8 C 125/2020

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Coufalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 14 165 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč se zákonným 10% úrokem z prodlení ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Soud žalobu pro částku 4 165 Kč se zákonným 10% úrokem z prodlení ročně z částky 4 165 Kč od [datum] do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 945,84 Kč, k rukám zástupkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se svým návrhem ze dne [datum] domáhá zaplacení částky 14 165 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Původní věřitel, společnost [právnická osoba], sídlem [adresa], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země], uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 14 165 Kč, který měl být splacen nejpozději dne [datum], žalovaný však svému závazku nedostál a finanční prostředky nevrátil. K poskytnutí úvěru došlo prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů (včetně telefonního čísla a e-mailové adresy), čímž zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Po dokončení registrace zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru a po prověření úvěruschopnosti žalovaného mu byl zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru, kterou žalovaný čerpal ve výši 14 165 Kč, se splatností dne [datum]. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, přičemž klientům je ponechána rezerva 10% rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které činí 3 410 Kč. Dále byl žalovaný lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a EUCB. Úvěr byl žalovanému poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] ([variabilní symbol]). Žalovaný neuhradil na dlužnou částku ničeho, přestože byl opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky upomínkami. Předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána dne [datum].

2. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

3. Ze standardních informací o spotřebitelském úvěru a smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že tuto uzavřel žalovaný jako klient a společnost [právnická osoba], reg. č. [anonymizováno] [číslo], sídlem [adresa], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země], jako věřitel. Nedílnou součástí jsou obchodní podmínky a sazebník. Věřitel se zavazuje poskytnout klientovi úvěr až do výše sjednaného úvěrového limitu 80 000 Kč a klient se zavazuje poskytnutý úvěr splatit a zaplatit sjednané úroky z úvěru a příslušné poplatky. Úvěr je neúčelový, bezhotovostní, nezajištěný, s pravidelnými splátkami a s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru. Smlouva je uzavřena na dobu neurčitou. Úroková sazba byla sjednána ve výši 11,99 % měsíčně, RPSN ve výši 289,07 %. Čerpání probíhá tak, že na základě žádosti klienta o čerpání prostřednictvím webové aplikace dostupné na webových stránkách věřitele [webová adresa] převede věřitel peníze na bankovní účet klienta, který klient sdělil při podání žádosti o úvěr. Podrobnou úpravu podávání žádosti obsahují obchodní podmínky. Klient je povinen splácet úvěr, úroky z úvěru a poplatek za čerpání z bankovního účtu klienta pravidelnými měsíčními splátkami ve výši odpovídající minimálním splátkách dle obchodních podmínek, tj. ve výši 12,50 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání nebo 1 000 Kč, podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší, a to vždy každý měsíc v ten jistý kalendářní den, ke kterému mu byly finanční prostředky dle této smlouvy připsány na jeho bankovní účet. Celkový počet splátek závisí na délce doby trvání úvěru a jeho skutečné vyčerpané výši. V případě prodlení klienta se splacením jakékoliv částky věřiteli dle smlouvy může věřitel po klientovi požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých věřiteli v souvislosti s prodlením klienta se splácením kterékoliv částky ve výši 250 Kč, dále úroky z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je klient v prodlení.

