7 C 51/2019

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ilonou Láníkovou ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozená Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B , narozený dne Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce A oba zastoupeni advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o určení vlastnictví

I. Určuje se, že žalobkyně a) je vlastníkem id. ½ pozemku parc.č. 695/8 o výměře 359 m2 v k.ú. , adresa, na Moravě, obci , adresa, , jež vznikne na základě geometrického plánu pro rozdělení pozemku č. , hodnota, vypracovaného oprávněným zeměměřickým inženýrem , tituly před jménem, , jméno FO, , z pozemku parc.č. 695/2 o výměře 1773 m2 v k.ú. , adresa, , obci , adresa, zapsaného u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, .

II. Určuje se, že žalobce b) je vlastníkem id. ½ pozemku parc.č. 695/8 o výměře 359 m2 v k.ú. , adresa, , obci , adresa, , jež vznikne na základě geometrického plánu pro rozdělení pozemku č. , hodnota, vypracovaného oprávněným zeměměřickým inženýrem , tituly před jménem, , jméno FO, , z pozemku parc.č. 695/2 o výměře 1773 m2 v k.ú. , adresa, , obci , adresa, zapsaného u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, .

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni a) na nákladech řízení částku , částka, , k rukám , Jméno advokátky, , advokátky se sídlem , Adresa advokátky, , do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobci b) na nákladech řízení částku , částka, , k rukám , Jméno advokátky, , advokátky se sídlem , Adresa advokátky, , do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Návrhem, podaným u Okresního soudu ve Vyškově dne , datum, , domáhali se žalobci určení vlastnického práva k pozemku parc.č. 695/8 o výměře 359 m2, v k.ú. , adresa, , obci , adresa, , odděleného na základě geometrického plánu pro rozdělení pozemku č. , hodnota, , vypracovaného oprávněným zeměměřickým inženýrem ing. , jméno FO, , z pozemku parc.č. 695/2 o výměře 1773 m2 v k.ú. , adresa, , obci , adresa, , zapsaného u , právnická osoba, pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , a to tak, že každý ze žalobců se stává vlastníkem ideální ½ nově vzniklého pozemku parc.č. 695/8 o výměře 359 m2. Svůj návrh odůvodnili tím, že pozemek užívají od roku 1975, kdy byly zakoupeny žalobkyní a) a jejím tehdejším manželem.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí návrhu v plném rozsahu s odůvodněním, že žalobci vyznačenou část nemohli jednoznačně držet v dobré víře, že jim patří. Navíc žalobkyně a) a otec žalobce b) žádali, spolu s , jméno FO, a , jméno FO, , přípisem ze dne , datum, o geodetické proměření šířky obecní cesty parc.č. 695/2, s odůvodněním, že silnice k bydlištím má šířku maximálně 3 m, což v daném případě nestačí k obousměrnému projetí motorových vozidel k rodinným domkům.

3. Soud provedl důkazy geometrickým plánem pro rozdělení pozemku č. , hodnota, , vypracovaným oprávněným zeměměřickým inženýrem ing. , jméno FO, , z pozemku parc.č. 695/2 o výměře 1773 m2 v k.ú. , adresa, , obci , adresa, , zapsaného u , právnická osoba, pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , notářským zápisem ze dne , datum, , stavebním povolením ze dne , datum, , Usnesením Okresního soudu ve Vyškově sp. zn. , Anonymizováno, , výpisem z katastru nemovitostí, vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrálním pracovištěm , adresa, a to z LV č. , hodnota, pro k.ú. , adresa, , přípisem ze dne , datum, , přípisem ze dne , datum, , projektovou dokumentací z května 2005, souhlasným prohlášením o shodě na průběhu hranic pozemků ze dne , datum, , výpověďmi účastníků a svědeckými výpověďmi, níže podrobně rozvedenými.

4. V souladu s ustanovením § 1089 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví. Nepoctivost předchůdce nebrání poctivému nástupci, aby počal vydržení dnem, kdy nabyl držby.

5. Dle ustanovení § 1091 odst. 2 občanského zákoníku k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let. Dle ustanovení § 1092 občanského zákoníku do vydržecí doby se ve prospěch vydržitele započte i doba řádné a poctivé držby jeho předchůdce.

6. V souladu s ustanovením § 1095 občanského zákoníku uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží vydržitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

7. Značným praktickým dopadem budou situace, které vycházejí ještě z dob minulých úprav, kdy mohlo dojít k uchopení se držby pozemku o fakticky větší výměře, než jaký byl uveden v převodní smlouvě [(Dvořák, Švestka, a kol. 2015, s. 61 až 62) a NS 22 Cdo 1843/2000]. Důvodová zpráva uvádí kazuisticky případy, kdy by se mohlo toto vydržení uplatnit: „S pomocí mimořádného vydržení lze poskytnout ochranu faktickým stavům, jejichž základ je sice pochybný nebo sporný, ale kde tvrzené nebo domnělé vlastnictví trvá značně dlouhou dobu. Jedná se např. o situace, kdy někdo drží movitou věc, ale není s to dokázat svůj vlastnický titul proti tomu, kdo jeho vlastnictví popírá, kdy byl převeden pozemek o chybně stanovené (větší) výměře, než je výměra skutečná, nebo pozemek chybně označený parcelním číslem, takže nabyvatel v dobré víře drží něco jiného, než pro co mu svědčí vlastnický titul atp.“8. Podle ustanovení § 3066 občanského zákoníku, do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

9. Účinnost občanského zákoníku nastala 1. 1. 2014. Vydržecí doba mimořádného vydržení u věci nemovité tak uplynula nejdříve dnem 1. 1. 2019. Žádost o součinnost za účelem uvedení skutečného stavu do souladu se stavem právním je datována až dne 14. 1. 2019, tedy po uplynutí zákonné lhůty, potřebné k řádnému vydržení. Geometrický plán o vytýčení hranic byl vypracován až dne 1. 4. 2019, kdy ohledání na místě samém se uskutečnilo dne 7. 2. 2019.

10. Avšak podle § 3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Protože ke vzniku vlastnického práva vydržením mělo dojít před 1. 1. 2014, posuzoval soud tuto otázku podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“).

11. Je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná (§ 130 odst. 1 obč. zák.).

12. Dovolací soud opakovaně konstatoval, že může zpochybnit posouzení existence dobré víry držitele, že mu sporný pozemek patří, jen v případě, kdyby úvahy soudu v nalézacím řízení byly zjevně nepřiměřené (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1689/2000). V řízení o posouzení oprávněnosti držby jsou často dány skutečnosti, umožňující s jistou mírou přesvědčivosti zdůvodnit jak dobrou víru, tak i její nedostatek. Rozhodnutí ve věci je tak v zásadě na úvaze soudu, která však musí být řádně odůvodněna.

13. Soud důkazy hodnotil podle § 132 občanského soudního řádu, tedy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům:

14. Žalobkyně a) a její manžel , Jméno žalobce B, (nar. , Anonymizováno, ), nabyli do svého spoluvlastnictví nemovitosti, zapsané na LV č. , hodnota, pro obec , adresa, a to dům č.p. , Anonymizováno, , se st. pl. parc.č. , hodnota, a pozemky parc.č. , Anonymizováno, zahrady a , Anonymizováno, role a , Anonymizováno, zahrada, a to na základě odstupní smlouvy, uzavřené formou notářského zápisu dne 21. 11. 1975.15. , právnická osoba, , adresa, vydal dne , datum, Stavební povolení č. , hodnota, , kterým byla povolena stavba vodovodní přípojky s vodoměrem, umístěným ve vodoměrné šachtě na pozemku vlastníka, a to u domu č. , hodnota, v , Anonymizováno, . Součástí Stavebního povolení je nákres, kde se stavba vodovodní přípojky uskuteční. Tato šachta se nyní nachází na pozemku parc.č. 695/8, jak jej vyznačil oprávněný zeměměřický inženýr , tituly před jménem, , jméno FO, v geometrického plánu pro rozdělení pozemku č. , hodnota, , z pozemku parc.č. 695/2 o výměře 1773 m2 v k.ú. , adresa, , obci , adresa, , zapsaného u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , a to v části jeho návaznosti na pozemek parc.č. 165/2. Z předmětného nákresu také vyplývá, že dům č.p. 137 nepřiléhá těsně k hranicí s pozemkem parc.č. 695/2, ale mezi domem a touto hranicí se nachází volný prostor.

