8 C 127/2021

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Coufalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 35 320 Kč s příslušenstvím

I. Soud žalobu pro částku 27 297 Kč a pro -) zákonný 8,25% úrok z prodlení ročně z částky 32 297 Kč od 28. 11. 2020 do 27. 1. 2021 ve výši 444,08 Kč, -) zákonný 8,25% úrok z prodlení ročně z částky 31 297 Kč od 28. 1. 2021 do 26. 2. 2021 ve výši 215,17 Kč, -) zákonný 8,25% úrok z prodlení ročně z částky 30 297 Kč od 27. 2. 2021 do 30. 3. 2021 ve výši 222,18 Kč, -) zákonný 8,25% úrok z prodlení ročně z částky 29 297 Kč od 31. 3. 2021 do 29. 4. 2021 ve výši 201,42 Kč, -) zákonný 8,25% úrok z prodlení ročně z částky 28 297 Kč od 30. 4. 2021 do 31. 5. 2021 ve výši 207,51 Kč, -) zákonný 8,25% úrok z prodlení ročně z částky 27 297 Kč od 1. 6. 2021 do zaplacení, částku 8 023 Kč a úrok ve výši 102,63 % ročně z částky 22 650,14 Kč od 28. 11. 2020 do zaplacení <b>zamítá.</b>

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení částky 35 320 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Učinila tak s odůvodněním, že mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako klientem byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč. K vyplacení úvěru došlo dne [datum]. Úroková sazba byla sjednána ve výši 167,72 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v 18 měsíčních splátkách po 4 433 Kč splatných vždy k 22. dni v měsíci počínaje zářím 2019. Žalovaný po uzavření smlouvy požádal o bezúplatný odklad splátek z důvodu pracovní neschopnost/ukončení pracovního poměru, čemuž bylo vyhověno a došlo k odkladu splatnosti splátky [číslo]. Po dobu odkladu ([datum] do [datum]) neběžel úrok za poskytnutí úvěru. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, ocitl se v prodlení, když uhradil pouze 11 splátek po 4 433 Kč v období od [datum] do [datum], tj. celkem částku 48 763 Kč. Žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut ve výši 2 495 Kč (pokuta 5 x 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení delším než 30 dnů, což je v tomto případě splátka [číslo]) a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 2 000 Kč (200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení delším než 15 dnů, což je v tomto případě splátka [číslo]). Dále bylo ujednáno, že ocitne-li se žalovaný v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 65 dnů, dochází k tomuto dni k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se dostal do takového prodlení s úhradou splátky [číslo] splatné dne [datum], ke dni [datum] došlo k zesplatnění celého úvěru. Nová jistina úvěru činí 27 802,99 Kč (dosud nesplacená jistina + dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění), žalovaný měl tuto uhradit nejpozději v den zesplatnění. Žalobkyni vzniklo dále právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou, tj. ode dne [datum] do zaplacení dlužné jistiny. Po zesplatnění žalovaný uhradil 5 splátek po 1 000 Kč, tedy celkem částku 5 000 Kč za období od [datum] do [datum]. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení částky 22 802,99 Kč (odpovídající aktuální dlužné nové jistině úvěru) s příslušenstvím, smluvních pokut ve výši 2 495 Kč s příslušenstvím, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 2 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou počínaje dnem [datum] do data vyhotovení žaloby, tedy ve výši 8 023 Kč, dále úroku ve výši 102,63 % ročně z původní dlužné jistiny 22 650,14 Kč od [datum] do zaplacení a zákonného 8,25% úroku z prodlení ročně z aktuální dlužné nové jistiny úvěru, smluvní pokuty a nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného za období od [datum] do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka. Celkem žalovaný uhradil částku 53 763 Kč. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla žalobkyní prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného ad.). Bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Žalovaný byl prověřen v databázích SOLUS a NRKI. Na základě tohoto a provedeného tzv. scoringu klienta (interního matematického modelu založeného na bodovém hodnocení dlužníka) bylo rozhodnuto o poskytnutí úvěru. Bylo prověřeno, že žalovaný není evidován k insolvenčním rejstříku, nemá u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný a obchodník jednající s žalovaným doporučil úvěr ke schválení.

2. Žalovaný v rámci svého procesního stanoviska uvedl, že úvěr přestal splácet z důvodu platební neschopnosti, do které se dostal přesto, že má pravidelný příjem ze zaměstnání. Poukázal na to, že ve formuláři, který se vyplňoval před uzavřením úvěrové smlouvy, jsou chybné informace o jeho vzdělání (výuční list namísto správného středního s maturitou) a zejména zde není uvedena jeho vyživovací povinnost k dceři [jméno] [příjmení], na kterou platí a platil i v roce 2019 výživné ve výši 3 000 Kč měsíčně.

