8 C 124/2020

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Coufalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované trvale bytem adresa žalované t. č. ulice a číslo , PSČ obec o zaplacení částky 10 130 Kč s příslušenstvím

I. Soud žalobu pro částku 8 678 Kč a pro -) zákonný 10% úrok z prodlení ročně z částky 15 678 Kč od 31. 3. 2020 do 15. 5. 2020 ve výši 195,98 Kč, -) zákonný 10% úrok z prodlení ročně z částky 8 678 Kč od 16. 5. 2020 do zaplacení, -) částku 1 452,22 Kč, -) úrok ve výši 76,32 % ročně z částky 11 019,42 Kč od 31. 3. 2020 do 15. 5. 2020 ve výši 1 028,56 Kč a -) úrok ve výši 76,32 % ročně z částky 5 981,11 Kč od 16. 5. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 31. 3. 2020 dosáhne částky 30 736 Kč, <b>zamítá.</b>

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení částky 10 130 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Učinila tak s odůvodněním, že mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanou jako klientem byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byl žalované dne [datum] poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 109,57 % ročně. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v 18 měsíčních splátkách po 1 423 Kč splatných vždy k 24. dni v měsíci počínaje červnem 2019. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, ocitla se v prodlení, když uhradila pouze 7 splátek po 1 423 Kč v období od [datum] do [datum], tj. celkem částku 9 961 Kč. Žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut ve výši 1 497 Kč (pokuta 3 x 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení delším než 30 dnů, což je v tomto případě splátka [číslo]) a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 1 200 Kč (200 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení delším než 15 dnů, což je v tomto případě splátka [číslo]). Dále bylo ujednáno, že ocitne-li se žalovaná v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 65 dnů, dochází k tomuto dni k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná se dostala do takového prodlení s úhradou splátky [číslo] splatné dne [datum], ke dni [datum] došlo k zesplatnění celého úvěru. Nová jistina úvěru činí 12 981,11 Kč (dosud nesplacená jistina + dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění), žalovaná měla tuto uhradit nejpozději v den zesplatnění. Žalobkyni vzniklo dále právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou, tj. ode dne [datum] do zaplacení dlužné jistiny. Žalobkyně tedy požaduje po žalované zaplacení částky 5 981,11 Kč (odpovídající aktuální dlužné nové jistině úvěru) s příslušenstvím, smluvních pokut ve výši 1 497 Kč s příslušenstvím, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 1 200 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalované s její úhradou počínaje dnem 31. 3. 2020 do data vyhotovení žaloby, tedy ve výši 1 452,22 Kč, dále úroku ve výši 76,32 % ročně z původní dlužné jistiny 11 019,42 Kč od 31. 3. 2020 do zaplacení a zákonného 10% úroku z prodlení ročně z aktuální dlužné nové jistiny úvěru, smluvní pokuty a nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované za období od 31. 3. 2020 do 15. 2. 2020 v kapitalizované výši 195,98 Kč a dále od 16. 5. 2020 do zaplacení. Žalovaná dlužnou částku neuhradila. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla žalobkyní prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalované ad.). Bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Žalovaná byla prověřena v databázích SOLUS a NRKI. Na základě tohoto a provedeného tzv. scoringu klienta (interního matematického modelu založeného na bodovém hodnocení dlužníka) bylo rozhodnuto o poskytnutí úvěru. Bylo prověřeno, že žalovaná není evidována v insolvenčním rejstříku, nemá u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalované nebyl evidován jako neplatný a obchodník jednající s žalovanou doporučil úvěr ke schválení.

2. Žalovaná v rámci svého procesního stanoviska uvedla, že měla za to, že jsou jí splátky úvěru sráženy z důchodu po 2 000 Kč měsíčně, neboť při posledním telefonickém hovoru s žalobkyní jí bylo řečeno, že žalobkyně dává věc k exekuci.

