8 C 17/2020

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr Ditou Coufalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem anonymizována čtyři slova jméno, anonymizováno příjmení jméno, země zastoupená advokátem titul. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 11.000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4.980 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 4.980 Kč od datum do datum, 7,5 % ročně z částky 4.980 Kč od datum do datum, 8 % ročně z částky 4.980 Kč od datum do datum, 8,75 % ročně z částky 4.980 Kč od datum do datum, 9 % ročně z částky 4.980 Kč od datum do datum, 9 % ročně z částky 4.980 Kč od datum do datum, 7,25 % ročně z částky 4.980 Kč od datum do datum 7,25 % ročně z částky 4.980 Kč od datum do datum a s úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to z částky 4.980 Kč ode dne datum do zaplacení.

II. Soud žalobu pro částku 6.020 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 6.020 Kč od datum do datum, 7,5 % ročně z částky 6.020 Kč od datum do datum, 8 % ročně z částky 6.020 Kč od datum do datum, 8,75 % ročně z částky 6.020 Kč od datum do datum, 9 % ročně z částky 6.020 Kč od datum do datum, 7,25 % ročně z částky 6.020 Kč od datum do datum a s úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to z částky 6.020 Kč ode dne datum do zaplacení, a pro částku 1.636 Kč zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení částky 11.000 Kč s příslušenstvím a částky 1.636 Kč s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně právnická osoba, IČO, sídlem adresa, PSČ obec a číslo, uzavřel s žalovaným datum smlouvu o půjčce číslo na základě které poskytl žalovanému půjčku ve výši 11.000 Kč, v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem za poskytnutí půjčky ve výši 7.656 Kč. Celou částku 18.656 Kč se žalovaný zavázal vrátit v 53 týdenních hotovostních splátkách po 352 Kč, poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána (to je dne datum). Žalobkyně nemá od právního předchůdce informace o jednotlivých úhradách žalovaného, pouze o celkové výši úhrad 6.020 Kč. V souladu se smlouvou bylo plnění žalovaného započteno nejprve na příslušenství pohledávky (souhrnný poplatek) a následně na jistinu. Částka 11.000 Kč představuje dlužnou jistinu, částka 1.636 Kč dlužnou část souhrnného poplatku (žalobkyní rovněž označovaný jako kapitalizovaný úrok). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum došlo k postoupení uvedené pohledávky za žalovaným na právnická osoba S.á.r.l., smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum došlo k postoupení uvedené pohledávky na žalobkyni, obě postoupení byla žalovanému oznámena.

2. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

3. Ze smlouvy o půjčce uzavřené dne datum mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným soud zjistil, že společnost právnická osoba, IČO, sídlem adresa, PSČ obec a číslo, se zavázala žalovanému poskytnout částku 11.000 Kč, za poplatek 7.656 Kč (číslo smlouvy číslo). Ve smlouvě ani v jejích obchodních podmínkách není uvedeno, že by se částka 7.656 Kč skládala z dílčích částek, jedná se o souhrnný poplatek. Částku 18.656 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 53 hotovostních splátkách ve výši 352 Kč, k rukám osoby dle čl. 13 smluvních podmínek. První splátka je splatná 7. den od data uzavření smlouvy. Žalovaný převzal půjčku v hotovosti při podpisu smlouvy.

4. Dle čl. 4 smluvních podmínek smlouvy o půjčce se zákazník zavazuje platit splátky celkové dlužné částky včas, v souladu s pokyny právního předchůdce žalobkyně. Dle čl. 5 budou jakékoliv splátky celkové dlužné částky použity nejprve na úhradu souhrnného poplatku, po jeho úplném uhrazení na vlastní půjčku. Dle čl. 8 je ujednáno, že v případě, kdy zákazník včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku celkové dlužné částky, má právní předchůdce žalobkyně právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky (to je včetně souhrnného poplatku), a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky. Dle čl. 11 je zákazník povinen uhradit náklady spojené s vymáháním pohledávky. Smlouva o půjčce se řídí dle výslovného ujednání zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, nestanoví-li zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru jinak (čl. 16).

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku ze shora uvedené smlouvy za žalovaným společně s dalšími pohledávkami společnosti na právnická osoba anonymizováno, dle výňatku z přílohy číslo je mezi postoupenými pohledávkami žalovaná pohledávka. Oznámení ze dne datum bylo žalovanému postoupení oznámeno (zasláno na adresu adresa žalovaného). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum došlo k postoupení žalované pohledávky na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum (zaslán na adresu adresa žalovaného).

6. Z výzvy k plnění ze dne datum soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky, opětovně byl seznámen s postoupením pohledávek. Výzva k plnění byla zaslána na adresu žalovaného adresa žalovaného.

7. Dle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Na základě citovaného ustanovení a výslovného ujednání smluvních stran, se právní vztah vzniklý mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne datum řídí zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění rozhodném k datu uzavření smlouvy), zákonem č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb. (platném a účinném do 31. 12. 2010, ve spojení s přechodnými ustanoveními zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů). Právní vztah postoupení pohledávky mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní se řídí o. z.

