8 C 106/2021

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Coufalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení , titul . sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení částky 21 314,80 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 243 Kč spolu se zákonným 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 10 243 Kč od 23. 5. 2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Soud žalobu pro částku 11 071,80 Kč, pro kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 929,79 Kč, pro kapitalizovaný úrok ve výši 2 431,49 Kč, pro 29% úrok ročně z částky 12 370,48 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a pro zákonný 9,75% úrok z prodlení ročně z částky 12 370,48 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které byly žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč, a jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. Žalovaná se zavázala v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou zaplatit poplatek ve výši 12 283 Kč představující úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 2 504 Kč (s úrokovou sazbou 29 % ročně), dále odměnu za zpracování, doručení a administrativní činnost ve výši 5 652 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 127 Kč. Celkovou částku představující součet poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 439 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 18. 4. 2020. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, poslední splátka byla žalovanou uhrazena dne 15. 5. 2019. Žalovaná tak nedostála svým smluvním povinnostem a dostala se do prodlení se splácením. Celkem žalovaná uhradila částku 3 757 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 12 370,48 Kč dále úrokem ve výši 29 % ročně od 19. 4. 2020 (tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru) do zaplacení. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně, společnosti [právnická osoba], za žalovanou byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum], postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení částky 12 370,48 Kč představující dlužnou jistinu, dále částku 8 944,32 Kč představující dlužnou část poplatku, dále kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 2 431,49 Kč (úrok 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 12 370,48 Kč od 19. 4. 2020, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky, do data postoupení dne [datum]), dále kapitalizovaný 9,75% zákonný úrok z prodlení ročně ve výši 1 929,79 Kč (z dlužné jistiny ve výši 12 370,48 Kč od 23. 5. 2019, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky, do data postoupení [datum]), dále smluvní úrok 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 12 370,48 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a zákonný 9,75% úrok z prodlení ročně z dlužné jistiny ve výši 12 370,48 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Přes výzvy žalobkyně žalovaná na dlužnou částku dále ničeho neuhradila. Žalobkyně uvedla, že posoudila schopnost žalované splácet na základě informací poskytnutých od žalované, které jsou zaznamenány v zákaznické kartě. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka.

2. Žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

3. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou soud zjistil, že společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], se zavázala žalované poskytnout částku 14 000 Kč za poplatek 12 283 Kč. Poplatek sestává z úroku 2 504 Kč, částky za zpracování, doručení administrativní činnost a flexibilní splácení 5 652 Kč a částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 4 127 Kč Částku 26 283 Kč (dlužná jistina a poplatek) se žalovaná zavázala uhradit v 60 hotovostních týdenních splátkách, výše první až předposlední splátky je 439 Kč, výše poslední splátky je 382 Kč (v hotovosti k rukám oprávněného zástupce dle bodu 3.2 smlouvy). Výše RPSN činí 236,25 %. Zápůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy, uplatňuje se jako roční úroková sazba a její výše činí 29 % ročně při počtu 60 týdenních splátek. Žalovaná převzala zápůjčku v hotovosti při podpisu smlouvy. Dle smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce se jedná o neúčelovou zápůjčku. Dle bodu 9 je smlouva uzavírána na dobu určitou, ode dne podpisu této smlouvy do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. Smlouva o zápůjčce se řídí dle výslovného ujednání zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů. Smluvní podmínky tvoří 2,5 strany hustě popsaného textu. Smluvní podmínky nejsou žalovanou samostatně podepsány.

