7 C 43/2021

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ilonou Láníkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 70.755,54 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 64.141 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 449,42 Kč, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 64.141 Kč od [datum] do zaplacení, a to do jednoho roku od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 6.614,54 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 13.048,80 Kč, úrok ve výši 28,88 % ročně z částky 69.004,08 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 350,21 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6.614,54 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 8.177,40 Kč, a to do jednoho roku od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.</b> 1. Žalobou doručenou soudu dne [datum], ve znění jejího doplnění ze dne [datum], domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 70.755,54 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Svůj návrh odůvodnila žalobkyně tak, že poté co prověřila úvěruschopnost žalovaného, uzavřela s ním dne [datum] smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] s výší úvěrového rámce 70.000 Kč. Roční úroková sazba byla stanovena ve výši 28,88 %. Žalovaný se zavázal úvěr žalobci hradit ve splátkách ve výši 2,79 % z poskytnutého úvěrového rámce, dlužné částky, splatných vždy do 20. dne v kalendářním měsíci, se splatností první splátky do 20. dne kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání. Úvěruschopnost žalovaného byla žalobkyní posuzována zjišťováním kreditního skore, na základě klientských informací, lustrací registru CEE, ISIR a NRKI a výpisem z bankovního účtu za období 1. 10. – 13. 11. 2019. Žalobkyně vzala v úvahu výši úvěrového rámce, výši měsíční splátky 1.953 Kč, splátky jiným společnostem dle NRKI 17.125 Kč, životní minimum dospělého člena domácnosti a dvou dětí 7.420 Kč, měsíční náklady domácnosti na bydlení 2.263 Kč, dále že žalovaný je zaměstnanec s čistým příjmem 34.000 Kč, je rozvedený a další příjem domácnosti je 28.000 Kč, bydlí ve vlastním bydlení. Žalovaný v souvislosti s úvěrovou smlouvou vyčerpal celkem 70.000 Kč a žalobkyni zaplatil částku celkem 5.859 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit úvěr řádně a včas, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Dlužná částka 70.755,54 Kč sestává z neuhrazené jistiny úvěru 69.004,08 Kč, poplatků za pojištění ve výši 521,46 Kč (3 x 173,82 Kč) nákladů na vymáhání 230 Kč a smluvních pokut v celkové výši 1.000 Kč (2 x 500 Kč za prodlení s úhradou splátky). Žalobkyně dále požaduje zaplacení úroku ve výši 28,88 % ročně z dlužné jistiny úvěru od 69.004,08 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný úrok ke dni sepsání žaloby ve výši 13.048,80 Kč, jakož i zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny úvěru, poplatků a smluvní pokuty v celkové výši 70.755,54 Kč od [datum] do zaplacení (ke dni [datum] kapitalizován částkou 799,63 Kč). Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný.

3. Žalobkyně byla ve smyslu ust. § 114a o.s.ř. v rámci přípravy jednání soudem vyzvána usnesením ze dne 23. 6. 2021), aby doplnila skutková tvrzení tak, že specifikuje, jakým konkrétním způsobem byla prověřena schopnost žalovaného splácet úvěr před uzavřením smlouvy, s tím, že obecná tvrzení stran této skutečnosti jsou nedostačující, a předložila všechny listiny, na jejichž základě prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr před uzavřením smlouvy.

4. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

5. Soud ve věci provedl dokazování listinami – smlouvou„ flexibilní půjčka – revolvingový úvěr“ ze dne [datum], úvěrovými podmínkami [anonymizována dvě slova], výpisem čerpání, splátek a úhrad ke smlouvě [číslo] výzvou ke splacení celého úvěru ze dne [datum] včetně dokladu o odeslání žalovanému, předžalobní výzvou ze dne [datum] včetně dokladu o odeslání žalovanému dne [datum], úvěrovou zprávou vztahující se k osobě žalovaného, výpisem z bankovního účtu žalovaného u [právnická osoba] za období od [datum] – [datum], výpisem z katastru nemovitostí pro [katastrální uzemí] list vlastnictví [číslo] z nichž zjistil následující skutečnosti:

