7 C 316/2022

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ilonou Láníkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem anonymizováno . příjmení číslo , PSČ obec proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení 316 362 Kč s příslušenstvím a 103 000 Kč <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 316 362 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky 316 362 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do pěti měsíců od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na smluvní pokutě částku 13 391 Kč, do tří měsíců od právní moci rozsudku.</b> <b>III. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni na smluvní pokutě další částku ve výši 89 609 Kč, se zamítá.</b> <b>IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 37 437 Kč, k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [anonymizováno]. [příjmení] [číslo], [PSČ] [obec], do tří měsíců od právní moci rozsudku.</b> 1. Návrhem, podaným u Okresního soudu ve Vyškově dne 11. 10. 2022 a upřesněným přípisem ze dne [datum], domáhala se žalobkyně, aby soud rozhodl o povinnosti žalované zaplatit jí celkem částku 316 362 Kč s příslušenstvím, dále částku 103 000 Kč na smluvní pokutě a nahradit náklady řízení. Svůj návrh odůvodnila tím, že dne [datum] účastníci uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně zapůjčila žalované částku ve výši 316 362 Kč bez úroku, se lhůtou splatnosti do [datum]. Pro případ prodlení byla v citované smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 1 000 Kč za každý započatý den prodlení. Ke dni podání žaloby činí smluvní pokuta částku 103 000 Kč.

2. Žalovaná namítla, že uplatněný nárok minimálně z části neuznává, protože finanční hotovost nepřevzala v plné výši. Dále žalovaná namítla neplatnost smlouvy, a to zejména v rozsahu ujednání o smluvní pokutě.

3. Soud důkazy hodnotil podle § 132 občanského soudního řádu, tedy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům:

4. Žalobkyně, jako fyzická osoba, uzavřela se žalovanou, rovněž fyzickou osobou, smlouvu o zápůjčce a to dne [datum], dle které zapůjčila žalobkyně žalované celkem částku 316 362 Kč. Celková částka byla zapůjčena jednak v hotovosti a jednak úhradou na účty věřitelů žalované, specifikované v čl. I, bod 1 smlouvy. Dle bodu 2 smlouvy, se žalovaná zavázala vrátit poskytnutou zápůjčku nejpozději do [datum]. Účastníci se dohodli, že zápůjčka není úročena. Ujednali si však smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč denně za každý započatý den prodlení (viz Smlouva o zápůjčce ze dne [datum]).

5. Dle doložené smlouvy poskytla žalobkyně žalované částky v hotovosti, a to ve výši 17 888 Kč na zaplacení půjčky u [právnická osoba] [anonymizováno], ve výši 6 933,34 Kč na zaplacení půjčky [anonymizováno] a ve výši 92 706,23 Kč na osobní účely (viz článek I. bod 1 písm. b/, i/ a j/ doložené smlouvy o zápůjčce).

6. Žalobkyně dle smlouvy o úvěru uhradila z účtu č. [bankovní účet] – název účtu: [příjmení] [jméno], na účet [číslo] [variabilní symbol] dne [datum] částku 51 833 Kč s poznámkou [celé jméno žalované] – [anonymizováno] a to dle článku I. Bod 1 písm. a) smlouvy o zápůjčce. Dále uhradila z téhož účtu na účet [číslo] [bankovní účet], [variabilní symbol] dne [datum] částku 60 935 Kč s poznámkou [celé jméno žalované] – [anonymizováno] a to dle článku I. bod 1 písm. c) smlouvy o zápůjčce. Z téhož účtu uhradila žalobkyně na účet č. [bankovní účet], [variabilní symbol] dne [datum] částku 6 270,12 Kč s poznámkou [celé jméno žalované] – [anonymizováno] a to dle článku I. bod 1 písm. d) smlouvy o zápůjčce. Z téhož účtu uhradila žalobkyně na účet č. [bankovní účet], [variabilní symbol] dne [datum] částku 6 784 Kč s poznámkou [celé jméno žalované] – [anonymizováno] a to dle článku I. bod 1 písm. e) smlouvy o zápůjčce. Z téhož účtu uhradila žalobkyně na účet č. [bankovní účet], [variabilní symbol] dne [datum] částku 31 714 Kč s poznámkou [celé jméno žalované] – [anonymizováno] a to dle článku I. bod 1 písm. f) smlouvy o zápůjčce. Z téhož účtu uhradila žalobkyně na účet [číslo] [variabilní symbol] dne [datum] částku 6 270,12 Kč s poznámkou [celé jméno žalované] – [anonymizováno] a to dle článku I. bod 1 písm. g) smlouvy o zápůjčce. Z téhož účtu uhradila žalobkyně na účet č. [bankovní účet], [variabilní symbol] dne [datum] částku 6 249,31 Kč s poznámkou [celé jméno žalované] – [anonymizováno] a to dle článku I. bod 1 písm. h) smlouvy o zápůjčce.

