8 C 133/2024

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Coufalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného občan Slovenské republiky v České republice naposled bytem Adresa žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení 183 871,87 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části týkající se částky , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, od , datum, do , datum, , kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, , úroku 10,99 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 14,75 %.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobou podanou u soudu dne , datum, se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, . (dále jen „banka“) uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru ve výši , částka, . Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 120měsíčních splátkách po , částka, do 20. dne v kalendářním měsíci. Žalovaný nesplácel řádně a včas, banka úvěr zesplatnila dne , datum, . Dlužná částka se skládá z nesplacené jistiny úvěru ve výši , částka, , z kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, a poplatků ve výši , částka, . Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Banka postoupila pohledávku za žalovaným na společnost , Anonymizováno, s. smlouvou ze dne , datum, , následně , Anonymizováno, pohledávku za žalovaným smlouvu ze dne , datum, na žalobkyni.

2. K výzvě soudu pak žalobkyně doplnila žalobu podáním ze dne , datum, , kdy uvedla, že k podpisu došlo formou mobilního elektronického klíče – formou SMS zprávy, kdy toto si žalovaný sjednal. K čerpání úvěru došlo dne , datum, ve výši , částka, . Žalovaný uhradil celkem částku , částka, . Poprvé se dostal do prodlení , datum, , do prodlení se pak žalovaný dostával opakovaně, poslední splátka je evidována dne , datum, , následně již žalovaný nehradil. Částka , částka, představuje kapitalizovaný smluvní úrok dle čl. II. úvěrové smlouvy ve výši 10,99 % p.a., a je vyčíslením smluvního úroku po splatnosti za období od , datum, do , datum, . , adresa, ,86 Kč je úrok z prodlení za období od , datum, do , datum, . , adresa, Kč vychází z ceníku produktů služeb pro soukromé osoby ve výši , částka, jako zaevidování poplatku po splatnosti. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že banka vycházel z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr.

3. Vzhledem k tomu, že žalovaný je občan Slovenské republiky, zabýval se soud nejdříve otázkou své mezinárodní pravomoci. V souladu s čl. 4 odst. 1 nařízení EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU)č. 1215/2012 ze dne , datum, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Podle čl. 17 odst. 1 písm. c) ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž jsou dotčeny článek 6 a čl. 5 bod 7c) ve všech ostatních případech, kdy byla smlouva uzavřena s osobou, která provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště, nebo pokud se jakýmkoli způsobem taková činnost na tento členský stát nebo na několik členských států včetně tohoto členského státu zaměřuje, a smlouva spadá do rozsahu těchto činností. Podle čl. 18 odst. 2 smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Vzhledem k tomu, že soudu je z úřední činnosti známo, že žalovaný měl k datu podání žaloby bydliště v obvodu Okresního soudu ve Vyškově, dospěl soud k závěru, že je dána mezinárodní pravomoc soudů České republiky. Podle čl. 6 odst. 2 nařízení EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (ES )č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) bez ohledu na odstavec 1 si mohou strany zvolit v souladu s článkem 3 právo rozhodné pro smlouvu, která splňuje podmínky odstavce 1. V důsledku této volby však nesmí být spotřebitel zbaven ochrany, kterou mu poskytují ustanovení právního řádu, od nichž se nelze smluvně odchýlit, a jež by se v případě neexistence volby práva na základě odstavce 1 jinak použila. Vzhledem k tomu, že smlouva obsahuje ustanovení, že se řídí právem České republiky, rozhodným je právo České republiky.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný. Za splnění podmínek § 115a o.s.ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů, když žalovaný k tomuto postupu neměl námitek a žalobkyně vyjádřila souhlas již v žalobě.

5. Ze smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb bylo zjištěno, že tuto uzavřela banka a žalovaný dne , datum, , banka se zavázala zřídit a vést pro žalovaného mj. běžný účet a úvěr ke kreditní kartě ve výši , částka, , žalovanému bylo přiděleno klientské číslo , hodnota, . Ze smlouvy o zřízení služeb přímého bankovnictví bylo zjištěno, že tuto smlouvu uzavřela banka s žalovaným dne , datum, , žalovanému bylo uděleno klientské číslo , hodnota, a elektronický RB klíč.

