8 C 136/2021

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Coufalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem JUDr. jméno jméno sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 22 179,60 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 119 Kč spolu se zákonným 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 15 119 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Soud žalobu pro částku 7 060,60 Kč a pro zákonný 8,25% úrok z prodlení ročně z částky 5 086,37 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 922 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhá po žalovaném zaplacení částky 22 179,60 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Učinila tak s odůvodněním, že žalobkyně jako věřitel a žalovaný jako dlužník uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] na základě žádosti žalovaného o uzavření smlouvy o úvěru ze dne [datum]. Nedílnou součástí smlouvy jsou Obchodní podmínky. Úvěr byl poskytnut ve výši 16 989 Kč převodem na účet prodejce dne [datum]. Žalovaný se zavázal čerpaný úvěr splácet ve formě 12 měsíčních splátek po 1 870 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci, od [datum]. Od 2. splátky, tj. od [datum] žalovaný splátky nehradil. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně sdělila žalovanému zesplatnění všech pohledávek žalovaného ke dni [datum]. Žalovaný uhradil celkem 1 870 Kč. Dlužná částka se skládá ze splátek splatných do zesplatnění ve výši 16 830 Kč (9 x 1 870 Kč), jistiny v důsledku zrušení úvěrové smlouvy ve výši 3 375,37 Kč (součet jistin z nepředepsaných splátek minus uhrazená částka), smluvní pokuty v důsledku zrušení úvěrové smlouvy ve výši 569,23 Kč (0,1 % denně z částky 3 375,37 Kč od 21. 12. 2020 do dne podání žaloby), úroku z prodlení ve výši 731 Kč (zákonný úrok z prodlení z jednotlivých měsíčních splátek od data jejich splatnosti do data splatnosti celé pohledávky), účelně vynaložených nákladů na odeslání upomínky ve výši 300 Kč (poplatek za zaslání 2 upomínek po 150 Kč dle sazebníku poplatků ze dne [datum] a [datum]) a smluvní pokuty za prodlení s úhradou jednotlivých splátek ve výši 374 Kč (10 % z dlužných splátek, tj. celkem ve výši 3 740 Kč splatných dne [datum] a [datum]). Celkem tedy dluh činí 22 179,60 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka.

2. Žalovaný se na výzvu soudu k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

3. Z úvěrové smlouvy č. SU [číslo] soud zjistil, že tuto uzavřeli žalobkyně jako věřitel a žalovaný jako klient dne [datum] a její nedílnou součástí jsou Úvěrové podmínky [číslo] ze dne [datum] a Sazebník. Zprostředkovatelem úvěru je [právnická osoba], s. r. o., sídlem [adresa]. Úvěr je poskytován za účelem koupě zboží – televizor za pořizovací cenu 16 989 Kč, která je plně hrazena úvěrem, jehož jistina odpovídá výši pořizovací ceny. K úvěru bylo sjednáno pojištění splátek (varianta [název] [číslo]) s pojistným poplatkem ve výši 77 Kč měsíčně. Klient se zavazuje úvěr hradit 12 měsíčními splátkami ve výši 1 870 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci počínaje [datum]. Roční úroková sazba činí 49,84 %, RPSN 63,22 %, datum splatnosti poslední splátky stanoveno na [datum]. Součet splátek činí 22 440 Kč, celková částka splatná klientem 21 516 Kč. Klient v této smlouvě dále uvedl, že pracuje jako kvalifikovaný dělník v pracovním poměru uzavřeném od [datum] na dobu neurčitou, je zde uveden název zaměstnavatele, jeho adresa a telefon do zaměstnání. Celkový čistý měsíční příjem klienta činí 21 800 Kč, měsíční příjem domácnosti 40 000 Kč, výdaje na bydlení 13 000 Kč, ostatní měsíční výdaje 1 500 Kč. Klient bydlí v pronajatém bytě/domě a má 3 vyživované osoby. Je svobodný. Bylo ujednáno, že za každou měsíční splátku tvořenou splátkou jistiny, úroku a pojistného poplatku, kterou klient zcela neuhradí do data splatnosti, zaplatí věřiteli jednorázovou smluvní pokutu ve výši 10 % z dlužné měsíční splátky. Pokud se klient ocitne v prodlení i s další měsíční splátkou, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu z této další měsíční splátky, která nebyla zaplacena ke svému datu splatnosti. Ocitne-li se klient v prodlení s úhradou jiné dlužné částky, než je měsíční splátka, vzniká mu povinnost platit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení. Neuhradí-li klient měsíční splátku nebo jinou dlužnou částku do data splatnosti, má povinnost dále z takových neuhrazených částek platit roční zákonný úrok z prodlení za každý den prodlení. Za každou měsíční splátku tvořenou splátkou jistiny, úroku, pojistného poplatku a poplatků za služby a kterou klient zcela neuhradí do data splatnosti, zaplatí klient věřiteli jednorázovou smluvní pokutu ve výši 10 % z dlužné měsíční splátky. Dle Sazebníku činí účelně vynaložené náklady související s odesláním upomínky částku 150 Kč.