7. Předžalobní upomínkou ze dne [datum], zaslanou žalované prostřednictvím zástupce žalobkyně, požadovala žalobkyně uhrazení zapůjčené částky ve výši 316 362 Kč a úhradu smluvní pokuty nejpozději do 10 dnů od doručení upomínky. K poštovní přepravě byla upomínka podána téhož dne (viz předžalobní upomínka a doklad od poštovního přepravce).

8. Žalobkyně dle údajů z veřejné části živnostenského rejstříku má živnostenské oprávnění k předmětu podnikání: výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona (viz výpis ze živnostenského rejstříku).

9. Žalobkyně, spolu s [jméno] [příjmení], jsou jednatelky a společnice společnosti: [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa žalobkyně] (viz výpis z obchodního rejstříku, vedeného [název soudu], oddíl C, vložka [číslo]).

10. Svědkyně [jméno] [příjmení], sestra žalobkyně, soudu potvrdila, že měly spolu firmu„ [právnická osoba]“, ale tato firma již několik let nevykazuje žádnou činnost. Obě však podnikají jako fyzické osoby, mají to napsané v živnostenských listech. Žalovaná volala žalobkyni, že má dluhy a že potřebuje pomoci. Na první schůzce byla svědkyně se žalovanou sama, vyslechla ji a udělaly analýzu jejich dluhů. Vzhledem k tomu, že žalovaná měla moc rozjednaných žádostí, nikdo jí nepůjčil. Se žalobkyní proto žalované nabídly, že jí mohou půjčit ze svých soukromých zdrojů, což se uskutečnilo. U poskytnutí půjčky byla pouze žalobkyně, svědkyně u toho nebyla, byla v té době nemocná, asi po operaci Smlouvu připravovala asi žalobkyně. Žalovaná slibovala, že všechny peníze vrátí, že dostojí svým závazkům, říkala, že to vrátí do [datum] z dědictví po tchánovi, ale nic nevrátila. Jako podnikatelky žádné peníze ona a žalobkyně nepůjčují, pouze zastupují klienta na finančním trhu a hledají pro něj nejvýhodnější produkt. Dělají poradenství. Nevrácením peněz žalobkyni asi žádná škoda nevznikla, ale jsou to její soukromé peníze a chce je vrátit. Pokud uzavírají smlouvu s klienty v rámci živnostenské činnosti, sjednávají provizi.

11. V souladu s ustanovením § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastoupenou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

12. Dle ustanovení § 2392 odstavec 1 občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

13. Dle ustanovení § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

14. Podle ustanovení § 1970 zákona číslo 89/2012 Sb., občanského zákoníku (ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.

15. Po zhodnocení předložených písemných důkazů, shora podrobně citovaných, a to jednotlivě i v jejich souvislostech dospěl soud k závěru, že návrh žalobkyně, v části, požadující úhradu zápůjčky ve výši 316 362 Kč se zákonným úrokem z prodlení, je důvodný. Soud má za nesporně prokázané, že žalobkyně zapůjčila žalované částku 316 362 Kč dne [datum] a žalovaná podepsala, že uvedená částka jí byla zapůjčena a zavázala se k její úhradě nejpozději do 30 6. 2022 Částku však neuhradila, dostala se do prodlení a žalobkyně oprávněně požaduje zákonný úrok z prodlení.

16. Žalobkyně však požaduje také smluvní pokutu z neuhrazené částky a to 1 000 Kč denně, což by v případě, že dlužná částka nebude uhrazena do jednoho roku, činila výši 365 000 Kč, tedy částku, přesahující výši zápůjčky. Jak potvrdila slyšená svědkyně, škoda žalobkyni z důvodu včasného nevrácení zápůjčky, nevznikla žádná.

17. Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb. ve zvláštní části k § 2051 o. z. pouze konstatuje, že„ návrh ustanovení o smluvní pokutě se přejímá z dosud platné úpravy v občanském (§ 544 a 545) a obchodním (§ 300 a násl.) zákoníku s některými upřesňujícími změnami“. K tomu, že doposud byly v občanském zákoníku a v obchodním zákoníku odlišně upraveny následky existence smluvní pokuty sjednané v nepřiměřené výši (jako rozdílné výsledky obsahové kontroly právního úkonu), ani k tomu, jak byla moderace smluvní pokuty vykládána v judikatuře Nejvyššího soudu, se blíže nevyjadřuje. Je přitom zřejmé, že moderace podle § 2051 o. z. nově představuje univerzální institut použitelný bez výjimky na všechny typy vztahů, nikoli jen na vztahy podnikatelské (jak tomu bylo doposud) (viz Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023 sp. zn. 31 Cdo 2273/2022).

18. Částka stanovená ve smlouvě nebo nějakém jiném právním aktu může být navzdory jinak znějícímu ustanovení snížena na přiměřenou částku, je-li ve vztahu ke škodě, která vznikla z nesplnění, a jiným okolnostem hrubě nepřiměřená. Podle oficiálních komentářů k PECL a DCFR může nárok na smluvní pokutu vést ke zneužití. Je-li dána velká disparita mezi ujednanou částkou a skutečnou újmou, kterou věřitel utrpěl, může soud částku redukovat, ačkoliv se v době uzavření smlouvy zdála být přiměřenou. Vzhledem k tomu, že účelem je kontrolovat jen taková ujednání, která jsou ve svých účincích zneužívající, moderační právo soudu má být uplatnitelné jen tehdy, je-li zřejmé, že přislíbená částka podstatně přesahuje skutečnou újmu (actual loss). Limit tohoto oprávnění soudu spočívá v tom, že měl být respektován záměr stran odvrátit nesplnění (deter default), a proto by částka neměla být redukována až na skutečnou újmu (viz Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023 sp. zn. 31 Cdo 2273/2022).

19. Žalobkyni sice žádná škoda nevznikla, žalovaná však svůj dluh řádně a včas neuhradila. Soud přihlédl k tomu, že žalobkyně mohla zapůjčenou částku uložit na úročený vklad u některého bankovního ústavu a za dobu prodlení jí mohl vzniknout nárok na sjednaný úrok. U takových vkladů se běžně úroky pohybují řádově kolem 5 % ročně. Žalobkyně zapůjčila uvedenou částku žalované dobrovolně, jako fyzická osoba. Soud má zato, že sjednaná smluvní pokuta ve výši 1 000 Kč denně, tj. v částce, která odpovídá 115,4 % ročního úroku je nepřiměřená smluvní pokuta a je nutné přistoupit k moderaci sjednané smluvní pokuty.

20. Jak je uvedeno v Rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023 sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, velký senát tudíž uzavírá, že moderaci smluvní pokuty podle § 2051 o. z. nelze (oproti pojetí přijatému při výkladu § 301 obch. zák.) pojímat jako nástroj obsahové kontroly přiměřenosti ujednání. Jejím východiskem se naopak stává zkoumání přiměřenosti konkrétní pohledávky na smluvní pokutu a jejím cílem pak zajištění toho, aby s ohledem na konkrétní zájmy stran nebyla věřiteli hrazena smluvní pokuta in concreto nepřiměřená. V té souvislosti považuje Nejvyšší soud za vhodné poznamenat, že ustanovení § 2051 o. z. slouží k ochraně dlužníka před tím, aby byl nucen uhradit nepřiměřenou (nespravedlivou) smluvní pokutu.

21. Z Rozsudku Nejvyššího soudu dále vyplývá, že ustanovení § 2051 o. z. patří (stejně jako patřil § 301 obch. zák.) k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k takovým normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Závěr o tom, zda smluvní pokuta je nepřiměřeně vysoká, je tedy zákonodárcem ponechán na uvážení soudu, založeném na posouzení individuálních okolností konkrétního případu, které soud shledá právně významnými. Zákon pouze ukládá přihlédnout při následné moderaci k hodnotě a významu zajišťované povinnosti a limituje možnost snížení smluvní pokuty výší škody vzniklé do doby rozhodnutí z porušení povinnosti, na kterou se smluvní pokuta vztahuje.