6. Z návrhu smlouvy o půjčce na kliknutí vč. certifikátu, ze zpracování osobních údajů, z údajů klienta, z žádosti o nastavení a z formuláře pro standardní informace bylo zjištěno, že tato smlouva je označena č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, Smlouva se řídí právem České republiky a byla podepsána dne , datum, , a to digitálně klientským číslem , hodnota, . Smlouvu uzavřela , právnická osoba, . s žalovaným. Předmětem je úvěr ve výši , částka, s celkovým počtem měsíčních splátek 120 ve výši , částka, , úroková sazba 10,99 % p.a. RPSN 11,56 %. Celková částka splatná klientem je , částka, . Pro případ prodlení se splácením byla banka oprávněna úvěr zesplatnit. Část obsahu smlouvy je určena Ceníkem produktů a služeb pro soukromé osoby a VOP. Z ceníku služeb bylo zjištěno, že u půjčky na kliknutí byly sjednány náklady ve výši 1%. Z akceptace návrhu smlouvy ze dne , datum, bylo zjištěno, že banka žalovanému zaslala oznámení o akceptaci návrhu na uzavření úvěrové smlouvy ze dne , datum, s výší úvěru , částka, . Z VOP nebyly zjištěny žádné skutečnosti podstatné pro rozhodnutí.

7. Ze souhrnu žádosti o úvěrový produkt bylo zjištěno, že , datum, požádal žalovaný o úvěr ve výši , částka, . V žádosti je uveden výdaj na bydlení , částka, a měsíční příjem , částka, .

8. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že se jedná o ověření k žádosti z , datum, č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, s výsledkem negativních záznamů na blacklistech, byly provedeny dotazy BRKI, NRKI, SOLUS, byly zjištěny příjmy a výdaje, byl proveden skóring klienta, kontrola insolvenčního rejstříku, kontrola neplatných dokladů. Bylo zjištěno, že klient dosahuje průměrných příjmů , částka, . Nebyly zjištěny pochybnosti.

9. Z mimořádného výpisu z účtu č. , hodnota, klienta , Jméno žalovaného, bylo zjištěno, že v červenci 2021 obsahuje účet příchozí platbu , částka, od , Anonymizováno, , kdy obratem byl příjem vybrán. Dne , datum, příchozí platba , částka, od stejné osoby, následně byl příjem vybrán. Dne , datum, příchozí platba , částka, , dne , datum, příchozí platba , částka, , dne , datum, příchozí platba , částka, , dne , datum, příchozí platba , částka, , dne , datum, 12 959 Kč, dne , datum, příchozí platba , částka, , dne , datum, příchozí platba , částka, , dne , datum, příchozí platba , částka, , dne , datum, příchozí platba , částka, , dne , datum, příchozí platba , částka, , dne , datum, příchozí platba , částka, , dne , datum, příchozí platba , částka, , dne , datum, příchozí platba , částka, , dne , datum, příchozí platba , částka, , vždy po připsání plateb byla z účtu téměř celá částka vybrána, ponechány byly pouze částky v řádech pár set, někdy tisíců korun. Mimo to obsahuje účet i několik vkladů z bankomatu. Pokud jde o odchozí platby, účet obsahuje odchozí platby ve výši , částka, pro , jméno FO, , platby pojištění v různé výši, platby v obchodech aj. Dne , datum, obsahuje výpis příchozí platbu ve výši , částka, jako vyplacení spotřebitelského úvěru.

10. Z výpisu spotřebitelského úvěru a z oznámení ze dne , datum, vč přehledu podacích čísel bylo zjištěno, že žalovaný dlouhodobě neplnil svou povinnost ze smlouvy splácet řádně a včas a úvěr byl zesplatněn. Celkem žalovaný splatil , částka, .

11. Z rámcové smlouvy mezi , Anonymizováno, a.s., a společností , datum, úplaty a z přílohy č. 1 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným z předmětné smlouvy byla postoupena na společnost , Anonymizováno12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek , Anonymizováno, . a žalobkyní, z přílohy č. , hodnota, , ze seznamu odeslaných oznámení a z oznámení ze dne , datum, bylo zjištěno, že , Anonymizováno, postoupila pohledávku za žalovaným z předmětné smlouvy na žalobkyni.

13. Z dopisu ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný byl předžalobní upomínkou vyzván k úhradě dluhu , částka, , a to na základě smlouvy , Anonymizováno, .

14. Závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od , datum, (dále „o. z.“), dále zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

15. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

16. Dle § 1810, § 1812, § 1813 o. z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 téhož zákona k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

17. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 o. z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době (…).