3. Z Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/ Smlouvy o úvěru [číslo] předsmluvních informací k této smlouvě soud zjistil, že tato byla uzavřena dne [datum] mezi žalobkyní jako poskytovatelem úvěru a žalovanou jako klientem. Předmětem smlouvy byl úvěr ve výši 15 000 Kč na dobu trvání 18 měsíců. Žalovaná se zavázala zaplatit celkovou částku 25 614 Kč v 18 splátkách po 1 423 Kč splatných vždy k 24. dni v měsíci počínaje červnem 2019. Zápůjční úroková sazba i RPSN činí 109,57 % ročně. Ve smlouvě bylo ujednáno, že ocitne-li se klient v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů. Takové smluvní pokuty jsou splatné ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k zaplacení dané smluvní pokuty. Poskytovatel má dále právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením. Výše nákladů činí u každé splátky, u které se klient ocitl v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč a je splatná taktéž do 10 dnů ode dne vzniku práva na její zaplacení. Jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění úvěru, tj. celé jistiny úvěru, veškerých úroků za poskytnutí úvěru přirostlých ke dni zesplatnění úvěru, veškerých smluvních pokut a náhrad nákladů. Ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění stávají součástí nové jistiny úvěru, kterou je klient povinen zaplatit nejpozději v den zesplatnění. Jestliže klient po zesplatnění nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou ode dne následujícího po dni zesplatnění až do jejího úplného zaplacení. Dopisem ze dne [datum] bylo žalované oznámeno schválení úvěru ke shora uvedené smlouvě a bylo jí oznámeno číslo účtu, na které má posílat splátky úvěru. Součástí oznámení je i splátkový kalendář.

4. Z listiny nazvané Hodnocení klienta ze dne [datum] soud zjistil, že v této žalovaná uvedla své pravidelné čisté měsíční příjmy ve výši 13 600 Kč identifikované jako starobní důchod. Co se týče měsíčních výdajů, je zde uvedená částka 3 410 Kč označená jako životní minimum a výdaje na bydlení (nájemné, inkaso) ve výši 3 000 Kč a rezerva ve výši 500 Kč. Žalovaná zde dále uvedla, že má výuční list, je vdova a žije sama v pronajatém bytě. Žalobkyně doložila oznámení [obec] správy sociálního zabezpečení o skutečnosti, že žalované od ledna 2019 náleží měsíční důchod ve výši 13 607 Kč.

5. Z výpisu záznamů z registru SOLUS soud zjistil, že k osobě žalované zde ke dni [datum] a [datum] není evidována žádná dlužná splátka.

6. Z dokladu o vyplacení úvěru (otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu) soud zjistil, že dne [datum] byla z účtu žalobkyně odeslána částka 15 000 Kč na účet žalované [číslo] [bankovní účet], kdy tento účet je uveden ve smlouvě o úvěru jako účet žalované. [právnická osoba], ze dne [datum] bylo zdejšímu soudu sděleno, že tento účet skutečně patří žalované a dne [datum] byla na tento účet připsána částka 15 000 Kč představující poskytnutý úvěr.

7. Z výpisu z bankovního účtu žalované č. [bankovní účet] za období leden až prosinec 2019 soud zjistil, že vždy nejpozději 21. dne každého měsíce byla na tento účet připsána částka 13 607 Kč představující starobní důchod žalované. Z těchto výpisů je dále zřetelná existence dalšího úvěru, a to u [právnická osoba], kdy z účtu žalované je pravidelně prováděna splátka tohoto úvěru formou inkasa, a to již v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru s žalobkyní. Od března 2019 docházelo pravidelně k odmítnutí inkasa z důvodu nedostatečného disponibilního zůstatku.

8. Z Karty klienta vyplývá, že žalovaná na předmětný úvěr uhradila celkem 11 splátek po 1 423 Kč, a to v období od [datum] do [datum] a dále 1 splátku ve výši 1 308 Kč dne [datum] Celkem tedy uhradila žalobkyni splátky ve výši 16 691 Kč.

9. Dopisem ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužných splátek [číslo] upozorněna na možnost zesplatnění celého úvěru.

10. Dopisem ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužných splátek [číslo] upozorněna na možnost zesplatnění celého úvěru.