22. Dále se v uvedeném Rozsudku Nejvyššího soudu uvádí, že vzhledem k tomu, že zkoumání přiměřenosti smluvní pokuty (konkrétního nároku) a její následná moderace na přiměřenou částku nezbytně vyžadují vážení konkrétních zájmů dlužníka a věřitele při konkrétním porušení smluvní povinnosti, budou při posouzení přiměřenosti hrát roli nejen okolnosti známé již v době sjednávání smluvní pokuty (může se uplatnit též kritérium hodnoty a významu zajišťované povinnosti, to se však může po sjednání smluvní pokuty změnit), ale též okolnosti, které zde byly při porušení smluvní povinnosti, jakož i okolnosti, které nastaly po porušení, mají-li v porušení smluvní povinnosti nepochybně původ (např. dodatečně vzniklá újma) a byly-li v době porušení povinnosti předvídatelné. Není-li totiž zřejmé, jakým způsobem a za jakých okolností porušení smluvní povinnosti nastalo a v jaké míře se dotklo zájmů věřitele, nelze zodpovědět otázku, zda nárok ze smluvní pokuty je in concreto nepřiměřený. Moderace přitom může být užita jen tam, kde o nepřiměřenosti nároku ze smluvní pokuty nepanují pochybnosti, neboť jen tehdy je soudní zásah do pohledávky věřitele (tj. do vlastnického práva chráněného čl. 11 Listiny základních práv a svobod) ospravedlnitelný.

23. Aby soud mohl posoudit (ne) přiměřenost nároku ze smluvní pokuty, musí si nejprve prostřednictvím výkladu ujednání o smluvní pokutě podle § 555 a násl. o. z. ujasnit, jakou funkci měla daná smluvní pokuta (in concreto) plnit, neboť v závislosti na tom, jaké funkce plní, sleduje smluvní pokuta různé zájmy stran a pro posouzení přiměřenosti tak budou rozhodující též odlišné aspekty (k výkladovým metodám srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017, uveřejněný pod [číslo] Sb. rozh. obč. (dále jen R 4/2019“), a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5281/2016). Nepodaří-li se soudu cestou subjektivního výkladu objasnit, k jaké funkci smluvní pokuty vůle stran směřovala (co strany hodlaly ujednáním docílit), lze v rámci objektivního výkladu (§ 556 odst. 1 věta druhá o. z.) podpůrně využít dále popsaných vodítek (viz Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023 sp. zn. 31 Cdo 2273/2022).

24. Závěr soudu o (ne) přiměřenosti nároku na smluvní pokutu je výsledkem uvážení soudu při zkoumání těch okolností, které jsou v jednotlivém případě relevantní. Úvahy o přiměřenosti a úvahy o míře snížení nároku na smluvní pokutu jsou vnitřně propojeny natolik, že v obou krocích se fakticky přihlíží ke stejným okolnostem. Zjišťuje-li totiž soud, jaký nárok je nepřiměřeným, zjevně musí vycházet z určité představy o tom, jaký nárok za přiměřený považovat lze. Z podstaty volného uvážení, které nepřipouští tzv. jediné správné řešení, pak vyplývá, že soud ve svém uvážení pochybí pouze tehdy, jsou-li jeho úvahy zjevně nepřiměřené, tj. nedbá-li v rozporu se zjištěnou funkcí smluvní pokuty okolností, kterých dbát má, nebo vice versa dbá-li okolností, kterých dbát nemá (viz Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023 sp. zn. 31 Cdo 2273/2022).

25. Pokud se týká předmětného sporu, jedná se o poskytnutí finanční částky jako zápůjčky mezi dvěma fyzickými osobami. Žalobkyně poskytla zápůjčku dobrovolně. Zápůjčka byla sjednána na velmi krátkou dobu, a to pouze dvou měsíců. Již při sjednávání zápůjčky muselo být žalobkyni zřejmé, s ohledem na finanční situaci žalované, že nebude schopna poskytnutou částku v tak krátké době uhradit. Běžně, při poskytnutí úvěrů, slouží jako sankce, při včasném nevrácení poskytnuté finanční částky, úrok z prodlení.