18. Dle § 1725 o. z., smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

19. Dle § 84 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

20. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého: „Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává: „Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění: „… součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění: „Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v , adresa, tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne , datum, .

23. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

25. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

26. Ohledně povinnosti zabývat se výdaji žalovaného a nespokojit se pouze s jejich tvrzenou výší odkazuje soud na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle kterého věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. (…) V rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. (…) Nemůže se prosadit právní závěr odvolacího soudu, že předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tím, že měla „dostupné informace z interních a externích databází“, zejména bankovního a nebankovního registru, za situace, kdy se spokojila pouze s informacemi od žalovaného, jež neověřovala a ani nezjišťovala údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti – jeho právní posouzení je v této části nesprávné a dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn důvodně. Dovolací soud uzavírá, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s odbornou péčí, která předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. V nyní posuzovaném případě porušení povinnosti žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného je dáno již tím, že si údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti od žalovaného neobstarala a spoléhala pouze na statistické údaje, aniž zohlednila konkrétní poměry žadatele o úvěr.

27. Banka a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu jako spotřebitelskou smlouvu. Povinností banky bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Banka mohla dle platné zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Věřitel tak byl před uzavřením smlouvy povinen vyžádat si od žalovaného sdělení o veškerých příjmech, které měl prokázat a dále si vyžádat přehled výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistil, zda je žalovaný fakticky schopen dlužnou částku uhradit. Žalobkyně soudu předložila výpis z účtu a protokol o zkoumání, kdy je zřejmé, že banka se zaměřila pouze na příjmy žalovaného, výdaji žalovaného se dále nezabývala.

28. Ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v uvedených ustanoveních zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.

29. S ohledem na shora uvedené soud tudíž dospěl k závěru, že výdaje žalovaného nebyly bankou dostatečně ověřeny, když žalobkyně se pouze formálně spokojila s tvrzeními žalovaného týkající se nákladů na bydlení a tyto dále nezkoumala. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8, čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval, jak je ostatně uvedeno shora, Ústavní soud v nálezu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření dlužníka věřitelem dostatečně, nebo poskytnutí úvěru i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Povinností žalobkyně je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace poskytovatel úvěru po žalovaném vyžadoval a jakých se mu dostalo, čím a jak si je ověřil, jaké konkrétní informace byly žalovaným sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěl k tomu, že žalovaný je dostatečně solventní. Pokud žalobkyně není v tomto ohledu schopna splnit svoji povinnost uvést pro rozhodnutí významné skutečnosti (§ 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.), ani plnit důkazní povinnost (§ 101 odst. 1 písm. b), § 120 o. s. ř.), neunesla v tomto procesní břemeno tvrzení ani důkazní. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru.

30. Poskytnutá celková částka činila , částka, , žalovaný zaplatil , částka, . Bezdůvodné obohacení tak činí částku , částka, . Proto bylo žalovanému uloženo výrokem I., aby tuto částku zaplatil.

31. Pokud jde částky , částka, , , částka, , , částka, , úrok 10,99 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 14,75 %, soud dospěl k závěru, že žaloba v tomto rozsahu není důvodná, a to s ohledem na shora uvedené ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť dle judikaturního vývoje je smlouva považována za absolutně neplatnou, soud k tomuto musí přihlédnout i bez návrhu. Nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst.1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

32. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu , částka, , neúspěch žalobkyně (výrok II., tj. částka , částka, , , částka, , , částka, , úrok a zákonný úrok z prodlení, který soud kapitalizoval ke dni , datum, - srov. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 2717/08) představuje částku , částka, . Od úspěchu (70 %) žalobkyně byl odečten její neúspěch (30 %), žalobkyně tak má nárok na 40 % z celkové částky nákladů řízení. Celkem činí náhrada nákladů řízení , částka, , která spočívá v zaplaceném soudním poplatku , částka, a nákladech právního zastoupení – odměna za zastoupení advokátem 3 x , částka, dle § 7 a 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do , datum, , za úkony příprava a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé a výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci předcházející návrhu ve věci samé, dále režijní paušál 3 x , částka, dle § 13 odst. 4 této vyhlášky a , částka, náhrada daně z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o. s. ř. 40 % z částky , částka, je , částka, , tato částka byla žalobkyni přiznána výrokem III.

33. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.