7 C 299/2024

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ilonou Láníkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 25 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.

II. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení 11,75 % ročně z částky 25 000 Kč od 30. 3. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni, k rukám zástupce žalobkyně, na náhradu nákladů řízení částku , částka, v pravidelných měsíčních splátkách po , částka, , splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po úhradě dlužné částky dle výroku I. tohoto rozsudku, nebo po jejím zesplatnění, až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.

1. Žalobkyně se návrhem ze dne , datum, domáhá po žalované zaplacení částky , částka, s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, uzavřené dne , datum, prostřednictvím webového rozhraní , Anonymizováno, . Žalobkyně poskytla žalované zápůjčku ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala vrátit zápůjčku ve 3 splátkách po , částka, . Žalovaná na svůj dluh ve lhůtě splatnosti sjednané smlouvou ničeho nezaplatila. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné jistiny , částka, a zákonných úroků z prodlení z dlužné jistiny od , datum, . Úvěruschopnost žalované jako žadatelky o úvěr byla ověřena z informací poskytnutých žadatelkou o úvěr.

2. Žalovaná se na výzvu soudu ve věci nevyjádřila.

3. K jednání nařízenému ve věci dne , datum, , ze kterého se žalobkyně řádně omluvila, se žalovaná nedostavila.

4. Soud jednal v nepřítomnosti žalobkyně a žalované.

5. Soud provedl dokazování a dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a učinil tentýž závěr o skutkovém stavu:

6. Z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že se vztahují k neúčelovému spotřebitelskému úvěru poskytovanému věřitelem , Anonymizováno, ve výši , částka, . Výpůjční sazba 0 %. Náklady v případě opožděných plateb představuje smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné splátky v prodlení.

7. Ze zákaznické informace o žalované bylo zjištěno, že tato má účet u České spořitelny a.s. a její příjem tvoří mzda ve výši 22 500 Kč.

8. Ze smlouvy o bezúročné půjčce soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou dne , datum, . Smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované na její účet číslo , č. účtu, zápůjčku ve výši , částka, a žalovaná se zavázala zápůjčku splatit ve třech splátkách po , částka, splatných , datum, , , Anonymizováno, a , datum, . úrok ze zápůjčky nebyl sjednán. V případě prodlení s placením zápůjčky po jejím zesplatnění byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné splátky, zákonný úrok z prodlení a dále povinnost platit účelně vynaložení náklady.

9. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že dne , datum, byla na účet , č. účtu, vyplacena částka , částka, .

10. Z výpisu z bankovního účtu číslo , č. účtu, na jméno žalované z , datum, za období srpen 2021 až leden 2022 soud zjistil, že žalovaná čerpala a splácela několik dalších spotřebitelských úvěrů od nebankovních subjektů (ZAPLO finance s.r.o., HOME Credit a.s., Emma´s Credit s.r.o., COOL Credit s.r.o., PROFI CREDIT CZECH, Simfina a.s., Orange finance s.r.o.) její příjem ze mzdy činil 22 844 Kč, resp. 22 364 Kč.

11. Žalované byla dne , datum, zaslána předžalobní výzva se lhůtou k plnění do , datum, .

12. Smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovanou se řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (ve znění platném v době poskytnutí spotřebitelského úvěru).

13. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku (ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.

17. Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020. Uvedené závěry byly potvrzeny usnesením Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 3/20 ze dne 6. října 2021.

18. Soud je povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy její solventnost. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a jeli to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.

19. Na základě uvedeného soud dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost a před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jako poskytovatel spotřebitelského úvěru neposoudila úvěruschopnost žadatelky jako spotřebitele. Žalobkyně se spokojila toliko s informacemi od žadatelky o tom, že je zaměstnána a má pravidelný příjem a tyto informace ověřila z předloženého výpisu z bankovního účtu. Žalobkyně nijak nezkoumala a neověřovala základní výdaje žadatelky, zejména náklady na bydlení, vyživovací povinnosti žadatelky. Dále neučinila žádný závěr se zjištěného předchozího dluhového zatížení žadatelky, které taktéž vyplývá z předloženého výpisu z bankovního účtu.

