8 C 1/2021

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Coufalovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované o náhradu škody a přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 475,46 Kč (tj. 8,25% úrok z prodlení ročně z částky 12 749 Kč od 18. 12. 2020 do 31. 5. 2021) do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Soud žalobu pro částku 16.000 Kč se zákonným 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 16.000 Kč od 18. 12. 2020 do zaplacení a pro částku 1.800 Kč se zákonným 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 1.800 Kč od 31. 5. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žalobce je povinen nahradit žalované na nákladech řízení částku 240 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou, podanou u Okresního soudu ve Vyškově dne datum, se žalobce po žalované domáhá zaplacení částky 14 549 Kč s příslušenstvím představující náhradu škody a částky 16 000 Kč s příslušenstvím představující přiměřené zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu způsobené žalobci trestním řízením, vedeným u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 1 T 156/2019, v němž byl zproštěn obžaloby. Trestní stíhání pro podezření ze spáchání přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu dle § 284 odst. 2 trestního zákoníku bylo proti žalobci zahájeno usnesením Policie ČR, Krajského ředitelství Jihomoravského kraje, Územního odboru Vyškov, Oddělení obecné kriminality ze dne 22. 8. 2019, č.j. KRPB-151239-10/TČ-2019-061271-MI. Rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 28. 1. 2020, sp. zn. 1 T 156/2019 byl žalobce uznán vinným spácháním výše uvedeného přečinu a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v délce dvanácti měsíců a trest propadnutí věci - 0,87 g metamfetaminu a 0,18 g 1P-LSD. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 11. 6. 2020, sp. zn. 7 To 94/2020 bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a věc byla postoupena Městskému úřadu ve Slavkově u Brna s poukazem na skutečnost, že se nejedná o trestný čin, ale mohlo by dojít ke spáchání přestupku. Tím bylo trestní řízení proti žalobci ukončeno pro jeho zjevnou neoprávněnost. Z uvedeného je zřejmé, že proti žalobci bylo po dobu deseti měsíců vedeno nedůvodné trestní stíhání, v rámci kterého byl dokonce žalobci soudem prvního stupně uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, což žalobce oprávněně pociťuje jako újmu na svých právech. Žalobce od počátku trestního stíhání tvrdil, že trestní stíhání je proti němu vedeno z důvodu jeho závislosti na návykových látkách, kdy měl u sebe dávku pro vlastní potřebu a jeho jednání nenaplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu dle § 284 trestního zákoníku postihujícího přechovávání omamných a psychotropních látek. Žalobce velmi těžce nesl skutečnost, že by měl nastoupit výkon trestu odnětí svobody na další rok, a to i z důvodu, že jeho rodiče jsou již vyššího věku (otec ročník rok, matka ročník rok) a oba trpí nepříznivým zdravotním stavem. Žalobce nyní vykonává řádně jiný trest odnětí svobody, k němuž přistupuje s cílem co nejrychlejšího výkonu s případnou možností podmíněného propuštění, kdy další odsouzení by pro něj znamenalo významnou komplikaci a prodloužení odloučení od jeho blízkých. Z uvedených důvodů žalobce v souvislosti s nezanedbatelnými psychickými útrapami, které mu byly neoprávněným trestním řízením způsobeny, uplatňuje nárok na přiměřené zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu ve smyslu § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, kterou vyčísluje částkou 16 000 Kč (1 600 Kč za každý měsíc trestního stíhání, přičemž trestní stíhání trvalo 10 měsíců), kterou považuje za přiměřenou s ohledem na částky přiznávané v obdobných případech. Dále žalobce požaduje náhradu nákladů za obhajobu v trestním řízení, které vyčísluje následovně. Žalobce byl stíhán pro přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 2 trestního zákoníku, za který byl ohrožen trestní sazbou v délce trvání dvou let. Za tarifní hodnotu podle § 10 odst. 3 písm. b) advokátního tarifu se považuje částka 10 000 Kč, tudíž sazba mimosmluvní odměny podle § 7 bodu 5 advokátního tarifu, za jeden úkon právní služby činí 1 500 Kč. Žalobce byl zastoupen ve vztahu k těmto úkonům: a) datum – převzetí a příprava obhajoby na základě udělené plné moci (1 úkon) po 1 500 Kč, b) datum – sepis stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání (1/2 úkon) po 750 Kč, c) datum – účast u výslechu obviněného (1 úkon) po 1 500 Kč, d) datum – prostudování spisu při skončení vyšetřování (1 úkon) po 1 500 Kč, e) datum – účast u hlavního líčení (1 úkon) po 1 500 Kč, f) datum – sepis odvolání proti rozsudku ve věci samé, včetně odůvodnění (1 úkon) po 1 500 Kč g) datum – sepis právního rozboru a doložení aktuální judikatury odvolacímu soudu (1 úkon) po 1 500 Kč h) datum – účast u veřejného zasedání o odvolání (1 úkon) po 1 500 Kč, celkem 8 úkonů právní pomoci v částce 11 250 Kč a režijní paušál za 8 úkonů právních služeb v částce 2 400 Kč Celkem odměna za úkony právní pomoci činí 13 650 Kč Náklady obhajoby dále tvoří náhrada za promeškaný čas na cestě z obec do Vyškova a zpět dne datum (40 min á 1 cesta) v částce 400 Kč a cestovné na trase obec – Vyškov a zpět dne datum, ujeto celkem 80 km, při průměrné spotřebě 6,4 l /100 km, při sazbě základní náhrady za 1 km jízdy 4,20 Kč (dle vyhlášky 472/2012 Sb.), ceně za 1 litr nafty 31,80 Kč činí celková výše náhrady 499 Kč. Žalobce uplatnil žalovaný nárok přímo u žalované, a to podáním ze dne datum, avšak žalovaná na žádost žalobce o náhradu škody a nemajetkové újmy v zákonem stanovené šestiměsíční lhůtě nijak nereagovala.