26. Jak je již uvedeno, žalobkyni žádná škoda nevznikla. Smluvní pokuta však není vázána na vznik škody, ale na nesplnění závazku. Musí však jít o smluvní pokutu přiměřenou. Sjednaná smluvní pokuta, která se dá vyjádřit jako 115,4 % ročně, tedy smluvní pokuta, která převyšuje výši zápůjčky, je dle soudu nepřiměřená. Soud proto přiznal smluvní pokutu ve výši 13 391 Kč, která odpovídá zákonnému úroku z prodlení, tj. ve výši 15 % ročně z dlužné částky. Smluvní pokuta je přiznána za dobu od [datum] do doby podání žaloby.

27. Žalobkyně, jako podnikatelský subjekt v oboru finančního poradenství, si musela být vědoma, že by žalovaná na žádnou půjčku nedosáhla, neboť by nesplňovala platební solventnost. Proto jí z dobré vůle zapůjčila jako fyzická osoba předmětnou částku. Soud i s ohledem na tuto skutečnost moderoval smluvní pokutu, nicméně přiznal ji alespoň ve výši zákonného úroku z prodlení.

28. Další provedené důkazy soud nehodnotil, neboť z provedených důkazů, shora podrobně rozvedených, bylo zcela jasně prokázáno, že žalovaná dluží žalobkyni zápůjčku ve výši 316 362 Kč. Z této částky byl přiznán i úrok z prodlení. Pokud se týká smluvní pokuty v požadované výši 103 000 Kč, soud přistoupil k její moderaci a přiznal částku 13 391 Kč, která odpovídá 15 % úroku z dlužné částky.

29. Další navržené důkazy soud neprováděl, neboť z již provedených důkazů dospěl soud k jednoznačnému závěru, že žalovaná dluží žalobkyni na zápůjčce částku 316 362 Kč. Pokud se týká požadované smluvní pokuty, pak soud v návaznosti na Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023 sp. zn. 31 Cdo 2273/2022 přistoupil k moderaci, jak je shora podrobně rozvedeno. Další navržené důkazy nemohly již provedené důkazy, shora podrobně rozvedené, vyvrátit.

30. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odstavec 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 316 362 Kč s příslušenstvím a dále požadovala zaplacení částky 103 000 Kč, celkem tak požadovala k úhradě částku 419 362 Kč. Přiznaná jí byla částka 316 362 Kč, avšak na smluvní pokutě pouze částka 13 391 Kč, tj. celkem částka 329 753 Kč, tj. úspěšná byla žalobkyně v rozsahu 57,2 % (čistý úspěch).

31. Náklady řízení představují uhrazený soudní poplatek ve výši 20 969 Kč a dále účelně vynaložené náklady právního zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., za 3,5 hlavních úkonů po 9 980 Kč (převzetí a příprava, sepis žaloby, účast na jednání dne [datum] a ½ úkon – předžalobní výzva), 4x režijní paušál po 300 Kč a 2x ½ hodina ztráty času. Náklady řízení celkem činí částku 36 330 Kč, ke které byla podle § 137 odst. 3 občanského soudního řádu přiznána náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 7 629 Kč.

32. Rovněž bylo přiznáno cestovné k jednání u procesního soudu osobním vozem [anonymizována dvě slova], [registrační značka] [obec] – [obec] a zpět (celkem 64 km, průměrná spotřeba 6,7 l [číslo] km, ceně nafty ve výši 44,10 Kč l a sazbě 5,20 Kč km). Cestovné celkem činí 522 Kč.

33. Náklady řízení advokáta činí 44 481 Kč a náklady řízení celkem, včetně soudního poplatku činí částku 65 450 Kč. Z toho 57,2 % (čistý úspěch) činí částku 37 437 Kč, která byla přiznána k rukám zástupce.

34. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 odstavec 1 občanského soudního řádu s tím, že soud přihlédl k výši dlužné částky, proto povolil žalované úhradu částky 316 362 Kč s příslušenstvím do pěti měsíců od právní moci rozsudku a úhradu smluvní pokuty a nákladů řízení ve lhůtě tří měsíců od právní moci rozsudku.