8 C 160/2024

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Coufalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 27 160,72 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části týkající se částky , částka, , částky , částka, jako kapitalizovaného úroku, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, za období od , datum, do zaplacení, částky , částka, jako kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, za období od , datum, do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou podanou u soudu dne , datum, se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit částku , částka, s příslušenstvím, s následujícím odůvodněním. Žalobkyně s žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu č. , hodnota, o revolvingovém úvěru. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované. V průběhu trvání smluvního vztahu žalovaná čerpala částku , částka, a zaplatila částku , částka, . Žalovaná se zavázala splácet úvěr, a to měsíční splátkou 4 % z aktuální dlužné splátky. Žalovaná neplnila své povinnosti ze smlouvy řádně a včas, proto žalobkyně úvěr zesplatnila dne , datum, . Žalovaná pohledávka se skládá z částky , částka, jako jistiny, z částky , částka, jako poplatků, z částky , částka, jako nákladů na vymáhání a z částky , částka, jako smluvní pokuty. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou., právnická osoba, výzvě soudu, týkající se konkrétních podkladů ke zkoumání úvěruschopnosti žalované, žalobkyně podáním ze dne , datum, uvedla, že se zkoumalo MLS klienta a domácnosti s tím, že u žadatele byl zjištěn příjem , částka, , bylo započítáno životní minimum , částka, , dále bylo zjištěno, že u žalobkyně nemá žádný úvěr, součet jiných splátek úvěrů byl zjištěn ve výši , částka, , byla započítána výše splátky schváleného úvěru , částka, a MLS žadatele tak bylo zjištěno , částka, . Pokud jde o MLS domácnosti, bylo zjištěno, že není žádný další příjem v domácnosti, výdaje na bydlení činí , částka, , přitom normativní náklady na bydlení jsou , částka, , ostatní výdaje domácnosti pak činí , částka, , zbývající MLS domácnosti činí , částka, . Žalovaná byla lustrována v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR. Dále byl od žalované vyžádán výpis z účtu za období od , datum, do , datum, a byl ověřen příjem žalované ze zaměstnání , právnická osoba, Současně žalobkyně poukázala, že si výdaje žalované ověřila z výpisu z účtu, s tím, že značnou část plateb činila žalovaná pravděpodobně hotovostně, neboť výpis vykazuje výběry hotovostí. Pokud jde o uzavření smlouvy, ta byla dle žalobkyně uzavřena prostřednictvím Správce financí, což je obdoba internetového bankovnictví, pro ztotožnění žadatele bylo vyžadováno předložení dokladu totožnosti, projev vůle je učiněn prostřednictvím SMS kódu, který je zaslán z verifikovaného telefonního čísla.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala nečinná. Za splnění podmínek § 115a o.s.ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů, když žalovaná k tomuto neměla námitek a žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě.

4. Ze smlouvy č. , hodnota, bylo zjištěno, že jako klient je uvedena žalovaná s číslem průkazu totožnosti 206041121, dále je uveden jako zdroj příjmu zaměstnaní s měsíčním čistým příjmem , částka, , výdaje na bydlení , částka, , splátky úvěrů , částka, a ostatní výdaje , částka, . Předmětem smlouvy je revolvingový úvěr do výše , částka, s roční úrokovou sazbou 26,28 %, minimální splátka měsíčně činí 4 % z dlužné částky, minimálně , částka, , jedná se o bezúčelový revolvingový úvěr bez pojištění. Pro případ nesplácení bylo sjednáno oprávnění žalobkyně požadovat , částka, za měsíc vymáhání a smluvní pokutu , částka, , pokud dojde k prodlení s platbou 2 a více splátek déle než 3 měsíce, bylo sjednáno oprávnění žalobkyně úvěr zesplatnit. Datum uzavření smlouvy je uvedeno , datum, a podpis klienta je elektronický prostřednictvím kódu.

5. Z kopie občanského průkazu č. , hodnota, byla zjištěna totožnost žalované.

6. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta bylo zjištěno, že byla ověřována žalovaná k číslu úvěru , Anonymizováno, s datem schválení , datum, a výší , částka, . Dle uvedeného je žalovaná rozvedená a žije v podnájmu, nemá děti, je zaměstnána s měsíčním příjmem , částka, , měsíční výdaje činí , částka, .