2. Žalovaná v rámci svého procesního stanoviska uvedla, že nárok uplatněný žalobou neuznává a navrhuje zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Poukázala na skutečnost, že v rámci mimosoudního projednání věci dne datum částečně vyhověla nároku žalobce na náhradu nákladů trestního řízení co do částky 12 749 Kč a přiznanou částku poukázala na účet právního zástupce žalobce. Nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním v penězích žalovaná zamítla, jelikož nedospěla k závěru, že by byly splněny podmínky pro přiznání zadostiučinění v peněžní formě. Žalobci však bylo za způsobenou nemajetkovou újmu poskytnuto morální zadostiučinění, když bylo konstatováno vydání nezákonného rozhodnutí, kterým je v projednávané věci usnesení o zahájení trestního stíhání a byla vyslovena omluva, což žalovaná s přihlédnutím ke všem okolnostem případu považuje za dostatečnou satisfakci. Ve vztahu k žalobcem požadovaným nákladům trestního řízení žalovaná dále specifikuje, že žalobci nebyla přiznána odměna za 1 úkon právní služby – sepis právního rozboru a doložení aktuální judikatury odvolacímu soudu ze dne datum, neboť podle jeho obsahu se jedná o doplnění odvolání ze dne datum, za nějž již odměna přiznána byla a 1x režijní paušál po 300 Kč. Za ostatní úkony právní služby odměna přiznána byla, stejně tak jako vyčíslené cestovné a náhrada za promeškaný čas. Na nákladech obhajoby tak spornou zůstává částka 1 800 Kč.

3. Podáním ze dne datum vzal žalobce žalobu částečně zpět co do částky 12 749 Kč, která byla žalobci žalovanou uhrazena dne datum a navrhl, aby v této části bylo řízení zastaveno. I nadále však trvá na zaplacení zákonných úroků z prodlení z částky 12 749 Kč od datum do datum, částky 1 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ode dne datum do zaplacení a částky 16 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ode dne datum do zaplacení a náhradě nákladů řízení.

4. Dle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení, je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

5. Jelikož žalobce vzal žalobu zčásti zpět před vydáním rozhodnutí ve věci, postupoval soud dle § 96 odst. 1, odst. 2 o. s. ř. a usnesením ze dne 30. 7. 2021, č. j. 8 C 1/2021-51 řízení pro částku 12 749 Kč a zákonný 8,25% úrok z prodlení ročně z částky 12 749 Kč od 1. 6. 2021 do zaplacení zastavil (výrok I.). Dále rozhodl tak, že v řízení bude pokračováno pro částku 16 000 Kč se zákonným 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 16 000 Kč od 18. 12. 2020 do zaplacení, pro částku 1 800 Kč se zákonným 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 1 800 Kč od 31. 5. 2021 do zaplacení a zákonný 8,25% úrok z prodlení ročně z částky 14 549 Kč od 18. 12. 2020 do 31. 5. 2021 a pro náklady řízení (výrok II.).

6. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

7. Z připojených spisů Okresního soudu ve Vyškově sp. zn. 1 T 156/2019 a Městského úřadu Slavkov u Brna, Odboru správních činností a živnostenského úřadu sp. zn. 11253 2020 soud zjistil, že usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství Jihomoravského kraje, Územního odboru Vyškov, Oddělení obecné kriminality ze dne 22. 8. 2019, č.j. KRPB-151239-10/TČ-2019-061271-MI bylo zahájeno trestní stíhání žalobce jako obviněného ze spáchání přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 2 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že dne datum v údaj o čase hod. při zadržení podle § 76 odst. 1 trestního řádu ze strany policistů Obvodního oddělení Policie ČR ve obec, v obci obec u domu číslo měl u sebe injekční stříkačku o objemu 1,5 ml s obsahem 1,077 g pervitinu s koncentrací 74,7 % base metamfetaminu, což představuje množství 0,80 g base metamfetaminu a 11 ks a část nastříhaných tripů s označením 1P-LSD o hmotnosti 0,192 g s obsahem drogy 1P-LSD, kdy pervitin obsahuje účinnou látku metamfetamin, která je psychotropní látka zařazená podle § 44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, do přílohy č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., ze dne 18. 12. 2013, o seznamech návykových látek, do seznamu č. 5 psychotropních látek podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.) a 1P-LSD je psychotropní látka, zařazená podle § 44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, do přílohy č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., ze dne 18. 12. 2013, o seznamech návykových látek, do seznamu č. 4 psychotropních látek podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.). Proti usnesení o zahájení trestního stíhání podal žalobce stížnost, která byla usnesením Okresního státního zastupitelství ve Vyškově ze dne 1. 10. 2019, č.j. ZT 107/2019-19 zamítnuta jako nedůvodná. Dne datum byl žalobce policejním orgánem vyslechnut v procesním postavení obviněného, kdy uvedl, že je uživatelem návykových látek, konkrétně marihuany, pervitinu a LSD. Pervitin a LSD, které u něj byly při zadržení dne datum zajištěny, měl výhradně pro vlastní potřebu. Pro výše uvedený přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 2 trestního zákoníku byla na žalobce Okresním státním zastupitelstvím ve Vyškově dne datum podána obžaloba. Rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 28. 1. 2020, č.j. 1 T 156/2019-109 byl žalobce uznán vinným spácháním přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 2 trestního zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou a trest propadnutí věci, a to 0,87 g metamfetaminu a 0,18 g 1P-LSD. Citovaný rozsudek byl k odvolání žalobce zrušen usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 11. 6. 2020, sp. zn. 7 To 94/2020 a trestní věc proti žalobci stíhanému pro skutek popsaný v usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 22. 8. 2019 bylo postoupeno Městskému úřadu ve Slavkově u Brna, Odboru správních činností, neboť nejde o trestný čin, ale zažalovaný skutek by mohl být tímto orgánem posouzen jako přestupek. Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu vyplývá, že nepovažuje jednání žalobce za trestné, neboť není dána potřebná míra jistoty, že žalobce přechovával psychotropní látky neoprávněně pro vlastní potřebu v množství větším než malém, když u tripu LSD rozstříhaného žalobcem na 6 dílků nebylo možné změřit obsah účinné látky. Nebyla tak vyvrácena obhajoba žalobce, že zadržené množství omamných a psychotropních látek skutečně měl pro vlastní spotřebu během krátké doby, maximálně během několika dní. Usnesení nabylo právní moci dne 11. 6. 2020. Usnesením Městského úřadu Vyškov, Odboru správních činností a živnostenského úřadu ze dne 19. 10. 2020, č.j. SC/70077-20 /11253 2020, které nabylo právní moci dne 10. 11. 2020, byla věc podle § 76 odst. 5 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky odložena, neboť správní trest, který lze za přestupek uložit, je bezvýznamný vedle trestu, který byl žalobci uložen za jiný skutek v trestním řízení.

8. Dle faktury č. F/M/32/ 2020 vystavené dne datum vyfakturoval právní zástupce žalobce žalobci právní služby včetně hotových výdajů v částce 16 699 Kč, přičemž tato částka byla pokryta zaplacenou zálohou.

