7 C 5/2021

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ilonou Láníkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem trvale příjmení nám. číslo , PSČ obec o zaplacení 16.000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2.566 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.794,99 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 2.566 Kč od [datum] do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 13.434 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 13.434 Kč od [datum] do [datum] se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se návrhem ze dne 16. 9. 2020 doplněným podáním z dne 30. 4. 2021 domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 16.000 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení, a to z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi žalobkyní a žalovaným. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné částky 16.000 Kč a zákonných úroků z prodlení z dlužné jistiny. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva, na kterou nereagoval.

2. Žalovaný se na výzvu soudu uloženou usnesením zdejšího soudu ze dne 13. 1. 2021, č. j. 7 C 5/2021-20 ve věci nevyjádřil.

3. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud ve věci provedl dokazování listinami – žádostí o půjčku ze dne [datum], přiznáním k dani z příjmů fyzických osob za rok [rok], smlouvou o půjčce ze dne [datum], smluvními podmínkami žalobkyně, výdajovým dokladem ze dne [datum], výpočtem rozpadu splátky, výzvou k úhradě ze dne [datum] včetně dokladu o odeslání žalovanému. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru o skutkovém stavu:

5. Dne [datum] uzavřel žalovaný se žalobkyní smlouvu o půjčce [číslo] ve výši 10.000 Kč Smlouvou byl sjednán úrok ve výši 42 % ročně, poplatek za uzavření smlouvy a předání půjčky mimo sídlo věřitele ve výši 5.600 Kč, poplatek za administrativu (vedení účtu v interní databázi) ve výši 2.566 Kč a poplatek za hotovostní inkaso 2.042 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni celkovou částku 56.000 Kč v sedmi splátkách po 8.000 Kč. Žalovaný uhradil na svůj dluh celkem 40.000 Kč. Žalovanému byla zaslána výzva k plnění s upozorněním na možné soudní vymáhání dluhu.

6. Na základě výslovného ujednání stran obsaženého ve smlouvě o půjčce se předmětný smluvní vztah řídí zákonem číslo 40/1964 Sb., občanský zákoník a zákonem číslo 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru.

7. Dle § 657, § 658 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

8. Jelikož je předmětná smlouva o půjčce smlouvou spotřebitelskou, musí soud z moci úřední posoudit, zda jednotlivá ujednání spotřebitelské smlouvy nejsou nepřípustná, a to bez dalšího (§ 56 odst. 3 občanského zákoníku) či zda jsou nepřípustná pro jejich rozpor s požadavkem dobré víry znamenající k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran – jedná se tak o obsahovou kontrolu těchto ujednání (§ 56 odst. 1 občanského zákoníku). Cílem však není stanovit absolutní rovnost práv a povinností účastníků daného závazkového právního vztahu – úkolem soudu je odstranit významnou nerovnováhu práv a povinností účastníků.

9. Ochrana spotřebitele ve spotřebitelských smlouvách a některé povinnosti při uzavírání spotřebitelských smluv, je upravena v ustanovení § 51a občanského zákoníku. Dle § 52 téhož zákona spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Spotřebitelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Dle § 55 odst. 1 až 3 téhož zákona smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná. V pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější. Dle § 56 spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran (odst. 1). Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění (odst. 2).

10. Dle § 3 odst. 1 občanského zákoníku, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

11. Dle § 39 občanského zákoníku, neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. V § 40a jsou vymezeny důvody neplatnosti, kterých se musí dotčená osoba dovolat (tzv. relativní neplatnost). V ostatním se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží i bez návrhu. Tou je mimo jiné také neplatnost dle § 55, resp. § 56 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku.