20. Soud proto uzavřel, že posouzení úvěruschopnosti nebylo žalobkyní provedeno řádně a žalobkyně tak porušila své povinnosti poskytovatele úvěru upravené v citovaném ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Uvedený postup žalobkyně před uzavřením smlouvy hodnotí soud jako pochybení poskytovatele úvěru při plnění povinností dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

21. Pro závěr, zda smlouva o spotřebitelském úvěru je smlouvou neplatnou, však nepostačuje jen samo zjištění, že poskytovatel řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele. Samo zjištění, že poskytovatel v procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, nemusí vždy nutně znamenat, že spotřebitel není schopen úvěr splácet. Smlouva je neplatná, pokud byl spotřebiteli poskytnut spotřebitelský úvěr i přesto, že existovaly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet. Spotřebitel je tak chráněn v situaci, kdy dostal úvěr, ačkoli tento úvěr mu neměl být poskytnut. Nejde zde tedy o naplnění formálního znaku (např. nesplnění některého z prvků procesu ověření úvěruschopnosti), pokud by i při splnění tohoto prvku byl spotřebitelský úvěr poskytnut, ale o naplnění znaku materiálního – při řádném dodržení postupů a odborné péče, spotřebiteli neměl spotřebitelský úvěr vůbec být poskytnut. Z řečeného vyplývá, že za dané situace nelze smlouvu považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele; musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023).

22. Jelikož žalovaná na svůj dluh ze spotřebitelského úvěru ničeho nezaplatila, je na místě závěr, že v době sjednávání úvěru nebyla dostatečně solventní a úvěr jí neměl být poskytnut. S ohledem na uvedené proto soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou a nároky žalobkyně vůči žalované jsou omezeny na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru.

23. Na základě neplatné smlouvy bylo žalované poskytnuto plnění 25 000 Kč. Žalovaná podle tvrzení žalobkyně ničeho nezaplatila. Uvedené tvrzení žalovaná nezpochybnila. Žalovaná je tak povinna s ohledem na již uvedené zaplatit žalobkyni 25 000 Kč a soud ji k zaplacení této částky zavázal.

24. Při určení doby plnění přiměřené možnostem spotřebitele podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soud v souladu s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 25. 7. 2023, č. j. 28 Co 50/2022-195, konstatuje, že mezi účastníky není spor o přiměřené době plnění. V posuzované věci nebyl v řízení před soudem prvního stupně ani v době před zahájením řízení mezi účastníky nastolen spor o to, jaká je doba přiměřená možnostem žalované jako spotřebitele k vrácení jistiny.

25. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 občanského soudního řádu věta za středníkem. Soud v souladu s možností danou mu citovaným ustanovením zákona upravil splatnost tak, aby poskytl žalované možnost dluh zaplatit dobrovolně, přihlédl přitom k porušení povinnosti na straně poskytovatele úvěru, neboť při řádném zkoumání úvěruschopnosti žadatelky neměl být, dle závěrů soudu, úvěr vůbec poskytnut. Dále přihlédl k výši dlužné částky a zjištěnému zadlužení žalované (aktuální exekuční řízení vedená proti žalované). Soud s cílem zajistit spravedlivé uspořádání práv a povinností stran sporu stanovil splatnost peněžitého plnění ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně až do úplného zaplacení dluhu, a to pod ztrátou výhody splátek. Ztrátou výhody splátek je míněno, že pokud se žalovaná zpozdí byť s jedinou splátkou, nestává se sice přisouzená částka splatnou naráz automaticky, ale věřitel může uplatnit zesplatnění celého plnění právním jednáním vůči dlužníkovi (žalované), s tím, že tak musí učinit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.

26. Ve vztahu k požadovanému zákonnému úroku z prodlení z částky 25 000 Kč soud odkazuje na Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, který uvádí, že konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Žalovaná se dosud nedostala do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a žalobkyni proto dosud nevznikl nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Soud proto požadovaný nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení zamítl.

27. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odstavec 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08). Žalobkyně požadovala zaplacení částky 25 000 Kč a zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku částkou 8 957,36 Kč, celkem 33 957,36 Kč a úspěšná byla co do částky 25 000 Kč, tj. v rozsahu 47,24 % (čistý úspěch).

28. Náklady účelně vynaložené k uplatňování práva žalobkyně spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 000 Kč dle položky 1 bod 1., písmeno a) Sazebníku soudních poplatků, přílohy zákona číslo 549/1991 Sb., a nákladech právního zastoupení – odměna za zastoupení advokátem 2 × 2 100 Kč dle § 11 odstavec 1, písmeno a), d) vyhlášky číslo 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za úkony příprava a převzetí zastoupení a návrh ve věci samé a 1 x 1 050 Kč dle § 11 odstavec 2, písmeno h) jednoduchá výzva k plnění, dále paušální náhradě hotových výdajů 3 × 300 Kč dle § 13 této vyhlášky, 1 291,50 Kč náhrada za daň z přidané hodnoty dle § 137 odstavec 3 občanského soudního řádu, celkem 7 391,50 Kč, z toho 47,24 % činí 3 492 Kč.

29. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s jistinou ve splátkách.