7 C 354/2021

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ilonou Láníkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem trvale ulice a číslo , PSČ obec o zaplacení částky 17.035 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13.100 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 13. 100 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do osmnácti měsíců od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 3.935 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 17.035 Kč od [datum] do [datum] a zákonný úrok z prodlení z částky 3.935 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Soud ukládá žalobkyni, aby zaplatila České republice - Okresnímu soudu ve Vyškově do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč na účet vedený u České národní banky a.s., číslo účtu 3703-1529731/0710, variabilní symbol 1107035421.</b> <b>IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1.319,20 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do osmnácti měsíců od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se návrhem ze dne 27. 10. 2021 domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit jí částku celkem 17.035 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. To vše z titulu smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřené dne [datum] mezi žalobkyní a žalovanou. Žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši 13.600 Kč, na účet uvedený ve smlouvě. Žalovaná se zavázala úvěr splatit do [datum] spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 3.270 Kč a poplatkem ta volitelnou službu„ [anonymizováno]“ 165 Kč. Žalovaná uhradila na svůj dluh toliko 500 Kč. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné částky 13.100 Kč jako jistiny dluhu z úvěru a dále 3.435 Kč jako dlužného poplatku za poskytnutí úvěru a poplatku za volitelnou službu [anonymizováno]. Žalované byla zaslána předžalobní výzva, na kterou nereagovala.

2. K výzvě soudu doplnila žalobkyně podáním ze dne [datum] skutková tvrzení ohledně splnění povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost žadatele o úvěr. Žalobkyně uvedla, že při posuzování úvěru schopnosti žadatele vycházela z informací od žalované, jež jsou uvedeny v souboru„ [anonymizováno]“ a dále lustrací žalované ve veřejně přístupných rejstřících.

3. Elektronický platební rozkaz nebyl k návrhu žalobkyně vydán z důvodů uvedených v ustanovení § 174a odstavec 3 ve spojení s ustanovením §172 odstavec 2 písmeno b) občanského soudního řádu.

4. Žalovaná se k výzvě soudu ve věci nevyjádřila, v řízení zůstala zcela nečinná.

5. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

6. Soud provedl dokazování listinami: Smlouvou o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba], detail pohybu – okamžitá příchozí platba ze dne [datum], potvrzením o platbě ze dne [datum], výpisem z bankovního účtu žalované u [anonymizováno] za měsíce [anonymizováno] [rok], [anonymizováno] [rok] [anonymizována dvě slova] [rok], metodikou posuzování úvěruschopnosti, všeobecnými obchodními podmínkami, výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne [anonymizováno] [číslo], včetně dokladu o odeslání žalovanému dne [datum], kopií občanského průkazu žalované.

7. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru, na základě této smlouvy byla žalované na její bankovní účet vyplacena dne [datum] částka 13.600 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr spolu s poplatkem 3.270 Kč nejpozději dne [datum] Smlouvou byl sjednán také poplatek za službu„ [anonymizováno]“ ve výši 165 Kč. Žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalované z informací získaných od žalované. K jejich ověření byly žadatelkou předloženy bankovní výpisy z účtu a kopie občanského průkazu. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 500 Kč. Žalované byla dne [datum] zaslána předžalobní výzva k úhradě dluhu.

8. Z informačního systému Okresního soudu ve Vyškově soud zjistil, že v letech 2013 -2016 byla proti žalované zahájena tři exekuční řízení.

9. Z výpisů z bankovního účtu žalované, jež měla žalobkyně k dispozici před uzavřením smlouvy, za období [anonymizována tři slova] [rok] soud zjistil, že příjem žalované ze mzdy činil měsíčně cca 14.000 Kč až 17.000 Kč, dále že žalovaná v [anonymizována tři slova] [rok] hradila splátku úvěru ze smlouvy [číslo] poskytnutou poskytovatelem nebankovních úvěrů [právnická osoba], a to 3.200 Kč v dubnu 2020 a 1.600 Kč v květnu 2020.

10. Z registru obyvatel soud zjistil, že žalovaná je rozvedená a pečuje o dvě nezletilé děti (nar. 2013 a 2014).

11. Předmětný smluvní vztah se řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.

12. Podle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

13. Podle ustanovení § 153a odst. 1 a 2 zákona číslo 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. Rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2).

14. Podle ustanovení § 99 odst. 2 občanského soudního řádu, soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy. V takovém případě soud po právní moci usnesení pokračuje v řízení.

15. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku (ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.

19. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. března 2020, vydaném ve věci C -679/18, uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě (v tamních poměrech úpravě obsažené v ustanoveních § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru), podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 20. S ohledem na aktuální judikaturu (srovnej Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021) je soud povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy její solventnost. Jak uvedl Ústavní soud v Nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18: Poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.

21. Žalobkyně a žalovaná v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřely smlouvu o úvěru jako spotřebitelskou smlouvu. Smlouvou byl sjednán úvěrový rámec 13.600 Kč. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle platné zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Věřitel měl poskytnout úvěr jen tehdy, pokud bude spotřebitel schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Věřitel tak byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vyžádat si od žalované sdělení o jejích veškerých příjmech, které měla prokázat (např. výpisem z účtu, pracovní smlouvou) a dále si vyžádat přehled jejích výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistil, zda je žalovaná fakticky schopna dlužnou částku uhradit. Ustanovení § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.

