7 C 282/2021

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ilonou Láníkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem anonymizováno 7 slov příjmení jméno , země zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem trvale ulice a číslo , PSČ obec o zaplacení částky 274.121,24 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 274.121,24 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 98.171,08 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 175.950,16 Kč, úrok 15,4 % ročně z částky 274.121,24 Kč od [datum] do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení 7,75 % ročně z částky 274.121,24 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 40.550,50 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhá se žalobkyně po žalované zaplacení částky 274.121,24 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Učinila tak s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalobkyně žalované úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 294.000 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 15,4 % a splatnost úvěru byla sjednána v 96. měsíčních splátkách ve výši minimálně 5.660,22 Kč, z této částky připadala částka 5.344,22 Kč na jistinu a smluvní úrok a částka 316 Kč na úhradu pojistného. Pro účely úvěrové smlouvy byl veden úvěrový účet číslo [bankovní účet]. Žalovaná řádně nehradila sjednané splátky, na svůj dluh zaplatila celkem 19.878,76 Kč. Žalobkyně úvěr prohlásila za splatný ke dni [datum] Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] mezi [právnická osoba] a [anonymizována dvě slova] došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na přechodného věřitele. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Žalované byla zaslána předžalobní výzva k plnění, na kterou však nereagovala.

2. Žalovaná se na výzvu soudu uloženou usnesením zdejšího soudu ze dne 4. 10. 2021, č. j. 7 C 282/2021-52 ve věci nevyjádřila. V řízení zůstala zcela nečinná.

3. Protože v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a občanského soudního řádu, soud usnesením ze dne 4. 10. 2021, č. j. 7 C 282/2021-53, žalovanou vyzval, aby se vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených důkazů. Soud žalovanou poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle § 101 odstavec 4 občanského soudního řádu předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila svůj souhlas již v podané žalobě, žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila. Soud tedy rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odstavec 4 občanského soudního řádu, bez nařízení jednání.

4. Soud ve věci provedl dokazování listinami – smlouvou o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – konsolidace ze dne [datum], všeobecnými obchodnímu podmínkami [právnická osoba] z [datum], oznámením [příjmení] ze dne [datum] o prohlášení úvěru za splatný, výpisem z úvěrového účtu číslo [rok] ze dne [datum], smlouvou o postoupení pohledávky mezi [právnická osoba] a [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně dokladu o odeslání žalované dne [datum], smlouvou o postoupení pohledávky mezi SECAPITAL [anonymizováno] a žalobkyní ze dne [datum] včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně dokladu o odeslání žalované dne [datum], výzvou před podáním žaloby ze dne [datum] včetně poštovního podacího archu ze dne [datum], výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně k [datum], z nichž zjistil následující skutkový stav:

5. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – konsolidace, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 294.000 Kč, za účelem předčasného splacení předchozích dvou závazků žalované vůči právnímu předchůdci žalobkyně. Žalovaná se smlouvou zavázala splatit úvěr spolu s úrokem 15,4 % ročně v 96 měsíčních splátkách po 5.344,22 Kč, počínaje [datum]. Vzhledem k opakovanému porušování smluvních podmínek byl úvěr zesplatněn ke dni [datum]. Ke dni zesplatnění činila nesplacená jistina 274.121,24 Kč. Žalovaná uhradila na svůj dluh celkem 19.878,76 Kč. Pohledávka za žalovanou byla platně postoupena na žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno. Žalované byla zaslána předžalobní výzva k plnění.

6. Dle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Na základě citovaného ustanovení a výslovného ujednání smluvních stran, se právní vztah vzniklý mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou dne [datum] řídí zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013, zákonem č. 40/1964 Sb. občanský zákoník a zákonem č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně některých zákonů.

7. Podle ustanovení § 497 obchodního zákoníku, smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ustanovení § 499 obchodního zákoníku, za sjednání závazku věřitele poskytnout na požádání peněžní prostředky lze sjednat úplatu, jestliže poskytování úvěru je předmětem podnikání věřitele.

9. Podle ustanovení § 502 odst. 1 obchodního zákoníku, od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné.

10. Podle ustanovení § 504 obchodního zákoníku, dlužník je povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán.

11. Podle ustanovení § 506 obchodního zákoníku, je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení věřitele od smlouvy nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy.

12. Podle ustanovení § 365 obchodního zákoníku, dlužník je v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem.

13. Podle ustanovení § 369 obchodního zákoníku, je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.

14. Podle ustanovení § 517 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

15. Dle § 51a občanského zákoníku, upravuje hlava pátá tohoto zákona ochranu spotřebitele ve spotřebitelských smlouvách a některé povinnosti při uzavírání spotřebitelských smluv. Dle § 52 téhož zákona spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Spotřebitelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Dle § 55 odst. 1 až 3 téhož zákona smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná. V pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější. Dle § 56 spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran (odst. 1). Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění (odst. 2).

16. Dle § 2 odst. 3 občanského zákoníku, účastníci občanskoprávních vztahů si mohou vzájemná práva a povinnosti upravit dohodou odchylně od zákona, jestliže to zákon výslovně nezakazuje a jestliže z povahy ustanovení zákona nevyplývá, že se od něj nelze odchýlit.

17. Dle § 3 odst. 1 občanského zákoníku, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

18. Dle § 39 občanského zákoníku, neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. V § 40a jsou vymezeny důvody neplatnosti, kterých se musí dotčená osoba dovolat (tzv. relativní neplatnost). V ostatním se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží i bez návrhu. Tou je mimo jiné také neplatnost dle § 55, resp. § 56 zákona č. 40/1964 Sb.