8. Dle § 657, § 658 zákona č. 40/1964 Sb., smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

9. Smlouva o půjčce má reálnou (nikoliv jen konsenzuální) povahu. Vznik půjčky předpokládá dohodu stran a odevzdání předmětu půjčky dlužníkovi. Jakmile je smlouva na základě nabídky a jejího přijetí uzavřena, vzniká mezi stranami závazný právní vztah, jehož obsahem jsou sjednaná práva a povinnosti. Odevzdáním věci dlužníkovi se tento vztah stává právním vztahem z půjčky. Při peněžité půjčce může dojít k předání půjčené částky hotově, nebo bezhotovostním převodem na účet dlužníka.

10. Dle § 51a zákona č. 40/1964 Sb., upravuje hlava pátá ochranu spotřebitele ve spotřebitelských smlouvách a některé povinnosti při uzavírání spotřebitelských smluv. Dle § 52 téhož zákona, ve znění účinném do 31. 7. 2010, spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Spotřebitelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Dle § 55 odst. 1 až 3 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 31. 7. 2010, smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Ujednání ve spotřebitelských smlouvách ve smyslu § 56 se považují za platná, pokud se spotřebitel nedovolá jejich neplatnosti (§ 40a). Ovlivňuje-li však takové ujednání přímo i další ujednání smlouvy, může se spotřebitel dovolat neplatnosti celé smlouvy. V pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější. Dle § 56 odst. 1, 2 uvedeného zákona, spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran (odst. 1). Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění (odst. 2).

11. Dle § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

12. Dobré mravy plní funkci krajního korektivu, kdy výkon práv a povinností nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy chrání, resp. nemůže obstát pro zjevně nepřiměřené či nespravedlivé následky.

13. Dle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

14. Dle § 40a uvedeného zákona ve znění účinném do 31. 7. 2010, jde-li o důvod neplatnosti právního úkonu podle ustanovení § 49a, § 55, § 140, § 145 odst. 2, § 479, § 589, § 701 odst. 1, § 775 a § 852b odst. 2 a 3 považuje se právní úkon za platný, pokud se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti právního úkonu nedovolá. V § 40a zákona č. 40/1964 Sb. jsou tak vymezeny důvody neplatnosti, kterých se musí dotčená osoba dovolat (tzv. relativní neplatnost). V ostatním se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží i bez návrhu (nestanoví-li zákon jinak).

15. Dle § 1 879, § 1 880 odst. 1, § 1 881, § 1 882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

16. Soud má s ohledem na shora uvedené za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně, jako dodavatel (věřitel) a žalovaný, v postavení spotřebitele (dlužníka), uzavřeli dne datum smlouvu o půjčce číslo. Na základě uvedené smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 11.000 Kč. Žalovaný se zavázal, že tuto společně s poplatkem za půjčku ve výši 7.656 Kč, vrátí v 53 hotovostních splátkách ve výši 352 Kč. První splátka je splatná 7. den od data uzavření smlouvy, splatnost následujících splátek není uvedena, z logiky věci je třeba smlouvu vyložit tak, že je to vždy nejpozději do konce dalšího následujícího sedmidenního období. Poslední splátka je splatná při řádném a včasném splácení dne datum. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením sjednaných splátek. Avšak žalobkyně není schopna uvést, kdy a jak hradil. Soud proto vychází z jejího tvrzení, že uhradil celkem 6.020 Kč. Pokud žalobkyně není schopna uvést, kdy a jak žalovaný hradil, považuje soud splácení uvedené částky až do výše 6.020 Kč za řádné a včasné splácení dle splátek.

17. V tomto případě se jednalo o komerčně nazývanou krátkodobou (rychlou) půjčku nabízenou mimo jiné osobám v postavení spotřebitele, poskytovanou nebankovními subjekty osobám, které by půjčku od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka. Soudu je známo, že v případě tohoto poskytování peněžních prostředků, je vyžadováno minimální zajištění (pokud vůbec) ve srovnání s bankami a požadavky klientů jsou vyřizovány mnohem pružněji, než tomu bývá u tradičně konzervativnějších bank, což je ale vzhledem k jejich zaměření pochopitelné. Poté je logické, že s ohledem na výrazně vyšší podnikatelské riziko jsou případné poplatky, či úroky požadované těmito nebankovními věřiteli vyšší, než obvyklé bankovní úroky.

18. Právní předchůdce žalobkyně právnická osoba postoupil platně pohledávku za žalovaným společně s dalšími pohledávkami společnosti na právnická osoba anonymizováno, a ta postoupila platně pohledávku za žalovaným společně s dalšími pohledávkami společnosti na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno.

