7 C 265/2019

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ilonou Láníkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem trvale ulice a číslo , PSČ obec o zaplacení částky 48.090 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30.000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 4.844 Kč, smluvní pokutu 13.246,20 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % z částky 34.844 Kč od [datum] do zaplacení a úrok ve výši 47,19 % ročně z částky 30.000 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 3.297 Kč, k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Návrhem doručeným zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 34.844 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 30.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě ve výši 58,86 % ročně splácet ve 24 měsíčních splátkách po 1.954 Kč, splatných vždy k 10. dni v měsíci počínaje zářím 2018. Žalovaný řádně neplnil podmínky smlouvy a v důsledku jeho prodlení vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyně požaduje smluvní pokutu u splátek [číslo] tedy 2 x 499 Kč. Žalobkyně dále požaduje zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 200 Kč za každou splátku v prodlení o déle 15 dnů, tedy 2 x 200 Kč. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátky přesahující 65 dnů došlo k zesplatnění úvěru dne [datum]. Ke dni zesplatnění činil dluh žalovaného na jistině celkem 30.000 Kč, dlužném úroku ke dni zesplatnění celkem 3.446,57 Kč, smluvní pokuty 998 Kč a nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného celkem 400 Kč. Dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení od [datum] do dne vyhotovení žaloby, tj. [datum] ve výši 13.246,20 Kč. Žalobkyně žalobou požaduje dále úrok za poskytnutí úvěru z částky jistiny 30.000 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 47,19 % ročně.

2. Žalovaný se na výzvu soudu uloženou usnesením zdejšího soudu ze dne [datum], číslo jednací 7 C 265/2019-41 ve věci nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný.

3. K jednání nařízenému ve věci dne [datum], se žalovaný nedostavil. I když žalobkyně navrhovala vydání rozsudku pro zmeškání, vzhledem k tomu, že nebyly splněny zákonné podmínky, soud rozsudek pro zmeškání nevydal, neboť smlouva o úvěru nebyla uzavřena řádně a žalobkyně pouze těží z nesolventnosti žalovaného. Žalobkyně jednala nepoctivě, navíc jako ve smlouvě silnější účastník. Její jednání je v rozporu s dobrými mravy. Soud jednal v nepřítomnosti žalovaného a provedl dokazování listinnými důkazy:

4. Výpisem ČNB o nebankovních poskytovatelích spotřebitelského úvěru ke dni [datum], výpisem záznamů z registru [příjmení] ze dne [datum], výpisem z účtu žalovaného u [anonymizováno] za období od [datum] do [datum], vyjádřením znalce k problematice úročení pohledávek ze dne [datum], informacemi pro klienta ke spotřebitelskému úvěru [anonymizováno], předsmluvním formulářem, kartou klienta, návrhem na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum], oznámením o schválení úvěru ke smlouvě [číslo] včetně splátkového kalendáře ke smlouvě o úvěru a včetně dokladu o odeslání žalovanému ze dne [datum], dokladem o vyplacení úvěru ze dne [datum], oznámením o zesplatnění dluhu ze dne [datum] včetně poštovního podacího archu ze dne [datum], výzvou k zaplacení ze dne [datum], výzvou k zaplacení ze dne [datum], předžalobní výzvou ze dne [datum], údaji o řízeních žalovaného vedených Okresním soudem ve [obec] z informačního systému soudu a učinil tato skutková zjištění:

5. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] prostředky komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30.000 Kč, a to převodem na účet žalovaného uvedený ve smlouvě. Žalovaný se smlouvou zavázal splatit poskytnutou částku spolu s úrokem 58,85 % ročně, ve 24 měsíčních splátkách po 1.954 Kč, vždy do 10 dne každého kalendářního měsíce. Splatnost první splátky v souladu se smlouvou a splátkovým kalendářem nastala [datum]. Soud má za zjištěné, že žalovaný na svůj dluh nezaplatil ničeho. Ke dni [datum] došlo k zesplatnění úvěru.