9. Návrhem ze dne datum uplatnil žalobce u žalované nárok na náhradu majetkové škody a přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, způsobenou nesprávným úředním postupem – nezákonným trestním stíháním vedeným u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 1 T 156/2019 v celkové výši 30 549 Kč (náhrada škody spočívající v nákladech obhajoby ve výši 14 549 Kč a přiměřené zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu ve výši 16 000 Kč).

10. K výpočtu výše cestovních náhrad žalobce předložil technický průkaz vozidla typ vozidla typ vozidla, registrační značka vlastníka titul et titul jméno příjmení, advokátky, sídlem adresa.

11. Dopisem ze dne datum, doručeným právnímu zástupci žalobce téhož dne, žalovaná uznala jako důvodný požadavek žalobce na náhradu nákladů trestního řízení v částce 12 794 Kč, kterou tvoří odměna za 6 úkonů právní služby po 1 500 Kč/úkon, 1 úkon právní služby po 750 Kč, 7 x režijní paušál po 300 Kč, cestovné k jednání OS Vyškov v částce 499 Kč a náhrada za promeškaný čas strávený na cestě za 4 započaté půlhodiny po 100 Kč. Ve vztahu k požadavku na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním žalovaná konstatovala, že v řízení vedeném u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 1 T 156/2019 bylo vůči panu celé jméno žalobce vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., za což se panu celé jméno žalobce Ministerstvo spravedlnosti velice omlouvá. Žalovaná však nedospěla k závěru, že by byly splněny podmínky pro přiznání zadostiučinění v peněžní formě. Konstatování nezákonného rozhodnutí spolu s poskytnutou omluvou považuje za dostatečnou satisfakci.

12. Z výpisu z transakční historie bankovního účtu právního zástupce žalobce u příjmení příjmení č. bankovní účet soud zjistil, že dne datum byla na uvedený účet ve prospěch žalobce připsána částka 12 794 Kč.

13. Z opisu z evidence Rejstříku trestů soud zjistil, že žalobce byl v letech 1996 až 2020 celkem 10x soudně trestán na území České republiky a 1x na území jiného členského státu EU (Rakousko), přičemž 8x mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody a 1x podmíněný trest odnětí svobody, který byl následně přeměněn na trest nepodmíněný. Celková výše žalobci uložených nepodmíněných trestů odnětí svobody činí 16 let a 10 měsíců.

14. Žalobce jako účastník řízení vypověděl, že je svobodný, bezdětný, po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody žije u rodičů, s nimiž má silný citový vztah. Ve výkonu trestu byl asi 5x nebo 6x, celkem strávil ve vězení asi 15 let. V době posledního trestního stíhání, které proti němu bylo vedeno neoprávněně, vykonával dříve uložený trest odnětí svobody. Toto trestní stíhání mu ztížilo podmínky ve věznici tím, že nedostal práci, o kterou žádal, znemožnilo mu to požádat o podmíněné propuštění, neboť mu bylo jasně řečeno, že pokud je proti němu vedeno další trestní řízení, takto vůbec nemá smysl zkoušet a způsobilo mu psychickou újmu v souvislosti s eskortami k hlavnímu líčení a veřejnému zasedání odvolacího soudu, které pro něj byly velmi stresující, neboť cestoval a následně čekal v jedné místnosti s dalšími 30 odsouzenými několik hodin s pouty na rukou i nohou, nemohl se najíst ani napít, všude se podroboval kontrolám a v každé věznici, do které přijel, se musel vysvléknout do naha. Další trestní stíhání navíc narušilo jeho vztah s rodiči, kterým před tím slíbil, že už nic neudělá. Když rodiče zjistili, že je proti němu vedeno další trestní řízení, přerušili s ním kontakt, matka se s ním rok nebavila a psychicky je to poznamenalo. Oba rodiče přitom mají zdravotní problémy, otci bylo cca před sedmi až deseti lety diagnostikováno onkologické onemocnění, následně dostal cukrovku, je v invalidním důchodu. Matka má boreliózu, která se projevuje bolestmi kloubů a nervovými problémy.