6. Dne [datum] uzavřel žalovaný se žalobkyní smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 70.000 Kč. Roční úroková sazba byla stanovena ve výši 28,88 %. Žalovaný se zavázal úvěr žalobci hradit ve splátkách ve výši 2,79 % z úvěrového rámce (tj. 1.953 Kč), splatných vždy do 20. dne v kalendářním měsíci, se splatností první splátky do 20. dne kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání. Čerpání úvěru ve výši 70.000 Kč proběhlo bankovním převodem na účet žalovaného uvedený ve smlouvě. K uzavření úvěrové smlouvy měl žalovaný existující úvěrové kontrakty u bankovních a nebankovních institucí při souhrnné výši splátek 17.125 Kč měsíčně, zbývající neuhrazená částka těchto kontraktů činila 1.710.907 Kč a nesplacená částka po splatnosti činila 4.778 Kč. Dle záhlaví smlouvy o úvěru byl žalovaný rozvedený, bydlel ve vlastním bydlení a byl zaměstnán u [právnická osoba] s čistým měsíčním příjmem 34.000 Kč, měl vyživovací povinnost ke dvěma dětem. Smlouva o úvěru má podobu tiskopisu a její úvodní ustanovení se ve vztahu ke klientovi týkají pouze jeho osobních údajů, rodinného stavu, dosaženého vzdělání, druhu bydlení, zaměstnání, příjmů. V úvěrové smlouvě zcela absentují rubriky k vyplnění ve vztahu k výdajům a závazkům žadatele o úvěr. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaný v souvislosti s úvěrovou smlouvou vyčerpal celkem 70.000 Kč dne [datum] a žalobkyni zaplatil splátky částky v souhrnné výši 5.857 Kč. Úvěr byl zesplatněn dne [datum]. Dopisem ze dne [datum] odeslaným žalovanému doporučeně dne [datum], byl žalovaný žalobkyní vyzván ke splacení celého úvěru v důsledku prodlení s úhradou závazků z úvěrové smlouvy, a to do 14 dnů od sepsání výzvy. Předžalobní výzvou ze dne [datum], danou k poštovní přepravě dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky nejpozději do 7 dnů ode dne odeslání výzvy, přičemž byl upozorněn na její možné soudní vymáhání. Ke dni čerpání úvěru měl žalovaný na bankovním účtu končený zůstatek ve výši 12.732,17 Kč, na bankovní účet byla dne [datum] připsána částka 4.718 Kč od [právnická osoba] s.r.o. a dne [datum] částka 8.500 Kč od [právnická osoba] 4 [právnická osoba], soud s ohledem na předmět podnikání těchto společností důvodně předpokládá, že se v obou případech jedná o mzdu žalovaného v celkové výši 13.218 Kč. Dne [datum] odešla z účtu platba 9.000 Kč označená jako výživné na děti. Z registru centrální evidence obyvatel, informačního systému soudu a výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že ke dni uzavření úvěrové smlouvy byl žalovaný rozvedený (rozvod dne [datum] v právní moci [datum]), měl vyživovací povinnost ke dvěma nezletilým dětem (ročník [rok] a [rok]), nemovitost na adrese bydliště žalovaného byla k tomuto dni ve výlučném vlastnictví bývalé manželky žalovaného.

7. Z provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 70.000 Kč. Žalovaný vyčerpal celkem 70.000 Kč. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, a proto žalobkyně úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Žalovaný na pohledávku ze smlouvy o úvěru zaplatil celkem 5.857 Kč. Schopnost žalovaného splácet úvěr byla žalobcem před uzavřením smlouvy prověřována, avšak naprosto nedostatečně.

8. Podle ust. § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

9. Podle ust. § 420 odst. 1 občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

10. Podle ust. § 1810 občanského zákoníku, ustanovení tohoto oddílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

11. Podle ust. § 1841 a 1842 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji. Ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku. Uzavřou-li se však na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 další smlouvy stejné nebo obdobné povahy, které na sebe v čase navazují, použijí se ustanovení tohoto pododdílu jen na první smlouvu; to neplatí, pokud od uzavření poslední smlouvy uplynul více než jeden rok. Dojde-li na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 k jinému projevu vůle stejné nebo obdobné povahy, postupuje se obdobně.

12. Podle ust. § 2395 a § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

13. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle ust. § 576 občanského zákoníku, týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

15. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle ust. § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Podle ust. § 1968 věta první občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

20. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

21. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost. Tento názor zaujal Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak uvádí právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020.

22. Po provedeném dokazování, z něj zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žalobkyně a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, kdy se jednalo o komerčně nazývaný„ rychlý“ spotřebitelský úvěr nabízený mimo jiné osobám v postavení spotřebitele, poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by zápůjčku od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. Soudu je známo, že v případě tohoto poskytování peněžních prostředků, je vyžadováno minimální zajištění (pokud vůbec) ve srovnání s bankami a požadavky klientů jsou vyřizovány mnohem pružněji, než tomu bývá u tradičně konzervativnějších bank, což je ale vzhledem k jejich zaměření pochopitelné. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků.