16. Usnesením Okresního soudu ve Vyškově ze dne 3. 4. 2002, sp. zn. D , Anonymizováno, /2001, které nabylo právní moci dne , datum, , bylo projednáno dědictví po , tituly před jménem, , jméno FO, , narozeném dne , datum, a zemřelém dne 8. 11. 2001. V rámci schválené dědické dohody nabyl pozůstalý syn – žalobce b) ideální polovinu nemovitostí a to domu – objektu bydlení č.p. 137 , adresa, na pozemku parc.č. St. 165, zastavěná plocha a nádvoří, pozemku parc.č. St. 165 zastavěná plocha a nádvoří, garáže, v katastru nemovitostí dosud nezapsané, na pozemku parc.č. St. 165 zastavěná plocha a nádvoří, pozemku parc.č. 158/2 zahrada, pozemku parc.č. 161/2 zahrada, pozemku parc.č. 164/2 zahrada a pozemku parc.č. 165/2 zahrada, vše v k.ú. , adresa, . Tuto skutečnost dokládá i aktuální výpis z katastru nemovitostí, vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrálním pracovištěm , adresa, pro obec , adresa, , k.ú. , adresa, , LV č. , hodnota, . Žalobci a) a b) jsou spoluvlastníky předmětných nemovitostí, a to každý k jedné polovině.

17. Písemným přípisem ze dne 14. 1. 2019 žádali žalobci, prostřednictvím svého zástupce, o uvedení skutečného stavu do souladu se stavem právním. Svůj návrh odůvodnili tím, že pozemky jsou od roku 1975, tedy od počátku oploceny. Tyto byly oploceny již v době uzavření odstupní smlouvy v roce 1975. V hranicích pozemku jsou tyto stále užívány, nyní současnými spoluvlastníky.

18. Přípisem ze dne , datum, se obrátili , jméno FO, , , jméno FO, , , tituly před jménem, , Jméno žalobce B, a , Jméno žalobce A, na , právnická osoba, , adresa, se žádostí, ve které uvedli, že k jejich rodinným domkům vede ze státní silnice II. třídy č. , hodnota, místní komunikace parc.č. 712/2 a dále parc.č. 695/2, k.ú. , adresa, . Silnice, vedoucí k rodinným domkům má šířku maximálně 3 m, což v daném případě nestačí k obousměrnému projetí motorových vozidel. Tato skutečnost ještě nesvědčí o absenci dobré víry užívání pozemků v mezích hranice zbudovaného plotu, který v této hranici byl zbudován ještě před nabytím jejich vlastnictví. Navíc se řešila pouze silnice k oběma domům, nikoliv dále, přiléhající k zahradě žalobců.

19. V květnu 2005 byla vypracována projektová dokumentace za účelem opravy střechy rodinného domu manželů , jméno FO, , , adresa, . Součástí projektové dokumentace je i kopie katastrální mapy, ze které nyní vyplývá, že dům č.p. 137 na pozemku parc.č. , hodnota, se dotýká hranice pozemku parc.č. 695/2.

20. Tomuto však odporují snímky ze skutečného stavu, kdy cesta na pozemku parc.č. 695/2 je užší a na části pozemku parc.č. 692/2 jsou vzrostlé stromy. Tato zjištěná skutečnost zcela potvrzuje tvrzení žalobců, že zahrada je i v této části užívána od roku 1975. Je také stále oplocena ve shodném místě. I když byl zhotoven plot nový, ten byl osazen v hranici plotu stávajícího.

21. Žalobkyně a) v účastnické výpovědi uvedla, že v obci , adresa, bydlí od roku 1945, je rodačka obce , adresa, a už jako dítě si pamatuje, že ta zahrada byla oplocená, nikdy nebyla bez plotu. Když v roce 1975 pozemky získali, tak zahrada byla oplocená, bylo to užíváno celou dobu jako zahrada, nikdy na té části pozemku nebyla žádná cesta, byla tam tráva a vysazovali tam stromy. Původní plot museli stavět původní majitelé, když se tam žalobkyně a) s rodinou stěhovala, žila již jen paní , jméno FO, . Odkdy tam byl plot, to neví, v době nastěhování byla zahrada oplocená. Protože plot se stářím rozsypal, tak ho obnovili, a to ve stejných hranicích, což dokazují původní patky. Nikdy žádné upozornění ze strany obce, že by užívali cizí pozemek, nedostali. V roce 2011, kdy žalovaná nechala vyměřovat ten pozemek, tak poprvé zjistili, že tam je nějaká závada, ale vzhledem k tomu, že tento pozemek užívali tolik let, měli za to, že je jejich. Ani při obnově plotu nevznesl starosta žalované, ani žádný jiný zástupce jakoukoliv připomínku. Při koupi nemovitosti, hranice pozemků nezjišťovali, vždyť tam byl plot, který pozemek oplocoval. V roce 1996 požadovali o přeměření silnice, protože tam již byly dva domky, a to žalobců a , jméno FO, . V té době se řešila pouze silnice k těmto dvěma domkům, nikoliv dále kolem zahrady žalobců. Byla řešena pouze k současné vodovodní šachtě žalobců. Katastrální mapu žalobkyně neviděla, nevyzná se v ní, takže by nepoznala, že hranice neodpovídá reálu.

22. Žalobce b) v účastnické výpovědi uvedl, že od roku 1975 bydlel v Ježkovicích v domě, který rodiče koupili. Plot byl vždycky v tom místě, jak je dnes. Asfaltová cesta vedla pouze před ty dva domky, dále, kolem plotu, byla pouze travnatá cesta. Teprve nyní jsou tam další domky. Dříve byla cesta o 30 cm níž, než je dnes, což je vidět z předložených fotek. Byl tam břeh k plotu žalobců, který byl právě na kopci toho břehu. Dnes to vypadá, že je cesta souběžně s plotem, ale dříve byla o 30 cm níž, než je dneska. Ani žalobce b) žalovaná nijak nevyzývala, či neupozorňovala, že plot není na jejich pozemku. Žalobce b) nikdy nepochyboval o tom, že by zahrada v místě u plotu nebyla v jejich vlastnictví. Když dávali nový plot, pro jistotu tam nechávali staré patky, aby bylo zřejmé, že plot nebyl posunut. Hranicí pozemku si žalobce b) byl jistý, proto tam také ty staré patky nechal. Zahrada se dříve sekla kosou, dnes již strojem. Za dobu užívání pokáceli spoustu stromů a také vsadili stromy nové. Vždy pečovali o pozemek, jako o vlastní. Vzhledem k tomu, že nový plot byl přesně tam, kde starý, žádné hranice pozemku si nezjišťoval.

23. Zástupce žalované, jako účastník řízení, uvedl, že v obci , adresa, bydlí od roku 1985. Zda byl plot přesně v těchto místech, kde je nyní, to neví, nezajímalo ho to. V roce 1996 obdržela žalovaná dopis, že je potřeba vyměřit cestu. Nebyly však peníze na zaměření, proto se nic nezaměřovalo. Oficiální zaměření mělo být prováděno státem, obec na to nemá peníze. Do dnešního dne obec využívá překreslené pozemkové mapy do digitální podoby. Cesta k dalším rodinným domkům, které se tam stavěly, se zpevňovala, asi tak před pěti až sedmi lety. Cesta tam vedla odjakživa, ale nebyla zpevněná. Že je plot v jiné hranici, než je zakreslený v katastru, se zjistilo v roce 1996, ale dál se věc neřešila. Ze strany obce bylo sděleno, že nejsou finanční prostředky na zaměření, proto se to neprovedlo. Žalobcům bylo řečeno, jestli mají nějaký problém, ať si to nechají zaměřit. Žádné námitky proti plotu vzneseny nebyly, obec nedostala ohlášení o výměně plotu. Cesta je evidována jako ostatní plocha komunikace. V územním plánu je zakreslena jako místní komunikace.