15. Z výpovědi svědkyně jméno příjmení, matky žalobce, soud zjistil, že poprvé byl její syn odsouzen v 18 nebo 19 letech a poté ještě mnohokrát, přestala to počítat. S manželem syna ve vězení vždy navštěvovali, ale při posledním odsouzení, když se dozvěděli, že má být ve vězení další rok, už se naštvali a přerušili s ním kontakt. Do toho svědkyně i její manžel onemocněli, takže primárně museli řešit své zdravotní problémy – u svědkyně to byla borelióza, kterou onemocněla asi v roce rok a po níž se potýkala s vážnými pohybovými problémy. Následně vyšlo najevo, že poslední trest byl synovi uložen neoprávněně. Vztah svědkyně k synovi je jeho opakovanými pobyty ve vězení poznamenán, nemůže se s tím smířit, ale stále jej vnímá jako svého syna.

16. Svědek jméno celé jméno žalobce, otec žalobce, potvrdil, že asi před deseti lety úspěšně absolvoval onkologickou léčbu, po vyléčení (cca před šesti lety) u něj ale byla diagnostikována cukrovka a potýká se i s dalšími zdravotními problémy (ucpávání cév, problémy se srdcem). Když byl syn ve vězení, zpočátku jej s manželkou navštěvoval, později začal s manželkou podnikat v pohostinství a přidaly se zdravotní problémy, tak na to už nebyl čas. Počítal s tím, že mu syn s podnikáním pomůže, ale to se stalo až teď v posledních dvou letech. Skutečnost, že byl syn opakovaně ve vězení, jeho vztah k synovi ovlivnila, po letech se s tím ale začal smiřovat, protože si uvědomuje, že v tom jako rodič není sám. Poslední trest, který měl syn dostat, s ním neprobíral, neví, za jakou trestnou činnost měl být odsouzen, v minulosti to byly převážně krádeže.

17. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.

18. Podle § 5 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

19. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

20. Podle § 8 zákona č. 82/1998 Sb., nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

21. Dle § 31a odst. 1, 2 zákona č. 82/1998 Sb., bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

22. Mezi účastníky nebylo sporu o vzniku odpovědnosti žalované, o doručení žádosti žalobce žalované, o jejím stanovisku k žádosti žalobce ani o skutkovém ději vyplývajícím z trestního spisu vedeném u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 1 T 156/2019. Sporným bylo toliko právní hodnocení výše náhrady škody, resp. zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. S ohledem na výše uvedené soud ke vzniku odpovědnosti žalované konstatuje, že v předmětném trestním řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, přičemž odpovědnost žalované není vyloučena skutečnostmi uvedenými v § 12 zákona č. 82/1998 Sb. Nezákonným rozhodnutím je s ohledem na výsledek trestního řízení usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce ze dne datum.

23. Jako důvodnou soud shledal žalobu toliko ve vztahu k úrokům z prodlení ve výši 8,25 % z částky 12 749 Kč od 18. 12. 2020 do 31. 5. 2021. Žaloba byla vzata zpět v částce 12 749 Kč s odůvodněním, že uvedená částka byla žalovanou žalobci uhrazena po podání žaloby. Nebyly však uhrazeny úroky z prodlení z uvedené částky od vzniku prodlení dne 18. 12. 2020 do zaplacení dne 31. 5. 2021 v zákonné výši 8,25 %, které tvoří částku 475,46 Kč. Pokud žalovaná uznala částku 12 749 Kč tím, že ji uhradila, má žalobce v souladu s ustanovením § 1970 o.z. nárok i na zákonné úroky z prodlení z uvedené částky za dobu trvání prodlení. Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení ve výši 475,46 Kč (výrok I.).

24. Ve vztahu k uplatněnému nároku na náhradu majetkové škody spočívající v náhradě nákladů obhajoby v rozsahu, v němž tento nárok nebyl žalovanou dosud odškodněn, tj. v částce 1 500 Kč, představující odměnu za úkon právní pomoci ze dne datum, spočívající v doplnění odvolání (sepis právního rozboru a doložení aktuální judikatury odvolacímu soudu) a v částce 300 Kč, představující režijní paušál k tomuto úkonu, soud shodně se stanoviskem žalované konstatuje, že v uvedeném písemném podání adresovaném odvolacímu soudu nejsou uvedeny žádné nové skutečnosti, které nemohly být obsaženy již v odvolání žalobce ze dne datum a kvůli kterým by bylo třeba činit další samostatné podání, když obsahem doplnění odvolání jsou toliko odkazy na judikaturu Nejvyššího soudu, která byla známá již v době sepisu odvolání a právnímu zástupci žalobce nic nebránilo uvést argumenty obsažené v podání ze dne datum již v odvolání ze dne datum, za které mu odměna přiznána byla. Z uvedených důvodů soud v částce 1 800 Kč žalobu zamítl, včetně zákonného úroku z prodlení z částky 1 800 Kč od 31. 5. 2021 do zaplacení (část výroku II. rozsudku).