4. Z obchodních podmínek společnosti [právnická osoba], ke spotřebitelskému úvěru poskytovanému spotřebitelům s trvalým pobytem v České republice účinné od 9. 5. 2019 soud zjistil, že k uzavření smlouvy o úvěru může dojít výlučně na základě žádosti klienta o uzavření smlouvy prostřednictvím formuláře v rámci uživatelského účtu klienta, který je klientovi založen a je dostupný prostřednictvím webového rozhraní na webových stránkách [webová adresa]. K podání žádosti dochází tak, že klient na webových stránkách zvolí parametry požadované smlouvy (tj. zvolí požadovanou výši jistiny úvěru a dobu splatnosti úvěru ve dnech), předloží veškeré požadované osobní údaje a dokumentaci a potvrdí podání žádosti. Na základě žádosti věřitel posoudí úvěruschopnost klienta a žádost schválí, odmítne nebo nabídne klientovi uzavření smlouvy, jejímž předmětem bude úvěr o jiné než klientem požadované výši. V případě, že žádost bude schválena nebo věřitel nabídne klientovi uzavření smlouvy, zašle věřitel klientovi předsmluvní informace a návrh smlouvy včetně veškerých dokumentů tvořících její nedílnou součást. Poté, co klient potvrdí přečtení a porozumění předsmluvním informacím, bude klientovi zaslán prostřednictvím SMS na mobilní telefon uvedený v žádosti unikátní identifikační kód, který následně klient vloží do formulářového pole na webových stránkách, zadáním tak písemně potvrdí přijetí smlouvy. Po uzavření smlouvy věřitel zašle klientovi e-mailem bezplatně vyhotovení smlouvy a všech dokumentů, které tvoří její nedílnou součást. Podáním žádosti o uzavření smlouvy se klient zavazuje do 24 hodin zadat platební příkaz, na základě kterého dojde k převodu 1 Kč z účtu klienta a z něhož bude hradit dluhy vůči věřiteli, na bankovní účet věřitele. Na základě smlouvy je klient oprávněn čerpat peněžní prostředky ve formě úvěru až do výše úvěrového limitu sjednaného ve smlouvě. Úvěr je poskytován na dobu neurčitou. Žádost o čerpání peněžních prostředků v rámci úvěrového limitu podává klient prostřednictvím webových stránek nebo telefonicky prostřednictvím zákaznického servisu věřitele. Úvěr je úročen úrokovou sazbou dle smlouvy. Za každé čerpání úvěru je klient povinen zaplatit věřiteli poplatek za čerpání. Klient je povinen splácet úvěr spolu s veškerými náklady úvěru pravidelnými měsíčními splátkami ve výši odpovídající minimálním splátkám, a to ve lhůtách uvedených ve smlouvě.

5. Z listiny nazvané platební informace soud zjistil, že dne [datum] došlo k výběru ve výši 10 000 Kč ve prospěch žalovaného. Náhrada účelně vynaložených nákladů činí 2 x 250 Kč, úroky za období čerpání činí 3 665,13 Kč. Celková dlužná částka žalovaného k datu splatnosti činí 14 165,13 Kč, neuhrazené částky z minulého období 4 301,89 Kč a výše aktuální povinné minimální měsíční splátky k datu splatnosti ([datum]) je 1 770,64 Kč. Aktuální povinná celková částka k úhradě k datu splatnosti ([datum]) činí 6 072,53 Kč. Žalobkyně dále dokládá„ [jméno] [anonymizována dvě slova]“ (informace o žádosti o úvěr) [číslo]. Žalovaný zadal své údaje – jméno, příjmení, rodné číslo, číslo bankovního účtu, e-mail, adresu.

6. Dotazem na [právnická osoba], bylo zjištěno, že majitelem účtu č. [bankovní účet] byl k datu uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, tj. k [datum] žalovaný. Z výpisu z tohoto účtu za období [datum] – [datum] bylo zjištěno, že dne [datum] byla provedeno platba ve výši 1 Kč z účtu žalovaného na účet věřitele (tzn. ověřovací platba) a dne [datum] byla na účet žalovaného připsána platba ve výši 10 000 Kč z účtu věřitele.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že touto byla žalovaná pohledávka postoupena ze společnosti [právnická osoba], reg. č. [anonymizováno] [číslo], sídlem [adresa], [anonymizována čtyři slova] [číslo], [země], na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum].

8. Předžalobní upomínkou ze dne [datum], předanou k poštovní přepravě téhož dne, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ze smlouvy o úvěru s upozorněním na možnost jejího soudního vymáhání.