23. Soud ve vztahu k předmětné smlouvě o úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného ke dni [datum] dle shora zjištěných informací, v souvislostech poskytnutého úvěru, a dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně nedostála zákonné povinnosti, když poskytla spotřebitelský úvěr, ačkoli nebyly řádně prověřeny příjmy ani výdaje žalovaného. V informacích je uvedena mzda žalovaného ve výši 34.000 Kč, tato výše však nekoresponduje se skutečnou výší mzdy dle předloženého výpisu z bankovního účtu, dále je zde uveden další příjem členů domácnosti 28.000 Kč, který však není nijak specifikován a v kontextu toho, že žalovaný uvádí rodinný stav„ rozvedený“ je tento příjem více než pochybný. Vzhledem k tomu, že ke dni zkoumání úvěruschopnosti nebyl žalovaný vlastníkem nemovitosti, ve které udával adresu bydliště (a tuto skutečnost bylo možno ověřit z veřejně dostupné databáze katastru nemovitostí), soud zcela postrádá doložení výdajů na bydlení (nájemní smlouvou, dokladem SIPO), výdajů na dopravu do zaměstnání, když sídlo zaměstnavatele žadatele bylo v jiné obci než bydliště žadatele. Z databáze NRKI vyplývá značné dluhové zatížení žadatele o úvěr (nesplaceno 1.710.907 Kč), přičemž částka 4.778 Kč je již po splatnosti. Poskytovatel úvěru v daném případě provedl posouzení toliko formálně, když zcela pominul evidentní rozpory ve zjištěných informacích, nezkoumal pravidelné a nezbytné výdaje žalovaného, bez dostatečných podkladů, to vše s cílem vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost žalovaného zkoumána (a s kladným výsledkem) byla. Za popsané situace by obezřetný a rozumný úvěrující vyžadoval po žadateli o úvěr vyjasnění rozporů v poskytnutých informacích a dále doplnění informací k jeho majetkové situaci (k jeho výdajům). Z údajů zjištěných žalobkyní k posouzení úvěruschopnosti nelze v žádném případě vyhodnotit, zda se u žadatele jedná o osobu solventní či nikoli. Ačkoli to žalobkyně v obecné rovině tvrdí, v tomto konkrétním případě neprokázala, že by zjišťovala (ověřovala) příjmy a výdaje žadatele – skutečnou výši jeho mzdy, výši příjmů rodinné domácnosti, náklady na bydlení, výši vyživovací povinnosti k vyživovaným dětem, náklady na dopravu do zaměstnání. Na základě informací, které žalobkyně měla (resp. s ohledem na zcela absentující informace o skutečných příjmech a výdajích), si nemohla učinit odůvodněný závěr, že žalovanému lze úvěr poskytnout.

24. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (byť by žalovaným skutečně takto byly tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo].

25. Na základě neplatné smlouvy [číslo] ze dne [datum] bylo žalovanému poskytnuto plnění 70.000 Kč. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně zaplatil celkem 5.859 Kč. Uvedené tvrzení žalovaný nezpochybnil. Žalovaný je tak povinen s ohledem na již uvedené zaplatit žalobkyni 64.141 Kč. Soud proto žalovaného k zaplacení této částky žalobkyni zavázal. Ve vztahu k požadovanému zákonnému úroku z prodlení z částky 64.141Kč, přiznal soud žalobkyni tento úrok od [datum] tj. ode dne následujícího po dni, který žalobkyně stanovila jako poslední den lhůty k zaplacení dluhu v předžalobní výzvě ze dne [datum], do zaplacení a tento úrok k datu [datum] kapitalizoval částkou 449,42 Kč. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl.

26. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu a s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, které stanovuje limity pro vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v případě neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka, v době„ přiměřené možnostem“ spotřebitele, stanovil soud splatnost dlužné částky v době přiměřené možnostem žalovaného. Vzhledem k nečinnosti žalovaného v řízení a také ke skutečnosti, že veškeré soudní písemnosti byly žalovanému doručovány náhradním doručením, soud neshledal možnost splácení dlužné částky jako účelnou a stanovil proto splatnost přiznaného dluhu včetně zákonného úroku z prodlení v přiměřené době jednoho roku od právní moci rozsudku, tak aby žalovanému poskytl možnost dobrovolného uhrazení a zároveň jej nepřiměřeně nezvýhodnil na úkor žalobkyně.

27. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohlednil i požadované (kapitalizované) příslušenství, v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 70.755,34 Kč s příslušenstvím kapitalizovaným ve výši 13.848,43 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 64.141 Kč, tj. v rozsahu 51,63% (čistý úspěch). Žalobkyni přísluší náhrada jí účelně vynaložených nákladů řízení, která sestává z uhrazeného soudního poplatku ve výši 2.831 Kč a nákladů právního zastoupení – odměna za zastoupení advokátem dle § 7 vyhlášky číslo 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů (advokátní tarif) za úkony právní služby dle §11 odstavec 1, písm. a) a d) advokátního tarifu, příprava a převzetí zastoupení a návrh ve věci samé 2 x 3.940 Kč a za úkon právní služby dle §11 odstavec 2, písmeno h) advokátního tarifu jednoduchá výzva k plnění 1 x 1.970 Kč, paušální náhradě hotových výdajů 3 × 300 Kč dle § 13 advokátního tarifu a 2.257,50 Kč náhradě za daň z přidané hodnoty dle § 137 odstavec 3 občanského soudního řádu, celkem 15.838,50 Kč z toho 51,63 % činí 8.177,40 Kč. Splatnost nákladů řízení pak byla stanovena shodně s úhradou jistiny dluhu.