3. Z Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/ Smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že tato byla uzavřena dne [datum] mezi žalobkyní jako poskytovatelem úvěru a žalovaným jako klientem. Předmětem smlouvy byl úvěr ve výši 40 000 Kč na dobu trvání 18 měsíců. Žalovaný se zavázal zaplatit celkovou částku 79 794 Kč v 18 splátkách po 4 433 Kč splatných vždy k 22. dni v měsíci počínaje zářím 2019. Zápůjční úroková sazba i RPSN činí 167,72 % ročně. Ve smlouvě bylo ujednáno, že ocitne-li se klient v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů. Takové smluvní pokuty jsou splatné ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k zaplacení dané smluvní pokuty. Poskytovatel má dále právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením. Výše nákladů činí u každé splátky, u které se klient ocitl v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč a je splatná taktéž do 10 dnů ode dne vzniku práva na její zaplacení. Jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění úvěru, tj. celé jistiny úvěru, veškerých úroků za poskytnutí úvěru přirostlých ke dni zesplatnění úvěru, veškerých smluvních pokut a náhrad nákladů. Ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění stávají součástí nové jistiny úvěru, kterou je klient povinen zaplatit nejpozději v den zesplatnění. Jestliže klient po zesplatnění nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou ode dne následujícího po dni zesplatnění až do jejího úplného zaplacení. Dopisem ze dne [datum] bylo žalovanému oznámeno schválení úvěru ke shora uvedené smlouvě a bylo mu oznámeno číslo účtu, na které má posílat splátky úvěru. Součástí oznámení je i splátkový kalendář.

4. Z listiny nazvané Hodnocení klienta ze dne [datum] soud zjistil, že v této žalovaný uvedl své příjmy ze zaměstnání ve výši 28 237 Kč měsíčně. Co se týče měsíčních výdajů, je zde uvedená částka 3 410 Kč označená jako životní minimum, dále již existující splátky žalobkyni ve výši 3 325 Kč, výdaje na bydlení (nájem, inkaso) ve výši 1 000 Kč a rezerva ve výši 1 000 Kč. Žalovaný zde dále uvedl údaje o svém zaměstnavateli a skutečnost, že pracuje na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou a má výuční list. Žalobkyně doložila výplatní pásky za měsíce červen a červenec 2019, kopii občanského průkazu a pracovní smlouvu žalovaného.

5. Z výpisu záznamů z registru [příjmení] soud zjistil, že k osobě žalovaného zde ke dni [datum] není evidována žádná dlužná splátka.

6. Z přehledu plateb na bankovním účtu žalovaného [číslo] [bankovní účet] soud zjistil, že dne [datum] zde byla připsána částka 32 005 Kč, dne [datum] částka 26 599 Kč a dne [datum] částka 26 107 Kč, kdy tyto částky představují mzdu žalovaného ze zaměstnání.

7. Z dokladu o vyplacení úvěru (otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu) soud zjistil, že dne [datum] byla z účtu žalobkyně odeslána částka 40 000 Kč na účet žalovaného [číslo] [bankovní účet] [právnická osoba] bylo potvrzeno, že tento účet patří žalovanému.

8. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný informován o tom, že došlo na základě jeho žádosti k požadovanému odložení splátky [číslo] kdy součástí tohoto dopisu je nový splátkový kalendář. Po dobu odkladu (od [datum] do [datum]) neběží sjednaný úrok za poskytnutí úvěru.

9. Z Karty klienta vyplývá, že žalovaný na předmětný úvěr uhradil celkem 11 splátek po 4 433 Kč, a to v období od [datum] do [datum] a dále celkem 5 splátek po 1 000 Kč v období od [datum] do [datum] Celkem tedy uhradil žalobkyni splátky ve výši 53 763 Kč.

10. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných splátek [číslo] upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru.

11. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných splátek [číslo] opět upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru.

12. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných splátek [číslo] upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru.

13. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných splátek [číslo] upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru.

14. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných splátek [číslo] upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru.

15. Dopisem ze dne [datum] bylo žalovanému oznámeno okamžité zesplatnění všech závazků vyplývajících ze shora uvedené smlouvy o úvěru. Zároveň byla vyzván k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru, úroků, smluvních pokut a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením v celkové výši 32 297 Kč.

16. Předžalobní výzvou ze dne [datum], předanou k poštovní přepravě téhož dne, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky a upozorněn na možné soudní vymáhání, nebude-li ve lhůtě uhrazena.

