8 C 150/2021

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Coufalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 33 744,71 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 200 Kč spolu se zákonným 9% úrokem z prodlení ročně z částky 11 200 Kč od 12. 10. 2018 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Soud žalobu pro částku 22 544,71 Kč, částku 256 Kč (náklady spojené s uplatněním pohledávky), kapitalizovaný úrok ve výši 23 608,40 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 857,07 Kč a zákonný 9% úrok z prodlení ročně z částky 20 244,71 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení částky 33 744,71 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Učinila tak s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], uzavřel jako původní věřitel s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč s pevně stanovenou úrokovou sazbou sjednaný na dobu určitou, což také učinil tentýž den. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr zpět spolu s příslušenstvím úvěru ve výši 24 558 Kč skládající se z kapitalizovaného smluvního úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku. Žalovaný se zavázal uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 54 558 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 3 897 Kč, kdy první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy, poslední splátka byla splatná dne [datum]. Žalovaný svůj závazek nesplnil řádně a včas a ocitl se v prodlení. Celkem žalovaný uhradil částku 18 800 Kč, která odpovídá 4 řádně uhrazeným splátkám a která byla v souladu se smlouvou započítána poměrně na jistinu, úroky a poplatky. Splatnost závazku nastala ke dni [datum]. Pohledávka původního věřitele, společnosti [právnická osoba], za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně se domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 20 244,71 Kč, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 857,07 Kč (z dlužné jistiny 20 244,71 Kč od 12. 10. 2018, tj. od prvního dne prodlení po splatnosti poslední splátky úvěru do 11. 6. 2021), dále kapitalizovaného úroku ve výši 23 608,40 Kč (součet nesplaceného úroku ve výši 1 310,85 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7 864,83 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1 422,06 Kč, nesplaceného inkasního poplatku ve výši 4 915,55 Kč a postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu za období po konečné splatnosti ve výši 8 095,11 Kč) a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč. Dále se žalobkyně domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 13 500 Kč (smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné jistiny 20 244,71 Kč za každý započatý den prodlení, tj. za období od 12. 10. 2019 do 8. 8. 2020). Přes výzvy žalobkyně žalovaný na dlužnou částku dále ničeho neuhradil. Žalobkyně uvedla, že pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného původním věřitelem byl podstatný pravidelný a prokazatelný měsíční příjem po odečtení závazků a pravidelných výdajů žalovaného. Žalovaný byl povinen uvést o své osobě pravdivé, správné a úplné údaje. Úvěruschopnost žalovaného byla posouzena s odbornou péčí. Žalovanému byla dne [datum] zaslána předžalobní upomínka.

2. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně a zároveň původním věřitelem a žalovaným jako dlužníkem a z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru z téhož dne soud zjistil, že [právnická osoba] [název] [název], [IČO], sídlem [adresa], se zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Spotřebitelský úvěr poskytovaný na základě této smlouvy představuje neúčelový hotovostní úvěr s pevně stanovenou úrokovou sazbou, sjednaný na dobu určitou. Nedílnou součástí smlouvy je předpis splátek (příloha [číslo] smlouvy). Dlužník se zavazuje věřiteli platit úrok ve výši 2 888 Kč, za poskytnutí úvěru zaplatit úplatu (Úhrada za poskytnutí úvěru) ve výši 12 000 Kč, zaplatit náklady na vyhodnocení úvěrového případu (Náklady na vyhodnocení úvěru) ve výši 2 170 Kč a za inkaso plateb v hotovosti přímo ve svém bydlišti zaplatit poplatek (inkasní poplatek) ve výši 7 500 Kč. Úhradu za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek zaplatí dlužník věřiteli ve formě pravidelných měsíčních splátek splatných společně se splátkou úvěru a úroku dle předpisu splátek. Zaplacení úhrady za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku nemá vliv na umoření jistiny úvěru. Nárok věřitele na zaplacení úhrady za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku vzniká vždy, bez ohledu na to, zda je úvěr splacen řádně či předčasně. Celková dlužná částka splatná dlužníkem je 54 558 Kč a představuje jistinu úvěru ve výši 30 000 Kč a celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 24 558 Kč. Doba trvání spotřebitelského úvěru činí 14 měsíců. Dlužník se zavazuje věřiteli uhradit celkovou dlužnou částku ve 14 splátkách, kdy výše každé splátky činí 3 897 Kč, přičemž první splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá další splátka, až do úplného splacení celkové dlužné částky, je splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Nezaplacením jakékoli splátky řádně a včas se stává okamžitě splatnou dlužníkem dosud neuhrazená část celkové dlužné částky, nedohodnou-li se dlužník a věřitel písemně jinak. Jednotlivé splátky budou na uhrazení celkové dlužné částky použity dle předpisu splátek. Dlužník podpisem smlouvy potvrzuje, že od věřitele převzal v místě jeho bydliště v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru. Veškeré platby se dlužník zavazuje činit v hotovosti věřiteli, popř. jiné osobě věřitelem zmocněné a tato osoba vystaví dlužníkovi potvrzení o převzetí splátky. Pro případ porušení povinnosti dlužníka zaplatit jakoukoliv splátku řádně a včas je ujednána smluvní pokuta ve výši 0,5 % z příslušné dlužné částky za každý den prodlení. Dlužník je povinen a zavazuje se celkovou dlužnou částku splatit ve lhůtách a splátkách dle smlouvy. Pokud dlužník poruší svoji povinnost uhradit kteroukoliv splátku řádně a včas, tj. v určené výši a ve sjednaném termínu, anebo bylo-li u insolvenčního soudu nebo jiného orgánu státní či veřejné správy zahájeno ve vztahu k dlužníku či jeho majetku insolvenční, či jiné řízení s obdobným účinkem, stává se celý dluh splatným. Stane-li se celý dluh předčasně splatný v důsledku porušení povinností dlužníka, je dlužník povinen spolu s poskytnutými finančními prostředky uhradit sjednanou úhradu za poskytnutí úvěru, náklady za vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek, narostlý úrok, případnou smluvní pokutu a úroky z prodlení. V případě, že dlužník uhradí pouze část splátky nebo bude hradit své dluhy s prodlením, budou jeho dluhy ze smlouvy hrazeny tak, že obdržené finanční plnění bude použito nejdříve k úhradě úhrady za poskytnutí úvěru, nákladů za vyhodnocení úvěru, inkasního poplatku, úroků, jistiny úvěru, úroků z prodlení a smluvních pokut. Výše úroku činí 15 % ročně a výše RPSN 252,65 % Smlouva o úvěru se řídí dle výslovného ujednání zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů. Smluvní podmínky tvoří 1,5 strany hustě popsaného textu, jsou součástí smlouvy a jsou dlužníkem podepsány.