19. Dle § 658 zákona č. 40/1964 Sb. lze ujednat úroky (smluvní úroky z půjčky), které představují úplatu za užívání přenechané jistiny. Tyto lze sjednat v procentuální, nebo pevné výši. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla sjednána jako úplata (odměna) za užívání přenechané částky 11.000 Kč, částka 7.656 Kč. V případě spotřebitelské smlouvy je nutno nahlížet na smluvené úroky z úvěru jako na ujednání dle § 56 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. (cena plnění). Soud v takovém případě posuzuje platnost tohoto ujednání ve vztahu ke slabší straně právního vztahu dle nižšího zákonného standardu (to je obecné právní úpravy § 3 odst. 1, § 39) než je poskytnut v právní úpravě ochrany spotřebitele, neboť ochranářská spotřebitelská úprava se nevztahuje na cenu plnění. Při přepočtu na smluvní úroky z půjčky představuje odměna ve výši 7.656 Kč – 66,4 % ročně z poskytnuté jistiny. Dle ustálené judikatury může soud s ohledem na okolnosti konkrétního případu s poukazem na § 3 odst. 1 a § 39 zákona č. 40/1964 Sb. nepřiznat věřiteli nepřiměřeně vysoký úrok sjednaný s dlužníkem, což je úrok podstatně přesahující úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou. Určitým vodítkem zde má být srovnání s úrokovou mírou obvyklou v praxi peněžních ústavů. Přičemž nepřiměřený nemusí být úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů, nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. K měsíci prosinec 2006 se nejvyšší úrokové sazby uplatňované bankami pohybovaly okolo 6,48 % až 12,34 % ročně (domácnosti a NISD – celkem, splatnost do 1 roku včetně; údaje jsou čerpány z webová adresa). Přes vyšší míru rizikovosti plynoucí z povahy krátkodobých rychlých půjček pro věřitele, má soud za to, že poplatek za půjčku ve výši 7.656 Kč, sjednaný ve výši až desetinásobku úrokové míry peněžních ústavů, byl mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným sjednán v excesivně nepřiměřené výši, žalovaný tuto výši nemohl s ohledem na zájem o poskytnutí půjčky ve výši 11.000 Kč a jednostranně stanovené podmínky ze strany věřitele nijak ovlivnit, byl tedy sjednán v rozporu s § 39 zákona č. 40/1964 Sb. Jedná se o ujednání zcela v rozporu s dobrými mravy, ujednání absolutně neplatné.

20. Z hlediska výpočtu po právu platně sjednané dlužné částky z půjčky je nutné od celkově poskytnuté půjčky 11.000 Kč odečíst platby žalovaného, které žalobkyně započetla na neplatně sjednané plnění – a to souhrnný poplatek, tedy na neexitující dluh žalovaného. Jiný výklad by na straně žalobkyně zakládal bezdůvodné obohacení, které by vedlo k množení sporů, což je zcela neúčelné a absurdní, lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany žalovaného. S ohledem na absolutně neplatně sjednaný souhrnný poplatek soud žalobkyní tvrzenou úhradu žalovaného 6.020 Kč plně započetl na poskytnutou jistinu 11.000 Kč. Žalovaný tak dluží na poskytnuté jistině 4.980 Kč a v tomto rozsahu je žaloba důvodná, pro částku 6.020 Kč a pro částku 1.636 Kč (dlužná část neplatně sjednaného poplatku) důvodná není.

21. Žalobkyně požaduje úrok z prodlení v zákonné sazbě od datum, nikoli za období předcházející. S ohledem na uvedené soud žalobě vyhověl pro zákonný úrok z prodlení z dlužné částky 4.980 Kč. Protože prodlení žalovaného nastalo ode dne datum (když sama žalobkyně uvádí, kdy měl být závazek dle předepsaných splátek splněn a netvrdí zesplatnění závazku dříve, tedy využití čl. 8 smluvních podmínek), řídí se sazba úroku z prodlení nařízením vlády č. 142/1994 Sb., dle kterého výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů. V každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí (§ 1). Proto v době od datum do datum se jedná o sazbu 7,05 % ročně (reposazba byla 0,05 %), v době od datum do datum se jedná o sazbu 7,5 % ročně (reposazba byla 0,5 %), v době od datum do datum se jedná o sazbu 8 % ročně (reposazba byla 1 %), v době od datum do datum se jedná o sazbu 8,75 % ročně (reposazba byla 1,75 %), v době od datum do datum se jedná o sazbu 9 % ročně (reposazba byla 2 %), v době od datum do datum se jedná o sazbu 7,25 % (reposazba byla 0,25 %) a v době od datum do zaplacení nutno vždy sazbu určit dle aktuální reposazby, jak je uvedeno v § 1 uvedené vyhlášky. Zákonné úroky z prodlení soud přiznal toliko z částky 4.980 Kč, s ohledem na shora uvedené soud žalobu pro úroky z prodlení z částky 6.020 Kč zamítl.

22. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla neúspěšná v rozsahu 60,6 %, úspěšná v rozsahu 39,4 %. Žalovaný byl úspěšný ve 21,2 % (od jeho úspěchu se odečítá jeho neúspěch), protože však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

23. Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání, které se podává do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově. Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí.