8 C 135/2021

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Coufalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení částky 42 605 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 23 015 Kč spolu se zákonným 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 23 015 Kč od 17. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Soud žalobu pro částku 11 060 Kč, pro částku 8 530,35 Kč (smluvní pokuta) a pro -) zákonný 8,25% úrok z prodlení ročně z částky 11 060 Kč od 17. 2. 2021 do zaplacení a -) úrok ve výši 59,86 % ročně z částky 28 043,80 Kč od 17. 2. 2021 do 12. 3. 2021 ve výši 1 078,08 Kč a úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 28 043,80 Kč od 13. 3. 2021 do zaplacení <b>zamítá.</b>

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení částky 42 605 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Učinila tak s odůvodněním, že mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanou jako klientem byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byl žalované tentýž den poskytnut úvěr ve výši 29 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 59,86 % ročně. Žalovaná se zavázala úvěr splácet ve 36 měsíčních splátkách po 1 995 Kč splatných vždy ke 12. dni v měsíci počínaje zářím 2020 Smlouva byla uzavřená prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to prostřednictvím e-mailové komunikace. Součástí všech splátek byla vedle splátky jistiny a úroku i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalované splácet úvěr ve výši 245 Kč. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, ocitla se v prodlení, když uhradila pouze 3 splátky po 1 995 Kč ve dnech [datum], [datum] a [datum], tj. celkem částku 5 985 Kč. Žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut ve výši 998 Kč (pokuta 2 x 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení delším než 30 dnů, což je v tomto případě splátka [číslo]) a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 400 Kč (200 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení delším než 15 dnů, což je v tomto případě splátka [číslo]). Dále bylo ujednáno, že ocitne-li se žalovaná v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 65 dnů, dochází k tomuto dni k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná se dostala do takového prodlení s úhradou splátky [číslo] splatné dne [datum], ke dni [datum] došlo k zesplatnění celého úvěru. Nová jistina úvěru činí 32 187,24 Kč (dosud nesplacená jistina + dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění), žalovaná měla tuto uhradit nejpozději v den zesplatnění. Žalobkyni vzniklo dále právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou, tj. ode dne [datum] do jejího zaplacení. Žalobkyně tedy požaduje po žalované zaplacení částky 32 187,24 Kč (odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 28 043,80 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 4 143,44 Kč) s příslušenstvím, smluvních pokut ve výši 998 Kč s příslušenstvím, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 400 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 32 187,24 Kč za každý den prodlení žalované s její úhradou počínaje dnem [datum] do data vyhotovení žaloby, tedy ve výši 8 530,35 Kč, dále úroku ve výši 59,86 % ročně z původní dlužné jistiny 28 043,80 Kč od [datum] do zaplacení (za dobu od 91. dne prodlení žalované, tj. od [datum] žalobkyně tento úrok uplatňuje v zápůjční úrokové sazbě ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tj. v nominální úrokové sazbě 8,25 % ročně), úhrady za pojištění schopnosti žalované splácet úvěr ve výši 490 Kč (neuhrazená měsíční úhrada za pojištění obsažená ve splátkách [číslo]) a zákonného 8,25% úroku z prodlení ročně z aktuální dlužné nové jistiny úvěru, smluvní pokuty, nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované a úhrady za pojištění (tedy z celkové částky 34 075 Kč) za období od [datum] do zaplacení. Žalovaná dlužnou částku neuhradila. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla žalobkyní prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalované ad.). Bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Žalovaná byla prověřena v databázích SOLUS a NRKI. Na základě tohoto provedeného tzv. scoringu klienta (interního matematického modelu založeného na bodovém hodnocení dlužníka) bylo rozhodnuto o poskytnutí úvěru. Bylo prověřeno, že žalovaná není evidována v insolvenčním rejstříku, nemá u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalované nebyl evidován jako neplatný a obchodník jednající s žalovanou doporučil úvěr ke schválení.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. K jednání soudu dne [datum] se bez omluvy nedostavila, ač byla řádně a včas předvolána z adresy trvalého pobytu, proto soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal v nepřítomnosti žalované. Současně však nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání dle § 153b o.s.ř., neboť s ohledem na právní posouzení věci nebyla žalovaná v předvolání poučena o možnosti vydání rozsudku pro zmeškání.

3. Z Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/ Smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že tato byla uzavřena dne [datum] mezi žalobkyní jako poskytovatelem úvěru a žalovanou jako klientem. Předmětem smlouvy byl úvěr ve výši 29 000 Kč na dobu trvání 36 měsíců. Žalovaná se zavázala zaplatit celkovou částku 63 000 Kč ve 36 splátkách po 1 995 Kč splatných vždy ke 12. dni v měsíci počínaje zářím 2020. V rámci smlouvy bylo sjednáno pojištění schopnosti klienta splácet úvěr. Splátka bez měsíční úhrady za pojištění činí 1 750 Kč, pojištění činí částku 245 Kč a je součástí každé splátky, tj. celková výše splátky činí 1 995 Kč (součástí smlouvy je přihláška do pojištění – skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry ze dne [datum], informace o tomto pojištění a informační dokument o pojistném produktu, kdy pojišťovnou je společnost [právnická osoba], [IČO]). Zápůjční úroková sazba činí 59,86 % ročně, RPSN 79,34 %. Ve smlouvě bylo ujednáno, že ocitne-li se klient v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů. Takové smluvní pokuty jsou splatné ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k zaplacení dané smluvní pokuty. Poskytovatel má dále právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením. Výše nákladů činí u každé splátky, u které se klient ocitl v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč a je splatná taktéž do 10 dnů ode dne vzniku práva na její zaplacení. Jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění úvěru, tj. celé jistiny úvěru, veškerých úroků za poskytnutí úvěru přirostlých ke dni zesplatnění úvěru, veškerých smluvních pokut a náhrad nákladů. Ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění stávají součástí nové jistiny úvěru, kterou je klient povinen zaplatit nejpozději v den zesplatnění. Jestliže klient po zesplatnění nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou ode dne následujícího po dni zesplatnění až do jejího úplného zaplacení. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku, a to e-mailovou komunikací, kdy žalovaná obdržela od žalobkyně speciální kód, kterým následně udělovala souhlas s nabídkou na uzavření smlouvy a dalšími dokumenty (viz Dodatek č. 1 ke shora uvedené úvěrové smlouvě) tak, že tento kód zasílala žalobkyni na telefonní číslo nebo e-mailovou adresu sdělenou žalované před uzavřením smlouvy. Totožnost žalované byla dále ověřena tak, že tato byla povinna zaslat na účet žalobkyně tzv. ověřovací platbu ve výši 1 Kč. Dopisem ze dne [datum] bylo žalované oznámeno schválení úvěru ke shora uvedené smlouvě a bylo jí oznámeno číslo účtu, na které má posílat splátky úvěru. Součástí oznámení je i splátkový kalendář.

4. Z listiny nazvané Hodnocení klienta ze dne [datum] soud zjistil, že v této žalovaná uvedla své příjmy ze zaměstnání ve výši 17 169 Kč měsíčně. Co se týče měsíčních výdajů, je zde uvedená částka 3 860 Kč označená jako životní minimum, dále výdaje na bydlení (nájem, inkaso) ve výši 3 886 Kč a výdaje na 1 dítě v domácnosti ve výši 3 886 Kč. Rezerva je uvedena ve výši 5 653 Kč. Žalovaná zde dále uvedla údaje o svém zaměstnavateli a skutečnost, že pracuje na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou, má středoškolské vzdělání s maturitou a žije ve vlastním bydlení.