24. Sám zástupce žalované uvedl, že žalovaná se k předmětné části pozemku nechovala jako vlastník, žádné námitky k užívání žalobci nebyly vzneseny a žalobcům bylo řečeno „Jestli mají nějaký problém, ať si to nechají zaměřit“.

25. Svědek , jméno FO, , po řádném poučení dle ustanovení § 126 o.s.ř. soudu potvrdil, že bydlí v , Anonymizováno, od narození, tedy od roku 1960. Dále uvedl, že si pamatuje ještě předchozího majitele, pana , jméno FO, . Předmětný plot byl vždy na stejném místě. Pouze se obměňoval plot ze starého na nový. Mez, která tam je a na které stojí plot, je neměnná, proto svědek ví, že je to tak, jak to bylo. Žalobci užívají i tu část u plotu, mají tam ovocné stromy, sečou trávu. Svědek si není vědom, že by byl někdy přítomen tomu, že by obec vyzývala žalobce, že užívají pozemek neoprávněně. Kolem plotu bývala neudržovaná obecní cesta. Byla taková všelijaká klikatá a ústila na hlavní silnici, která vede na , adresa, . Zpevněná byla pouze po obydlí pana , jméno FO, a žalobců, pak už to bylo všelijaké. Až se tam postavili další domy, tak se to zpevnilo po hranici pozemku pana , Anonymizováno, . Zemědělská technika, která pozemky obhospodařovala, najížděla z horní části nezpevněného mostu a pak na pozemek parc.č. 128/2. Na pozemku parc.č. 126/1 byly záhumenky domkařů, tam se nejezdilo. Cesta byla pod mezí, na které stojí plot žalobců. Je tam takový svah, prostě šikmina. Za plot cesta nikdy nezasahovala.

26. Svědek , jméno FO, , po řádném poučení dle ustanovení § 126 o.s.ř. soudu uvedl, že do , Anonymizováno, přišel v roce 1975 a v roce 1981 se odstěhoval do , Anonymizováno, . Pamatuje si ještě, když dům patřil paní , jméno FO, , od které ho žalobci koupili. Plot tam byl asi od roku 1937 a někdy v roce 1985 se vyměňoval za nový, ale hranice zůstala stejná, to ví svědek s určitostí. Svědek neví nic o tom, že by někdo žalobce oslovil, že pozemek není jejich. Skutečnost, že plot tam stojí od roku 1937, ví, říkala to paní , jméno FO, . Ona byla vdova a bezdětná, svědek za ní občas chodil a povídal si s ní.

27. Svědek , jméno FO, , po řádném poučení dle ustanovení § 126 o.s.ř. soudu uvedl, že v , Anonymizováno, bydlí od narození. Zná žalobce i rodinu , jméno FO, moc dobře. Žalobcům pomáhal, když dělali přístavbu. Dříve byl plot dřevěný, rozpadený, to si pamatuje, protože jako děti lezly přes plot na ovoce a pan , jméno FO, proti tomu nic neměl. Byla tam mez a plot stál na té mezi. Nový plot se dělal někdy v roce 1979 nebo 1980, tak nějak, protože v té době přestavovali mlat na obytné místnosti. Pomáhal jim tam bagrovat, když potřebovali. Na pozemek žalobců jezdil přes pozemek 165/2. Svědkovi se zdá, že dříve bylo kolem domu užší místo. Cesta na pozemku parc.č. 695/2 byla zaseknutá do okolní krajiny cca 50-70 cm. Plot na pozemku 165/2 byl zrušený, aby tam mohla jezdit auta. Dále na zahradu auta nejezdila. Když se pan , jméno FO, zajímal, že silnice není dost široká, tak ho svědek poslal za zesnulým manželem žalobkyně a), ale ten mu řekl, že nic předělávat nebude. Nic přesnějšího svědek neví, protože odešel. Po předestření pozemkové mapy svědek upřesnil, že se jedná pouze o část cesty, která navazuje na pozemek parc.č. 165/2, kde byl plot zbořený. O další část plotu se nejednalo, tam se nejezdilo a nebylo potřeba nic bourat. Auta jezdila pouze přes pozemek parc.č. 165/2. Svědek dále potvrdil, že stromy se nachází až za plotem, na pozemku, který užívají žalobci. Jedná se asi o švestky tak 15-18 let staré. Obecní úřad udělal teď cestu, že je v některých místech zvednuta o 20 cm, v některých místech je v rovině s okolím. Zda byla cesta vždy tak úzká, se těžko odhaduje. Nebyly tam domky a dříve cesta zasahovala do pozemků parc.č. 128/2 a 126/1. Poté, když se tam postavili domy, tak se po vyměření posunula hranice směrem k pozemku žalobců. Zemědělci jezdili přes pozemek parc.č. 128/1 na další pozemky až parc.č. 128/2. Svědek dále uvedl, že má zájem na tomto řízení, protože má zájem na té cestě. Má pozemek až za domy a nemůže se tam dostat větší technikou, protože ten můstek, přes který se dříve jezdilo, je zbořený.

28. Způsobilým předmětem vydržení vlastnického práva je i pozemek, který je částí parcely (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 22 Cdo 837/98).

29. Dobrá víra nabyvatele musí obecně požívat totožné ústavní ochrany jako vlastnické právo původního vlastníka, neboť vychází z fundamentálních principů právní jistoty a ochrany nabytých práv. Dochází zde ke kolizi dvou základních práv, a to práva „dobrověrného“ nabyvatele na ochranu majetku, a vlastnického práva původního vlastníka. Nelze-li v konkrétním případě zachovat maximum z obou základních práv, je třeba tuto kolizi řešit v souladu s obecnou ideou spravedlnosti, přičemž je nezbytné zvažovat, jak obecné souvislosti tohoto typu kolize základních práv, tak individuální okolnosti konkrétního rozhodovaného případu (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2219/12 ze dne 17. 4. 2014).

30. Dobrá víra držitele se musí vztahovat ke všem právním skutečnostem majícím za následek nabytí věci nebo práva, které je předmětem držby. Je třeba ji hodnotit objektivně; nelze dospět k závěru, že za stejné situace by jedna osoba byla v dobré víře, a druhá nikoliv. Ze slov zákona „se zřetelem ke všem okolnostem“ vyplývá, že omyl držitele, ze kterého jeho přesvědčení o existenci drženého práva vychází, musí být omluvitelný. Omyl je omluvitelný, jestliže držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl a nemohl mít po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo práva patří. Dobrá víra držitele, která je dána se zřetelem ke všem okolnostem věci, se musí vztahovat i k okolnostem, za nichž vůbec mohlo věcné právo vzniknout, tedy i k právnímu důvodu (titulu), na jehož základě mohlo držiteli vzniknout vlastnické právo. Uvedené ovšem neznamená, že takový titul musí být dán; postačí, že držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že tu takový titul je. Postačuje tedy domnělý právní titul (titulus putativus) (viz. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 50/2004, obdobně nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2000/18 ze dne 2. 4. 2019).