17. Co se týče prověřování úvěruschopnosti žalovaného, ta byla dle tvrzení žalobkyně v žalobě a následně v doplnění žaloby ze dne [datum] prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňující posouzení úvěruschopnosti (SOLUS, NRKI), dokladů o příjmech a prohlášení žalovaného. Následně byl proveden tzv. scoring žalovaného (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka). Bylo zjištěno, že žalovaný nebyl v době žádosti o úvěr evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník jednající s žalovaným doporučil úvěr ke schválení. Ve formuláři hodnocení klienta (viz bod 4 tohoto rozsudku) žalovaný prohlásil a potvrdil, že nemá žádné splatné dluhy vůči třetí osobě a státu, nebyla proti němu podána jakákoli žaloba a ani si není vědom důvodů, pro které by se tak mohlo stát, není vůči němu vydán exekuční titul na peněžité plnění, není proti němu vedeno exekuční řízení či řízení o výkon rozhodnutí a není účastníkem dohod či ujednání, jejich plnění by bylo v rozporu s plněním závazků dle smlouvy o úvěru. Žalovaný dále prohlásil, že není v úpadku nebo ve stavu hrozícího úpadku, nebyl proti jeho osobě podán insolvenční návrh, ani v posledních třech letech nebyl zamítnut insolvenční návrh proti jeho osobě pro nedostatek majetku. Veškeré údaje i informace, které poskytl, jsou pravdivé a úplné. Žalobkyně dále doložila pracovní smlouvu, výplatní pásky a výpis z účtu žalovaného (viz body 4 a 6 tohoto rozsudku), ze kterých vyplývá průměrný měsíční příjem žalovaného ze zaměstnání za období červen až srpen 2019 ve výši 28 237 Kč. Co se týče měsíčních výdajů žalovaného, tak z formuláře hodnocení klienta vyplývá, že tyto byly zjištěny ve výši 3 410 Kč měsíčně (životní minimum), 1 000 Kč (bydlení – nájemné, inkaso), rezerva 1 000 Kč a 3 325 Kč (splátky u téhož věřitele). Žalovaný byl dne [datum] prověřen v databázi SOLUS, ze které není k tomuto dni patrná žádná dlužná částka žalovaného.

18. Z úřední činnost soudu, resp. z evidence soudních řízení zdejšího soudu bylo zjištěno, že vůči žalovanému je vedeno několik dalších občanskoprávních řízení (např. 6 C 220/2022, 6 C 16/2022, 12 C 102/2021), ze kterých byla zjištěna existence dalších závazků žalovaného vůči žalobcům poskytujícím spotřebitelské úvěry. Z řízení vedeném zdejším soudem pod sp. zn. 7 C 310/2021 bylo zjištěno, že rozsudkem tohoto soudu ze dne 2. 6. 2022, č. j. 7 C 310/2021-92 (v právní moci od 23. 6. 2022), byla zamítnuta žaloba téže žalobkyně v souvislosti s dalším úvěrem, který žalovaný u této žalobkyně měl.

19. Z evidence soudních řízení dále soud zjistil, že v letech 2009 - 2014 bylo proti žalovanému zahájeno 12 exekučních řízení, z nichž 5 se vztahovalo k vymožení dluhů z úvěrů poskytnutých nebankovními subjekty.

20. Z registru obyvatel soud zjistil, že v době sjednávání předmětného úvěru byl žalovaný svobodný a měl jedno nezletilé dítě (nar. 2013).

21. Závazkový vztah vzniklý dne [datum] mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále„ o. z.“) a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016.

22. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

23. Dle § 1751 odst. 1 o. z., část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

24. Dle § 1810, § 1812, § 1813 o. z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 téhož zákona k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

25. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne ji úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

26. Dle § 1725 o. z., smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

27. Dle § 84 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

28. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobce splnil povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy její solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020.

29. Žalobkyně a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru jako o spotřebitelskou smlouvu. Jednalo se o komerčně nazývaný„ rychlý“ spotřebitelský úvěr nabízený mimo jiné osobám v postavení spotřebitele, poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr/zápůjčku od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle platné zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Věřitel měl poskytnout úvěr jen tehdy, pokud bude spotřebitel schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Věřitel tak byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vyžádat si od žalovaného sdělení o jeho veškerých příjmech, které měl prokázat a dále si vyžádat přehled jeho výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistil, zda je žalovaný fakticky schopen dlužnou částku uhradit.

30. Ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v uvedených ustanoveních zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.