11. Dopisem ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužných splátek [číslo] upozorněna na možnost zesplatnění celého úvěru.

12. Dopisem ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužných splátek [číslo] upozorněna na možnost zesplatnění celého úvěru.

13. Dopisem ze dne [datum] bylo žalované oznámeno okamžité zesplatnění všech závazků vyplývajících ze shora uvedené smlouvy o úvěru z důvodu, že se ocitla v prodlení s úhradou splátky úvěru o délce 65 dnů. Zároveň byla vyzvána k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru, úroků, smluvních pokut a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením v celkové výši 15 678 Kč.

14. Předžalobní výzvou ze dne [datum], předanou k poštovní přepravě následujícího dne, byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky a upozorněna na možné soudní vymáhání, nebude-li ve lhůtě uhrazena.

15. Co se týče prověřování úvěruschopnosti žalované, ta byla dle tvrzení žalobkyně v žalobě a následně v doplnění žaloby ze dne [datum] prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňující posouzení úvěruschopnosti ([příjmení], NRKI), dokladů o příjmech a prohlášení žalované. Následně byl proveden tzv. scoring žalované (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka). Bylo zjištěno, že žalovaná nebyla v době žádosti o úvěr evidována v insolvenčním rejstříku, neměla u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný a obchodník jednající s žalovanou doporučil úvěr ke schválení. Ve formuláři hodnocení klienta (viz bod 4 tohoto rozsudku) žalovaná prohlásila a potvrdila, že nemá žádné splatné dluhy vůči třetí osobě a státu, nebyla proti ní podána jakákoli žaloba a ani si není vědoma důvodů, pro které by se tak mohlo stát, není vůči ní vydán exekuční titul na peněžité plnění, není proti ní vedeno exekuční řízení či řízení o výkon rozhodnutí a není účastníkem dohod či ujednání, jejich plnění by bylo v rozporu s plněním závazků dle smlouvy o úvěru. Žalovaná dále prohlásila, že není v úpadku nebo ve stavu hrozícího úpadku, nebyl proti její osobě podán insolvenční návrh, ani v posledních třech letech nebyl zamítnut insolvenční návrh proti její osobě pro nedostatek majetku. Veškeré údaje i informace, které poskytla, jsou pravdivé a úplné. Žalobkyně dále doložila rozhodnutí o zvýšení starobního důchodu žalované a kopii jejího občanského průkazu. Soud si vyžádal výpisy z účtu žalované, ze kterých vyplývá pravidelný měsíční příjem žalované ve výši 13 607 Kč (starobní důchod). Co se týče měsíčních výdajů žalované, tak z listiny formuláře hodnocení klienta vyplývá, že tyto byly zjištěny ve výši 3 410 Kč měsíčně (životní minimum), 3 000 Kč (bydlení – nájemné, inkaso) a rezerva 500 Kč. Žalovaná byla prověřena v databázi [příjmení], ze které není k tomuto dni patrná žádná dlužná částka žalované.

16. K jednání dne [datum] se žalobkyně po omluvě nedostavila. Žalovaná k dotazu soudu uvedla, že v době uzavření smlouvy bydlela v pronajatém bytě, kdy náklady na bydlení činily částku 6 100 Kč měsíčně a neví, proč byla v kartě hodnocení klienta uvedena částka 3 000 Kč, kdy tento formulář vyplňoval muž (obchodník žalobkyně), který s ní smlouvu uzavíral.

17. Závazkový vztah vzniklý dne [datum] mezi žalobkyní a žalovanou se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále„ o. z.“) a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016.

18. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

19. Dle § 1751 odst. 1 o. z., část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

20. Dle § 1810, § 1812, § 1813 o. z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 téhož zákona k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

21. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne ji úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

22. Dle § 1725 o. z., smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

23. Dle § 84 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

24. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobce splnil povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy její solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020.