19. Soud má s ohledem na shora uvedené za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně, jako dodavatel (věřitel) a žalovaná, v postavení spotřebitele (dlužníka), uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru. Na základě uvedené smlouvy byla žalované poskytnuta částka ve výši 294.000 Kč. Žalovaná se zavázala, že tuto částku společně s úrokem 15,4 % ročně splatit v 96 splátkách ve výši 5.660,22 Kč, počínaje [datum]. Ke dni [datum] byl úvěr zesplatněn. Pohledávka za žalovanou byla platně postoupena na žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno.

20. Vzhledem k tomu, že žalovaná, která je fyzickou osobou, vystupovala při uzavírání a plnění smlouvy o půjčce s dodavatelem mimo rámec své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti i mimo rámec samostatného výkonu svého povolání, tj. jako spotřebitel, a právní předchůdce žalobkyně v rámci tohoto smluvního vztahu vystupoval v rámci své podnikatelské činnosti, kdy se mimo jiné zabývá poskytováním nebo zprostředkováním spotřebitelského úvěru, tj. jako dodavatel, je nutné aplikovat ustanovení právního řádu sloužící k ochraně spotřebitele, který v daném smluvním vztahu vystupuje jako slabší strana. Jelikož je předmětná smlouva o úvěru smlouvou spotřebitelskou (tedy smlouvou uzavřenou mezi spotřebitelem a dodavatelem), musí soud z moci úřední posoudit, zda jednotlivá ujednání spotřebitelské smlouvy nejsou nepřípustná, a to bez dalšího (§ 56 odst. 3 občanského zákoníku) či zda jsou nepřípustná pro jejich rozpor s požadavkem dobré víry znamenající k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran – jedná se tak o obsahovou kontrolu těchto ujednání (§ 56 odst. 1 občanského zákoníku). Cílem však není stanovit absolutní rovnost práv a povinností účastníků daného závazkového právního vztahu – úkolem soudu je odstranit významnou nerovnováhu práv a povinností účastníků.

21. Soud tedy při posuzování daného smluvního vztahu a jeho konkrétních ujednání postupoval v souladu s ustanovením § 56 odst. 3 občanského zákoníku, přičemž neshledal žádné ujednání, které by bylo bez dalšího nepřípustné. Dále tedy postupoval v souladu s ustanovením § 56 odst. 1 občanského zákoníku, kdy aplikoval test nepřiměřenosti ujednání předmětné smlouvy – posuzoval tedy, zda se jedná o smluvní ujednání, které zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností stran, zdali jde o nerovnováhu v neprospěch spotřebitele a zdali je tato nerovnováha v rozporu s požadavkem přiměřenosti. Preambule směrnice Rady 93/13 EHS, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, která byla provedena zákonnými ustanoveními § 55 a 56 občanského zákoníku, stanoví, že při hodnocení kritéria„ dobré víry“, resp.„ přiměřenosti“, je nutno vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran, zda měl spotřebitel nějakou pohnutku k tomu, aby souhlasil s podmínkou, a zda zboží bylo dodáno, nebo služby poskytnuty, na zvláštní objednávku spotřebitele. Ustanovení § 56 odst. 2 občanského zákoníku však z přezkumu vylučuje ujednání o předmětu plnění a ceně. Z přezkumu tak nejsou vyloučeny ujednání o sankcích, ať už jde o úroky z prodlení, nebo smluvní pokuty, např. ve formě různých sankčních poplatků (srov. Smith v . Mortgage Express, unreported, 2. 2. 2007). Po provedeném přezkumu soud neshledal žádné ujednání smlouvy, které by bylo nepřiměřené.

22. Na základě shora uvedeného soud žalobě v celém rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni částku 274.121,24 Kč, jako neuhrazenou jistinu dluhu, když zohlednil předchozí úhrady v celkové výši 19.878,76 Kč. Dále soud přiznal žalobkyni dle jejího návrhu požadovaný úrok z úvěru (15,4 % ročně) ve výši 98.171,08 Kč (kapitalizováno od [datum] do [datum]) a dále z částky 274.121,24 Kč od [datum] do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny 7,75 % ročně ve výši 175.950,16 Kč (kapitalizováno od [datum] do [datum]), zákonný úrok z prodlení 7,75 % ročně z částky 274.121,24 Kč od [datum] do zaplacení.

23. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odstavec 1 občanského soudního řádu, podle kterého má úspěšný účastník právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému účastníkovi. Zde byla úspěšná žalobkyně a přísluší jí na nákladech řízení celkem částka 40.550,50 Kč, spočívající v zaplaceném soudním poplatku 10.966 Kč dle položky 2, bodu 1, písmena c) Sazebníku soudních poplatků, přílohy zákona číslo 549/1991 Sb., a nákladech právního zastoupení – odměna za zastoupení advokátem dle § 7 vyhlášky číslo 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů (advokátní tarif) za úkony právní služby dle §11 odstavec 1, písm. a) a d) advokátního tarifu, příprava a převzetí zastoupení a návrh ve věci samé 2 x 9.420 Kč a za úkon právní služby dle §11 odstavec 2, písmeno h) advokátního tarifu jednoduchá výzva k plnění 1 x 4.710 Kč, paušální náhradě hotových výdajů 3 × 300 Kč dle § 13 advokátního tarifu a 5.134,50 Kč náhradě za daň z přidané hodnoty dle § 137 odstavec 3 občanského soudního řádu.

24. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 odstavec 1 občanského soudního řádu.