4. Z žádosti o úvěr ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný při žádosti o úvěr uvedl údaje ze svého občanského průkazu (datum narození, rodné číslo, trvalý pobyt, platnost občanského průkazu), dále zdroj příjmů (OSVČ), dále skutečnost, že bydlí u rodičů, je svobodný, středoškolské vzdělání, nemá osobní bankovní účet a má 2 vyživované osoby. Svůj příjem doložil daňovým přiznáním za rok 2016 a 2 fakturami – faktura č. 2/ 2017 na částku 30 480 Kč a faktura č. 3/ 2017 na částku 25 784 Kč (tyto jsou k žalobě připojeny). Z daňového přiznání žalovaného za rok 2016 vyplývá, že dílčím základem daně je částka 53 860 Kč (tj. 4 488,33 Kč měsíčně). Jako pravidelné měsíční příjmy uvedl částku 28 000 Kč. Jako pravidelné měsíční výdaje žalovaný uvedl částku 4 000 Kč na bydlení a energie, částku 8 000 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady a částku 1 500 Kč na měsíční splátky stávajících půjček. Použitelný měsíční příjem žalovaného byl zjištěn ve výši 14 500 Kč.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], postoupil pohledávku za žalovaným společně s dalšími pohledávkami na žalobkyni, a to za úplatu. Dle výňatku z přílohy této smlouvy soud zjistil, že mezi postoupenými pohledávkami je i pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum] a opakovaně dopisem ze dne [datum]. Z výzvy k plnění ze dne [datum] a [datum] soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ze smlouvy o úvěru, opětovně upozorněn na postoupení na žalobkyni a upozorněn na možnost soudního vymáhání. Výzvy k plnění byly zaslány na adresu žalovaného [adresa žalovaného].

6. Závazkový vztah vzniklý dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále„ o. z.“), dále zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 1. 12. 2016. Postoupení mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní se řídí o. z.

7. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

8. Dle § 1751 odst. 1 o. z., část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

9. Dle § 1810, § 1812, § 1813 o. z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 téhož zákona k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

10. Dle § 2390, § 2392 odst. 1 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

11. Smlouva o zápůjčce má reálnou (nikoliv jen konsenzuální) povahu. Vznik zápůjčky předpokládá dohodu stran a odevzdání předmětu zápůjčky vydlužiteli. Jakmile je smlouva na základě nabídky a jejího přijetí uzavřena, vzniká mezi stranami závazný právní vztah, jehož obsahem jsou sjednaná práva a povinnosti. Odevzdáním věci vydlužiteli se tento vztah stává právním vztahem ze zápůjčky. Při peněžité zápůjčce může dojít k předání zapůjčené částky hotově, nebo bezhotovostním převodem na účet vydlužitele.

12. Dle § 1725 o. z., smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

13. Dle § 84 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

14. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobce splnil povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy její solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020.

15. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

18. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že pohledávka za žalovaným společně s dalšími pohledávkami byla platně postoupena na žalobkyni (§ 1879 a násl. o. z.), přičemž postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno. Vztah mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byl vztahem, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele. Žalobkyně ani k výzvě soudu konkrétně nedotvrdila a nedoložila, že bylo vyhověno zákonným požadavkům dle zákona č. 267/2016 Sb. týkající se prověřování úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele. Povinností právního předchůdce žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Existuje několik informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele, které jsou poskytovateli nebankovních úvěrů využívány k prověření úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8, čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval, jak je ostatně uvedeno shora, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření dlužníka věřitelem dostatečně, nebo poskytnutí úvěru i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu žalobu doplnila toliko o obecné tvrzení, jakým způsobem jeho právní předchůdce plnil svoji zákonnou povinnost, a ve vztahu k této konkrétní smlouvě o úvěru ničeho nedoložila, pouze zopakovala informace uvedené v žádosti o úvěru a odkázala na smluvní ustanovení, ve kterých se žalovaný zavázal poskytnout úplné, přesné a pravdivé informace. Co se týče příjmů žalovaného, byl tento zjištěn dle žalobkyně ve výši 28 000 Kč, jak je uvedeno v žádosti o úvěru. Tato částka je příjmem z podnikání, který byl ověřen daňovým přiznáním žalovaného za rok 2016 a dvěma fakturami na částku 30 480 Kč (faktura č. 2/ 2017) a na částku 25 784 Kč (faktura č. 3/ 2017). Daňové přiznání i faktury byly k výzvě soudu žalobkyní doloženy. Avšak z daňového přiznání soud zjistil, že průměrný měsíční příjem žalovaného za rok 2016 činil částku 4 488,33 Kč (dílčím základem daně je částka 53 860 Kč). Není tedy možné, aby právní předchůdce žalobkyně vycházel pouze z 2 nejaktuálnějších faktur za rok 2017 a z těchto vypočítal průměrný měsíční příjem žalovaného ve výši 28 000 Kč, když z daňového přiznání žalovaného za předchozí rok vyplývá, že jeho průměrný měsíční příjem nepřesahuje částku 5 000 Kč. Co se týče výdajů, je v žádosti o úvěr uvedena částka 4 000 Kč na bydlení a energie (žalovaný bydlel v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy u rodičů), splácí další závazky splátkou 1 500 Kč měsíčně a jeho měsíční výdaje na dopravu, jídlo a další osobní náklady činí částku 8 000 Kč. V žádosti je dále uvedeno, že má vyživovací povinnost ke 2 osobám mladším 26 let, avšak ve výdajích žalovaného toto vůbec není zohledněno a ve výdajích na výživné není uvedena žádná částka, aniž by toto žalobkyně, resp. její právní předchůdce zdůvodnili. Závěrem soud dodává, že je mu z úřední činnosti známo, že v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru bylo proti žalovanému jako povinnému vedeno zdejším soudem několik exekučních řízení. Soud tudíž dospěl k závěru, že příjmy a výdaje nebyly právním předchůdcem žalobkyně dostatečně zjištěny a ověřeny a jejich výše byla pravděpodobně upravena a přizpůsobena tak, aby žalovaný dosáhl na požadovanou výši úvěru, na kterou by za uvedení reálných příjmů a výdajů nikdy nedosáhl. Povinností žalobkyně je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace poskytovatel úvěru po žalovaném vyžadoval a jakých se mu dostalo, čím a jak si je ověřil, jaké konkrétní informace byly žalovaným sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěl k tomu, že žalovaný je dostatečně solventní. Právnímu předchůdci žalobkyně muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých finančních produktů (jsou to převážně klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v zákoně č. 267/2016 Sb., je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Pokud žalobkyně není v tomto ohledu schopna splnit svoji povinnost uvést pro rozhodnutí významné skutečnosti (§ 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.), ani plnit důkazní povinnost (§ 101 odst. 1 písm. b), § 120 o. s. ř.), neunesla v tomto procesní břemeno tvrzení ani důkazní. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o zápůjčce. Tím však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit z této částky úroky z prodlení (§ 1970 o. z.), neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 o. z.).

19. Poskytnutá jistina (tzn. výše poskytnutých peněžitých prostředků, které je žalovaný povinen vrátit) činila 30 000 Kč a žalovaný dle tvrzení žalobkyně uhradil celkem 18 800 Kč. Žalovanému tedy vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 11 200 Kč (30 000 Kč – 18 800 Kč), které je povinen žalobkyni vrátit. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 11 200 Kč (představující bezdůvodné obohacení žalovaného) a pro zákonný 9% úrok z prodlení ročně z částky 11 200 Kč od 12. 10. 2018 do zaplacení (tj. prvního dne prodlení po splatnosti poslední splátky úvěru tak, jak je v žalobě vyžadováno žalobkyní), jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

20. S ohledem na tuto skutečnost soud žalobu zamítl dle výroku II. tohoto rozsudku pro částku 22 544,7 Kč představující dlužnou jistinu a smluvní pokutu, dále pro kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 857,07 Kč, dále pro kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 23 608,40 Kč, zákonný 9% úrok z prodlení ročně z částky 20 244,71 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení a pro náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč.

21. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Převážně úspěšný byl v projednávané věci žalovaný. Jelikož však žalovanému v tomto řízení žádné náklady nevznikly, protože byl po celou dobu řízení nečinný, rozhodl soud o nákladech řízení tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.