7 C 78/2022

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ilonou Láníkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem anonymizováno 5 slov příjmení jméno , země zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení 7.010 Kč s příslušenstvím I. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 7.010 Kč, zákonný úrok z prodlení 7,05 % ročně z částky 7.010 Kč od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení 7,05 % ročně z částky 7.010 Kč od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení 7,05 % ročně z částky 7.010 Kč od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení 7,05 % ročně z částky 7.010 Kč od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení 7,05 % ročně z částky 7.010 Kč od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení 7,5 % ročně z částky 7.010 Kč od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení 8 % ročně z částky 7.010 Kč od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení 8,75 % ročně z částky 7.010 Kč od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení 9% ročně z částky 7.010 Kč od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení 9 % ročně z částky 7.010 Kč od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení 7,25 % ročně z částky 7.010 Kč od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení 7,25 % ročně z částky 7.010 Kč od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení ve výši 7,5% ročně z částky 7.010 Kč od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení z částky 7.010 Kč od [datum] do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, se zamítá. <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se návrhem ze dne [datum] domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 7.010 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], identifikační [číslo] uzavřel dne [datum] se žalovanou smlouvu o půjčce [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta půjčka ve výši 11.000 Kč. Žalovaná se zavázala za poskytnutí půjčky zaplatit poplatek ve výši 7.304 Kč. Celkovou částku 18.304 Kč měla žalovaná splatit v 52 týdenních splátkách po 352 Kč. Žalovaná splátky nehradila řádně. Na svůj dluh zaplatila celkem 11.294 Kč Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána tj. [datum] Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na [právnická osoba] [anonymizováno] Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Žalované byla zaslána předžalobní výzva k plnění, na kterou však nereagovala.

2. Žalovaná se na výzvu soudu uloženou usnesením zdejšího soudu ze dne [datum], č. j. 7 C 78/2022-47 ve věci nevyjádřila. V řízení zůstala zcela nečinná.

3. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

4. Podle ust. § 157 odst. 4 občanského soudního řádu, v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

5. Soud ve věci provedl dokazování listinami – smlouvou půjčce [číslo] ze dne [datum], smluvními podmínkami smlouvy o půjčce, smlouvou o postoupení pohledávky mezi [právnická osoba] a [anonymizována dvě slova], přílohou [číslo] smlouvy o postoupení pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], smlouvou o postoupení pohledávek mezi [anonymizována dvě slova] a žalobkyní, včetně přílohy postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně dokladu o odeslání žalované dne [datum], výpisem z účtu o zaplacení ceny portofolia, výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně k [datum], výzvou před podáním žaloby ze dne [datum], včetně poštovního podacího archu ze dne [datum], z nichž zjistil následující skutkový stav:

6. Mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouvu o půjčce, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 11.000 Kč. Žalovaná se smlouvou zavázala vrátit poskytnutou částku s poplatkem 7.304 Kč tj. celkem 18.304 Kč v 52 týdenních splátkách po 352 Kč. Žalovaná převzala půjčku v hotovosti při podpisu smlouvy. Pohledávka za žalovanou byla platně postoupena na žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno. Žalované byla zaslána předžalobní výzva k plnění.

7. Dle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Na základě citovaného ustanovení a výslovného ujednání smluvních stran, se právní vztah vzniklý mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne 8. 10. 2007 řídí zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013, a zákonem č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně některých zákonů. Právní vztah postoupení pohledávky mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní se řídí o. z.

8. Dle § 657, § 658 občanského zákoníku smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

9. Dle § 51a občanského zákoníku upravuje hlava pátá tohoto zákona ochranu spotřebitele ve spotřebitelských smlouvách a některé povinnosti při uzavírání spotřebitelských smluv. Dle § 52 téhož zákona spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Spotřebitelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Dle § 55 odst. 1 až 3 téhož zákona smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná. V pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější. Dle § 56 spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran (odst. 1). Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění (odst. 2).

10. Dle § 2 odst. 3 občanského zákoníku, účastníci občanskoprávních vztahů si mohou vzájemná práva a povinnosti upravit dohodou odchylně od zákona, jestliže to zákon výslovně nezakazuje a jestliže z povahy ustanovení zákona nevyplývá, že se od něj nelze odchýlit.

11. Dle § 3 odst. 1 občanského zákoníku, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

12. Dle § 39 občanského zákoníku, neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. V § 40a jsou vymezeny důvody neplatnosti, kterých se musí dotčená osoba dovolat (tzv. relativní neplatnost). V ostatním se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží i bez návrhu. Tou je mimo jiné také neplatnost dle § 55, resp. § 56 zákona č. 40/1964 Sb.

13. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

14. Soud má s ohledem na shora uvedené za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně, jako dodavatel (věřitel) a žalovaná, v postavení spotřebitele (dlužníka), uzavřeli dne 14. 2. 2005 smlouvu o půjčce. Na základě uvedené smlouvy byla žalované poskytnuta částka ve výši 11.000 Kč. Žalovaná se zavázala, že tuto částku společně s poplatkem za půjčku ve výši 7.304 Kč vrátí v 52 hotovostních týdenních splátkách ve výši 352 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení se splácením sjednaných splátek. Žalobkyně uvedla, že jí není známo, kdy a kolik uhradila žalovaná na svůj dluh. Pouze uvedla, že žalovaná zaplatila celkem 11.294 Kč, tuto částku žalobkyně započetla na poplatek a částečně na jistinu. Splatnost dlužné částky (jistiny i poplatku) nastala marným uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky, tedy dne 13. 2. 2006. Pohledávka za žalovanou byla platně postoupena na žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno.

15. Vzhledem k tomu, že žalovaná, který je fyzickou osobou, vystupovala při uzavírání a plnění smlouvy o půjčce s dodavatelem mimo rámec své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti i mimo rámec samostatného výkonu svého povolání, tj. jako spotřebitel, a právní předchůdce žalobkyně v rámci tohoto smluvního vztahu vystupoval v rámci své podnikatelské činnosti, kdy se mimo jiné zabývá poskytováním nebo zprostředkováním spotřebitelského úvěru, tj. jako dodavatel, je nutné aplikovat ustanovení právního řádu sloužící k ochraně spotřebitele, který v daném smluvním vztahu vystupuje jako slabší strana. Jelikož je předmětná smlouva o půjčce smlouvou spotřebitelskou (tedy smlouvou uzavřenou mezi spotřebitelem a dodavatelem), musí soud z moci úřední posoudit, zda jednotlivá ujednání spotřebitelské smlouvy nejsou nepřípustná, a to bez dalšího (§ 56 odst. 3 občanského zákoníku) či zda jsou nepřípustná pro jejich rozpor s požadavkem dobré víry znamenající k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran – jedná se tak o obsahovou kontrolu těchto ujednání (§ 56 odst. 1 občanského zákoníku). Cílem však není stanovit absolutní rovnost práv a povinností účastníků daného závazkového právního vztahu – úkolem soudu je odstranit významnou nerovnováhu práv a povinností účastníků.

16. Soud tedy při posuzování daného smluvního vztahu a jeho konkrétních ujednání postupoval v souladu s ustanovením § 56 odst. 3 občanského zákoníku, přičemž neshledal žádné ujednání, které by bylo bez dalšího nepřípustné. Dále tedy postupoval v souladu s ustanovením § 56 odst. 1 občanského zákoníku, kdy aplikoval test nepřiměřenosti ujednání předmětné smlouvy – posuzoval tedy, zda se jedná o smluvní ujednání, které zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností stran, zdali jde o nerovnováhu v neprospěch spotřebitele a zdali je tato nerovnováha v rozporu s požadavkem přiměřenosti. Preambule směrnice Rady 93/13 EHS, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, která byla provedena zákonnými ustanoveními § 55 a 56 občanského zákoníku, stanoví, že při hodnocení kritéria„ dobré víry“, resp.„ přiměřenosti“, je nutno vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran, zda měl spotřebitel nějakou pohnutku k tomu, aby souhlasil s podmínkou, a zda zboží bylo dodáno, nebo služby poskytnuty, na zvláštní objednávku spotřebitele. Ustanovení § 56 odst. 2 občanského zákoníku však z přezkumu vylučuje ujednání o předmětu plnění a ceně. Z přezkumu tak nejsou vyloučeny ujednání o sankcích, ať už jde o úroky z prodlení, nebo smluvní pokuty, např. ve formě různých sankčních poplatků (srov. Smith v . Mortgage Express, unreported, 2. 2. 2007).