31. Problematikou dobré víry se Nejvyšší soud zabýval již v rozsudku ze 7. 6. 2001, sp. zn. 22 Cdo 595/2001, v němž dovodil, že „jako podmínka vydržení nepostačuje subjektivní přesvědčení držitele o tom, že mu věc, nebo právo náleží, ale je třeba, aby držitel byl v dobré víře se zřetelem ke všem okolnostem“. Tuto podmínku vykládá publikovaná judikatura tak, že posouzení toho, zda držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc nebo právo náleží, nemůže vycházet jen z posouzení subjektivních představ držitele. Dobrá víra držitele se musí vztahovat i k okolnostem, za nichž vůbec mohlo věcné právo vzniknout, tedy i k právnímu důvodu (titulu), který by mohl mít za následek vznik práva; titul nabytí držby tu sice nemusí být, držitel však musí být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že jeho držba se o takový titul opírá. Otázka existence dobré víry se posuzuje z hlediska objektivního, tedy podle toho, zda držitel při normální opatrnosti, kterou lze na něm požadovat, neměl a nemohl mít pochybnosti, že mu právo odpovídající věcnému břemeni náleží. Obdobně se k posuzování dobré víry Nejvyšší soud vyjádřil v rozsudku ze 7. 5. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1843/2000, v němž uvedl, že „při hodnocení dobré víry, je vždy třeba brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří“.

32. Žalobkyně a) a právní předchůdce žalobce b) užívali předmětnou část pozemku již od nabytí do svého vlastnictví, a to v mezích oplocení, které bylo zbudováno již v době nabytí jejich vlastnictví. Žalobce b) tuto část nemovitosti užíval jako syn žalobkyně a) a právního předchůdce žalobce b) a od dědického řízení po jeho otci, i jako spoluvlastník, který byl v dobré víře, že i předmětná část pozemku, kterou po delší dobu užívali, je jeho spoluvlastnictvím.

33. Do doby, po kterou měl oprávněný držitel věc v držbě, je třeba pro účely vydržení započíst i dobu, po kterou věc držel před , datum, , a to i v případě, že šlo o věc ve státním vlastnictví (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2273/98).

34. Účelem institutu vydržení není nucené zbavení vlastnického práva původního vlastníka, nýbrž uvedení dlouhodobého faktického stavu do souladu se stavem právním. Dlouhodobá držba, zejména pokud trvá více než 50 let, nasvědčuje dobré víře držitele, protože při obvyklé péči o majetek by skutečný vlastník pozemku nepochybně přistoupil k řešení věci, pokud by sám měl již dříve za to, že držitel užívá jeho pozemek. Lze uvést, že na dlouhodobou držbu váže nový občanský zákoník mimořádné vydržení. Podobně lze nahlížet na držbu trvající nerušené (nejméně) 35 let (viz. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 22 Cdo 1646/2018). K mimořádnému vydržení nebylo možné dříve dojít proto, že občanský zákoník č. 40/1964 Sb., tuto možnost neznal a úprava v novém občanském zákoníku je použitelná až od 1. 1. 2019. Je ovšem zjevné, že úprava neumožňující uvést dlouhodobou držbu (přinejmenším 35 let), vykonávanou „nikoliv v nepoctivém úmyslu“, do souladu se stavem právním, neodpovídá tradičním principům soukromého práva, které byly vyjádřeny v obecném občanském zákoníku a nyní v § 1095 nového občanského zákoníku, a není v souladu s funkcí vydržení. To samo o sobě sice neznamená, že by i v době od 1. 1. 1951 do 1. 1. 2014 bylo mimořádné vydržení možné, při komplexním posouzení věci je však třeba tuto okolnost brát do úvahy.

35. Je nutné vzít v úvahu, že žalovaná se nijak o předmětný pozemek nezajímala, byli to sami žalobci, kteří požádali přípisem ze dne 14. 1. 2019 žalovanou o součinnost za účelem uvedení skutečného stavu do souladu se stavem právním, neboť žalobkyně a) užívala bez přetržky pozemek od roku 1975 a žalobce b) od smrti svého otce dne 8. 11. 2021, usnesení v dědickém řízení nabylo právní moci dne 16. 4. 2002.

36. Z předložené fotodokumentace soud zjistil, že nyní je pozemek ohraničený drátěným plotem na kovových stojkách. Původní patníky zůstaly zachovány a současný plot je přesně v linii původních patníků. Za plotem jsou osázeny stromy. Před plotem, vedle chodníku a vstupní brány do domu žalobců je umístěna vodovodní šachta. K jejímu umístění na pozemku žalobců dala žalovaná souhlas v roce 1993, jak je již shora podrobně uvedeno, s tím, že se jedná o pozemek žalobců.

37. Žalobci a právní předchůdci užívají předmětnou část pozemku parc.č. 695/2, nyní označenou parc.č. 695/8, nejméně od roku 1951, což potvrdil slyšený svědek , jméno FO, , když uvedl, že chodil za paní , jméno FO, a ta mu řekla, že plot stojí na stejném místě asi od roku 1937. Svědek se narodil v roce 1954 a již jako dítě si pamatuje, že plot byl stále ve stejném místě, jako je nyní. Shodnou skutečnost potvrdil i svědek , jméno FO, (narozený v roce 1950), který uvedl, že silnice byla asi o 50-70 cm níže. Kolem silnice byla vyvýšená mez a na jejím kopci byl umístěný dřevěný plot.

38. K více než 40 letům trvající nerušené držbě přistupují další, z hlediska dobrých mravů specifické skutečnosti. V roce 1993 vydal Obecní úřad , adresa, žalobcům – tedy žalobkyni a) a otci žalovaného b), stavební povolení č. , hodnota, pro stavbu: vodovodní přípojku s vodoměrem umístěným ve vodoměrné šachtě na pozemku vlastníka domu č. , hodnota, v , Anonymizováno, . Tato vodoměrná šachta je umístěna na pozemku parc.č. 695/2. Z nákresu, opatřeným úředním razítkem Obecního úřadu , adresa, vyplývá, že mezi hranicí pozemku parc.č. 695/2 a domem č.p. 137 je volný prostor.

39. Žalobkyně a) a právní předchůdce žalobce b), spolu s , jméno FO, a , jméno FO, se obrátili dne 12. 3. 1996 se žádostí na Obecní úřad , adresa, o proměření šířky obecní cesty. Obecní úřad – tedy žalovaná však se stávajícím stavem nic nečinila a obě strany tak nerušeně pokračovali dál v dosavadní držbě. Pokud žalovaná o problému věděla, měla sjednat nápravu, a ne odůvodnit nečinnost tím, že nejsou peníze na vyměření.

40. Žalobci a jejich právní předchůdci tak užívali předmětnou část nemovitosti parc.č. 695/2, ve shora označeném geometrickém plánu vyznačenou jako parc.č. 695/8, nepřetržitě již od roku 1951 a to až do roku 2019, kdy byla zaměřena hranice pozemků. Ještě v roce 1993 nezpochybnila žalovaná, že by žalobci pozemek, nyní vyznačený jako parc.č. 695/8, užívali neoprávněně. Bylo prokázáno, že předmětná část pozemku byla oplocena, a to v nejvyšším bodě meze, která se tyčila nad cestou. Ta, jak uvedli slyšení svědkové, zapadala do okolí asi 50-70 cm níže. Také bylo prokázáno, že původně byla cesta travnatá, teprve až poté, kdy byly dostavěny další domy, byla vybudována cesta zpevněná. Až po zaměření nově vzniklých domů, se zjistilo, že by cesta měla být širší. Dříve cesta zasahovala do pozemků parc.č. 128/2 a 126/1. Po zaměření nově postavených domů, se hranice posunula směrem k pozemku žalobců. To ovšem nic nemění na skutečnosti, že žalobci a jejich právní předchůdci užívali pozemek nerušeně nejméně od roku 1951, tedy ještě od doby dřívější, ale v obecném občanském zákoníku byly vyjádřeny tradiční principy soukromého práva, nyní vyjádřené v § 1095 občanského zákoníku. Žalobci a jejich právní předchůdci tedy více jak 40 let užívali předmětnou nemovitost v dobré víře, že je v jejich vlastnictví a nikdy jim v jejím užívání nikdo nebránil a také je nikdo neupozornil na to, že by snad užívali tento pozemek bez právního důvodu.