4. Ze zákaznické karty ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná při žádosti o zápůjčku uvedla vedle svého jména, příjmení, rodného čísla i číslo občanského průkazu, dále adresu výběru splátek ([ulice a číslo], [PSČ] [obec]), adresu trvalého pobytu ([ulice a číslo], [PSČ] [obec]), náhradní kontaktní adresu ([obec a číslo], [PSČ] [obec]) a své telefonní číslo. Dále uvedla jako druh bydlení nájemník, rodinný stav svobodná, 1 vyživovaná osoba. Ke svému zaměstnání uvedla, že pracuje jako prodavačka na plný pracovní úvazek. Z dokladů je uvedena pracovní smlouva a výplatní pásky, avšak tyto nejsou k žalobě připojeny. Čistý měsíční příjem žalované byl zjištěn ve výši 20 216 Kč. Externí splátky zápůjček žalované činí měsíčně částku 1 400 Kč a odhadované měsíční výdaje 7 100 Kč.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou společně s dalšími pohledávkami na [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa žalobkyně], a to za úplatu. Dle výňatku z přílohy [číslo] soud zjistil, že mezi postoupenými pohledávkami je i pohledávka za žalovanou (na straně 73 ze 103). Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] (předáno k poštovní přepravě dne [datum]) soud zjistil, že postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno. Oznámení o postoupení bylo zasláno na adresu žalované [obec a číslo], [PSČ] [obec]. Z výzvy k plnění ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky ze smlouvy o zápůjčce, opětovně upozorněna na postoupení na žalobkyni a na možnost soudního vymáhání. Výzva k plnění byla zaslána na adresu žalované [obec a číslo], [PSČ] [obec] (žalobkyně doložila podací lístek o odeslání této výzvy z téhož dne).

6. Závazkový vztah vzniklý dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále„ o. z.“), dále zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Postoupení mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní se řídí o. z.

7. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

8. Dle § 1751 odst. 1 o. z., část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

9. Dle § 1810, § 1812, § 1813 o. z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 téhož zákona k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

10. Dle § 2390, § 2392 odst. 1 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

11. Smlouva o zápůjčce má reálnou (nikoliv jen konsenzuální) povahu. Vznik zápůjčky předpokládá dohodu stran a odevzdání předmětu zápůjčky vydlužiteli. Jakmile je smlouva na základě nabídky a jejího přijetí uzavřena, vzniká mezi stranami závazný právní vztah, jehož obsahem jsou sjednaná práva a povinnosti. Odevzdáním věci vydlužiteli se tento vztah stává právním vztahem ze zápůjčky. Při peněžité zápůjčce může dojít k předání zapůjčené částky hotově, nebo bezhotovostním převodem na účet vydlužitele.

12. Dle § 1725 o. z., smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

13. Dle § 84 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

14. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobce splnil povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy její solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020.

15. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

18. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že pohledávka za žalovanou společně s dalšími pohledávkami byla platně postoupena na žalobkyni (§ 1879 an. o. z.), přičemž postoupení bylo žalované řádně oznámeno. Vztah mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byl vztahem, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaná v postavení spotřebitele. Žalobkyně ani k výzvě soudu konkrétně nedotvrdila a nedoložila, že bylo vyhověno zákonným požadavkům dle zákona č. 267/2016 Sb. týkající se prověřování úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele. Povinností právního předchůdce žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Existuje několik informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele, které jsou poskytovateli nebankovních úvěrů využívány k prověření úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8, čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval, jak je ostatně uvedeno shora, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření dlužníka věřitelem dostatečně, nebo poskytnutí úvěru i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu žalobu doplnila toliko o obecné tvrzení, jakým způsobem jeho právní předchůdce plnil svoji zákonnou povinnost, a ve vztahu k této konkrétní smlouvě o zápůjčce ničeho nedoložila, pouze zopakovala informace uvedené v kartě zákazníka a odkázala na smluvní ustanovení, ve kterých se žalovaná zavázala poskytnout úplné, přesné a pravdivé informace. Co se týče příjmů žalované, byl zjištěn pouze příjem ze zaměstnání ve výši 20 216 Kč měsíčně. Žalobkyně uvádí, že byla vyžadována pracovní smlouva a výplatní pásky, avšak tyto nejsou k žalobě připojeny a není zřejmé, jak dlouho je žalovaná zaměstnána u daného zaměstnavatele, z jakých výplatních pásek právní předchůdce žalobkyně vycházel, zda jsou z tohoto příjmu prováděny nějaké srážky. Ve výdajích žalované jsou uvedeny výdaje ve výši 1 400 Kč, pojmenované jako externí splátky zápůjček dle žadatele (žalované). Z tohoto však není zřejmé, o jaké závazky se jedná, resp. o zápůjčky jaké výše a jakých věřitelů jde, zda je žalovaná splácí řádně a včas či je naopak v prodlení. Dále jsou zde uvedeny odhadované měsíční výdaje žadatele ve výši 7 100 Kč a zároveň je v zákaznické kartě uvedeno, že žalovaná bydlí jako nájemník a má vyživovací povinnost k 1 osobě. Pokud je tedy uvedena výše měsíčních výdajů jako částka 7 100 Kč, soud z této není schopen zjistit, jakou částku tvoří výdaje na bydlení (na nájem, inkaso a další povinné platby), jakou částku tvoří vyživovací povinnost k oprávněné osobě, jaké výdaje má sama žalovaná na svou vlastní výživu ad. Pokud by se tyto výdaje měly sečíst, zcela jistě by převyšovaly částku 7 100 Kč, která se jeví jako nedostatečná. Dále soud uvádí, že z povahy dokladů vyžadovaných po žalované se jedná pouze o doklady prokazující příjem žalované, nikoliv výdaje, jejichž výše pravděpodobně nebyla žádným způsobem prověřována a právní předchůdce žalobkyně si jejich výši upravil nejspíš tak, aby žalované vycházel dostatečně vysoký použitelný měsíční příjem, který odpovídá alespoň měsíčním splátkám u předmětné smlouvy o zápůjčce. Lze se tudíž domnívat, že částka měsíčních výdajů uvedená v zákaznické kartě neodpovídá konkrétním měsíčním výdajům žalované, nýbrž průměrným, paušalizovaným měsíčním výdajům běžného zákazníka a právní předchůdce žalobkyně výši skutečných výdajů žalované neprověřoval, popř. spoléhal se pouze na sdělení žalované nebo si ji upravil dle potřeb. Dále pokud poskytovatel úvěru lustroval žalovanou v rejstřících či databázích, musí být zcela konkrétně sděleno, jak žalovaná kterou konkrétní databází prošla, tedy s jakým výsledkem a jak toto ovlivnilo poskytovatele úvěru v rozhodnutí, že je žalovaná dostatečně solventní. Právnímu předchůdci žalobkyně muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých finančních produktů (jsou to převážně klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v zákoně č. 267/2016, je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Pokud žalobkyně není v tomto ohledu schopna splnit svoji povinnost uvést pro rozhodnutí významné skutečnosti (§ 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.), ani plnit důkazní povinnost (§ 101 odst. 1 písm. b), § 120 o. s. ř.), neunesla v tomto procesní břemeno tvrzení ani důkazní. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o zápůjčce. Tím však není dotčena povinnost žalované vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit z této částky úroky z prodlení (§ 1970 o. z.), neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalované (§ 2991 o. z.). Dle tvrzení žalobkyně žalovaná uhradila částku 3 757 Kč. Soud tuto částku započetl na částku 14 000 Kč představující poskytnuté peněžité prostředky ze zápůjčky a dospěl k závěru, že žalované vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 10 243 Kč (14 000 Kč – 3 757 Kč). Žaloba je tedy důvodná pro tuto částku a taktéž zákonný úrok z prodlení z částky 10 243 Kč od 23. 5. 2019 do zaplacení (tj. od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným dle návrhu žalobkyně), jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. S ohledem na shora uvedené je žaloba nedůvodná a soud žalobu pro částku 11 071,80 Kč (21 314,80 Kč – 10 243 Kč), pro kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 2 431,49 Kč (úrok 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 12 370,48 Kč od 19. 4. 2020, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky, do data postoupení dne [datum]), dále kapitalizovaný 9,75% zákonný úrok z prodlení ročně ve výši 1 929,79 Kč (z dlužné jistiny ve výši 12 370,48 Kč od 23. 5. 2019, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky, do data postoupení [datum]), dále pro smluvní úrok 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 12 370,48 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a pro zákonný 9,75% úrok z prodlení ročně z dlužné jistiny ve výši 12 370,48 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., dle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Dle odst. 2 téhož ustanovení měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Převážně úspěšná byla v řízení žalovaná, avšak jen v rozsahu 2 %. Jelikož žalované v tomto řízení ani žádné náklady nevznikly, protože byla po celou dobu řízení nečinná, rozhodl soud o nákladech řízení tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.