12. Podle ustanovení § 517 odst. 2 občanského zákoníku, jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

13. Soud má s ohledem na shora uvedené za prokázané, že žalobkyně, jako dodavatel (věřitel) a žalovaná, v postavení spotřebitele (dlužníka), uzavřeli dne [datum] smlouvu o půjčce. Na základě uvedené smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 40.000 Kč. Žalovaný se zavázal, že tuto částku společně s úrokem ve výši 42 % ročně, poplatkem za uzavření smlouvy a předání půjčky mimo sídlo věřitele ve výši 5.600 Kč, poplatkem za administrativu (vedení účtu v interní databázi) ve výši 2.566 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso 2.042 Kč, vrátí žalobkyni v 7 splátkách po 8.000 Kč. První splátka byla splatná [datum]. Splatnost druhé až sedmé splátky je stanovena vždy k 15 dni měsíce. Žalovaný převzal půjčku v hotovosti při podpisu smlouvy, to je dne [datum]. Žalobkyně uvedla, že žalovaný na svůj dluh zaplatil toliko 40.000 Kč.

14. Ve vztahu ke sjednanému úroku z poskytnutých peněžních prostředků dospěl soud k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla ve smlouvě o půjčce (jako spotřebitelském úvěru) sjednána jako úplata (odměna) za užívání poskytnuté částky, kterou měl právní předchůdce žalobkyně obdržet celkem, v souvislosti s poskytnutím zápůjčky, a to bez ohledu na řádné a včasné plnění dlužníka či jeho prodlení, úrok 42% ročně a dále poplatek za uzavření smlouvy a předání půjčky mimo sídlo věřitele 5.600 Kč. K ujednání o poplatku za uzavření smlouvy a předání půjčky mimo sídlo věřitele, soud konstatuje, že ze smlouvy o úvěru ani ze smluvních podmínek nevyplývá, za jaké služby je tato úhrada sjednána, jakou činnost na základě tohoto ujednání věřitel za úplatu vykoná. Slovní spojení – úhrada za poskytnutí úvěru - vyjadřuje zcela jednoznačně odměnu věřitele za poskytnutí finančních prostředků dlužníkovi, tedy ekvivalent pojmu úrok.

15. V rámci předmětného smluvního typu je možné, aby byly úroky sjednány (v procentuální nebo pevné výši). Věřitel je tedy obecně oprávněn požadovat i zaplacení úroku. Jelikož byl úrok, tedy odměna za tutéž službu - poskytnutí úvěru, ve smlouvě sjednán dvojím způsobem, a to pevnou částkou (5.600 Kč) a současně i roční procentuální sazbou (42% ročně) přímo v textu smlouvy, považuje soud ujednání o úroku za absolutně neplatné pro neurčitost a nesrozumitelnost. Žalovaný byl v daném závazkovém právním vztahu v postavení spotřebitele, tj. slabší strany a nebyl před ani při uzavírání smlouvy jasným a srozumitelným způsobem seznámena s výší úroků, které zaplatí za užívání finanční částky.

16. Pro podnikatele jakožto profesionály nastavují právní předpisy náročnější standard schopností, s cílem chránit slabší stranu – spotřebitele proti zneužití. V předmětné věci pak využití nepřesnosti a nejasnosti smluvních ujednání s přihlédnutím k téměř nulové vyjednávací pozici na straně žalované při uzavírání smlouvy, vedlo k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech smluvních stran. Soud tedy shledal ujednání o ceně za poskytnutí úvěru jako neurčité a nesrozumitelné, které zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností stran, a tato nerovnováha jde k tíži spotřebitele. Soud má za to, že ujednání o úroku ve smlouvě uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným, jako smlouvě spotřebitelské, je zakázaným ujednáním a tedy absolutně neplatné pro neurčitost a nesrozumitelnost.

17. S ohledem na zásadu autonomie vůle stran bylo možné, aby byl mezi stranami sjednán poplatek za administrativu – vedení účtu dlužníka v interní databázi věřitele a jeho aktualizaci. I zde soud posuzoval platnost tohoto ujednání ve vztahu k slabší straně právního vztahu dle nižšího zákonného standardu, než je poskytnut v právní úpravě ochrany spotřebitele.