41. Žalobkyně a) a právní předchůdce žalobce b) zakoupili nemovitost ve stavu, kdy předchozí vlastníci užívali i tuto část pozemku. Žalobci tak byli v dobré víře, že předmětnou nemovitost zakoupili, tedy i předmětnou část pozemku, zejména i s ohledem na skutečnost, že nemovitost byla oplocena. Jak bylo prokázáno, výměna plotu proběhla ve hranici plotu předchozího, o čemž svědčí dochované patní sloupky. Tím spíše, že nemovitost byla oplocena, nebyl důvod, aby si žalobkyně a) a právní předchůdce žalobce b) po nabytí do svého vlastnictví, nechali nemovitost zaměřovat.

42. U žalobců tak došlo k řádnému vydržení předmětného pozemku. Soud také vzal v úvahu, že by došlo i k mimořádnému vydržení v případě, že by předchozí občanský zákoník mimořádné vydržení upravoval. Nicméně v daném případě, kdy se jednalo o nepřetržitou, tedy nerušenou držbu „nikoliv v nepoctivém úmyslu“, více jak 40 let, tj. od roku 1951 do roku 1996 nejméně 44 let, je nutné přihlédnout i k této skutečnosti.

43. Svědek , jméno FO, sice uvedl, že pan , jméno FO, byl za otcem žalobce b) a ten mu řekl, že nic předělávat nebude, avšak odešel, takže nic bližšího neví. Svědek také uvedl, že odstraněná byla pouze část plotu, a to navazující na pozemek parc.č. 165/2, kudy s vozidlem při rekonstrukci jezdil. Nebylo tedy nutné odstraňovat další část plotu, navazující na pozemky parc.č. 161/2 a 158/2, protože v té době byl plot umístěn na vrcholu meze a nebylo možné tam ani jezdit. Plot tak v těchto hranicích zůstal na stejném místě, jak potvrdili i další slyšení svědkové.

44. Po velmi obsáhlém, shora podrobně rozvedeném dokazování, dospěl soud k závěru, že žalobci jsou spoluvlastníky předmětné části pozemku parc.č. 695/2 a to části, nově označené jako parc.č. 695/8, kterou nabyli řádným vydržením.

45. Lze poukázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle které se dobrá víra držitele, která je dána se zřetelem ke všem okolnostem věci, musí vztahovat i k titulu, na jehož základě mohlo držiteli vzniknout vlastnické právo. To ovšem neznamená, že takový titul musí být dán; postačí, že držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že tu takový titul je. Postačuje tedy domnělý právní titul (titulus putativus). Posouzení, je-li držitel v dobré víře či nikoli, je třeba vždy hodnotit objektivně a nikoli pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) samotného účastníka. Je třeba vždy brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít, po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří. Dobrá víra, která je dána "se zřetelem ke všem okolnostem", zaniká v okamžiku, kdy se držitel seznámil se skutečnostmi, které objektivně musely vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří anebo že je subjektem práva, jehož obsah vykonává. Jde o posouzení dobré víry vztahující se k (skutečnému či domnělému) titulu, na jehož základě se ten, kdo se dovolává vydržení, chopil držby. Dobrou víru je třeba hodnotit objektivně; vychází se z toho, jak by věc byla posouzena při zachování obvyklé opatrnosti, kterou lze po každém požadovat. Okolnosti a z nich vyplývající právní důsledky uchopení držby je třeba zkoumat u každého držitele zvlášť. Nedostatek dobré víry předchůdce tak nevylučuje dobrou víru dalšího držitele (např. nebyl-li zůstavitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc nebo právo patří, nevylučuje to dobrou víru dědice, stejně je tomu u prodávajícího a kupujícího).

46. O skutečnosti, že žalobci užívají i část pozemku parc.č. 692/2 a to v rozsahu, vyznačeném v geometrickém plánu jako pozemek parc.č. 695/8, se žalobci dozvěděli až v roce 2019 a to z geometrického plánu, vypracovaného , tituly před jménem, , jméno FO, dne 1. 4. 2019. Jednalo se o reakci na přípis žalobců ze dne , datum, , kdy žalovaná e-mailem ze dne , datum, sdělila, že zajistila provedení geodetického zaměření dotčených parcel. Do této doby žalovaná nevznesla žádné výhrady k užívání části parcely č. 695/2 žalobci.

47. V případě, že účastník řízení sám podmínky vydržení nesplní, je namístě zabývat se tím, zda i držba jeho předchůdců byla kvalifikovaná, případně zda již tito předchůdci věc nebo právo nevydrželi. Pokud však účastník, který vydržení uplatňuje, sám jeho podmínky splnil, je nadbytečné zabývat se i oprávněností držby, případně vydržením jeho předchůdců (viz Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. května 2002, sp. zn. 22 Cdo 1843/2000).

48. Nejvyšší soud též opakovaně vyslovil, že pokud se nabyvatel nemovitostí na základě právní skutečnosti způsobilé k nabytí vlastnického práva chopí držby pozemku, na který se tato právní skutečnost nevztahuje, může být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem i tohoto pozemku. Jedním z hledisek pro posouzení omluvitelnosti omylu držitele je v takovém případě i poměr plochy nabytého a skutečně drženého pozemku (viz rozhodnutí publikované pod C 631 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu), (viz Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. února 2002, sp. zn. 22 Cdo 1398/2000).

49. V dané věci se žalobkyně a) chopila držby pozemku na základě odstupní smlouvy, uzavřené formou notářského zápisu dne 21. 11. 1975. Žalobce b) se chopil držby pozemku na základě rozhodnutí o vypořádání dědictví po jeho otci , tituly před jménem, , jméno FO, , zemřelém dne 8. 11. 2001. Žalobkyně a) a její manžel , tituly před jménem, , Jméno žalobce B, užívali pozemek v dobré víře od 21. 11. 1975. Před nimi užívala pozemek paní , jméno FO, , se kterou žalobkyně a) a její manžel uzavřeli odstupní smlouvu. Žalobkyně a) potvrdila, že když se v roce 1975 do nemovitosti stěhovali, zahrada byla oplocená a plot byl umístěn v těch samých místech, kde se nachází i nyní. Kdo stavěl původní plot, žalobkyně a) neví, ale vzhledem k tomu, že se rozpadl, byl postaven nový plot, a to ve stejném místě, o čemž svědčí staré stojky plotu. Žalobkyně a) od prvopočátku vlastnictví předpokládala, že v jejím a manželově vlastnictví je celý pozemek až k plotu. Jejich dobrá víra byla potvrzena i žalovanou, když v roce 1993 vydal Obecní úřad , adresa, stavební povolení č. , hodnota, pro stavbu vodovodní šachy.

50. Svědek , jméno FO, potvrdil, že předmětný plot, který ohraničuje pozemek, užívaný žalobci, v těch samých místech byl umístěn již za života pana , jméno FO, , kterého si pamatuje. V místech, kde je plot umístěn, bývala dříve mez, a plot byl umístěn na vrcholu této meze. Tuto skutečnost potvrdil i svědek , jméno FO, Želený a rovněž , jméno FO, , který potvrdil, že i v době rekonstrukce rodinného domu, plot, ohraničující zahradu odstraněný nebyl.

51. Jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu, dobrá víra držitele, která je dána se zřetelem ke všem okolnostem věci, se sice musí vztahovat i k titulu, na jehož základě mohlo držiteli vzniknout vlastnické právo, avšak to neznamená, že takový titul musí být dán; postačí, že držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že tu takový titul je. Postačuje tedy domnělý právní titul (titulus putativus).