4. Z Mandátní smlouvy č. U [číslo] uzavřené mezi žalobkyní jako mandantem a [právnická osoba], s. r. o., [IČO], sídlem [adresa], jako mandatářem dne [datum], soud zjistil, že mandatář se zavazuje uzavírat jménem mandanta smlouvy o úvěru, jejichž předmětem bude poskytnutí finančních prostředků mandanta za účelem úhrady prodejní ceny zboží, příp. služby vybraného klientem a specifikováno ve smlouvě o úvěru, resp. za účelem uhrazení rozdílu mezi prodejní cenou předmětného zboží, příp. služby a platbou klienta hrazenou při podpisu smlouvy o úvěru.

5. Z Potvrzení o poskytnutí/proplacení úvěru ke smlouvě č. [číslo smlouvy] soud zjistil, že dne [datum] byla žalobkyní zaslána částka 16 989 Kč na účet [právnická osoba], s. r. o.

6. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně informovala žalovaného o zesplatnění pohledávky vyplývající z úvěrové smlouvy č. SU [číslo] v důsledku prodlení žalovaného s úhradou dlužných splátek, nesplacené jistiny, nákladů, poplatků, úroků z prodlení a smluvní pokuty, to vše v celkové výši 20 907,37 Kč. Žalovaný si výzvu osobně převzal dne [datum].

7. Z Přehledu plateb pro smlouvu č. SU [číslo] vyplývá, že žalovaný na splátkách uhradil pouze částku 1 870 Kč, a to dne [datum], což odpovídá 1 řádné měsíční splátce. Následně již neuhradil ničeho. Z tohoto přehledu dále vyplývá, že k doplacení smlouvy zbývá částka 21 477 Kč, z toho na splátkách je to 16 830 Kč, na úrocích z prodlení 28 Kč, na smluvní pokutě 943 Kč, na účelně vynaložených nákladech 300 Kč a na jistině v důsledku zesplatnění 3 375 Kč.

8. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky a upozorněn na její možné soudní vymáhání, nebude-li ve lhůtě uhrazena. Upomínka byla žalovanému zaslána na adresu [adresa žalovaného].

9. K dotazu soudu, jak žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru, žalobkyně soudu svým podáním ze dne [datum] sdělila, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného řádně splácet poskytnutý úvěr, a to vyhodnocením informací získaných především z nebankovních registrů (NRKI, Registr rizikových subjektů [banka] [banka]), registru SOLUS, ostatních registrů a databází (Interní platební morálka klienta, insolvenční rejstřík, neplatné doklady MVČR, Evidence adres úřadů, Registr hledaných osob, Centrální evidence exekucí), příjmů a výdajů žalovaného včetně výdajů na splátky, finanční rezervy a disponibilního příjmu žalovaného a demografických a statistických informací.

10. Závazkový vztah, vzniklý dne [datum] mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále„ o. z.“), dále zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016.

11. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

12. Dle § 1751 odst. 1 o. z., část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

13. Dle § 1810, § 1812, § 1813 o. z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 téhož zákona k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

14. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne ji úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

15. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou o půjčení, tj. dočasném poskytnutí, peněžních prostředků úvěrujícím úvěrovanému za úroky.

16. Dle § 1725 o. z., smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

17. Dle § 84 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

18. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobce splnil povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy její solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020.

19. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Vztah mezi žalobkyní a žalovaným byl vztahem, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele. Žalobkyně ani k výzvě soudu konkrétně nedotvrdila a nedoložila, že bylo vyhověno zákonným požadavkům dle zákona č. 267/2016 Sb. týkající se prověřování úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Existuje několik informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele, které jsou poskytovateli nebankovních úvěrů využívány k prověření úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8, čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval, jak je ostatně uvedeno shora, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření dlužníka věřitelem dostatečně, nebo poskytnutí úvěru i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu žalobu doplnila toliko o obecné tvrzení, jakým způsobem plnila svoji zákonnou povinnost, a ve vztahu k této konkrétní smlouvě o úvěru ničeho nedoložila. Co se týče příjmů žalovaného, byl tento zjištěn dle žalobkyně ve výši 21 800 Kč, jak je uvedeno v úvěrové smlouvě s tím, že by se mělo jednat o příjem ze zaměstnání. Dále je zde uveden měsíční příjem domácnosti ve výši 40 000 Kč, u tohoto však chybí uvedení, o jaký druh příjmu se jedná, z jakého zdroje, kdo je příjemcem a další informace, ze kterých by bylo možno zjistil, jak žalobkyně k této částce dospěla a jak si tento příjem ověřila. Ani u příjmu ze zaměstnání nevyplývá, jak si tento žalobkyně ověřila a na základě jakých dokladů dospěla k této částce, zda vyžadovala předložení potvrzení o příjmu, výplatní pásky, výpisy z účtu nebo obdobné doklady. Co se týče výdajů, je v úvěrové smlouvě uvedena částka 13 000 Kč na bydlení a 1 500 Kč na ostatní měsíční výdaje. V žádosti je dále uvedeno, že žalovaný má vyživovací povinnost ke 3 osobám. Z uvedených výdajů žalovaného není zřetelné, jakou částku vynakládá na nájem (kdy je zde uvedeno, že bydlí v pronajatém bytě/domě), na energie, na výživné 3 osob a na své vlastní osobní výdaje, kdy soud má za to, že částka 13 000 Kč + 1 500 Kč není způsobilá všechny tyto výdaje v plné výši pokrýt. Závěrem soud dodává, že je mu z úřední činnosti známo, že v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru bylo proti žalovanému jako povinnému vedeno zdejším soudem několik exekučních i nalézacích řízení, a to od roku 2013 doposud. Existence zahájeného exekučního řízení byla pro žalobkyni objektivně zjistitelná např. z centrální evidence exekucí, do které údajně měla žalobkyně v rámci prověřování úvěruschopnosti žalovaného nahlížet. Stejně tak je vysoce pravděpodobné, že existenci dalších závazků žalovaného by žalobkyně byla schopna zjistit, vyžádala-li by si po žalovaném předložení výplatních pásek nebo výpisu z účtu, což však neudělala, resp. toto soudu netvrdila, ani neprokázala. Soud tudíž dospěl k závěru, že příjmy a výdaje nebyly žalobkyní dostatečně zjištěny. Povinností žalobkyně je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace poskytovatel úvěru po žalovaném vyžadoval a jakých se mu dostalo, čím a jak si je ověřil, jaké konkrétní informace byly žalovaným sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěl k tomu, že žalovaný je dostatečně solventní. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v zákoně č. 267/2016 Sb., je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Pokud žalobkyně není v tomto ohledu schopna splnit svoji povinnost uvést pro rozhodnutí významné skutečnosti (§ 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.), ani plnit důkazní povinnost (§ 101 odst. 1 písm. b), § 120 o. s. ř.), neunesla v tomto procesní břemeno tvrzení ani důkazní. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o zápůjčce. Tím však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit z této částky úroky z prodlení (§ 1970 o. z.), neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 o. z.).

22. Úvěr byl žalovaným čerpán za účelem koupě zboží - televizoru za pořizovací cenu 16 989 Kč, tzn. výše poskytnutých peněžitých prostředků (úvěru), které je žalovaný povinen vrátit, se rovná kupní ceně zboží (16 989 Kč). Žalovaný dle tvrzení žalobkyně uhradil na dlužnou částku celkem 1 splátku ve výši 1 870 Kč. Žalovanému tedy vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 15 119 Kč (16 989 Kč – 1 870 Kč), které je povinen žalobkyni vrátit. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 15 119 Kč (představující bezdůvodné obohacení žalovaného) a pro zákonný 8,25% úrok z prodlení ročně z částky 15 119 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení (tj. tak, jak je v žalobě vyžadováno žalobkyní), jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

23. S ohledem na tuto skutečnost soud žalobu zamítl dle výroku II. tohoto rozsudku pro částku 7 060,60 Kč (žalovaná částka 22 179,60 Kč – přiznaná částka 15 119 Kč) a pro zákonný 8,25% úrok z prodlení ročně z částky 5 086,37 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení.

24. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 68 %, v rozsahu 32 % úspěšná nebyla. Žalobkyni přísluší náhrada v rozsahu 36 % (od úspěchu se odečítá neúspěch). Náklady žalobkyně účelně vynaložené k uplatňování práva spočívají v zaplaceném soudním poplatku v částce 1.109 Kč dle položky 2 bod 1. písm. c) sazebníku soudních poplatků, přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a nákladech právního zastoupení – odměna za zastoupení advokátem 3 × 300 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za úkony příprava a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, paušální náhrada hotových výdajů 3 × 100 Kč dle § 14b odst. 5 této vyhlášky, 21% náhrada za daň z přidané hodnoty 252 Kč; celkem 2 5610 Kč. Proto soud žalobkyni přiznal na nákladech řízení částku 922 Kč (36 % z 2 561 Kč). Soud při výpočtu nákladů řízení vycházel z § 14b advokátního tarifu, jelikož se jedná o žalobu formulářového typu, kdy u zdejšího soudu jsou evidována další řízení (např. 10 C 12/2022, 7 C 363/2021, 10 C 102/2021) zahájená žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, kdy všechna tato řízení jsou zahájena návrhem žalobkyně podaném na ustáleném vzoru.