5. Z výpisů z účtu žalované č. [bankovní účet] za období od [datum] do [datum] vyplývá, že dne [den] [číslo] byla na tento účet připsána částka 4 439 Kč, dne [datum] částka 20 209 Kč a dne [datum] částka 15 355 Kč, kdy všechny částky jsou zaslány zaměstnavatelem žalované a představují její mzdu. Z uvedených výpisů z účtu žalované soud dále zjistil, že dne [datum] z účtu žalované odešla částka 10 000 Kč a dne [datum] částka 9 000 Kč označená vždy jako„ nájem“. Dne [datum] byla na tento účet připsána částka 2 000 Kč od [právnická osoba], [forma právnické osoby], označená jako,,zápůjčka“ a dne [datum] od téže společnosti částka 4 800 Kč, označená opět jako,,zápůjčka“. Dne [datum] byla na účet žalované připsána částka 4 000 Kč od společnosti [právnická osoba], označená jako,,Vaše [název] půjčka“ a dne [datum] částka 8 400 Kč od téže společnosti se stejným označením.

6. Z výpisu záznamů z registru SOLUS soud zjistil, že k osobě žalované zde ke dni [datum] není evidována žádná dlužná částka. Z výpisu z registru NRKI (Nebankovní registr klientských informací) ze dne [datum] soud zjistil, že žalované bylo v tomto registru přiřazeno skóre 230, což znamená vyšší riziko a úvěr by měl být limitován výší vyplacené částky, případně zamítán.

7. Z dokladu o vyplacení úvěru (otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu) soud zjistil, že dne [datum] byla z účtu žalobkyně odeslána částka 29 000 Kč na účet žalované č. [bankovní účet] [právnická osoba] bylo potvrzeno, že tento účet patří žalované.

8. Z Karty klienta vyplývá, že žalovaná na předmětný úvěr uhradila celkem 3 splátky vždy ve výši 1 995 Kč, a to ve dnech [datum], [datum] a [datum].

9. Dopisem ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužných splátek [číslo] upozorněna na možnost zesplatnění celého úvěru.

10. Dopisem ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužných splátek [číslo] opět upozorněna na možnost zesplatnění celého úvěru.

11. Dopisem ze dne [datum] bylo žalované oznámeno okamžité zesplatnění všech závazků vyplývajících ze shora uvedené smlouvy o úvěru. Zároveň byla vyzvána k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru, úroků, smluvních pokut, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením a pojištění v celkové výši 34 075 Kč.

12. Předžalobní výzvou ze dne [datum], předanou k poštovní přepravě téhož dne, byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky a upozorněna na možné soudní vymáhání, nebude-li ve lhůtě uhrazena.

13. Co se týče prověřování úvěruschopnosti žalované, ta byla dle tvrzení žalobkyně v žalobě a následně v doplnění žaloby ze dne [datum] prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňující posouzení úvěruschopnosti (SOLUS, NRKI), dokladů o příjmech a prohlášení žalované. Následně byl proveden tzv. scoring žalované (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka). Bylo zjištěno, že žalovaná nebyla v době žádosti o úvěr evidována v insolvenčním rejstříku, neměla u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník jednající s žalovanou doporučil úvěr ke schválení. Ve formuláři hodnocení klienta (viz bod 4 tohoto rozsudku) žalovaná prohlásila a potvrdila, že nemá žádné splatné dluhy vůči třetí osobě a státu, nebyla proti ní podána jakákoli žaloba a ani si není vědoma důvodů, pro které by se tak mohlo stát, není vůči ní vydán exekuční titul na peněžité plnění, není proti ní vedeno exekuční řízení či řízení o výkon rozhodnutí a není účastníkem dohod či ujednání, jejich plnění by bylo v rozporu s plněním závazků dle smlouvy o úvěru. Žalovaná dále prohlásila, že není v úpadku nebo ve stavu hrozícího úpadku, nebyl proti její osobě podán insolvenční návrh, ani v posledních třech letech nebyl zamítnut insolvenční návrh proti její osobě pro nedostatek majetku. Veškeré údaje i informace, které poskytla, jsou pravdivé a úplné. Žalobkyně nad rámec výpisů z účtu žalované uvedené shora doložila navíc potvrzení o provedení platby na účet žalované ve výši 12 744 Kč ze dne [datum] (ošetřovné), ve výši 15 930 Kč ze dne [datum] (ošetřovné), ve výši 14 026 Kč ze dne [datum] (mzda žalované ze zaměstnání), ve výši 21 970 Kč ze dne [datum] (mzda) a kopii občanského a řidičského průkazu žalované.