52. Jak je již shora uvedeno a také, jak bylo v průběhu dokazování prokázáno, žalobkyně a) a její manžel, užívali pozemek jako vlastní již od listopadu 1975, kdy na základě odstupní smlouvy, nabyli nemovitosti do svého vlastnictví. Před tímto datem pozemek užívala paní , jméno FO, (do roku 1971 spolu se svým manželem). Pozemek užívali stále ve stejných hranicích, vymezených plotem, který zůstával stále ve stejné hranici. Svědek , jméno FO, soudu potvrdil, že žalobci (dříve žalobkyně a) a její manžel) užívali i tu část pozemku u plotu, mají tam vysazené ovocné stromy. Sama žalovaná uvedla, že skutečnost, že plot je v jiné hranici, než je zakreslený v katastru nemovitostí, zjistila v roce 1996, avšak nic nepodnikla. Žalobcům sdělila, že pokud mají nějaké výhrady, ať si pozemek nechají zaměřit. Žalobci žádné výhrady neměli, neboť pozemek užívali ve stejných hranicích již od roku 1975 a neměli tak důvod, aby si nechávali pozemek zaměřit. Žalovaná sama však žádné takové kroky nepodnikla.

53. Samotná skutečnost, že držitel nenechal vytyčit hranice jím držených pozemků a nezjistil tak, že drží i část pozemku, jehož vlastníkem není, nevylučuje poctivou držbu podle OZO, ani držbu oprávněnou podle OZ z roku 1950 nebo platného OZ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2211/2000 ze dne 22. května 2002).

54. Dlouhodobá držba, zejména pokud trvá více než 30 let, nasvědčuje dobré víře držitele, protože při obvyklé péči o majetek by skutečný vlastník pozemku nepochybně přistoupil k řešení věci, pokud by měl za to, že držitel užívá jeho pozemek (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 4952/2016 ze dne 30. listopadu 2016).

55. K držbě pozemku sousedícího s nabytým pozemkem se Nejvyšší soud vyslovil např. v rozsudku ze dne 9. 3. 2000, sp. zn. 22 Cdo 1848/98, publikovaném v časopise Soudní rozhledy č. 7/2000, podle kterého platí: „Pokud se nabyvatel nemovitosti chopí držby části parcely, kterou nekoupil, může být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem i této části. Jedním z hledisek pro posouzení omluvitelnosti omylu držitele je v takovém případě i poměr plochy koupeného a skutečně drženého pozemku. V daném případě se navíc jednalo o hranici, vymezenou nerovností terénu, plot byl umístěn „na vyvýšené mezi“.

56. Soud v průběhu dokazování musel nejprve učinit skutkové zjištění o tom, zda žalobci počali užívat pozemek žalované a posoudit, zda byli se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že jsou vlastníky pozemku. Soud přihlédl k tomu, že žalobkyně a) a její manžel nabyli vlastnictví k pozemku od paní , jméno FO, a nový plot, který ohraničuje pozemek byl postaven ve stejných hranicích jako plot původní. Už paní , jméno FO, a její manžel užívali pozemek ve stejných hranicích, jak bylo potvrzeno svědeckou výpovědí , jméno FO, . Žalobce b) nabyl vlastnické právo na základě dědického rozhodnutí po svém otci, a to v dobré víře, neboť již jeho rodiče tento pozemek užívali v dobré víře, že jsou jeho vlastníky.

57. Účelem institutu vydržení není nucené zbavení vlastnického práva původního vlastníka, nýbrž uvedení dlouhodobého faktického, Anonymizováno, stavu do souladu se stavem právním. Dlouhodobá držba, zejména pokud trvá více než 50 let, nasvědčuje dobré víře držitele, protože při obvyklé péči o majetek by skutečný vlastník pozemku nepochybně přistoupil k řešení věci, pokud by sám měl již dříve za to, že držitel užívá jeho pozemek. Lze uvést, že na dlouhodobou držbu váže nový občanský zákoník č. 89/2012 Sb. mimořádné vydržení, s výjimkou prokázaného nepoctivého úmyslu (§ 1095). Podobně lze nahlížet na držbu trvající nerušeně (nejméně) 35 let. (viz Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1646/2018 ze dne 30. 5. 2018).

58. Ústavní soud opakovaně konstatoval, že soud musí vždy „vycházet z individuálních okolností každého jednotlivého případu, které jsou založeny na skutkových zjištěních. Mnohé případy a jejich specifické okolnosti mohou být značně komplikované a netypické; to však nevyvazuje obecné soudy z povinnosti udělat vše pro spravedlivé řešení, jakkoliv se to může jevit složité, přičemž v rovině jednoduchého práva je nutné za účelem dodržení shora uvedených principů posuzovat individuální okolnosti daného případu též prizmatem kogentního ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák., které je v rovině jednoduchého - podústavního práva odrazem shora vymezeného ústavního požadavku nalezení spravedlivého řešení“ (nález pléna Ústavního soudu ze dne 7. 9. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 34/09). Uvedený přístup převzala i judikatura Nejvyššího soudu (viz např. rozsudek ze dne 22. 8. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1788/2011, a řada dalších rozhodnutí).

59. Účelem institutu vydržení není nucené zbavení vlastnického práva původního vlastníka, nýbrž uvedení dlouhodobého faktického stavu do souladu se stavem právním (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 14. 11. 2006, sp. zn. I. ÚS 360/06).

60. Tímto nálezem se řídili i žalobci, když požadovali po žalované přípisem ze dne 14. 1. 2019 součinnost za účelem uvedení skutečného stavu do souladu se stavem právním.61. „Dlouhodobá držba, zejména pokud trvá více než 50 let, nasvědčuje dobré víře držitele, protože při obvyklé péči o majetek by skutečný vlastník pozemku nepochybně přistoupil k řešení věci, pokud by sám měl již dříve za to, že držitel užívá jeho pozemek. Lze uvést, že na dlouhodobou držbu váže nový občanský zákoník č. 89/2012 Sb. mimořádné vydržení, s výjimkou prokázaného nepoctivého úmyslu (§ 1095)“ /viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. 22 Cdo 2520/2011, a další rozhodnutí/. Podobně lze nahlížet na držbu trvající nerušeně (nejméně) 35 let, jak tomu bylo v této věci.

62. Vydržení je originární způsob nabytí vlastnického práva na základě dlouhodobé kvalifikované držby a působí proti všem, i proti tzv. knihovním vlastníkům, bez ohledu na to, od jaké právní skutečnosti vlastnické právo odvozují, a zda jim až do uplynutí vydržecí doby svědčilo. Jestliže ten, kdo celou věc drží, splní podmínky vydržení, pak je lhostejné, jakým způsobem dosavadní vlastníci věc nabyli a v případě, že držiteli nebyli, je jejich ev. přesvědčení a dobrá víra o tom, že vlastníky jsou, nevýznamné, pokud je vůči držiteli neprojeví. Jde tak o skutečnost právně nevýznamnou (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3202/2018 ze dne 30. 10. 2018).

63. V dané věci jsou významné tyto skutečnosti: Pozemek je již řadu let ohraničen plotem, který stále ve stejném místě (ve stejné hranici) stojí již více jak 50 let. Žalovaná se až do ledna 2019, kdy uvedla, že zajistila provedení geodetického zaměření dotčených parcel, nedomáhala svého užívání, nežádala vrácení. Za této situace není úvaha o dobré víře držitelů a jejich právních předchůdců zjevně nepřiměřená. Oplocení předmětného pozemku bylo provedeno v roce 1937 a žalobkyně a) a její manžel – právní předchůdce žalobce b), převzali toto užívání v dobré víře.

64. Pokud se týká zaměření pozemků v roce 2011 a souhlasné prohlášení o shodě na průběhu hranic pozemků, pak toto prohlášení odkazuje na dokumentaci ZPMZ č. , hodnota, -133/2011, který však řeší hranice mezi pozemky parc.č. 168/2 a parc. č. 169/2, tedy netýká se předmětné hranice.

65. V řízení o posouzení oprávněnosti držby jsou často dány skutečnosti, umožňující s jistou mírou přesvědčivosti zdůvodnit jak dobrou víru, tak i její nedostatek. Rozhodnutí ve věci je tak v zásadě na úvaze soudu, která však musí být řádně odůvodněna (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1082/2019 ze dne 24. 3. 2020).