6. Před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila žalobkyně úvěruschopnost žalovaného na základě informací žalovaného, výpisu z bankovního účtu žalovaného za období tří měsíců před uzavřením smlouvy o úvěru, výpisem registru SOLUS, NRKI a Nikita Engine s.r.o. Soud z výpisu bankovního účtu zjistil, že žalovaný čerpal v období tří měsíců před uzavřením smlouvy více půjček, a to [datum] částku 6.880 Kč poskytovatel [příjmení] [jméno]. Uvedený poskytovatel nebankovních půjček poskytuje tyto rychlé půjčky se splatností max. 35 dní. Splatnost uvedené půjčky tedy nastala v období, kdy žalovaný sjednával úvěr u žalobkyně. Z bankovního výpisu předloženého žalobkyní vyplývá, že do data [datum] nebyla uvedená půjčka z bankovního účtu žalovaného splacena. Z bankovního výpisu dále vyplývá, že žalovaný před poskytnutím předmětného úvěru splácel pravidelnou splátku 2.449 Kč. Soud z úřední činnosti zjistil, že se jednalo o úvěr poskytnutý [právnická osoba] dle smlouvy ze dne [datum] ve výši 40.000 Kč s pravidelnou splátkou ve výši 2.449 Kč měsíčně, který nebyl řádně splácen. Dále soud z výpisu bankovního účtu zjistil, že žalovaný čerpal dne [datum] úvěr ve výši 8.000 Kč od poskytovatele nebankovních úvěrů [anonymizováno]. Uvedený věřitel poskytuje úvěry se splatností 12 – 72 měsíců. Z úřední činnosti soud zjistil, že uvedený úvěr u [anonymizováno] byl splacen dalším úvěrem poskytnutým žalovanému stejným poskytovatelem dne [datum], s tím, že ani tento další úvěr nebyl žalovaným splacen řádně ve lhůtě splatnosti. Dále soud z úřední činnosti zjistil, že žalovaný uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru se [právnická osoba] na částku 147.000 Kč. Splátky byly sjednány ve výši 4.212 Kč. Soud dále z bankovního výpisu žalovaného zjistil, že dne [datum] čerpal žalovaný půjčku ve výši 4.000 Kč od [právnická osoba]. Uvedený věřitel poskytuje úvěry se splatností 30 dnů. Dále dne [datum] půjčku od neoznačeného subjektu ve výši 40.000 Kč. Dále soud z bankovního výpisu zjistil, že příjem žalovaného ze mzdy dosahoval za období tří měsíců před uzavřením smlouvy výše [číslo] 33.000 Kč. Z předsmluvního formuláře ke smlouvě o úvěru soud zjistil, že pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného požadovala žalobkyně pouze údaje databází SOLUS, NRKI a Nikita Engine s.r.o. V předsmluvním formuláři ani v návrhu na uzavření smlouvy o úvěru nepožadovala žalobkyně po žalovaném žádné informace o příjmech a výdajích žadatele o úvěr (příjmy, náklady na bydlení apod.)

7. Soud na základě shora uvedených zjištění učinil závěr, že ke dni uzavření smlouvy o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným čerpal žalovaný několik dalších spotřebitelských úvěrů. Uvedený závěr vyplývá z bankovního výpisu předloženého žalobkyní. Výstup z databáze SOLUS neměl pro soud a tedy ani pro žalobkyni žádnou vypovídací hodnotu, neboť zde chybí hodnota skóre CBS případně přiřazení příznaku. Hodnota skóre 363 v databázi Nikita Engine s.r.o. značí vyšší riziko nezaplacení zákazníkem.

8. Dle ustanovení § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

9. Dle ustanovení § 2395, občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Dle ustanovení § 562 odst. 1 občanského zákoníku, písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

11. Dle § 6 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

12. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Dle ustanovení § 76 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

16. Dle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Dle ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

18. Dle ustanovení § 3 odst. 2 písm. e) zákona o spotřebitelském úvěru, se pro účely tohoto zákona se rozumí celkovou výší spotřebitelského úvěru souhrn všech částek, jež jsou dány spotřebiteli k dispozici.