22. Jak vyplývá z provedeného dokazování v případě smlouvy o úvěru, žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalované z informací uvedených samotnou žadatelkou a zejména na základě jejích příjmů ze mzdy ve výši 17.000 Kč, kterou ověřila z výpisů z bankovního účtu. Žalovaná uvedla, že v domácnosti žije se dvěma nepracujícími členy. Výše pravidelných výdajů uvedených spotřebitelem činí 9.500 Kč bez bližší specifikace. Výdaje jsou uvedeny obecně bez jakékoli specifikace, není zřejmé, zda se jedná o náklady na bydlení nebo splátky předchozích závazků. Žalobkyně tvrdí, že v dostupných databázích prověřovala osobu žalované bez negativního poznatku. Výstupy těchto databází však soudu k výzvě nepředložila. S ohledem na zjištění soudu ohledně exekučních řízení vedených proti žalované, pak soud toto tvrzení žalobkyně posoudil, jako značně nevěrohodné. Žalovanou nebylo předloženo a žalobkyní nebylo vyžadováno ničeho k prokázání celkových výdajů na bydlení, výši nájemného a výši úhrad za služby s nájmem poskytované, SIPO. Soud zcela postrádá informaci, jaké závěry vyvodila žalobkyně z předložených bankovních výpisů žalované, kde jsou evidentní splátky předchozího závazku žalované.

23. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že finanční situace žalované v době sjednávání spotřebitelského úvěru nebyla žalobkyní zjišťována dostatečně, zejména pak poskytovatel úvěru zcela rezignoval na získání informací ohledně výdajů žalované na bydlení (nájemné a SIPO), nebylo nijak ověřeno předchozí dluhové zatížení žalované, například výpisy z registru dlužníků NRKI/BRKI a rejstříku zahájených exekucí. Bez jakéhokoli rozumného důvodu se žalobkyně při sjednávání úvěru spokojila toliko s údajem o čisté mzdě žadatelky. Samotná skutečnost, že má žalovaná stabilní příjem, není postačující pro prokázání její úvěruschopnosti, pokud je výrazně nad výši tohoto příjmu zadlužena (a toto riziko v případě osob, které vyhledávají nebankovní poskytovatele úvěru, zásadně existuje). Za této situace by obezřetný a rozumný úvěrující vyžadoval po osobě žadatele bližší informace k její majetkové situaci. Z údajů zjištěných žalobkyní k posouzení úvěruschopnosti žalované nelze v žádném případě vyhodnotit, zda se u žadatele jedná o osobu solventní či nikoli. Na základě informací, které žalobkyně měla (resp. s ohledem na zcela absentující informace o výdajích resp. dluhovém zatížení), si nemohla učinit odůvodněný závěr, že žalované lze úvěr poskytnout. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (byť by žadatelem skutečně takto byly tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků.

24. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou, pro porušení povinnosti žalobkyně jako poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

25. Na základě neplatné smlouvy bylo žalované poskytnuto plnění 13.600 Kč. Žalovaná podle tvrzení žalobkyně zaplatila 500 Kč. Uvedené tvrzení žalovaná nezpochybnila. Žalovaná je tak povinna s ohledem na již uvedené zaplatit žalobkyni 13.100 Kč. Soud proto žalovanou k zaplacení této částky žalobkyni zavázal. Ve vztahu k požadovanému zákonnému úroku z prodlení z částky 13.100 Kč, přiznal soud žalobkyni tento úrok od 31. 8. 2021 tj. ode dne následujícího po dni, který žalobkyně stanovila jako poslední den lhůty k zaplacení dluhu v předžalobní výzvě, do zaplacení. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl.

26. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu a s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, které stanovuje limity pro vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v případě neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka, v době přiměřené možnostem“ spotřebitele, stanovil soud splatnost dlužné částky v době přiměřené možnostem žalované. Vzhledem k nečinnosti žalované, soud neshledal možnost splácení dlužné částky jako účelnou a stanovil proto splatnost přiznaného dluhu včetně zákonného úroku z prodlení v přiměřené době osmnácti měsíců od právní moci rozsudku, tak aby žalované poskytl možnost dobrovolného uhrazení a zároveň ji nepřiměřeně nezvýhodnil na úkor žalobkyně.

27. Výrok III. rozsudku je odůvodněn ustanovením položky 2, bodu 2 Sazebníku poplatků, přílohy zákona číslo 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, dle kterého pokud soud nevydá platební rozkaz a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Podle položky bod 1 písmeno b) soudní poplatek za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem je peněžité plnění v částce do 20 000 Kč činí 1.000 Kč. Žalobkyně zaplatila na soudním poplatku 800 Kč. Platební rozkaz ve věci nebyl vydán. Doplatek soudního poplatku tak činí 200 Kč, proto soud ve výroku III. uložil žalobkyni povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku.

28. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 17.035 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 13.100 Kč, tj. v rozsahu 53,8 % (čistý úspěch) a přísluší jí právo na náhradu nákladů řízení v tomto rozsahu. Náklady řízení spočívají v zaplaceném soudním poplatku 1.000 Kč a nákladech právního zastoupení – odměna za zastoupení advokátem 3 × 300 Kč dle § 14b odstavec 1, § 11 odstavec 1, písmeno a), d) vyhlášky číslo 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za úkony příprava a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé a výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, neboť se jedná o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných (např. sp. zn. 4 C 289/2021, sp. zn. 11 C 49/2019) a předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč, dále paušální náhradě hotových výdajů 3 × 100 Kč dle § 14b odstavec 5 písmeno a) této vyhlášky, 252 Kč náhrada za daň z přidané hodnoty dle § 137 odstavec 3 občanského soudního řádu, celkem 2.452 Kč z toho 53,8 % činí 1.319,20 Kč Lhůta k placení byla stanovena shodně s jistinou dluhu.