66. Posouzení toho, zda držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc nebo právo náleží (§ 130 odst. 1 obč. zák.), nemůže vycházet jen z posouzení subjektivních představ držitele. Dobrá víra držitele se musí vztahovat i k okolnostem, za nichž vůbec mohlo věcné právo vzniknout, tedy i k právnímu důvodu ("titulu"), který by mohl mít za následek vznik práva. Při posouzení otázky, zda byl držitel "se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc patří", je třeba vycházet z toho, zda při zachování náležité opatrnosti, kterou lze s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu po každém subjektu práva požadovat, měl anebo mohl mít pochybnosti, že mu věc nebo právo patří. Tvrzení držitele o tom, že mu věc patří a že s ní nakládal jako s vlastní, musí být podloženo konkrétními okolnostmi, ze kterých lze usoudit, že toto přesvědčení držitele bylo po celou vydržecí dobu důvodné. Oprávněná držba se nemusí nutně opírat o existující právní důvod; postačí, aby tu byl domnělý právní důvod (titulus putativus). Jde tedy o to, aby držitel byl se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu takový právní titul svědčí. Takovým titulem (právním důvodem) se může, v případě vydržení vlastnického práva, rozumět pouze právní úkon, jímž se věc převádí na jiného vlastníka, např. smlouva kupní, darovací, dohoda spoluvlastníků o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, rozhodnutí státního orgánu apod.

67. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně a) a její manžel převzali do svého vlastnictví pozemky na základě odstupní smlouvy. Pozemky byly ohraničené plotem, který byl ve stejných místech již v době předchozí, jak potvrdili svědkové shora. Předmětný pozemek užívali v dobré víře, jako pozemek vlastní. Po celou dobu jejich užívání žalovaná nevznesla žádnou námitku proti tomuto užívání, čímž jejich dobrou víru jen potvrdila.

68. Samotná skutečnost, že držitel nenechal vytyčit hranice jím držených pozemků a nezjistil tak, že drží i část pozemku, jehož vlastníkem není, nevylučuje poctivou držbu podle § 326 o. z. o. ani držbu oprávněnou podle občanského zákoníku z roku 1950 a podle platného občanského zákoníku.69. „Při zvažování dobré víry držitele, který se chopil držby i části pozemku sousedícího s pozemkem v jeho vlastnictví, je též třeba přihlédnout k postoji vlastníka takto držené části sousedního pozemku; pokud léta užívání části svého pozemku trpěl, je třeba vyjít z toho, že ani on nepředpokládal, že předmětem držby souseda je i část jeho pozemku“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2011, sp. zn. 22 Cdo 2724/2009, Soubor č. C 9678). Při obvyklé péči o majetek by skutečný vlastník pozemku nepochybně přistoupil k řešení věci, pokud by sám měl za to, že držitel užívá jeho pozemek (podobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2012, sp. zn. 22 Cdo 2520/2011).

70. Oprávněný držitel si může započítat do doby nezbytné k vydržení věci či práva dobu oprávněné držby svého právního předchůdce jen, pokud ten sám věc či právo nevydržel. Jestliže věc vydržel již právní předchůdce držitele uplatňujícího své vlastnictví í k věci z titulu vydržení, může držitel nabýt vlastnictví k věci vydržením jen její oprávněnou držbou po celou vydržecí dobu; zápočet doby právního předchůdce je v takovém případě logicky vyloučen (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3767/2014 ze dne 29. října 2014).

71. Samozřejmě není vyloučeno, aby žalobce spornou věc nabyl jiným způsobem. Mohlo by se tak stát např. převodní smlouvou nebo dědictvím.

72. Je nesporné, že žalobkyně a) nabyla ideální ½ pozemku parc.č. 695/8, jež vznikne na základě geometrického plánu pro rozdělení pozemku č. , hodnota, -10/2019 vypracovaného oprávněným zeměměřickým inženýrem , tituly před jménem, , jméno FO, , z pozemku parc.č. č. 695/2 v k.ú. , adresa, mimořádným vydržením. Bylo prokázáno, že tento pozemek užívala nepřetržitě od roku 1975 bez jakéhokoliv podezření až do dubna 2019, kdy byl vyhotoven geometrický plán, který se zabýval zaměřením předmětného pozemku.

73. Žalobce b) se uchopil držby ideální ½ předmětného pozemku po skončení dědického řízení, držbu vykonával v dobré víře, že je oprávněným držitelem. Jeho právní předchůdce – otec, zemřel , datum, . Dědické řízení bylo pravomocně skončeno usnesením ze dne , datum, . Žalobce b) vykonával nepřetržitou držbu po dobu více jak 10 let, kdy se stejně, jako žalobkyně a), dozvěděl o skutečnosti, že užívá i část pozemku sousedícího, v dubnu 2019. Do této doby žalovaná nevznesla žádné výhrady, jako vlastník předmětného pozemku nevystupovala.

74. V případě, kdy někdo nabude vlastnictví k pozemku a současně se uchopí držby části nebo celého sousedního pozemku, právním titulem držby je v takovém případě nabývací titul ke skutečně vlastněnému pozemku (kupní či darovací smlouva, závěť či rozhodnutí v dědickém řízení apod.); i když jde o tzv. putativní titul je postačující. Ani samotná skutečnost, že držitel nenechal vytyčit hranice jím držených pozemků a nezjistil tak, že drží i část pozemku, jehož vlastníkem není, nevylučuje jeho oprávněnou držbu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1838/2010 ze dne 28. února 2012).

75. Při úvaze o dobré víře držitele, jenž se chopil držby i části pozemku sousedícího s pozemkem v jeho vlastnictví, je nutné brát zřetel na postoj vlastníka takto držené části sousedního pozemku. Jestliže vlastník trpěl držiteli užívání části svého pozemku po řadu let, je pak nezbytné vycházet z toho, že ani on nepředpokládal, že předmětem držby souseda je i část jeho pozemku (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1096/2010 ze dne 25. ledna 2012).

76. Dovolací soud v daném rozhodnutí vychází z ustálené judikatury potud, že v případech, kdy někdo nabude vlastnictví k pozemku a současně se uchopí držby části nebo celého sousedního pozemku, právním titulem držby je v takovém případě nabývací titul ke skutečně vlastněnému pozemku (kupní či darovací smlouva, závěť či rozhodnutí v dědickém řízení apod.); i když jde o tzv. putativní titul, je postačující (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. února 2002, sp. zn. 22 Cdo 1398/2000, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck (dále též jen "Soubor"), pod pořadovým č. C 1067). Ani samotná skutečnost, že držitel nenechal vytyčit hranice jím držených pozemků a nezjistil tak, že drží i část pozemku, jehož vlastníkem není, nevylučuje jeho oprávněnou držbu (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. května 2002, sp. zn. 22 Cdo 2211/2000, uveřejněný v Souboru pod pořadovým č. C 1181).

77. Obecné východisko obsahuje rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. listopadu 2001, sp. zn. 22 Cdo 386/2000, uveřejněný v Souboru pod pořadovým č. C 836, podle kterého pokud se nabyvatel nemovitosti chopí držby části sousední parcely, kterou nenabyl, může být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem i této části. Jedním z hledisek pro posouzení omluvitelnosti omylu držitele je v takovém případě i poměr plochy koupeného a skutečně drženého pozemku. Při posouzení oprávněnosti držby záleží i na tvaru pozemků a jejich umístění v terénu. U pozemku pravidelného tvaru lze zpravidla lépe odhadnout výměru než u pozemku nepravidelného; to platí i o pozemku na rovině oproti členitému terénu. Význam hraje i společné oplocení, rozsah užívání právním předchůdcem apod. Jestliže ani vlastník sousedního (drženého) pozemku si neuvědomil, že nabyvatel (jeho předchůdci) drží i část jeho pozemku, bude to nasvědčovat objektivní omluvitelnosti omylu.

