8 C 140/2018

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Vladimíry Pospíšilové a soudců JUDr. Petra Ševčíka, LL.M. a JUDr. Radimy Gregorové, Ph.D., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalovaného a žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného a žalobkyně o zaplacení částky 41 392 Kč s příslušenstvím a částky 748 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 8. 10. 2020, č. j. 8 C 140/2018-121,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Odvolání žalovaného proti výroku II. rozsudku soudu I. stupně se odmítá.

III. Ve výroku III. se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobci na nákladech řízení částku 20 983 Kč k rukám právního zástupce žalobce ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 8 383 Kč k rukám právního zástupce žalobce, ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Výše uvedeným rozsudkem soud I. stupně rozhodl tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 41 392 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 13 758 Kč od [datum] do zaplacení, s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 16 584 Kč od [datum] do zaplacení a s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 11 050 Kč od [datum] do zaplacení a částku 748 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky 748 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu zamítl pro úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 105 Kč od [datum] do zaplacení, 8,25 % ročně z částky 1 105 Kč od [datum] do zaplacení, 8,25 % ročně z částky 1 105 Kč od [datum] do zaplacení, 8,25 % ročně z částky 1 105 Kč od [datum] do zaplacení, 8,25 % ročně z částky 1 105 Kč od [datum] do zaplacení, 8,25 % ročně z částky 1 105 Kč od [datum] do zaplacení, 8,25 % ročně z částky 1 105 Kč od [datum] do zaplacení, 8,25 % ročně z částky 1 105 Kč od [datum] do zaplacení, 8,25 % ročně z částky 1 105 Kč od [datum] do zaplacení, 8,25 % ročně z částky 1 105 Kč od [datum] do zaplacení (výrok II.) s tím, že žalovaný je povinen nahradit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 18 876 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Po provedeném dokazování soud I. stupně dospěl k závěru, že žalovaný je vlastníkem bytové jednotky [číslo] v bytovém domě žalobce a přes řádně doručenou předžalobní upomínku ze dne [datum] žalobci neuhradil vyúčtování služeb za rok 2016 v částce 13 758 Kč, vyúčtování služeb za rok 2017 v částce 16 584 Kč, dále za rok 2018 zálohy na služby spojené s užíváním bytové jednotky ve výši 1 105 Kč měsíčně za období od ledna 2018 do října 2018 v celkové výši 11 050 Kč, a nevrátil dvakrát vyplacený přeplatek vyúčtování služeb za rok 2015 ve výši 748 Kč, to vše včetně zákonných úroků z prodlení.

2. Proti tomuto rozsudku soudu I. stupně podal odvolání žalovaný. V podaném odvolání, ve znění jeho následného doplnění, uvedl, že napadá všechny výroky rozsudku soudu I. stupně. Zdůraznil, že správce i výbor žalobce porušují zákon, neplní svoje povinnosti. Nikdy neodmítl namontování kalorimetru do svého bytu, právě naopak. Chce platit, ale podle velikosti bytu. Trvá na odborném posudku nezávislého znalce v daném oboru a na kontrole účetnictví žalobce za roky 2015 až 2020. Částka 748 Kč je přeplatek, který mu žalobce zaslal dvakrát, ale žalovaný o to nežádal a je si jist, že byl s žalobcem domluven, že vše se vyrovná najednou. Žádat sankce je podle názoru žalovaného podraz od správce žalobce. Závěrem navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

3. Právní zástupce žalobce v písemném vyjádření k odvolání zdůraznil, že odvolání žalovaného považuje za nedůvodné a napadený rozsudek soudu I. stupně za správný. Žalobce se ztotožňuje se závěry a hodnocením soudu I. stupně. Žalovaný neuvedl žádné nové skutečnosti ani argumenty, ke kterým by žalobce měl potřebu se vyjádřit. S ohledem na tyto skutečnosti navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil a žalovaného zavázal k náhradě nákladů odvolacího řízení.

4. Poté, co odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno včas, oprávněným subjektem, proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, přičemž dovodil, že odvolání žalovaného důvodné není.

5. Podle ustanovení § 1181 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 30. 6. 2020 (dále jen„ o. z.“) vlastník jednotky platí zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby) a má právo, aby mu osoba odpovědná za správu domu zálohy včas vyúčtovala, zpravidla nejpozději do čtyř měsíců od skončení zúčtovacího období.

6. Podle ustanovení § 1181 odst. 2 o. z. není-li určena doba splatnosti nedoplatku nebo přeplatku záloh, jsou splatné k témuž dni do tří měsíců po uplynutí lhůty uvedené v odstavci 1.

7. Podle ustanovení § 1200 odst. 2 písm. g) o. z. stanovy obsahují alespoň pravidla pro tvorbu rozpočtu společenství, pro příspěvky na správu domu a úhradu cen služeb a pro způsob určení jejich výše placené jednotlivými vlastníky jednotek.

8. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

9. Podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích (dále jen„ nařízení vlády č. 351/2013 Sb.“) výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

12. Z obsahu písemných podání žalovaného a vzájemné e-mailové komunikace účastníků řízení vyplývá, že žalovaný nezpochybnil doručení vyúčtování služeb za roky 2016 a 2017 a záloh na služby za rok 2018. K žádosti žalobce o vydání bezdůvodného obohacení ve výši 748 Kč za dvakrát vyplacený přeplatek vyúčtování služeb za rok 2015 zaujal stanovisko, že jej vrátí až v rámci celkového vyrovnání s žalobcem. K tomu odvolací soud dodává, že žalovaný nemůže legitimně očekávat, že užívání bytové jednotky v jeho vlastnictví bude sponzorováno žalobcem. V souladu s platnými stanovami žalobce a ve spojení s ustanovením § 1181 odst. 1 a 2 o. z. má žalobce nejen nárok nejen na vyúčtování řádně vyúčtovaných služeb za užívání bytu za roky 2016 a 2017, ale též na zákonné úroky z prodlení s účinností od 1. 8. následujícího roku v zákonem stanovené roční výši v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

13. Pokud jde o nárok žalobce na placení záloh na služby související s užíváním bytu žalovaného za období od ledna 2018 do října 2018 v měsíční výši 1 105 Kč se splatností k 20. dni v měsíci, tj. v celkové výši 11 050 Kč, tento je též důvodný, a nebylo třeba, aby soud I. stupně vycházel ze skutečné ceny plnění za 1 den poskytovaných služeb. V otázce hrazení služeb poskytovaných v souvislosti s užíváním bytu je třeba rozlišovat mezi placením záloh na straně jedné a vyrovnáním úplaty za služby po jejich konečném vyúčtování za konkrétní období (tj. úhrada nedoplatku nebo naopak vrácení přeplatku vzhledem k součtu zaplacených záloh) na straně druhé. S tím pak souvisí též problematika případného prodlení žalovaného s placením měsíčních záloh. Avšak zamítl-li soud I. stupně požadavek žalobce na zaplacení zákonných úroků z prodlení z jednotlivých měsíčních záloh splatných vždy k 20. dni příslušného měsíce, tyto přiznal z celkové částky 11 050 Kč až od [datum] do zaplacení, a žalobce se proti zamítavému výroku II. rozsudku soudu I. stupně neodvolal, nelze jej v rámci odvolacího řízení korigovat.

14. Nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 748 Kč za dvakrát vyplacený přeplatek vyúčtování služeb žalovanému za rok 2015, včetně zákonných úroků z prodlení od [datum] do zaplacení v návaznosti na písemnou upomínku žalobce ze dne [datum] byl soudem I. stupně posouzen souladně se zákonem.

15. Odvolací soud uzavírá, že žalovaný neuvedl žádnou relevantní odvolací argumentaci, s jeho požadavkem na vypracování znaleckého posudku se již vypořádal soud I. stupně (viz bod 17. rozsudku soudu I. stupně), přičemž na soudem I. stupně vyslovených závěrech nemíní odvolací soud cokoliv korigovat. Též požadavek žalovaného na kontrolu účetnictví žalobce za roky 2015 až 2020 považuje odvolací soud za návrh zcela nedůvodný a procesně nehospodárný v situaci, kdy žalovaný neuplatňuje žádné relevantní odvolací argumenty.

16. S přihlédnutím k výše uvedené argumentaci odvolací soud za použití ustanovení § 219 o. s. ř. výrok I. rozsudku soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil. Odvolání žalovaného do výroku II. rozsudku soudu I. stupně za použití ustanovení § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl, neboť tímto výrokem byl nárok žalobce částečně zamítnut a žalovaný není subjektivně legitimován k podání odvolání, neboť tímto výrokem mu nebyla způsobena žádná újma na jeho právech. V nákladovém výroku III. pak rozsudek soudu I. stupně za použití ustanovení 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobci na nákladech řízení částku 20 983 Kč k rukám právního zástupce žalobce ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť soud I. stupně žalobci opomněl přiznat náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 2 107 Kč.

17. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a ve věci úspěšnému žalobci byly přiznány účelně vynaložené náklady odvolacího řízení v plné výši.

18. Účelně vynaložené náklady odvolacího řízení žalobce sestávají z mimosmluvní odměny právního zástupce žalobce ve výši 2 820 Kč, neboť tarifní hodnota věci činí částku 42 140 Kč v souladu s ustanovením 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif – dále jen„ advokátní tarif“). Právnímu zástupci žalobce byla za odvolací řízení přiznána odměna ve výši 2 820 Kč za tyto úkony právní služby: 1. písemné vyjádření k odvolání žalovaného ze dne [datum] a 2. účast na jednání odvolacího soudu dne [datum] v souladu s ustanovením § 11 odst. 1 písm. g) a k) advokátního tarifu, dále 2 náhrady hotových výdajů po 300 Kč v souladu s ustanovením § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu, 2 náhrady za promeškaný čas po 100 Kč za každou i jen započatou půlhodinu v souladu s ustanovením § 14 odst. 1, 3 advokátního tarifu, cestovné právního zástupce žalobce z [obec] do [obec] a zpět za cestu vykonanou [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka] při celkové délce cesty 75 km s průměrnou spotřebou benzínu automobilového 95 octanů 7,6 litru na 100 km a při její vyhláškové ceně 27,80 Kč za litr (ustanovení § 4 písm. a) vyhl. č. 589/2020 Sb.) a pevné sazbě náhrad 4,40 Kč za 1 km jízdy (ustanovení § 1 písm. b) vyhl. č. 589/2020 Sb.), tj. cestovné ve výši 488 Kč, a dále 21% DPH z částky 6 928 Kč, tj. částka 1 455 Kč v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 151 odst. 2 věta druhá o. s. ř., přičemž celkem se jedná o částku ve výši 8 383 Kč. Výrokem IV. tohoto rozsudku byl žalovaný zavázán k povinnosti nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 8 383 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce (viz ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.).