9. Závazkový vztah, který vznikl mezi původním věřitelem, společností [právnická osoba], a žalovaným, se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále„ o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se tento závazkový vztah řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.

10. Dle ust. § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle ust. § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

11. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne ji úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

12. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou o půjčení, tj. dočasném poskytnutí peněžních prostředků úvěrujícím úvěrovanému za úroky.

13. Dle § 84 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

14. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobce splnil povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy její solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020.

15. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

18. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], postoupila platně pohledávku za žalovaným společně s dalšími pohledávkami na žalobkyni (§ 1879 a násl. o. z.), přičemž postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno. Vztah mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byl vztahem, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaná v postavení spotřebitele. Žalobkyně ani k výzvě soudu konkrétně nedotvrdila a nedoložila, že bylo vyhověno zákonným požadavkům dle zákona č. 257/2016 Sb. Povinností právního předchůdce žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Existuje několik informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele, které jsou poskytovateli nebankovních úvěrů využívány k prověření úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Ustanovení § 84 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8, čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval, jak je ostatně uvedeno shora, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření dlužníka věřitelem dostatečně, nebo poskytnutí úvěru i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu nesdělila, jakým způsobem byla úvěruschopnost žalovaného pověřována či zda vyžadoval právní předchůdce žalobkyně nějaké informace či doklady od žalovaného. Povinností žalobkyně je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace poskytovatel úvěru po žalovaném vyžadoval a jakých se mu dostalo, čím a jak si je ověřil, jaké konkrétní informace byly žalovaným sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěl k tomu, že žalovaný je dostatečně solventní. Pokud poskytovatel úvěru lustroval žalovaného v rejstřících či databázích, musí být zcela konkrétně sděleno, jak žalovaný kterou konkrétní databází prošel, tedy s jakým výsledkem a jak toto ovlivnilo poskytovatele úvěru v rozhodnutí, že je žalovaný dostatečně solventní. Právnímu předchůdci žalobkyně muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých finančních produktů (jsou to převážně klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 84 zákona č. 257/2016 Sb., je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Pokud žalobkyně není v tomto ohledu schopna splnit svoji povinnost uvést pro rozhodnutí významné skutečnosti (§ 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.), ani plnit důkazní povinnost (§ 101 odst. 1 písm. b), § 120 o. s. ř.), neunesla v tomto procesní břemeno tvrzení ani důkazní. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru. Tím však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit z této částky úroky z prodlení (§ 1970 o. z.), neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 o. z.). Dle tvrzení žalobkyně žalovaný neuhradil ničeho. Žalovanému tedy vzniklo bezdůvodné obohacení v částce 10 000 Kč (poskytnuté finanční prostředky). S ohledem na shora uvedené je tedy žaloba důvodná pro vydání částky 10 000 Kč, která představuje bezdůvodné obohacení včetně zákonného úroku z prodlení v sazbě, jak je požadována žalobkyní 10 % ročně. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I., že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 000 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení. Ve zbytku je žaloba nedůvodná a soud ji zamítl dle výroku II. pro částku 4 165 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 4 165 Kč od [datum] do zaplacení.

19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 71 %, v rozsahu 29 % úspěšná nebyla. Žalobkyni přísluší náhrada v rozsahu 42 % (od úspěchu se odečítá neúspěch). Náklady žalobkyně účelně vynaložené k uplatňování práva spočívají v zaplaceném soudním poplatku v částce 800 Kč dle položky 2 bod 1. písm. b) sazebníku soudních poplatků, přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a nákladech právního zastoupení – odměna za zastoupení advokátem 3 × 300 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za úkony příprava a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, paušální náhrada hotových výdajů 3 × 100 Kč dle § 14b odst. 5 této vyhlášky, 21% náhrada za daň z přidané hodnoty 252 Kč; celkem 2 252 Kč. Proto soud žalobkyni přiznal na nákladech řízení částku 945,84 Kč (42 % z 2 252 Kč).

20. Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.