31. Soud posoudil úvěruschopnost žalovaného ke dni [datum] dle zjištěných informací, v souvislostech poskytnutého úvěru, a dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně nedostála zákonné povinnosti, když poskytla spotřebitelský úvěr, ačkoli nebyly řádně (resp. vůbec) prověřeny výdaje žalovaného. Jak vyplývá z provedeného dokazování, žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného z informací uvedených samotným žadatelem v hodnocení zákazníka. Dle těchto údajů byl žalovaný svobodný, bezdětný a byl zaměstnaný v pracovním poměru na dobu neurčitou s průměrným měsíčním příjmem cca 28 000 Kč. Soud však zcela postrádá doložení výdajů žalovaného, zejména výdajů na bydlení a ověření předchozího dluhového zatížení. Žalovaný již splácel existující úvěr u téže žalobkyně, jak uvedla ona sama, a to splátkou ve výši 3 325 Kč měsíčně. Jelikož měl žalovaný bankovní účet, bylo nejdostupnější možností poskytovatele úvěru, jak ověřit další výdaje žalovaného, právě z výpisů z bankovního účtu za posledních 3 až 6 měsíců. Soud z výpisů z účtu žalovaného za období březen až květen 2019 (vyžádaných v řízení 7 C 310/2021 a 7 C 311/2021 vedených zdejším soudem) zjistil časté nepravidelné příjmy od [právnická osoba], [forma právnické osoby], která je provozovatelem sázkové kanceláře. Na základě uvedeného zjištění pak soud důvodně uzavřel, že časté úhrady prováděné z účtu žalovaného platební kartou a prostřednictvím terminálu [právnická osoba] jsou právě sázkami na portálu sázkové kanceláře [webová adresa], kdy tyto sázky pravidelně přesahují částku 10 000 Kč měsíčně. Uvedené skutečnosti jsou zřejmé z úplných výpisů z bankovního účtu žalovaného. Poskytovatel úvěru se však v daném případě spokojil pouze s historií plateb z bankovního účtu žadatele osvědčující výši mzdy a existenci účtu, což soud hodnotí jako ryze účelové jednání, které má vyvolat dojem aktivního zkoumání poměrů žadatele, fakticky však dochází pouze k formálnímu shromažďování takových údajů, které svědčí pro dobrou majetkovou situaci žadatele. Stav, kdy žalovaný investuje pravidelně nemalé částky do sázek s nejistým výsledkem návratnosti takové investice, v souběhu se stanovením paušálních výdajů na bydlení bez dalšího ověřování, měl vést poskytovatele k dalšímu prověřování, z čeho (z jakých prostředků) hodlá žalovaný své závazky plnit. Samotná skutečnost, že má žalovaný stabilní příjem v době sjednávání úvěru, není postačující pro prokázání jeho úvěruschopnosti, pokud vedle příjmu není dostatečně zkoumána také výdajová stránka, případně je-li žadatel výrazně nad výši tohoto příjmu zadlužen (a toto riziko v případě osob, které vyhledávají nebankovní poskytovatele úvěru, zásadně existuje). Za této situace by obezřetný a rozumný úvěrující vyžadoval po osobě žadatele bližší informace k jeho majetkové situaci. Soud v této souvislosti postrádá zejména výpis z evidence exekucí. Jako zcela zásadní pochybení poskytovatele úvěru, pak shledává soud chybějící úplné výpisy z bankovního účtu žadatele, ze kterých plyne závislost na hazardních sázkách ve značeném rozsahu.

32. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že příjmy a výdaje nebyly žalobkyní dostatečně zjištěny a ověřeny. Povinností žalobkyně je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace jako poskytovatel úvěru po žalovaném vyžadovala a jakých se jí dostalo, čím a jak si je ověřila, jaké konkrétní informace byly žalovaným sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěla k tomu, že žalovaný je dostatečně solventní. Žalobkyni muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých finančních produktů (jsou to převážně klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v zákoně č. 267/2016 Sb., je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Pokud žalobkyně není v tomto ohledu schopna splnit svoji povinnost uvést pro rozhodnutí významné skutečnosti (§ 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.), ani plnit důkazní povinnost (§ 101 odst. 1 písm. b), § 120 o. s. ř.), neunesla v tomto procesní břemeno tvrzení ani důkazní. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru.

33. Na základě neplatné smlouvy bylo žalovanému poskytnuto plnění 40 000 Kč. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně zaplatil celkem 53 763 Kč. Žalovaný tak svůj dluh vůči žalobkyni uhradil zcela a navíc zaplatil 13 763 Kč. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I.).

34. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odstavec 1 občanského soudního řádu, podle kterého má úspěšný účastník právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému účastníkovi. Zde byl úspěšný žalovaný. Jelikož však žalovanému v tomto řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud o nákladech řízení tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.