7. Z výpisu z účtu za období od , datum, do , datum, bylo zjištěno, že uvedený účet je veden na jméno žalované, konečný zůstatek na účtu je , částka, , dne , datum, byla na účet připsána částka , částka, od , právnická osoba, , téhož dne byla vybrána částka , částka, v hotovosti, následně obsahuje účet platby v řádech několika set korun v supermarketech, obchodech s potravinami a domácími potřebami, za celý měsíc toto činí cca , částka, .

8. Z žalobkyní předloženého posudku nebyly zjištěny žádné zásadní informace, když se jedná pouze o pár stránkový výňatek a tento dokument neobsahuje konverzi.

9. Z metodiky výpočtu byly zjištěny pouze obecné principy zjišťování úvěruschopnosti, které nejsou konkretizované na tento případ.

10. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že se týká žalované a u sumarizace je uvedeno, že 15 kontraktů bylo odmítnuto, 2 odvolány a je pouze 1 existující. U detailu je uvedeno, že datum počátku úvěru je , datum, , měsíční splátka činí , částka, a výše úvěru je , částka, , zůstatek jistiny je , částka, , převod z běžného účtu. Dále bylo zjištěno, že žalovaná v období 5/23-6/23 žádala o celkem , hodnota, úvěrů, všechny byly odmítnuty.

11. Z úvěrových podmínek nebyly zjištěny žádné skutečnosti podstatné pro rozhodnutí.

12. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaná čerpala celkem , částka, a zaplatila celkem , částka, . Dále byla předepsána platba , částka, jako poplatek za vedení účtu, , částka, náklady na vymáhání a , částka, smluvní pokuta.

13. Z výzvy ze dne , datum, vč. podacího archu bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána ke splacení celého úvěru ve výši , částka, .

14. Z upomínky ze dne , datum, vč. podacího archu bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby upomínána žalobkyní.

15. Závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od , datum, (dále „o. z.“), dále zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

16. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

17. Dle § 1810, § 1812, § 1813 o. z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 téhož zákona k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

18. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 o. z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době (…).

19. Dle § 1725 o. z., smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

20. Dle § 84 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

21. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého: „Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává: „Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění: „… součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění: „Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v , adresa, tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne , datum, .

22. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

24. Ohledně povinnosti zabývat se výdaji žalované a nespokojit se pouze s jejich tvrzenou výší odkazuje soud na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle kterého věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. (…) V rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. (…) Nemůže se prosadit právní závěr odvolacího soudu, že předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tím, že měla „dostupné informace z interních a externích databází“, zejména bankovního a nebankovního registru, za situace, kdy se spokojila pouze s informacemi od žalovaného, jež neověřovala a ani nezjišťovala údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti – jeho právní posouzení je v této části nesprávné a dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn důvodně. Dovolací soud uzavírá, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s odbornou péčí, která předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. V nyní posuzovaném případě porušení povinnosti žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného je dáno již tím, že si údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti od žalovaného neobstarala a spoléhala pouze na statistické údaje, aniž zohlednila konkrétní poměry žadatele o úvěr.

25. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru jako spotřebitelskou smlouvu. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle platné zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Věřitel tak byl před uzavřením smlouvy povinen vyžádat si od žalované sdělení o veškerých příjmech, které měla prokázat a dále si vyžádat přehled výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistil, zda je žalovaná fakticky schopna dlužnou částku uhradit. Žalobkyně soudu předložila výpis z účtu za měsíc červen 2023, z kterého vyplývá pouze to, že žalovaná měla v tomto měsíci příjem cca , částka, , celkový zůstatek na účtu činí cca , částka, , pokud jde o výdaje za potraviny a domácí potřeby, tyto při platbách z účtu činí částku cca , částka, , tato částka převyšuje částky uvedené v úvěrové smlouvě a potvrzení, nad to je zřejmé, že největší obnos (tj. částku , částka, žalovaná vybrala z účtu), tj. naložení s ní není dohledatelné, stejně tak se žalobkyně spokojila s tvrzením, že žalovaná má náklady na podnájem , částka, , když nebyla doložena smlouva (nájemní, podnájemní, smlouvy týkající se energií), dále je zřejmé, že žalovaná jeden další závazek má, kdy měsíční platba činí částku přes , částka, , což i žalobkyně tvrdí, dále však netvrdí, jakým způsobem byla tato částka zohledněna, případně z kterého zdroje toto žalovaná platí, když už ze samotné úvěrové zprávy je zřejmé, že platba probíhá z běžného účtu, nikoliv však z účtu, který žalobkyně doložila. Stejně tak se soudu nezdá dostatečné zkoumání příjmové a výdajové stránky za období jednoho měsíce, kdy toto se ukázalo jako absolutně nedostačující a žalobkyni měl k hlubšímu zkoumání vést i fakt, že žalované byly žádosti o úvěr opakovaně odmítány (celkem , hodnota, v období pár měsíců před uzavřením úvěrové smlouvy).

26. Ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v uvedených ustanoveních zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.

27. S ohledem na shora uvedené soud tudíž dospěl k závěru, že výdaje žalované nebyly žalobkyní dostatečně ověřeny, když žalobkyně se pouze formálně spokojila s tvrzeními žalované týkající se nákladů na bydlení a dalších výdajů domácnosti a tyto dostatečně nehodnotila v souvislosti s předloženým výpisem. Stejně tak zkoumané období jednoho měsíce se soudu nezdá dostatečné, tím spíše, pokud z úvěrové zprávy vyplývá, že žalované jsou žádosti o úvěr opakovaně zamítány. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8, čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval, jak je ostatně uvedeno shora, Ústavní soud v nálezu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření dlužníka věřitelem dostatečně, nebo poskytnutí úvěru i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Povinností žalobkyně je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace poskytovatel úvěru po žalované vyžadoval a jakých se mu dostalo, čím a jak si je ověřil, jaké konkrétní informace byly žalovanou sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěl k tomu, že žalovaná je dostatečně solventní. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Pokud žalobkyně není v tomto ohledu schopna splnit svoji povinnost uvést pro rozhodnutí významné skutečnosti (§ 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.), ani plnit důkazní povinnost (§ 101 odst. 1 písm. b), § 120 o. s. ř.), neunesla v tomto procesní břemeno tvrzení ani důkazní. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru.

28. Poskytnutá celková částka činila , částka, , žalovaná zaplatila , částka, . Bezdůvodné obohacení tak činí částku , částka, , proto bylo žalované uloženo, aby tuto částku zaplatila.

29. Pokud jde částku , částka, , , částka, jako kapitalizovaného úroku, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, za období od , datum, do zaplacení, částku , částka, jako kapitalizovaný zákonný úrok a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, za období od , datum, do zaplacení, soud dospěl k závěru, že žaloba v tomto rozsahu není důvodná, a to s ohledem na shora uvedené ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť dle judikaturního vývoje je smlouva považována za absolutně neplatnou, soud k tomuto musí přihlédnout i bez návrhu. Nárok žalobce na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

30. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu , částka, , neúspěch žalobkyně (výrok II., tj. částka , částka, , , částka, , , částka, , úrok a zákonný úrok z prodlení, který soud kapitalizoval ke dni , datum, - srov. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 2717/08) představuje částku , částka, . Od úspěchu (57 %) žalobkyně byl odečten její neúspěch (43 %), žalobkyně tak má nárok na 14 % z celkové částky nákladů řízení. Celkem činí náhrada nákladů řízení , částka, , která spočívá v zaplaceném soudním poplatku , částka, a nákladech právního zastoupení – odměna za zastoupení advokátem 3 x , částka, dle § 14b odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do , datum, , za úkony příprava a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé a výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci předcházející návrhu ve věci samé, dále režijní paušál 3 x , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky a , částka, náhrada daně z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o. s. ř. 14 % z částky , částka, je , částka, , kdy tato částka byla žalobkyni přiznána výrokem III. Pokud jde o aplikaci § 14b advokátního tarifu, soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně vystupuje opakovaně jako strana žalující ve sporech z úvěrových smluv (u zdejšího soudu např. sp. zn. , právnická osoba, 106/2025, , spisová značka, aj.).

31. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.