78. Souhrnné stanovisko k uvedené otázce vyložil dovolací soud v rozsudku ze dne 8. března 2005, sp. zn. 22 Cdo 1594/2004, uveřejněném v Souboru pod pořadovým č. C 3670, tak, že nabyvatel nemovitosti, který se chopí držby části parcely, kterou nekoupil, může být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem i této části. Nelze stanovit jednoznačné hledisko pro posouzení, jaký poměr ploch koupeného a skutečně drženého pozemku vylučuje dobrou víru nabyvatele o tom, že drží jen koupený pozemek; každý případ je třeba posoudit individuálně.

79. V rozsudku ze dne 23. května 2011, sp. zn. 22 Cdo 2724/2009, uveřejněném na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky - www.nsoud.cz, dovolací soud poukázal na skutečnost, že při zvažování dobré víry držitele, který se chopil držby i části pozemku sousedícího s pozemkem v jeho vlastnictví, je též třeba přihlédnout k postoji vlastníka takto držené části sousedního pozemku; pokud léta užívání části svého pozemku držitelem trpěl, je třeba vyjít z toho, že ani on nepředpokládal, že předmětem držby souseda je i část jeho pozemku.

80. Pokud se týká žalobkyně a) tato vydržela předmětnou část pozemku. Nemovitost užívala spolu se svým zesnulým manželem od roku 1975. V tomto roce se chopili držby i části předmětného pozemku a to v „dobrém úmyslu“, neboť celá zahrada, kterou užívali, byla oplocena a žalobkyně a), rovněž tak její manžel nepojali žádné podezření, že by snad tato část pozemku neměla být na ně převedena. A to tím spíše, že i tato předmětná část byla oplocena a užívána předchozími vlastníky.

81. Právní předchůdce žalobce b) – jeho otec, zemřel dne 8. 11. 2001. Žalobce b) začal užívat předmětný pozemek ihned po smrti svého otce. Usnesení soudu o schválení dědické dohody je datováno dnem 3. 4. 2002 a nabylo právní moci dne 16. 4. 2002. Žalobce b) užíval předmětnou část pozemku v dobré víře, že se jedná o pozemek, který zdědil po svém otci. Po dobu více jak 10 let tento pozemek užíval.

82. Až v roce 2019 byla požadována součinnost za účelem uvedení skutečného stavu do souladu se stavem právním (viz přípis ze dne 14. 1. 2019). K vytýčení hranice došlo v březnu 2019. V roce 1957 a to dne 8. 4. bylo vydáno rozhodnutí tehdejšího Okresního národního výboru ve Vyškově, ve kterém je uvedeno, že oplocení kolem místní komunikace bude provedeno v prodloužení stávajícího oplocení předzahrádky. Oplocení tedy bylo provedeno již v roce 1957. Toto oplocení je ve stejné hranici i v současné době, i když stávající oplocení je nové, ovšem původní „stojky“ byly zachovány. Žalovaná se ke svému vlastnickému právu nehlásila, jako vlastník se nechovala. Na žádost o proměření šířky obecní cesty ze dne 12. 3. 1996 nereagovala. Proměření šířky obecní cesty nezpochybňuje dobrý úmysl žalobkyně a) a právního předchůdce žalobce b) a následně žalobce b), že pozemky, které užívají, užívají v poctivém úmyslu, že je mají v držení.

83. Dne 2. 12. 2011 bylo vyhotoveno souhlasné prohlášené o shodě na průběhu hranic pozemků, ovšem jak vyplývá z přiloženého geometrického plánu č. , hodnota, -133/2011, sporná hranice se týkala pozemků p.č. 168/2 a p.č. 169/2, jak z tohoto geom. plánu je patrné. Žalovaná se začala hlásit o své vlastnické právo až v roce 2019 a to po žádosti žalobců o součinnost za účelem uvedení skutečného stavu do souladu se stavem právním ze dne 14. 1. 2019. Do této doby nejednali jako vlastník předmětné části pozemku a nikdy nebylo zpochybněno držení žalobců předmětné části pozemku v dobré víře.

84. Soud dospěl k závěru, že žalovaná neprokázala u žádného ze žalobců nepoctivý úmysl držby, až do roku 2019 se nechovala jako vlastník předmětného pozemku, proto bylo žalobě zcela vyhověno. Žalobkyně a) nabyla předmětnou část pozemku mimořádným vydržením a žalobce b) řádným vydržením, jak je shora podrobně rozvedeno.

85. Další provedené důkazy soud nehodnotil, neboť z provedených důkazů, shora podrobně rozvedených, bylo zcela jasně prokázáno, že žalobci jsou spoluvlastníky předmětného pozemku, který nabyli vydržením.

86. Další navržené důkazy soud neprováděl, neboť z již provedených důkazů dospěl soud k jednoznačnému závěru, že žalobci řádně vydrželi vlastnické právo k předmětnému pozemku. Další navržené důkazy nemohly již provedené důkazy, shora podrobně rozvedené, vyvrátit.

87. S ohledem na výsledek sporu soud přiznal žalobcům, kteří měli snahu vyřešit celou záležitost mimosoudně, plnou náhradu nákladů řízení.

88. Náklady řízení představují uhrazený soudní poplatek v částce , částka, a účelně vynaložené náklady za právní zastoupení dle vyhlášky číslo 177/1996 za 15,5 hlavních úkonů po , částka, (2 x 2 480 Kč) z merita věci 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 a za použití § 12 odst. 4 (zastupování dvou osob, u každé snížení o 20 %) za: převzetí a příprava, výzva k plnění se základních skutkovým a právním rozborem, žaloba, písemné podání ve věci samé ze dne , datum, vyjádření k odvolání ze dne , datum, a ze dne , datum, , účast na jednání u procesního soudu dne , datum, , dne , datum, , , datum, a ½ úkon za účast na jednání dne , datum, , kdy byl pouze vyhlášen rozsudek, dále vyjádření k odvolání ze dne , datum, , účast na jednání před odvolacím soudem dne , datum, , vyjádření ve věci samé ze dne , datum, , účast na jednání před odvolacím soudem dne , datum, , vyjádření ve věci samé a návrh na změnu petitu žaloby a účast na jednání před soudem prvního stupně dne , datum, . Dále bylo přiznáno 16 účtovaných režijních paušálů po , částka, , tj. celkem , částka, .

89. Rovněž bylo přiznáno cestovné k jednání u procesního soudu dne , datum, osobním vozem Škoda, reg. zn. , SPZ, , adresa, a zpět (celkem , hodnota, km, průměrná spotřeba 6,4 l/100 km, ceně nafty , částka, /1 l a sazbě , částka, /1 km), cestovné k jednání u odvolacího soudu dne , datum, a dne , datum, osobním vozem Škoda, reg. zn. , SPZ, , adresa, a zpět (2 x 420 km, průměrná spotřeba 6,4 l/100 km, ceně nafty , částka, /1 l a sazbě , částka, /1 km) a cestovné k jednání u Okresního soudu ve Vyškově dne , datum, osobním vozem Škoda, reg. zn. , SPZ, , adresa, a zpět (celkem , hodnota, km, průměrná spotřeba 6,4 l/100 km, ceně nafty , částka, /1 l a sazbě , částka, /1 km). Cestovné celkem činí , částka, (, částka, + , částka, + , částka, + , částka, ).

90. Dále byla přiznána 11x ½ hodina ztráty času po , částka, při jízdě k procesnímu soudu dne , datum, , 10x ½ hodina ztráty času po , částka, při jízdě k odvolacímu soudu dne , datum, 10x ½ hodina ztráty času po , částka, při jízdě k odvolacímu soudu dne , datum, a 11x ½ hodina ztráty času po , částka, při jízdě k procesnímu soudu dne , datum, , tj. celkem , částka, .

91. Náklady řízení advokáta činí částku , částka, a náklady řízení celkem včetně uhrazeného soudního poplatku činí , částka, a byly přiznány k rukám zástupce a to každému z účastníků rovným dílem.

92. Lhůta k placení je stanovena dle ustanovení § 160 odstavec 1 občanského soudního řádu.