19. Žalobkyně požaduje částku ve výši 33.446,57 Kč, odpovídající původní dlužné jistině úvěru ve výši 30.000 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlému ke dni zesplatnění úvěru ve výši 3.446,57 Kč, s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení). Dále smluvní pokutu ve výši 998 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum], náhradu nákladů ve výši 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum], smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky nové jistiny ve výši 33.446,57 Kč za každý den prodlení žalovaného, a to počínaje dnem [datum] do zaplacení, přičemž žalobkyně požaduje smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení žaloby ve výši 13.246,20 Kč a úrok ve výši 47,19 % ročně z částky 30.000 Kč od [datum] do zaplacení.

20. S ohledem na provedené dokazování a shora uvedená zjištění má soud za prokázané, že žalobkyně jako podnikatel (úvěrující) a žalovaný v postavení spotřebitele (úvěrovaný) uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, podléhající režimu spotřebitelské smlouvy. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 30.000 Kč bankovním převodem na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr ve 24 měsíčních splátkách po 1.954 Kč. Žalovaný nezaplatil ničeho.

21. Soud se zabýval otázkou, zda žalobkyně dostála své povinnosti prověřit úvěruschopnost žalovaného či nikoliv. Soud vycházel z provedených důkazů, ze kterých zjistil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě informací z dotazovaných registrů a z výpisu z bankovního účtu žalovaného jako žadatele. Z uvedených listin pak plyne, že žalovaný byl na přelomu roku v typické dluhové pasti, když dalšími půjčkami a úvěry řešil nedostatek finančních prostředků na splátky předchozích úvěrů a na své výdaje. Tíživá finanční situace žalovaného jednoznačně vyplývá z bankovního výpisu účtu žalovaného tak je popsána shora a tyto údaje měla žalobkyně k dispozici před uzavřením předmětné smlouvy. Žalobkyně na tyto informace nijak nereagovala, nepožadovala doplnění další informací ohledně splácení jednotlivých půjček ani informace ohledně dalších výdajů žalovaného, zejména výdajů na bydlení. Informace z dotazovaných registrů měly být pro žalobkyni také podnětem pro další šetření úvěruschopnosti žalovaného, neboť naznačovaly, že žalovaný je nespolehlivý plátce se špatnou platební morálkou.

22. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do dotazníku žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít.

23. Obezřetnost a důslednost žalobkyně při daném posuzování pak byla na místě zejména vzhledem k ověření stavu závazků žalovaného, které byly zřejmé z bankovního výpisu z účtu žalovaného za období tří měsíců předcházejících uzavření smlouvy o úvěru. V daném případě bylo zcela namístě prověřovat dále s větší pečlivostí a podrobněji platební morálku žalovaného. Žalobkyně si vystačila jen s údaji z dotazovaných registrů, které samy o sobě naznačovaly nespolehlivost klienta a nijak nezjišťovala další náklady žalovaného, zejména jak již bylo uvedeno náklady na bydlení.

24. Soud si je vědom toho, že předmětné ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta a jeho podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Nezjišťování a následné neověření závazků klienta a výdajů na bydlení implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.

25. Judikatura Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či v poměrech exekučních usnesení ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018) a Ústavního soudu (srov. např. nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) přikládá v posledním období podstatný význam právě zjištění věřitele, v jaké finanční situaci byl dlužník v době podepsání smlouvy o úvěru a do jaké míry s ní byl věřitel obeznámený a zda po dlužníkovi požadoval osvědčení jeho úvěruschopnosti, neboť věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele (věřitel přitom nedostojí povinnosti stanovené § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech). Ústavní soud v tomto směru výslovně dovodil, že„ obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, neboť nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli“. Jinak řečeno v případě, že bude v rámci nalézacího řízení zjištěno, že poskytovatel úvěru řádným způsobem nezjišťoval schopnost žadatele o úvěr dostát převzatým závazkům, či případně si řádně neověřil povinným subjektem tvrzené a případně i dokladované skutečnosti, potom si ochranu, která je mu jinak ústavou a procesními předpisy dána, nezasluhuje. Uvedené prioritní hledisko jsou tak obecné soudy povinny při svém rozhodování posuzovat a při jeho naplnění z něho činit odpovídající závěry. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně dovodil, že je neakceptovatelné, aby se dostávalo případné soudní ochrany subjektům (zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům), které evidentně poškozují práva svých klientů.