18. Z předložené smlouvy vyplývá, že mezi smluvními stranami byla sjednána zpoplatněná služba – vedení účtu dlužníka v interní databázi věřitele a jeho aktualizace. Pokud se poplatek 2.566 Kč rozpočítá na jednotlivé měsíce, na každou splátku připadá 320,75 Kč administrativního poplatku. Poplatek za vedení úvěrového účtu kryje skutečné náklady související se správou, včetně správy rizikových úvěrů a takový poplatek (účel i jeho výše) odpovídá běžné praxi na finančním trhu. V daném případě spotřebitel byl transparentně seznámen s poplatkem za administrativu a soud neshledal, že by tento poplatek byl sjednán v nepřiměřené výši (při zohlednění výše úvěru, délky smluvního vztahu, počtu splátek, výše splátek a charakteru poskytnuté služby). Dle závěru soudu není tento poplatek v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku a tím více ani proti dobrým mravům.

19. Poplatek na hotovostní inkaso splátek sjednaný ve smlouvě o půjčce má krýt náklady související se službou žalobkyně, kdy jím zmocněná osoba se pro vyzvednutí příslušné splátky dostaví do místa doručovací adresy dle smlouvy, zpravidla bydliště dlužníka. Hotovostní inkaso splátek bylo v daném případě sjednáno ve výši 2.042 Kč. Při počtu 7 splátek se jedná o poplatek za vyzvednutí splátky v místě bydliště dlužníka ve výši 292 Kč splátka (x 7 splátek). Tento poplatek v podstatě nahrazuje náklady, které by žalovaný při splácení úvěru musel jinak hradit provozovateli poštovních služeb či bance. V případě platby prostřednictvím poštovních poukázek by se jednalo o zpoplatnění částkou cca 40 Kč, v případě bankovního převodu u tuzemských plateb nebývá tato služba zpravidla zpoplatněna vůbec. Vzhledem k uvedenému má soud za to, že ujednání o poplatku ve výši nad 100 Kč na jednu splátku, v daném případě ve výši 292 Kč na jednu splátku, je podle ustanovení § 39 občanského zákoníku absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Z tohoto důvodu nebyl tento nárok žalobkyně na zaplacení poplatku za hotovostní inkaso shledán po právu. Nelze přehlédnout ani to, že žalovaný jako spotřebitel neměl možnost ovlivnit znění smlouvy uzavírané se žalobkyní v postavení podnikatele a postup, kdy si věřitel sám (bez možnosti ovlivnění dlužníkem) nastavil inkaso jednotlivých splátek dluhu v místě bydliště (doručovací adresa dlužníka dle smlouvy) žalovaného jako spotřebitele, je v rozporu s dobrými mravy, stejně tak je v rozporu s dobrými mravy aby spotřebitel za takový způsob inkasa hradil jakýkoli poplatek.

20. Žalovanému byla poskytnuta částka 40.000 Kč dne 15. 2. 2011. Platně byl sjednán poplatek za administrativu 2.566 Kč. Žalovaný z poskytnuté zápůjčky uhradil částku 40.000 Kč. Žalovaný toto skutkové tvrzení žalobkyně nepopřel, žalobkyně tuto skutečnost uvedla přímo v žalobě. K úhradě tak zůstává částka 2.566 Kč, soud tuto částku žalobkyni přiznal. Ve zbývající části byla žaloba, jako nedůvodná zamítnuta. Soud rovněž přiznal žalobkyni požadovaný zákonný úrok z prodlení z přiznané částky, a to ode dne, kdy uplynula lhůta pro úhradu sedmé splátky, tj. od [datum] do zaplacení. Do dne [datum] byl zákonný úrok z prodlení z přiznané částky 2.566 Kč kapitalizován částkou 1.794,99 Kč.

21. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 16.000 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 2.566 Kč. V uvedené věci tedy byl úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly, soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

22. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 odstavec 1 občanského soudního řádu.