25. Při úvahách o výši nemajetkové újmy způsobené nezákonným zahájením trestního stíhání vycházel soud především z kritérií stanovených Nejvyšším soudem ČR v rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 a 30 Cdo 4280/2011, jimiž jsou povaha trestní věci, délka trestního řízení a následky v osobností sféře poškozeného.

26. Povahou trestní věci se má na mysli zejména závažnost trestného činu kladeného poškozené osobě za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou poškozená osoba konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě. V projednávané věci se jednalo o přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 2 trestního zákoníku, za který hrozil žalobci trest až na dva roky. Žalobci byl soudem prvního stupně uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v délce jednoho roku, kdy důvodem pro uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody byla skutečnost, že žalobce je mnohonásobným recidivistou (k tomu viz dále v odst. 28). Ve vztahu k povaze trestní věci lze v daném případě shrnout, že se jednalo o méně závažný přečin, nemající ve vztahu k osobě žalobce obecně dehonestující charakter, když skutečnost, že v době projednávání uvedené trestní věci byl uživatelem návykových látek, žalobce nijak nepopírá, naopak na tomto faktu založil svoji obhajobu.

27. Délka trestního řízení zohledňuje to, po jak dlouhou dobu zásah do osobnostních práv jednotlivce v důsledku proti němu vedenému trestnímu řízení trval. Trestní stíhání žalobce trvalo od datum do datum, tj. necelých deset měsíců, skončilo rozhodnutím odvolacího soudu, proběhlo tedy ve dvou stupních. Z uvedeného je zřejmé, že délka trestního řízení nedosahující ani jednoho roku nebyla nijak nepřiměřená, v řízení nedocházelo ze strany orgánů činných v trestním řízení k žádným průtahům, délka řízení tak v projednávané věci není důvodem pro přiznání zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu na osobnostních právech žalobce.