26. Soud dospěl k závěru, že finanční situace žalovaného v době sjednávání úvěru byla špatná, jak bylo uvedeno, má soud za prokázané, že žalovaný byl v dluhové pasti a dalším úvěrem řešil splacení úvěrů předchozích. Pokud by žalobkyně řádně prověřila existenci a stav předchozích závazků žalovaného, pak by zcela jistě dospěla k závěru, že žadatel není schopen platit své stávající závazky a není tedy spolehlivým klientem, jehož platební morálka zaručuje řádné uhrazení dluhu.

27. V souzené věci tak lze uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Soud má za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy, jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat za použití § 588 občanského zákoníku jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (pro širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

28. Na tomto podkladě dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru ze dne [datum] je absolutně neplatná. Důsledkem toho je v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru nárok žalobkyně vůči žalovanému omezen na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru„ v době přiměřené možnostem“ spotřebitele (žalovaného).

29. Na základě neplatné úvěrové smlouvy bylo žalovanému poskytnuto plnění 30.000 Kč. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně ničeho nezaplatil a je tak povinen s ohledem na již uvedené zaplatit žalobkyni 30.000 Kč. Soud proto žalovaného k zaplacení této částky žalobkyni zavázal a ve zbytku žalobu zamítl.

30. Soud v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, zabýval se možností žalovaného splatit dlužnou částku pravidelnými měsíčními splátkami. Ovšem, jak je shora zjištěno, žalovaný nehradí žádné splátky (tedy na další poskytnuté úvěry), nedoložil, že je schopen tyto splátky hradit, proto soud stanovil k úhradě lhůtu dle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byla žalobkyně úspěšná v rozsahu 24,77 % (čistý úspěch). Náklady řízení žalobkyně představuje zaplacený soudní poplatek 2.405 Kč dle položky 1, bodu 1, písmena b) sazebníku soudních poplatků, přílohy zákona číslo 549/1991 Sb., a náklady právního zastoupení – odměna za zastoupení advokátem dle § 7 vyhlášky číslo 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů (advokátní tarif) za úkony právní služby dle §11 odstavec 1, písm. a), d) a g) advokátního tarifu, příprava a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé a účast na jednání před soudem 3 x 3.060 Kč a za úkon právní služby dle §11 odstavec 2, písmeno h) advokátního tarifu jednoduchá výzva k plnění 1 x 1.530 Kč. Žalobkyně však požadovala částku 3.060 Kč pouze za účast u jednání procesního soudu a dále požadovala 3x částku 1.500 Kč. Soud jejímu návrhu vyhověl a přiznal na hlavních úkonech celkem částku [číslo]. Dále byla přiznána paušální náhrada hotových výdajů 4 × 300 Kč dle § 13 advokátního tarifu, jízdné k jednání u procesního soudu dne [datum] osobním vozem osobním vozem VOLVO, [registrační značka] [obec] - [obec] a zpět (celkem 76 km, při průměrné spotřebě 5,76 l [číslo] km, ceně benzínu 31,80 Kč l a sazbě 4,20 Kč km). Cestovné celkem činí 458 Kč, avšak vzhledem k tomu, že proběhla celkem tři jednání, jedna třetina činí 153 Kč. Jednání proběhlo v době od 9:00 hod. do 9:30 hod., nárok na náhradu času je pouze ve výši 1 x ½ hod. ve výši 100 Kč Náklady řízení advokáta činí částku 9.013 Kč, ke které byla připočtena 21 % sazba daně z přidané hodnoty (v souladu s ustanovením § 23a zákona číslo 85/96 Sb., o advokacii v platném znění), ve výši 1.893 Kč. Odměna advokáta činí 10.906 Kč, spolu se soudním poplatkem náklady řízení celkem jsou ve výši 13.311 Kč a z toho 24,77 % činí 3.297 Kč. Tato částka byla přiznána k rukám zástupce.

31. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 odstavec 1 občanského soudního řádu.