14. Závazkový vztah vzniklý dne [datum] mezi žalobkyní a žalovanou se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále„ o. z.“) a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016.

15. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

16. Dle § 1751 odst. 1 o. z., část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

17. Dle § 1810, § 1812, § 1813 o. z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 téhož zákona k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

18. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne ji úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

19. Dle § 1725 o. z., smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

20. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Dle § 84 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

22. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobce splnil povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy její solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020.

23. Žalobkyně a žalovaná v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru jako spotřebitelskou smlouvu. Jednalo se o komerčně nazývaný„ rychlý“ spotřebitelský úvěr nabízený mimo jiné osobám v postavení spotřebitele, poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr/zápůjčku od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle platné zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Věřitel měl poskytnout úvěr jen tehdy, pokud bude spotřebitel schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Věřitel tak byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vyžádat si od žalované sdělení o jejích veškerých příjmech, které měla prokázat a dále si vyžádat přehled jejích výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistil, zda je žalovaná fakticky schopna dlužnou částku uhradit.

24. Ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v uvedených ustanoveních zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.

25. Soud posoudil úvěruschopnost žalované ke dni [datum] dle zjištěných informací, v souvislostech poskytnutého úvěru, a dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně nedostála zákonné povinnosti, když poskytla spotřebitelský úvěr, ačkoli nebyly řádně (resp. vůbec) prověřeny výdaje žalované. Jak vyplývá z provedeného dokazování, žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované z informací uvedených samotným žadatelem v hodnocení zákazníka. Dle těchto údajů měla žalovaná jedno nezaopatřené dítě a byla zaměstnaná v pracovním poměru na dobu neurčitou s průměrným měsíčním příjmem cca 18 000 Kč. Soud však zcela postrádá doložení výdajů žalované, zejména výdajů na bydlení a ověření předchozího dluhového zatížení. V listině Hodnocení klienta (viz bod 4 tohoto rozsudku) je uvedeno, že žalovaná bydlí ve vlastním bydlení a že nemá další závazky, které by musela splácet. Jak však vyplývá z výpisů z účtu žalované (viz odst. 6), žalovaná v měsíci červenec provedla platbu 10 000 Kč a v měsíci srpen platbu 9 000 Kč označenou vždy jako nájem, což vylučuje informaci uvedenou v listině Hodnocení klienta, že bydlí ve vlastním bydlení, kde by nájem platit nemusela. Z těchto výpisů dále soud zjistil existenci minimálně dalších 4 závazků, resp. zápůjček žalované u jiných věřitelů, než je žalobkyně, což však vůbec není zohledněno ve výdajích žalované. Jelikož měla žalovaná bankovní účet, bylo nejdostupnější možností poskytovatele úvěru, jak ověřit další výdaje žalované, právě z výpisů z bankovního účtu za posledních 3 až 6 měsíců. Poskytovatel úvěru se však v daném případě spokojil pouze s historií plateb z bankovního účtu žadatele osvědčující výši mzdy a existenci účtu, což soud hodnotí jako ryze účelové jednání, které má vyvolat dojem aktivního zkoumání poměrů žadatele, fakticky však dochází pouze k formálnímu shromažďování takových údajů, které svědčí pro dobrou majetkovou situaci žadatele. Samotná skutečnost, že má žalovaná stabilní příjem v době sjednávání úvěru, není postačující pro prokázání její úvěruschopnosti, pokud vedle příjmu není dostatečně zkoumána také výdajová stránka, případně je-li žadatel výrazně nad výši tohoto příjmu zadlužen (a toto riziko v případě osob, které vyhledávají nebankovní poskytovatele úvěru, zásadně existuje). Za této situace by obezřetný a rozumný úvěrující vyžadoval po osobě žadatele bližší informace k jeho majetkové situaci. Jako zcela zásadní pochybení poskytovatele úvěru shledává soud chybějící úplné výpisy z bankovního účtu žadatele, ze kterých plyne existence dalších závazků žalované a skutečnosti, že nebydlí ve vlastním, nýbrž pronajatém bydlení, s čímž souvisí vyšší výdaje na bydlení.