17. Pokud se jedná o ujednání o výši poskytnuté půjčky a ceně za toto poskytnutí (tedy poplatku za poskytnutí půjčky) ve výši 7.304 Kč, toto není možné posuzovat pomocí testu nepřiměřenosti ujednání, když se týkají předmětu plnění a ceny. Tato výjimka týkající se předmětu plnění a ceny vychází z čl. 4 odst. 2 směrnice 93/13 EHS, který byl promítnut do § 56 odst. 2 občanského zákoníku, neboť rozhodnutí žalovaného ve vztahu k předmětu plnění (půjčce) a ceně za takové plnění (poplatku za poskytnutí půjčky) jsou základními prvky autonomie vůle, do nichž není stát, potažmo soud, oprávněn zasahovat, pokud jsou vyjádřeny jasným a srozumitelným způsobem. Test nepřiměřenosti by neměl vést k odstraňování následků špatného (nevýhodného) rozhodnutí spotřebitele (srov. Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, 1335 s. – kdy tento je možné použít i na právní úpravu dle zákona č. 40/1964 Sb., neboť podává výklad směrnice 93/13 EHS a nedošlo tak k zásadní změně právní úpravy).

18. Přestože není možné na ustanovení o předmětu plnění a ceně použít test nepřiměřenosti, nic nebrání použití jiných zákonných ustanovení.

19. Podle ustanovení § 658 odst. 1 občanského zákoníku lze ujednat úroky z půjčky, které představují úplatu za užívání půjčené jistiny. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla sjednána jako úplata (odměna) za užívání půjčené částky částka 7.304 Kč, což při přepočtu na smluvní úroky z půjčky představuje 66,4 % ročně (neboť půjčka byla poskytnuta na 52 týdnů). Jedná se o úplatu, kterou měl právní předchůdce žalobkyně obdržet celkem, v souvislosti s poskytnutím půjčky, a to bez ohledu na řádné a včasné plnění dlužníka či jeho prodlení.

20. Soudu je známo, že v případě poskytování peněžních prostředků nebankovními subjekty, je vyžadováno pouze minimální zajištění (pokud vůbec) ve srovnání s bankami a požadavky klientů jsou vyřizovány mnohem pružněji, než tomu bývá u tradičně konzervativnějších bank, což je ale vzhledem k jejich zaměření pochopitelné. Poté je logické, že s ohledem na výrazně vyšší podnikatelské riziko jsou případné poplatky, či úroky požadované těmito nebankovními věřiteli též vyšší, než obvyklé bankovní úroky. Jelikož však žalovaná při uzavírání a plnění smlouvy o úvěru vystupovala jako spotřebitel a právní předchůdce žalobkyně jako dodavatel, posuzoval soud přiměřenost jednotlivých smluvních ujednání z hlediska dobrých mravů. Dobré mravy plní funkci krajního korektivu platnosti právních úkonů v případech, kdy právní úkon nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy chrání, popř. pro zjevně nepřiměřené či nespravedlivé následky, které takový právní úkon zakládá.

21. Dle ustálené judikatury (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005) se za nepřiměřený úrok považuje zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo zápůjček. Nepřiměřený nemusí být však úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů, nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.

22. K datu 2/2005 se úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR pohybovaly ve výši 12,69 % ročně pro domácnosti a NISD na spotřebu – fixace sazby do jednoho roku včetně (údaje čerpány z www.cnb.cz). Byla-li půjčka žalovanému poskytnuta s úrokem dle shora uvedeného přepočtu ve výši 66,4 % ročně více než pětinásobně převyšuje úrokovou sazbu úvěrů poskytovanou bankami ve shodném období. Soud má za to, že i přes vyšší míru rizikovosti plynoucí z tohoto rychlého úvěru byl úrok (poplatek) sjednán v rozporu s dobrými mravy a smluvní ujednání o něm je tak absolutně neplatné.

23. Žalované byla poskytnuta částka 11.000 Kč dne 14. 2. 2005. Žalovaná na poskytnutou půjčku uhradila částku celkem 11.294 Kč, kterou žalobkyně započetla na neplatně sjednané plnění a na neexistující dluhy žalované. Jiný výklad by na straně žalobkyně zakládal bezdůvodné obohacení, které by vedlo k množení sporů, což je zcela neúčelné a absurdní, lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany žalované. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně byl zcela uhrazen a žaloba není důvodná. Soud proto žalobu zamítl.

24. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má úspěšný účastník právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému účastníkovi. Zde byla úspěšná žalovaná. Náhrada nákladů řízení by tak náležela žalované, které však v tomto řízení žádné náklady nevznikly.