28. Pokud jde o následky v osobnostní sféře žalobce, toto kritérium umožňuje zohlednění individuálních následků trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, které mohou být umocněny nebo zmírněny v důsledku výše uvedených objektivních skutečností daného případu (povaha trestní věci a délka trestního řízení). Které konkrétní složky osobnosti mohou být vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit, jedná se však zejména o dopady nezákonného trestního stíhání na pověst poškozeného a jeho dosavadní způsob života, ať již v rodinné či profesní sféře. V rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 4525/2017 ze dne 15. 5. 2018 Nejvyšší soud dovodil, že při posuzování míry zásahu do osobnosti poškozeného je významná skutečnost, že žalobce byl opakovaně odsouzen za trestné činy. Již jen skutečnost, že žalobce měl zkušenosti s trestním stíháním, jej odlišuje od těch poškozených, kteří se v postavení trestně stíhané osoby ocitají poprvé a mají tedy pouze rámcovou představu o průběhu trestního stíhání a vlivech, jež takové stíhání na jejich život může mít. Rovněž nelze předpokládat, že by pověst vícenásobného recidivisty utrpěla tím, že by proti této osobě bylo vedeno další trestní stíhání, které neskončilo odsuzujícím rozsudkem, což představuje významný rozdíl oproti osobě do té doby trestně neodsouzené (resp. nestíhané). Několikanásobné páchání trestné činnosti svědčí o skutečnosti, že žalobce nejevil respekt k hodnotám, na nichž společnost trvá, a to opakovaně a navzdory dřívějším trestním řízením a uloženým trestům. Trestní stíhání v minulosti na žalobce zjevně neměla natolik velký vliv, aby své jednání bezprostředně přizpůsobil alespoň v základních rysech, a nedostával se tak do rozporu s trestněprávními normami. Nelze tedy ani předpokládat, že předmětné trestní stíhání mělo podstatnější vliv na osobnost žalobce, a nejeví se být ani spravedlivým, aby žalobci bylo poskytnuto odškodnění v peněžité formě. Uvedené judikatorní závěry je třeba aplikovat na projednávaný případ, v němž dosavadní život žalobce a jeho bohatá trestní minulost, kdy mu za spáchané trestné činy vesměs majetkového charakteru byly opakovaně ukládány nepodmíněné tresty odnětí svobody, při jejichž výkonu strávil ve vězení více než 16 let, je stěžejním kritériem pro posuzování míry zásahu předmětného trestního řízení do osobnostních práv žalobce. Pokud bylo žalobcem konkrétně poukazováno na negativní zásah trestního řízení do jeho rodinných práv v podobě vážného narušení jeho vztahu s oběma rodiči či dokonce zhoršení zdravotního stavu rodičů, tyto závěry z provedených svědeckých výpovědí matky a otce žalobce nevyplynuly. Oba svědci jednoznačně uvedli, že jejich zdravotní problémy je zasáhly již několik let před zahájením předmětného trestního stíhání žalobce v roce 2019, tj. v době, kdy žalobce vykonával dříve uložené tresty odnětí svobody, které nejsou předmětem tohoto řízení a ani netvrdili, že by se konkrétně v letech 2019 až 2020, kdy bylo proti jejich synovi vedeno nezákonné trestní řízení, podstatně zhoršily. Obdobně ve vztahu k osobnímu vztahu rodičů k žalobci je třeba konstatovat, že k narušení tohoto vztahu v důsledku chování žalobce došlo již mnohem dříve, když žalobce strávil ve výkonu trestu větší část svého dospělého života, současně však toto narušení citových vazeb rodičů k synovi nebylo definitivní, neboť po posledním propuštění žalobce žije u rodičů a má s nimi standardní rodinné vztahy, je tedy zřejmé, že rodiče žalobci do značné míry jeho vysoce problematické chování odpustili. V kontextu dané rodinné situace je tedy podstatné zejména to, že v důsledku nezákonného rozhodnutí fakticky nedošlo k prodloužení doby, kdy byl žalobce ve výkonu trestu omezen na osobní svobodě, neboť rozhodnutí, jímž byl žalobci uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, nenabylo právní moci a s výkonem trestu nikdy nebylo započato. Pokud jde o námitku žalobce, že se v souvislosti s vedeným trestním řízením musel ve výkonu trestu podrobit nepříjemným procedurám při eskortách k jednání soudu (osobní prohlídky, dlouhé transporty a čekání na jednání v poutech), konstatuje soud, že k eskortám k jednání soudu došlo v průběhu celého trestního řízení pouze dvakrát a žalobcem popisované situace jsou opět důsledkem předchozího protiprávního jednání žalobce, který v době trestního řízení vykonával dříve uložené tresty odnětí svobody. Pokud by před projednávanou trestní věcí vedl řádný život, bylo by s ohledem na nižší míru společenské škodlivosti projednávané trestní věci trestní řízení proti žalobci vedeno zcela jistě na svobodě a k žalobcem namítaným situacím, které vnímal úkorně, by vůbec nedošlo. Důvodnou by se mohla jevit pouze námitka zmaření možného eventuálního podmíněného propuštění žalobce ve vztahu k vykonávanému trestu odnětí svobody v důsledku dalšího trestního řízení, jelikož však žalobce žádost o podmíněné propuštění vůbec nepodal, je tato námitka bez podrobnější znalosti chování žalobce ve výkonu trestu odnětí svobody pouze ve stádiu spekulací a domněnek a jako taková není z pohledu intenzity zásahu do osobnostní sféry žalobce způsobilá vzniku nemajetkové újmy.