25. Žalobkyně a žalovaná v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru jako spotřebitelskou smlouvu. Jednalo se o komerčně nazývaný„ rychlý“ spotřebitelský úvěr nabízený mimo jiné osobám v postavení spotřebitele, poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr/zápůjčku od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle platné zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Věřitel měl poskytnout úvěr jen tehdy, pokud bude spotřebitel schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Věřitel tak byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vyžádat si od žalované sdělení o jejích veškerých příjmech, které měl prokázat a dále si vyžádat přehled jejích výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistil, zda je žalovaná fakticky schopna dlužnou částku uhradit.

26. Ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v uvedených ustanoveních zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.

27. Soud posoudil úvěruschopnost žalované ke dni [datum] dle zjištěných informací, v souvislostech poskytnutého úvěru, a dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně nedostála zákonné povinnosti, když poskytla spotřebitelský úvěr, ačkoli nebyly řádně (resp. vůbec) prověřeny výdaje žalované. Jak vyplývá z provedeného dokazování, žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované z informací uvedených samotným žadatelem v hodnocení zákazníka. Dle těchto údajů byla žalovaná vdova, bydlela sama v pronajatém bytě a její jediný příjem byl starobní důchod ve výši 13 607 Kč měsíčně. Žalobkyně uvedla, že výdaje žalované na bydlení byly zjištěny ve výši 3 000 Kč měsíčně, avšak sama žalovaná během jednání dne [datum] uvedla, že neví, proč žalobkyně uvedla tuto částku, když její výdaje na bydlení činily v době uzavření smlouvy o úvěru částku 6 100 Kč. Soud zcela postrádá doložení výdajů žalované, zejména tedy výdajů na bydlení a ověření předchozího dluhového zatížení. Žalovaná dle výpisu z jejího účtu, které si soud vyžádal od [právnická osoba], již splácela existující úvěr u této banky. Jelikož měla žalovaná bankovní účet, bylo nejdostupnější možností poskytovatele úvěru, jak ověřit další výdaje žalované, právě z výpisů z bankovního účtu za posledních 3 až 6 měsíců tak, jak to učinil i soud. Poskytovatel úvěru se však daném případě spokojil pouze s rozhodnutím o přiznání starobního důchodu a existencí bankovního účtu žalované, což soud hodnotí jako ryze účelové jednání, které má vyvolat dojem aktivního zkoumání poměrů žadatele, fakticky však dochází pouze k formálnímu shromažďování takových údajů, které svědčí pro dobrou majetkovou situaci žadatele.

28. S ohledem na shora uvedené soud tudíž dospěl k závěru, že příjmy a výdaje nebyly žalobkyní dostatečně zjištěny a ověřeny. Povinností žalobkyně je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace jako poskytovatel úvěru po žalované vyžadovala a jakých se jí dostalo, čím a jak si je ověřila, jaké konkrétní informace byly žalovanou sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěla k tomu, že žalovaná je dostatečně solventní. Žalobkyni muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých finančních produktů (jsou to převážně klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v zákoně č. 267/2016 Sb., je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Pokud žalobkyně není v tomto ohledu schopna splnit svoji povinnost uvést pro rozhodnutí významné skutečnosti (§ 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.), ani plnit důkazní povinnost (§ 101 odst. 1 písm. b), § 120 o. s. ř.), neunesla v tomto procesní břemeno tvrzení ani důkazní. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru.

29. Na základě neplatné smlouvy bylo žalované poskytnuto plnění 15 000 Kč. Žalovaná podle tvrzení žalobkyně zaplatil celkem 9 961 Kč, soud však zjistil z přehledu plateb žalované (viz bod 8 tohoto rozsudku), že uhradila na splátkách celkem částku 16 691 Kč. Žalovaná tak svůj dluh vůči žalobkyni uhradila zcela a navíc zaplatila 1 691 Kč. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I.).

30. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odstavec 1 občanského soudního řádu, podle kterého má úspěšný účastník právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému účastníkovi. V projednávané věci byla zcela úspěšná žalovaná. Jelikož však žalované v tomto řízení žádné náklady nevznikly, soud rozhodl soud o nákladech řízení tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.