26. S ohledem na shora uvedené soud tudíž dospěl k závěru, že příjmy a výdaje nebyly žalobkyní dostatečně zjištěny a ověřeny. Povinností žalobkyně je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace jako poskytovatel úvěru po žalované vyžadovala a jakých se jí dostalo, čím a jak si je ověřila, jaké konkrétní informace byly žalovanou sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěla k tomu, že žalovaná je dostatečně solventní. Žalobkyni muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých finančních produktů (jsou to převážně klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v zákoně č. 267/2016 Sb., je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Pokud žalobkyně není v tomto ohledu schopna splnit svoji povinnost uvést pro rozhodnutí významné skutečnosti (§ 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.), ani plnit důkazní povinnost (§ 101 odst. 1 písm. b), § 120 o. s. ř.), neunesla v tomto procesní břemeno tvrzení ani důkazní. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru. Tím však není dotčena povinnost žalované vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit z této částky úroky z prodlení (§ 1970 o. z.), neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalované (§ 2991 o. z.).

27. Poskytnutá jistina (tzn. výše poskytnutých peněžitých prostředků, které je žalovaná povinna vrátit) činila 29 000 Kč a žalovaná dle tvrzení žalobkyně uhradila na dlužnou částku celkem 5 985 Kč (3 x 1 995 Kč). Žalované tedy vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 23 015 Kč (29 000 Kč – 5 985 Kč), které je povinna žalobkyni vrátit. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 23 015 Kč (představující bezdůvodné obohacení žalované) a pro zákonný 8,25% úrok z prodlení ročně z částky 23 015 Kč od 17. 2. 2021 do zaplacení (od tohoto dne je zákonný úrok z prodlení nárokován samotnou žalobkyní), jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

28. Ve vztahu ke zbývající části žalobkyní uplatněného nároku shledal soud žalobu jako nedůvodnou, proto ji zamítl pro částku 11 060 Kč na dlužné jistině, dlužném úroku za poskytnutí úvěru přirostlém ke dni zesplatnění úvěru, na dlužném pojištění, na smluvní pokutě a na náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované (34 075 Kč – 23 015 Kč), a to včetně zákonného úroku z prodlení z této částky od 17. 2. 2021 do zaplacení, dále pro částku 8 530,35 Kč (smluvní pokuta) a pro úrok ve výši 59,86 % ročně z částky 28 043,80 Kč od 17. 2. 2021 do 12. 3. 2021 ve výši 1 078,08 Kč a úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 28 043,80 Kč od 13. 3. 2021 do zaplacení (výrok II.).

29. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Dle výsledku sporu byla v projednávané věci převážně úspěšná žalobkyně, avšak pouze v rozsahu 54 %, což znamená, že v rozsahu 46 % úspěšná nebyla. Náhrada nákladů řízení by žalobkyni náležela ve výši 8 % (od úspěchu se odečítá neúspěch). Jelikož se jedná o úspěch nepatrný, rozhodl soud tak, že žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok II.).

30. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.