoceny. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (byť by žalovanou skutečně takto byly tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o neplatnosti smlouvy o zápůjčce uzavřené dne [datum] [číslo].

23. S ohledem na uvedený závěr, pak je povinností žalované vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Žalované bylo poskytnuto plnění ve výši 20.000 Kč. Žalovaná podle tvrzení žalobkyně na dlužnou částku uhradila celkem 20.275 Kč. Uvedené tvrzení žalovaná nezpochybnila. Je tedy zřejmé, že žalovaná poskytnuté peněžní prostředky vrátila a navíc zaplatila o 275 Kč více, než jí bylo poskytnuto. Soud tak žalobu v celém rozsahu zamítl.

24. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož má úspěšný účastník právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému účastníkovi. Zde byla zcela úspěšná žalovaná. Dle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 občanského soudního řádu a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Uvedeným právním předpisem je vyhláška číslo 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Soud žalobkyni přiznal náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč (za 1 úkon dle §2, odst. 3 ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky 254/2015 Sb., a to návrh ve věci samé a výzva k plnění).

25. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 odstavec 1 občanského soudního řádu.