29. Pokud jde o srovnání projednávaného případu s obdobnými případy, v praxi je tento postup velmi problematický, neboť každý případ nezákonného trestního stíhání je jiný a podobnosti jsou pouze ojedinělé. Judikatura uváděná žalobcem je na projednávaný případ zcela nepřiléhavá, neboť se jedná o případy, které jsou sice podobné co do skutkových podstat trestných činů, které byly poškozeným kladeny za vinu, kdy se jedná o drogové delikty, avšak nikoliv zásahem do osobnostních práv poškozených, jelikož v žádném z případů předložených žalobcem ke komparaci nejsou osobami žádajícími o odškodnění mnohonásobní recidivisté, u nichž by nezákonné trestní stíhání probíhalo v době, kdy vykonávají jiný dříve uložený trest odnětí svobody. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 5. 2020, č.j 11 Co 331/2019-110 bylo rozhodováno o odškodnění manželů obviněných z přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle § 283 odst. 1 trestního zákoníku, kteří dosud nebyli soudně trestáni a trestní stíhání mělo negativní vliv na podnikání žalobce, kterému byl při domovní prohlídce zabaven počítač s kontakty na všechny zákazníky a zejména na nezletilého syna žalobců, který byl osobně přítomen prováděné domovní prohlídce a následně byl vystaven posměškům spolužáků ve škole. Rovněž ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 13 Co 406/2019 šlo o stejnou skutkovou podstatu, přičemž přiznání finanční satisfakce za nemajetkovou újmu bylo odůvodněno zásahem do rodinného života žalobce narušením vztahu žalobce a jeho nezletilého syna tím, že orgány činné v trestním řízení nerozpoznaly, že výpověď syna žalobce, na které bylo trestní stíhání žalobce postaveno, byla nástrojem útoku matky vůči žalobci jakožto otci dítěte. Rovněž ve věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 17 Co 213/2020 bylo přiznané odškodnění nemateriální újmy v penězích odůvodněno zásahem do rodinného života, kdy v daném případě žalobkyni, která se jako samoživitelka starala sama o dvě nezletilé děti ve věku 6 a 2,5 roku, jejichž otcové o ně nejevili zájem, hrozil za spáchání přečinu krádeže nepodmíněný trest odnětí svobody, neboť se nacházela ve zkušební době podmíněného odsouzení. Ze žalobcem ke komparaci předložené věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 12 C 56/2013 pak nelze učinit žádný závěr o tom, zda se jedná svojí povahou o„ obdobný případ“, neboť tato věc byla skončena schválením smíru účastníků a v usnesení o schválení smíru ze dne 12. 5. 2014, č.j. 12 C 56/2013-83 nejsou skutkové okolnosti projednávané věci vůbec popsány.

30. Po zhodnocení všech výše uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že žalobci nesvědčí nárok na přiznání nemajetkové újmy způsobené zahájením a vedením trestního stíhání v penězích. Jak již bylo uvedeno soud zohlednil zejména dosavadní život žalobce, jeho bohaté zkušenosti s trestním stíháním, minimální vliv dalšího trestního stíhání žalobce na jeho osobní i pracovní život, jakož i skutečnost, že trestnímu stíhání žalobce se nedostalo žádné publicity. Je zřejmé, že žalobci určitá újma v souvislosti s pochopitelnými subjektivními pocity frustrace a beznaděje vzniknout mohla. Tato újma však nedosahuje intenzity, aby odůvodňovala přiznání satisfakce v penězích. Shodně se žalovanou soud v projednávané věci shledal jako dostatečnou satisfakci konstatování porušení práva spojené s omluvou, která byla žalobci žalovanou poskytnuta, proto požadavek žalobce na přiznání přiměřeného zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání ve výši 16 000 Kč jako nedůvodný zamítl, včetně požadovaných úroků z prodlení (výrok II.).

31. Dle § 151 odst. 1 první věta o. s. ř., o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Dle § 146 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a § 146 odst. 2 o.s.ř., žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení bylo zastaveno. Jestliže však některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Částečné zastavení řízení zavinila žalovaná, když uhradila část žalovaného nároku až po zahájení soudního řízení. O nákladech řízení soud dále rozhodoval dle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. I po započtení částečného úspěchu žalobce ve vztahu k části nároku, ve vztahu k němuž bylo řízení zastaveno, byla v řízení převážně úspěšná žalovaná, a to v rozsahu 58 %, v rozsahu 42 % úspěšná nebyla. Žalované tak přísluší náhrada nákladů řízení v rozsahu 16 % (od úspěchu se odečítá neúspěch). Dle § 151 odst. 3 o. s. ř. účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 o. s. ř. a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem, vyhláškou č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Náhrada hotových výdajů za 5 úkonů po 300 Kč dle § 2 odst. 3 vyhlášky 254/2015 Sb. (písemné vyjádření k žalobě, 2x příprava na jednání a účast u jednání soudu dne datum a dne datum) by činila 1 500 Kč. Jelikož však měla žalovaná ve věci úspěch pouze částečný, soud jí přiznal na nákladech řízení částku 240 Kč (16 % z 1 500 Kč).

32. Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.